#maleradosti

[maleradosti]

Toulání podzimem

Pivo a langoš na Skalce. Nocleh na Žabím strážci. Uzený kouřem. Noční drkotání zubů. Nebe plné hvězd.

Vůně podzimního lesa. Houbové žně. Polívka k snídani bodla. O to víc si člověk doma užije horkou vanu a řízky z bedel. A příště si vzít teplý vlněný ponožky.

Text a foto: Šárka Krčílková

male

[efamalus]

Těší mě, když při práci vzniknou, úplně mimoděk, taková to zatiši 🤗 #lovemywork #zatiší #takovetosfumato #pracovnisobota #maleradosti #photo (v místě V Zahradě) https://www.instagram.com/p/BoUfnXVBbnd/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1956t47lmxpl9

[medvidekpu]

Rozvíjej se poupátko #kytka #flowers #velikonoce #maleradosti (v místě Hloubetin, Hlavní Město Praha, Czech Republic) https://www.instagram.com/p/B_EovMcH2ba/?igshid=1jxh38bnbyvgx

[ingra-leathcheann]

Malinkatý kafíčko #maleradosti #littlejoys #coffee #coconutmilk #catsofinstagram #aquarium #lazymorning #quarantined (at Olomouc, Czech Republic) https://www.instagram.com/p/B99GU85pgNt/?igshid=1cof92uada9fs

[danielasdietitian]

Je 2:22 přesně. A zatímco malej si dává svou obligátní noční svačinku, mám čas přemýšlet... 😂 Když jsme odcházeli z porodnice, dostala jsem od Aleška tuhle nádhernou kytici růží! 🌹❤️ Jak ty krásně voněly! 😍 Kdyby takhle vonělo všechno, nezlobím se... protože poslední dobou mám pocit, že domov je cítit směsicí prášku na praní pro děti, dezinfekce, dětského krému na pleť a bobků! 💩 Ano, bobky jsou dost častá esence. 😂 Už jsme byli s Alešem oba pokřtěni všemi druhy tělních tekutin od žgrynd přes vyblité mléko po moč, ale bobek vede. 👍😁 Včera jsem schytala gejzír z bobků já. Teklo mi to po noze a bylo to všude. Na podlaze. Na radiátoru. Na tričku. 😅 Aspoň, že ne na malým! 😂 To mám za to, že jsem se Alešovi chechtala, když mu pos*al tepláky! A další den ryfle a podlahu. 🤣 Drahouš mě ale pokadil už v porodnici smolkou, takže jsem se tehdy potupně i s vozíkem a pokaděnou noční košilí belhala s hrbem ala stará čarodějnice a kačení chůzí na oddělení šestinedělí, aby mi někdo ukázal, jak sakra se to dítě myje pod proudem tekoucí vody! “To vám neukázali? Ale miminko se teď nemá koupat.” Tak pardon, já ho teda nechám celýho pokaděnýho. 🤷🏼‍♀️🙄 Sestřička mi nakonec ukázala, co jsem potřebovala a co si stejně nepamatuju a odeslala mě do pryč, že si to mám přijít vyzkoušet jindy, protože teď není čas. 🙈 Do teď ten superchvat neumíme! 😂 Ještě, že máme naši pediatru. Ta nám ty superchvaty postupně ukazuje! 😁 Svatá to žena! Asi ji miluju. Zatím je to jeden z mála lidí, co nám opravdu poskytli užitečné rady. 😊 Škoda, že takových není víc. 🤔 Mlécný bar se zavírá, třeba se konečně vyspím! Večer byl náročný. Malého trápí břichabol a plakal. Člověk by nikdy nevěřil, kolik radosti pak udělá pár prdů, které jsou u starších společensky nepřijatelné! 😂 Dobrou noc/ráno ——————————————————— #veselehistorkyznataceni #bobkoveprihody #bobeksembobektam #prdyjsouradost #chvalmeprdy #lepsiprdjakpetkadoktorovi #prdimtedyjsem #malejhovňousek #bobkyvsude #bobkyprovsechny #materstvi #rodicovstvi #miminko #peceomiminko #maminky #tatinci #maleradosti #czechmother #czechfamily #mamanutrie #nutrimama #dietitianmom (v místě Brno, Czech Republic) https://www.instagram.com/p/BqJJHpslGnU/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=6cs4u3sox1p4

