#závislost

[pepikhipik]

Fentanyl - droga, která ničí USA

Říkají mu různě: China White, Apache nebo prostě jenom Friend, tedy Kamarád. Řeč je o fentanylu – nevyzpytatelném syntetickém opioidu, který si každý rok vyžádá desítky tisíc obětí a ničí rodiny i celé komunity. Včetně těch domorodých.

Kde se vzal fentanyl? Fentanyl se původně používal jako anestetikum. Lékaři poté došli k závěru, že v malém množství pomáhá tlumit bolest. Začali ho tedy podávat zejména pacientům bojujícím rakovinou či po operaci. Je stokrát silnější než morfin. Právě jeho síla (už při velmi malém množství) může vést k předávkování. Fentanyl, který se prodává na ulici, navíc obvykle není tak čistý jako ten farmaceutický, je tedy o to nevyzpytatelnější.

Fentanyl v Česku Ačkoliv zdaleka nejde o tak rozšířený problém jako v USA, fentanyl užívají i lidé v Česku. Například loni zabíjel na Opavsku – případy předávkování a následné smrti se však pohybují v jednotkách. Ne v desítkách tisíc ročně, jako je tomu ve Spojených státech.

Je levnější, ale asi padesátkrát silnější než heroin – a navozuje stejný stav euforie. Fentanyl není žádná návyková látka na okraji spektra: ve Spojených státech se k tomuto opioidu dostanou děti i dospívající, stejně jako komunity žijící na periferii. A mnoho dalších, kteří se zapletli do sítí návykových látek.

Bílý prášek se do USA dostává zejména z Mexika. Přes jejich hranici fentanyl často převážejí řidiči s americkým občanstvím, spolupracovníci mexických kartelů. Právě z jejich „zahrádky“ většina této drogy, která ničí Ameriku, pochází.

Není to často ovšem tak, že by si lidé fentanyl „vybrali“. Že by to byla právě tato droga ve své čisté formě, kterou by sháněli. Realita je složitější – fentanylem se „řežou“ jiné látky – od heroinu přes metamfetamin (u nás pervitin, v USA meth) až po kokain. Uživatelé tak ani nemusí vědět, že do sebe fentanyl vpravili. Stávají se na něm nicméně závislí.

Ať už jsou jejich začátky s fentanylem jakékoliv, úmyslné či coby vyústění jistých okolností, konec bývá děsivě podobný. Lidé si na něm vytvoří silnou závislost, kterou je těžké ukojit, ta pak snadno zabíjí, rozvrací rodiny a ničí budoucnost. K předávkování přitom stačí pouhé dva miligramy.

Nezpochybňuje to nakonec ani mexický prezident Andrés Manuel López Obrador, kterému se v zemi přezdívá Amlo. Z krize v USA ovšem neviní mexické kartely – problém vidí jinde.

„Rodiny se rozpadají ve velkém, panuje tam individualismus, naopak chybí láska, bratrství, objetí a podpora,“ pojmenoval domnělou příčinu opioidové krize Obrador.

Pevné rodinné vztahy podle něj zabránily tomu, aby se fentanyl rozšířil i v jeho zemi. Zapomněl nicméně dodat, že v Mexiku kartely ve velkém obchodují s pervitinem. Stimulant je mezi lidmi populární, protože jim „napomáhá“ pracovat déle a tvrději.

Obradorovy výroky o nedostatku lásky v amerických rodinách jsou ale jen špička ledovce. Skrývá se za nimi otálení Mexika se svým severním sousedem spolupracovat na boji proti kartelům a pašování fentanylu.

Ve zkratce: ještě v zimě prezident Obrador tvrdil, že silný opioid je čistě americkým problémem a že mexické kartely drogu do Spojených států nedovážejí. Jenže to prostě není pravda.

Podle Matthewa Donahuea, který působil tři dekády v americkém Úřadu pro potírání drog, spolupráce obou zemí v tomto směru prakticky neexistuje. Největším problémem pak je korupce, která dosahuje i do vládních sfér.

„Teď je situace nejhorší, co kdy v Mexiku byla. A je frustrující, že víme, kde se všichni ti pašeráci nacházejí, ale tyto informace nakonec přijdou vniveč,“ uvedl Donahue pro NBC News s tím, že se Američanům nedaří své sousedy dotlačit k tomu, aby jednali. Mexický rezort zahraničí taková nařčení odmítl.

Spolupráce USA s Mexikem možná drhne, fentanylová krize nicméně rozhodně neustává. A média co pár dní zaplavují příběhy těch, kteří síle drogy podlehli – třeba když z deseti předávkovaných teenagerů v texaském městě Carrollton přišli během pár měsíců tři o život. Nebo když jinde v Texasu, v Hays County, podlehli fentanylu o prázdninách čtyři studenti.

Čtěte také: „Ayahuasca není pro každého.“ Co všechno může způsobit honba za zázračnou liánou z Amazonie

Nejsou to ojedinělé případy, podobných by se dala najít spousta. Krize Spojenými státy lomcuje natolik, že americká média ve svých příspěvcích na sociálních sítích radí jak rozpoznat předávkování fentanylem a co v takovém případě dělat – jako například The Washington Post na Instagramu.

Předchozí vláda šíření fentanylu dostatečně nereflektovala – Donald Trump jej nicméně zahrnul do své obchodní války s Čínou, z níž proudí chemické suroviny na přípravu drogy. Současná americká administrativa v čele s demokratem Joem Bidenem se na krizi zaměřuje o něco více. Smysl může mít i nová aplikace ODMap, financovaná vládou, jež mapuje v „téměř reálném“ čase případy předávkování (nejen fentanylem) napříč USA.

