#knihy

[of-rott-and-glitter]

prečo je Portrét Doriana Graya tak.. tak homosexuálny?

[knihkupeczkupole]

Dvě paní, zvlášť nákupy. Ptám se tradičně na tašku.

Paní 1: No my chceme tašku.

Já: A chcete to platit dohromady?

Paní 2: Nene, my si tu kupujeme vánoční dárky navzájem, já se nekoukám teď a ty nebudeš zas potom.

Paní 1: Ale šetříme planetu.

[beluosus]

Praga magica

[linka-r9-vysocina]

Hledám knížku

drahy čumblre, hledám knížku, respektive dvě, ze stejné edice

Jedna byla červená a jedinej plotpoint, kterej si pamatuju, byl ten, že hrdinka a její kamarádka v jednom bodě rituálně škrtnou (obětují) svoje jména

Druhá byla modrá a je o holce, která umře poté, co ji srazí taxík, a octne se na lodi, kde se plaví do posmrtné země, kde lidé místo stárnutí mládnou a nakonec je pošlou jako miminka po řece na náš svět, aby se znovu narodili

Nevíte o tom někdo něco? Nemám tušení, kdo to napsal, ani jestli to bylo od stejnýho autora

EDIT: KNIHA SE NAŠLA! Červená se jmenuje Zlo v krvi a modrá Někde jinde, tímto děkuji @rumcajs-kin ❤️❤️❤️

[cistota]

Známí mě už dlouho dobu přemlouvali, jestli bych nechtěl zkusit vydat některé své texty i v knižní podobě. Dlouho jsem váhal, ale nakonec jsem si řekl, že mi nic nebrání to alespoň zkusit.

Teď jsem za to velmi vděčný. Až mě překvapilo, jak pozitivní a hluboké byly reakce prvních čtenářů (kde jsem spíše čekal, že mě většina z nich pošle sekat dříví).

Kniha ale ještě nevyšla. Je pouze v crowdfundingové fázi. Budu ohromně vděčný, když na ni mrknete a zvážíte, jestli je i pro vás: https://bit.ly/KupCistotu

[tvorecek-z-lesa]

Nedávno jsem dočetla jednu krásnou knížku a jsem zase jednou ráda, jak bohatá naše čeština je.

Pro kontext, jedna z vedlejších postav se v originále jmenuje "Satchel", na čemž není nic špatného, je to jednoduché a výstižné (zvlášť pro to, kým je). Nicméně, Češi to nedokázali jen přeložit, vytvořili jméno

✨Kufírek✨

a řeknu vám, že je to teď asi jedno z nejmilejších slov/jmen, co znám. A je to ještě výstižnější. Miluju češtinu 💕

[permanentni-zavist-penisu]

Přemýšlel jsem.

V literatuře je běžné, že příběh má začátek (první dojem), děj a nějaký dopad nebo ponaučení. Dokončený příběh má všechny tyto tři věci, a dokud je nemá, není dokončený.

Poslední dobou jsem ale přemýšlel o příbězích, které nejsou dokončené – nebo nejsou dokončené zatím. Myslím tím například knihu Mag od J. Kerouaca, která nikdy nebyla dokončena, protože Kerouac zemřel. Ale myslím tím také rozkoukané seriály, knihy uprostřed odložené a vrácené do knihovny. Je jedno, v jaké formě konzumujeme nedokončené příběhy, existují v našich životech, ať si jich vážíme nebo ne.

Bylo by tedy možné vytvořit příběh bez konce? Příběh, který nemá ponaučení, nemá závěrečnou myšlenku? Který nemá naplnění? Nebyl by to o to lepší obraz skutečného života, když to neskončí, jak bychom si přáli, protože to konce nemá nikdy dosáhnout?

