#psani

[morti0re]

vy ani nevíte jak tězký je být člověk s nulovým hudebním sluchem a zároveň nepopsatelně chtít vytvářet hudbu/naučit se hrát na jakýkoliv hudební nástroj.

[jakbondynemohlnapsatpohadku]

proc to zni jak psany na Andreje

[jonasjensovskynejennaefar]

Na jakou knihu nebo sérii jste během čtení vícekrát změnili názor?Další podnětné myšlenky denně tady: https://naefar.cz/psani-citace/

[maleradosti]

Srdečně zveme...

Kde: Chráněná dílna LEMNISKÁTA, Balbínova 6, 120 00 Praha 2

Na co se můžeš těšit?

Víš, že díky psaní můžeš posílit svou kreativitu nebo najít řešení?  Posunout se na své životní cestě dál? Vypsat se z negativních emocí, když se nedaří? A ještě mnohem víc. S Jitkou Hlouškovou objevíš krásu a užitečnost psaní rukou. Přímo na místě si vyzkoušíš jeho sílu a prozkoumáš skrze něj a v doprovodu Jitky, co je v Tobě živé. 👉 https://jitkahlouskova.cz

Miluješ vůni a dotek papíru? V Lemniskátě bude Tvoje tvůrčí duše jásat. Vlasta Urbanová Tě provede výrobou vlastního kreativního deníku a pokud Ti to bude málo, můžeš si nakoupit sešity, deníky i přání vyrobené s láskou přímo v dílně. 👉 https://www.lemniskata.cz

Udělej si RADOST a podpoř dílnu, která přináší do světa laskavost.

Cena za workshop: 1.300,- (záloha 500,-)

PŘIHLAS SE přes online formulář: https://bit.ly/denikove-psani Přihlašování do 30. října nebo naplnění kapacity 10 tvůrčích duší.

Aby byla akce pro nás udržitelná, bude se konat, pokud se přihlásí minimálně 5 účastníků. Po registraci vyčkej na email od Šárky s dalšími informacemi.

Těšíme se na Tebe. 💚

Šárka, Jitka, Vlasta a Lemniskáta

Workshop spolu-tvoří:

Vlasta Urbanová a chráněná dílna Lemniskáta https://www.lemniskata.cz 

Jitka Hloušková, koučka, která píše a spisovatelka, která koučuje https://jitkahlouskova.cz

Šárka Krčílková z tvůrčího tria Malé radosti https://maleradosti.art

Potřebuješ se na něco zeptat? Piš Šárce na sarka.krcilkova@gmail.com

#workshop#denik#procpsatdenik#pisu#pisudenik#reflektivnipsani

[babyrdie]

Reblogging because I also want to know who this guy is, but also to comment on something with images. I have a theory, but well…theory is a theory, I could be wrong.

Firstly, I initially thought he was simply a warrior dying or watching the battle, but he's certainly portrayed differently compared to the others. I would understand if he was just on the ground/water, but he's specifying leaning on an amphora of water.

This kind of reminds me of how in Rome it was common to depict river gods and water nymphs in a position as if relaxing against an amphora (or other container) of water.

River god Ladon and a nymph-naiad Psanis. Look at her pose.

River god Euphrates. Look at his pose.

Unknow river god. Look athe his pose.

River Tiber. Look at his pose. This pose is a little different because he's not actually leaning on the object, but it's still similar.

River god Eurotas. Look at his pose

Unknow river god. Look at his pose.

Unknow Naiad-nymph. Look at her pose.

There is a certain pattern in portraying a body lying down, half reclining and resting on a container spilling water. Our friend here is in exactly the same position. I imagine he's a river god then. Another detail is that he has this fearful expression and is looking directly at Hephaestus, who is holding the torches. It looks to me like he's fearing Hephaestus. He's fearing what Hephaestus intends to do with the torches, which we know is set fire to the River Scamander.

Looking at Scamander, it's possible to notice there are two of him. So here we know that the artist depicted Scamander as something more than a unit.

The way his accessory (I assume they're laurels?) is drawn reminds me more of how the Romans portrayed it in moisacos than the way the Greeks used to portray laurels on ceramics and statues. So I really think it's possible that the artist looked for Roman references.

So we have to:

Scamander is at least two in this art

The young man has a typical position of how the Romans portrayed river gods and Scamander's laurels look like the laurels in the Roman moisacos.

The young man seems to specifically fear Hephaestus.

We know that Hephaestus' intention was to set fire to the River Scamander.

