#zdeníku

[allmothsdied]

Modro žlutý polibky

Levných vodovek

Rozlívající se

Příliš náhodně

Po papírový kůži

Trochu jako

Pěsti mraků spadlých

Z oblohy

Lhostejně pomíjivých

Ve své samotě

A tvý tělo

S každým zvracením

Křehčí

Tyhle odcizený polibky

S hořkostí

Sbírá a shraňuje jako

Posedlý

Jako hladový

Jenže příliš málo

Se mění

A příliš málo

Zůstává stejný

A plazení se ve spirálách

Do nicoty

dolů dolů dolů

Je o tolik

Snazší

[majuszostkova-blog]

24.5.2016

Nemůžu ho pustit z hlavy.

[allmothsdied]

Trigger warming

.

.

.

A pak tu jsou dny

Za sebou srovnaný

Jíš

A dlouhý chvíle potom

Se plíží tendence sčítat

S bodovým seznamem

Tvořícím se vzadu

V myšlenkách

A je kurva těžký

Bránit se

S tíhou toho všeho

Tlačícího k zemi

A stejně tak vzhůru

V anatomicky chybným

Žaludku

[allmothsdied]

Doteky

Pořád jdou cítit

Jako by ze mě ledovýma rukama

Strhaly oblečení

A nakonec servaly kůži

Nechávajíc mě víc než jen obnaženou

Studí, chladem který se zařezává do kostí,

Hluboko

Ve stejnou chvíli ale jdou cítit ústy plamenů

Co spalují moje vnitřnosti

A cupují je na kusy

Ale u tebe... je to jiné

Absolutně protipólní, extrémnost v odlišnosti

Hezké

Jsi jediný, kdo se mě může dotknout

A jediný, koho chci aby se mě dotýkal

[allmothsdied]

Jen jednou

Jsem to vyslovila

Vícekrát

To ze sebe

Ale nevydávím

Nemám strach

Jen flashbacky

Plný pocitu viny

A lepkavýho studu

Nemluvíme

Dělá se

Že se nic nestalo

A svět se tlačí

Do oken

Se svou kamenností

A bahnem

Prostě tam nekoukat

Setřást ten pocit

Nevzdechovat modř

A probouzet se

Znovu a dokola

[allmothsdied]

A dnes

I nebe zešedivělo

Zestárlo o několik

Desítek let

V jediném okamžiku

Ulice prázdný

A oči

Oči pevně zavřený

Lidé umírají

Lidé žijí dál

Lidé lidé lidé

Všechno dobré

A to nejhorší

V jednom

Nitky se trhají

Loutkáři se dusí

Smíchy šílenců

Ostrý vítr

Chlad

Srdce zvonící na poplach

Srdce navždy utichlá

Spící zůstávájí

Spícími

A nebe šedivé a zvrásněné

Stářím z naší hlouposti

[allmothsdied]

Poprvý ve svým životě mám svoje vlastní názory. Svoje vlastní, ne ty mých rodičů, nebo ty, o kterých ve mě svým přesvědčením vzbudili pocit, že jsou ty správný.

Devatenáct let..., a moje vlastní názory. Založený na mých pocitech, na mých přesvědčení, na mých volbách, na mém uvážení, mých postojích.

A sakra, nebylo to vůbec snadný... Byl to dlouhý proces. A jasně, tyhle svý názory už mám tak dva nebo tři roky, ale teď se v nich cítím pevná, jistá, takovým odhodlaně sebejistým způsobem. Jako bych teď měla dost síly se za ně veřejně postavit, přiznat se k nim, obhájit si je. Bez pocitu studu, viny, hříšnosti. A je to hrozně zvláštní pocit. Takový rozporuplný, plný bojovnosti a zároveň příjemně nepříjemný zranitelnosti.

Víte, celý život jsem v prostředí, který dělí věci na černý a bílý, na správný a špatný, na hříšný a ještě víc hříšný. Argumenty bez objektivity, z jedinýho zdroje a pár jeho výkladů, za každou cenu hledání pro ně veškerýho možnýho ospravedlnění, bez širší perspektivy.

A nevyslovený očekávání, jaká bych měla být. Co bych si měla myslet, co bych měla zastávat. Protože to je ta jediná pravá cesta. A zoufalá snaha tyhle očekávání překonat pro jistotu hned dvakrát.

A víte co, nasrat. Seru na to. Už mám plný zuby všeho toho pokrytectví a prázdných slov a formulek. Mám dost jedinýho návodu na život. Protože jsem pronikla až příliš do hloubky, a teď vidím, jaká pakárna to je. Jaká faleš a přetvářka a bezútěšnost.

Já si myslím, a no a co že se to neshodoje. Já si myslím, a je mi fuk co si o tom myslíte. Já si myslím, a jestli se vám to nelíbí, tak je to váš problém, ne můj.

