#ztracená budoucnost

[pepikhipik]

Fentanyl - droga, která ničí USA

Říkají mu různě: China White, Apache nebo prostě jenom Friend, tedy Kamarád. Řeč je o fentanylu – nevyzpytatelném syntetickém opioidu, který si každý rok vyžádá desítky tisíc obětí a ničí rodiny i celé komunity. Včetně těch domorodých.

Kde se vzal fentanyl? Fentanyl se původně používal jako anestetikum. Lékaři poté došli k závěru, že v malém množství pomáhá tlumit bolest. Začali ho tedy podávat zejména pacientům bojujícím rakovinou či po operaci. Je stokrát silnější než morfin. Právě jeho síla (už při velmi malém množství) může vést k předávkování. Fentanyl, který se prodává na ulici, navíc obvykle není tak čistý jako ten farmaceutický, je tedy o to nevyzpytatelnější.

Fentanyl v Česku Ačkoliv zdaleka nejde o tak rozšířený problém jako v USA, fentanyl užívají i lidé v Česku. Například loni zabíjel na Opavsku – případy předávkování a následné smrti se však pohybují v jednotkách. Ne v desítkách tisíc ročně, jako je tomu ve Spojených státech.

Je levnější, ale asi padesátkrát silnější než heroin – a navozuje stejný stav euforie. Fentanyl není žádná návyková látka na okraji spektra: ve Spojených státech se k tomuto opioidu dostanou děti i dospívající, stejně jako komunity žijící na periferii. A mnoho dalších, kteří se zapletli do sítí návykových látek.

Bílý prášek se do USA dostává zejména z Mexika. Přes jejich hranici fentanyl často převážejí řidiči s americkým občanstvím, spolupracovníci mexických kartelů. Právě z jejich „zahrádky“ většina této drogy, která ničí Ameriku, pochází.

Není to často ovšem tak, že by si lidé fentanyl „vybrali“. Že by to byla právě tato droga ve své čisté formě, kterou by sháněli. Realita je složitější – fentanylem se „řežou“ jiné látky – od heroinu přes metamfetamin (u nás pervitin, v USA meth) až po kokain. Uživatelé tak ani nemusí vědět, že do sebe fentanyl vpravili. Stávají se na něm nicméně závislí.

Ať už jsou jejich začátky s fentanylem jakékoliv, úmyslné či coby vyústění jistých okolností, konec bývá děsivě podobný. Lidé si na něm vytvoří silnou závislost, kterou je těžké ukojit, ta pak snadno zabíjí, rozvrací rodiny a ničí budoucnost. K předávkování přitom stačí pouhé dva miligramy.

Nezpochybňuje to nakonec ani mexický prezident Andrés Manuel López Obrador, kterému se v zemi přezdívá Amlo. Z krize v USA ovšem neviní mexické kartely – problém vidí jinde.

„Rodiny se rozpadají ve velkém, panuje tam individualismus, naopak chybí láska, bratrství, objetí a podpora,“ pojmenoval domnělou příčinu opioidové krize Obrador.

Pevné rodinné vztahy podle něj zabránily tomu, aby se fentanyl rozšířil i v jeho zemi. Zapomněl nicméně dodat, že v Mexiku kartely ve velkém obchodují s pervitinem. Stimulant je mezi lidmi populární, protože jim „napomáhá“ pracovat déle a tvrději.

Obradorovy výroky o nedostatku lásky v amerických rodinách jsou ale jen špička ledovce. Skrývá se za nimi otálení Mexika se svým severním sousedem spolupracovat na boji proti kartelům a pašování fentanylu.

Ve zkratce: ještě v zimě prezident Obrador tvrdil, že silný opioid je čistě americkým problémem a že mexické kartely drogu do Spojených států nedovážejí. Jenže to prostě není pravda.

Podle Matthewa Donahuea, který působil tři dekády v americkém Úřadu pro potírání drog, spolupráce obou zemí v tomto směru prakticky neexistuje. Největším problémem pak je korupce, která dosahuje i do vládních sfér.

