#básnička

[allmothsdied]

Vůně ozonu ve vzduchu

Smáčené ulice spícího sídliště

Hořkost cigaret v hořkosti samoty

A chceš kreslit tenký čáry

Ten pocit tě tíží v hrudi

Co řekneš zítra psychiatričce?

Nesejde na tom

Když pochmurno máš vetkaný v DNA

Socha z prachu křídy, jediný déšť

A všechno je to pryč

Vázneš, na jediným songu

V nekonečný smyčce

Jaký kus sebe prodala's tentokrát?

Sázky uzavřeny, prohráváš

Doždímej zbytky sil

Třeba to pak půjde rychleji

Zalitý slaností slz

A cigaretovým kouřem

Co líně olizuje kůži těla a vsakuje se

Hluboko do vnitřností

Nikotin v krvi, bordel v hlavě

Nedokončený myšlenky

Zamlčený slova

Zatracená rutina, život co ustrnul

Nezbývá toho mnoho k ničení

Není moc co ještě rozbíjet

Taješ, jako jarní sníh

Na zakalených zrcadlech

Když odcházíš od nehybný hromádky

Neživýho těla, tvého stínu

A vůně ozonu jde cítit ve vzduchu

V ulicích smáčenýho sídliště

A musíš jít spát

Vstříc doteků nočních můr

V hořkosti samoty

A zamlčeného pláče

[soda-tab-society]

přemýšlení nad střechami

haló, paní, máte chvíli?

přemýšlíte někdy nad střechami?

dobrý den, no, vlastně ano

když nad jednou sedím

nebo spíš na ní

tak přemýšlím o lidech pode mnou

a cítím se jako bůh

a bohové umírají

alespoň v mojí verzi reality

umírají docela často.

přemýšlím nad ostatními bohy

kteří tam seděli přede mnou

protože ti zemřeli

tak přemýšlím dál, jestli také cítili

ozón

cítím se jako bůh

a bohové nemají žádnou moc

protože nevěří v sebe sama

alespoň ne na střechách

[hulkowaaa]

Neony

zvoní klekání

v tvých očích vycházejí

hvězdy a květiny

padají na zem

mezi stíny

na břeh jezera kde roste rákosí a kmín

kde dřevaři po skončení práce pijí

kořalku z jeřabin

A mně se chce tak spát

Spát

ve stínu tvých vlasů

Spát na nic nemyslet

při zvuku tvého hlasu se probouzet

jak kuchař

v pohádkách kde spí se stovky let

a znovu usínat

s hrstí tvých vlasů na čele

a trochu žárlit

na slunce

které ti po těle kreslí

malé nepochopitelné obrázky

Je konec léta

...

(Václav Hrabě - Ospalé něžnosti [Blues v modré a bílé, 1967])

[capaldofilcumbergirl]

Protože musím pracovat na práci, která mi pridá pár písmenek ke jménu, zde jsou přebásněné první dva verše refrénu "Pumped up kicks".

Všechna ta děcka,

V luxusních keckách...

A dál nevím.

[tescont]

Jsem malinká

je mi ziminka

[pepikhipik]

Vlákna 🧵 vs Dlouhé Tweety 📜

Martina Pavlicová dnes na Twitteru uveřejnila zajímavé vlákno k této tematice, ve kterém říká, že jde o její názor složený z jejích doměnek a informací získaných na intenetu.

1⃣ Výhody vláken 🧵 2⃣ Nevýhody vláken 🧵

vs.

3⃣ Výhody dlouhých tweetů 📜 4⃣ Nevýhody dlouhých tweetů 📜

1⃣ Vlákna čtenáře upoutají více než jen 280 znaky. Obvykle se zobrazuje první tweet, ale i dva poslední tweety (viz foto) a tím se zvyšuje šance, že vtáhnete náhodného čtenáře do přečtení celého vlákna.

1⃣ Jakmile se někdo rozhodne číst celé vlákno, máte velkou šanci, že

neolajkuje jen první tweet, ale všechny. Čili jeden uživatel vám mů��e dát tolik lajků, kolik tweetů ve vlákně, a zvýšit tím viditelnost.

1⃣ Každý tweet ve vláknu může mít až 4 fotky a jedno video. Jedno vlákno může tedy obsahovat až 4x více 'médií' než jednotlivých tweetů. 

1⃣ Jednotlivé tweety můžou být doprovázeny GIFem, který vyjádří vaši náladu nebo rozpoložení, a pobaví čtenáře.

1⃣ Díky rozparcelování vlákna na jednotlivé tweety, je větší šance, že se jeden z těch tweetů bude šířit víc virálně než ostatní, a samostatně lákat nové čtenáře.

