#Gastrodesign

[zlutyzakaznik]

Zjevné a skryté

(22. 5. 2023) Novinky jarního gastro designu.

Když jsem před x lety usiloval o proniknutí do druhého ročníku VŠ studia – ona překážka se tradičně nazývá Postupová zkouška a v mém případě sestávala ze čtyř předmětů na dvou oborech – musel jsem se vypořádat i se dvěma hlídači v podobě vedoucího katedry a vyučujícího, jenž byl mimo jiné historik. 

A zatraceně akurátní historik, protože čerstvý a mající čas a energii zacházet do detailů, což znamenalo, že i třístránkový doprovodný dokument jsem vybavil vším, co obnáší tzv. štábní kultura. Není prostě dobré dráždit hada bosou nohou, jak se přesvědčil kolega se seminárkou připomínající toaletní papír. 

Provozovatelé kaváren, bister, hospod a restaurací takovou postupovou zkoušku vykonávají mnohosetkrát denně v očích kolemjdoucích a níže uvedený výběr je smutným dokladem lhostejnosti, rezignovanosti a naděje, že to “nějak uchodí”. Jak má jeden věřit jejich surovinám a technice, když už první dojem je odstrašující? Na úvod začínáme, tak jako téměř tradičně, několika pozitivními momenty...

Domovní dveře na Štefánikove člověka opravdu osvěží. :-)

Koblížkárna v trafice naproti KofiBox a Roses 1 je dost možná delší dobu uzavřená, ale kdyby byla kvalita kávy srovnatelná s malůvkami, jistě by neměla o zákazníky nouzi.

Boční ulice nedaleko Slovanského náměstí aneb Jde to i kultivovaně.

Tohle asi nebylo cíleno na mě, ale stejně jsem si musel udělat selfíčko. :-)

Zdánlivě kultivovaná cedule obsahuje dva nedostatky v podobě pomocných linek a křížků a špatně napsaného jména.

Ryzí zlato. Zřejmě spěchali domů na brkaši a kuřízek. (Memento uzavřeného Zô! v centru města.)

Charisma Brno stále funguje a osobně nechápu, jak je toto možné, protože poslední a jeden ze dvou čtverců na Instagramu nese datum 24. května 2021.

Chybička se vloudila a tak tam to písmenko prostě propašujeme. 

Na Halasově náměstí nám vedle Alberta otevřelo řeznictví Makovec, trafika a vinotéka. A co může být lákavějšího než prázdná lahev Merlotu z Veneta?

In-N-Out. Bude to ale fungovat?

Zapršelo a cedule po městě začínají slzet. I ta v Roses na Purkyňove.

Momentka z Brněnky naproti Kafe Skácel.

Jak asi vypadají služby paní, která se odváží vystavit toto?

Staré dobré pixely a nová přelepka!

Vymazlený interiér na míru, kultivovaná ambientní hudba, obědové all-you-can-eat za 349 Kč a na ceduli nezbylo?

Ano, je to lidová etnická restaurace, ale určitě mají víc použitých menu...

Je super zaklínat se Piccolem a mít dvě chyby v názvech kávových nápojů.

Další nuget. Rohová izolepa se zřejmě sloupává v batchi. :-)

13. 4. v 19.34 a navzdory ceduli zavřeno. Proč to pak vůbec vyvěšovat?

Novinka na Solniční... Mají zde takřka muzeální kávovar La San Marco, který stojí za nakouknutí, ale na Trieste jsem neměl odvahu.

Údolní a třetí působiště mexického bistra.

V Gimmi byli už dříve proškoleni zkušeným baristou, ale lhostejnost vůči prezentaci zůstává. Když už mají uzamykatelnou nástěnku vedle hezké zdi, proč musí nechat majitelka nabídku nakřivo? A aby se nám to tam nějak vešlo, úvod espresso nabídky prostě zakryjeme. Proč by měl zákazník, který toto vidí, dávat 100/102 Kč za dvojité cappuccino grande?

Bankomat na Skácelove. Už i finanční ústav zaregistroval, že ulice a okolí tvoří jeden z brněnských gastro hubů.

[lemenufrancais]

Collection Rainurex | Reliure élastique or | Marquage or | Toutes nos cartes sont conçues en France 🇫🇷 | Nous vous souhaitons un bel été ☀️| ➡️www.memenufrancais.com . #cartemenu #cartedebar #carterestaurant #portemenu #protegemenu #cartedesvins #livredecave  #porteaddition #menucover #menuholder #menucard #winelist #speisekarten #menukaarten #menucovers #menúrestaurante #gastrodesign #menu  https://www.instagram.com/p/CBuzdD8o5Bb/?igshid=t0vj2rh807r9

[grottangeles]

F • A M E N #Repost @usopposto with @repostapp ・・・ Recipe of The day: ACQUASALE - apulian summer dish PLATE - RUNNER - CUSHION New Gastrode'sign collection #acquasale #onion #purple #texture #gastrodesign #plate #ceramic #textile #cushion #pattern #interiordesign #foodporn #puglia #apulia #designinspiration #illustration #recipe #food #design #usopposto #runner #cook

[turizmus]

from Turizmus Online

[zlutyzakaznik]

Cedule rovnodennosti

(27. 3. 2023) Předjaří vizuálního smogu.

Ještě před blogem jsem po jistou dobu udržoval registraci domény svetvyloh.cz, pro niž existuje malý obrazový archiv z let 2007 až 2016. Až časový odstup ukázal, že šlo o projekt možná až příliš specializovaný a jeho idea byla plynule přičleněna pod rubriku gastro design, kde se tématem mohu zabývat nejen v gastronomickém ohledu, ale i pestré šíři odskoků do retail designu a obecné vizuality.

To, že je daná sekce třetí co do počtu publikovaných příspěvků, je zapříčiněno nepolevující “kreativitou” brněnských i přespolních živnostníků a při průchodu Brnem i dalšími místy si těchto výtvorů nelze nevšimnout. Tady jsou poslední z nich.

Jako u současného umění, není ani v gastro designu občas jednoduché určit, zda jde o tvůrčí záměr/dekoraci nebo skutečný dopravní prostředek. :-)

Samozřejmě kvůli těm barvám a hrůzné podobě nápisu. Parcela vedle obchodu s včelařskými potřebami u Měnínské brány.

Znáte z instagramového storíčka. (Potraviny na Hybešove.)

První křesťanská restaurace funguje čtvrt roku, ale na Faceboku i v realitě je to stále hrůza. A odpolední ALLACARD to určitě nevylepší.

Tohle mě prostě uráží. I lidé z vietnamské komunity určitě umí česky. Stačí je požádat o přehlédnutí výtvoru.

Opuštěná restaurace nad Mendlákem.

Novinka na Hybešove, jež nepronikla do Prvních dojmů ani Měsíčního souhrnu. Když jsem se dámy v okénku zeptal, zda má web, Facebook nebo Instagram, řekla mi, že nikoli, protože je chudá. To snad ne! Káva s sebou je instant a čtyři z pěti denních (a stálých) jídel obsahují uzené maso.

Momentka dveří bytového domu na Josefské.

Pár metrů od Mezzanine na Údolní.

Nesmrtelná klasika sámošky na Gorkého.

Prodejna pečiva na Merhautove a maximalistické využití výlohy.

Vzpomínáte na nafukovacího panáka vlajícího ve větru? Toho v Králově Poli na zimu uklidili a zbylo toto. A mají kebab s pravým masem (kuře, kráva). :-)

Šipky na ceduli ukazují směrem od pivnice místo k ní. Detail Heineken ČR nahoře leccos napoví.

Předseda představentstva e-Finance musí s tituly přidat. V Brně pravděpodobně není větší degree collector než člověk, kterého pamatuji ze studií. Českou špičku představuje tento muž.

Básničky na ceduli představují oříšek, protože musí být opravdu dobré, aby zákazníky zaujaly nebo aspoň pobavily. A v Jurcaffé se to podařilo.

Já ten čas samozřejmě mám, ale pochybuji, že každý bude schopen/ochoten podstoupit klikatou cestu menu Kafe Halasák. Doufal jsem, že tyrkysový (Tiffany blue?) nátěr bude podkladem něčeho většího a lepšího...

Snad jen nepříliš dobře smazaný podklad bodu 8 kazí celkový dojem. Jinak super, protože perfektně čitelné a ani stopa špíny nebo ohlodanosti materiálu. Na druhou stranu: není pět cedulí excesivní počet pro každého, kdo se chce rychle a přehledně seznámit s nabídkou podniku?

V jednoduchosti je síla a soudě dle návštěvnosti posledních týdnů představuje umístění cedule správný krok.

Adopční soubor Pelíšku pokročil do fáze evropských měst a coby milovníku trip-hopu mi Bristol prostě učaroval. Přede snad kocourek do rytmu pomalých a ospalých beatů? :-) Anebo raději něco z Malmö?

[zlutyzakaznik]

Rutinní olezliny

(18. 11. 2024) Ohlédnutí za cedulemi posledních měsíců.

V Bratislavě se některé věci nikdy nemění. Jako třeba velmi obskurně působící kavárna kousek od centra.

Je tomu více než rok, co jsme naposledy nahlédli na designovou a grafickou úroveň menu, plakátu, tabule nebo Instagramu nejen v brněnských podnicích. A buďto jsem měl za posledních dvanáct měsíců tolik práce anebo se úroveň vizuální prezentace kaváren přece jen zlepšila. Tak či tak, tady je stručný a komentovaný výběr posledních úlovků...

Zastávka Fillova a Brno-Lesná. Pár metrů vedle může otevřít Mlsná holka a Charlies 4est, ale tady jde čas svým tempem.

Cíleně obnovovaný polep na křižovatce Semilasso. První verzi, kterou tu umístili záhy po otevření, jim někdo do druhého dne poškodil, ale nevzdávají to a vždy po čase provedou refresh. Pro mne také doklad toho, že se s výlepovou firmou můžete domluvit na řešení přesahující běžný standard.

Zastávka Zemědělská a krásná parcela, kde před časem zavřela prodejna zmrzlinárny Hvězda, před pár týdny utrpěla naprosto rutinním polepem tuctové kebabárny.

Zmrzlinový speciál jsem letos nevytvořil, protože vše podstatné bylo řečeno. A tak přidám alespoň jednu momentku z Bratislavy.

Vůně dálek a poctivé angličtiny na Joštove. :-)

Čekání na tramvaj před Dětskou nemocnicí.

Bratislava a cedulová bezradnost v centru.

Není nad šálek čaje v útulném krytu.

Hm, pokus, kterému ještě leccos schází (Bratislava).

Z cesty po Úvozu.

Nalezené zátiší na Joštove.

Už před pár měsíci si Bublify na České opravilo anglické slůvko pro štěstí, kterému chybělo jedno s. Je to detail, ale potěší, protože ukazuje určitou péči...

Dali byste do reklamního storíčka nebo na profil kavárny fotku, kterou se autoři nenamáhají otočit? Přesně to se stalo u kavárny nedaleko OC Letmo a nic nepomůže, že tuto a podobné hrůzy z jejich IG účtu někdo soudný vyškrtal.

[zlutyzakaznik]

Sem tam zvěrstvo

(25. 9. 2023) Nová áčka, fólie a postery.

Nejlepší, protože nápadité, elegantní a nadčasové aneb Průhled stavebním plotem do parcely dlouholetého veřejného domu Moulin Rouge na Slovákove/Kounicove.

Čtyři měsíce uplynuly jako voda a je nejvyšší čas pokochat se úlovky (gastro) designu, které i po odležení prokázaly trvanlivost a potenciál překvapit, pobavit nebo šokovat. A i tentokrát začneme příklady, jež dokládají, že vtip, nápad a originalita mohou pozitivně formovat tvář města a obohacovat naši vizuální každodennost...