„Teď je situace nejhorší, co kdy v Mexiku byla. A je frustrující, že víme, kde se všichni ti pašeráci nacházejí, ale tyto informace nakonec přijdou vniveč,“ uvedl Donahue pro NBC News s tím, že se Američanům nedaří své sousedy dotlačit k tomu, aby jednali. Mexický rezort zahraničí taková nařčení odmítl.

Spolupráce USA s Mexikem možná drhne, fentanylová krize nicméně rozhodně neustává. A média co pár dní zaplavují příběhy těch, kteří síle drogy podlehli – třeba když z deseti předávkovaných teenagerů v texaském městě Carrollton přišli během pár měsíců tři o život. Nebo když jinde v Texasu, v Hays County, podlehli fentanylu o prázdninách čtyři studenti.

Čtěte také: „Ayahuasca není pro každého.“ Co všechno může způsobit honba za zázračnou liánou z Amazonie

Nejsou to ojedinělé případy, podobných by se dala najít spousta. Krize Spojenými státy lomcuje natolik, že americká média ve svých příspěvcích na sociálních sítích radí jak rozpoznat předávkování fentanylem a co v takovém případě dělat – jako například The Washington Post na Instagramu.

Předchozí vláda šíření fentanylu dostatečně nereflektovala – Donald Trump jej nicméně zahrnul do své obchodní války s Čínou, z níž proudí chemické suroviny na přípravu drogy. Současná americká administrativa v čele s demokratem Joem Bidenem se na krizi zaměřuje o něco více. Smysl může mít i nová aplikace ODMap, financovaná vládou, jež mapuje v „téměř reálném“ čase případy předávkování (nejen fentanylem) napříč USA.

Takových lidí je hodně – předávkování fentanylem je v současnosti nejčastější příčinou úmrtí u osob mladších 40 let. I když americká veřejnost upírá velkou pozornost na fentanyl mezi dětmi, dospívajícími a obyvateli bělošských měst, droga v posledních letech zabíjela ve velkém v jiných demografických skupinách – zejména v etnických minoritách.

Rozšířila se spolu s dalšími opioidy i do komunit původních národů Ameriky, náchylných k závislostem kvůli transgeneračnímu přenosu traumat – od genocidy po nucené přesuny kmenů. Nemluvě o internátech, kam Spojené státy i Kanada posílaly děti původních obyvatel kvůli „kulturní asimilaci“ (jak o tom již Voxpot psal) nebo o ekonomické diskriminaci, která tyto národy vehnala do chudoby.

„Napříč světem sledujeme jednu věc: když se rozpadne společnost, lidé se uchýlí k návykovým látkám,“ řekl NPR Joseph Gone, harvardský výzkumník a příslušník národa Aaniiih-Gros Ventre.

V minulosti se v souvislosti s původními americkými etniky mluvilo více o alkoholu. Proč? Byl prostě víc vidět. „Závislost na drogách se ovšem mezi původními obyvateli objevovala vždycky. Užívání opioidů, a zvlášť fentanylu nicméně exponenciálně narostlo. V komunitách je lehce dostupný, dostanou se k němu snadno i děti,“ řekla pro Voxpot amerikanistka Denisa Krásná z Masarykovy univerzity, která v současnosti v USA žije.

Stejně jako u jiných demografických skupin, i tady jde nemalá část viny za lékaři, kteří opioidy lidem předepisují. „Rezervace dlouhodobě sužuje krize duševního zdraví – nejjednodušším řešením tak bylo pro lékaře sáhnout po prášcích. I proto se teď na farmaceutické společnosti snášejí ze všech stran žaloby, neboť opioidy byly dlouhou dobu legální a neuvěřitelně dostupné,“ podotkla Krásná.

Nejnovější studie a dostupná data skutečně prokázaly, že lékaři a farmaceutické společnosti zaplavily opioidy právě města, v nichž žijí původní obyvatelé. Třeba Tahlequah v Oklahomě, kde žijí lidé národa Cherokee.

