#ze se tam

[falling-through-the-sea]

Chtela jsem udelat analogovy horor, ale tohle proste vypada roztomile xddd

[louielle]

A tale of two halves:

[tetalibuse]

Jak spím s tím že je možné že v příští sérii Štěpánku Snížkovou pošlou do vězení nebo ji dokonce zabijou kvůli té složce pro Evu

[nejene]

Návrh profesora z dnešní přednášky- prejmenovat Brno na Mendeltown (Mendel město?).

V Americe by to prý už dávno udělali.

[punk-in-metal-detector]

možná jsem staromódní, ale mám takový pocit, že ke koupi roční šalinkarty, by neměl být nutný účet na jejich webu, kam musíte uložit svojí platební kartu, na kterou je ta jízdenka pak vázaná.....

Když na chvíli opomeneme že ne každý má platební kartu a že nosit ji neustále u sebe není nejmoudřejší, tak i z hlediska toho systému je to naprosto šílený bezpečnostní riziko?? A prokazovat, že máte jízdenku nějakému joudovi, který tvrdí, že je kontrolor, přes terminál je ještě šílenější?? Nemluvě o potřebě nahrát sken občanky do to účtu na webu, což je v naší republice nelegální??

A vím, že nabízí nějakou Anonymní kartu, která by měla tu platební nahradit, ale info kromě dvou zmínek o téhle možnosti vlastně neexistuje? Pravda je, že údaje z občanky taky umožňují ověřit na pobočce, takže to vlastně nelegální není a jenom zveličuji, protože ta služba skenem podmíněná není. Ale stejně to nedávám

[mist-the-wannabe-linguist]

ok zdá se mi to anebo většina ostraváků má pocit, že by jinde prostě žít nemohli

[kralovna-ne-stesti]

Zase jsme přišli o všechny slepičky. A náš kocour, co u nich trávil dost času, teď leží vedle kurníku a brečí a mě to láme srdce.

[hynku-vileme-jarmilo]

This user is a Lucerna hater

Špatná akustika-hroznej hluk a hovno slyšet

Mrtě lidí - jakože příliš hodně

Vedro na chcipnuti - komunisti zazdili ventilaci nebo tak něco

Drahý nájem a bookování několik let dopředu

Drahy pivo

Jakože drahý úplně všechno

Málo záchodů (to mi nevadi. mam záminku chodit ba pány)

Jediná výhoda - a čím si to drží pověst je poloha v centru Prahy

[notknowncryptid]

tři princezny je extrémně psychedelická pohádka 😭

tři princezny, sestry, kdy každá má jednu (1) charakterovou vlastnost a žijí v klidném malém království. vedlejší království provádí ekoterorismus kvůli těžbě hexcore ahh šutru. šutr dojde. královna ekoteroristického království chce začít těžit v tom klidném království a protože to nechtějí a jedna s princezen je sofie (čti moudrá)(prý) tak navrhne jako řešení, že půjdou (všechny tři) vedle na námluvy nevlastního syna královny (autismus trojan) aby jim královna nemohla vyhlásit válku (když jsou námluvy tak se to nemůže). trojan je vynálezce a má bonding time s tou chytrou. královna pošle naši supertrojku do podsvětí, neboť slyšela ze tam je hexcore ahh šutr premium verze, co nepřestane nikdy svítit. princezny jdou za slunečníkem a pak měsíčníkem kvůli otevření brány do podsvětí a každý z nich si nechá jednu princeznu jako cenu za svůj paprsek (navždy)(jejich osud je podán jako smrt), chytrá jde do podsvětí, trojan za ní doletí, přechytračí královnu (protože jsou chytří) a pak jsou všichni šťastní až do smrti. (dvě zbylé princezny si asi vypěstovaly Stockholm syndrom, protože jsou na konci ženy Slunce a Měsíce)

plus psychotické záběry kamerou na 0.5 celou dobu

[louielle]

"Já když jezdila stopem, tak Žižka měl ještě vobě voči."