So my theory is: the artist wanted to portray Scamander in multiple places with the intention that Scamander symbolized the waters of the river. I imagine the two Scamander facing Achilles is some kind of wave (?). Okay, it's a river and not a sea, but perhaps the artist took the artistic liberty of imagining that a river god rising from the water formed a wave. After all, Scamander is indeed emerging from water that resembles a small wave. And that young man is simply a way of portraying the water of Scamander that is going to be ignited by Hephaestus first, and that's why he's positioned at Hephaestus' feet, that's why he looks that way at Hephaestus and that's why that he has visual elements of a river god. Hephaestus' foot is even positioned in a way that seems to me like he is subduing this character. So it's as if, while Scamander is dealing well with Achilles, he's about to have trouble with Hephaestus. Honestly, it's the only explanation I could think of.

Achilles battles the river Scamander while Hera asks Hephaestus for help

Illustration by Bonaventura Genelli, 1844

[mothpaww]

Mocná sílo čumblru! Potřebuji poradit s jménem !

Mám mladou hrdinku, hyperaktivní a s největší pravdepdobnsoti nediagnostikováné ADHD

Má tmavě zrzave vlasy a hnědé oči.

Její deal je, že když šla domů , někdo ji strčil pod koleje. Znuděná smrtka Kain ji však "zachranil" život tím , že vzal její duši , dal ji stejné tělo co měla a možnost bojovat místo něj s démony , kteří škodí lidem. Slečna je z toho solidně v hajzlu a prvně nechce, ale co ji zbývá ...

Bojuje ne pomocí zbraně , ale pěstmi

Prosím moc o hezká jména. Jo a odehrává se to v Praze,

[kadet-pise]

Skutečné rady pro začínající spisovatele #12

[myvalzpival]

reblogujte, ať všichni ví, že si s váma maj konečně herdek začít povídat o vašich fanfikcích a povídkách!!!

[zaoponoudeprese]

zahalení tmou a přesto jsi četl v mých očích jak v knize, jak kdyby se ti samy otáčely stránky. mý oči ti otevřely dveře do mě. viděl jsi všechnu bolest, strach, obavy, radost, upřímnost a lásku. to co nikdo jiný v mých očích neviděl, protože se nedíval. a ty ses smál jak lehké to je, jak tě nechávám číst i mezi řádky a přitom jsi sám otevřená kniha. prázdný oči, ale všechny úsměvy, doteky, polibky, to vše dokazuje mně, že jsme vlastně úplně stejní, že nerozumíme sami sobě, ale že si rozumíme spolu.

[majawriter]

Žije Ostrov?

Konečně jsem se rozhodla pokusit se o vydání své knihy. Děje se to? Potřebuju podporu, hodně podpory, jen kde ji najít? Pokouším se o crowfundingovou kampaň na webu Pointa.cz pro jeden ze svých románů, který se jmenuje Ostrov žije. Ale žije?

V lednu 2019 jsem ve svém patnáct let starém Renaultu odjela na ostrov Wight do Anglie. Snažila jsem se dát dohromady po dvou náročných letech, hledala jsem trochu klidu a hodně moře. To, co jsem našla byla starodávná magie ukrytá v anglické půdě a jeden příběh o zátoce Steephill Cove. Kdosi o ostrově Wight napsal, že člověk by musel být hluchý a slepý, aby při dlouhých procházkách po pobřežních stezkách nenašel inspiraci, aby k němu nějaký příběh nepřišel. Ten kdosi měl pravdu.

Příbeh o Kite, Grassovi a Betony, o divoké zátoce a rozzlobené zemi, která ostrov proměnila v divočinu, ke mě opravdu přišel. Kdesi tam na bílých vápencových skalách, při poslechu narážejících vln do pobřeží a v temném lese, při dlouhém hledání skutečné zátoky Steephill Cove. Není to jen můj příběh. A určitě mi nepatří. Patří tam do větrem bičovaných skal, kde kokosově voní hlodáš a kde luna v úplňku přivádí člověka k šílenství. Patří na Ostrov Wight, kterému bije srdce, divoce, bum bum, slyšíte?

[holkanavine]

Emptiness

Empty glass

and empty heart,

empty streets

and empty house.

[ice15280]

#weekend #nafpaktos #psani (στην τοποθεσία Náfpaktos, Greece) https://www.instagram.com/p/Bs5GVovA_Nf/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=8ozrrmczbvmt

[jonasjensovskynejennaefar]

Reedsy: Je v pořádku psát ten samý příběh stále dokola?