„Jsem si naprosto jistý, že farmaceutický průmysl za to nese zodpovědnost, protože rezervaci zasypal léky,“ uvedl náčelník Chuck Hoskin s tím, že „nešlo o náhodu“, ale o výdělek.

„Národ Cherokee je fentanylové krizi vystaven nejvíce a je na něm nejlépe vidět, jak se historická diskriminace promítá do současnosti,“ objasnila amerikanistka Krásná z MUNI.

Čtěte také: Od masové neřesti k zábavě bohatých páprdů. Proč Indové přestávají žvýkat betel?

„Nejenže fentanyl rozvrací rodiny, děti jsou pak odebírány z rezervací, což působí (na národ) další tlak. Cokoliv, co můžeme udělat pro to, aby se rodiny nerozpadly, děláme i proto, abychom nepřišli o naše děti,“ vysvětlil Hoskin.

Cherokeeové jsou jedněmi z těch, kteří žalovali farmaceutické společnosti, konkrétně firmu Purdue Pharma. A zvítězili – gigant jim teď musí jako odškodné vyplatit 100 milionů dolarů. Ty podle náčelníka Hoskina využijí k zotavení národa, třeba v podobě budování center pro závislé. Oni sami tak znovu musí bojovat s něčím, co si sami nezapříčinili.

Ačkoliv je užívání návykových látek v domorodých komunitách široce rozšířené, povědomí o nebezpečí, které přinášejí, je tam stále velmi nízké.

„Panuje tu velká důvěra vůči autoritám. Ve chvíli, kdy doktor někomu předepíše léky, mají lidé pocit, že je to v pořádku. Znovu: je na tom vidět, jak systém selhal a krizi sám zapříčinil,“ říká Denisa Krásná. Povědomí o fentanylu pak podle ní lidé získávají z vlastní zkušenosti, kdy jim umírají kamarádi nebo rodinní příslušníci. „Zjišťují pak, že je fentanyl přimíchaný už prakticky do všech dalších drog,“ dodává amerikanistka.

Amerika sice zintenzivnila svůj boj proti fentanylu, silná droga má ale zatím navrch. Nedávno se například objevily zprávy o látce, která dostala velmi znepokojivou přezdívku „zombie drug“.

Jde o xylazine, veterinářské sedativum, kterému se nejčastěji říká „tranq“ a nastavuje se jím čistý fentanyl. Proč je však spojováno se zombies? Ve Filadelfii se objevily případy lidí, kterým kolem vpichu po jehle odumírala tkáň – začala černat, hnít a „krustovatět“. Netřeba dodávat, že jim takové rány působily nesnesitelnou bolest.

Čtěte také: Afghánská beznaděj a Evropa zaplavená heroinem

Tranq – jakožto sedativum – dostává uživatele do stavu, kdy o sobě i několik hodin nevědí, což je pak vystavuje nebezpečným situacím. Někdo další je může třeba okrást nebo i znásilnit. V momentě, kdy pak lidé konečně přijdou zpátky k sobě, už navíc dávno opadne rauš z fentanylu. A oni chtějí víc.

„Philly už je ztracená,“ povzdechne si Shawn Westfahl, pracovník centra Prevention Point Philadelphia. „Pokud mají ostatní místa napříč Spojenými státy možnost se tomu (tranqu) vyhnout, měli by nás vyslechnout,“ apeluje.

Na to je možná trochu pozdě. Už loni v červnu jeden vládní výzkum našel stopy tranqu v drogách z 36 amerických států a hlavního města Washingtonu. Třeba v New Yorku jím bylo nařezáno 25 % zkoumaných drog, což ale podle úřadů znamená, že je podíl této „nejnebezpečnější“ látky v dostupných substancích ještě mnohem vyšší.

Problém s tranqem je dozajista neodmyslitelně spojený s fentanylem. Ten představuje obrovský, transpacifický byznys. Chemikálie potřebné pro jeho výrobu se do Severní a Střední Ameriky dostávají z Číny, a ačkoliv proti jejich dovozu bojují USA sankcemi, ingredience tam stále proudí.

