#knihy

[bluedarkness]

Dneska přišla obdobně podivná paní, co chtěla knihu se slovem Paříž, když jsme nabízeli průvodce, tak to prý není ono.

Napadá mě teorie, že se podle té knihy mají lidi poznat i když se neznají? Ale nebylo by pak jednodušší vybrat jednu specifickou? Záhady.

Lidi kupují knihy z různých důvodů. Dneska přišel pán, že chce knihu která má v názvu prezident. Takovou jsme měli jen jednu a tu si taky odnesl. Ale předtím chtěl ještě sundat cenovku a zahodit účtenku. Odešel se slovy, no tak snad to vyjde.

Naše teorie s kolegyňkou jsou, že se chce stát prezidentem a nebo že je to nějaká šifra. Bohužel se to asi nikdy nedozvíme.

[of-rott-and-glitter]

prečo je Portrét Doriana Graya tak.. tak homosexuálny?

[beluosus]

Praga magica

[linka-r9-vysocina]

Hledám knížku

drahy čumblre, hledám knížku, respektive dvě, ze stejné edice

Jedna byla červená a jedinej plotpoint, kterej si pamatuju, byl ten, že hrdinka a její kamarádka v jednom bodě rituálně škrtnou (obětují) svoje jména

Druhá byla modrá a je o holce, která umře poté, co ji srazí taxík, a octne se na lodi, kde se plaví do posmrtné země, kde lidé místo stárnutí mládnou a nakonec je pošlou jako miminka po řece na náš svět, aby se znovu narodili

Nevíte o tom někdo něco? Nemám tušení, kdo to napsal, ani jestli to bylo od stejnýho autora

EDIT: KNIHA SE NAŠLA! Červená se jmenuje Zlo v krvi a modrá Někde jinde, tímto děkuji @rumcajs-kin ❤️❤️❤️

[cistota]

Známí mě už dlouho dobu přemlouvali, jestli bych nechtěl zkusit vydat některé své texty i v knižní podobě. Dlouho jsem váhal, ale nakonec jsem si řekl, že mi nic nebrání to alespoň zkusit.

Teď jsem za to velmi vděčný. Až mě překvapilo, jak pozitivní a hluboké byly reakce prvních čtenářů (kde jsem spíše čekal, že mě většina z nich pošle sekat dříví).

Kniha ale ještě nevyšla. Je pouze v crowdfundingové fázi. Budu ohromně vděčný, když na ni mrknete a zvážíte, jestli je i pro vás: https://bit.ly/KupCistotu

[tvorecek-z-lesa]

Nedávno jsem dočetla jednu krásnou knížku a jsem zase jednou ráda, jak bohatá naše čeština je.

Pro kontext, jedna z vedlejších postav se v originále jmenuje "Satchel", na čemž není nic špatného, je to jednoduché a výstižné (zvlášť pro to, kým je). Nicméně, Češi to nedokázali jen přeložit, vytvořili jméno

✨Kufírek✨

a řeknu vám, že je to teď asi jedno z nejmilejších slov/jmen, co znám. A je to ještě výstižnější. Miluju češtinu 💕

[permanentni-zavist-penisu]

Přemýšlel jsem.

V literatuře je běžné, že příběh má začátek (první dojem), děj a nějaký dopad nebo ponaučení. Dokončený příběh má všechny tyto tři věci, a dokud je nemá, není dokončený.

Poslední dobou jsem ale přemýšlel o příbězích, které nejsou dokončené – nebo nejsou dokončené zatím. Myslím tím například knihu Mag od J. Kerouaca, která nikdy nebyla dokončena, protože Kerouac zemřel. Ale myslím tím také rozkoukané seriály, knihy uprostřed odložené a vrácené do knihovny. Je jedno, v jaké formě konzumujeme nedokončené příběhy, existují v našich životech, ať si jich vážíme nebo ne.

Bylo by tedy možné vytvořit příběh bez konce? Příběh, který nemá ponaučení, nemá závěrečnou myšlenku? Který nemá naplnění? Nebyl by to o to lepší obraz skutečného života, když to neskončí, jak bychom si přáli, protože to konce nemá nikdy dosáhnout?

Co dává příběhu konec? Je to rozřešení konfliktu? Úleva od něj? Konec vnímáme jako neoddělitelnou část příběhu – nebyl by vyprávěn, kdyby někde nekončil. Proč by se s tím někdo sral, kdyby tím nechtěl něco vyjádřit? Připadá mi ale, že je lepší se na nějaký závěr příběhu dívat jako na jeho vlastnost spíše než součást. Deus ex machina dává příběhu vlastnosti, které mu nepatří, zatímco rozřešení detektivky byla vlastnost skrytá, kterou příběh v sobě hledal. Jak by ale vypadal příběh bez vlastnosti závěru?

