#závislost

[pepikhipik]

Fentanyl - droga, která ničí USA

Říkají mu různě: China White, Apache nebo prostě jenom Friend, tedy Kamarád. Řeč je o fentanylu – nevyzpytatelném syntetickém opioidu, který si každý rok vyžádá desítky tisíc obětí a ničí rodiny i celé komunity. Včetně těch domorodých.

Kde se vzal fentanyl? Fentanyl se původně používal jako anestetikum. Lékaři poté došli k závěru, že v malém množství pomáhá tlumit bolest. Začali ho tedy podávat zejména pacientům bojujícím rakovinou či po operaci. Je stokrát silnější než morfin. Právě jeho síla (už při velmi malém množství) může vést k předávkování. Fentanyl, který se prodává na ulici, navíc obvykle není tak čistý jako ten farmaceutický, je tedy o to nevyzpytatelnější.

Fentanyl v Česku Ačkoliv zdaleka nejde o tak rozšířený problém jako v USA, fentanyl užívají i lidé v Česku. Například loni zabíjel na Opavsku – případy předávkování a následné smrti se však pohybují v jednotkách. Ne v desítkách tisíc ročně, jako je tomu ve Spojených státech.

Je levnější, ale asi padesátkrát silnější než heroin – a navozuje stejný stav euforie. Fentanyl není žádná návyková látka na okraji spektra: ve Spojených státech se k tomuto opioidu dostanou děti i dospívající, stejně jako komunity žijící na periferii. A mnoho dalších, kteří se zapletli do sítí návykových látek.

Bílý prášek se do USA dostává zejména z Mexika. Přes jejich hranici fentanyl často převážejí řidiči s americkým občanstvím, spolupracovníci mexických kartelů. Právě z jejich „zahrádky“ většina této drogy, která ničí Ameriku, pochází.

Není to často ovšem tak, že by si lidé fentanyl „vybrali“. Že by to byla právě tato droga ve své čisté formě, kterou by sháněli. Realita je složitější – fentanylem se „řežou“ jiné látky – od heroinu přes metamfetamin (u nás pervitin, v USA meth) až po kokain. Uživatelé tak ani nemusí vědět, že do sebe fentanyl vpravili. Stávají se na něm nicméně závislí.

Ať už jsou jejich začátky s fentanylem jakékoliv, úmyslné či coby vyústění jistých okolností, konec bývá děsivě podobný. Lidé si na něm vytvoří silnou závislost, kterou je těžké ukojit, ta pak snadno zabíjí, rozvrací rodiny a ničí budoucnost. K předávkování přitom stačí pouhé dva miligramy.

Nezpochybňuje to nakonec ani mexický prezident Andrés Manuel López Obrador, kterému se v zemi přezdívá Amlo. Z krize v USA ovšem neviní mexické kartely – problém vidí jinde.

„Rodiny se rozpadají ve velkém, panuje tam individualismus, naopak chybí láska, bratrství, objetí a podpora,“ pojmenoval domnělou příčinu opioidové krize Obrador.

Pevné rodinné vztahy podle něj zabránily tomu, aby se fentanyl rozšířil i v jeho zemi. Zapomněl nicméně dodat, že v Mexiku kartely ve velkém obchodují s pervitinem. Stimulant je mezi lidmi populární, protože jim „napomáhá“ pracovat déle a tvrději.

Obradorovy výroky o nedostatku lásky v amerických rodinách jsou ale jen špička ledovce. Skrývá se za nimi otálení Mexika se svým severním sousedem spolupracovat na boji proti kartelům a pašování fentanylu.

Ve zkratce: ještě v zimě prezident Obrador tvrdil, že silný opioid je čistě americkým problémem a že mexické kartely drogu do Spojených států nedovážejí. Jenže to prostě není pravda.

Podle Matthewa Donahuea, který působil tři dekády v americkém Úřadu pro potírání drog, spolupráce obou zemí v tomto směru prakticky neexistuje. Největším problémem pak je korupce, která dosahuje i do vládních sfér.

„Teď je situace nejhorší, co kdy v Mexiku byla. A je frustrující, že víme, kde se všichni ti pašeráci nacházejí, ale tyto informace nakonec přijdou vniveč,“ uvedl Donahue pro NBC News s tím, že se Američanům nedaří své sousedy dotlačit k tomu, aby jednali. Mexický rezort zahraničí taková nařčení odmítl.

Spolupráce USA s Mexikem možná drhne, fentanylová krize nicméně rozhodně neustává. A média co pár dní zaplavují příběhy těch, kteří síle drogy podlehli – třeba když z deseti předávkovaných teenagerů v texaském městě Carrollton přišli během pár měsíců tři o život. Nebo když jinde v Texasu, v Hays County, podlehli fentanylu o prázdninách čtyři studenti.

Čtěte také: „Ayahuasca není pro každého.“ Co všechno může způsobit honba za zázračnou liánou z Amazonie

Nejsou to ojedinělé případy, podobných by se dala najít spousta. Krize Spojenými státy lomcuje natolik, že americká média ve svých příspěvcích na sociálních sítích radí jak rozpoznat předávkování fentanylem a co v takovém případě dělat – jako například The Washington Post na Instagramu.