[profitata]

Tweeted

Rebel ... #rebelie #maleRadosti #day #fit #mind #color #igers #like https://t.co/qFcxFhgTsQ pic.twitter.com/6ug5JC1BgB

— ProfiTata (@ProfiTata) July 16, 2018

[maleradosti]

S rukama v hlíně

Co se ti dnes nejvíc líbilo? Jak jsme pleli mrkev, mami. A já tomu moc dobře rozumím.

Nejsem žádná velká zahradnice, ani nemám vlastní zahradu, ale mám přátele z komunitní zahrady KomPot. Právě tam si vždycky uvědomím, jak to je léčivé. Zabořit ruce do hlíny ve společnosti lidí, ke kterým mám blízko. Vytahovat z životem kypící půdy čerstvé mrkve, pastináky i řepu. A pak si společně uvařit oběd, klábosit, u toho třeba přebírat fazole, vyhřívat se na sluníčku a jíst dobré jídlo. Nasytit tělo, mysl i duši.

Text a foto: Šárka Krčílková

[maleradosti]

Krása jednoduchosti

Letní zavařenina vzpomínek. Jak bych jí nazvala? KRÁSA JEDNODUCHOSTI. Voní mateřídouškou a kouřem ohně. Vzpomínky chutnají po ostružinách, tvarohových knedlících a pečených buřtech.

Zní v nich smích Míši, kokrhání 12 kohoutů, piano, drnkání kytary a hlas naší kamarádky Jany. Hrají všemi barvami a bzučí jako letní louka, na které jsme spali.

Budou se hodit, až přijdou chvíle, kdy potřebuju povzbudit a posílit. To si pak vzpomenu na obraz širé hvězdné oblohy při usínání, úžas a klid, který mi přináší.

Text a foto: Šárka Krčílková

[maleradosti]

Až začne stoupat proužek dýmu

Otevřu oči. Skály jsou ozářené ranním sluncem, které se prodírá do strmého zářezu údolíčka skrz koruny mladých buků.

"Těším se, jak budeme padat", říkala včera Míša, když jsme hledali převis na spaní. A taky se jí to bohatě splnilo, protože jsme poprvé netrefili tu správnou odbočku. To pak spadnete do vedlejšího údolí a zabloudíte, ani nevíte jak. Než se zpátky vydrápete na cestu, jste zpocení skrz naskrz.

Teď ti tři ještě chrní. Všude je klid. Jen občas zašvitoří ptáček, zašumí vítr ve větvích nebo spadne šiška. Není nad to, usnout a probudit se v lese.

Vychutnávám si ten okamžik, kdy jen pozoruji, naslouchám a nasávám vůni lesa. A těším se, až za chvíli z ohniště začne stoupat proužek dýmu a Radim udělá kafe.

Text a foto: Šárka Krčílková

[maleradosti]

Píseň o vnitřní svobodě

Dobrý den. Mávají na mě kopretiny.

Spěcháš?

Ani ne.

Tak si k nám lehni a poslouchej vítr.

Zpívá mé duši dlouho. Píseň o vnitřní svobodě.

Text a foto: Šárka Krčílková

[maleradosti]

Přelaďování do jiného světa

Přelaďování do jiného světa. Zítra odjíždím na výcvik 2. Spirály kouče a tak jsem se dnes zaposlouchala do studijních videí. Zasáhly mě dvě věty ve výkladu o DUŠI a EGU od Evy Mohauptové. Duše říká: V klidu má vše své místo. Ego říká: Budu mít klid, až vše zapadne.