Takových lidí je hodně – předávkování fentanylem je v současnosti nejčastější příčinou úmrtí u osob mladších 40 let. I když americká veřejnost upírá velkou pozornost na fentanyl mezi dětmi, dospívajícími a obyvateli bělošských měst, droga v posledních letech zabíjela ve velkém v jiných demografických skupinách – zejména v etnických minoritách.

Rozšířila se spolu s dalšími opioidy i do komunit původních národů Ameriky, náchylných k závislostem kvůli transgeneračnímu přenosu traumat – od genocidy po nucené přesuny kmenů. Nemluvě o internátech, kam Spojené státy i Kanada posílaly děti původních obyvatel kvůli „kulturní asimilaci“ (jak o tom již Voxpot psal) nebo o ekonomické diskriminaci, která tyto národy vehnala do chudoby.

„Napříč světem sledujeme jednu věc: když se rozpadne společnost, lidé se uchýlí k návykovým látkám,“ řekl NPR Joseph Gone, harvardský výzkumník a příslušník národa Aaniiih-Gros Ventre.

V minulosti se v souvislosti s původními americkými etniky mluvilo více o alkoholu. Proč? Byl prostě víc vidět. „Závislost na drogách se ovšem mezi původními obyvateli objevovala vždycky. Užívání opioidů, a zvlášť fentanylu nicméně exponenciálně narostlo. V komunitách je lehce dostupný, dostanou se k němu snadno i děti,“ řekla pro Voxpot amerikanistka Denisa Krásná z Masarykovy univerzity, která v současnosti v USA žije.

Stejně jako u jiných demografických skupin, i tady jde nemalá část viny za lékaři, kteří opioidy lidem předepisují. „Rezervace dlouhodobě sužuje krize duševního zdraví – nejjednodušším řešením tak bylo pro lékaře sáhnout po prášcích. I proto se teď na farmaceutické společnosti snášejí ze všech stran žaloby, neboť opioidy byly dlouhou dobu legální a neuvěřitelně dostupné,“ podotkla Krásná.

Nejnovější studie a dostupná data skutečně prokázaly, že lékaři a farmaceutické společnosti zaplavily opioidy právě města, v nichž žijí původní obyvatelé. Třeba Tahlequah v Oklahomě, kde žijí lidé národa Cherokee.

„Jsem si naprosto jistý, že farmaceutický průmysl za to nese zodpovědnost, protože rezervaci zasypal léky,“ uvedl náčelník Chuck Hoskin s tím, že „nešlo o náhodu“, ale o výdělek.

„Národ Cherokee je fentanylové krizi vystaven nejvíce a je na něm nejlépe vidět, jak se historická diskriminace promítá do současnosti,“ objasnila amerikanistka Krásná z MUNI.

Čtěte také: Od masové neřesti k zábavě bohatých páprdů. Proč Indové přestávají žvýkat betel?

„Nejenže fentanyl rozvrací rodiny, děti jsou pak odebírány z rezervací, což působí (na národ) další tlak. Cokoliv, co můžeme udělat pro to, aby se rodiny nerozpadly, děláme i proto, abychom nepřišli o naše děti,“ vysvětlil Hoskin.

Cherokeeové jsou jedněmi z těch, kteří žalovali farmaceutické společnosti, konkrétně firmu Purdue Pharma. A zvítězili – gigant jim teď musí jako odškodné vyplatit 100 milionů dolarů. Ty podle náčelníka Hoskina využijí k zotavení národa, třeba v podobě budování center pro závislé. Oni sami tak znovu musí bojovat s něčím, co si sami nezapříčinili.

Ačkoliv je užívání návykových látek v domorodých komunitách široce rozšířené, povědomí o nebezpečí, které přinášejí, je tam stále velmi nízké.

„Panuje tu velká důvěra vůči autoritám. Ve chvíli, kdy doktor někomu předepíše léky, mají lidé pocit, že je to v pořádku. Znovu: je na tom vidět, jak systém selhal a krizi sám zapříčinil,“ říká Denisa Krásná. Povědomí o fentanylu pak podle ní lidé získávají z vlastní zkušenosti, kdy jim umírají kamarádi nebo rodinní příslušníci. „Zjišťují pak, že je fentanyl přimíchaný už prakticky do všech dalších drog,“ dodává amerikanistka.

Amerika sice zintenzivnila svůj boj proti fentanylu, silná droga má ale zatím navrch. Nedávno se například objevily zprávy o látce, která dostala velmi znepokojivou přezdívku „zombie drug“.

Jde o xylazine, veterinářské sedativum, kterému se nejčastěji říká „tranq“ a nastavuje se jím čistý fentanyl. Proč je však spojováno se zombies? Ve Filadelfii se objevily případy lidí, kterým kolem vpichu po jehle odumírala tkáň – začala černat, hnít a „krustovatět“. Netřeba dodávat, že jim takové rány působily nesnesitelnou bolest.

Čtěte také: Afghánská beznaděj a Evropa zaplavená heroinem

Tranq – jakožto sedativum – dostává uživatele do stavu, kdy o sobě i několik hodin nevědí, což je pak vystavuje nebezpečným situacím. Někdo další je může třeba okrást nebo i znásilnit. V momentě, kdy pak lidé konečně přijdou zpátky k sobě, už navíc dávno opadne rauš z fentanylu. A oni chtějí víc.

„Philly už je ztracená,“ povzdechne si Shawn Westfahl, pracovník centra Prevention Point Philadelphia. „Pokud mají ostatní místa napříč Spojenými státy možnost se tomu (tranqu) vyhnout, měli by nás vyslechnout,“ apeluje.

