#zamyšlení

[mujsilenejdenik]

Dnes jeden z takových těch vzácných dnů, kdy si připadám docela normální. Kéž bych si dokázal tenhle pocit udržet trvale, nebo alespoň co nejdéle. Koneckonců úterky jsou vždycky docela fajn. Do práce chodím až odpoledne a navíc jsem na takzvaném dislokovaném pracovišti, kde se cítím svobodnější, než v hlavní budově.

Nicméně já nevím, jaký bude zítřek a s ním moje nálada. Asi má v tomhle pravdu můj partner, když mi říká, že tohle neustálé přemýšlení a přemítání o mám psychickém stavu mě jistě hrozně vyčerpává. Někdy je to ale zatraceně těžké na to nemyslet. Navíc můj největší problém je ten, že se věčně srovnávám s “normálními” lidmi. No a ve svých vlastních očích v porovnání s nimi dopadám dost bídně. Všichni mi připadají krásní, štíhlí, úspěšní a hlavně psychicky odolní. Psychická odolnost je asi to, co bych si přál mít ze všeho nejvíc. A taky sebevědomí. To moje je někde na bodu mrazu. Když s námi kdysi na střední škole v hodině psychologie dělala profesorka zkusmo takový test při kterém jsme měli zjišťovat výšku a míru našeho sebevědomí, vyšlo mi, že jsem jedinec, který si absolutně nevěří. A to mě provází po celý můj život. Papír s testem jsem tenkrát zmuchlal a vyhodil a neukázal ho ani profesorce. Nicméně na situaci to nemohlo nic změnit.

Myslím si, že v tomhle jsou notným zlem sociální sítě. Byť já sám je používám a zároveň moc dobře vím, že to, co na nich lidi ukazují není skutečný život, občas mě to hází zpět. Čas od času si říkám, že si všechny sociální sítě odinstaluju a budu mít klid. Jenomže. Kdybych si odinstaloval všechny sociální sítě, nemohl bych ani psát tenhle blog. Nemohl bych psát tenhle blog a sjíždět obrázky polonahých chlapů.

Takže tak.

[kralovna-ne-stesti]

Když všechno, co dřív fungovalo, fungovat přestává... vraťte se prostě zpátky k receptu.

Napadlo mě tohle přirovnání po tom, co se mi nepovedl bananabread ani kváskový chleba. A vlastně ještě až potom, co mi začaly klesat výsledky v práci a já najednou měla pocit, že co mi vydělávalo peníze selhává.

No ale je to vlastně úplně jednoduchý. Když něco děláme poprvý, dodržujeme přesný postup, do zrnka mouky se důsledně držíme receptu.

Jenže časem to máme v malíku. Časem si to začneme upravovat, zkracovat a zjednodušovat, časem taky začneme některý suroviny nahrazovat, za levnější nejčastěji. A je to tak se vším, nejen s pečením.

Takže když jsem tak nad tím přemítala, když něco, co dřív fungovalo, chutnalo skvěle, přinášelo výsledky, se přestane dařit, je dost dobře možný, že jsme ten recept zkrátka tak dlouho mrvili, až je z toho blivajz.

Uvažuju, na co všechno se dá tahle metafora napasovat, a s úžasem zjišťuju, že snad úplně na všechno.

Stačí se prostě začít chovat, snažit, pracovat, vařit, tak, jako když jsme začínali, jako když to bylo poprvý.

[cistota]

Všichni etikové jsou buďto ✨náckové✨ nebo ✨nedokážou vstát z postele✨.

Ne, nebudu eleborovat dále

Nebo jo, budu elaborovat dále.

[nezvladatelna]

Lidé touží po tom žít do stopadesáti let.

Přitom netuší co dělat, když o víkendu venku prší.

[tonenimojeduse]

Když je radost a láska sdílená, je dvojnásobná.