Předchozí vláda šíření fentanylu dostatečně nereflektovala – Donald Trump jej nicméně zahrnul do své obchodní války s Čínou, z níž proudí chemické suroviny na přípravu drogy. Současná americká administrativa v čele s demokratem Joem Bidenem se na krizi zaměřuje o něco více. Smysl může mít i nová aplikace ODMap, financovaná vládou, jež mapuje v „téměř reálném“ čase případy předávkování (nejen fentanylem) napříč USA.

Takových lidí je hodně – předávkování fentanylem je v současnosti nejčastější příčinou úmrtí u osob mladších 40 let. I když americká veřejnost upírá velkou pozornost na fentanyl mezi dětmi, dospívajícími a obyvateli bělošských měst, droga v posledních letech zabíjela ve velkém v jiných demografických skupinách – zejména v etnických minoritách.

Rozšířila se spolu s dalšími opioidy i do komunit původních národů Ameriky, náchylných k závislostem kvůli transgeneračnímu přenosu traumat – od genocidy po nucené přesuny kmenů. Nemluvě o internátech, kam Spojené státy i Kanada posílaly děti původních obyvatel kvůli „kulturní asimilaci“ (jak o tom již Voxpot psal) nebo o ekonomické diskriminaci, která tyto národy vehnala do chudoby.

„Napříč světem sledujeme jednu věc: když se rozpadne společnost, lidé se uchýlí k návykovým látkám,“ řekl NPR Joseph Gone, harvardský výzkumník a příslušník národa Aaniiih-Gros Ventre.

V minulosti se v souvislosti s původními americkými etniky mluvilo více o alkoholu. Proč? Byl prostě víc vidět. „Závislost na drogách se ovšem mezi původními obyvateli objevovala vždycky. Užívání opioidů, a zvlášť fentanylu nicméně exponenciálně narostlo. V komunitách je lehce dostupný, dostanou se k němu snadno i děti,“ řekla pro Voxpot amerikanistka Denisa Krásná z Masarykovy univerzity, která v současnosti v USA žije.

Stejně jako u jiných demografických skupin, i tady jde nemalá část viny za lékaři, kteří opioidy lidem předepisují. „Rezervace dlouhodobě sužuje krize duševního zdraví – nejjednodušším řešením tak bylo pro lékaře sáhnout po prášcích. I proto se teď na farmaceutické společnosti snášejí ze všech stran žaloby, neboť opioidy byly dlouhou dobu legální a neuvěřitelně dostupné,“ podotkla Krásná.

Nejnovější studie a dostupná data skutečně prokázaly, že lékaři a farmaceutické společnosti zaplavily opioidy právě města, v nichž žijí původní obyvatelé. Třeba Tahlequah v Oklahomě, kde žijí lidé národa Cherokee.

„Jsem si naprosto jistý, že farmaceutický průmysl za to nese zodpovědnost, protože rezervaci zasypal léky,“ uvedl náčelník Chuck Hoskin s tím, že „nešlo o náhodu“, ale o výdělek.

„Národ Cherokee je fentanylové krizi vystaven nejvíce a je na něm nejlépe vidět, jak se historická diskriminace promítá do současnosti,“ objasnila amerikanistka Krásná z MUNI.

Čtěte také: Od masové neřesti k zábavě bohatých páprdů. Proč Indové přestávají žvýkat betel?

„Nejenže fentanyl rozvrací rodiny, děti jsou pak odebírány z rezervací, což působí (na národ) další tlak. Cokoliv, co můžeme udělat pro to, aby se rodiny nerozpadly, děláme i proto, abychom nepřišli o naše děti,“ vysvětlil Hoskin.

Cherokeeové jsou jedněmi z těch, kteří žalovali farmaceutické společnosti, konkrétně firmu Purdue Pharma. A zvítězili – gigant jim teď musí jako odškodné vyplatit 100 milionů dolarů. Ty podle náčelníka Hoskina využijí k zotavení národa, třeba v podobě budování center pro závislé. Oni sami tak znovu musí bojovat s něčím, co si sami nezapříčinili.

Ačkoliv je užívání návykových látek v domorodých komunitách široce rozšířené, povědomí o nebezpečí, které přinášejí, je tam stále velmi nízké.

„Panuje tu velká důvěra vůči autoritám. Ve chvíli, kdy doktor někomu předepíše léky, mají lidé pocit, že je to v pořádku. Znovu: je na tom vidět, jak systém selhal a krizi sám zapříčinil,“ říká Denisa Krásná. Povědomí o fentanylu pak podle ní lidé získávají z vlastní zkušenosti, kdy jim umírají kamarádi nebo rodinní příslušníci. „Zjišťují pak, že je fentanyl přimíchaný už prakticky do všech dalších drog,“ dodává amerikanistka.

Amerika sice zintenzivnila svůj boj proti fentanylu, silná droga má ale zatím navrch. Nedávno se například objevily zprávy o látce, která dostala velmi znepokojivou přezdívku „zombie drug“.

Jde o xylazine, veterinářské sedativum, kterému se nejčastěji říká „tranq“ a nastavuje se jím čistý fentanyl. Proč je však spojováno se zombies? Ve Filadelfii se objevily případy lidí, kterým kolem vpichu po jehle odumírala tkáň – začala černat, hnít a „krustovatět“. Netřeba dodávat, že jim takové rány působily nesnesitelnou bolest.

