#básničky

[hyenisko]

Je libo básničky z kuchařky?

- Nová domácí kuchařka /4 - Moučníky, dezerty, nápoje (Joza Břízová , Maryna Klimentová) 1972 Praha

[terry-idk]

[allmothsdied]

Jedeš jak na popravu svého srdce

Rozpůlit, napůlit, zase kus odseknout

Tenký krvavý plátky na talíři

Ze všeho, cos cítila zbývaj jen drobečky

Zčernalý na slunci

Rozházený pro černý zobáky havranů

Velká díra v hrudi, dlouho to krvácet nebude

Když plameny olizují okraje

A z tebe je obyčejný tělo bez duše

Nebyli to motýli, ale rudé úsměvy úzkosti

Byly to prsty čepelí zabodnuté v břiše

Na slzy však nikdy nezbývá čas

Když roztahuješ nohy, skoro jako ze zvyku

A mezi nimi vyrabované trosky na planině

Přikládáš dlaně na hrdlo vlastní hrdosti

Přece stačí tu svini uškrtit

A tělo nadrobit temným pohledům havranů

[zatracenapoezie]

~útěk~

[vinozmraku]

Asi tak tři roky práce, nekonečno slz a nezaplněná díra někde v nás všech. Knížka o tátovi je hotová. 

Náklad 200

Fotky - Matěj Skalický

Sazba, obálka, tisk a prostě to všechno - Projekt Moribundus

Editor - Helena Černohorská

Dík Projekt Moribundus za trpělivost, @rozmazat a @levymokem. K dostání u mně a Matěje postupně..

[jachcipoezii]

[kocourmokroocko]

Omylem zveřejnit pohrocenou básničku na můj sračkonástěnkářský hehe blog pro fotky mazlíčků místo na můj blog pro pohrocený básničky je rána ledovým bleskem do žaludku, o jaký se milovníkům adrenalinových sportů v životě nesnilo. Pokud se cítíte riskantně a potřebujete si rozproudit krevní oběh, doporučuju. Lidem s vysokým tlakem naopak doporučuju mít na každej z těch blogů úplně oddělenej Tumblr účet, není potřeba se takhle ohrožovat na životě, já jen žiju na hraně, jsem nebezpečnej, jsem tvrdej, jsem chuligán. ((Ježišikriste já málem umřel holka pomoc))

[nechseprekvapit]

Jezdit v létě stanovat

a zbytek roku stagnovat

v nestabilní době,

diagnóza mladej člověk,

zůstávat povinně

ve dvojí rovině,

nebavit se o vině,

když ti večer ovíněn

padá do postele,

ale ráno nezastele,

hledat vyrušení

od každodenní

lži, že společnej život je fajn,

z rádia nechat hrát Mein

Herz Brennt a ztrácet se v němčině,

sedět mu na klíně

a vědět přesně, co myslí, když říká „mein Schatz, bitte,“

v tom samým bytě,

kterým včera provedl jinou holku,

poslouchat moderní úpravy folku,

dokazovat si tak kulturní cítění

a ve skříni kostění

skeletoni visí,

lebky jako krysí

skrýše, co čas nikdy neporuší,

zavést doma jednodušší

estetiku

bez skeptiků,

sípat „budu zvracet“,

buzerace,

prohraný závody,

prstýnky hozený do vody

při zamítnutých žádostech o ruku,

rozchod svedenej na poruchu

hybnosti v oblasti citový motoriky

a na zhasnutý světlo zkoumaný bez optiky.

Ve volném čase si píšu básničky, tak si sem hodím nepatrné promo.

(Pokud by se náhodou někomu zalíbilo, tak na Instagramu jsem jako cajkovskij_pro_lepsi_usinani)

[zlutyzakaznik]

Cedule rovnodennosti

(27. 3. 2023) Předjaří vizuálního smogu.

Ještě před blogem jsem po jistou dobu udržoval registraci domény svetvyloh.cz, pro niž existuje malý obrazový archiv z let 2007 až 2016. Až časový odstup ukázal, že šlo o projekt možná až příliš specializovaný a jeho idea byla plynule přičleněna pod rubriku gastro design, kde se tématem mohu zabývat nejen v gastronomickém ohledu, ale i pestré šíři odskoků do retail designu a obecné vizuality.