Majitel objektu zaslouží jedničku s hvězdičkou. Nelze hodnotit jinak.

Detail, který udělá radost nejen potápěčům.

Výloha k 25. 7. uzavřené parfumerie FAnn na Malinovského náměstí mě samozřejmě přiměla vejít dovnitř a danou záležitost vyzkoušet. Dotyčná EdP je však strašlivě sladká a tak se žlutý flakon (podobně jako telefon nebo debetka) prozatím odkládá.

Nový Timo coby kamenem dohodil od Kafe Friedrich.

Název stánku na Svoboďáku určitě pobaví, ale ty ceny: Krajíc chleba se sádlem 120 a Krajíc chleba se smaženým kravským sýrem 180 Kč.

Bývalá dvojí telefonní budka na Joštove...

Současný brněnský found art.

Realizovat kavárnu je k smrti omšelý sen a/nebo záložní kariérní plán. V knižní fantasy jsem to ovšem zaznamenal poprvé. (Škoda, že se obsahová analýza soustředí toliko na násilí, lehce sexuální scény nebo neslušná slova a nepodchycuje, kolik porcí kávy a litrů mléka bylo při provozu fikční kavárny vyplýtváno.) :-)

Jednoduchý a dobře provedený nápad (Scuk na České)

Nic ve zlém, ale tohle je opravdu slabota.

Akce, která nebyla...

Obávám se, že toto promo nebude mít valný úspěch.

Taková reklama má lidi opravdu nalákat? Aerolinky také nedávají do instruktážních videí záběry leteckých katastrof...

V Jeruzalémě mají Zeď nářků. V Bystrci za Obchodním centrem MAX Velkou realitní zeď...

...na které se skví ukázkoví hašišáci. :-)

Lásce neporučíš aneb Romantika realitní kanceláře.

V prvním patře obchodní pasáže na Josefské...

[zlutyzakaznik]

Rampouchy imaginace

(23. 1. 2023) Další střepy (mimo)brněnského gastro designu.

Jednoduchá a nápaditá personifikace u přechodu Kotlářská/Bayerova potěší jako máloco.

Aktuální várku designových zvrhlostí (nejen) z gastronomie zahajme malým přáním: Jak krásné by bylo, kdyby nějaká brněnská kavárna, oděvní butik nebo obchůdek vytvořil skandál vysokých estetických a uměleckých kvalit. Nechci nic tak světoborného, jako kostýmy nebo oponu pro Ďagilevův balet či Picassovu Dámu s artyčokem, na kterou se vrhali rozzuření francouzští měšťáci ve snaze strhnout ji ze zdi. Ne, stačila by mi výloha z filmu Žena v úzkých (Lady Beware, 1987; od 14.31 min.), kde talentovaná aranžérka zneklidní nakupující i manželku majitele obchodního domu, jenž jí dá šestiměsíční pracovní smlouvu. :-) 

Pokud by někdo chtěl praktický úvod do problematiky, mohu doporučit knihu Tonyho Morgana, který dlouhá léta vedl visual merchandising pro legendární obchodní dům Selfridges. Před lety jsem ji kupoval z grantu pro sebe (a jednu z fakultních knihoven MU), dnes si tuto práci může stáhnout zdarma každý. A je mrzuté, že aranžér/ka je v ČR stále jen tříletý “učňák” bez maturity, zatímco v Anglii jde o bakalářský obor na vysoké škole.

Nu což, pojďme na nejnovější úlovky... První část je věnována Brnu a druhá těží z letních kávových toulek po tuzemsku. Pokud jsem to nezdůraznil dříve, uvedu nyní, že Brno a Praha se nemusí v oblasti gastro šlendriánu ani v nejmenším vyvyšovat nad menší sídla. V našem městě stačí zahnout do bočních ulic hlavní třídy Masarykova anebo vyjet pár minut tramvají mimo něj a člověk nestačí cvakat ve foto aplikaci telefonu. :-)

Z CO.LABS mám velmi smíšené dojmy. Na jedné straně si cením, že podnik nabízí prostor pro experimentální taneční a performativní představení, ale když jsem tu nakoukl poprvé, měli na displeji kávovaru jméno předchozí kavárny a pro zákazníky dvě papírová menu. Nyní je kompletní nabídka na tabuli nad barem a ač plakátku v typografiii leccos schází, hlavní je onen velmi roztomilý nápad.

Hned vedle Ochutnávkové pivnice je prostor delší dobu zavřené večerky. A jejich “vintage” stěna patří k nejlepším v Brně.

První snesitelná věc Kafe Halasák. Ano, rám je vykousnutý a řetízek by asi šlo přichytit na vnitřní straně, ale tabule je umytá a části textu i malůvka slušné. Jenže na druhé straně i dalších áčkách zase šmouhy.

Z Tržnice Brno se během několika let stalo jedno velké fiasko, o kterém vedení města raději nemluví. S výjimkou Podobrazů a Matějova pekařství v přízemí a výčepu/prodejny Craft Beer v 1. patře utekli všichni ostatní nájemníci.

Vedle Vicino DiVino (ulice Za Divadlem) se už nějakou dobu rekonstruuje kadeřnictví a soudě dle palety s cedulí, ujali se tu toho příznivci koláže a dada.

Hrůza všech hrůz aneb “Áčko” outdoorového obchodu na Křenové.

U realizace na Minoritské mě opravdu pobavila stříška coby ochrana před nepřízní počasí. Co když se k dešti přidají ostré střihy větru?

Bylo v Brně spácháno něco odpudivějšího? (Mňam Pizza & Kebab na Palackého třídě.) Pokud počasí dovolí, je panák plněn vzduchem a kymácí se na chodníku. 

“Vkusná” cedule v přízemí obchodně-administrativního komplexu výškových budov na Šumavské.

Marketingovým postupům Baby Face prostě chybí glanc. Už speciální party uspořádaná k narozeninám psíka majitelů vzbudila mezi barmany pozdvižené obočí a nejnovější cedule napovídá, že tady se lže. Pokud by to Bůh opravdu řekl, někdo by už dávno volal komisi pro zázraky ve Vatikánu.

Pizza sv. Josefa??! Chudák světec. Zjevně nestačí, že to byl významný otec a tesař. Po nocích asi ještě hnětl těsto a rozpaloval pec na dřevo...

Farnost sv. Václava v Obřanech je povznesena nad vizuální pozlátko světské společnosti.

Je ovšem možné, že jsou zdejší farníci fanoušky Dalího.

Věděli jste, že Mr. Gelato zařadilo na jeden ze dvou mlýnků kancelářskou Rustiku od Penerini? Inovovali i venkovní ceduli a Flat Whit za 69 patří k nejlevnějším v Brně.

Kuře na Čáře v updatované verzi. Akční cena je pryč a fuč je i relativně častá a malá frontička.

Bez komentáře.

Retro Consistorium je podnik, kam chodí chlapi, kteří mají rádi drahé víno a ještě raději předvádějí své peníze. Firma nemá tisícovku na ceduli bez loga?

Jestli mě něco dokáže hnout žlučí, je to parkování majitele podniku, který svou hypermaskulinní káru nechává na chodnících po celém Brně. Myslím, že to nebude grafický estét s filigránským smyslem pro detail.

Čtyři růže na Veveří jsou nesmrtelné. A stejně tak jejich malůvky.

Mlsná kavárna mezi Poliklinikou a nádražím Brno-Lesná přešla do vlastnictví Vietnamců a nyní se prostor jmenuje Mlsná kavárna s asijskou kuchyní. Corsini zůstalo a přibyl obvyklý a rozsahem gigantický jídelní lístek i nevalná venkovní propagace.

Kuk. Jelikož jsou oba podniky minulostí, vytáhl jsem aspoň pár měsíců starý snímek dokladující vzepětí venkovní propagace.

Nové cedule, staré chyby. Máme 33 let po Listopadu a mnozí stále nejsou schopni napsat espresso nebo risotto.

120 kanceláří a 1000 makléřů jen v ČR a mají takhle fádní espresso?

Pro plné vychutnání hlavního banneru doporučuji výhled ze zahrádky OP.

Smutná prodejna pečiva na Josefské. Kdysi tu působil i Václav Labský a na depresivním standardu reklamy se nic nezměnilo.

Letitá prodejna v pasáži SFINX ve mně vyvolává pocity zmaru při každém průchodu kolem. Nejlacinější nápodoba návrhářských kabelek a vybraný nevkus v každém ohledu.

Pasáž SFINX a LIBRAS hned vedle. Chleba Brno? Dnes ve městě naprosto běžné a spíš je problém narazit na místo, kde jej nemají...

“Just In Wine” na polepu Galanterie Neroli na Orlí. :-)

Pomozte neplýtvat! A pomozte Albert ČR pochopit, kde s tím začít. 

“Ikonické�� okénko na Masarykove si své langoše samo ani nevyfotí.

Několikatýdenní předvánoční “pop-up” na Panské. Pochybuji, že tam vydělali aspoň na nájem, který činil naposledy cca 16 000 Kč. 

Celé týdny vypadala vizitka na dveřích takto. Nepochopím, že majitel investuje do barevných a útulných křesílek a interiéru, aby snahu o designový vzhled zabil prvním pohledem na dveře. Áčko u schodů vedle Bavardu pobočce podle všeho pomohlo, ale nové verzi otvíračky schází IČ a jméno odpovědné osoby. 

BIO svíčky, pleťové masky, šampony a popcorn? V Kroměříži ano.

Ani záplava fuchsiové nezastíní bandasky z Makra, plastomat na kafe nebo žákání o sdílení na Instagramu a Facebooku na dveřích.

Staroměstské náměstí a přilehlé ulice? Omyl. Okolí rynku v Kroměříži.

Méně je často více a platí to i pro žlutou barvu. Divím se, že kroměřížskému okénku/pražírně unikl modrý sáček a koš z jutoviny.

Čistá a sytá je cedule Obchodního domu Zlín. Jedna z dam ve zdejší prodejně pečiva/kavárně ovšem šlehala mléko velmi neobvyklým způsobem. Ponořila trysku do konvičky, na tři vteřiny pustila páru, pak ji zastavila, zase pustila páru, zase zastavila a totéž zopakovala ještě dvakrát... 

V hradeckém podchodu naproti cukrárně Bologna. :-)

Není nadto, když se podnik chlubí čímsi extra a pak se mu do cedule vloudí chybka. Zde se navíc extrahuje na velmi základním plastomatu.

Jeden z mnoha zmrzlinových poutačů v Luhačovicích.

Lázeňské město nemůže být ze své podstaty vrcholem kavárenské avantgardy, protože hipsteři do třiceti velmi pravděpodobně nebudou tvořit největší podíl držitelů “poukazů na zotavenou”. 

Tomu odpovídá i ladění kavárenských a gastronomických provozů v Luhačovicích, z nichž mnohé jsou vysloveně konzervativní.

Zajímavý luhačovický minimalismus. Rozhodně nejde o obvyklý a viscerální výbuch buřtů, salámu a tlačenky do očí kolemjdoucího.

Synergie praxe a její kritické reflexe. Kdo se jen trochu vyzná v brněnském gastru, nebude mít problém uhádnout vlastníka vyobrazené Vespy. :-)

[zlutyzakaznik]

Metro v Brně

(13. 6. 2022) Po žluté za extrakcí.