Co dává příběhu konec? Je to rozřešení konfliktu? Úleva od něj? Konec vnímáme jako neoddělitelnou část příběhu – nebyl by vyprávěn, kdyby někde nekončil. Proč by se s tím někdo sral, kdyby tím nechtěl něco vyjádřit? Připadá mi ale, že je lepší se na nějaký závěr příběhu dívat jako na jeho vlastnost spíše než součást. Deus ex machina dává příběhu vlastnosti, které mu nepatří, zatímco rozřešení detektivky byla vlastnost skrytá, kterou příběh v sobě hledal. Jak by ale vypadal příběh bez vlastnosti závěru?

Jsme zvyklí hledat v textech jejich význam a porozumět jim. Arthur Rimbaud sice zemřel sám a umělecky vyčerpaný, ale jeho básně zůstaly s námi a pomohly vystavět celý nový směr, způsob, kterému říkáme francouzská dekadence. Jeho osobní deník, kdyby jej psal každý den až do smrti, by působil jako cesta, která skončila smrtí muže a posmrtným nanebevstoupením jeho básní. I v tak zoufalém díle bychom nalezli význam.

Když se ale podívám na svůj život, nemá pro mě konce. Kdybych si já psal každý den deník, náhle bezdůvodně přestal a nadále žil, co by byl význam tohoto deníku? Jaké ponaučení bychom si z něj mohli vzít? Byl by to nenaplněný osud několika stránek, ale nic, co bychom mohli nazývat příběhem – protože mu chybí konec. Nic neuzavřel, nic nezodpověděl.

Byl by to experiment a lidem by se nelíbil. O důvod víc do něj dát vše!

[morella-of-pressburg]

Havraní chlapci - Maggie Stiefvater

6/5 ⭐ (tú extra hviezdičku si zaslúži celá séria 🤭)

Žáner: fantasy

Zdravím, obyvatelia Ťumbľru. Prinášam Vám ďalšiu knižnú recenziu. Samozrejme, ako vždy, písanú o polnoci. Táto recenzia bude pozitívnejšie ako moje predošlé, pretože sa bude týkať mojej obľúbenej knihy, ktorú som prečítala už štvrtýkrát.

Havraní chlapci je veľmi zaujímavý román. Nejde o fantasy ako Trón zo skla alebo Pán prsteňov. V tejto knihe neexistujú žiadne víly, žiadni elfovia a ani žiadni upíri. Namiesto toho ide o jemnejší, menej nápadný druh mágie. Ide o jasnovidky, stratených stredovekých kráľov, magické lesy, hovoriace stromy a tajomné (a zväčša nevydarené) rituály na privolanie démonov.

Odohráva sa v malom mestečku vo Virgínii, menom Henrietta. Naša hlavná postava je Blue Sargent, dievča, ktoré pochádza z veľkej rodiny plnej jasnovidiek. Blue však nikdy nemala tento dar. Nedokáže nahliadnuť do budúcnosti, ani sa zhovárať s dušami. Napriek tomu však Blue plní vo svojej rodine istú úlohu. Zosilňuje všetky veci nadprirodzené a tým pomáha jej rodine vidieť veci jasnejšie.

Blue má jeden problém. Odkedy bola malá, každá jasnovidka videla v jej budúcnosti to isté. Keď pobozká svoju pravú lásku, on zomrie. Preto sa Blue už dávno rozhodla, že sa bude od chlapcov držať čo najďalej. Toto jej pravidlo sa týkalo všetkých chlapcov, no hlavne tých havraních. To boli všetci chlapci, ktorí navštevovali súkromnú školu, Aglionby akadémia, ktorú si mohli dovoliť iba synovia politikov a iných celebrít. Sú hluční, rozhadzujú peniaze, ako sa im zachce a nemyslia na nikoho iného, len na seba. Takí sú všetci. To si teda Blue myslela, ale nie nadlho. Jedného dňa sa u nej doma objaví jej záhadná teta, ktorá jej jednoducho oznámi, že tento rok sa do niekoho zaľúbi.

Pre Blue sa všetko zmení v jednu studenú noc. Každý rok chodí s mamou sledovať duše tých, ktorí majú v najbližšom roku zomrieť. Blue ich nikdy nevidí, ani nepočuje, iba zapisuje to, čo jej mama povie. Avšak, tentokrát Blue uvidí chlapca v jej veku, oblečeného v uniforme Ablionby akadémie. Jej teta jej povie, že existujú len dva dôvody, prečo by Blue videla dušu. Buď je to jej práva láska alebo je Blue tá, ktorá ho zabije.