— postarší rodinná známá

[trepka]

Momentka ze studia medicíny :)

Přednostka ústavu ráno na patofyziologii: Dneska po přednášce bude pan profesor zpívat koledy.

Přednášku měla jeho manželka, vstoupí profesor.

Manželka, podrážděně: Říkal jsi že přijdeš až ve čtvrt!

Manžel, zvesela: No já se nemohl dočkat! Tak já si sem sednu ještě…

Když jeho žena skončila, pustil si tam prezentaci s notama, a opravdu, zpívalo se.

Po pár koledách na nás kouká: Vy jste ale dobrej ročník!

Nevím kdy naposledy jsem zpívala koledy a vlastně jsem doteď nezaregistrovala že je prosinec a budou Vánoce, ale tahle akce byla fakt boží!

[punk-in-metal-detector]

Studentské carbonara

Aneb jídlo, kterým jsem přesvědčil i největší nevěřící, že v kuchyni nejsem až taková pohroma

Ingredience

alespoň jeden plátek anglické, ale pokud ani ta není, tak dát na pánev trochu sádla také funguje, stačí pak ignorovat všechny části, kde zmiňuji slaninu

špagety nebo pokud se cítíte divoce jakékoliv jiné těstoviny

mléko

vajíčko (rada, kterou jste tady neslyšeli: určitě někdo v okolí má slepice), většinou dávám jedno vajíčko na jednu porci

cihla

pro fajnšmekry předem nastrouhaný parmezán z kaufu

bazalka

oregano

česnek (stroužek až dva)

pepř

pokud nemáte respekt pro Italy ani svá ústa, tak špetka chili

ideálně sušená větvička rozmarýnu (doporučuju narvat do zásoby až budete někdy u jadranu, je to for free a nikomu tam chybět nebude, pokud máte zelené ruce jako můj děda, můžete si s ním doma založit třeba černý biznis)

Postup

Uvařte těstoviny. Dal bych krok od kroku postup na vaření těstovin, ale šance jsou, že to na rozdíl ode mne umíte bez toho, aby byla voda po půlce sporáku.

Během vaření těstoviny do mističky vyklepneme vajíčko/a a rozšleháme je vidličkou

Do vajíčka přilijeme pouze trošku mléka, odhadem tak polévkovou lžíci na jedno vejce a polévkovou lžíci těstovinové vody, pokud jste už těstoviny mezitím slili nebo používáte těstoviny včera od oběda, tak vodu nahraďte opět mlíkem stejně tam tu vodu dávám jen proto, že to vypadá cool.

Do směsi nastrouhejte cihlu a případně nasypeme parmezán, těžko se popisuje kolik, ale ve výsledku je ta směs tak 60% sýr, 40% tekutiny.

Přihoďte sušenou bazalku, oregano, pepř, sůl, případně chilli podle chuti, rada: je tam toho potřeba víc než se zdá.

Nakrájejte slaninu, nebudu vám říkat na jakou velikost, prostě tak jak se vám bude líbit.

Hoďte slaninu do hrnce. (Preferuje se ten ve kterém jste vařili těstoviny, zbytečné špinit další a je jistota, že se tam ty těstoviny znova vejdou.)

Během smažení anglické si oloupejte česnek, pokud jste fajnový můžete ho utřít, já jsem ale lína takže většinou stroužek rozkrájím jen na čtvrtky a před přidáním těstovin ho z hrnce vyndám. (Potom se dá sníst, tím smažením přestane pálit a zesládne a my přece zbytečně nevyhazujeme jídlo.)

Když anglická lehce zhnědne a vypadá že za pár minut bude přihodíme česnek a rozmarýn i s větví.

Když je slanina hnědá a křupavá, vyndáme česnek.

Pokud vám těstoviny už vychladly rychle je ohřejeme v mikrovlnce, jinak je rovnou hodíme do hrnce.

Na těstoviny po částech nalejeme směs, kterou jsme připravili na začátku a pořádně promícháme dokud se sýr nerozpustí a vajíčko nesrazí.