Druhé největší město má v posledních letech kaváren opravdu hodně. O tom není sporu. Jak však co možná nejlépe vyjádřit onu občas až zdrcující sumu míst s mlýnkem a kávovarem anebo načrtnout obraz scény pro mimobrněnské, kteří o místním kofeinovém fenoménu pouze četli/slyšeli? Přece schematickou vizualizací, kavárenskou mapou!

Kartografie je obor, který stimuluje imaginaci jako máloco, protože vedle funkce znázorňovací umožnuje představovat si, jaké dané místo je, bylo anebo bude. A stejný účel má i první verze brněnské kavárenské mapy. 

Vedle estetické roviny by měla podněcovat k vytváření vlastních kofeinových procházek a cest a být zdrojem poučení i pobavení, přičemž je pravděpodobné, že ji o něco víc vychutnají Brňáci nebo lidé, kteří ve městě žijí a mají tak lepší znalost místních podmínek.

Při výběru podniků (stanic) jsem postupoval dle “ekumenického” klíče a dal tak pro jednou stranou kritický hodnotící soud. Proto jsou v mapě zahrnuty podniky těšící se vysokému renomé mezi odbornou i laickou veřejností, turistické a kofeinové pasti nevalné úrovně i zástupci tuzemských a nadnárodních řetězců.

Pro ty, co žijí přísně třetivlnně, existuje evropsky laděný průvodce a těm, kdo chtějí vidět všechny brněnské kavárny jako úžasné, skvělé a dokonalé, lze doporučit právě vycházející červenou knihu.

Protože by mi bylo líto, kdyby měla nějaká dobrá nebo aspoň určitým způsobem zajímavá kavárna přijít zkrátka kvůli pobočce giganta, uvedl jsem za Starbucks (4x), Costu (3x) nebo Kofi-Kofi (18x) pouze jednu pobočku. (Pozorní čtenáři si možná všimnou, že u pár podniků nejsou uvedeny všechny pobočky. Je tomu tak proto, že se mi tyto už nevešly na příslušnou linku anebo leží natolik stranou, že by narušovaly “plán výstavby”. :-))

A pokud budou diváci a čtenáři uvažovat tak jako kamarád a jeden ze čtyř čtenářů, kteří viděli mapu před vydáním, tedy že by rádi, aby jednotlivé zastávky byly zvýrazněny dle kvality nebo jiných ukazatelů, není nic snazšího než daný podnik vložit do Google spolu s názvem blogu a přečíst si výsledky.

Přál jsem si totiž udržet čistý vzhled mapy, který vychází z Beckova návrhu a tak jako jeho verze, i mapa kavárenská rezignuje na tradiční geografickou věrnost ve prospěch přehlednosti a čitelnosti. I tak jsem se očekávatelně nevyhnul kumulaci zastávek v historickém centru, jež vymezuje okružní zelená linka a oranžovou musel rozdělit na tři větve, aby se dalo nakupení podniků pokrýt. Co se týče počtu zastávek, vychází pořadí linek takto:

Oranžová 57 Modrá 49 Zelená 48 Červená 35 Žlutá 31 Šedá 17 Celkem 237 kavárenských zastávek (křížení dvou linek je započteno pouze jednou), v čemž jsou z legrace zahrnuty i dvě neveřejné stanice: Žlutý Zákazník a kamarádovo MGOL Cafe, jež jsou výhradně na pozvání, ale tyto nejen v rámci Lesné připravují seriózní espresso (a druhá ještě serióznější filtr) a tak jsem je nemohl opomenout. 

Nad uvedené číslo je do mapy zařazen obchod Coffee Planet, kde kupuji italská zrnka a nedovedu si představit, že by se střet dvou tras mohl jmenovat jinak. (Nemají tu profi páku a mlýnek, ale toto kompenzuje showroom v Modřicích a vybavení jako latiéry, tampery atd. je k mání). A do součtu kaváren nezahrnuji také technické depo na jihu města. :-)

237 bez kaváren a kávovarů a mlýnků v nákupních centrech, restauracích, vybraných hospodách, barech, hotelích či showroomech a myslím, že tak není nereálný odhad 300 až 350 míst s profi pákou a mlýnkem.

Počítám s tím, že se objeví nejrůznější spekulace a úvahy a je to dobře, protože mapa má svádět a povzbuzovat k neortodoxním a bláznivým interpretacím. Za všechny: Proč mají právě Černá Pole dvě linky? Je to přece velmi bohatá čtvrť s dechberoucími cenami nemovitostí a tamní lidé chtějí mít snadný přístup jak do Lužánek a kina Art, tak do nově se rozvíjející oblasti u Industry a dál k počátkům Moravského krasu. :-)

Zkusme na chvíli odhodit pouta reality a představit si, že by jednotlivé stanice měly reálnou velikost a designem a výzdobou odrážely zaměření jednotlivých podniků. Jak pestrá by tak mohla být i krátká cesta mezi Milady a Ponavou... 

Nad přípravou mapy jsem strávil čtyři dny, z toho dva v naprosté tvůrčí posedlosti, kdy jsem po rychlém obědě málem zapomněl na espresso a dal si ho až po hodině a půl místo obvyklých 10 až 20 minut. Další dva dny sebralo ladění detailů, doplňování zapomenutého a revize. Při životě mě držela nejen káva, cvičení a trocha jídla, ale také dvě alba klasika francouzského jazzu a hip hopu (1, 2), jež jsem poslouchal do zblbnutí a velmi je doporučuji. 

A jelikož autorka vytvořila nástroj pro tvorbu map zdarma a ve volném čase a případné výsledky jsou součástí public domain, nedával jsem ani já na výsledek žádné logo, odkaz, vodoznak nebo zámek. Mapu si tak můžete zcela volně prohlédnout na webu, sdílet nebo stáhnout ve formátu PNG, oříznout dle svých preferencí a pak vytisknout. 

(Záleží na individuální šikovnosti, jak velký a kvalitní podklad pro tisk se podaří vytvořit, protože generovaný soubor má svá omezení. A pokud by Vám nešlo mapu stáhnout nebo se vyskytly chyby ve webovém zobrazení, dejte mi vědět přes Facebook či Instagram a já Vám soubor obratem pošlu. Pomocnou mřížku lze ve webovém zobrazení vypnout volbou show/hide grid a standardní soubor v PNG ji neobsahuje).

V názvech stanic jsem se snažil maximálně respektovat zavedenou (nejčastěji používanou) formu jména podniků, ale mapový nástroj má svá omezení a některé znaky včetně anglického & nešly použít. I přesto jsou ale dle mého soudu všechny kavárny jednoznačně identifikovatelné.  

Budu samozřejmě rád, když při sdílení a šíření mapy odkážete na tento článek, blog nebo profil na Instagramu a zvláštní radost mi udělá, pokud ji časem někde či u někoho najdu v podobě tištěné zvětšeniny.

Co se týče aktuálnosti, bude první verze pravděpodobně nejméně do konce roku odpočívat a pokud by se vyskytly významné změny, budou reflektovány a v rámci měsíčního souhrnu zveřejněn odkaz na updatovanou verzi.

A teď mě prosím omluvte. Je čas vypnout počítač, vzít telefon s mapou, sjet po eskalátorech na nástupiště a vyrazit do hlubin brněnské kavárenské sítě. Souprava metra totiž právě přijíždí...

[zlutyzakaznik]

Jarní křídy

(11. 4. 2022) Další kavárenské malůvky a slova.

Dívka popíjející kávu v Cukrovém nebi je pro mne nejhezčí kavárenskou malůvkou posledních měsíců a v kombinaci s růžovým posezením venku a naoranžovělým světlem zimního slunce jde o kouzelný a poetický moment.

Co se týče kavárenských cedulí, chcete-li blackboard či chalk art, myslel jsem, že první ligu v této disciplíně hraje Olomouc. Leč Brno v posledních týdnech výrazně zabralo a níže uvedený soubor je výběrem toho, co mi při každodenním kavárenském putování utkvělo v paměti a čočkách telefonu.

Jelikož se tentokrát urodilo docela dost slušně působících cedulí, rozdělil jsem příspěvek na dvě části. V první postupuji od nejlepších příkladů směrem dolů a ve druhé jsou obsaženy nejnovější designové “zvrhlosti”.

Nezastírám, že inklinuji k černobílému či monochromatickému pojetí, jež dle mého soudu představuje větší autorskou výzvu, a že také preferuji klasické křídy oproti tekutým a štěrchacím popisovačům.

A v neposlední řadě jde pochopitelně o inspiraci pro uvažování o podobě cedulí v podniku, na jehož provozu jsem zainteresován.

V oblasti tabulí nemá druhá verze Podobrazů na Zelném trhu konkurenci a další ukázky to přesvědčivě potvrzují... 

Jednoduché, úsměvné a maximálně funkční.

Jediným nebrněnským účastníkem této selekce je tabule pár týdnů otevřené kavárny v Prostějově, jež se usídlila hned vedle další nové kavárny Džungle.

Mitte Písečník a jeho oboustranná cedule dokáže potěšit při nevlídné a větrné cestě kolem...

...a nic na tom nemění ani omšelé klišé s kávou a dortem.

Bistro Cvrček na Skleněné louce je prazvláštní podnik, ale na venkovní ceduli si dali záležet.

Třebaže smazání mohlo proběhnout lépe, cením si jednoduchého a přitom nápaditého provedení, které pro mne odkazuje na chemické vazby.

Proč ne? Určitě lepší než nějaký dryáčnický polep s logem dodavatele kávy.

Na to, jak dlouho Košilka funguje, je tato mezi brněnskými kavárnami jednou z nejméně známých a když nic jiného, její poslední tabule mi přišla roztomilá. 

Vůči tabulím na květináčích mám spíše odmítavý postoj (viz další příklad tohoto přístupu v negativní části), ale tady se to v kombinaci s bavlníkem ještě docela povedlo.

Corpoboard? :-) 

Něco pro teoretiky výtvarné psychoanalýzy. :-)

Výtvarně hudební přestávka.

Pozitivní či inspirativní příklady máme za sebou a teď to “maso”.

Jedním slovem? Příšernost.

Reklamní slogan podniku, že jde o diskotéku, kde nikdo není nejstarší, ve mně mnoho důvěry nevzbudil. 

Brrr... A mimochodem: řečkovický Větrník chystá na Lidické pátou provozovnu.

Původně jsem to měl za nepozornost při mazání tabule, ale ona tam ta “pivní polévka” vydržela skoro týden. Od podniku, který byl měl o angličtině vědět první poslední (The Immigrant na Veveří), jsem se ovšem v minulosti dočkal i špatně napsaného slova chips.

To je ale krása! (Pellegrini Caffe Restaurant na Svoboďáku)

Café Fresh na Botanické (naproti FI MU) nikam nespěchá (poslední statut na Facebooku je z prosince 2014), stále funguje a stále si s úrovní propagace nedělá těžkou hlavu. 

Strašlivě smazaná cedule a děsivá čeština. Snad jsou aspoň ty ručně dělané knedlíčky dim sum dobré.

Myslím, že taxikáři na kuřácké pauze měli z mého focení docela haló. Ale nedivte se. Jak často totiž spatříte na podniku v Brně rolující nápis Internet celebrity restaurant welcomes... (Kungfu SUSHI, též cedule výše)

Jestli mě něco dokáže vytočit do běla, je to neuvádění cen tam, kde by tyto měly jednoznačně být. Co ale čekat od pizza a kebab okénka (ARDA na Halasově náměstí), kde prý mají profi páku a mlýnek, ale tyto jsou dokonale ukryté za hradbou nerezu. O pár týdnů později přibyly i ceny káv; tedy až na latte macchiato a ledovou kávu, o jejichž nacenění se zřejmě ještě debatuje.