Čtěte také: Afghánská beznaděj a Evropa zaplavená heroinem

Tranq – jakožto sedativum – dostává uživatele do stavu, kdy o sobě i několik hodin nevědí, což je pak vystavuje nebezpečným situacím. Někdo další je může třeba okrást nebo i znásilnit. V momentě, kdy pak lidé konečně přijdou zpátky k sobě, už navíc dávno opadne rauš z fentanylu. A oni chtějí víc.

„Philly už je ztracená,“ povzdechne si Shawn Westfahl, pracovník centra Prevention Point Philadelphia. „Pokud mají ostatní místa napříč Spojenými státy možnost se tomu (tranqu) vyhnout, měli by nás vyslechnout,“ apeluje.

Na to je možná trochu pozdě. Už loni v červnu jeden vládní výzkum našel stopy tranqu v drogách z 36 amerických států a hlavního města Washingtonu. Třeba v New Yorku jím bylo nařezáno 25 % zkoumaných drog, což ale podle úřadů znamená, že je podíl této „nejnebezpečnější“ látky v dostupných substancích ještě mnohem vyšší.

Problém s tranqem je dozajista neodmyslitelně spojený s fentanylem. Ten představuje obrovský, transpacifický byznys. Chemikálie potřebné pro jeho výrobu se do Severní a Střední Ameriky dostávají z Číny, a ačkoliv proti jejich dovozu bojují USA sankcemi, ingredience tam stále proudí.

Není ovšem divu, že má fentanyl pořád náskok. Přestože Donald Trump ve své kampani před volbami v roce 2016 sliboval, že epidemii vyřeší, nepodařilo se. A je otázkou, zda šíření smrtící drogy zvládne ukočírovat Joe Biden, jemuž na to zbývá už méně než půlka prezidentského mandátu.

Bylo by nicméně na čase. Jen za dva roky pandemie covidu-19 si drogy vyžádaly skoro 200 tisíc životů – fentanyl mohl za 70 % úmrtí.

Farmaceutické firmy a opioidová krize V opioidové krizi hrají zásadní roli farmaceutické firmy. Právě kvůli tomu se zvedla vlna žalob, jež naposledy loni vyústily ve vyrovnání v hodnotě desítek miliard dolarů. Ty mají zaplatit čtyři největší americké farmaceutické společnosti, mimo jiné Johnson & Johnson nebo Purdue Pharma.

ZDROJ:

[vrabec-v-hrsti]

Je večer obšitej bílou třásní a z díry ve zdi lezou rybénky a měsíc má monokl ale nechce o tom mluvit

a tak už se ho neptám.

Respektuju, že svět chce svoje soukromí a tak si zatahuju závěs a dívám se jen na díru ve zdi a jak z ní lezou rybénky a naši spolubydlící dělají hrozný randál a zněj mrtvě a zněj čím dál mrtvěji, čím jsou hlasitější a zněj jako někdo, kdo se hystericky snaží dokázat světu že není mrtvej zněj jako někdo kdo by udělal měsíci monokl aby ho umlčel protože ta svoboda bejt měsícem mu připomíná že se nemá moc rád a že vlastně ničím tak docela není.

Zněj jako někdo kdo zahání vrabce z parapetu objíždí hřebíkem hřbitovní zdi a zabíjí rybénky.

Polykám výhledy na horizont když se dívám do zdi a sleduju, jak z ní lezou rybénky v řadě, jedna za druhou jako když padá voda z okapu po silným listopadovým dešti co v našich vzpomínkách voní rzí a chladem polykám všechno, i stud který pořád cítím, když spolu zase nemluvíme a je trapný ticho a výmluvný pohledy stydím se v tu chvíli za lidskost za to, že tě mám pořád i po letech tak nějak ráda i když platonicky a s pohřebáčkem ale i to je společensky nepřípustný máme soupeřit o to komu z nás na tom druhým v konečným důsledku záleželo míň a tak polykám stud v tom trapným tichu stydná tím, že se poddávám týhle hře na netečnost když to vůbec není můj styl a tichá studem.

Je večer obšitej bílou třásní jako babiččin stůl na Vánoce a z díry ve zdi lezou rybénky z díry ve zdi lezou všechny ty lži z hrdosti který jsem kdy řekla světu z díry ve zdi lezou moje momenty studu jako třeba teď stýská se mi po tolika lidech a věcech ale trvající láska je stále společensky nepřípustná trvající láska znamená slabost a asi je to jen pieta a ten týpek za to stejně nestál trvající láska musí být romantická jinak se nebude dobře prodávat a co se neprodá, je přelud trvající láska musí být známka chorý mysli a obsese jinak je to přelud trvající láska k něžnosti člověka který hlídal jako pes u nohou dokud horečka neopadla je závislost a přelud

a tak si jen na malou chvíli společensky nepřípustný slabosti pobrečím a polknu.

— Rybénky, 2017

[bluebosmer]

Ahoj, víte že v Brně bude 10. 10. 2023 v 8 hod zastupitelstvo na Nové radnici kde se bude rozhodovat o novém kotly pro místní spalovnu Sako je to bod programu 7 budou to probirat docela brzo.