[ocemsemlci]

Stanislav Novotný se zamýšlí nad tím, jak se bránit, když nám byl odcizen stát, přišli jsme o strategické firmy, kontrolu nad infrastrukturou, likviduje se svoboda slova a selhávají oficiální autority z akademického, kulturního či církevního života https://ocemsemlci.cz/o-cem-se-mlci-stanislav-novotny-11/?feed_id=1228

[dalsimoravskyblog]

Obsazovali by Oldřicha Nového do gay rolí, kdyby žil dnes? 🤔

[chaoticgoodcaptain]

17. 5. 2024 (ráno)

den d je tu, jenom se vyspím, napíšu zápočet, a pak přijde chvíle, kdy se rozhodne jestli mi je souzená dráha skutečně renesančního člověka...ačkoliv vím, že všechno nejspíš vyjde, svědomí mi nahlodává myšlenka, že jestli se to nepovede, skončí tak můj sen o práci v laborce už navždycky...

asi bych se přesto přenesla o trochu snáž, kdybych si nenaplánovala tisíc různých možností, jak dál, jenom abych včera zjistila, že moje fakulta tak nějak počítá s tím, že bych pokračovala ve svém oboru na magistra na ní a navazovala na svou bakalářskou rešerši literatury...

na jednu stranu jí to nemám za zlé, kdo by byl čekal, že osoba dokáže přejít za pět měsíců studijního pobytu od naivního obdivu disciplíny ke stockholmskému a imposter syndromu, a navíc zrovna, když má jedinečné postavení z hlediska svého studijního zájmu...

ale někdy si i přes svůj zájem prostě člověk s oborem nejdou do noty, mezinárodní vztahy jsou rigidní a ověnčeny neustálou "cyklicitou", s každou minutou jejich studia se cítím jako sisyfos valící kámen, který je možná důležitý, ale o kterém nikdo neuslyší, dokud nedosáhnu vrcholu lemovaného skupinkou odborné i široké veřejnosti, která mi lije pod nohy olej a směje se mé blbosti...

cítím se vyčerpaná a dost k ničemu...

zároveň mám po úterní starmus přednášce pocit, že právě přírodní vědy skrývají opravdu to, co už tak dlouho hledám, nejen laborku, ale i schopnost lidi spojovat, a to jak napříč kontinenty, tak i mezigeneračně, něco co mezinárodní vztahy sice zvládnou hravě popsat a nabídnout cesty, jak toho docílit, ale nedokáží to dodnes proměnit v realitu.

dnes je den d, den doufání, den n, naděje, den e, existenční krize, a snad taky den splněných snů

dnes je dnes a dnes snad bude i zítra

tak na dnes!

[hvezdarensti]

Příště napíšu komedii, a ne věc na zamyšlení, která je zároveň... fakin testament mýho dětství... vole

[manuscripts-dontburn]

Horrorstör

Author: Grady Hendrix

First published: 2014

Rating:  ★★★★☆

I don´t really dip my toes into horror often, because I am a scared baby. But much like Hendrix´s My Best Friend's Exorcism this one was very readable, quick and with imagery disturbing enough to entertain me without the risk of me not being able to go to the loo a night. Might look at some big stores differently from now on though.

Silas Marner

Author: George Eliot

First published: 1861

Rating:  ★★★★★

A perfect classic for any classic beginner! It has everything I love about Victorian literature. Family secrets, dirtbag relatives, treachery and redemption, the question of class and money... and it is all presented in a compact and easy-to-read short volume.

The Phone Box at the Edge of the World

Author: Laura Imai Messina

First published: 2020

Rating:  ★★★★☆

A beautiful book about grief and coping with the death of those we love the most. What matters in it more than the plot itself is the meditation upon that painful subject and the many various forms it can take, as well as the suggestion of possible ways of finding the strength to go on.

Moonstone

Author: Laura Purcell

First published: 2024

Rating:  ★★★☆☆

Something about this book felt very "classical" as if it had actually been written at least a hundred (or more) years ago. Laura Purcell has shown her metal as a writer and storyteller before and this, her latest offering, is not at all bad. Yet her decision to venture into the YA genre was unnecessary, stripping the story of the darkness it could have had. My problem was that very early on any reader can tell what the big mystery is and it takes way too long for the main character to come to the right conclusion. Fine but fairly predictable is the verdict.