Když MiMiKa otevřela, byl to čistý, hezký a velmi žlutý podnik, ale s postupem let se nezájem majitele fatálně odrazil na podobě menu, na něž bych při posledním kontaktu před pár lety využil dezinfekci a latexové rukavice. Nedostatek péče je dobře patrný i na užíváním a klimatickými jevy  “vyšisované” venkovní ceduli, jejíž rohy a celková ohlodanost dalece překračují životnost instrumentu. Ale peníze na Mythos místo Mazzeru Major tu našli.

Bez komentáře. :-)

Minulostí je podle všeho i jedna z posledních internetových kaváren v Brně a špeluňka na Novobranské mezi VZP a Hotelem Grand se přestavuje na cosi nového. Bude tu další Starbucks nebo Costa?

[zlutyzakaznik]

Neony a cedule

(17. 1. 2022) Nové nálezy brněnského gastro designu.

Abu Rami na Lidické, dle vlastních slov na webu Nejlevnější kebab v Brně, má sice už pár dní zavřeno, ale pozdně podzimní a postupně se rozsvěcující nápis jsem si nemohl nechat ujít. Na malý okamžik a s velkou dávkou představivosti si zde člověk mohl připadat jako ve filmu Blade Runner. :-)

Nepodceňuj sílu dobré cedule! Ano, je to klišé a parafráze sloganu jistého českého výrobce pánské konfekce, ale dané vyjádření je stále relevantní a vzpomněl jsem si na ně, když jsem před několika týdny zaregistroval chybějící áčko u jedné z oblíbených kaváren.

Uvyklý celé roky učinit si rychlou představu při průchodu kolem a případně vejít dál a dát si kávu jsem si zprvu myslel, že to bylo jen opomenutí, ale když cest kolem přibývalo a dané místo zůstávalo osiřelé, zeptal jsem se holčiny na kuřácké pauze. 

Ne, nezapomněli. To jen stávající áčko skončilo pod koly zákeřného automobilu, což je nepochybně tragická událost, ale jako ještě mnohem smutnější vnímám skutečnost, že podnik prozatím nezjednal nápravu. Ale třeba se tak ještě stane a na nové, krásné, voňavé a dokonale černé a dřevěné ceduli se už pracuje.

Ale nyní už k dalšímu osobnímu výběru:

Momentka z večerního Brna. Jak jsem se dočetl na FB klubu Exit, v právě uplynulou sobotu zde vystoupil drum’n’bassový DJ s velmi “probiotickým” jménem Bifidus Aktif a těším se, že časem se v některé z kaváren objeví za gramofony turntablista s uměleckým jménem DJ Portafilter. :-)

Vstup do Čatný, které začátkem roku nahradilo letitou Veselou Vačiči. 

Disco a šíša bar na Jakubáku? To vskutku nebude podnik pro mě. 

Barrio Gotico na Kozí (v místech kdysi oblíbené La Solitaire a ještě předtím prodejny a půjčovny CD Indies) už nějakou dobu promítá na chodník decentní nápis, který láká k návštěvě.

Cestou z kavárny jsem na benzice Shell na Lesné narazil na velmi pěkně provedenou reklamu na kávu. Škoda jen, že realita je někde úplně jinde.

Při procházce ze Semilassa na Zelný trh jsem se zastavil i v tomto obchůdku. Ano, i tady byla káva. A viděl-li jsem správně, připravuje se na prvogeneračním Oscarovi od Nuova Simonelli v šedé verzi, což je dnes bezmála starožitnost. K tomu něco jako základní zásobníkový Compak se spoustou namleté kávy, ale jak mi řekl muž u kasy: kafe a potraviny jsou pouze doplňkem oblečení.

Pokud bych vyhlašoval dílčí anketu o nejotřesnější designový čin roku, stánek se dvěma kávovary na Svoboďáku by měl velmi slušné šance na vítězství.

Genesis, jež zavřelo i na Masarykove, nebylo pro Českou výhra, ale nástupce je ještě o dost horší. Jsem zvědav, jak dlouho zde při čistém nájmu přes 300 tis. Kč měsíčně vydrží. Coby vášnivý milovník Londýna samozřejmě trpím...

Ani sezónní stánek u Tesca naproti Hlavnímu nádraží to nemá jednoduché.

Tolik tesařské práce přišlo nejen tento podzim nazmar... Bohužel.

Pocitovka z loňského listopadu. Rockový a vinný bar na Vídeňské a jejich balkonek, který láka k posezení u červeného a poslechu něčeho tematického...

Je obdivuhodné, jak dlouho dokáží Four Roses na Veveří vzdorovat likvidačnímu tlaku vlády. I když to nikdy nebyl podnik mého srdce, už pro tu snahu stála cedule za zvěčnění.

Jelikož mám na Krmítka na Gorkého (FF a dříve i PdF a FSS) a tamní espressa a cappuccina spoustu hezkých vzpomínek, občas nakouknu na dvůr fildy na dané ulici, ale v posledním roce měli buďto vždy zavřeno anebo už je i tento provoz minulostí.

Vytvořili jsme relativně obstojnou ceduli, ale rozhodli jsme se, že ji zabijeme přílepkem dodavatele baget. Mlsná kavárna na Halasově náměstí.

Působí tenhle uzeninový polep u Slovanského náměstí víc viscerálně nebo pornograficky? 

Viděl jsem už u českých i vietnamských večerek ledacos, ale toto myslím bude patřit do zlatého fondu žánru. V souvislosti s pronikavým pohledem dívky mi na mysli vytanul vtip z palubního magazínu Ryanairu, který se ovšem nedoporučuje uplatňovat při balení: “Slečno, jsem rád, že byl Váš otec zloděj, protože mohl ukrást z nebe hvězdy a vsadit je do Vašich očí.” :-) Místo? Původní působiště Kafecu na Veveří.

Bývalé König Cafe naproti hlavnímu vchodu do Veterinární univerzity Brno po dlouhé přetržce opět oživlo, ale boční strana stánku je to jediné trochu pozitivní. Jestliže předchozí espresso z “německých zrnek” putovalo do koše, jeden z nejzákladnějších blendů od Lavazzy (tuším Lavazza Qualitá Rosso) jsem si tu ani nezkoušel dát. Úplně mě pak odrovnal přístup mladých provozovatelů, kteří  nechali slečnu ve stánku několik minut bojovat s krabicí, v níž byly balíky ukryty, aniž by se mi to obtěžovali říct. Ale nedivil bych se, pokud by to sami nevěděli.

A na závěr něco pozitivního. Když jsem tuhle ceduli uviděl poprvé, vybavil jsem si s úsměvem charakteristiku vtipů a návod, jak vyhrát v soutěži týdeníku The New Yorker. Čistá, přehledná a podle všeho zkonstruovaná tak, aby vydržela.

[zlutyzakaznik]

Mezi extrakcemi

(11. 10. 2021) Malý výběr gastro designu posledních měsíců.

Asi nepřekvapí, že jsem si jako úvodní obrázek tohoto souhrnu vybral fotku s motivem figuríny, která se nachází u vchodu do prostějovského Canallu, kde jsem byl minulý týden na kávě, proseccu a makovo-povidlovém cheesecaku od zdejší head baristky (14 až 15/20 pro dezert i doppio z Finca Emporium Natural od Doubleshotu :-)). Zdánlivě nenápadný koutek je malou ódou na odstíny zelené a představuje hru textur, světla a odlesků.

Pozlacený GoatCup jsem v Take Five dostal už poněkolikáté, ale jak mi bylo zdůrazněno baristou, není to z nějaké protekce, ale prostě proto, že neměl aktuálně volný vhodný šálek. Coby příznivce bílého nebo jednobarevného kávového porcelánu mě to ale esteticky ani funkčně (nesmí se dávat do myčky) až tak neuchvacuje. Ale blýská se to opravdu hodně. To zase ano. :-)

Přiznané a sebereflektující. Dlouho mě nic nepobavilo tak jako výzdoba dveří aut Maníkovy pizzy... :-)

I když to tak nevypadá, Masarykova i přilehlá Orlí byly v dané pozdní odpoledne přeplněny lidmi a už jen pořízení jakéhokoli snímku bylo hrozně těžké. Pro mě tu jde především o zachycení měkkého světla a prchavého a ironického pocitu, který vzniká spojením nesourodých prvků do jednoho záběru.

Obchůdek s potravinami naproti kavárně Trieste a jeho kultivovaná cedule.

Je zajímavé kolik českých hard-rockových/metalových či jen tancovačkových kapel koketuje s tématem gastronomie. Odečteme-li takové stálice jako Alkehol, Kern nebo ECHT!, zbývá ještě mnohé k objevování a případnému tanci a poslechu. Vedle zachycených 19 rumů jsem při namátkovém hledání našel i sedmičlenný R.U.M. anebo slovenský Decilitr rumu s dlouhohrající deskou Rád s Vámi chlastám. :-) A pro skutečné šmekry je tu Cappuccino Evy a Vaška., které je, jak jsem ke své hrůze zjistil, k mání i coby papírové hrací přání.

Rustikálně vyhlížející košíky, které volají po po balíčcích oliv, vínu, sýrech nebo ovoci? Ne tak v Bille, kde zřejmě měli potíže s akčním sortimentem z regálů...

Tak to je maso!

Rekonstruovaná První Doubravnická restaurace má opravdu zajímavý přístup k cenotvorbě. A to si lidé stěžovali, že je smažák v Lokálu drahý. :-)

Vzpomínka na Hovornu (pop-up Industry) prvních dnů... :-)

“Unter den Linden” v Břeclavi směrem od nádraží do centra...

Jedna z “rychlých arkád” ve Svitavách, které jsou podobných skvostů plné.

Momentka z Břeclavi a asi nejšílenější klima na baru, jaké jsem zaznamenal. Ač bylo venku jen lehce nad dvacet, uvnitř tak neuvěřitelné vedro, že jsem litoval slečnu, která tu končila svůj první týden. Podoba kávového menu i jeho znalost bohužel korespondovaly s “coffe” a “coctails” na vyobrazeném murálu.

Vždycky když podobné cedule vidím, říkám si, zda opravdu mají předpokládaný účinek anebo je to jen výstřel do tmy...

Když leje jak z konve, ani čistý a tvarem i barvou decentní stánek Tomivo Gelato člověku nepomůže... Nemluvě o zmrzlině.

Vím, že medvěd “Toje” tu byl už posledně, ale to bylo formou polepu a jeho “klasickou” verzi coby stojanu jsem prostě nemohl opomenout. :-)

Ani s cedulemi a polepy by se to nemělo přehánět. Nejvíc mě ovšem “dostala” zalaminovaná nabídka zmrzliny visící na dveřích. 

Podnik, který už dost možná neexistuje, jsem “objevil” v březnu letošního roku, kdy se sem pokoušela dostat a slevomatový kupón na sushi uplatnit bodrá dáma, která, jak jsem záhy zjistil, disponovala poměrně podrobnými informacemi o “syrové rybě s rýží” v Brně. Udělala mi totiž desetiminutovou přednášku o sedmi či osmi podnicích tohoto typu v Brně. :-)

Kavárna Střediska volného času Lužánky od odchodu obou baristek bohužel poněkud upadla a když jsem zde před časem vyjádřil překvapení při informaci, že na espressu v průměru posouvají hrubost mletí jednou za dva až tři měsíce, dáma v servisu obrátila oči v sloup, jako bych řekl něco nepřístojného.

Nefotogenické zahrádky benzinky Shell vedle Lidlu a Penny na Lesné jsem si všiml na základě reklamy ropného koncernu na Facebooku. A tak jsem tu při cestě kolem nakoukl, abych si potvrdil, že do kávy italského AutoGrillu to má stále daleko. Superautomat místo velké páky a extrémně neútulné posezení s myčkou hned za plotem...