Jo a abych nezapomněla, mami tati, líbí se mi holky. Ne, nebylo to o rozhodnutí. Ano, vždycky to tak bylo, jen dlouho trvalo, než jsem si takovou možnost vůbec dovolila připustit. Jsem na holky. A nejspíš jsem vždycky byla. Ne, nepřipadá mi to ani trochu zvrácený, nepřirozený nebo hříšný. A můžete si třeba sypat popel na hlavu. Mě na tom stejně nesejde. Tohle je sakra můj život, tak se s tím smiřte.

Ale fakt, už brzo jim to řeknu. Tak až mě uvidíte kempit někde pod random ostravským mostem, můžete mi zatleskat. A pro jistotu nejlépe biblí.

[allmothsdied]

Nikdy holčičkou,

Kterou's měla být

Oheň nakonec vzplál

Svět s ostrými hranami

A temný kouty

Rozesety po městě

Ve střepech vzpomínek

Malá bouře

Natěsnaná do matně

skleněné nádoby

Nikdy dívkou,

Kterou's měla být

Oheň tiše plápolá

A iluze světa,

Co všichni tak slibovali

Taje s chomáčky temnoty

Nestálost

Zakořeněná v tobě

Chvíli chceš svítit

Abys vzápětí tonula touhou

Pohasnout

Nikdy ženou,

Kterou's měla být

A oheň tiše pohasíná

Svět šedivou šmouhou

Někdy jednolitou

Jindy řvoucí odstíny

A prázdno prožírá

I to ubohý dno

Tvojí duše

Čas ustal jako tvoje touhy

Nebloudící, avšak nadosmrti z(a)tracená

Nikdy tou,

Kterou's měla být

Oheň doutná, tiše a vyhládle

Mrtvá a živá zároveň

Nikdy však odděleně

Bezútěšnost spolykala

Z děravého srdce

Všechen cit, všechnu něhu

Drobný trny mezi plevelem

A ty, sama ve svým malým

Pokoji

[allmothsdied]

Nová krabička běli cigaret

A sestřina podvýživa

S zoufalstvím letité snahy

Přibrat s odporem k vlastního těla

Tvoje rady a znalosti

O vznášejících se číslech kalorií

Pije nutridrinky, který ti dala nutriční

Ani ses jich nedotkla

A teď je pije tvoje sestřička

S chutí a zhnusením na jazyku

Její touha přibrat, nejlépe rychle

V krutě ironickým kontrastu

Tvý snaze, tichý a nenápadný, o opak

Bůh se musí potrhat smíchy

Nad svým žertem ničícím životy

K popukání k pláči

Víc víc a míň míň a vedle sebe

Když nikdy vzdálenější, nikdy rozdílnější

Život a smrt smíšenými prolnutými

Liniemi rozpitých barev

S pozadím pomalý táhlý vraždy

Tik tik mizící sekundy

A čas běžící, splašeně a pozpátku

Vždycky pozpátku, ne jinak

Mizící dny a roky

Spěješ k záhubě

Víš to, znáš to a přesto pokračuješ

Pár cigaret ze sotva načatý krabičky

Tak brzo pryč, tak brzo

A tvoje srdce

Polyká popel, polyká strach

[allmothsdied]

A občas

Za nocí jako je tahle

Kdy chlad sněhu

Navál do prázdna ulic

A žlutavé lampy lžou

O skleněném teple

Tlukoucí ti v hrudi

Za nocí, jako je tahle

To něco v tobě

Zoufale chce řvát

O kostech, rýsujících se

Pod tenkou vrstvou

Bledé kůže

O všem nasbíraných křivdách

Opakovaných do nezapomenutelna

A hrůzách, co sténaj v žaludku

O tom, jak nemůžeš

Nechat to všechno být

Ale nikdy jsi tenhle typ

Nebyla

Hladovíš tiše a nenápadně

S klouby rozdrásanými do krve

V boji proti všemu, čím jsi

A kým by se oni příliš snadno

Mohli stát

A tak

Za nocí, jako je tahle

Naplněných chladem a nocí

A táhlým volání větru

V uvadajících světlech

Města sedm pater pod tebou

Ohryzává tě samota

Hlubší než všechen žal

Se slovy prázdna

Ve vybledlých vzpomínkách

A všechny zítřky

Umírájí tóny odeznění

Končícího dnešního dne

V prvních příliš světlých barvách

Nového a věčně dalšího

Dnes

[allmothsdied]