Rozpůlený dům

Author: Alice Horáčková

First published: 2022

Rating: ★★☆☆☆

To nejsilnější, co kniha nabízí, je téma.: sudetská rodina, částečně německá, částečně česká, v tragickém období první poloviny 20. století. Bohužel tato rodina nikdy v knize nepůsobí jako rodina a na počátku je stejně tak hrozná a dysfunkční jako na konci. Jediná z postav není sympatická, což samo o sobě by nemělo být tak důležité, ale přeci jen bych čekala, že budu s někým soucítit a soucit se vůbec nedostavil. Kniha nenabízí nijak zvláštní zápletky ani zamyšlení, natož prozkoumání bolavého a dodnes kontroverzního tématu. A co především: toto není krásná literatura, ale zkušebně psaný filmový scénář. 80% textu jsou úsečné dialogy, rychle se střídající scény navíc vůbec nadávají možnost zastavit se, zamyslet, zůstat s nějakým pocitem. V módě je zjevně syrovost a "styl ledovce", ovšem ani jedno ani druhé jsem nikdy ve svých knihách ráda neměla. Rozpůlený dům si už našel své nadšené čtenáře, já se bez obav se svým názorem vydávám proti populárnímu proudu.

Ordinary Wonder Tales

Author: Emily Urquhart

First published: 2022

Rating: ★★★☆☆

I suppose the biggest hurdle for me was the fact that I had hoped these would be essays about folklore, instead, they are mostly personal recollections to which the author then draws some basic folkloric parallels. Quite well-written and definitely very intimate.

The Misadventures of an Amateur Naturalist

Author: Ceinwen Langley

First published: 2021

Rating: ★★★☆☆

A romantic and soft retelling of a famous fairy tale, a sapphic one at that too! I quite enjoyed it, though I thought it took too much time to get moving and consisted mainly of endless talking in the second half. But not bad at all.

Lessons in Chemistry

Author: Bonnie Garmus

First published: 2022

Rating:  ★★★★★

A book any woman should read to remember you can be anything you want. And that we should never forget there were times we couldn´t. The tone of the book seems light throughout even when it deals with some sad, even tragic events. It is extremely easy to fall in love with the characters.

The Honey Witch

Author: Sydney J. Shields

First published: 2024

Rating: ★★★☆☆

The first half of this book is really just vibes and man, was I happily vibing. The honey, the bees, the woods, the meadows... I was eating that shit up. Then we left the cosy magic for some romance and I was OK with it for the most part, though it lacked the previous enchantment for me. But then it went all topsy turvy near the end when SPOILER the horny lesbians masturbate together only for one of them to die from it (yes, you have read that right) so we call on the magical bees who collectively sting the dead girl back to life. END OF SPOILER The action near the finale was the weakest part of the book and the ending left me unsatisfied. I am giving this book VERY generous 3 stars because I genuinely enjoyed half of it (and even that, admittedly, had some minor issues).

Carrie Soto is Back

Author: Taylor Jenkins Reid

First published: 2022

Rating: ★★☆☆☆

Everything I enjoyed or loved with Evelyn, Daisy and Malibu is gone. No twists, no surprises and frankly no literary goodness as to the use of language. Character development happens in the last 10 pages. The book is predictable and really boring in its repetitiveness. It got to the point that I would skip all of the tournament descriptions and only read how they ended because I could not care less. Blows my mind this one is so popular because I find it mediocre at best. I did finish it so I guess that´s something.

The Poppy War

Author: R.F. Kuang

First published: 2018

Rating: ★★★★★

Please point me in the direction of the nearest bench on which I can sit down and scream into the void over this book.

Matrix

Author: Lauren Groff

First published: 2021

Rating: ★★★★☆

This is what I call an interesting book. The author plays with language in a way that feels very intimate but still holds a certain detachment. She has chosen a supremely fascinating woman about whom we in fact know next to nothing. The book is a fictional biography of sorts, but rather than a biography of a person it captures the existence, the growth and trials of a community of women. One of those books you fall into as if through a suddenly opened window.