1⃣ V analytice tweetů, pro každý jednotlivý tweet vidíte počet zobrazení (impressions) a interakcí (engagement). Takže můžete poznat, kdy to čtenáře přestalo bavit, kdy klikli na obrázky atd.

1⃣ Jednotlivé tweety můžou být komentované každý zvlášť. Sice je to trochu chaos, ale 

vaši čtenáři se můžou vyjádřit k jednotlivým částem vašeho vlákna.

Tohle vše ovlivňuje nejen zájem čtenáře, ale i algoritmus zobrazování tweetů.

A co algoritmus odměňuje?

1⃣ ČAS: Magická hranice jsou 2 min. Pokud čtenář stráví přes 2 min čtením vašeho vlákna, vaše tweety  dostanou boost. Víc fotek, víc videí a víc slov zabere čtenáři víc času, a vy máte větší šanci na boost.

1⃣ VIDEA: Dostanete boost pokud vaši čtenáři shlednou přes 50% videa. Čili 30 sec video honících se mraků při západu slunce (mluvím ze zkušenosti) může být zrádné. 

Málokdo se vydrží koukat aspoň 15 sec. Ale 6 sec video vám může přinést nečekaný boost, neboť 3 sec se dají skouknout.

2. NEVÝHODY VLÁKEN

2⃣ Psaní vláken je dost roztrhané a já trpím. Při velmi dlouhých vláknech, člověk musí používat 'externí paměť'. Twitter se začne sekat. 

2⃣ Zvýrazňování a italikovaní písma se dá jen v prvním tweetu.

2⃣ Vlákna se nedají uložit (save) a musí se buď celá smazat nebo publikovat. Což už třeba v tuhle chvíli mě děsí, a je těžší a těžší si dělat založní kopii.

2⃣ Pokud se rozhodnete přidat pár slov někde v půlce vlákna, může to znamenat, že musíte přestříhat celé vlákno. Což bez použití externích prostředků je pěkně únavné.

3. VÝHODY DLOUHÝCH TWEETŮ

3⃣ Pokud čtenář klikne na rozbalení tweetu, bude se mu možná pohodlněji čist. 

3⃣ Pokud píšete poezii nebo něco, co je potřeba vidět uceleně, pak dlouhý tweet je lepší.

3⃣ Můžete používat 'bold' a 'italiku' v celém tweetu.

Viz přiložené foto moji, twittrem ignorovane, básničky.

4. NEVÝHODY DLOUHÝCH TWEETŮ

4⃣ Dlouhý tweet je 'všechno nebo nic'!

4⃣ Pokud nezaujmete čtenáře a oni si nerozbalí váš tweet, nemáte šanci. Tweet zmizí v propadlišti twitteru.

4⃣ I když si čtenář dlouhý tweet nerozbalí, může ho sdílet či lajkovat. Ale člověka to zamrzí. Má neúspěšná básnička měla první lajk s nulovým zobrazením (viz foto).

4⃣ Pokud přidáte foto (viz foto), tak v prvotnim zobrazení dlouhého tweetu to pusobí rušivě a může odradit čtenáře jako něco nečitelného.

4⃣ Čtenáři twitteru jsou tradicionalisti a navíc už všichni máme prsty naučené jak skrolovat. Dlouhé tweety ruší zaběhané zvyky.

4⃣ Ale nejhorší na dlouhých tweetech je, že většina čtenářů ho prostě nerozbalí. Z analytiky mé neuspěšné básničky je vidět, že i když 992 čtenářů si přečetlo začátek, jen 44 (!) si ji rozbalilo a dočetlo až do konce.

Což člověka zamrzí, ale někdy není ideální cesta.

TL;DR

🧵 Vlákna dávají větší možnost zobrazení čtenářům, boostu algoritmu a větší přehled nad úspěšností vlákna.

📜 Dlouhé tweety jsou lepší pro zvýrazněný, členitý text, ale musíte v hlavičce nalákat čtenáře, aby ho rozbalili, protože dlouhý tweet vsází jen na jednu kartu.

Díky za pozornost.

Poděkování Martině!

[likedestielinanelevator]

Růže jsou rudé,

svět už je takový.