Není ovšem divu, že má fentanyl pořád náskok. Přestože Donald Trump ve své kampani před volbami v roce 2016 sliboval, že epidemii vyřeší, nepodařilo se. A je otázkou, zda šíření smrtící drogy zvládne ukočírovat Joe Biden, jemuž na to zbývá už méně než půlka prezidentského mandátu.

Bylo by nicméně na čase. Jen za dva roky pandemie covidu-19 si drogy vyžádaly skoro 200 tisíc životů – fentanyl mohl za 70 % úmrtí.

Farmaceutické firmy a opioidová krize V opioidové krizi hrají zásadní roli farmaceutické firmy. Právě kvůli tomu se zvedla vlna žalob, jež naposledy loni vyústily ve vyrovnání v hodnotě desítek miliard dolarů. Ty mají zaplatit čtyři největší americké farmaceutické společnosti, mimo jiné Johnson & Johnson nebo Purdue Pharma.

ZDROJ:

[allmothsdied]

Vidět je všechny. Ty, kteří šli dál. Mezitím co já stále mimo prostor a čas, mimo přítomnost, mimo budoucnost, v nekonečném dnešku.

Vidět je všechny. Kam až došli. Jak se změnili do tohohle okamžiku, jak se jejich životy změnily. Životy, jichž už dávno nejsem součástí. Jen stín pozorující z kouta.

Vidět je všechny. Vidět, kam došli. Kam jsem mohla dojít já. Ale nechala jsem to protéct mezi prsty. Stojím na místě příliš dlouho. Zabydlela jsem se, na začátku cesty, příliš zbabělá ho opustit.

Vidět všechna možná, která se nestala a nestanou. Vidět tolik kdysi možných budoucích já, který se nikdy neprobudily k životu.

A bolí to. Bolí se s touhle skutečností střetávat, jako stát příliš blízko projíždějícího vlaku.

Chce se mi křičet, že tohle jsem si nevybrala. Že to nenávidím. Že chci svou budoucnost zpět. Že se chci nechat unášet proudem normálnosti a plynule přecházet z jednoho životního stádia do dalšího. Tak jak se to má. Tak jak to chodí. Dospívat a stárnout plynule s časem.

Ale můj mozek šeptá, přesně tohle jsem chtěla, přesně tohle jsem si vybrala, miluju svoji rozbitost, svoji nekončící zastávku na začátku cesty. Protože tohle je můj útěk, můj úkryt, bezpečný vyšlapaný místečko, před vším, kam oni došli, před vším, kam jsem mohla dojít, před normálností v čase měnící se přítomností.

A to bolí ještě víc... Mám co jsem si vybrala. Mám co jsem chtěla. Mám co chci... A už je pozdě se rozejít a snažit dohnat se čas, posbírat poztrácený kousky sebe a svýho života. Problém je totiž v tom, že neleží na cestě přede mnou. Musela bych se vracet zpět. Dojít na úplný začátek a ztrácet ještě víc času snahou dojít aspoň zpátky sem. Ztrácet ještě víc budoucnosti. Ztrácet poslední zbytky příčetnosti. Ztratit sebe úplně s příchutí definitivnosti.

Nezbývá než vás odsud sledovat, už teď z dálky, tak dlouho, než se ztratíte za hranicí dohlédnutelnosti.

Jen, nepospíchejte tolik. Prosím. Je to tu osamělý. Co mi zbyde, když bude pozdě vám zamávat? Když na mě nedohlédnete při pohledech přes rameno?

Bolí, že vás musím nechávat jít dál. Bolí, že vás nechávám jít dál.

Další ztracený rok života. Utíká to rychle. Další ztracený rok života. Kolikátý že už? Další ztracený rok života. A další. A další. A další. Kdo by to ještě počítal? Kdo by se ještě snažil hádat, kolik takových jich přede mnou zbývá?

Kdo ví. Kdo ví...

Utíká to rychle. Když sedíte na místě. Ve svým prachu cesty. Která vede dál. Jen ne pro mě. Jen dávno ne pro mě.