Jsme zvyklí hledat v textech jejich význam a porozumět jim. Arthur Rimbaud sice zemřel sám a umělecky vyčerpaný, ale jeho básně zůstaly s námi a pomohly vystavět celý nový směr, způsob, kterému říkáme francouzská dekadence. Jeho osobní deník, kdyby jej psal každý den až do smrti, by působil jako cesta, která skončila smrtí muže a posmrtným nanebevstoupením jeho básní. I v tak zoufalém díle bychom nalezli význam.

Když se ale podívám na svůj život, nemá pro mě konce. Kdybych si já psal každý den deník, náhle bezdůvodně přestal a nadále žil, co by byl význam tohoto deníku? Jaké ponaučení bychom si z něj mohli vzít? Byl by to nenaplněný osud několika stránek, ale nic, co bychom mohli nazývat příběhem – protože mu chybí konec. Nic neuzavřel, nic nezodpověděl.

Byl by to experiment a lidem by se nelíbil. O důvod víc do něj dát vše!

[kadet-pise]

A je doma!

Předobjednávky budu posílat v pátek. Kniha je a stále bude dostupná u nakladatele a v knihkupectvích.

[morella-of-pressburg]

Upírska Akadémia - Richelle Mead

4/5⭐

Žáner: fantasy

Už dlho som pozerala na túto knihu v knižnici a konečne som sa ju rozhodla prečítať. Len tak zo srandy. Nemala som nijaké veľké očakávania a bola som milo prekvapená, že sa mi to páčilo.

V tejto knihe vystupujú v podstate 3 druhý upírov. Prví sú Moroji, ktorí ovládajú mágiu jedného z elementov (voda, vzduch, oheň, atď.), pijú krv od darcov a aspoň trochu znášajú svetlo. Potom existujú Strigoji, ich nepriatelia, ktorí sú takí tí klasickí nemŕtvi vraždiaci upíri, ktorí neznášajú slnko. No a potom máme ešte Dampírov, ktorí sú spolovice Moroji, spolovice ľudia a pracujú ako strážcovia Morojov, ktorí ich chránia pred Strigojmi.

Naša hlavná postava je Rose, Dampírka. Spolu so svojou najlepšou kamarátkou Lissou (Morojkou) utielki zo školy kvôli nejasným varovaniam učiteľky a nepríjemnému pocitu, že Lisse hrozí nebezpečenstvo. Avšak na začiatku knihy ich chytia Dampírski strážcovia a privedú ich späť do školy pre upírov. Dokážu sa vrátiť späť do svojho pôvodného života a zabudnúť na všetky dôvody, kôli ktorým odtiaľ utiekli? Sú stále v nebezpečenstve? Kto im chce ublížiť a prečo?

Postavy, dej, celkový dojem ↓

Postavy:

Ako som už spomínala, hlavná postava je Rose Hathawayová, Dampírka. Trénuje v škole na to, aby sa stala strážkiňou Moroja, ale nie len hociktorého Moroja. Je odhodlaná sa stať strážkiňou svojej najlepšej kamarátky Lissy a je ju ochotná chrániť za každú cenu. Jej postava sa mi celkom páčila. Miestami síce robila hlúpe rozhodnutia, ale bola to tínedžerka, a presne tak sa aj správala. Bola výbušná, inpulzívna, nebála sa povedať, presne čo si myslí a často za dostávala do rozličných problémov (napríklad porušovala pravidlá a dostávala sa do bitiek so spolužiakmi). Rose bola ako postava vpohode, ale najviac sa mi páčila asi Lissa.

Lissa, Morojská princezná, bola na začiatku knihy taký tichý, celkom kľudný a rozumný typ človeka. Bola presný opak Rose. Nezačínala bitky a nezapletala sa do problémov. Avšak počas knihy sa postupne menila. Alebo, lepšie povedané, sa začala objavovať jej skrytá stránka. Ukázalo sa, že keď to považuje za potrebné, vie byť prefíkaná a manipulatívna a keď niekoho nemá rada, vie im poriadne znepríjemniť život. V porovnaní s Rose sa mi zdala komplexnejšou postavou a som veľmi zvedavá akým smerom sa bude jej postava vyvýjať. Taktiež sa mi veľmi páčilo priateľstvo medzi Rose a Lissou pretože bolo vidno, že sú ochotné pre seba urobiť naozaj čoko��vek a úprimne sa mali navzájom radi.