Bylo by fajn aby se lidi ozvaly že kotel chtějí, umožní nižší závislost v zimě na plynu protože je to moderní spalovna produkujíci teplo a skládkovalo by se míň odpadu. Navíc je na to schválená dotace 2.8 miliardy korun a když se to nepostavý tak dotace nebude.

Sako spalovna pálí nejen odpad brna ale i slušné časti Jihomoravského kraje. Navic jako alternativu chtějí zastupitelé z ODS navrhnout nesmyslný teplovod z Dukovan. Více informací lze najít na stránkách pro Zelené v Brně.

PS if Americans can have hyperspecic local calls for aid so can we as Czechs.

[haneulgangnamacademy-rpg]

Keeho

Jméno postavy: Yoon Keeho Pozice: Student Ročník: 2. ročník umělecké fakulty Národnost: Kanada/Korea

Backstory: Odjakživa nadprůměrně inteligentní mladík. V Kanadě vyrůstal obklopen láskou a podporou, jeho rodiče byli starostliví, kamarádi spolehliví a škola, kam chodil, mu poskytla výborné vzdělání. Neměl na co si stěžovat. Život v Torontu byl jednoduchý a přehledný, všechno šlo hladce. Keeho byl dítětem štěstěny. Zlom přišel v momentě, kdy byl jeho otec přeložen do Soulu. Keeho o Koreji věděl jen málo. Jazyk uměl jen na základní úrovni a celý svůj život strávil obklopen angličtinou. Představa, že bude muset žít v zemi, která je mu v mnoha ohledech cizí, ho vyděsila. Když přijeli do Soulu, okamžitě pocítil obrovskou změnu. Rytmus města byl rychlý, lidé mluvili a mluvili, a Keeho se najednou cítil odříznutý od světa. Byla to doba plná samoty. I když měl své knihy, které miloval, nedokázal najít únik jako dřív. Jeho pozorní rodiče, si toho všimli a pomohli mu najít cestu ven. Přihlásili ho na studium literatury na Haneul Gangnam Univerzitě, kde mohl pokračovat v tom, co ho nejvíce bavilo, číst a analyzovat knihy. Zpočátku to bylo těžké. Keeho zápasil s jazykem, ale díky své houževnatosti a podpoře, kterou mu poskytovali rodiče i noví spolužáci, si brzy začal zvykat. Našel si přátele, kteří ho přijali mezi sebe. Brzy bylo vše tak, jak to bývalo v Kanadě, bezstarostné, téměř dokonalé. Ale něco v něm zůstalo nevyřešené. Po večerech, když bylo po škole a on měl čas sám na sebe, si začal nalévat skleničku vína. Zpočátku to byl rituál klidu, něco, co mu připomínalo domov. Jedna sklenička se brzy proměnila ve dvě, pak tři. Příjemné uvolnění začalo přerůstat v závislost. Časem už nešlo jen o víno. Objevily se lahve tvrdšího alkoholu. Keeho si to dlouho nechtěl přiznat. Jeho inteligence mu říkala, že má všechno pod kontrolou. Věděl, kdy pít, věděl, kdy přestat. Ale postupně se hranice rozplývaly. Alkohol se stal únikem, způsobem, jak zaplnit tu prázdnotu, kterou cítil, aniž by o ní mohl mluvit. Jeho rodiče si všimli, že něco není v pořádku, ale Keeho vždy našel způsob, jak je uklidnit. Jednoho večera, když se vracel domů po náročném dni, se zastavil v baru, kde se setkal s několika novými známými. Toho večera to nebyla jen sklenička. Pili spolu do noci a Keeho toho vypil víc, než kdy předtím. Když se probudil, hlava ho třeštila a vzpomínky byly nejasné. Uvědomil si, že jeho život, který byl dříve tak bezstarostný, začíná vymykat kontrole.

Facebook: Yoon Keeho

[jejivelicenstvoona]

AUGUST, DIE SHE MUST

tak zase happy hippie birthday, tak zase další nové číslo, na které si budu zvykat.

jeden zub moudrosti. střapatá ofina. závislost na nikotinu

kdo jsem kdo jsem kdo jsem

dvacet dva let dvacet dva deníků a dvacet dva světlých vlasů pod polštářem

o čem jsi snila?

slunce na obličeji

[kousava-poznamka]

23/02/24

Aukce rostlin - moje nová závislost, potěšení a důvod, proč skončím chudá, na ulici.

[cistota]

Potřebujeme anonymní romantiky

Láska je jako droga. V aktivní formě nás povzbudí jako stimulant, v pasivní formě nás přivádí k bezdůvodnému úlevu od tlaků života. V každé formě vzniká silná závislost.

Jakmile se jí jednou člověk poddá, stává se navždy vážně závislým. Po celý zbytek života si v sobě nese riziko, že toto semínko závislosti, jež v sobě nosí převezme kontrolu nad veškerými jeho afektu a stane se tedy pouhým sluhou své závislosti - lásky.

[allmothsdied]

Nevzdáváš to

Protože už dávno nemáš co vzdávat

A tak je tu další večer

Kdy se zoufale prázdným žaludkem

Polykáš loky vína

Protože nejsi sama a tak to není závislost

Jako na pocitu hladu

A obloha si výhružně modrá, blíž k zítřku

Jak moc je to špatně?