Promarněné dětství. Promarněné dospívání. Promarněné mládí.

A každý další rok ze mě vysává život. V devatenácti v důchodě, s duší stařeny, s duší malého děcka. Hořkých promarněných devatenácti let života. Promarněných dnů vlastního života.

Příliš mladá na umírání. Příliš zestárlá na život.

Příliš zakletá v nekončícím okamžiku minulých přítomností.

[i-am-more-than-you-will-ever-be]

V poslední době si přijdu zase trochu ztracená a zmatená ve svém životě. Zkoušela jsem se vrátit k psaní deníku, ale poslední zápis se tam objevil v říjnu minulého roku. A tak se vracím zase tady, třeba to bude fungovat stejně 

Nedokážu popsat svoje myšlenky, jen vím, že v nich mám hrozný bordel. Nevím, jestli to, co dělám stačí nebo jestli mám dělat víc. Nevím jestli zvládnu budoucnost, kterou si maluju, nevím, jestli jsem nepokazila moc svoji minulost. Nevím, jestli nejsem prostě až moc rozbitá na to, abych mohla fungovat normálně, nevím, jestli vůbec můžu. Nevím, kdo za to může, ani kdy se stal ten moment, který mě pokazil. Nevím ani jestli to byl jeden moment, nebo série několika. A bojím se, že já jsem takhle nevědomky rozbila někoho jiného. Bojím se, že všechno, co udělám je špatné. Že od sebe odrazuju správné lidi a přitahuju špatné. Že se moc topím v minulosti, která má být uzavřená.

 A taky mám horzný strach z toho, že tyhle myšlenky přece jenom nikdy neodejdou.

[divozenky]

Loni touhle dobou jsem byla ztracená a hledala (se). Hledala sebe samou a hledala někoho, kdo by ke mně mohl patřit. Spávala jsem ve spacáku u kamarádů, u nich v posteli, líbala je a tulila se s nimi večer co večer a každou tou další chvílí, která v sobě sice nesla neskonalou a divokou krásu, jsem se ztrácela ještě o kousek víc. Zahazovala jsem všechno, co jsem kdy byla, všechny svoje zábrany, morální přesvědčení a touhy a přání do budoucna. Jen jsem chtěla být (šťastná). Přestávala jsem věřit; v sebe, ve Vesmír, v lásku. Hrála jsem si s myšlenkami víry v boha a že bůh ví, proč to mám teď takhle, taky jsem ale hledala smysl v myšlence náhody a tvrdě se mě dotýkal přístup životního fatalismu, že prostě život je tak, jak je, a já to tak musím brát, aniž bych s tím něco mohla udělat. Snažila jsem se přijít na to, jestli je mi moje láska předem určená, nebo se jí člověk stane až po tom, co se pro něj rozhodnu. S ohledem na to, kolik kluků jsem líbala a kolik z nich bylo součástí mé minulosti a na chvíli se stávalo součástí mé budoucnosti, jsem nabyla dojmu, že nám život, Vesmír, bůh, říkejte si tomu, jak chcete, dává několik spřízněných duší a že nám dává opakovaně příležitosti si tyhle lidi vybrat, ale jen my rozhodujeme, kdo z nich to bude. My a oni. Přijetí téhle myšlenky mne nesmírně tížilo a těžkalo mi svědomí. Teď uplynul téměř rok; a uplynulo půl roku, kdy jsem nesmírně šťastná. Šťastná s někým, kdo byl součástí mé minulosti, a kdo mě podivuhodným způsobem znovu našel. A našel mne, aniž bych se rozhodla. Našel mne, aniž bych pro to cokoli udělala. A já našla Jeho. A sebe. Spolu s ním jsem ztrácela tu, kterou jsem byla před rokem, tu, která zahodila za sebou všecko; spolu s ním jsem se zas našla a nacházím všechno, co jsem kdy chtěla a chci.