Ďalšou významnou postavou bol Dimitri. No. Tu nastal môj problém. Dimitri mal byť perfektný, atraktívny, úspešný, talentovaný strážca, do ktorého sú všetci zamilovaní (aspoň trochu). Avšak, mne sa jeho postava zdala nesmierne nudná. Bol tichý a trochu chaldný, taký ten typický YA muž, do ktorého sa hlavná postava vždy zamiluje, aj keď neskôr sa správal už k Rose inak. No a tu nastal môj hlavný problém. Ich vzťah. Ach jaj. Čo len povedať. Dimitri bol o 7 rokov starší ako Rose. Rose mala pod 18 rokov, bola dieťa. On bol jej učiteľ. No jednoducho celé zle. Aj keď si obidvaja uvedomovali, že ich vzťah bol nevhodný, nejako veľmi ich to teda nezastavovalo. Z Roseinej strany to ešte chápem, pretože je to impulzívna tínedžerka, ale Dimitri mal minimálne 24 rokov a aj tak sa do nej zamiloval. Viackrát jej hovoril, aká je krásna a aké má dobré telo. Raz ju omilom videl bez trička a už sa na ňu ževraj "pozeral inak". Jednoducho, keby mi môj učiteľ telocviku povedal čo i len polovicu vecí, ktoré on povedal Rose, niekomu by som to nahlásila 🫢 Jednoducho, jeho postava sa mi nepáčila, ale pripúšťam, že možno sa vyvynie viac až v nasledujúcich dieloch tejto série.

V tejto knihe sa vyskytuje ešte jedna dôležitejšia postava, Christian. Je to vedľajšia postava, takže veľa toho o ňom ešte nevieme, ale zdal sa mi byť zaujímavý. Určite zaujímavejší ako Dimitri. Mám pocit, že v nasledujúcich dieloch bude dôležitejší a veľmi sa na to teším. Ostatní Moroji ho nemajú radi, pretože jeho rodičia sa stali Strigojmi a myslia si, že sa ním stane aj Christian, tak som zvedavá akú rolu bude zohrávať v zvyšku tejto knižnej série. Podľa mňa má potenciál stať sa jednou z najlepších postáv série.

Dej:

Dej tejto knihy bol celkom dobrý. Nebolo to nudné, stále sa niečo dialo. Niekedy sa riešili konflikty medzi študentmi, niekedy závažnejšie veci týkajúce sa Lissy a toho, že sa jej niekto snaží nejakým spôsobom ublížiť. Odhalilo sa veľa tajomstiev a ku koncu mal dej dobrý, rýchly spád. Taktiež sa mi páčilo ako nás autorka uviedla do tohto sveta. Veľmi ľahko som pochopila rozdiely medzi rôznymi druhmi upírov a nemala som žiaden problém pochopiť, ako čo fungovalo. Očakávam, že v ďalších knihách bude dej ešte napínavejší, keďže toto bol taký úvod. Teším sa na to, ako si prečítam ďalšie diely.

Celkový dojem:

Keď zoberieme do úvahy, že táto kniha bola napísaná v ére Twilightu a Mesta kostí, tak to bolo naozaj veľmi dobré. Bolo to dobre napísané a zaujímali ma aj postavy, aj dej. Jediné, čo mi vyslovene vadilo, bol vzťah medzi Rose a Dimitrim, teda ich vekový rozdiel.

[knihkupeczkupole]

Přišla paní s dětmi a nejdřív mi holčička pochválila sukni a pak, asi aby nebyl pozadu, nám chlapec pochválil obchod 💙

[bohedoupe]

Hlásím, že Rozložíš paměť od Torčíka mě úspěšně rozkládá! *Hledaje emoji pro depresi.*

[ondrejkocab]

Další nenápadný krůček vpřed! Jeden z textů, který nese částečně i můj rukopis, můžete nalézt v knize níže. A proč říkám částečně? Sešívance: Druhý steh jsou tvořeny povídkami, které Honza Vojtíšek napsal v tandemu se spoustou dalších skvělých autorů (a nejsou to v rámci hororového žánru malá jména!).

Takže pokud chcete vědět, odkud se vzal materiál na sešívání nebo hledáte kvalitní čtivo na léto, neváhejte si ji pořídit. :)

Více info a předprodej zde.

