#denik

[sonjavart]

Denik and Maderin, two rebel leaders from my novel project. This is a couple of years old and has some plaws but overall I like it.

[denik98]

Mi muro de graffiti ❤️😻

[maybeusha]

sketch of the Rijksmuseum I did for a travel book i made for a friend

[chaosandorder46]

[wellappointeddesk]

Denik "Written in the Stars" Canvas Bound Journal

A few weeks ago when I visited the brand new stationery store in town, I picked up a fun journal. Written in the Stars ($13.99) is a canvas bound journal from Denik. I was unaware of Denik before now but Ana has written about them before (here and here) I was immediately drawn to the textured and foil-decorated hard cover notebook because of its look and feel. The journal is mauve with gold foil…

[garyfieldsstudios]

Just in time to make it for #nationalcerealday in my trusty #denik #sketchbook!! #toucansam #tonythetiger #cap’ncrunch #snapcracklepop #dig’em #honeynutcheeriosbee #micronpens #pigmamicrons #frootloops #ricekrispies #frostedflakes #honeysmacks #miltonthetoaster #poptarts https://www.instagram.com/p/CpgtXfjOMSU/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[spurloser]

#proud #strom #energie #klärwerk #deniz #denik #debie #denie #reading #dailyroutine #offcity #pardubice https://www.instagram.com/p/CmKcF4uLrZJ/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[imploze]

[mobilovesuprfotky]

Smysl mobilovych suprfotek

Dostal se mi do rukou (na delsi dobu, mozna natrvalo) mobil, ktery celkem slusne foti. Chci toho vyuzit, obcas zaziju takovy zablesk a mam chut nejakou drobnost vyfotit. Jako v roce 2012, kdy zacinal instagram a vsichni jsme meli sve prvni smartphony s fotakem (bez predni kamery, takze jsme fotili, co jsme videli). Takze to bude trochu retro, trochu instagramova estetika, par kecu k tomu. Hlavne to bude pekne, mozna vtipne, takova moje osobni galerie, jiz jsem tu kuratorka.

Proc jsem nezacala prvniho cervence? Protoze jsem se toho mobilu jeste trochu bala. Druheho jsem ho zacala zprovoznovat a az tretiho me trkla tato uchvatna myslenka.

Kazdy den fotka. Nemusi ten den reprezentovat, ale musi byt toho data. Nemusi byt nijak odusevnrla, protoze ne vzdy je prostor, ale mela by aspon neco rikat. Nebudou tam lidi, a kdyz budou, tak snad bez obliceju a prilisnych detailu.

Uvidim, jak moc budu psat texty k fotkam, kazdopadne vzdy to bude bez diakritiky, protoze si netvorim slovnik, nekdy mozna s preklepy, protoze to nebudu zpetne opravovat, vzdy ale gramaticky spravne a stylove na urovni.

[girliehere]

nakonec tu sedim sama a zapisuji do deniku. Brecela jsem, coz neni dobra zprava ale ani spatna. Toky slz ale vidim jen ja v zrcadle a neni pravdepodobne, ze neco z toho, co jeste prijde, zmeni. Jen nenavist k sobe same se prohlubuje cim dal tim vic pokazde, co se z nekolika hodin stane den. Ani si to nezobrazil. Je to projekce, ale neni muz, co by se ke mne takhle nezachoval. Je to mnou?

Tentokrat mam pocit, ze jde o me. Muzu za to ja, svym zpusobem mi to i rekl. On, s blond kudrliny jako amor, pobodal me sipem. Vsi silou a bez milosti, vnuknul do me tu myslenku, ze by to mohlo vyjit. Je ale tezke vsimnout si krve, kdyz diva se mi do oci. Videla jsem jen jeho a i pres to ze stala jsem v plamenech, citila jsem jen jeho pohled. Pohltil me pocit, ze me vidi. Stacilo pohnout prstem a on by si vsiml, melo to sve kouzlo. Ale ted, z kouzla stalo se spis prokleti. Netusi hloubku mych citu, nebo je to cast me, kterou videt nechce.

Lasku si nevynutim. Mela jsem vzpomalit.

Rekl mi ze mi da druhou sanci ale nevidim ho tu stat. Proc bys daval slib, ktery nedokazes dodrzet? Povez mi, nebyla jsem to ja, na koho jsi myslel kdyz jsem zmizela na tu chvili? Nemuzu ti tohle rict, protoze bys na me koukal jako na blazna. "It's not that serious" doopravdy? Lezeli jsme u sebe tak blizko, ze jsem se mohla napojit na tvuj tep. Byli to tvoje slova "Jestli budeme jeste bliz, stane se z nas jeden clovek". Jak dlouho si vhces nalhavat, ze to nebylo myslene vazne? Vidis v mych ocich hvezdy? Proc bys tohle rikal, jestli nechces abych stala naproti tobe.