Stejně bys nespala... V kolik ráno vstáváš?

[buzzikcz]

Your addiction starts now, f*ggot!

Tvoje závislost právě začíná, b*zerante!

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ SEDMDESÁTÁ TŘETÍ – MEDITACE

Meditace se stává čím dál tím oblíbenější činnost v naší materialistické a uspěchané době. Schopnost zklidnit se a zbavit se myšlenek se učila a byla užívána po staletí v mnoha náboženstvích. Meditace, od latinského slova meditatio – rozjímání bývá doplňována v rámci duchovních cvičení modlitbou od slovanského slova mold – snažně prosit.

Jak meditace, tak i modlitba probíhá v mysli člověka, bez jakéhokoliv vlivu na okolí. Je to duševní, ale především duchovní činnost. Je zde však rozdíl. Při modlitbě se člověk ve svých myšlenkách obrací k Bohu o radu nebo pomoc a přeje si, aby se stala jeho vůle, při meditaci je se snaží zbavit myšlenek, tak aby splynul s okolním světem. Zbavil se svého egy, bytostného Já a rozplynul se do Všehomíru.

Jak se však člověk zbavuje myšlenek? Je to vůbec možné nebo je to pouze limitní přibližování se tomuto stavu? Jak mystici, tak i jogíni tvrdí, že tohoto stavu jsou po letech trpělivého cvičení schopni dosáhnout. Je mnoho meditačních technik, podle toho v rámci, kterého náboženství se praktikují, ale podstatou je uvědomit si jednotlivé části těla a potom se tohoto vědomí zbavovat, až se naše tělo stane nehmotné. Přesto si toho člověk musí být vědom, protože v bezvědomí by nemohl provádět toto vědomé odhmotnění. Se ztrátou vědomím by si nebyl vědom ničeho. Člověk by byl v kómatu nebo mrtev. Jsou známé jogínské techniky, kdy je možné, silou vůle, ovlivňovat fyziologické procesy těla a na určitou dobu přestat fyzicky existovat.

Podobně jako s většinou dobrých a užitečných věcí v životě nic se nemá přehánět. Totéž platí o meditaci. Většina lidí nedosáhne mimotělního zážitku, kdy se vidí holograficky ze všech stran, jak meditují. Jak již bylo řečeno meditace je rozjímání. Když člověk chce rozjímat, tak si pro tuto činnost musí najít čas a klidné místo, kde se může zabývat myšlenkovými pochody ve své hlavě. Ze začátku se mu budou v hlavě rojit různé, neuspořádané myšlenky, ale po čase jich ubude, začne si uvědomovat své tělo a pokud možno okolní přírodu. Hlavním cílem, je asi zbavit se těch chaotických a negativních myšlenek a ponechat pouze ty uspořádané a pozitivní. Zbavení se všech myšlenek by bylo, jako zastavit ve svém těle všechny biologické funkce, včetně chodu srdce. Pokud je člověk ve vědomém stavu, tak se myšlenek zbavit nelze.

Stále není jasno zda myšlenky jsou skutečně naše nebo zda k nám přichází z okolního vědomého světa, jehož jsme součástí. Bez ohledu na původ myšlenek je dobré se trénovat ve zbavováni se těch nepříjemných, znepokojivých a ponechání těch příjemných, povzbudivých. Těch znepokojivých myšlenek je čím dál tím více v našem globalizovaném, nepřetržitě propojeném světě. Cokoliv vidíme nebo slyšíme se ukládá, třeba jen okrajově do našeho mozku, a i věci které se nás přímo netýkají nás znepokojují. Náhle se v naší hlavě může objevit myšlenka nebo obraz na hrůzy minulé i současné které jsme zaznamenali zprostředkovaně přes telekomunikační media. Touto skutečností si uvědomujeme, jak jsme zodpovědní jeden za druhého a jsme součástí jednoho vesmírného vědomí.

Meditace, rozjímání by nám měla pomoci si udělat pořádek ve svých myšlenkách a uvědomit si co je podstatné pro náš život a co ne. Můžeme si tak určit prioritu kterými myšlenkami se budeme zabývat za všech okolností, kterými pouze občas a těmi, které zcela vypustíme z našeho života.

Za meditaci se dá považovat jakékoliv hlubší zamyšlení nad konkrétním problémem. Tuto schopnosti hlubšího a nerušeného zamyšlení člověk postupně ztrácí v neklidném, klipově vnímaném, informačním světě. Celková rozptýlenost a neschopnost se déle soustředit na jednu věc je typická pro dnešní dobu. Neustálé napojení na okolní svět digitálními technologiemi nutí člověka soustavně kontrolovat co se stalo nového a okamžitě na to reagovat. To takzvaně nové se po naši reakci stává staré a člověk čeká na další „podnětnou“ informaci. Tímto způsobem vzniká závislost na nových, většinou nepotřebných a nepodstatných informacích, výjimečně na myšlenkách. Současné myšlení se odehrává v rychle za sebou jdoucích obrazech a textech o maximální délce sms zprávy.