Na to je možná trochu pozdě. Už loni v červnu jeden vládní výzkum našel stopy tranqu v drogách z 36 amerických států a hlavního města Washingtonu. Třeba v New Yorku jím bylo nařezáno 25 % zkoumaných drog, což ale podle úřadů znamená, že je podíl této „nejnebezpečnější“ látky v dostupných substancích ještě mnohem vyšší.

Problém s tranqem je dozajista neodmyslitelně spojený s fentanylem. Ten představuje obrovský, transpacifický byznys. Chemikálie potřebné pro jeho výrobu se do Severní a Střední Ameriky dostávají z Číny, a ačkoliv proti jejich dovozu bojují USA sankcemi, ingredience tam stále proudí.

Není ovšem divu, že má fentanyl pořád náskok. Přestože Donald Trump ve své kampani před volbami v roce 2016 sliboval, že epidemii vyřeší, nepodařilo se. A je otázkou, zda šíření smrtící drogy zvládne ukočírovat Joe Biden, jemuž na to zbývá už méně než půlka prezidentského mandátu.

Bylo by nicméně na čase. Jen za dva roky pandemie covidu-19 si drogy vyžádaly skoro 200 tisíc životů – fentanyl mohl za 70 % úmrtí.

Farmaceutické firmy a opioidová krize V opioidové krizi hrají zásadní roli farmaceutické firmy. Právě kvůli tomu se zvedla vlna žalob, jež naposledy loni vyústily ve vyrovnání v hodnotě desítek miliard dolarů. Ty mají zaplatit čtyři největší americké farmaceutické společnosti, mimo jiné Johnson & Johnson nebo Purdue Pharma.

ZDROJ:

[bluebosmer]

Ahoj, víte že v Brně bude 10. 10. 2023 v 8 hod zastupitelstvo na Nové radnici kde se bude rozhodovat o novém kotly pro místní spalovnu Sako je to bod programu 7 budou to probirat docela brzo.

Bylo by fajn aby se lidi ozvaly že kotel chtějí, umožní nižší závislost v zimě na plynu protože je to moderní spalovna produkujíci teplo a skládkovalo by se míň odpadu. Navíc je na to schválená dotace 2.8 miliardy korun a když se to nepostavý tak dotace nebude.

Sako spalovna pálí nejen odpad brna ale i slušné časti Jihomoravského kraje. Navic jako alternativu chtějí zastupitelé z ODS navrhnout nesmyslný teplovod z Dukovan. Více informací lze najít na stránkách pro Zelené v Brně.

PS if Americans can have hyperspecic local calls for aid so can we as Czechs.

[jejivelicenstvoona]

AUGUST, DIE SHE MUST

tak zase happy hippie birthday, tak zase další nové číslo, na které si budu zvykat.

jeden zub moudrosti. střapatá ofina. závislost na nikotinu

kdo jsem kdo jsem kdo jsem

dvacet dva let dvacet dva deníků a dvacet dva světlých vlasů pod polštářem

o čem jsi snila?

slunce na obličeji

[kousava-poznamka]

23/02/24

Aukce rostlin - moje nová závislost, potěšení a důvod, proč skončím chudá, na ulici.

[cistota]

Potřebujeme anonymní romantiky

Láska je jako droga. V aktivní formě nás povzbudí jako stimulant, v pasivní formě nás přivádí k bezdůvodnému úlevu od tlaků života. V každé formě vzniká silná závislost.

Jakmile se jí jednou člověk poddá, stává se navždy vážně závislým. Po celý zbytek života si v sobě nese riziko, že toto semínko závislosti, jež v sobě nosí převezme kontrolu nad veškerými jeho afektu a stane se tedy pouhým sluhou své závislosti - lásky.

[allmothsdied]

Nevzdáváš to

Protože už dávno nemáš co vzdávat

A tak je tu další večer

Kdy se zoufale prázdným žaludkem

Polykáš loky vína

Protože nejsi sama a tak to není závislost

Jako na pocitu hladu

A obloha si výhružně modrá, blíž k zítřku

Jak moc je to špatně?

Stejně bys nespala... V kolik ráno vstáváš?

[bajecna]

droga jako živý aktér, závislost nahlížená optikou vztahového jednání

[kvetyzlouky]

vole, zase život

tak dlouho jsem tu nepsala a chybí mi to, chybí mi více věcí, co jsem dělávala, teď jsem zaseklá mezi apatií mixlou s feral unhinged érou, kdy vstávám ve dvě, jím maximálně dvě jídla denně a piju hodně alkoholu, chtěla bych být lepší

nikdy jsem tu nepsala o mé poslední lásce, ta, co vydržela devět měsíců a byla nejzdravější a druhá nejdelší, a možná se někdy k tomu dostanu, nicméně teď to v sobě blokuji, jako spoustu jiných věcí, a tak se z nejzdravější lásky stal bláznivý ex, který mi píše padesát smsek, a já už se tomu musím jen smát

závislost na Sute, bezpečné místo, lidi, co znám, a v něčem mám pocit, že mi to nahrazuje střední, každodenní setkání, stejná očekávání, jistota, a pár neskutečností