Nejhorsi na tom asi je, ze ti tohle nereknu. Nereknu ti to a bude z toho jen zapis pro mne. Za rok se na tenhle blog podivam a zavzpominam, zesmutnim a dalsi rok se tu neukazu, abych si nahodou znovu nevzpomnela na tebe. I tak bych te privitala zpatky. Jsi si toho vedom? Ze mi chybi respekt k vlastni osobe? Vybrala bych si tebe. Vybrala bych si tebe ale ted — chtela bych slyset kapky deste, padajici na sklo u oken. Nechci skoro nic ale vlastne hrozne moc. Nevynutim lasku ani dest. Proto tu ted lezim v tichu a sama a nedokazu udelat nic krome drzet se nadeje, ze stane se zazrak a zaprsi. Odepise a omluvi se.

Nevzdavej to se mnou. Prosim.

[denik98]

[maleradosti]

Srdečně zveme

Kde: Chráněná dílna LEMNISKÁTA, Balbínova 6, 120 00 Praha 2

Na co se můžete těšit?

Víte, že díky psaní můžete posílit svou kreativitu nebo najít řešení?  Posunout se na své životní cestě dál? Vypsat se z negativních emocí, když se nedaří? A ještě mnohem víc. S Jitkou Hlouškovou objevíte krásu a užitečnost psaní rukou. Přímo na místě si vyzkoušíte jeho sílu a prozkoumáte skrze něj a v doprovodu Jitky, co je ve vás živé. 👉 https://jitkahlouskova.cz

Milujete vůni a dotek papíru? V Lemniskátě bude vaše tvůrčí duše jásat. Vlasta Urbanová vás provede výrobou vlastního kreativního deníku a pokud vám to bude málo, můžete si nakoupit sešity, deníky i přání vyrobené s láskou přímo v dílně. 👉 https://www.lemniskata.cz

Udělejte (si) RADOST a podpořte dílnu, která přináší do světa laskavost.

Cena za workshop: 1.300,-

Workshop i s dárkovým poukazem si můžete objednat ZDE.

Těšíme se na vás. 💚

Šárka, Jitka, Vlasta a Lemniskáta

Workshop spolu-tvoří:

Vlasta Urbanová a chráněná dílna Lemniskáta  https://www.lemniskata.cz 

Jitka Hloušková, koučka, která píše a spisovatelka, která koučuje https://jitkahlouskova.cz

Šárka Krčílková z tvůrčího tria Malé radosti https://maleradosti.art

Potřebujete se na něco zeptat? Pište Šárce: sarka.krcilkova@gmail.com

[porcelainester]