Současný svět je plný sdílených informací, ale je velice chudý na samostatné a souvislé myšlení. Dříve lidé měli čas a byli vedeni k tomu, aby rozjímali nad sebou a okolním světem. Radovali se z dobrých skutků a káli se ze svých hříchů. Jedině touto cestou mohli výjimeční lidé zcela sami a bez širokého vědeckého zázemí popsat pohyb vesmírných těles a fyzikální zákony, které jsou v běžném životě platné dodnes. Také i teorie relativity byla vymyšlená Albertem Einsteinem pohrouženého v myšlenkách nad papírem s tužkou v ruce bez množství informací, které jsou přístupné dnes. K tomu všemu je třeba schopnost meditace a rozjímání, která je dnes módní, ale nevede k těm výsledkům jako v dobách minulých.

Žijeme v době bez nosných myšlenek, hodnotné filozofie a upřímné víry. Jedině odpoutáním se od povrchností současného, konzumního světa v podobě hlubokého rozjímání a meditace se může člověk dostat opět na tu správnou cestu.

[pepikhipik]

⚠️Vypadají jako bonbóny, ale obsahují drogy

Jak rodiče poznají, že jejich dítě zkouší edibles❓

V tuzemsku roste trh s cukrovinkami s výtažky z konopí či kratomu. K mání jsou želé bonbóny, čokolády či sušenky. Prodejci i odborníci jim říkají anglickým výrazem edibles. Prodej zatím není nijak regulovaný, ale to by se mělo postupně změnit. Edibles obsahují i psychoaktivní látky a jsou rizikové například pro děti.

👉 V Česku se prodávají především edibles s obsahem konopných látek HHC a CBD. Méně často také s extrakty z kratomu, tedy listů exotického stromu.

Edibles mají podobu například želé bonbónů různých tvarů (kostky, medvídci, kroužky, tvary ovoce…), ale může jít také o čokoládu, med, koláče nebo sušenky.

❗Oslovení odborníci se shodují, že největší riziko představují edibles pro děti a dospívající. Jsou pro ně velkým lákadlem kvůli své formě připomínající sladkosti a snadnou dostupností na internetu či v prodejních automatech, které stojí i na frekventovaných veřejných místech.

❗ Edibles mohou vést snadno k předávkování či vytvoření závislosti.

Se stoupajícím užíváním edibles a znalostí jeho rizik je na místě také upozornění rodičům, aby byli ve střehu, protože vzhled návykových látek stále častěji připomíná potraviny.

Pozorný rodič může užívání edibles u dítěte zaznamenat. A to jak v podobě prázdných obalů, tak v podobě změny v chování. „Například u HHC jsou účinky podobné účinkům THC, tedy euforické, uvolňující, někdy mírně sedativní. Když je užité HHC v takové koncentraci, kdy se projeví jeho psychoaktivní účinky, může si toho rodič samozřejmě všimnout. Také může najít obaly od cukrovinek, kde je obsah HHC označen,“ vysvětluje adiktolog.

Více zde:

Bezprostřední rizika při intoxikaci drogou

Americký úřad pro kontrolu jedů obdržel mezi lety 2011 až 2017 kolem 1800 hlášení včetně zpráv o úmrtích. Objevily se mimo jiné tyto příznaky: nevolnost, kožní poruchy, zvracení, zácpa nebo průjem, bolesti svalů, závratě, vzestup krevního tlaku, záchvaty, ospalost a spánek, halucinace, zmatenost, depresivní stavy, útlum dechu a stavy bezvědomí. Riziko podstatně roste při interakci s jinými látkami nebo léky včetně alkoholu, kofeinu, marihuany, antidepresiv i dalších. Toxikologický průkaz drogy v těle zemřelých osob je sice možný, ale běžně se neprovádí. Je proto pravděpodobné, že počet zemřelých po aplikaci kratomu bude vyšší, než jak ho uvádějí statistiky. Zneužívání kratomu v těhotenství představuje riziko pro matku i plod.

Rizika po delším užívání

Zahrnují úzkost, podrážděnost, agresivitu, třesy, nechutenství, psychotické stavy, závislost a tělesné obtíže při odvykacím stavu. Zmiňují se také změny krevního tlaku a tepové frekvence, poškození jater, ledvin, plic a nervových buněk. Podobně jako u jiných drog jsou děti a dospívající vůči kratomu vnímavější a po delším užívání nelze vyloučit trvalé poškození mozku, jako je tomu například u marihuany. Odvykací stav zpravidla život neohrožuje a do značné míry se podobá odvykacímu stavu po opiátech. Bývá ale subjektivně trýznivý a ztěžuje odvykání. Objevuje se při něm široké spektrum příznaků, např. bolesti svalů, křeče v břiše, nevolnost a zvracení, průjem, neostré vidění, zvýšená teplota a záchvaty. Po psychické stránce lze zmínit nespavost, podrážděnost, úzkost a deprese. Odvykací stav začíná během 24 hodin po poslední aplikaci a trvá v závislosti na předchozí délce užívání a dávkách od tří do deseti dnů. Nejedná se o akademický problém, pacienti s těžkými odvykacími stavy se v nemocnici Bohnice skutečně objevují.

[forenerblog]

Orientace v zákonech o výživném v Britské Kolumbii: Co by rodiče měli vědět o podpoře dospělých dětí

Podpora dítěte (nebo výživné) je jedním z nejčastějších právních témat, které rodiče v Britské Kolumbii řeší. Ale co se stane, když dítě dosáhne dospělosti? Skončí výživné automaticky, nebo existují zvláštní podmínky, které by rodiče měli znát? Tento článek vám pomůže pochopit klíčové faktory týkající se family maintenance a odpoví na vaše otázky přístupnou a praktickou formou.