klukovi ze školního klubu, s kterým jsme něco dvakrát měli, jsem řekla, že na něj tři roky crushuji, power move, ale celé to proběhlo ve čtyři ráno, v opilosti a můj mozek si nepamatuje tu konverzaci, zase bych dala vše, abych si to mohla přehrát střízlivá, takhle mám jen pár střípků, pár zamlžených pocitů, které to celé zkreslují, mimo kontext, a tak zase poněkolikáté řešíme, že já s ním vztah nechci, že jsem nikdy nechtěla, že bychom se zabili, a on taky nechce vztah se mnou, ale i všeobecně, a pak mi přijde, že si skoro vyříkáváme věci, které by mezi námi nefungovaly, jako kdybychom se měli domluvit na kompromisu a zkusit to, a tak nevím, jestli to byl pocit, nebo jsem opravdu vyřkla něco ve stylu "tak do toho pojď ne", a taky něco s mýma a jeho očima, jak se na sebe koukáme, a vůní a racionalitou, kdy mi povídá, ať mu řeknu, čeho se bojím, z čeho mám úzkosti, a on mi to vyvrátí, potom cesta na vlak, v osm ráno, tolik světla a ledového vzduchu a tolik alkoholu v krvi, spánek a nevědění, co jsme si teda všechno řekli, jestli se mám stydět, nebo neřešit

s největší pravděpodobností budu zas pár dnů mít sklopenou hlavu a pak zase přijde nějaký bláznivý večer

a já vůbec nevím, co chci

a do toho jsem v neděli měla poprvé emko a skvělý sex s někým jiným a tak další okamžik, co jsem nezpracovala, nahrazuji dalším, nicméně nesu si zvláštní radost v sobě

to be continued...

[malehryblog]

Italské Vánoce

Italské Vánoce, to je především “panettone” … taková buchta z vánočkového těsta, nebo její věrná družka “pandoro”, která se podobá bábovce…

Někdo si Vánoce spojuje s kaprem, já s touhle buchtou!!!!! Mám na ni výhradně citovou závislost- chuťově není nic moc!  V Itálii je všude! V nádherných barevných krabičkách! A už jen pro tu krabici ji každý rok kupujeme.

Letošní Štědrý den byl pro nás skutečným zážitkem. V Tellaru, historickém kamenném městečku nad mořem s malou zátokou, se zhasla všechna elektrická osvětlení a zaplálo tisíce svíček…světýlka byla rozeseta i po skaliskách kolem moře, takže jste z toho měli dojem pohádkového světa… svíčky voněly voskem a vydávaly teplo… Následovalo vylovení Ježíška z podmořské hladiny a bouřlivý ohňostroj, jaký lze snad zažít jen nad mořem…

Štědrovečerní večeře v podobě zapečeného lilku s gorgonzolou a ořechy a český bramborový salát… cukroví od Dimitrise z řecké kavárny a místní citrusy… improvizovaný stromeček a pohled na moře… to jsou naše Vánoce.      Před večeři jsme poseděli v kavárně na břehu moře, popíjeli kafe a prošli si trh, na kterém byla spousta zajímavých věciček vhodných jako dárek pod stromeček. Třeba mosazné talíře, dózičky a  prastarý neapolský kávovar -  konvička na oheň se sítkem a tryskou… a to vše se dalo zabalit do legračních propagačních letáků místních malých supermarketů, nabízejících potraviny…Tisíce světýlek zdobících palmy a všechny stromy kolem, domy, jež si pamatují dlouhatánskou historii, moře, které tyhle pocity odnáší a přináší novou energii…

     Vánoční čas jsme strávili potulováním se po Lerici...

Portu Venere...

 ... a “Cinque terre” v Ligurii. 

Rozeklané skály nad mořem na kterých se tyčí malá starobylá barevná městečka se spoustou schodů, s maličkými obchůdky a dokonce i cestami “zarytými” ve skalách, spojujícími jednotlivá městečka, po kterých si turista může vyrazit pěšky. 

    Všude dostanete bezkonkurenční kafe za euro s nádhernou čokoládovou vůní i chutí. Proberete s místními jejich pocity z každé maličkosti a když zjistíte, jako já, že se vám začnou zdát sny v Italštině, je vám jasné, že jste tu teď zakotvili tělem i duší… i když zrovna tak jasné mi je, že domov mám jinde, ale v tomhle si na chvíli spočinu a neberu co mi nabízí. Třeba slunce, teplotu kolem 15-17 stupňů, při troše otužilosti pár minut  koupání ve vlnách, procházky, rozjímání, pozorování racků a mořské pěny, sbírání kamínků…

    Co se týká jídla, je to tu pro nás těstovinový a pizzový ráj… “spaghetti n.5” z italského Coop odvážíme ve velkém… je obrovský rozdíl mezi italskými těstovinami vyráběnými pro cizí trh a pro jejich vlastní ( i když balení může být stejné- obsah je jiný!) 

V Lerici jsme v pizzerii dostali i černou pizzu vyrobenou ze zvláštní směsi celozrnných mouk a živočišného černého uhlí… je to pochoutka!

Konec roku a Silvestrovský den jsme se rozhodli strávit v Toskánsku a tak jsme neodolali a při přesunu se zastavovali na všech místech, kde jsme strávili velký kus života. Nejprve Livorno a Terrazza Mascagni, cizrnová placka (torta di ceci).

   Pokračovali jsme podél moře, známými městečky, kde jsme strávili spoustu krásných chvil. Bára toužila po “ponce livornese” což je nenapodobitelná místní krajová specialita ( kafe s kořalkou a citronovou kůrou)… tak jsme zabrzdili u baru, kde seděl jen jeden místní dědula a splnili si to její přání hned všichni! Některé věci jsou prostě nakažlivé!!!!!

     Přesunuli jsme se do kraje Etrusků, na etruskou riviéru a ubytovali se v San Vincenzu, což je super výchozí bod ( jen tam nejezděte v létě!!!) - 13 km po písčité pláži dojdete až do magického zálivu Baratti... 