Postavy, dej, celkový dojem ↓

Postavy:

Blue Sargent je veľmi excentrická tínedžerka a práve taká chce byť. Má unikátny štýl obliekania a nezvyčajnú osobnosť, ale aj tak je veľmi rozumná. Jej postava sa mi vždy veľmi páčila. Je zaujímavá. Vie, v ktorých situáciách má byť milá a zhovievavá a v ktorých musí byť rázna a prísna.

Richard Gansey je bohatý študent Agliony akadémie, ktorý síce má viac peňazí ako môže za celý život minúť, ale jediné na čo myslí, je Glendower, waleský kráľ, ktorý záhadné zmizol pred stovkami rokov. Gansey sa rozhodol, že on bude práve ten, kto ho nájde. Taktiež sa hovorí, že ten, kto nájde jeho telo, dostane od neho jedno magické želanie. Gansey to želanie nepotrebuje, má všetko, čo potrebuje. On hľadá Glendowera, pretože chce niečo zažiť a chce dokázať, že mágia existuje.

Adam Parrish je kamarát Ganseyho, ale ani náhodou nepochádza z takej bohatej rodiny ako on. Adam chodí na Aglionby len vďaka štipendiu a jeho viacerým brigádam. On je veľmi komplexná postava. Na jednej strane je tichý a milý, aké na druhej strane je ambiciózny a ochotný urobiť hocičo, aby bol v živote úspešný. Avšak nikdy nie je ochotný prijať pomoc od iných, pretože verí, že ak v živote uspeje, bude to len vďaka jeho tvrdej práci.

Ronan Lynch je Ganseyho problémový kamarát. Viacmenej pred rokom našiel svojho otca zavraždeného pri jeho aute a od vtedy sa zmenil. Nezaujímajú ho jeho známky a ani vyhrážky zo školy, že ho vyhodia. Vyhľadáva adrenalínové situácie, aby zabudol na svoje problémy. Napriek tomu všetkému mu však veľmi záleží na jeho kamarátoch a je ochotný pre nich urobiť čokoľvek.

Noah Czerny je ďalší študent Agliony, ktorý sa kamaráti s Ganseym. Je tichý, zväčša si ho človek ani nevšimne, keď je v miestnosti. Takmer nikdy nič nepovie, ani nevyjadrí svoj názor, ale je priateľský a záleží mu na všetkých jeho kamarátoch.

Dej:

Ak máte radi akčné knihy, kde sa stále deje niečo napínavé, táto kniha možno nebude pre vás najvhodnejšia voľba. Povedala by som, že táto kniha sa viac zameriava na postavy a ich vzťahy ako na samotný dej. Avšak aj tak si myslím, že tento dej prináša niečo originálne, čo som nevidela v žiadnej inej knihe.

Celkový dojem:

Je to veľmi dobre napísaný román. Jeho najsilnejšia stránka sú určite postavy. Sú veľmi komplexné, presne ako vzťahy medzi nimi. Učite odporúčam si to prečítať. Túto knihu som čítala už štyrikrát a určite si ju prečítam znova.

[kadet-pise]

A je doma!

Předobjednávky budu posílat v pátek. Kniha je a stále bude dostupná u nakladatele a v knihkupectvích.

[knihkupeczkupole]

Náš skladník se rozhodl začít odbory pro lepší platy. A tak se každého ptá jestli se chce přidat do dobroodborů, protože přece pořád musíme být věrní značce. No ne?

[bohedoupe]

Hlásím, že Rozložíš paměť od Torčíka mě úspěšně rozkládá! *Hledaje emoji pro depresi.*

[ondrejkocab]

Další nenápadný krůček vpřed! Jeden z textů, který nese částečně i můj rukopis, můžete nalézt v knize níže. A proč říkám částečně? Sešívance: Druhý steh jsou tvořeny povídkami, které Honza Vojtíšek napsal v tandemu se spoustou dalších skvělých autorů (a nejsou to v rámci hororového žánru malá jména!).