[zlutyzakaznik]

Total Lokal

(19. 4. 2021) Gastro design nejen z Veveří.

Potraviny večerka na rohu Grohove a Čápkove mě svým polepem nadchly jako máloco. Vedle běžných trhlin a výdutí fólie je zde patrný posun barev, které se zvolna “rozpíjejí” a celek má svým způsobem blízko k hodně okoukaným filtrům v Photoshopu. Fotka ale dává jen velmi povšechnou představu o celém “díle” a pro plné vychutnání doporučuji osobní zhlédnutí mezi 16 až 18 hodinou, kdy už je sluneční světlo měkké a “instalace” nejpůsobivější. 

Pokud mě paměť neklame, je text, který jste si právě otevřeli, prvním případem, kdy jsem si pro titulek vypůjčil hashtag, protože vyjádření bezobalového obchůdku Friendly Place Brno perfektně a s humornou nadsázkou vystihuje jistou a stále intenzivnější obsesi světa potravin.

Nejprve bylo jen lokální. Vzápětí přišlo vždy lokální, pouze a výhradně lokální, přísně lokální, striktně lokální a myslím, že jsem už někde zahlédl i precizně či řemeslně lokální. Zkuste si schválně párkrát zopakovat sami pro sebe: total lokal, total lokal, total lokal – hypnotické, neukončitelné a absolutní. Více už nelze, je “vymalováno”. Stejně jako třeba v podobně znějící a nanejvýš úchvatné kritice, jež odkazuje na povídku a filmovou verzi díla P. K. Dicka.

Jakkoli dokumentuji výlohy a jejich zločiny a poklesky přinejmenším od roku 2011, už dlouho jsem nenarazil na tolik esteticky podnětných “zvrhlostí” jako v uplynulých týdnech. A jedny z nejzajímavějších mi padly do oka v oblasti Veveří a okolních ulic, kde jsem se často procházel se svou odpolední třetinkou z Hluché zmije a pozoroval místní dění a lidi. 

Zaujat jsem byl zejména: zhruba dvacetiletým párem, kde slečna měla “martensky” barvy domácího borůvkového koktejlu z ručního šlehače a její milý velmi kvalitně a nákladně působící “kaftan” po vzoru hrdinů Matrixu anebo jistého dirigenta; dvojicí dívek se seriózně oversized kabátem a motorkářskou bundou, na níž jsem četl Too Busy Praying; ostýchavě působící holčinou na cestě z Brněnky s účesem hrdinky anime/manga; usměvavou slečnou s černou taškou a nápisem Havel A Nice Day a konečně – a to už poněkud méně – maminkou s kočárkem a tričkem, kde měla uvedeno Živote, Ty jeden kokote. A to vše během dvou dnů a zhruba dvacetiminutového posedávání na bílé lavičce před zavřeným obchůdkem s dětskými oděvy. Jak to asi v daných místech bude vypadat až se opět obnoví normální chod společnosti?

Na Veveří se dá najít leccos. Aspoň takový dojem jsem získal, když jsem šel vyhodit kelímek od piva do žlutého koše na plasty vedle Brněnky na Čápkove. Pravda, model PL 41TEM se 7.2 kg, 0.25 l velkým (či spíše malým) bojlerem, 15 bary tlaku a průměrem sítka 57 mm není ideální, ale člověk to má brát pozitivně. Také jsem mohl narazit na dvě krabice od Jury.

V průchodu a před prostorem kina Art je příjemné ticho a klid. Ideální pro pivního gurmeta s degustační třetinkou na vycházce.

No vida! Dnes už bývalý Atlas – prochází totiž procesem rebrandingu a tapety Martina Hrdiny dají prostor novému pojetí interiéru – přišel s "plenérovou” cedulí a jak je pěkná. Jako zákazník chci mít pocit, že mě někdo vítá a má rád (nebo to aspoň úspěšně předstírá). Aktuální nabídka s cenami je pak na černé tabuli v pozadí. Opravdu to není raketová věda a přesto s tím má spousta podniků věčné potíže.

Friendly Place na Čápkove, odkud jsem si vypůjčil titulek dnešního článku, určitě stojí za nakouknutí.

Ano, není to vrchol žánru, ale oceňuji snahu a čisté provedení. Předpokládám, že cena 119 Kč je za 1.5 l. (Café Tripoli na Starobrněnské)

Buchta C coby součást nově obsazovaného areálu po Elsner Bistru viditelně pokročila v přípravách a ač mě velmi hrubá podoba interiéru příliš neoslovuje, vstup do podniku obklopený popínavým rostlinstvem shledávám úžasný.

Nejprve byly prostory po nešťastném Hotdogys k mání za 100 000 Kč měsíčně, po asi půlroce klesla cena na 90 tisíc a poslední známý údaj činí 85 000 Kč. Vše je tu dávno vyklizené a o minulosti místa svědčí jen jen lampy, šachovnicová podlaha a motiv na stěně.

Skull Cafe se přesunulo z pasáže u Komerční banky do nové lokality “U hodin” na České a třebaže jejich venkovní nabídka na tabuli neuvádí ke kávě Pellini žádné ceny (a u vnitřního okénka mi menu nenabídli), potěšil mě aspoň detail v podobě popelníku.

Kéž by DPMB “vymaloval” více stropů svých vozidel podobným způsobem a oživil tak leckdy trochu fádní průběh cestování. Návrh nového územního plánu roztažený po celé délce vozu (zde pouze malý výřez) způsobil nejen u mě intenzivní pohyby hlavou směrem vzhůru. Třeba se někdy na jedné lince dočkáme něčeho podobně velkorysého jako v Paříži.

Chvilinku jsem si myslel, že už začala akce “Sochy v ulicích” a přítomná plastika je nějakým projevem uměleckého vzdoru, ale pohled okolo a vzhůru na římsy kostela naznačil, že tento “nalezený objekt” slouží jinému účelu.

Minimalismus 1: Proč jsou venkovní cedule často tak strohé? Copak by nešlo zapojit trochu imaginace anebo humoru a to tím spíš, když jde o uměleckou kavárnu s velkou výtvarnou dílnou a potřebami pro malíře?

Minimalismus 2: Při průchodu kolem cedule vietnamské restaurace na Kobližné jsem si vybavil proslulou reklamu na med. Ta také nepropagovala konkrétní značku nebo druh, ale pouze surovinu. A tady je to ještě obecnější.

Čekání na Godota propagaci kavárny na sociálních sítích – FB status z 8. září 2020 je stále poslední a Instagram stále nezahájil – si kompenzuji při takřka denním průchodu kolem jejich cedule a stále si myslím, že s naprostou klasikou, tedy hezky a zajímavě/vtipně popsaným a udržovaným křídovým áčkem, lze dělat divy. A ano, má tam být Charisma.

Jedno se pánovi, který se na Milady Horákové druhým rokem pokuší udat práškovou zmrzlinu, musí nechat. Poté, co to loni s marketingem úplně odpískal, vrší letos jednu inovaci za druhou. Po obligátním plastovém kornoutu přišel smělý rebrand s cedulí la Vanille a před pár dny sklo doplnil polep s opravdu velmi sebevědomým sloganem. Co zbývá? Určitě lze využít áčko na chodníku a možná i šipky či směrovky namalované anebo nalepené na zemi či zdi.

Tak nevím. Doufám, že je to u Mňau Café spíš relikt minulosti než aktuální nabídka, ale člověk nikdy neví. Na levém boku uzamykatelné nástěnky pak prosvítá zbytek nápisu Color Café – jednoho z tuším tří předchůdců podniku. A opravdu by ten kabel nešel přichytit kusem lepící pásky na vnitřní stranu cedule?

Fakt je nutné případné zákazníky nahlížející přes sklo do Vinného baru & café U Rybníčku uvítat košem s pořádnou dávkou vyklepnutých kávových puků a čistících prostředků?

“Midiboard” v okně obchodu Brněnka na Čápkove. Říkám si, že průzkum malých a regionálních diskontů a supermarketů, jež hrají na národní notu ještě víc než Penny nebo Kaufland, by stál za samostatný článek. Česká cena, Pohodová vejce, Kvalita bez příplatku... kdo by odolal?

Hmm, dočkáme se záhy v pivním regálu Albertu s mizernou nabídkou slavného výroku spisovatele o tekutém zlatu?

Jen jednou jsem u té zhruba desítky kofolích cedulí po celé ČR viděl uvedenou cenu. Jinak je to vždy prázdné. Asi nějaký oborový úzus.

Po bohaté úrodě gastro designu to chce šlofíka. Třeba pod “salámovníkem”? (Detail z polepu výlohy řeznictví MP Krásno na Minoritské.)

[zlutyzakaznik]

Předjarní cedule

(8. 3. 2021) Nové perly brněnského gastrodesignu.

Úvodní a velmi případné a kousavé foto dnešního textu pochází ze sobotního kochání se instalací skupiny Maess v kavárně Švanda. Na dotaz na Instagramu jsem se dozvěděl, že daná realizace zůstává v kavárně vždy týden mezi jednotlivými natáčeními on-line autorského čtení “Švandalové poezie”, přičemž dvě jsou již dostupná na YouTube. Dle vyjádření autorů výlohu většinou tvoří směsice známých prvků prostoru kavárny (jako třeba zavařovačka se Zemanem, která je při normálním provozu vystavena nad barem a štamgasti ji dobře znají) s předměty které se buď vážou k textům, které básníci čtou anebo taky úplně náhodné věci, které skupinu napadnou. Instalace vznikají hlavně z důvodu podpory kavárníka a kavárny a předchozí realizace (tady a tady) byly výsledkem spolupráce Maess a lidí, kteří působí jako osvětlovači a lightdesignéři na koncertech a v brněnsk��ch divadlech (HaDi, Marta, Terén, Feste).

Vzhledem k tomu, že světlo na konci tunelu asi ještě hodně dlouho neuvidíme – tento je totiž neobyčejně dlouhý a klikatý a vláda, v jejíž hlavní straně “je to o výkonnosti”, nejenže nezadala do výroby reflektor a elektrické vedení, ale ona “lampa naděje” podle všeho ještě ani není v programu projekční kanceláře – můžeme se stále větším zděšením sledovat nárůst míst, kde se objevuje nabídková cedule “k pronájmu” anebo jen vyklizený a nevábný prostor. 

I v těchto nelehkých časech však lidé své podniky nějak provozují a snaží se nás nalákat ke koupi. Na to, jak se jim to v posledních týdnech daří, se zaměřuje další pokračování série věnované designovým zvrhlostem (a v několika málo případech) i úsměvným momentům, jež nemusí být vrcholem retailu, ale vykazují znatelnou snahu, nadhled anebo neotřelý a svěží pohled na věc.

Celoplošné polepy mimořádně oblíbené v českých i vietnamských večerkách a benzínkách (namátkou Brněnka, Potraviny Mahovský nebo pumpa MOL na Olomoucké) jsou z mého pohledu určitý mor. Nejenže překrývají nevábnou realitu uvnitř, která v krajním případě upomíná na regály Konzumu, ale budují také nepatřičnou iluzi o kávě. Mikropěna bez bublinek, perfektní kontrast na cappuccinu a vzorový latte art se často skví na výloze a když člověk vejde dovnitř anebo jen nakoukne přes dveře, uvidí v lepším případě Juru E8, která “křičí” zanedbanou údržbou. (Křenová, kousek od viaduktu.)