Po cestě neminete bez povšimnutí domy architekta Vittoria Giorginiho ( ve tvaru dinosaura, nebo chaloupky na “kuřích nožkách”) 

Casa Saldarini nebo také “dinosauro”, 1962

Casa Esagano, 1957

Nebo můžete autem vyjet do okolních kopců a malých městeček (Populonia, Bolgheri, Castagneto Carducci, Massa Marittima, Suveretto, Sassetta, Campiglia Marittima….)                                                                                Uchvátila nás Campiglia Marittima - tu jsme totiž neznali! Na náměstí pod hradem svítil stromeček, zaražený do jedné díry v dláždění,  taky tu byl jediný otevřený bar a díky zimnímu období se na náměstíčku pohybovali jen místní. Připravovali se na následující den, kdy měla vypuknout silvestrovská oslava. Stavěli maličké pódium a přiváželi dřevo na ohně.

Desítky starých brachů je vtom podporovalo, radili a okukovali. Stařičký pán, nesoucí si svoji kyslíkovou bombu na zádech jako břemeno, od které mu vedly hadičky až k  nosu, se zastavoval a každému přál “auguri” do Nového roku! Paní o hůlce klábosila s druhou v zástěře ve dveřích pekárny a probíraly jaký chleba dnes koupí.                                                                                                    V přízemí jednoho kamenného domu byla otevřená garáž. Nápis “PRESEPE” zval dovnitř k návštěvě Betléma. Ve vstupu byly izolepou připevněné fotky od roku 2000. Tehdy starý pán začal postupně vyrábět domečky, pohybující se postavičky, světýlka… každý rok něco přibude, hmmm, asi jeden z nejkrásnějších Betlémů jaký jsem viděla! Byla v něm zakleta obrovská píle a nadšení jednoho člověka, který si nezapomněl hrát!

Lidé mu do pokladničky házejí příspěvky a z těch se potom tvoří dál a dál! Ale pozor! Pokladnička nikterak nesouvisí se spuštěním samotného Betlému. Zmáčkneš tlačítko a představení začíná. Nejprve se spustí vánoční píseň v podání Lucciana  Pavarottiho; zakokrhá kohout a domečky v městečku Campiglia Marittima v miniatuře, postupně ožívají. Prolétá kometa. Pradleny perou, teče voda, potůček zurčí, pekař dává chleba do pece, Jezulátko se kolébá. Zvoní zvony. Ani se nám nechce zpátky do reálného světa! Ovšem i ve skutečném městečku panuje díky tomu, že zde nebloumají davy turistů, klid. Potkáváme jen zájezd starých táborníků z Modeny. Jsou veselí a výřeční. Auguri! Auguri…..asi 30x… (přejeme si navzájem štěstí s každým z třiceti italských turistů zvlášť).

      Silvestr se taky vydařil. Udělali jsme si pastu all pomodoro, vyzbrojili se sektem a vyrazili na pláž. V San Vincenzu jsme bydleli ve staré vile hned u moře a tak jsme mohli z mola pozorovat desítky novoročních ohňostrojů z okolí… s námi pozorovala skupinka puperťáků. Všichni nám popřáli, představili se a zeptali se odkud jsme! Potom Fabio pustil jakýsi vypalovák z osmdesátek a čekalo se na půlnoc… společně s nimi jsme odpočítali 10,9,8,7,6,5,4,3,2,1…. a vítali s nadšením to, co právě přichází… co to bude, uvidíme! A tak vám všem přejeme, aby to, co přichází stálo za to žít!!

Krásný rok 2023 !!!

[goblin-w-polsce]

Krásné nedělní ráno všem! My už sedíme v prndolínu do Varšavy. Venku prší, doufáme, že ve Varšavě nebude, aby si F. mohl konečně užít nějaké to hřiště.

M. si nemůže polské pendolino vynachválit, je přímo nadšen, prý mají lepší sedačky.

Taky při čekání na nádraží opět neodolal a museli jsme koupit alespoň jeden panczek (a donut pro F.) na cestu. Tohle je už závislost.

[kseckovator]

lepší mít závislost, než mít závist

[pepikhipik]

⚠️Vypadají jako bonbóny, ale obsahují drogy

Jak rodiče poznají, že jejich dítě zkouší edibles❓

V tuzemsku roste trh s cukrovinkami s výtažky z konopí či kratomu. K mání jsou želé bonbóny, čokolády či sušenky. Prodejci i odborníci jim říkají anglickým výrazem edibles. Prodej zatím není nijak regulovaný, ale to by se mělo postupně změnit. Edibles obsahují i psychoaktivní látky a jsou rizikové například pro děti.

👉 V Česku se prodávají především edibles s obsahem konopných látek HHC a CBD. Méně často také s extrakty z kratomu, tedy listů exotického stromu.

Edibles mají podobu například želé bonbónů různých tvarů (kostky, medvídci, kroužky, tvary ovoce…), ale může jít také o čokoládu, med, koláče nebo sušenky.

❗Oslovení odborníci se shodují, že největší riziko představují edibles pro děti a dospívající. Jsou pro ně velkým lákadlem kvůli své formě připomínající sladkosti a snadnou dostupností na internetu či v prodejních automatech, které stojí i na frekventovaných veřejných místech.

❗ Edibles mohou vést snadno k předávkování či vytvoření závislosti.

Se stoupajícím užíváním edibles a znalostí jeho rizik je na místě také upozornění rodičům, aby byli ve střehu, protože vzhled návykových látek stále častěji připomíná potraviny.