Potom Bon apple teeth, můžete podávám, bonusové body, pokud se vám podaří najít tu větvičku rozmarýnu, co zůstala někde v hrnci a použít ji jako ozdobu na talíři.

Poznámka: poměr sýru někdy funguje dobře někdy hůr, protože každá cihla má jiné vlastnosti, i když je furt od stejné značky, ano také mě to štve

Pokud jste jako já, tzn. chudí a v potřebě občasné stravy, co není polévka z pytlíčku (a nemáte veganské dietní restrikce), chci vám tu dát uličnický nástřel

pstruha.

Potřebné ingredience:

jeden v rámci možností participující pstruh (dá se ulovit v lese, ale lepší je Billa, kde dva stojí kolem 29 korun)

brambory (varnej typ B, protože C je na pyré a A je tvrdý zlo z dílny satanovy, který odmítám uznat jako autonomní zeleninu)

pár plátků seschlýho citronu a snítka petržele zcizený ze zahrádky vašeho nejmíň oblíbenýho souseda, pokud jste hogo fogo

sůl a kmín (nedaj se dost dobře zcizit, ale je zima a blíží se sníh, takže pokud si ti odvážnější z vás počíhaj na nějaký nic netušící silničáře, vůbec nesoudim. Robin Hood českýho národa byl už dlouho potřeba)

oliváč

máslo

Postup:

omyjte pstruha. Kdo ví, kde se válel.

osolte zevnitř a naskládejte do něj tři plátky citronu a plátek másla na znamení respektu

jebněž na toho zlosyna kmín (a další plátek másla na znamení respektu)

dejte do pekáče vymazanýho trochou oliváče, aby se po upečení nevzpíral zatčení

jebněte to celý do trouby na 190 až 200 stupňů a zapomeňte na to tak na patnáct až dvacet pět minut (ale pak si na to pls zase vzpomeňte, jinak se tenhle recept mění na bezpečnej návod, jak přijít o nájemní deposit)

mezitim si dejte v osolený vodě s kmínem vařit nakrájený brambory (když budou oloupaný, budu na vás hrdý, ale když oloupaný nebudou, budu na vás stále hrdý). To, že jsou udělaný, poznáte podle toho, že je nabodnete na vidličku a ony z ní znechuceně spadnou.

na talíři to vyšňořte petrželí, pokud máte. Na znamení respektu. (A taky jako fakáč zahrádkáři panu Podlipskýmu odvedle, kterej vás nikdy nepozdravil zpátky.)

(tatarka neni potřeba, ale je to znamení repsektu)

dobrou chuť ♥

[the-vegetation-in-question]

Už je to sice nějakou dobu, co jsem se odstěhovala, ale protože můžete dostat děvče z Mendlova náměstí, ale Mendlovo náměstí z děvčete nikdy, anžto tento zážitek vás poznamená víc než cejchování, Zkouška trav a rakovina plic dohromady, představuji vám:

✨MENDLÁK GOTHIC ✨

(aneb Kdyby Stephen King nenapsal Zkratky paní Toddové, napsala bych je já - tak, jako všechny tyto příběhy napsal sám život)

Ve vzduchu se vznáší smrad. Zvěsti říkají, že jde z pivovaru. Ty v něm cítíš továrnu na výrobu gumy, gymplácká léta a zmařené sny. Nepleteš se. Pivovar je Starobrno.

Vejdeš do Alberta, je osm ráno. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, jsou tři odpoledne. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, je osm večer. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Možná nikdy nebylo. Nevzpomínáš si, jak vypadá obal Moravského bochníku. Nikdy jsi ho neviděl*a. A nikdy neuvidíš.

Přijíždí šalina číslo 1. Směr Pisárky, usoudíš bláhově. Na čele šaliny je nápis se šipkou. Znaky pod ním nejsou v žádném ze kdy existujících živých či mrtvých lidských jazyků.