Takže pokud chcete vědět, odkud se vzal materiál na sešívání nebo hledáte kvalitní čtivo na léto, neváhejte si ji pořídit. :)

Více info a předprodej zde.

[cistota]

Tato triologie nadává žádný smysl:

Jako jsem docela fanda, když se série nebojí skákat v čase a časový skok mezi prvním a druhým dílem dával smysl, hlavně díky společným motivům (i když nikde nebylo vysvětleno, jak protagonista získal svou schopnost cestovat z časem z římského imperia na ruskou frontu - nemohl prostě protagonista tuto schopnost použít znovu, cestovat do minulosti a zabít všechny své protivníky ještě když byli dětmi???). Časový skok mezi druhým a třetím dílem byl sice méně razantní, přesto mi přišel více přes čáru.

Protagonista se v jednotlivých knihách chová tak odlišně, že by si o něm mohl nepozorný čtenář dokonce myslet, že jsou v nich protagonisty různé osoby. Jeho sebestřednost je ovšem jasně poznávací rys osobnosti. Charakterový posun protagonisty není vysvětlen, což je za mně velké plus. Autor nám títmo ukazuje, že jeho postavy jsou nezávislé a mají i svůj vlastní život mimo knihy, a že i v tomto životě mimo slova knihy se mohou vyvíjet a měnit.

Celkové hodnocení: 6.9 / 10

Kdyby se knihy více zaměřili na sci-fi aspekt série a méně se zaměřovali na snahu ohromit čtenáře realistickými popisy, bylo by výsledné hodnocení vyšší.

[anxious-gymplak]

já: čte 90% času o smrti, traumatech, psychologických nemocech, hrůzách naší historie, apod.

všichni: ...

já: čtu něco z těch 10%, co jsou věci typu stmívání

můj učitel češtiny před celou třídou: ,,ale copak to čtete, slečno?"

[pepikhipik]

Knižní tip Františka Kalendy

Jestli si chcete udělat lepší představu o fungování brazilské vojenské diktatury (1964-1985), přečtěte si tuhle skvělou knížku. Je to neskutečně silný příběh otce hledající svou dceru, jež patří mezi stovky lidí, kteří v tomto období "zmizeli" - byli brutálně zavražděni.

Kucinski čerpá ze zkušenosti s vlastní sestrou, profesorkou chemie, kterou v období diktatury zavraždili. Mimo jiné výtečně popisuje mechanismy fungování vojenského režimu, způsob vyvolávání strachu a nejistoty, kolaboraci...

Přijde mi to zajímavé i z hlediska podobností s naším vlastním komunistickým režimem. Pronásledování je jen obráceno naruby - nehledají se "západní agenti", ale skuteční i domnělí "komunisté". Cílem se může stát kdokoli, kdo jen trochu vystupuje z řady, odváží se ozvat.

Většina společnosti se uzavírá do svého světa, depolitizuje se. Odvážná menšina odporuje - se zbraní v ruce nebo nenásilně. Nutno dodat, že Brazílie nikdy neměla tak brutální diktaturu jako sousední Argentina nebo vzdálenější Chile.

Ale i tak je strašné, že drtivá většina pachatelů těchto zločinů nebyla nikdy potrestána.

Zajímavý rozměr mimochodem knize dodává židovský původ hlavní postavy - a ostatně i samotného autora. Otec sotva unikl pronásledování v Evropě, jen aby nakonec přišel o dceru v zemi, která mu poskytla azyl.

Autor textu: František Kalenda

[kniznikocka]

Dočteno.

Doporučuji nejenom každému, kdo má cokoli společného s diagnózou autismu. Doporučuji každému rodiči, kniha přesahuje rámec diagnózy autismu a věnuje se celé rodině.

Neuvěřitelné čtení, je jen málo knih, které předají tolik a zůstanou ve vás dlouho potom.

Skvělá kniha.