[prospercz]

Den 106

Kdybych tenhle zápis psal o půl dne dřív, byl by úplně jiný. Napsal bych, že nechápu, proč tady vůbec jsem. Proč dělám tuhle kravinu, jestli mi to za to stojí. A že mě to nebaví. Byl to asi můj nejhorší čas tady, celé dopoledne. A samozřejmě za to mohli ti komáři. Musel jsem se vykřičet do telefonu, podruhé za celou dobu tady.

Ale den je moc dlouhý na to, aby si člověk celou dobu jen stěžoval. Takže mě to přešlo už kolem oběda. Dostal jsem se na dnešní nejvyšší bod (2800 m.n.m) a otevřel se mi výhled na druhé straně sedla. Okamžitě jsem si uvědomil, proč to dělám. Kvůli tomuhle, těmhle výhledům a zážitkům. Fouká tu ostrý vítr, že se mi v jednu chvíli taktak podařilo zachytit můj odletující klobouk. To bylo o fous. Ale kde je vítr, nejsou komáři.

Jdu kamenitou stezkou kolem jezer a připadám si chvílemi jako v nějakém resortu u moře, tak fantasticky to tu vypadá. Do jednoho ledového jezírka si vlezu a pro moje sežrané nohy je to obrovská úleva. Všude jsou ještě zbytky sněhu, a jak teď taje, tak je ze stezky často spíš potůček.

Je už pozdě. Dneska jdu dlouho, 31 mil. Šel jsem přes chráněné území, kde se nesmí spát bez bear canisteru. A pak dalších 6 mil za tím je zákaz stanovat úplně. Takže jsem to musel došlapat až k silnici do South Lake Tahoe. O den dřív, než jsem si to naplánoval. Na poslední míli jsem musel zase vyměnit mapu v appce. Už jsem tuhle mapu Sierry chvilku měl, ale teď jsem z druhé strany.

Po chvíli stopnu auto, Jojo a Victorii, super mladý pár, se kterým byla radost se svézt. Hodí mě do kempu, kde můžu PCT hikeři stanovat zdarma. Za šera stavím stan a u toho vařím večeři. K mému překvapení jsem v hiker boxu našel 5 úplně nových kolíků! Přesně tohle jsem potřeboval a plánoval, že si je zítra dojdu koupit. Teď mám dokonce jeden náhradní! Skvělý!

Dneska mi ani nevadí ta kempová hudba, kterou vedle mě zase někdo hraje. V 10 s tím naštěstí skončí. Asi tu mají noční klid. Ale je to k zamyšlení, proč mají Američani pořád potřebu si pouštět něco tak nahlas, že je to slyšet přes celý kemp.

[nula7]

Pátek, den zachodování.

Někdy se to tak semele, že v občerstvovně zbude jediný volný místečko jen u dveří chodbičky, vedoucí na wecka. No co, kolektivní veselí holt doprovází samovolné pozorování cvrkotu. Migrace všemožných pohlaví, mířících odlehčit vlastnímu tělu od kapaliny, kterou do sebe nejprve slastně nalili, pak přefiltrovali a posléze jí snad s ještě větší slastí vypustili zpět na světlo Boží, nemá konce.

Jojo, každej tam musí. Taková obyčejná věc, jako je odskočit si povětšinou jenom na malou a ono ejhle, kolik epizod a kolik příběhů. K zamyšlení, pousmání i zaplakání.

Ovarová tetka, tak padesát plus, co si ve společnosti záchodové mísy odložila škrtící podprdu, to je jen takový safari za polárním kruhem. Ovšem když se k tomu přidá zadní pohled s vykasanou blůzičkou a šňůrkou tangáčů, zírající z hlubiny odvrácených polokoulí, k  pousmání.  Ale jo, narozky.

Pravdivost prohlášení, že tentokrát tam byl opravdu nával, dozajista nepodtrhnou kalhotky, vláčené na jehlovém podpadku majitelky. Krajkové. Tak tady někde leží částečné řešení neznámé v rovnici, proč většinou holky chodí na onu místnost ve dvojici a některé raději sem tam samy.