[odcerta-kdablu]

Každý svou cestou... Láska není

nic pro nás, slabší povahy...

nestaví ani na znamení

a život je jen pro vrahy

Zabij mne, prosím! Abych ožil...

láska je smrti oslava

po kapkách krev mi vlévá do žil

a po litrech ji odsává

[bezmuzy]

klenoty #5

daj mi ruku ako vtedy

pozri sa mi do očí ako včera

a bude mi stačiť vídať sa v stredy

aby som bol šťastný ako teraz

x

tancovať ťa naučím, ty drevo

oh a snáď opäť veriť

ešte predtým ako vypíšem pero

a posledný krát pocítim tvoje pery

x

previedol by som ťa svetom

no pamätala by si si len kamienky

čo tak často hľadáš pri mne, preto

snáď dám ti iné spomienky

x

rozoberať by som s tebou mohol aj vesmír

a po večnosti by sme stále mali o čom

a mali spomienky o ktorých sa iným nesní

veď čierne kone by ťa na svadbu niesli kočom

x

ja som pre teba už padol

a neviem čo viac by som ti sľúbil

sám sa bojím kam po nás by som padol

po všetkom si posledná čo ľúbim

tak sa neboj padnúť

po nás by sme boli rovnakí

[allmothsdied]

TW

.

.

.

Tančíš polonahá

Po pokoji

Lehce opilá

5% 'chlastem'

Jak dlouho, už

Že's to nejedla?

Příliš rychle

Příliš pomalu

Teď a nikdy

Řev hudby

Co prochází

Celým tělem

Tančíš polonahá

Po půlnoci

Na balkóně

Je ti horko

A motá se ti hlava

Opilá zoufalstvím

Z pár tónů v uších

Závislá na

Tomhle pocitu

Tančíš polonahá

Rychleji než

Srdce dokáže být

Dochází ti dech

Motáš se

Z rychlých pohybů

Těla, ne duše

Ztrácíš se

Pohlcená tmou

Tančíš polonahá

Ve večerním chladu

A popel cigaret

Padá ti k nohám

Tančíš

Jako šílená

A pláčeš

S kamenou tváří

Když hudba dozní

Do prázdna

V tobě

A beton pod tebou

Zanechává modřiny

Jak klesáš

Do klečení

Polonahá na balkóně

V tiše oddychující

Noci

A slzy došly

Jako zvuky hudby

Co možná

Měli tělo přivést

K menšímu

sekundovýmu kolapsu

Na kolenou

S hladovými dlaněmi

Dechu vánku

Na odhalený kůži

A taky pod ní

Žhavíš rty bílý

Cigarety

A necháš se jejími

Horkými polibky

Bez vášně a citu

Rozechvět

A pohltit bolestí

Jednou, dvakrát, třikrát

Polonahá na balkóně

Slyšíš své srdce bít

Není na co dál

Tančit

Není nic než ticho

A sedm pater pod tebou

Hledící na tebe

Příliš vědoucně

O všech ztrátách

O zapovězené touze

Možná po jiném

Životě

Možná po jednom

posledním

Vydechnutí

Polonahá a zlomená

Klečící tu na kolenou

[kopretin-a]

chtěla bych poznat nějaké krásné profily, které jeste neznám. Proto prosím - vytvořte tady vlákno s tím, co jste sami napsali, nebo s vašimi oblíbenými texty/citáty…

<33

[themoondive]

ZEN

Počkej, vykřikla rychlost. Nejde to, odpověděla touha. Kdo jsem? ozval se hlas.

Tak ponořil se hloub a zatajil dech. Spánek.

[hulkowaaa]

[raketounamarss]

Lovestory

Neznámost mě nutí blížit se více,

poznat tě, odhalit tajemství a krásně mít se.

Sdílet společné chvíle a užívat,

v nekonečné euforii se vyžívat.

Obejmout tě s pocitem krásným,

mé srdíčko přikládám k těmto básním.

Cestovat a poznávat svět,

nelze ten úžas popsat řádkami vět.

Okusit na vlastní kůži,

chvíli kdy dám ti hezkou růži.

Kdy zapálíme svíčky a hudbu v pozadí,

romantická chvíle se na povrch prosadí.

Ulehnout do postele a cítit naše těla,

tahle šance by se zahodit neměla.

Hřejivé doteky po celém těle,

celou noc se škádlit bděle.

Vášeň planoucí, která ne a ne se zastaví,

cítit jak se dole božský tvor postaví.

Jemné doteky rukou na tobě,

otevřít srdce v nelehké době.

Chci tě mít u sebe a zažít světa krásu,

od shora až dolu, jít pomalou trasu.

Nestane se, aby se někdo z nás bál,

protože ty jsi moje královna a já tvůj král.