Tichá vůně deště

Míšená se zvuky hudby

Vyprazdňující se ti v uších

V bulimickým záchvatu třesu

A jen pár zažloutlých světel lamp

Rozdrásaný dásně

S popraskanými rty svírající cigaretu

Tmavé doutnání

Hladu

Po jiném, zatraceně jiném světě

Skučící dech větru

Honící se do prázdna noci

Osamělosti plné náruče

Nehybně spících

Daleko, příliš daleko

Ztraceni ve snění nočních můr

Neklid vlastní jen ztraceným

Vraždění titěrných okřídlených zrůd

Ohlášených jejím vrnění a pohledy

Bzukot ustává

Ale prší dál

Sebevražedný kapky

Tříští se o balkónový mříže

A tvoje vykotlaný nitro

S hlavou plnou migrénových střepin

Příliš krátké noci, příliš dlouhé dny

Jen nepatrně chce se žít,

Jen někdy, na bezvýznamný vteřiny

[allmothsdied]

Pravda nebo lež

Barvíme si to

Černý a bílý

BíločernýČernobílý

Tak se to teď

Tohle století

Nosí

Tak si tu přemýšlíme

Takhle tu žijeme

Pravda nebo lež

Lžeme a lžeme

Na všechny strany

Černá a bílá

Natřena přes odstíny

Šedivosti

Jen seškrábat

Trochu omítky

A pravda nebo lež

Zůstane ti

Hluboko pod nehty

Sedřenými do krve

Bolí to

Když se jednoznačně

Dobrý nebo špatný

Černý nebo bílý

Pravda nebo lež

Rozplývají a slévaj do sebe

S pachutí smrti

Na špičce jazyka

A zůstává jen

Namodrá šedivá hořkost

Hořkost a nic víc, nic víc

Obrana ��tokem

Útok obranou

Ale my se držíme

Jedinýho úhlu pohledu

S iluzí srávné strany

Strachem z konfliktu

Strachem z hrozby

Ji měníme ve skutečnost

Ve snaze jí předejít

My, oni, my a oni, oni proti nám

A všichni proti všem

Všichni proti sobě samým

My proti nám, oni proti nim

Nakonec pak,

zůstávají jen mrtvý

Mrtvý a oněmělý

Mrtvý a sirotci a vdovy a oběti a pozůstalí

Zničení a rozbití

Mezi všemi troskami

Rozpadlých měst, rozpadlýho světa

Rozpadlých srdcí a ještě víc

Rozpadlý lidskosti

Drolící se do suti válečného prachu

My, oni, my a oni, oni proti nám

A všichni proti všem,

my proti nám, oni proti nim

A nikdo proti nikomu, nikdo proti nikomu

Jen my a oni, oni a my

A černá a bílá

A pavda nebo lež

BíločernýČernobílý svět

Šedivý šedivý šedivý

A vítěz se ujímá

Sotva odrostlý historie

V zašpiněných plenkách

Na drobnou převýchovu

Jak to bylo, jak to bylo

Jenom a jenom tak, víš maličká

Jenom tak, černý a bílý

Správný a špatný

Oni proti nám

Obrana útokem, útok obranou

Pravda nebo lež

[allmothsdied]

Krvavý ukolébavky

Ukládají tě ke spánku

Provoněný kouřem

Zatracených cigaret

Pokládající životy

Za smrt, ne za život

Chuť zvratků v ústech

A promrzlá chodidla

Od námrazy pokrývající

Vykotlané nitro ztracených

Ukolébavky, plný krve

Ukládají tě ke spánku

V zoufalé tři hodiny ráno

Bez něhy, bez konejšení

Nedbale a prudce

A spánek nepřichází

Jen dech zrychluje

Aby stačil tlukotu srdce

Dunění bubnů

Probuzená a mrtvá

V nekončící noci

Bez návaznosti

A stěny, natřený na fialovo,

Ze všech stran

Strop a podlaha, zavřený dveře

Natahují pařáty

Jak příšery vystupují

Ze stínů nespavosti

Zrcadla kroutící

Pokřivený úšklebky

A krvavý ukolébavky

Ochraptěle

Ukládají tě ke spánku

Který nepřichází

[allmothsdied]

Svět se bortí

Můžeš slyšet

Tichý hrozivý

Otřesy jeho základů

Podstata lidstva

Rozsypaná

V kalužíš krve

Ale aspoň

Teď vím

Že po všech tmách

Posledního

Čtvrtroku

Hrozících tě

Spolykat

Stále, přesto

Dýcháš, žiješ

A na ničem

Teď nezáleží víc

[allmothsdied]

Byla si jediná

Kdo přišel

A díval se mi

Do pláčících očí

S němou snahou

Porozumět

Vpila ses

Do mého těla

A stočila se

Kolem chladnoucího

Srdce

S dávenými otřesy

Záchvatu vzlyků

Útěcha dotyku

A tepla

[allmothsdied]

Už dnešní večer víš

Že stopy cigaretových polibků

Pálících jako slzy děvky

Vyměníš hodně brzy

Za objetí trochu jiné milenky

Se stejnou pověstí něvěstky

Jinak ani milovat

Jinak ani cítit neumíš