Letěli jsme spolu na týden pryč a projížděli autem po ostrově. Viděli jsme několik domů na prodej a On u toho nejkrásnějšího pronesl: „Tenhle bude jednou náš.“ Nejspíš nebude, ale z toho, že se díváme stejným směrem, mi plesá srdce radostí. Chtěla jsem si taky přivézt náramek. Vždycky si z každé země vozím náramek. Vybral mi strom života; strom, který propojuje minulost a budoucnost. Usmívala jsem se nad tím, jak příhodné to je. Zas tvoříme budoucnost toho druhého. Možná jsme její součástí byli prostě vždycky, i když neviditelně. Všechno do sebe zapadá. Před rokem by mne jen stěží napadlo, že budu prožívat takové štěstí, krásno a takovou lásku.

A tak jsem teď došla zas k tomu, že nic se neděje náhodně, nikoho nepotkáte náhodně, každej vám do života něco dá a každej si něco vezme od vás, a všechno to vede k tomu, abyste našli toho, koho najít máte. A ono to přijde; samo, nenásilně, aniž byste si tím museli dělat starosti. My nerozhodujeme. Půl roku s Ním a já našla VesMír.

[zaoponoudeprese]

Ztracená minulost

Ztracená minulost. Nejasná budoucnost. Ale přítomnost je mou. Ztrácíme se. Nacházíme se. Naše vzpomínky blednou jako polaroidové fotografie. Naplňuje nás hlad, který krmíme sebou samými, hledáme východiska, abychom se mohli znovu ztratit do temných tunelů všedního světa. Nacházíme světlo, přitahuje nás, jako můru o půlnoční hodině. Vždycky najdeme světlo. Protože i když je kolem temnota, světlo je to jediné, co v ní můžeme spatřit. Síla našeho podvědomí je obdivuhodná. Samo se léčí, samo se živí skrze vědomí. Samo nás děsí, aby nás na něco upozornilo. Dokážeme v něm držet naše nejhlubší tajemství, o kterých ani sami nevíme, dokáže nám splnit přání, o jakých se nám nikdy ani nesnilo. Jedinou jeho branou je vědomí. Vědomí drží naši duši, dá-li se to tak nazvat, na uzdě. A když uzdu popustíme. Když nám ji podvědomí vytrhne z rukou. Co se stane? Zbavíme se zlých vzpomínek. Vytěsníme je, zapomeneme. V rámci pudu sebezáchovy vymažeme vlastní paměť. Trauma z dětství se omyje jako špína na prázdném šálku, aby se mohl znovu naplnit něčím novým, lepším. A já ten svůj naplňuji něčím novým, něčím lepším.

[nejlevnejsi-hypoteka-blog]

Ztracená budoucnost: korporace na oprátce

Ztracená budoucnost: korporace na oprátce

Před rokem 2007 to bylo riziko subprime hypoték, které se rozneslo do finančních institucí světa s pomocí sekuritizace. Ačkoli vzniklé instrumenty … …pokračování článku – Ztracená budoucnost: korporace na oprátce

[dresyfotbal2017-blog]

Děti fotbalového trička Manchester United přinesou šampióna zpět

V roce 2017 porážka ligy UEFA Mourinho poslala medaili na scénu malého fanouška, kdo je on? Tak šťastný a šťastný? Manchester United podporuje speciální tým a Jose Mourinho dal medaile fanoušků. Dětský dres se spoustou levných fotbalových košil. Mourinho rád podporuje své malé fanoušky na scéně.Dětské Fotbalové Dresy, rozveselte! Mourinho řekl: "Někdy jsem vyhrál medaile bez medaile, natož ztracená!" I kdyby byly medaile uchovávány, bylo to jen někde v mém domově. Byl to jeho čas pro děti Manchesterského jerseyu a on si vzpomněl na svůj život. "Manchester United bude stejně pyšný jako Jose Mourinho a bude vítězem Flash." Děti Manchester United fotbalu Jersey si uvědomí svůj sen a nebudou zklamáni.Dětský fotbalový dres Manchester United, ty jsi budoucnost Manchestru United! Kid, vyrostl, se stal Manchester United York, Henry, Mbape, aby Manchester United získal titul Honor! Když Mourinho projde evropskou Super Bowl, fanoušci Manchesteru jsou zděšeni obrazem a Manchester United se vrátí do Ligy mistrů. Vedené Jose Mourinho!Koupit Levné fotbalové košile, chtějí kvalitní fotbalové košile, cenově dostupné, jděte a uvidíte!