On takový posilněný majitel trenýrkové nášivky od Calvina, kropící širé okolí pisoárového zátiší, dozajista kecama o ceně spoďárů nikoho neosloví. Jestli on se ten Klein neměl jmenovat spíš Lang. Klátící se mužské postavy, šumění mušlí, které nešumí, filosofování o životě a sem tam ještě nějaký ten vzkaz, zvěčněný na zdi, tak tohle všechno se může šustnout. V pátek, den zachodování.

[kralovna-ne-stesti]

Dneska jsem slyšela zajímavou a pravdivou myšlenku.

Je všeobecně akceptovatelný, že náš život je ovlivněn a zprůměrován pěti nejbližšími lidmi, kterými se obklopujeme.

Ale když se to řekne takhle: "Úspěch je nakažlivý. Stejně jako neúspěch, nebo nemoc, nebo nespokojenost, nebo klid,... Můžete se pozitivně/negativně nakazit." Zní to úplně jinak, důrazněji. Výstižněji.

Zápasí v tobě dva vlci - jeden dobrý, druhý špatný. Který vyhraje? Ten kterého krmíš.

[pepikhipik]

POZVÁNKA

Jak se z nemluvňat stávají rodilí mluvčí a z nich čtenáři

Jazyk se učíme, ještě než spatříme světlo světa, a to poslechem. Když pak prohlédneme, můžeme se směle vrhnout i do čtení. Jak se z nemluvňat stávají rodilí mluvčí? A jak z mluvčích první čtenáři? A jak čtení prožívají? Více nám poví Kateřina Chládková a Anežka Kuzmičová z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace.

9. května od 19. hodin v Kampusu Hybernská, Praha 1, budova A, 3. patro, Hyb4City, Divadelní klub

Anotace jednotlivých přednášek najdete níže...

KATEŘINA CHLÁDKOVÁ: JAK SE UČÍME MATEŘSKÝ JAZYK

Vývoj jazyka a řeči začíná ještě předtím, než se člověk narodí. Během prvních měsíců až roků života si dítě osvojí poměrně sofistikované jazykové reprezentace a kompetence.

Host představí trajektorii vývoje jazyka u malých dětí a současně také behaviorální a eurozobrazovací metody, kterými vývoj jazyka u nejmenších měříme. Ve srovnání s mateřským jazykem se člověk další jazyky učí s větším úsilím a téměř vždy menším úspěchem. Nabídne body k zamyšlení a k diskuzi čím tento rozkol mezi učením se mateřského a cizího jazyka může být způsoben a jak (jestli vůbec) jej lze překonat.

ANEŽKA KUZMIČOVÁ: KDYŽ SE ZAČTU: ČTENÍ A PŘÍBĚHY OČIMA DĚTÍ

Představí výzkum dětského čtení, který se netradičně zaměřuje na prožitek spíše než na výkon a který děti zapojuje jako spolutvůrce výzkumné situace.

📌Co to znamená se začíst? 📌Kdo je podle dětí dobrý čtenář? 📌A proč nás to má zajímat?

Pořadatelem akce je spolek Science Café Czech Republic.

[liberte-news]

Co přinesl 7. říjen ŽIDŮM, a co celému demokratickému světu?

Židé v západních zemích zažili ztrátu bezpečí a komfortu po útoku Hamásu v Izraeli, což vyústilo v antisemitismus a destabilizaci jejich životů, signalizující ohrožení demokracie na globální úrovni.

ZAMYŠLENÍ – Židé v místech jako Amerika, Kanada, Velká Británie a Austrálie považovali své spojení a pohodlí ve svých domovech a národech za samozřejmost. I když antisemitismus přetrvával, měli pocit, že konečně nacházejí své místo ve společnosti a sdílené historii. Být Židem znamenalo pohodlí a sebevědomí, součást každodenního života. Po tisíciletém putování jsme konečně našli domovy, kde jsme…

[tonenimojeduse]

Miluju, když můžu nosit tvoje trička.❤️