Světelná tabule ohlašuje příjezd šaliny číslo 5. Přijíždějí čtyři šestky za sebou. Šalina číslo 5 stojí na slepé koleji. Stojí tam už roky. Ještě před chvílí tam nebyla. Odjíždí s rozsvíceným nápisem NENASTUPUJTE. V kabině nikdo není.

Při výstupu z MHD stoupneš přímo do tmavé kaluže. Přinejmenším na 50 % je to krev. Pravděpodobnost se zvyšuje, máš-li v tu chvíli na nohou lodičky.

Když vycházíš z Kouřícího králíka, je čtvrt na dvě ráno. Možná jsi přišel ve tři odpoledne, možná v deset večer, možná ve čtyři v noci (proč mají pořád otevřeno?), nezáleží na tom, když odcházíš, je čtvrt na dvě ráno. Při odchodu ti na cestu hraje živý jazz. Kapela je dávno pryč.

"Skočím jenom pro víno a pro pečivo na zítřek," řekne ti tvůj muž před Albertem. Čekáš venku. "Jdu pro dvě věci, za minutu jsem tu." Už měl být zpátky. Skrze skleněné dveře sleduješ frontu, nedohlédneš na její konec. Tvůj muž v ní nestojí. Proč se ještě nevrátil? Jak vypadal? Na koho tu vůbec čekáš? Jak dlouho už tu čekáš? Tvůj muž se vrací. Oba máte ve tvářích vepsaná desetiletí navíc a skráních šedo. Pečivo zapomněl.

Ráno vstáváš na autobus, kterým jezdíš denně. Zastávka tam není. Cedule chybí, absence jízdního řádu je bolestně hmatatelná. ZASTÁVKA PŘESUNUTA, hlásá nápis s velkým červeným křížem. Vyměníš si pohled s člověkem stojícím vedle tebe, v jeho znavených očích čteš nevyslovenou otázku a poslední záblesk zoufalé naděje, přičemž nebožák už předem tuší, že je marná. Odpovídáš mu beze slov se stejnou hlubokou rezignací vtištěnou do kontur vlastních rysů. Nevíš, kam byla zastávka přesunuta. Nikdo to neví. Možná na jinou úroveň existence. Možná do Prahy.

V 17:59 vyrážíš od letohrádku Mitrovských na divadelní zkoušku, která začíná v 18:00. Rozhodneš se zkrátit si cestu myší dírou za teplárnou. Nekonečně dlouho jdeš tmou. Nevidíš na krok. Zvuky civilizace se stávají matným tušením v dáli. Zapomeneš, který je rok, tvář svého otce a vlastní jméno. Projdeš ohněm a smrtí. Náhle tě vítá světlo a šňůry s vlajícím prádlem. Jsi u Lumosu, je 17:58. Jsi tam první.

Sleduješ, jak se havrani houfují v korunách stromů. Přinejmenším naivně doufáš, že se pod černou masou stále nacházejí stromy. Jistota se s každou další hodinou a každým dalším přiletěvším opeřencem vytrácí. Nevidíš ani zeleň, ani nebe. Jsou zticha. Děsíš se okamžiku, kdy jejich hlasy zazní v unisonu. Sedí. Vyčkávají. Spatříš ještě někdy slunce? Kdoví.

Jdeš kolem Hrachoviny. Alespoň tak jí někteří místní říkají, jiní s hrůzou v očích tlumí hlas. To, jak se pohnula tvým směrem, jakmile jsi odvrátil*a zrak, se ti určitě jen zdálo. Z jakéhosi jistě zcela nesouvisejícího důvodu se následujících několik let odmítáš dívat na desátou epizodu třetí série Doctora Who. Při čekání na rozjezd máš pocit, že ti socha cosi nesrozumitelně šeptá hlasy současných významných osobností města Brna. Když v její blízkosti jednou nedopatřením vyslovíš jméno úřadující imperátorky, zničehonic se odnikud srotí vyděšený mnohohlavý dav a ucpe ti ústa knedlíčkem z bistra Dragon III. Ona tam je. Slyší. Čeká. Nechceš přece, aby se probudila. Nechceš upoutat její pozornost.