Pozorný rodič může užívání edibles u dítěte zaznamenat. A to jak v podobě prázdných obalů, tak v podobě změny v chování. „Například u HHC jsou účinky podobné účinkům THC, tedy euforické, uvolňující, někdy mírně sedativní. Když je užité HHC v takové koncentraci, kdy se projeví jeho psychoaktivní účinky, může si toho rodič samozřejmě všimnout. Také může najít obaly od cukrovinek, kde je obsah HHC označen,“ vysvětluje adiktolog.

Více zde:

Bezprostřední rizika při intoxikaci drogou

Americký úřad pro kontrolu jedů obdržel mezi lety 2011 až 2017 kolem 1800 hlášení včetně zpráv o úmrtích. Objevily se mimo jiné tyto příznaky: nevolnost, kožní poruchy, zvracení, zácpa nebo průjem, bolesti svalů, závratě, vzestup krevního tlaku, záchvaty, ospalost a spánek, halucinace, zmatenost, depresivní stavy, útlum dechu a stavy bezvědomí. Riziko podstatně roste při interakci s jinými látkami nebo léky včetně alkoholu, kofeinu, marihuany, antidepresiv i dalších. Toxikologický průkaz drogy v těle zemřelých osob je sice možný, ale běžně se neprovádí. Je proto pravděpodobné, že počet zemřelých po aplikaci kratomu bude vyšší, než jak ho uvádějí statistiky. Zneužívání kratomu v těhotenství představuje riziko pro matku i plod.

Rizika po delším užívání

Zahrnují úzkost, podrážděnost, agresivitu, třesy, nechutenství, psychotické stavy, závislost a tělesné obtíže při odvykacím stavu. Zmiňují se také změny krevního tlaku a tepové frekvence, poškození jater, ledvin, plic a nervových buněk. Podobně jako u jiných drog jsou děti a dospívající vůči kratomu vnímavější a po delším užívání nelze vyloučit trvalé poškození mozku, jako je tomu například u marihuany. Odvykací stav zpravidla život neohrožuje a do značné míry se podobá odvykacímu stavu po opiátech. Bývá ale subjektivně trýznivý a ztěžuje odvykání. Objevuje se při něm široké spektrum příznaků, např. bolesti svalů, křeče v břiše, nevolnost a zvracení, průjem, neostré vidění, zvýšená teplota a záchvaty. Po psychické stránce lze zmínit nespavost, podrážděnost, úzkost a deprese. Odvykací stav začíná během 24 hodin po poslední aplikaci a trvá v závislosti na předchozí délce užívání a dávkách od tří do deseti dnů. Nejedná se o akademický problém, pacienti s těžkými odvykacími stavy se v nemocnici Bohnice skutečně objevují.

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ PADESÁTÁ PÁTÁ - RODIČE, DĚTI A RODINA

Mezi rodiči a jejich dětmi je základní přirozený vztah, který v různé intenzitě existuje i u dalších živočišných druhů. Jsou to právě rodiče, kteří by měli vytvářet vhodné podmínky pro tento prvotní a základní vztah, ve kterém se děti učí komunikovat s ostatními lidmi.

Podstatou vztahu rodičů a dětí je bytostná závislost potomků, v raném období na péči svých rodičů. Naopak u rodičů se vytváří potřeba ochránit své děti před všemi nepřízněmi okolního světa, často i za cenu obětování svých vlastních životů. Toto je ideální, přirozená situace, ale v reálném životě vztahy nejsou většinou takové. Vzhledem k těžkým sociálním podmínkám nebo duševním nemocem rodiče své děti nemají rádi, považují je za přítěž, ubližují jim a občas se stane, že je i zabijí. Není to běžný jev, ale je častější u lidí bez víry v Boha. Základem křesťanství je dobře fungující rodina v duchu té biblické. V rámci rodiny se děti učí základním hodnotám a dodržování desatera, které se stalo součástí života většiny kultivovaných lidi bez ohledu na to, zda věří nebo nevěří v Boha.

Vztah mezi rodiči a dětmi se postupně vyvíjí a rodiče se učí dobře pečovat o své děti a děti se snaží dělat radost svým rodičům. Jsou zde jisté instinktivní předpoklady, ale jak rodiče, tak i děti se musí postupně učit své úloze v rámci rodiny. Rodiče musí být dostatečně přísní, aby děti „nezdivočely“, ale musí jim nechat dostatek volnosti, aby se mohla plně rozvinout jejich osobnost. Je velice těžké najít tu správnou rovnováhu mezi omezením a volností, která často záleží na povaze dítěte.

Rozdílné vztahy si vytváří dítě k otci a matce i podle toho, zda se jedná o chlapce nebo děvče. Z hlediska patriarchálně orientované společnosti je základní vztah mezi otcem a synem. Jedná se i o základní biblický vztah, kde se Bůh prezentuje jako Svatá trojice, Otec, Syn a Duch. Po teologické stránce je k tomuto uspořádání mnoho vysvětlení, která však nic nemění na nadřízenosti Otce, podřízenosti Syna a spojujícím prvku Duchu svatém. Je to i přirozená představa, která platí po tisíciletí v naší společnosti.

Otázkou je, do jaké míry je tato hierarchie dodržovaná v naší postmoderní společnosti, ve které přestávají platit základní životní hodnoty a rodina jako její hlavní stavební kámen se rozpadá. Čím dál tím více dětí žije v neúplných rodinných nebo se rodí z nemanželských vztahů. Tyto děti neznají rodinou hierarchii otce, matky a dítěte. Světské trojice, kde je spojujícím prvkem právě dítě. Jak otec, tak i matka má v této hierarchii nezastupitelnou roli, důležitou při výchově a formování osobnosti dítěte. Smazává se rozdíl mezi rolí otce, matky a dítěte. Podobně jako nejsou společenské rozdíly v rodině, tak i celá společnost se nivelizuje a nefunguje na mezilidských vztazích, ale pouze na těch ekonomických. Jednotliví členové, i z neúplných rodin, zůstávají v tomto polosvazku často pouze z finančních důvodů.