Patřím k těm, kteří tvrdí, že výběrové doppio by mělo být naceněno tak svůdně, aby bylo pro zákazníka téměř automatickou volbou, ale i když přijmu skutečnost, že Sklizeno na Josefské má v provozu plastový superautomat a káva zde není prioritou, rozum zůstává stát nad zdejšími cenami. Snad kdyby to doppio bylo o tři koruny dražší, ale dát co do mléka náročnějšímu latéčku o patnáct korun nižší cenovku než cappuccinu? 

Vedle konečné tramvají č. 6 v Králově Poli se pár týdnů vyhřívala na slunci tato cedule a jelikož se v Instastory Kávologu jen mihla, považoval jsem za vhodné zdokumentovat ji pro věčnost. Černá fólie je až příliš reflexní a jelikož jsem pořizoval snímek “na tajňačku”, je výsledek takový jaký je. Jak se ukázalo, prodává zde milá dáma, kterou si pamatuji z jiné prodejny pečiva a protože si mě i ona dobře vybavovala, upozornil jsem ji na ne zcela korektní zápis kávového nápoje s tím, že se už místo v jistých kruzích stalo bezmála poutní záležitostí. :-) Konstruktivní připomínka byla s úsměvem přijata a o pár dní později zde bylo pouze espresso/espresso lungo. Do zdejší Jury, soudě podle loga na kelímcích, sypou italské Sarito (viz též Riverside Coffee v Obřanech).

Bistro u zastávky Antonínská (tram 1, 6) je jako bájný Fénix. Za posledních několik let má vždy pár měsíců otevřeno, pak si dá několik týdnů přestávku a poté zase začne nějak fungovat. Předmětem mé dlouhodobé fascinace je zdejší práce s červenou samolepící fólií. Tu a tam se něco překryje nebo odhalí, odmaže anebo dopíše... a tak to jde pořád dokola.

Když přišla v druhé polovině února dramatická obleva a jasné nebe, bylo ideální počasí na procházku a epochální vzduch skvěle doplnilo pyramidální mléko na Starobrněnské. V nadšení nad precizně vystavěnými trdelníky a horou Madety jsem při kradmém focení trochu pozapomněl na opatrnost a v poslední chvíli rukou rozrazil menší kus ledu, který na mě se svistotem řítil ze střechy domu.

Dost možná největší brněnská “zdravá výživa” v pasáži Gaute na Lidické zařadila do nabídky i zrnka z Dokonalé kávy. Když jsem vzal balík zvídavě do ruky a otočil jej, nenašel jsem na štítku sebemenší informaci o dané kávě a na dotaz mi bylo řečeno, že prodejna sama si musela najít informace o kávě na Internetu, což pro mě vypovídá mnohé o přístupu dodavatele kávy. Při předstíraném studování složení lineckých koleček jsem si odpozoroval zdejší kávovou rutinu, kdy si předpokládaný majitel udělal mléčný nápoj na zdejším hodně základním jednoskupinovém Expobaru. Co do přípravy nešlo nic namítat, ale kávu bych si zde nedal nejen kvůli surovině, ale i vizuálnímu stavu zásobníkového mlýnku, odkud si pán nacvakal svou porci. Jelikož podnik pamatuji dlouhá léta a hodněkrát jsem zde kupoval tofu, kuskus nebo semolinovou mouku, říkám si, zda má smysl naznačit jim, že za danou cenu existují i lepší možnosti...

Přestěhované Liselotte na Kapucínském náměstí po pár měsících uzávěry změnilo zrno a rozhodně ne k lepšímu. Po dvou F64 se surovinou z MOTMOTu je zde k vidění jeden a obyčejnější mlýnek, na nemž je nabodnuta dóza “vždy čerstvé” kávy Montecelio.

Když jsem šel do města z povedeného doppia v Kafe na písku, upoutal mou pozornost rukopis slovního spojení “Káva s sebou” na ceduli nedaleko zastávky Bieblova. Trochu jsem doufal, že tam třeba bude milá dívčina nebo chlapec s bazarovým Compakem za tři tisíce a k tomu malá jednoskupinová kostička (také bazarová, ale prohlédnutá a seřízená). Jenže nežijeme v pohádce a realitou byla slečna, jež neznala značku kávy a stroj, který není ani náhodou páka, byl ukryt v zadní místnosti. Dotyčná doběhla pro balík a už si nevzpomenu, zda to bylo Segafredo nebo něco jiného, ale na obalu byl nápis espresso a italská vlajka. 

“Kebab je mrtev, ať žije Kebab!” napadlo mě při obhlížení výsledku rekonstrukce na Minoritské. Záběr, kde schází podnázev House of Kebab, nebylo lehké pořídit kvůli neustále vykukujícímu prodavači i pár zákazníkům a soudě dle prvních dojmů, podařilo se zdejším kebabistům vyvolat větší zájem než u předchozí provozovny orientované na pizzu a burek. Nejen na vyobrazené kebabárně je zajímavé sledovat “internacionalizaci” daných fast foodů. Kupříkladu Mňam mňam Kebap na Panské již před časem rebrandoval na daleko moderněji znějící Foodhouse a 3 Chutě Kebab zašel v tomto ještě dál. Jeho Facebook je zatím psaný převážně anglicky a provoz, který zahájil v první březnový den, má dokonce Instagram.

Je vždy fajn vidět snahu a humor a v případě vinotéky a pojišťovny mezi MZK a Billou je to dokonce kooperačka.

Pojišťovna, která ve výloze odlehčí nudné téma slovy “Zloděj musel být znalec, protože zmizela všechna moje cédéčka zatímco manželčina zůstala bohužel na místě” nebo “Nechtěné těhotenství rozhodně nebylo cílem mého zájezdu do zahraničí” si zaslouží pozornost zákazníků. :-)

Retro bar Brno - Cafe 90's a jejich úsměvná angličtina.

Ani řeznictví J & S, jehož zvěčnění na plátně jsme si přiblížili minulý týden, se nevyhýbá některým módním trendům v potravinářském názvosloví a milovníci masa si tak mohou dopřát dědův klasický uzený bok nebo máslovou slaninu.

Po kebabu a zmrzlině se v parcele nedaleko hasičů na Lidické objevil obchod se zeleninou...

... a v rámci zdejší nabídky mě zaujala zejména červená jablka. :-)

Před pár lety jsem se nakupujících u podobného podniku dotazoval, zda jim takové pojetí nabídky nevadí a ve většině případů mi bylo odpovědí rezignované či blahosklonné “Ale pane, vždyť jsou to Vietnamci”. Coby zákazníka mě taková nabídka naprosto odrazuje a nic na tom nemění ani humorný rozměr věci. Zde večerka, která zaujala místo pobočky OKAY MARKET vedle řeznictví J & S.

Nejnovější Ocean má už pár dní fungující okénko, ale na to, že má uvnitř pěkné židle a stoly a žluté žárovky visící ze stropu, je jeho obrázková prezentace menu mírně řečeno nepřesvědčivá.

Brněnská pobočka makronkového miniřetězce vedle Costa Coffee na Josefské sice na chvíli zavřela, ale už pár měsíců to zkouší znovu. I když mě citronová varianta jejich “core produktu” příliš nezaujala, oceňuji snahu mít podnik tón v tónu. Ale ta dekorativní kola jsou už strašné klišé.

Dlouholetá pivnice Černá Hora se před pár lety rebrandovala na Montenegro Pub a před pár týdny se s pomocí reklamy na Facebooku její zahrádka proměnila na FARMSHOP, kde nabízí pestrou směs jídel včetně vybrané nabídky z místní kuchyně (bramborový salát, fóliované hotovky, pivo, víno). Jelikož mě slečna za okénkem poznala a personál byl milý, mohl bych zde něco menšího vyzkoušet. K úmyslu aspoň symbolicky podnik podpořit přispěl pěkný rustikální koutek, který můžete vidět na fotce. :-)

Kdesi uprostřed tř. kpt. Jaroše (leden 2021)

Živá kultura umřela anebo jsou její akce odkládány na léto a podzim 2021 a uprázdněné místo na výlepových sloupech v posledních týdnech pomohla zaplnit masivní kampaň Pizza Punk. 

Roman Paulus “kazatelsky” shlíží ze stěny pizzerie La Gamba (Lesná, Halasovo náměstí) na parkoviště Lidlu a limuzínu s poznávací značkou SEX DEMON. 

Inzerát pěkný, ale kdo by se dnes hnal do velkých prostor po bývalém La Bouchée na Údolní? A ještě v podobě kavárny!

[zlutyzakaznik]

Obrazy vzdoru

(12. 10. 2020) Hněv gastropodniků, další utahování šroubů a nové hrůzy brněnského designu.

Krásný výjev, který je k vidění na Rotor Baru na Dvořákove, dost možná představuje situaci, s níž se budou podniky zaměřené primárně na drinky v následujících dnech potýkat. Tedy barman a osamělý zákazník...

Žijeme v diletantsky řízeném státě, přičemž takřka zlidovělé fráze “Best In Covid” a “Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla” ani zdaleka neodrážejí hořkou realitu posledních dní, protože vůdce a jeho klaka bohužel i nadále dělají vše pro to, aby strukturálně a nevratně poškodili ekonomiku a zničili společenský a kulturní život.

A i když měla koalice podporovaná KSČM půl roku času a takřka neomezené zdroje na to, aby se vše připravilo na podzim, samozřejmě se tak nestalo a jsme na tom daleko hůř než na jaře. Kde je tzv. Chytrá karanténa? Kde jsou (odborné) veřejnosti přístupná data, modely, plány a alternativy dalšího vývoje? Kde je uvažování mocenské garnitury, která “volnočasové aktivity” nepovažuje za součást ekonomiky? Zdá se, že nazírání vlády na hospodářství, v němž už dlouho tvoří jádro služby a spotřeba, ustrnulo v časech, kdy se pilně montovaly průmyslové celky, rekordně těžilo hnědé uhlí, lil beton a kalila ocel.

A v posledních dnech se přidal stále ostřejší výhrůžný tón, který působí jako výstřel naslepo a ještě směšně, když Hamáček mluví o mrazácích v ulicích nebo na příkladu šestadevadesátiletého seniora dokladuje nezodpovědnost vnuka. Plukovník, jenž dodržuje obvyklou kvótu jednoho kontroverzního nápadu denně, budí nejnověji podezření, že po střetu zájmů stran vakcín a roušek fandí i části funerálního sektoru. Babiš pak škemrá o pomoc u firemních call center, když ještě před letními prázdninami jejich nabídky odmítal a vybízí k chození na testy, třebaže toho jeho, stejně jako čtrnáctidenní karantény po setkání s hlavní hygieničkou, jsme se stále nedočkali. To neexistující Chytrá karanténa rovnou vyhrožuje a ač jsem žlutá osoba už hezkých pár let, zatím u mě odběrový tým nezazvonil. :-) 

Svérázná podoba testování bez klinického kontextu a zatajování kompletního souboru dat jsou terčem neutuchající kritiky (k druhému např. text z počátku srpna), ale jak nevládní iniciativa, tak širší veřejnost je do dnešního dne od vlády nemají. A údajům o počtech v nemocnicích mnoho lidí nevěří prostě proto, že poté, co Adam Vojtěch blahé paměti zázračně uzdravil přes noc třetinu nemocných, podřekl se počátkem října při interpelacích sám plukovník s tím, že zhruba dvě pětiny hospitalizovaných tvoří „lidé, kteří nepotřebují péči a vlastně jen čekají na umístění do sociálních zařízení.“ Jak lze ve světle této informace Babišovi et al. vůbec věřit jakákoli čísla?