V hlavě se mi vynořují. Co slyším právě teď ve svém vnitřním světě já? Jak je v rovnováze moje EGO a DUŠE? Jak se to projevuje v mém životě? Jak se to odráží při koučování a práci s klienty? Pořád je tam zbytečně moc ega. Spousta neustálé snahy, chtění, tlaku, urputnosti. Udělám si zítra ČAS PRO SEBE A SVOU DUŠI. Vystoupím v Chocni a do AKADEMIE Libchavy půjdu pěšky. Dvacet kilometrů nádhernou krajinou údolí Tiché Orlice, kterou už jsem dlouho chtěla prozkoumat. Těším na učení děláním, prozkoumávání ega a duše, vnitřních a vnějších systémů tentokrát se Zdeňkem Štěpánkem.

Text: Šárka Krčílková

[maleradosti]

365 vzpomínek pro mýho tátu

Každý den si najdu chvíli a lovím v paměti vzpomínky.

1. Vzpomínám si, jak si mi do památníku nakreslil nádhernýho Rumcajse.

2. Vzpomínám si, jak jsme jezdili do Píst. Vy dospěláci jste seděli v hospodě a já jsem Ti v nestřežený chvíli hodila do piva pulce.

3. Vzpomínám si, jak jsem začala šít a ušila si v ruce první šaty z prostěradla. Byly dlouhý, tak to trvalo spoustu večerů. Tys jen kroutil hlavou a pak jsem od Tebe dostala šicí stroj, na kterém šiju dodnes.

...

365. Vzpomínám si, jak jsem měla vysokou horečku a tys mě chodil v noci dávat zábaly. Blouznila jsem, měla děsivý halucinace a strach, že umřu. Ale když si seděl u mě, byla jsem v bezpečí.

Tvořím zavařovačku 365 VZPOMÍNEK PRO MÝHO TÁTU. Je to dárek pro něj, i pro mě. Abych posílila náš vztah TÁTA&DCERA. Není to pro mě jednoduchý, protože se z něj stal samotář, o kterém by Aleš Palán mohl napsat další knihu. A tohle je můj způsob, jak být sobě blíž. Třeba Tě inspiruje.

Jaké jsou Tvoje vzpomínky?

Mám pro Tebe ještě jeden tip, jak najít cestu k sobě. Vezmi svého blízkého člověka na náš Workshop deníkového psaní s výrobou vlastního deníku, který pořádáme 21. 1. 2024 s Jitka Hloušková v Lemniskátě. Například jedna moje kamarádka si ho nadělila k Vánocům pro sebe a svou dceru.

Jsou to čtyři hodiny společného tvoření. Vyrobíš si svůj vlastní kreativní deník a zjistíš, jak užitečné může být psaní rukou. Jak si tvořit krásné vzpomínky. A protože bude začátek roku, podíváš se i na to, jak ho chceš prožít.

Navíc podpoříš chráněnou dílnu, která tvoří nejen nádherné sešity, ale i laskavé společenství.

Dárkový poukaz na workshop si můžeš koupit v e-shopu Lemniskáty.

Přeji krásné Vánoce blízko sobě.

Šárka

[maleradosti]

Příběh o kráse, užitku a blízkých vztazích

“Ten je krásnej, mami, podívej!” Ukazuje mi s rozzářenýma očima sešit, který si právě celý sama vyrobila a pomalovala. “Moc se mi líbí”, říkám uznale a mám z toho stejnou radost jako ona. Celé dopoledne jsme spolu byly v Lemniskátě, ve společnosti přátel a podporovatelů chráněné dílny. Na chodník pražských Vinohrad totiž přistála obrovská hromada kompostu, kterou bylo potřeba dostat do zahrady a k tomu vysázet nové keře, stromy i květiny. Sešlo se nás tu kolem dvou desítek a síla společenství dokázala během několika málo hodin proměnit zahradu k nepoznání.

Odpoledne jdeme spolu, já a moje dcera, pěšky domů a povídáme si. Hrajeme hru na to, co nám dneska udělalo radost. Malá treperenda poskakuje vedle mě a pusa jí jede… “Líbilo se mi vyrábění sešitů a kreslení. Sázení kytiček…”

“Co ještě?” 

“Že mám novou kamarádku a že jsme byly spolu, mami. Co udělalo radost tobě?”