Jaké dopady může mít toto společenské rozmělnění a často i záměna ve vztazích mezi rodiči a dětmi? Do jaké míry jsou jednotliví členové rodiny pouze kamarády bez větších závazků a jak moc se ještě respektují základní rodičovské instinkty, které existují nejen u našeho živočišného druhu? To je těžké odhadnout. Zatím společnost stále ještě drží pohromadě ekonomické vztahy i při částečném rozpadu rodiny. Členové rodin možná nemusí strádat hmotně, ale duševně a duchovně. To už je patrné v běžných mezilidských vztazích, se kterými se setkáváme denně. Lidé přestávají umět komunikovat se vzájemným porozuměním a respektem. V rámci rodiny nebyli často svědky hezkých vztahů jak mezi rodiči, tak i dětmi. Nezažili vzor otce, ani matky. Nemusel to být archetypální vzor, ale takový, který se k němu alespoň částečně blíží.

Člověk se učí lidskému chování především v rodině. Pokud by vyrůstal ve zvířecí smečce, tak by převzal její pravidla. V dějinách lidstva je několik negativních příkladů omezení blahodárného působení rodiny na vývoj dětí. Jedná se například o dobu po Francouzské a Sovětské revoluci, kdy byla snaha dát výchovu dětí pouze do rukou státu. Tento sociologický pokus dopadl vždy katastrofálně a naznačil cestu kterou se může ubírat současný, dobrovolný vývoj související s rozpadem rodiny. Lidé, kteří nezažili rodičovskou lásku a dobré rodinné vztahy, v uvedených dvou příkladech, byly zneužíváni jako bezcitné nástroje politické moci.

Podobně i lidé vyrůstající v dnešní atomizované, sobecké a bezohledné době budou dobře a slepě sloužit konzumním zájmům současné společnosti. Láska, cit, ohleduplnost, soucit to vše se nehodí do soutěživé konzumní společnosti, kde jsou prospěšné pouze opačné pocity a vlastnosti. Tito lidé budou třeba finančně a společensky úspěšní, ale nebudou schopni, navázat přátelské vztahy, najít si životního partnera a založit rodinu, která nebude fungovat pouze na ekonomických vztazích. Svoji prázdnotu budou zaplňovat čím dál tím větším množství věcí, ale vzhledem k absenci prvotní, rodičovské lásky nebudou nikdy šťastní.

Možná to je přehnaně negativní prognóza světa ve které, přestává fungovat rodina a základní mezilidské vztahy, které jsou postaveny na něčem jiném než na nekonečné a nesmyslné výrobě a spotřebě. Tato skutečnost je navíc umocněna digitálním světem, který možná více negativně než pozitivně ovlivňuje soužití lidí.

Musíme věřit, že každá akce vyvolává reakci a po generaci, která se spotřebovává v získáváním majetku a moci přijde generace, která si bude přát pravý opak. Třeba se v nich probudí pud sebezáchovy a uvědomí si kladné příklady z dějin, kdy rodina měla svůj nezastupitelný význam, je opět se navrátí k této základní lidské potřebě.

[liberte-news]

Stát získává kontrolu nad plynem, Konečná a bolševici zuří

Bolševici znovu, a znovu potvrzují, že jim jde jen o jedno: zachovat závislost naší země na vlivu Ruska, Číny a dalších totalitních zemí...

EKONOMIKA – V srpnu schválila vláda koupi zásobníků plynu od německé RWE a tuto středu i převzetí mezinárodního přepravce plynu Net4Gas, jenž spravuje asi čtyři tisíce kilometrů potrubí. Obě dvě aktiva koupí státní podnik ČEPS, který provozuje páteřní přenosové sítě pro přenos elektřiny. Koupě Net4Gasu má potenciál být největším majetkovým nákupem státu za dlouhá léta, kdy se spíše…

[payosaurus]

moje závislost ubližuje všem okolo. nejenom rodině, ale i cizím lidem, který jsou semnou chvíli v kontaktu.

jak moc jsem zoufalej a na dně, že nedokážu na nabídku drog nikdy říct “NE”.

co to semnou sakra je.? proč můj mozek takhle funguje.? já vim, ze závislost je nemoc a, ze jsem nemocný, ale prosím, ja se chci změnit, ale mám pocit, ze to nikdy nedokážu.

je mi to tak moc líto, že sis šlehnul jenom kvůli mě. ukázal si mi tvoje děti a ty jejich smutný tvářičky, když viděli vlastního tátu úplně na dně. byl jsi čistý kvůli nim a kvůli mě sis zase dal. nikdo nedokáže pochopit tu beznaděj, když si uvedomis, jak moc jsi v prdeli a nevidíš cestu ven.

už toho mám všeho dost a preju si zemřít, nedokazu asi nikdy normálně žít a

[lieselotte-sky]