To, že je daná sekce třetí co do počtu publikovaných příspěvků, je zapříčiněno nepolevující “kreativitou” brněnských i přespolních živnostníků a při průchodu Brnem i dalšími místy si těchto výtvorů nelze nevšimnout. Tady jsou poslední z nich.

Jako u současného umění, není ani v gastro designu občas jednoduché určit, zda jde o tvůrčí záměr/dekoraci nebo skutečný dopravní prostředek. :-)

Samozřejmě kvůli těm barvám a hrůzné podobě nápisu. Parcela vedle obchodu s včelařskými potřebami u Měnínské brány.

Znáte z instagramového storíčka. (Potraviny na Hybešove.)

První křesťanská restaurace funguje čtvrt roku, ale na Faceboku i v realitě je to stále hrůza. A odpolední ALLACARD to určitě nevylepší.

Tohle mě prostě uráží. I lidé z vietnamské komunity určitě umí česky. Stačí je požádat o přehlédnutí výtvoru.

Opuštěná restaurace nad Mendlákem.

Novinka na Hybešove, jež nepronikla do Prvních dojmů ani Měsíčního souhrnu. Když jsem se dámy v okénku zeptal, zda má web, Facebook nebo Instagram, řekla mi, že nikoli, protože je chudá. To snad ne! Káva s sebou je instant a čtyři z pěti denních (a stálých) jídel obsahují uzené maso.

Momentka dveří bytového domu na Josefské.

Pár metrů od Mezzanine na Údolní.

Nesmrtelná klasika sámošky na Gorkého.

Prodejna pečiva na Merhautove a maximalistické využití výlohy.

Vzpomínáte na nafukovacího panáka vlajícího ve větru? Toho v Králově Poli na zimu uklidili a zbylo toto. A mají kebab s pravým masem (kuře, kráva). :-)

Šipky na ceduli ukazují směrem od pivnice místo k ní. Detail Heineken ČR nahoře leccos napoví.

Předseda představentstva e-Finance musí s tituly přidat. V Brně pravděpodobně není větší degree collector než člověk, kterého pamatuji ze studií. Českou špičku představuje tento muž.

Básničky na ceduli představují oříšek, protože musí být opravdu dobré, aby zákazníky zaujaly nebo aspoň pobavily. A v Jurcaffé se to podařilo.

Já ten čas samozřejmě mám, ale pochybuji, že každý bude schopen/ochoten podstoupit klikatou cestu menu Kafe Halasák. Doufal jsem, že tyrkysový (Tiffany blue?) nátěr bude podkladem něčeho většího a lepšího...

Snad jen nepříliš dobře smazaný podklad bodu 8 kazí celkový dojem. Jinak super, protože perfektně čitelné a ani stopa špíny nebo ohlodanosti materiálu. Na druhou stranu: není pět cedulí excesivní počet pro každého, kdo se chce rychle a přehledně seznámit s nabídkou podniku?

V jednoduchosti je síla a soudě dle návštěvnosti posledních týdnů představuje umístění cedule správný krok.

Adopční soubor Pelíšku pokročil do fáze evropských měst a coby milovníku trip-hopu mi Bristol prostě učaroval. Přede snad kocourek do rytmu pomalých a ospalých beatů? :-) Anebo raději něco z Malmö?

[celibatnavesnici]

Poměrně upřímně mě zajímá, jestli ti velikáni vídeňské školy umění, které teď studuju, měli na práci jen studium.

Nebo jestli museli během studia řešit mytí oken, praní prádla, úklid dvorku, převlíkání postelí, protože jim přijede máma, mytí nádobí, vaření, zlomenej nehet, akné ze stresu, bolavá záda, odsouhlasení směn na tři měsíce dopředu a opakování tý básničky, kterou budou muset recitovat ve čtvrtek v zušce ve Fr��dlantu, jako já teď, když studuju je.

[allmothsdied]

Vůně ozonu ve vzduchu

Smáčené ulice spícího sídliště

Hořkost cigaret v hořkosti samoty

A chceš kreslit tenký čáry

Ten pocit tě tíží v hrudi

Co řekneš zítra psychiatričce?

Nesejde na tom

Když pochmurno máš vetkaný v DNA

Socha z prachu křídy, jediný déšť

A všechno je to pryč

Vázneš, na jediným songu

V nekonečný smyčce

Jaký kus sebe prodala's tentokrát?