[anxious-gymplak]

já: čte 90% času o smrti, traumatech, psychologických nemocech, hrůzách naší historie, apod.

všichni: ...

já: čtu něco z těch 10%, co jsou věci typu stmívání

můj učitel češtiny před celou třídou: ,,ale copak to čtete, slečno?"

[cistota]

Tato triologie nadává žádný smysl:

Jako jsem docela fanda, když se série nebojí skákat v čase a časový skok mezi prvním a druhým dílem dával smysl, hlavně díky společným motivům (i když nikde nebylo vysvětleno, jak protagonista získal svou schopnost cestovat z časem z římského imperia na ruskou frontu - nemohl prostě protagonista tuto schopnost použít znovu, cestovat do minulosti a zabít všechny své protivníky ještě když byli dětmi???). Časový skok mezi druhým a třetím dílem byl sice méně razantní, přesto mi přišel více přes čáru.

Protagonista se v jednotlivých knihách chová tak odlišně, že by si o něm mohl nepozorný čtenář dokonce myslet, že jsou v nich protagonisty různé osoby. Jeho sebestřednost je ovšem jasně poznávací rys osobnosti. Charakterový posun protagonisty není vysvětlen, což je za mně velké plus. Autor nám títmo ukazuje, že jeho postavy jsou nezávislé a mají i svůj vlastní život mimo knihy, a že i v tomto životě mimo slova knihy se mohou vyvíjet a měnit.

Celkové hodnocení: 6.9 / 10

Kdyby se knihy více zaměřili na sci-fi aspekt série a méně se zaměřovali na snahu ohromit čtenáře realistickými popisy, bylo by výsledné hodnocení vyšší.

[biksarddedrak]

Moji milí Slováci, prihováram sa vám o sérii príhovorov Júliusa Satinského. Ide o zbierku humorných príhovorov, ktoré náš láskavý komik adresoval nášmu vtedy mladému a zmätenému národu. Kedy vtedy? V prelomových rokoch 89. -90. S odstupom času ide o mierne cynické čítanie, pretože presne o tom, čo písal pred 30 rokmi sa nás týka práve teraz. Nemal výhodu hodnotiť hriechy mečiarizmu a práve prebiehajúcu éru Róberta Fica, nemal skúsenosť s naozaj slobodnou cestou Slovenského národa, ale dokázal ju pomerne presne predpovedať. Je zvláštne, keď človek číta o dobe, ktorú nikdy nezažil a predsa sa navlas podobá tej ktorú žije.

Každopádne vo svojej podstate sa jedná o povzbudzujúcu a zábavnú literatúru, pretože napriek všetkému nám Julo verí. Dokonale zvládol to, čo sa nazýva láskavým humorom a na nás je už len to, aby sa utiahli vybíjaný opašťok, popľuli do dlaní a s vervou sa pustili voči svetlým zajtrajškom.

[pepikhipik]

Knižní tip Františka Kalendy

Jestli si chcete udělat lepší představu o fungování brazilské vojenské diktatury (1964-1985), přečtěte si tuhle skvělou knížku. Je to neskutečně silný příběh otce hledající svou dceru, jež patří mezi stovky lidí, kteří v tomto období "zmizeli" - byli brutálně zavražděni.

Kucinski čerpá ze zkušenosti s vlastní sestrou, profesorkou chemie, kterou v období diktatury zavraždili. Mimo jiné výtečně popisuje mechanismy fungování vojenského režimu, způsob vyvolávání strachu a nejistoty, kolaboraci...

Přijde mi to zajímavé i z hlediska podobností s naším vlastním komunistickým režimem. Pronásledování je jen obráceno naruby - nehledají se "západní agenti", ale skuteční i domnělí "komunisté". Cílem se může stát kdokoli, kdo jen trochu vystupuje z řady, odváží se ozvat.

Většina společnosti se uzavírá do svého světa, depolitizuje se. Odvážná menšina odporuje - se zbraní v ruce nebo nenásilně. Nutno dodat, že Brazílie nikdy neměla tak brutální diktaturu jako sousední Argentina nebo vzdálenější Chile.

Ale i tak je strašné, že drtivá většina pachatelů těchto zločinů nebyla nikdy potrestána.

Zajímavý rozměr mimochodem knize dodává židovský původ hlavní postavy - a ostatně i samotného autora. Otec sotva unikl pronásledování v Evropě, jen aby nakonec přišel o dceru v zemi, která mu poskytla azyl.

Autor textu: František Kalenda