V nejmenším nezpochybňuji její zážitek, avšak je mi současně jasné co se jí dělo. Spousty látek si tělo umí vyrobit samo, čímž chci říct, že je do těla nemusíte nutně vpravit z externího zdroje na to, abyste se sjeli. Upřímně řečeno, kdyby si tělo dané látky nedokázalo vyrobit, byly by neuroreceptory na ně reagující celkem k prdu (takto je implementovaný broadcast ke spoustě neuronů bez toho, aby každý jeden z nich musel být připojený nějakou lajnou ke zdroji daného signálu, nevýhodou je latence a nízká přenosová rychlost). Manipulací s prostředím potom lze vyvolat produkci různých látek jejichž důsledkem jsou zase změněné stavy vědomí, čili v podstatě totéž jak při užívání drog, jen stimulující látku nevpravujete do těla, ale přinutíte tělo aby si ji vyrobilo samo. Buď tím prostředím necháte manipulovat někoho, čímž se dostáváme k různým divný terapiím (v tomto pádě tzv. regresní terapie, ještě se k tomu vrátím) a hypnozam, nebo tu produkci stimulujete sami, což jsou meditace a různá duc-hovní cvičení, nebo si to prostě píchnete do žíly, šňupnete, whatever, čímž se dostáváme k fetu. No a někde mezi fetem a meditací jsou vynálezy typu holotropní dýchání, kdy vyvoláte serii chemických procesů prostým vynucením hyperventilace s určitým řekněme specifickým průběhem. Každý, kdo má trochu hlubší zkušenosti s drogami, velice dobře ví jak realistické ty zážitky mohou být, jak realistické na ně mohou být vzpmínky a jak snadno se to dokáže zvrhnout v nemalý horor. Drogy obecně mají ve srovnání se zbytkem tři nevýhody. Předně, můžete si té látky vzít opravdu hodně, takže jde dosáhnout stavů, které jinak nedosáhnete, ovšem též z toho plyne, že to taky nemusíte přežít. Druhým problémem je případná kontaminace těch látek, což též dokáže být smrtelné, no a třetím problémem je výchozí stav mysli při podání drogy, protože ten může být libovolný, což je v případě určitého rozpoložení dobrým základem na bad trip (který vás mimochodem může potkat dost po čemkoliv, přičemž jsou fety, které jsou na tohleto vyloženě svině, kupříkladu tráva). Toto je jeden z důvodů, proč vás před operací anesteziolog uklidňuje a dělá vše pro to, abyste měli nějaké pozitivní myšlenky (což před operací má přirozeně jen debil, takže se to musí uměle vyvolat), protože když to neudělá, bude mít víc práce a vy horší zážitky. Výhodou drog je to, že nějaká fatálnější závislost má relativně rychlé negativní projevy a řekněme, že je poměrně snadné ztratit zdroj, prostě pokud se k té látce fyzicky nedostanete, tak si ji nevpravíte. Čímž se dostávám k největšímu nebezpečí všech meditací a cvičení, kde je sice množství látky relativně malé, tělo ji dokáže produkovat jen konečným tempem, ale zase neexistuje způsob jak závislého separovat od dané látky, protože prostě vzniká v těle, takže pokud toho člověka chcete nějakým způsobem zbavit závislosti, máte jedinou možnost — chemická přetlačovaná…což obvykle dobře nedopadne. Někde na půl cesty mezi tím jsou všeliké terapie, hypnozy, atd., tam většinou stačí zamezit kontakt s toxickým člověkem či komunitou, nicméně ono se to v tomto případě rádo zvrtne k nějakým meditačním praktikám a jste tam, kde jste nechtěli být. No a samozřejmě je tu i ten fakt, že drogy musíte z něčeho vyrobit, kdežto způsob jak dosáhnout nějakého stavu se dá naučit, čili se to dokáže poměrně rychle a zběsile šířit. Navíc tomu málokdo věnuje pozornost, tedy do momentu, než je opravdu zle. Já tohle považuji za něco co je nebezpečností srovnatelné s drogami, čímž nechci tvrdit, že drogy jsou v pohodě, spíše, že tohle definitivně není v pohodě a společnost by podle toho k tomu měla přistupovat.

Regresní terapie. Těch postupů, kterými se to provádí, je několik, přičemž podstatou je, že (je-li to správně provedeno, což v tomto případě viditelně bylo) vás to na krátký čas zbaví schopnosti vnímat rozdíl mezi osobní zkušeností, sdělenou zkušeností a fikcí. A záleží jak vás ten člověk, co toto provádí, vede. Tímto způsobem můžete získat vzpomínky na únos do ufo, na to, že jste byli Františkem Josefem, nebo Anežkou Hodinovou Vzpurnou (no, to už je docela bizar), nebo i na vlastní smrt. Podstatné je, že to, co zažíváte, jsou vaše vlastní fantasie a sny, o kterých bohužel na konci toho procesu nevíte že jsou to fantasie a sny. Každá vzpomínka na vlastní fantasii, sen, získanou informaci, která se vám v průběhu regresní terapie vybaví, je překlopena na vzpomínku na váš osobní reálný zážitek. Takže pokud kupříkladu chcete mít vzpomínku na dovolenou snů, ale definitivně se vám nechce někam jezdit a ještě za to platit, stačí najít někoho, kdo zvládá regresní terapii a současně není zblblý z ezo blábolů a do toho se ničeho neštítí. V podstatě se vám v průběhu toho sezení stane to, co se schizofrenikům stává běžně a samovolně. Takže to je v kostce to, na co se v tom videu díváte.

Blbé je, že vás proti tomuto společnost žádným způsobem nechrání, protože se obecně nevěří tomu, že to je možné. Společnost vás chrání před drogami, což jsem donedávna považovala za relativně správnou věc, bohužel vás tím ale také chrání před poznáním, jak realistické vzpomínky na neexistující věci si z toho můžete odnést, čímž se vytváří prostor pro rejdy všelikých ezoteriků, kteří potom trip prohlašují za realitu z jiných životů/světů/bůh ví čeho ještě. Takže celá ta věc je krapet dvoušečná a myslím, že možná budu muset svůj postoj přehodnotit.