[allmothsdied]

V dálce

Pochodují vojáci

Někde životy končí

A jiný jdou otřeseně dál

S vědomím

Možného začátku konce

Ještě aspoň na chvíli

Klopíme pohled

Zasychajících slz

S nevyslovenou tužbou

Ať se svět nemění

Ještě okamžik ne

Jen ne takhle

[allmothsdied]

Foukáš do karet

Těch, ze kterých jsi stavěla domečky

Černá červená černá červená

Všechno padá

Ztracený tři roky

Začít zase od znovu

Pomalu dochází možnosti

Architektura z papíru

Zmuchlaný náčrty

Všude

Kolem plnýho koše

Jen fouknout

Jen škrtnout zápalkou

A všechno je pryč

Hodiny a hodiny

Letí pryč

Nač se snažit, namáhat?

Věčně na střední

Věčně ztracená

Papírový svět

Papírový vnitřnosti

Jen zapršet

Všechno se trhá

Rozmočený

Zoufalá snaha stát se zase stromem

Ze kterýho pochází

Zůstává však na rozbředlou kaši

Domeček z papíru

Domeček z kaše

Malá polámaná loutka

Bez loutkáře

Kam se všechno podělo?

Kam všechno zmizelo

Rozmočený v slzách

A kaňkách inkoustu

Mrtvé a rozmazané

Věčně dlouhé dny

Věčně dlouhý pád

Do prázdna

Nehýbat se přitom z místa

Ani o malý kousek

Zapomínat, jak se dýchá

Při strnulé nehybnosti

Smrťák klepe na okno

Proč nepozvat ho dál?

Zchýralý chudák

Bezdomovec

A umělec nad sklenkou rumu

Nemáme stání

Nemáme stání

Domy z karet, domy z papíru

Někdo stavět musí

S obsedantní přesností

A pak foukat

V astmatickém záchvatu destrukce

Černá červená černá červená

Všechno padá

Všechno hoří

Pod rukama starce

Sotva odrostlého dětskýmu šatu

Život zabíjí

A Smrťák se bezmocně

Kouká

V koutě opodál

Dělíme se o cigaretu

S černem pod očima

S černem vepsaným ve tváři

Lihovým fixem

Žíznivý a vyhladovělí

Nikdy to nekončí

Nikdy to nepokračuje

Prázdný ruce

A drolící se omítka

Papírový světy

Světy z pár poztrácených karet

Není kam dál

Není kam zpět

Prohraný sázky s osudem

S esama v rukávu

A prázdnýma kapsama

Ne, neumíme hrát

Neumíme žít

Ale jsme příliš mládi na smrt

Den sotva začal a už se smráká

Šedivo

Navěky a navždy, šedivo

Ve světě z našedlého papíru

Vidíš ohořelý okraje?

A pár děr kdo ví od čeho

Pár kaněk a rozmazanýho písma

Nenapsaný dopisy

Na konec světa

Do budoucích dnů

Zesnulých před narozením

Potracená budoucnost

Utracená naděje

A prázdný ruce

Směrem do kamenolomu,

Pojďte kamenovat

Pojďte první házet kamenem

Ať se svatí můžou smát

Je toho málo k žití

A ještě míň k umíráním

Pokácet stromy

Na rakve

Ať je na světě

O pár dechodárců méně

Pod zemí zeleň nepotřebují

A kočky objevují fyziku

Koťata, ty ale topíme

Ve starých záplatovaných pytlïch

Jako naše srdce, od krve

A ty foukáš do karet

Těch, ze kterých jsi stavěla domečky

Černá červená černá červená

Všechno padá

Papírový svět

Papírová duše

Jen všechno děravý

Všechno zatraceně děravý