“Jéje, toho bylo moc. Jak jsme vozili kompost a sázeli kytky. Víš, jaká to bude krása, až si lidé na jaře přijdou odpočinout do zahrady? Zároveň jsou květiny užitečný, protože poskytnou potravu včelám a hmyzu, který je opyluje. Díky tomu budou mít co jíst i ptáci a další živáčci. Zahrada ožije. Mám radost z toho být venku a v pohybu, cítit vůni půdy a zabořit do ní svoje ruce. Je to léčivý. Bavilo mě natírat starý klepadlo na tyrkysovo a vidět za sebou kus práce. Líbila se mi společná hostina, kdy každý přinesl něco na společný stůl…” V tu chvíli jsem si vzpomněla na mísu plnou řízků a jejich příběh.

“Představ si, tyhle řízky přinesl kluk, který když k nám přišel, bál se tak moc lidí, že s nimi vůbec nedokázal mluvit. A teď si to celé sám vymyslel, nakoupil, uvařil.” Říká mi Vlasta, která chráněnou dílnu vede. Za chvíli jí vidím, jak ho láskyplně obejme kolem ramen, usměje se na něj a on tu rozesmátý a šťastný rozdává řízky. Jsou výtečný a mě to dojímá. 

“Míšo, víš, co mi ještě udělalo radost? Dostala jsem od Vlasty krásný adventní kalendář a moc se těším, až při čekání na Vánoce objevíme každý den jedno haiku. Taky jsem se potkala s báječnými lidmi. Koupila jsem si krásné sešity pro sebe i pro přátele. To zároveň podpoří dílnu, aby mohla dál tvořit KRÁSU, UŽITEK i BLÍZKÉ VZTAHY. To mě těší nejvíc.” 

“A proč mami?” 

“Když udělám každý den něco krásného, něco užitečného a něco pro vztahy, tak jsem šťastná. Mají z toho radost všichni. V Lemniskátě se to všechno děje najednou. Přijdeš obdarovat a odejdeš obdarována. A my všichni, co jsme tam dnes byli, jsme hodně dali a také dostali.”

Mohla bych pokračovat ještě dlouho, protože hra na radost nám vydržela až domů. Přála bych si, aby inspirovala i Tebe. Můžeš se třeba každý den večer zeptat sebe, svého partnera nebo svých dětí:

Co jsi dnes udělal*a krásného, užitečného a pro vztahy? 

Můžeš sledovat, v jakých rolích Ti některá část chybí nebo je něčeho moc. Jak se v té roli cítíš?

Co potřebuješ posílit? Krásu, užitek nebo vztahy? 

Chceš-li zažít Lemniskátu na vlastní kůži a potkat se osobně, zvu Tě na workshop Deníkového psaní s výrobou vlastního kreativního deníku 21. 1. 2024, který pořádáme společně s Jitkou Hlouškovou a Vlastou Urbanovou. Dopřej sobě a někomu z Tvých blízkých na začátku nového roku laskavé tvůrčí zastavení jako příležitost být spolu, ohlédnout se zpět a naladit se na svá přání a potřeby. 

Přeji klidný adventní čas

Šárka

P.S. Trojúhelník krásy, užitku a vztahů jsem objevila v Libchavách díky Zdeňkovi Štěpánkovi, programu Future leader a Transformační průvodci.

Text: Šárka Krčílková / Foto: Jarka Novotná

[maleradosti]

Srdečně zveme...

Kde: Chráněná dílna LEMNISKÁTA, Balbínova 6, 120 00 Praha 2

Na co se můžeš těšit?

Víš, že díky psaní můžeš posílit svou kreativitu nebo najít řešení?  Posunout se na své životní cestě dál? Vypsat se z negativních emocí, když se nedaří? A ještě mnohem víc. S Jitkou Hlouškovou objevíš krásu a u��itečnost psaní rukou. Přímo na místě si vyzkoušíš jeho sílu a prozkoumáš skrze něj a v doprovodu Jitky, co je v Tobě živé. 👉 https://jitkahlouskova.cz

Miluješ vůni a dotek papíru? V Lemniskátě bude Tvoje tvůrčí duše jásat. Vlasta Urbanová Tě provede výrobou vlastního kreativního deníku a pokud Ti to bude málo, můžeš si nakoupit sešity, deníky i přání vyrobené s láskou přímo v dílně. 👉 https://www.lemniskata.cz

Udělej si RADOST a podpoř dílnu, která přináší do světa laskavost.