Sázky uzavřeny, prohráváš

Doždímej zbytky sil

Třeba to pak půjde rychleji

Zalitý slaností slz

A cigaretovým kouřem

Co líně olizuje kůži těla a vsakuje se

Hluboko do vnitřností

Nikotin v krvi, bordel v hlavě

Nedokončený myšlenky

Zamlčený slova

Zatracená rutina, život co ustrnul

Nezbývá toho mnoho k ničení

Není moc co ještě rozbíjet

Taješ, jako jarní sníh

Na zakalených zrcadlech

Když odcházíš od nehybný hromádky

Neživýho těla, tvého stínu

A vůně ozonu jde cítit ve vzduchu

V ulicích smáčenýho sídliště

A musíš jít spát

Vstříc doteků nočních můr

V hořkosti samoty

A zamlčeného pláče

[vinozmraku]

Jiřík mi napsal zprávu

která zněla:

Včera jsme 

při západu slunce

zalévali pole a zahradu.

Mikyho táta

má šířku kroku

přesně 

na jednu řádku brambor.

odepsala jsem mu

že by mohl

taky psát básničky

[jachcipoezii]

[wackywanderer]

Vietnamský deníky

Den první; 9.4.; Praha - Saigon

Varování: Mé deníky jsou určené pro dospělé čtenáře. Podávám v nich pouze vlastní názor, který nepovažuji za jediný správný. Obsahují explicitní výrazy, popis konzumace drog, využívání služeb prostituce a sexuální scény. Pokud Vás cokoliv z popsaného pobuřuje, prosím nečtěte je. Ani ty je nečti mami, teď sem napsal proč, tak to prosimtě vypni.

Nerad lítám. Obzvláště nerad lítám skrz ošklivý turbulence. Velký špatný, jak by řekla legendární Jolanda…tak jsou z toho alespoň dvě hloupý básničky…

~Náhlá enviromentální ťíseň nad Bukureští~

854 kilometrů za hodinu 111891 metrů nad mořem 1000 kilometrů od tebe 9000 kilometrů do cíle

náhlá enviromentalní tíseň v oblacích nad Bukureští si uvědomíš kolik zkurvenejch letů denně kolik jejich pasažérů vytvoří jednou večeří bordelu, cos právě odevzdal letušce i ty

~Turbulence za Khoramabádem~

prdel ti z lehkýho limba probere sexy asijská letuška "Sir you need to sit and fasten your seatbelt please." zahlásí roztomilá Indíra, úsměv na celý tváři stane se to chvíli před Najafabádem letadlo vrní a kynklá křídly chvěje a naklání se když tu náhle jakoby nic rupla hupla propadáme se vzdušnym vírem za všeobecnýho jekotu ulpěl mi nářek moravandy vedle mě: "Dopiče já se zebleju za lopatky." koule cejtim až v krku krk v prdeli mozek v patě a představuju si že nějak tak mě u Shahr-e-Kordu i najdou poslední zápisek v nerozbitym mobilu ruka 14 metrů od těla: tak sem si zase nezašukal…

…

V Saigonu nejen kulturní, ale hlavn�� teplotní šok. Je půl devátý večer, když vylejzam z letiště do narvaný příletový zóny a spláchne mě nepříjemnejch 39°C a vlhkost ve který se nedá nadechnout.

Cesta na ubytko cajk, samotný bydlení parádní, hlad mě ještě vyhání ven a zabloudim na pověstnou Bui Vien Walking Street. Party / red light district, jediný místo v celym Vietnamu, kde je legalizovaná prostituce a už mě tu namalovaný navoněný panenky v kraťoučkejch sukýnkách familiérně tahaj za ruku a podbízej se s nabídkou kvalitního bum bumu…Já shánim jen dobrý pho bo a pivko na dobrou noc, sorry krasavičky…Jetleg mě přemáhá a tak se po vydatný véče belhám radši dom…pokračování zítra

[cistota]

Máte rádi špatné básničky?

Jestli jo, tak tady je jedna o ježečcích, zimě, bodlinách a Schopenhauerovi.

Odkaz

cistota.ochlubna.cz/jezek

[kniznikocka]

Že já vždycky koupím někde nějakou hovadinu 🤣

Básničky pro děti ✌️