Úvod k výživnému pro dospělé děti

Zákony o výživném se mohou zdát komplikované, zejména pokud jde o dospělé děti. V Britské Kolumbii však existují jasné pravidla, která stanovují, kdy je rodič stále povinen poskytovat podporu. Chcete si být jistí, že jste splnili své zákonné povinnosti, ale také chcete rozumět svým právům? Tady je průvodce, který vám to vysvětlí krok za krokem.

Kdy končí výživné v Britské Kolumbii?

Obecně platí, že povinnost výživného končí, když dítě dosáhne věku 19 let – což je věk dospělosti v Britské Kolumbii. Ale ne vždy je to tak jednoduché. Pokud například dítě stále studuje nebo má zdravotní problémy, může být výživné prodlouženo.

Co říká zákon o podpoře dospělých dětí?

Podle rodinného práva v Britské Kolumbii může soud nařídit pokračování podpory i po dosažení dospělosti, pokud dítě nemůže být ekonomicky nezávislé. To zahrnuje situace, kdy dítě studuje, má zdravotní problémy nebo je jinak znevýhodněno.

Výjimky: Kdy výživné pokračuje?

1. Vzdělávání jako důvod pro pokračující výživné

Pokud dítě pokračuje ve studiu na vysoké škole nebo univerzitě, může soud rozhodnout o pokračování podpory, aby mu umožnil dokončit vzdělání. V takových případech se bere v úvahu finanční situace rodiče i studijní plán dítěte.

2. Zdravotní problémy a závislost na podpoře

Děti s vážnými zdravotními problémy, které jim brání být ekonomicky nezávislé, mohou být nadále oprávněny k výživnému. Rodiče by měli být připraveni předložit lékařské důkazy, které toto ospravedlňují.

Role soudů při rozhodování o výživném

Soudy v Britské Kolumbii se řídí principem spravedlnosti. Při rozhodování zvažují faktory jako potřeby dítěte, schopnost rodiče platit výživné a jakýkoli předešlý souhlas mezi stranami. Rodiče by měli být připraveni poskytnout detailní informace o svých financích.

Jak podat žádost o ukončení výživného?

Pokud si myslíte, že už není potřeba platit výživné, můžete podat žádost k soudu. Budete muset doložit, že dítě je nyní ekonomicky soběstačné nebo že již nesplňuje kritéria pro pokračující podporu.

Dohody mezi rodiči a jejich právní síla

Předem dohodnuté smlouvy mezi rodiči mohou mít právní váhu, pokud byly uzavřeny v souladu se zákonem. Pokud se však okolnosti změní, může být nutné tyto dohody přehodnotit u soudu.

Jak ovlivňuje příjem rodiče rozhodnutí?

Příjem rodiče hraje klíčovou roli při určování výše výživného. Rodič s nižším příjmem může požádat o snížení částky nebo úplné ukončení podpory.

Praktické rady pro rodiče

Komunikujte se svým dítětem. Transparentnost může pomoci předejít konfliktům.

Udržujte záznamy o platbách. Ty mohou být důležité při soudních řízeních.

Zvažte právní pomoc. Právník vám může pomoci zajistit, že vaše práva a povinnosti jsou správně pochopeny.

Časté mýty o výživném v Britské Kolumbii

Mýtus: Výživné vždy končí v 19 letech. Fakt: Existují výjimky, které mohou prodloužit podporu.

Mýtus: Soud vždy straní dítěti. Fakt: Soudy se snaží dosáhnout spravedlivého rozhodnutí na základě faktů.

Jak najít právní pomoc v otázkách výživného

V Britské Kolumbii existuje mnoho organizací, které mohou rodičům pomoci porozumět jejich právům a povinnostem. Právní pomoc lze získat prostřednictvím Family Law Line nebo místních komunitních právních center.

Význam komunikace mezi rodičem a dítětem

Dobrá komunikace mezi rodičem a dítětem může usnadnit proces rozhodování o výživném. Pokud dítě chápe vaši situaci, může být snazší najít společné řešení.

Závěr: Klíčové poznatky pro rodiče

Zákony o výživném v Britské Kolumbii mohou být složité, ale s dobrým porozuměním pravidlům a dostupnou právní pomocí můžete zajistit, že budete jednat v nejlepším zájmu svého dítěte i sebe. Pamatujte, že klíčem k úspěchu je komunikace, transparentnost a ochota spolupracovat.

[terminus-technicus]

Ukaž mi svůj vnitřní chaos, prosím.