Aktualizace 13. 10. v 10.00 hod.: To, že se vládní opatření zpřísní, čekal po vývoji posledních dnů snad každý a sám jsem tipoval, že se tak stane nejpozději v noci ze středy na čtvrtek. Zároveň se už posté ukázalo, že Babiš i celá vláda je skupina ulhaných a arogantních amatérů, kteří stále nemají plán, jež by definoval a rozpracovával, co se stane, když nastane situace A, B nebo C. Místo toho chaoticky a v návalu paniky vystřelují jednotlivá opatření aniž by počkali, jak se tato projeví za určitě období a snad nikdy v historii nebylo “14 dnů” tak elastickým pojmem, jako je tomu nyní. Kam se hrabe Einstein nebo Star Trek se svými časoprostorovými anomáliemi. Jak se ukázalo, dva týdny mohou znamenat dva až tři dny, týden, nebo, podle nejčernějších obav, celé následující měsíce.

Moc se nemluví o kompenzacích a náhradách pro postižená odvětví a jak si povšimli komentátoři, na bizarní tiskové konferenci, kterou o pár minut předešly tweety na plukovníkově účtu, chyběli v tomto ohledu klíčoví lidé: nespavostí trpící “superministr” Havlíček a “paní Alenka”. Ekonomika ani lidé nemají rádi nejistotu, ale této bohužel bude v nejbližší době značný přebytek a snad jen naprostí naivové věří premiérově slibu, že pokud za týden klesne základní reprodukční číslo R pod 0.8, některá z nejpřísnějších opatření se uvolní. Babiš v tomto vědomě lže, protože musí vědět, že se tak nestane. Je to, jakoby rodiče slíbili osmiletému dítěti vytoužený dárek pod podmínkou, že za týden opraví pračku, ledničku, sporák, mikrovlnnou troubu, vymaluje a rekonstruuje podkroví a po večerech ještě se stavebnicí Merkur navrhne a zkonstruuje mlýnek Mythos.

Znepokojuje mne, že se zatím lidé nebouří a nezdá se, že by se na tom mělo v dohledné době něco změnit i když příslovečné světlo na konci tunelu zatím neexistuje ani “na papíře”. Vyjádření plukovníka i dalších jsou přinejlepším vágní a uvozena slovy “míním”, “myslím” nebo “možná”. Co bude vláda dělat, když přijde třetí a čtvrtá vlna anebo když se ukáže, že vakcína není očekávaným řešením? (Už proto, že důvěra k ní jakožto uspěchanému výrobku motivovanému zisky farmaceutické lobby je velmi nízká.)

Znovu zdůrazňuji, že stát placený z daní všech klíčová data stále tají – díky Hlídači státu za jeho snahy a dílčí úspěch ohledně lůžek – a že nejen dle mého soudu jde o z větší části uměle vyvolaný a médii udržovaný problém, který konvenuje touhám vlád po celém světě ovládat a řídit společnost, jak si povšimli už Thúkydidés u aténského moru a ve 20. století Michel Foucault ve své knize Dohlížet a trestat: “Epidemie je snem mocných. Epidemie umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací a vytvořit strnulý prostor, v němž každý občan podléhá přímému vlivu moci. Sen o epidemii nakažlivé nemoci je snem o vládnutí.”. 

Počet nemocných s různým stupněm závažnosti, nakažených, pozitivně testovaných, falešně pozitivních nebo jen zahrnutých do vládou zkreslovaných statistik, aniž by tito prošli komplexním posouzením zdravotního stavu, utváří “epidemii”, která podle stanovených kritérií dosud epidemií není. Jak vypadala skutečná epidemie ukazuje i vládními novinami zmiňovaný případ chřipky v polovině 90. let 20. století. To ovšem ještě nebyl tento list (spolu s Lidovkami) nástrojem mediální propagandy a Internet sloužil coby pokusná záležitost pro pár vědců. Pevně věřím, že se nejpozději za rok ve volbách Babiše i celé vlády definitivně zbavíme, ale ekonomické i lidské škody jím napáchané budou bohužel dlouhodobé a strašlivé.

Potřetí chválím Podobrazy za venkovní ceduli. Takřka denně chodím kolem a toto je po “vetřelčím vaječňáku” a kávovém Kulovém blesku další povedený přírůstek z jejich “filmové série”.

V zaměstnaneckém kumbálku Copy General si pro radost udělali variantu známého plakátu s Umou Thurman. Role “Nevěsty” se však tentokrát zhostil bývalý ministr zdravotnictví. (Foceno z velké dálky přes okno krátce po skončení provozní doby.)

Bylo tedy jen otázkou času, kdy se začnou, vedle již dříve zmiňovaných případů, objevovat i další projevy nesouhlasu a odporu a to zejména v oblasti, na níž se zaměřuje tento blog. Za uplynulý víkend jsem narazil hned na několik ukázek pasivní resistence či satiry, za kterou snad nemůže být nikdo popotahován. 

Úplně nejostřeji se v první den “otvíračky do osmi” vymezil podnik vedle kostela sv. Jakuba, který ve dvě ráno zavřeli policisté. Podle všech indicií, jako je pravá část nedostatečně zamlženého loga na stěně nebo tvar lamp visících ve výloze, šlo o Malej Velkej bar. Nemyslím si, že by to bylo nejšťastnější řešení a jde spíše o projev fanfarónství či pochopitelného zoufalství z dané situace. Už tak režim, jemuž je vlastní manipulace s daty a nekončící sled lží, sahá ústy premiéra a plukovníka ke stále častějším výhrůžkám a pokouší se kontinuálně erodovat principy demokratického státu. 

To jsme to dopracovali. Klasická pohádka (byť zatížená komunistickou ideologií) nachází svůj odraz v první čtvrtině 21. století a tentokrát to není žádná sranda.

Nejsem si jist, zda tento billboard vystavil provozovatel dočasně zavřené Hospůdky u rumpálu (dříve Pohádková hospůdka) anebo některý z obyvatel zeleného domu, ale sdělení je každopádně jednoznačné.

Pro nečtenáře sci-fi dodám, že Jiří Kulhánek je moderní klasik žánru a ač jsem zdaleka neměl v ruce všechny jeho práce, první díl Cesty krve (Dobrák) je jednou z nejlepších českých polistopadových knih vůbec. Díky neochotě autora k reedicím se uvedený román svého času na Aukru nabízel za 5000 Kč.

Vietnamské bistro na Lidické (vedle lékárny a Cafe Laundry) již u vchodu definuje svou kapacitu k sezení (62).

Těžce zasažena pochopitelně není jen gastronomie, ale likvidační jsou stávající poměry i vůči živé kultuře napříč obory. Drasticky seškrtán tak musel být nejen zavedený janáčkovský festival a nepočítaně malých koncertů a divadelních akcí...

Jakkoli chápu nebetyčné naštvání provozovatelů hospod, restaurací, barů, bister i kaváren, nemyslím si, že je nutné svou frustraci přenášet na zákazníky, jako je tomu u Lucerny na Veveří. Pokud v pátek, první den s provozní dobou do 20 hod., nechci vůbec otevřít, proč to nedám aspoň na dveře podniku? Zákazníci jsou ti poslední, kdo za danou situaci mohou...

Camino na Veveří v pátek nereflektovalo nové nařízení a na žlutém lístečku na dveřích informuje, že mají dle platných předpisů do 22.

Nový trend? Na dvou či třech místech v Brně jsem všiml, že nápisy na skle, které bývají tradičně cíleny na kolemjdoucí, jsou nově otočeny dovnitř. Je v tom snaha o úsporu práce anebo jsou preferováni štamgasti uvnitř? :-)

Druhý příklad výše popsaného pojetí jsem nalezl v Tukan London Pub v Řečkovicích, který má i velmi svízelně koncipovaný přístup přes prostory dole umístěného Wellness Bistra a bezprostředně sousedí s novou kavárnou, odštěpkem Kafe a kobliha, kvůli které jsem se do této stranou umístěné lokality vypravil.

U Billy nedaleko Moravské zemské knihovny se objevila nová kebabárna s prominentní “odpadní rourou”...

...oku znalce však neujde, že jde o bývalou pobočku Pečiva Manukyan (Z moravských pecí), jejíž majitele občas vidím vystupovat z auta a přebírat si tržbu ze stánku u lužáneckého parku. Cedulka je reliktem, který zřejmě nikomu nestál za námahu.

Skoro jak v Hong Kongu aneb Kontemplace pod věžáky na Šumavské. V nabídce gastrochaloupky mě zaujala “Skoropizza”, ale nejsem si jist, zda mám na vyzkoušení dostatek odvahy.

Ceny zalepené olezlými etiketami. Jedna z klasických zrůdností tuzemských vietnamských bister.

Spíš chvilkové odpočívadlo než zahrádka u vinotéky nedaleko MZK.

Nikdy jsem si nemyslel, že větrem a deštěm poznamenaná cedule s vybledlou fotografií zahrádky a/nebo interiéru dokáže něco dramatického pro nalákání zakazníků (zde Four Roses na Veveří)...

Vietnamská restaurace v místech bývalého Černého medvěda (hned vedle výše uvedeného baru, který kontrolovali policisté) jde s dobou (módní fráze o vláknině, antioxidantech apod.), ale přitom se nezříká jisté tradice v podobě extenzivního menu, které v krajních případech může dosáhnout dvou set i více položek jen v sekci pokrmů. :-)

Část reklamního polepu na výloze ultralevné kavárny v Knihovně Jiřího Mahena zanechá případného návštěvníka ve slastné nevědomosti. Proč ale na sklo vůbec něco lepit a pak tam nedoplnit ceny? Takhle to vypadá opravdu zvláštně.

Promiňte prosím, ale z dáli mi to připomíná spíše Duchampovo readymade Fontána (1917). :-) Jedno z oken realizace zařazené do brněnské soutěže Výloha roku 2020 se nachází v kávové speciálce Kopi Luwak u kostela sv. Jakuba a v určitém ohledu jde o vizuální kryptogram.

Kopi Luwak a jejich “ztraceno v překladu”. Experienced shop assistant a experience store jsou dvě rozdílné věci a přitom by stačilo podívat se do Google, který je zážitkových obchodů v angličtině plný.

Ochlazuje se a zahrádky se postupně ukládají k zimnímu spánku...

a je cosi uklidňujícího na symetrii židliček pečlivě vyrovnaných na každém volném místě.

[zlutyzakaznik]

In space no one can hear you steam...

(25. 5. 2020) Vzlety a pády současného brněnského gastrodesignu.

Syčení páry provází lidský život ať už ona či on šlehá mléko v konvičce, řeže v práci plamenem kov anebo má to štěstí/smůlu, že se dostane na loď Nostromo či Sulaco. Venkovní áčko kavárny Podobrazy je pravděpodobně to nejhezčí a nejvtipnější, co jsem za poslední roky v dané oblasti v ČR viděl. 

V čase společenské a hospodářské krize se zpravidla do popředí dostávají únikové náměty, jejichž smyslem je nabídnout osvěžení a rozptýlení a i proto se dnes po delší době vracím k dlouho zanedbávanému tématu, které přitom bude v následujících týdnech a měsících významnější než kdy předtím. Tedy tomu, jaké metody venkovní propagace podniky používají, aby dovnitř nalákaly zákazníky. Znovu připomenu svou tezi, že kavárna, bistro, restaurace, (vinný) bar nebo hospoda nejsou kostel, synagoga, mešita či šintoistický chrám, které nabízejí na prvním místě duchovní hodnoty, ale že primárním cílem uvedených gastrozařízení je získat skrze své produkty a servis co nejvíc peněz od zákazníků. Výběr snímků z archivu budovaného od roku 2012 nepodléhal žádnému žánrovému či tematickému vymezení a ani se nesoustředí na jeden typ podniku na úkor jiných. Je to toliko komentovaná selekce toho, co v posledním zhruba půlroce upoutalo mou pozornost v brněnských ulicích a pokud zde přece jen něco dominuje, jsou to vyobrazení úprav realizovaných coby bezprostřední reakce na koronavirovou krizi. 