Cena za workshop: 1.300,- (záloha 500,-)

PŘIHLAS SE přes online formulář: https://bit.ly/denikove-psani Přihlašování do 30. října nebo naplnění kapacity 10 tvůrčích duší.

Aby byla akce pro nás udržitelná, bude se konat, pokud se přihlásí minimálně 5 účastníků. Po registraci vyčkej na email od Šárky s dalšími informacemi.

Těšíme se na Tebe. 💚

Šárka, Jitka, Vlasta a Lemniskáta

Workshop spolu-tvoří:

Vlasta Urbanová a chráněná dílna Lemniskáta https://www.lemniskata.cz 

Jitka Hloušková, koučka, která píše a spisovatelka, která koučuje https://jitkahlouskova.cz

Šárka Krčílková z tvůrčího tria Malé radosti https://maleradosti.art

Potřebuješ se na něco zeptat? Piš Šárce na sarka.krcilkova@gmail.com

#workshop#denik#procpsatdenik#pisu#pisudenik#reflektivnipsani

[maleradosti]

Život v kairosu

Probudí mě skokem na mé břicho, úsměvem a slovy : “Maminko, ty si jela vlakem. My jsme čekali. A stejně tě mám ráda.” Přeji si jen dál prožívat přítomný okamžik. Nikam nespěchat. Kairos.

Přiloudáme se do školky pozdě. Nikde nikdo. Zvedám telefon. “My jsme na vás čekali na nádraží. Přece ten výlet do lesa.” No jo, jsem idiot. Jsem naštvaná, protože práce, úkoly, deadliny, emaily a schůzky volají. A co já teď s tím. “Mami, já chci Válu a chci do lesa.” Máš pravdu. Kašlem na všechno. Vždyť jsem si to přece přála. Ještě dneska si uděláme kairos.

Začneme čokoládovou zmrzlinou. Zatančíme si v kavárně na písničku, která zrovna hraje v rádiu. Koupíme si bublifuk. Učíme se kotrmelce. Opalujeme se na sluníčku. Stavíme bábovky. Pokreslíme křídou chodník. Poznáváme ptáky podle hlasu. Potkáváme kamarády.

Když usne, pozoruju všemi smysly uvnitř i vně. Dávám a přijímám. A celý svět se směje. Je to škola malých radostí. Kairos.

Probudí se.

“Mami, to se jí?”

“Myslíš sedmikrásky? Ochutnej. Uvidíš.”

“Jaký jsou?”

“Mňam.”

Jde to. Jde to pouštět snadněji, než si myslíme.

----

Text: Šárka Krčílková, Ilustrace: radimseydl.cz

Potěšil Tě tento příběh? Pošli svou radost dál.

Tímto příběhem začala v roce 2019 naše Škola malých radostí. Posílání příběhů s přáteli v programu Future leader. Pokud Tě příběh potěšil či inspiroval, pošli svou radost dál. Staň se součástí Akády tak, že podpoříš některý z jejích programů, pošleš svou přihlášku nebo doporučíš program svým přátelům.  

Pro zvídavé čtenáře

Cestička školička - Když vejdete na Olšanské hřbitovy branou od Olšanského náměstí, po několika desítkách metrů budete míjet malinký domeček s malou zahrádkou. Možná odtud uslyšíte veselý smích dětí. Tady na hřbitově? Je to tak. A je to vlastně tak přirozené. Koloběh života generací se tu přirozeně proplétá v krystalické radosti. To je Cestička, nejbáječnější školka, kterou znám.

Akáda - “Skrze sebe proměňujeme sebe i svět.” To je motto Akády, která s chutí a radostí vede k sebe-vědomějšímu žití a rozvoji tvůrčího přístupu k životu prostřednictvím sebepoznávacích a transformačních programů jako je Future Leader, Zahrada života a Transformační průvodci.