[bluezonmymind]

vosumnáct

Jo, to byly divoký časy, když mi bylo vosumnáct. Ač jsou to jen 2 roky zpátky, poznamenalo mě to možná až moc. Tehdy jsem se točila v kolotoči fňukání nad svejma ex, chlastání piva a vodky při jakékoliv příležitosti, flirtování s mým učitelem (kterej je, mimochodem, o 40 let starší), obarvila jsem si vlasy na modro a oblíkala se jako punková kurva, a abych ještě víc oddálila myšlenky na maturitu (která mě vlastně ani netrápila, jen o ní pořád někdo mluvil, a to mě pěkně štvalo), začala jsem si se svým spolužákem. Ten den jsem si prošla tichou hádkou s kamarádkou, vlastně kvůli lhaní z její strany, který potom ovlivnilo mý činy, asi jsme tehdy byly na vině obě, ale právě kvůli téhle hádce jsem zůstala sama na plese plným lidí, který jsem ani neznala. Dokonce i můj ex, kterej tam šel údajně kvůli mé osobě, se na mě nakonec vyka��lal. „Naštěstí“ mě našli mí dva spolužáci a zábava pokračovala. V momentě, kdy se mi jeden z nich začal třít rozkrokem o stehno a koukat mi na prsa, jsem věděla, že jsem slušně v háji. Asi mi tenkrát bylo celkem fuk, co se děje s mým ubohým živůtkem, možná byla na vině ta zelená, která mi ten večer byla nejvěrnější společnicí. Nechala jsem to plynout a ničemu jsem se zkrátka nebránila. Probrala jsem se až další den, v momentě, kdy jsem sama sebe našla v posteli mých rodičů sklánějíc se nad mým spolužákem, kterýho jsem ten večer připravila o panictví, jak patetický. Lituju, že o to přišel se mnou, tehdy jsem o sexu věděla velký kulový a bylo mi ze sebe děsně blbě, když jsem si konečně uvědomila, co provádím. Řekla jsem si to klasický „nebude se to opakovat“, jenže jak už to bývá, sliby se prostě nedodržujou. Tentokrát jsem se probrala v bytě bratra našeho kamaráda, se slzama v očích a za zvuku jeho posměšku, jestli to fakt myslím vážně, že u sexu brečím. Naštvala jsem se natolik, že jsem v tý půl pátý ráno zdrhla z onoho bytu, hodinu čekala na bus v mínus pěti stupních a spoře oděná, abych následně šla šest kiláků pěšky domů, protože bus zastavoval jen ve vedlejší vesnici. Bylo mi to jedno, chtěla jsem bejt prostě pryč, doma.

Kéž by tímhle všechno skončilo, jenže ne. Tenhle můj skvělej spolužák, kterej se mi vždycky hnusil po všech stránkách, se do mě totiž ZAMILOVAL. Po celejch těch sedmi letech, co jsme se znali, mě vždycky obdařoval jen nadávkama a vtípkama na cokoliv na mým těle či na jakoukoliv moji vlastnost. Nemohla jsem tomu prostě uvěřit, i přes to, že jsem čekala, že začne něco cítit. Bylo mi z toho zle. Nehodlal se mě vzdát, i když jsem mu nesčetněkrát projevila můj nezájem. Mohla jsem ho ignorovat sebevíc, stejně mě všude pronásledoval a nenechal mě na pokoji. Kolikrát jsem se před ním schovávala na záchodcích ve škole anebo jsem dokonce utekla, jen aby se mnou nemohl mluvit a sahat na mě.

Na jedné párty, shodou okolností u něj doma, mě jeho doteky odpuzovaly víc než cokoliv jinýho. Cejtila sem se jako v kleci, dokonce nás zavřel do svýho pokoje a nenechal mě odejít, dokud mu neřeknu, že to s ním zkusím. To jsem ovšem říct nezamýšlela, jen jsem si v slzách prohlížela stěnu a jeho prázdnej pokoj. Říká se, že psychopati maj vždycky až moc prázdný a neososobní pokoje, ne? No, asi jsem se měla bát. Podařilo se mi uniknout s výmluvou, že potřebuju čůrat. V koupelně jsem však narazila na dva kluky, který jsem ten den viděla poprvé, jeden se válel pod hajzlem a druhej ve vaně s afro parukou na hlavě a učebnicí Biologie rostlin v ruce. Bylo to komický, dali jsme se do řeči a strávili jsme tam několik hodin. Pak jsme všichni usli v posteli rodičů onoho spolužáka. Bylo to zvláštní, že i s těma cizincema jsem se cítila líp než s člověkem, kterýho znám sedm let a kterej mi byl tak blízko.

[odcerta-kdablu]

Stockholmský syndrom

Přechodná hračka na zabití nudy,

už pro to nemám pochopení.

Postavy, stíny či snad bludy,

a pak prudké odhození.

Zničený život, špatný to člověk.

Sobec myslící na sebe.

Řekni mi pano, hádek už stovek,

kde bude ti nejlépe?