Cosi nového se chystá na Milady Horákové, ulici, kde už zkrachovala slušná řádka podniků a podle všeho se brzy dočkáme provozovny, která nabídne točenou zmrzlinu spolu s nesmrtelnou klasikou rychlého občerstvení. Zatímco stánek u Tesca u hl. nádraží se drží principu sezónnosti (v létě zmrzlina, v zimě grilovaná kuřata), tady to možná tak sofistikované nebude. Pátral jsem na Instagramu, zda už provozovatelé sbírají followery, ale zatím bohužel.

Dvojici doslova před pár dny otevřených provozoven Na zmrzlinu se budu podrobně věnovat v pomalu připravovaném textu o této pochoutce v Brně. Zde nabízím pohled na detail jejich “polepové” kávy na dveřích. Sice berou espresso blend od Fiftybeans a mají potřebné vybavení pro jeho přípravu, ale s ilustrační fotkou si hlavu nelámali. Viděl jsem několik trafik a malých večerek (např. Potraviny Mahovský nedaleko kavárny Era v Černých Polích), které mají/měly perfektní produktový obrázek espressa nebo cappuccina.

Podniků se smoothies, džusy, freshem a šťávami je už tolik, že z toho musí mít vyobrazená postavička depresi. A nedivím se jí. :-)

Pizza á la Pacman? Na Jakubáku se to také pěkně točí (z vedlejšího La Vida Loca zmizel pop-up Kafe je odpověď a jeho Instagram, dříve soukromý, je už bez jakýchkoli údajů nebo obrázků). Točený Budvar a velký automat Nespresso hospodě U Rosů podle všeho nepřinesly předpokládané ovoce. A vzhledem k tomu, že podnik zavřel 11. 2. 2020 a dosud jsem tam neviděl ani náznak aktivit, byl bych k jeho vynoření se spíše skeptický.

Legendární bufet Vesmír na Kobližné má nové nájemce. A uvedli se “útulnou” zahrádkou. Ano, vím, že je těžké udělat něco hezkého na ulici, kde je to docela pelmel a kde jsou podniky často spíše méně noblesního rázu...

... ale nejsem si jist zda věci napomůže masivní polep se šťávami - ve vietnamském bistru!

... nebo dokonce naaranžované prázdné plechovky. Tohle je ještě o stupínek větší utrpení než vypité lahve od vína, které se bohužel objevují třeba i před Retro Consistorium.

Zajímavost před Tržnicí Brno na Zelném trhu. Podle všeho už dřívější označení street food takřka automaticky implikující kvalitu přestává stačit a nastupuje pomocné přídavné jméno. Do budoucna se tak těším na poctivý babiččin street food, dědovy hamburgery jako kdysi nebo tradiční kachlové hrany na sádle z husy odvedle. Přehnané? Kdoví. Realita je mnohdy barvitější a divočejší než fantazie nebo film.

Za zoufalé situace ke kávě coby pomocnému zdroji tržeb sáhly nejen bary, ale i některé hospody a Zelené kočka Pivárium pár posledních dnů nabízela Sarito (velmi tuctový italský blend). Ještě víc mě zaujalo, že ochutnávkový výčep s jedněmi z nejvyšších cen v Brně spojil své síly s květinovým pop-upem(?) A zase ty prázdné lahve.

Ubohý malířský stojan. Co ten musí snést... Cožpak nemohli dát kafe, toust a pivo nějaké studentce střední výtvarné školy, aby jim udělala lepší “výmalbu”?

Když člověk stojí v Tescu Express ve Špalíčku ve frontě s vodou a mlékem, lze lelkovat i produktivně.... Brrr.

Takhle to vypadalo pár dní předtím než 19. 10. 2019 Hotdogys otevřeli a ano, prostory jsou stále k mání za 105 000 Kč za měsíc.

V rámci obecné bídy nabídkových cedulí je tohle ještě slušná ukázka. Lano dodává drobnou rustikálnost, strukturovaný šíp ukazuje určitou snahu a i “s sebou” zvládli. Zklamán bude snad jen ten/ta, kdo by očekával africkou výběrovou kávu, jak by mohlo naznačovat označení kelímku. :-)

AIDA na Jakubáku se nacenění nebojí (doppio z Danesi za 74 a šlehačka za 24 Kč) a vůči produktové fotce cappuccina by šlo leccos namítat (vrstvení není ideální, rozetka je zdrclá a ještě ujíždí doprava). A La Cimbali na šálku to nezachrání.

Skutečná bonanza pro hledače gastrodesignu byla k vidění před pizzerií kousek od Slovanského náměstí v Králově Poli.

Děkuji. Nepřijdu. Veselá Vačice je podle všeho stále tak trochu studentský podnik a po obrázku jejich teamu je tady “navštívenka” z kuchyně.

U vývařovny kdesi v průmyslovém areálu nedaleko HRASPA aneb Polepová klasika nejklasičtější.

Když jsem do podniku na Husove nakoukl nedlouho po otevření, paní měla pouze základní kávový plastomat, ale prý časem přijde páka. To je také asi to jediné, co by mě mohlo znovu přimět k návštěvě.

Sice průmyslové (řetězcovité) pojetí, ale je to čisté, nerolují se tu kusy fólie, nejsou vidět trhliny ani šmouhy, není to zbombené, přeškrtnuté a ani tam nejsou pravopisné chyby. A to není málo.

Rohový BarCafé éléphant tak sto metrů pod Kafe Friedrich má už delší dobu zase otevřeno...

... ale jejich nabídka i design jsou tématem na samostatnou studii.

Z výletu do Komína. Pochvalu za snahu a soustředěnost na jednu barvu určitě zaslouží.

Šestá větev patří k nejpříjemnějším prostorům v Brně a jejich kávový servis (pro mne v minimalistické variantě bez vody i cukru) je čistý a jednoduchý. Více netřeba.

V prvním patře Tržnice Brno už nezbylo snad nic kromě dříve zmiňovaného “poctivého street foodu” a Craft Beer Baru. Sloup avizuje konec provozu, ale židle a stůl naznačují neformální život po životě...

Následoval jsem šipku a zmiňované nenašel. I před touto tabulí byla dříve provozovna s teplým jídlem a kávou.

Podle informací vyčtených na webu a Facebooku už mají 15 poboček a hledají další franšízanty. Ale v jejich nové lokalitě v Tescu u hlavního nádraží mě láká jen bílý Anfim a možná i kávovar.

Kousíček nad Mitte na Panské před pár lety otevřeli pánové z Rella, ale kavárna rychle zašla na úbytě a i poslední provozovatel (fotka je stará tak 2 měsíce) už vyklidil krám a je tu opět pusto a prázdno.

Mám takový pocit, že velmi podobnou ceduli jsem viděl u dva a půl měsíce fungujícího Food Bar Brno. I tam avizovala Kofolu v akci a tady je úplně k ničemu. Opravdu mi rozum nebere, jak někdo může venku při normálním provozu nechat poutač, kde chybí jak objem nápoje, tak jeho cena...

Sídlištní vinotéka nedaleko pizzerie La Gamba na Lesné si o Vánocích zbudovala tento stromeček a protože asi majitelé usoudili, že jejich dílko má nadčasovou hodnotu, můžete jej tam vidět dodnes.

Nemá klasické dílo americké animace nějaké zvláštní výročí? Vedle cedule Tří ocásků jsem totiž Toma a Jerryho coby steak nalezl i ve stálém lístku vyškovské restaurace Element. Když jsem se zatvářil udiveně a zeptal se slečny, co čekala na jídlo s sebou, zda neví oč jde, řekla mi, že je jisté, že v tom nebude kočka ani myš. Velmi správný postřeh, uvědomíme-li si, že jde o veganský podnik.

Chemické bonbony Haribo na špagátku a děsivé, ale opravdu děsivé dárkové koše uvnitř. Podle všeho také podnik na rohu Orlí a Minoritské brzy končí...

Slogan nesmí chybět, ale to, proč je v 15 hod. odpoledne druhá cedule s denní nabídkou nevyužitá, jsem opravdu nepochopil.

Když to člověk na Divadelní vidí, chtě nechtě se mu vybaví nádherné obrazy jako Milletovy Sběračky klasů či Ženci (Léto) od Pietera Bruegela staršího.

Zahrádka Die Küche má nejen svěží modré rámy a nahé žárovky, ale především rolovatelné antivirové zástěny...

Tady vir určitě neprojde! Pivnice U Čolka, odkud foto pochází, je poněkud pozadu a asi na čtyřech místech zahrádky měla ještě na konci minulého týdne letáček tvrdící, že dle platného nařízení nesmí hosté na zahrádce konzumovat zakoupené a mají ihned pelášit pryč.

Cafe Laundry využilo přestávky v provozu k napulírování fasády (a vnitřní úpravě?) a musím říct, že jejich levá cedule docela lahodí oku...

Punkový ráz podniku však zůstal zachován, o čemž vypovídá podoba popelníků na zápraží...

Jak říkají na idnes.cz: Víme první. Bývalá “šíšová špeluňka” Balas na Veveří bude mít nového majitele (20 000 Kč za 60 metrů), což mi v pátek odpoledne potvrdila dvojice pánů v montérkách se štaflemi a vrtačkou, kteří dolaďovali detaily. Varovné světélko aktivuje posyp na cappuccinu vpravo.

I běžná prodejna pečiva či velmi základní bistro (kousek nad kavárnou Jádro nedaleko Skácelove) může být vtipná a lákavá nejen pro děti.

Není to ukřičené, křečovité ani upatlané, ale opravdu milé.

Třebaže bezlepkový a veganský sortiment není to pravé pro mě, musím ocenit podobu druhé provozovny pekařství Smajlík (téměř naproti sídlu firmy dokonalakava.cz). Není to bůhvíjak progresivní nebo elegantní, ale ve vizuálním úhoru kolem to potěší.

Když jeden smajlík nestačí. Z prodejny pečiva a potravin na Minské v Žabovřeskách.

Vzpomínáte na igelitového a dezinfekčního “vodníka z Alberta” ve Štefánikově čtvrti? Billa na Minoritské před pár dny instalovala tuto otravnou antivirovou stříšku, na které si jistě původce nemoci COVID-19 nabije nos. Opravdu by stálo za samostatnou studii zdokumentovat všechny ty kuriózní plastové zábrany a zařízení v potravinářských provozech včetně supermarketů. Stěží uvěřitelná je absurdita situace. Zatímco nad rohlíky v mikrotenu je ochranná konstrukce, u všeho ostatního nebaleného pečiva z rozpeku (slaného i sladkého) tato chybí a viry i ruce zákazníků mají naprosto volný přístup.

Druhý zásah do černého pro Podobrazy. Ať jejich vetřelčí vaječňák a narážku na Kulový blesk vytvořil kdokoli, posílám mu své upřímné blahopřání k nápadu i provedení. A stejně jako v případě dobrých českých komedií ze 70. a 80. let, i zde je patrna kapička hořkosti či kousavé ironie, tj. fakt, že jejich káva je strašlivě obyčejné zakázkové pražení z Rituale. A to je dnes vše, přátelé. Přál bych si, aby všechny Vaše zážitky z brněnského gastrodesignu svou intenzitou odpovídaly názvu oděvního butiku ze Žabovřesk níže. :-)