[maleradosti]

Krajinou písečných dun a borovic

Výzva 21 Malých radostí pro KPZkoALICI. Příběh 18/21.

V příjemně chladném podvečeru se noříme do lesa tam, kde to vypadá aspoň trochu jako cesta. Nohy se boří v bílém písku a po čase si všímám, jak je to úplně jiný prožitek chůze i krajiny. Tak odlišné od toho, co znám. 

Jsme na pobřeží centrálního Portugalska, kousek od městečka Sao Jacinto. Dlouhý výběžek tvoří poloostrov. Z jedné strany jej omývá oceán a z druhé delta řeky Aveiro. Je to krajina písečných dun, borovicových hájů a litorálních společenstev. Moc lidí tu nepotkáte.

Krajina je jednoduchá a mohla by se zdát až fádní. Žádné dechberoucí výhledy do hor a kopců. Všude jen bílý písek, řídký porost vysokých borovic i neprostupné nízké kleče. Trávy a sukulenty. Poutníka to vede k větší všímavosti k detailům. Pozoruji struktury. Kolik tu je druhů trav a rostlin rozličných tvarů a barev. Často jsou nenápadné, ale mnohé z nich kvetou a jejich drobné kvítky mají zářivé barvy žluté, bílé i šarlatové. Bez přestání fouká vítr a stébla trav v něm jemně tančí. V písku leží větve vybělené od slunce. Jako kosti mrtvých v kontrastu se sytě zelenými sukulenty, lasturami a ulitami. Radim objeví dokonce i strašilku, která dokonale splývá s prostředím. Čím delší dobu krajinou jdeme, tím víc mě její detaily začínají fascinovat. 

Chtěli bychom dojít až k oceánu, ale připozdívá se a Míša se proměňuje z Amazonky v Princeznu. Kňourá, že jí bolí nožičky, že je jí zima, že už jí to nebaví, že má hlad a že chce okamžitě do kempu. Dnes tedy oceán už neuvidíme, ale zítra je taky den. Teď nás zachrání jedině paní Jezevcová. Je to příběh moudré paní Jezevcové, která bydlí v noře pod velikou horou. Každou neděli chodí na výlet a cestou potkává spoustu zvířecích přátel. Včetně malého kocourka Lulu, který chce jít na kopec s ní. Jenže se bojí, že to nedokáže, protože je na to moc malý. A právě paní Jezevcová mu pomůže jeho přesvědčení překonat… Krásný mentorský příběh, který můžete rozvíjet dál a dál a dál… až nakonec, celí umluvení, do svého cíle šťastně dojdete. 

Líbil se Ti příběh? Podpoř naši výzvu Malých radostí pro KPZkoALICI, která vytváří prostor pro sdílení a blízké vztahy mezi hybateli komunitou podporovaného zemědělství.

Pro zvídavé čtenáře

The Sao Jacinto Dunes Nature Reserve - Přírodní rezervace byla založena v roce 1979, aby sloužila k ochraně vzácných a pestrých společenstev písečných dun. Území velké 960 ha sahá od města Ovar až k Sao Jacinto a zahrnuje i 210 ha mořské rezervace. Je to důležité území s vegetací dun i lesa. V 80. letech zde byla vybudována řada jezírek jako útočiště pro vodní ptáky, zejména kachny. Je to jedna ze 30 rezervací v Portugalsku.

Pokud tě láká oblast centrálního Portugalska, Sao Jacinto je dobrý výchozí bod. Nám sloužil jako základna liduprázdný kemp v borovicovém háji. Odtud je to kousek na průzkumy přírodní rezervace, do Sao Jacinto, ale lodí i do Aveira a delty Ria Aveiro, případně do Porta. V Sao Jacinto najdeš nekonečnou pláž s bílým pískem a divokým oceánem. Celá oblast je nádherná a nabízí stovky stezek pro pěší i pro cyklisty. 

Horská cesta - krásná kniha Marianne Dubuc s mentorským příběhem o paní Jezevcové a kocourkovi Lulu. 

Text a foto: Šárka Krčílková, Ilustrace: Radim Seydl