Možná, že je to ve skutečnosti ta odpověď, na kterou jsem celou dobu čekal. Řešení a rozhřešení. Problém, který se vyřešil sám, jako vždy. Změní se to? Nezmění se to? Měl bych vítat příležitost se dostat z další své vlastní pitomé pasti, do níž jsem se dostal svou vinou; ovšem teď už je dost těžké a bolestivé to přijmout. Spousta věcí je návykových, a o to víc, když jste někdo, kdo chronicky hledá způsob úniku. Jsem mistr ve vytváření všestranně destruktivních situací. Přišel jsem, viděl jsem a zase jsem nějakým způsobem prohrál. To, že to vůbec začalo, byla prohra, a postupně se pak kupí jen další a další chyby směrující k finálnímu "celou dobu jsem věděl, že to skončí špatně, ale nedokázal jsem to zastavit". Vždy to skončí špatně. A nezáleží na tom, co cítím, nezáleží na tom, že to byla uměle vytvořená závislost; já z toho vždy vyjdu s bolestí. Neexistuje způsob, jak bych mohl vyhrát. Nelhal jsem, ale nikdy jsem tě nemiloval. Budoucnost, kterou zahodíš, je budoucnost, která stejně nikdy nemohla být. Když to není nafurt, tak to stejně nemá cenu. Neznáš odpovědi, neznáš všechny proměnné, ale na tom vlastně nezáleží. Už není nic, na čem by záleželo; snad jen těch pár univerzitních kreditů, které mě posunou vzhůru na fiktivním žebříčku užitné idiosynkrazie, jež by mi možná k něčemu byla, kdybych neměl místo mozku hromadu nekonečných cyklů zaseklých už navždy v sobě samých. Budím se s úzkostí a už zase jsem v něčím snu umíral.

A ty prášky jsou tak strašně slabé.

[haneulgangnamacademy-rpg]

BLOO

Jméno postavy: Kim Hyunwoong Pozice: Student Ročník: 1. ročník magisterského studia ekonomické fakulty Národnost: Korea

Backstory: Bloo nikdy neměl domov v pravém slova smyslu. Narodil se do rodiny, která působila navenek normálně, ale uvnitř byla prohnilá. Otec byl chladný, panovačný člověk, který neměl trpělivost na slabost, a Bloo nikdy nebyl dost dobrý. Cokoliv udělal, bylo špatně. Příliš citlivý, příliš hlučný, příliš zasněný. Každé jeho slovo mohlo být použito proti němu. Otec ho nebil, nepotřeboval to – stačilo, že ho slovně drtil, ponižoval, srážel jeho sebedůvěru, dokud Bloo nezačal pochybovat o vlastní hodnotě. Matka se držela stranou, přihlížela, ale nezasáhla. Možná se bála, možná se vzdala. Když byl mladší, snažil se otcovo uznání získat. Myslel si, že když se bude víc snažit, když bude lepší, když bude přesně takový, jakého ho chce mít, možná konečně uslyší něco jiného než kritiku. Ale nic se nezměnilo. A tak jednoho dne přestal bojovat a prostě to vzdal. Už se nesnažil být dobrý syn. Místo toho se ponořil do hudby – do textů, které v sobě nosil, ale neměl komu říct. Navzdory všemu se dostal na univerzitu. Nestuduje umění, i když by ho to táhlo víc. Místo toho si vybral něco, co je praktické a co ho aspoň trochu udrží v blízkosti hudebního světa – ekonomii, konkrétně hudební management. Ne snad proto, že by ho zajímaly tabulky nebo čísla, ale protože chce pochopit, jak hudební průmysl funguje. Jak dostat hudbu ven, jak ji prodat, jak se nenechat sežrat tím systémem. Po nocích sedí ve studiu, skládá, píše texty a utápí se v cigaretovém kouři a zamlžených myšlenkách. Ví, že má talent. Ví, že by mohl dokázat velké věci. Jenže stejně tak ví, že se sám sabotuje. Poprvé se napil někdy kolem patnácti, první tvrdší drogu zkusil o pár let později. Nešlo ani tak o závislost, spíš o otupení. Svět byl příliš hlučný, příliš těžký, příliš reálný – a on potřeboval na chvíli uniknout. Kokain ho udržoval vzhůru, alkohol ho zjemňoval, tráva ho otupovala. Každý den se rozhodoval, co z toho bude potřebovat víc. Není to tak, že by si užíval tenhle destruktivní životní styl – jen neví, jak jinak existovat. S lidmi to má složité. Na jednu stranu nechce být sám, na druhou stranu každého dřív nebo později od sebe odstrčí. Některé noci tráví v cizích postelích, jen aby si pak připadal ještě prázdnější. Přátel má málo, protože většinu lidí k sobě nepustí. A když už se někdo přiblíží, začne být sebedestruktivní a testuje jejich trpělivost, dokud ho neopustí sami. Možná proto, že hluboko uvnitř věří, že si stejně nikoho nezaslouží. Hudba je to jediné, co mu dává pocit smyslu. Jediné, co mu připadá skutečné. Ale někdy si klade otázku – je to dost? Bude to někdy dost? Nebo se jednoho dne probudí a zjistí, že i tohle ztratil?

Facebook: 블루

[goblin-w-polsce]

Krásné nedělní ráno všem! My už sedíme v prndolínu do Varšavy. Venku prší, doufáme, že ve Varšavě nebude, aby si F. mohl konečně užít nějaké to hřiště.

M. si nemůže polské pendolino vynachválit, je přímo nadšen, prý mají lepší sedačky.

Taky při čekání na nádraží opět neodolal a museli jsme koupit alespoň jeden panczek (a donut pro F.) na cestu. Tohle je už závislost.

[kseckovator]

lepší mít závislost, než mít závist