1/ 6/ 023

Už si přesné detaily nepamatuji, jestli měl na křídlech černé proužky a nebo byl jen oranžový. Možná to byl spíše jemný bělásek. Přesné datum bych si snad mohla pouze vymyslet. Bylo teplo, tlačily mě boty, na rtech jsem měla suchý prach. Právě jsem absolvovala jednu z těch takzvaných očistných procházek, abych si trochu vyčistila hlavu a protáhla ztuhlá záda. Myslím, že mi bylo dvanáct a nebo třináct, čtrnáct - by bylo moc, to jsem už byla velká holka, nebo jsem se jí alespoň snažila být. I když tyto očistné procházky po přilehlích polňačkách a mezi městskými zahrádkami, neměly sebemenší detoxikující účinek, byly jednoduše součástí mého světa. Ponejvíc jsem poslouchala nějakou hudby, pořád dokola, protože Apple Music ani Spotify v té době snad ještě nebylo ani v hlavách svých zakladatelů. A stáhnout kvalitní sound nebylo v některých případech prostě možné. Většinou jsem si stejně ujela na jedné skladbě a pouštěla si ji klidně i desetkrát za den. I tenkrát jsem byla prostě takový podivín a na maloměsto dle některých opravdový extrém. Především, když jsem si na sebe dala černý klobouk, černé šaty a mohutné šněrovací boty. Jindy jsem si zas vykračovala v lodičkách a květovaných šatech, asi abych si připadala víc dospělá. Trochu jsem se plácala ve vnitřním chaosu a sebepoznání, asi jako většina dětí v mém věku. Otázka kdo jsem, byla na denním pořádku. Ptala jsem se stromů, kreseb co jsem čmárala do deníku i nesčetných osamělých západů slunce, které jsem pozorovala skrze síť proti hmyzu v otevřeném okně svého na fialovo vymalovaném pokoji. S oblibou jsem si vytvářela různé příběhy o tom jak jsem velká a úspěšná holka, jednou z tohohle města odejdu a už se nikdy nevrátím. Malovala jsem si nonšlantní kulisy svého dospělého života, budu sebevědomá, budu lidem přát hezký den, nosit hezké šaty a psát romány. Na klíně mi bude sedět kocour, hrát jazz z gramofonové desky a pít budu výběrovou kávu. Budu mít milujícího muže, pro nějž budu múzou. Půjdu si za svým. Budu mít svoji firmu nebo tak něco. A s kamarádkama si budeme posílat dopisy z cest a dovolených. Už pár let uběhlo. Více než pár. Jsem oficiálné dospělá, již nějakou dobu. Ze začátku ta doba byla kratší, teď je již delší. A i když po mě někdy, když jsem bez make-upu chtějí v trafice občanku, jsem ženou. Ovšem ne tak odvážnou jako jsem si vysnila. Pořád se učím, dělám chyby, brečím u Atlasu mraků a někdy bych raději zalezla do kanálu. Ale jsem už velká holka. Před čtyřmi lety jsem se odstěhovala a miluju svoje nové město. Cítím se tu doma. Každé ráno i večer mi vklínu přede mourovatý kocour. Při psaní piju kafe, někdy kyselejší, jindy tak akorát. Na očistné procházky, už tolik nechodím. Spíše hledám skulinu v čase, moment kdy se zašiju v poloprázdné retro kavárně, vypnu wi-fi a jen píšu. Moje procházky jsou teď více konstruktivní a méně melancholické. Jednou jsem přemýšlela, proč jsem dříve tolik utíkala. A od čeho. Zřejmě od své matky a maloměstských, vlezlích názorů sousedů a spoluobčanů. Snad se hledáme celý život, poznáváme sebe, své partnery, děti a učime se vycházet se svoji rodinou. Jen se tak nadechnout, rozhlédnout se kolem. Právě mě šimrají první teplé paprsky letošního léta, sedím na zahrádce před kavárnou. Jsem. A pouhé bytí někdy stačí. I když jistá zapojenost vědomí a konání jsou nezbytné, některé situace a odpovědi k nám prostě přicházejí sami. Nikoli bez důvodu, ale na některé odpovědi se nemůže spěchat. A tak se stále seznamuji s tou holkou co vidím ráno v zrcadle, češu její skořicové vlasy, maluju její seschlé rty. Vyprávím jí další a další příběhy. Jsem s ní když radostně poskakuje i když nese na svých bedrech všechnu tíhu světa. Detaily mohou být obohacující a nebo zbytečné. Odpověď může být v celé své kráse vykreslena v jednoduchosti. V jednom slunečném odpoledi, v rozlitém cappucinu a nebo s úsměvu co jsem spatřila v odlesku jedné z výloh.

[amycathryn]

*Nerd alert* I am weird about my sketchbooks. Maybe it's 'cause I've got a touch of the 'tism, I dunno. but they have to be the *right size* and most are either too big or too small. Ugh. So, I measured out my preferred notebook size based on the notebooks I thought were too big or too small. There was one I loved – my Holbein watercolor notebook – but alas, it had coils (annoying for a leftie). Tiny, but annoying coils. So I searched and searched and finally found Denik! They had notebooks in 7x9, AND you can customize them! Also, no coils. Yay!!! So smooth and a velvety textured cover. All for about $23 + shipping. Worth it! The end. . . . . . #art #artist #artstore #artshop #igstore #artistsoninstagram #smallbusiness #animaltotems #sacredgeometry #watercolor #watercolorart #sketchbook #denik #dragon #artsupplies #dragons #artistlife #nerd #nerdgirl #sketchbookdrawing #watercolorist #watercolorpainting #watercolorillustration #sketching #ink #blue #scales #bookstagram #sketchbookartist https://www.instagram.com/p/Cpofjh6MHiL/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[abucketandapen]

February SCRIBEdelivery

Remembering today with fondness the February 2021 SCRIBEDELIVERY box, which brought notebooks from Utah and pens from Tokyo. I started out as a “Moleskine or nothing” guy, but as I started to find more uses for notebooks, I began to discover the value of being able to select from a wide variety of formats and manufacturers. Horses for courses, as they say.

[wastedpotentialsblog]

Didn't plan on sharing it, but my discord friends gassed me up.

I traced Thaviks' model (it's the only thing traced) and altered it to be more aligned with the Salvation Eliksni.

Gave thicker padding on the legs (and removed his prosthetic legs)

Replaced Dusk insignia with Salvation insignia and added the one on his head

Added left arm fur, which is present on Salvation variants,

Gave him two scarf ends as opposed to a cloak

Replaced his lower arm shock blades with Stasis gauntlets (took inspiration from the Stasis Hunters Kamas)