Měli byste psát stále dokola ty samé motivy a příběhy, nebo máte sáhnout někam ven? Záleží na více okolnostech.

https://naefar.cz/clanky-preklady-videa-s-titulky/opakovane-psani-stejneho-pribehu/

[princeznarenfri-blog]

Na ruinách zbudovat nový svět

“Proč jsi nikdy neřekla, že potřebuješ pomoc?”

“Ale já si o ni řekla. Volala jsem o pomoc takovou dobu, ale nikdo neodpovídal, nikdo se nezajímal.”

“Kdybych to věděl, tak bych ti pomohl, vždyť to přece víš.”

“Lidi občas nechtějí slyšet, když někdo volá o pomoc. Nechtějí vidět, že se někdo ze známých topí. Nechtějí se do toho plést. A proto pak slyšíme věty jako - nikdy bych to do ní neřekla... nenapadlo by mě, že něco takového udělá... Vždycky byla v pohodě...”

“Divíš se jim?”

“Nedivím, proč bych měla. Sama jsem kolikrát nepříjemné věci ignorovala, odsouvala na vedlejší kolej, dívala se jiným směrem. Mlčela.”

“I o pomoc jsi volala mlčky...”

“Nechtěla jsem být na obtíž. Zvykla jsem si, že většina lidí se nezajímá. Takoví by se nezajímali, ani kdybych jim křičela do ucha. Jaký by v tom byl rozdíl?”

“Někdo by se našel...”

“Nebo taky nenašel. To, že potřebuješ pomoc, že jsi zoufalý, že cítíš bolest, smutek, strach či utrpení, není to nejhorší. Nejhorší je, když tohle všechno cítíš a všem je to fuk. A ty nechceš sledovat, jak je to všem fuk. Jak ty jsi jim fuk.”

“Nemůžeš být přece všem ukradená, tomu ani ty nevěříš.”

“Čemu věřím nebo nevěřím, je vedlejší. Pravdou je, že jsem uvnitř hrozně chtěla být slyšet, ale všechen ten křik se odehrával jen v mojí hlavě. Uvnitř mě to trhalo na kousky. Tak zoufale jsem toužila po někom, kdo by mě pochopil a zároveň jsem se zatvrdila proti všem. Trochu jsem si v tom neštěstí libovala. Stavěla se do role oběti, té, kterou každý jen využívá. Jistě, bylo na tom něco pravdy, ale jenom já to mohla změnit.”

“Tak proč jsi to neudělala?”

“Tak hrozně jsem se bála. Bála jsem se, že když se jednou postavím sama za sebe, když bouchnu do stolu a řeknu dost, že všechny ztratím. Ztratila jsem je stejně a s nimi i sebe. Toužila jsem po tom, aby mi někdo dal najevo, že mě má rád. Že se mnou chce být, i když zrovna nic nepotřebuje. A nedošlo mi, že to já jsem všem dovolila, aby mě postavili do této pozice.”

“Jaké pozice?”

“Holky, co vždycky pomůže. Co má vždycky čas. Co se může přetrhnout pro to, aby ostatní byli spokojení. Jako pes, který s radostí plní každý rozkaz, aby se mu dostalo pohlazení. Snažila jsem se koupit lásku ústupky. Jenže nejde pořád jen dávat a nedostávat nazpět. Jednou dojde energie a s ní i trpělivost. Přijde okamžik, kdy zjistíte, že jste se rozdali do posledního drobečku a ostatní o vás nezavadí ani myšlenkou. Pak je čas jít.”

“A kam chceš odejít?”

“Nikam. Ale daleko. Pryč z jejich světa, zpátky do svého světa. Oprášit ruiny, postavit nové základy, pevnější a silnější. Vybudovat znovu svůj vlastní svět, kde není jiných pánů než mě samotné. Svět, který bude fungovat pro mě a podle mě.”

“Uvidíme se ještě?”

“Když se naše světy potkají.”

[basnicky-v-hlave-blog]

Touha

Jsi touha jež vzdouvá moje ňadra,

jsi nenadálý pocit vzduchoprázdna,

jsi nepolapitelný jak nad hrncem pára,

jsi ten, kdo drží můj druhý konec lana.

Jsi touha, díky které vstávám,

jsi ten, komu nerada mávám,

jsi ruka, kterou ze sna hledám,

jsi kniha, kterou denně otvírám.

Jsi touha - vracíš mi bdění,

jsi - na tom prý nic se nemění,

jsi oči - pohledy z nichž zamrazí,

jsi láska - lehce srdce uvěří,

jsi přítel - ve smyslu obojí,

jsi touha - ta se toho nebojí.

[ta-na-okraji-spolecnosti]

#209

# 98: Když jde o tebe, mohla bych psát romány. //// Už jsem je začala psát.