DARUJ KREV, spatříš jednoho dne z kuchyňského okna billboard. Je vidět i ze všech ostatních oken. I z těch na opačnou světovou stranu. DARUJ KREV, vyzývá tě přes koruny stromů. Neříká komu. Konečně jednoho dne sebereš odvahu a jdeš si ho prohlédnout zblízka. Na ploše není žádný kontakt ani jakákoli další informace. DARUJ KREV, přikazuje ti billboard.

Všude je zábradlí. Není náměstí, jen zábradlí. "To aby lidi ze zastávek nevbíhali do kolejí a do silnice," říkali. Nevbíhají. Není úniku. Zastávky se plní plačícími přeživšími. Už není kam jít. "Ale prý támhle nějaký kousek zase odstraní, aby se tu lépe přecházelo," uslyšíš za sebou konejšivý hlas. Ohlédneš se po jeho původci. Vidíš jen zábradlí.

Slyšíš vzdálené zvuky koncertu z Výstaviště. Jednou je osm večer v pátek, jindy nedělní poledne nebo Štědrý den. Na Výstavišti se vždycky hraje a ty nemůžeš vyvětrat. Pokud jsi tak pomýlený*á a přesto to uděláš, po zásluze tě ztrestá hlas, jenž ti ve tři hodiny ráno pod oknem hlasitě a za použití kompletní sady argumentačních faulů vysvětlí, proč jsou Slováci nejhorší zaměstnanci.

Za kontejnerem u zastávky zahlédneš stín. Je to potkan? Včera to určitě byl potkan. Neuvažuješ nad tím, proč onen stín tentokrát běhá po dvou a zdá se být signifikantně větší než den předtím, ani proč má najednou tolik zubů. Bože, tolik zubů.

(Disclaimer: omlouvám se všem bizarním místům, bytostem a událostem, které jsem do výčtu nezahrnula, má paměť podobna jest ementálu a po dvou letech na Mendlově náměstí bez pračky a s plísní v komoře jsem ráda, že po nocích nevídám tančící luskouny, tzn. milé děti, neutrácejte za halucinogeny, přestěhujte se na Mendlák, xoxo)

[kdomipodakopretinu]

I když od Animefestu uplynuly skoro dva měsíce, stále nemůžu přestat myslet na tu jednu yaoi přednášku, která se hned ze začátku zvrtla v debatu o českých lodích. Takže tam začali skákat tyhle poklady

[kralovna-ne-stesti]

Volá mě klid a tvořivost. Vnitřní svět, kterej v sobě kvůli povinnostem, spěchu a modernímu tempu potlačuju.

Volá mě čtení knížek místo tiktoku. Volá mě domácí tvoření místo her na mobilu. Volá mě kreativita, která bublá pod povrchem.

Už jsem opětovně utla zprávy. Člověk si ani nevšimne, a najednou je čte denně, dvakrát, třikrát za den... Scroluju rychle, protože nechci nepříjemnej obsah a zastavuju u receptů a přírody. Připravuju svůj mozek i strach zase zlehka sklouznout ke svým projektům, ale bez tlaku a stresu - snažím se naladit na užívání a ne na tlak sama na sebe. Sbírám si rozvojová témata, podcasty, knihy... abych zase našla cestu k sobě a rovnováze.

Chtěla bych každej den vytvořit jednu věc. Přečíst pár stránek knihy. Ubírat čas na mobilu. Zkracovat čas usínání. Zase zautomatizovat procházky. Mít připravený snídaně. Zkoušet nový recepty koláčů a buchet. Najet zpátky do režimu starání se o domácnost. Ztišit hlavu a nechat mluvit srdce.

Zpřítomnit se, naslouchat si a sladit se zase sama se sebou.

Chybí mi to. Chybím si.

[nejene]

Řešíme české vysledky spotify? Mám k tomu co říct.

(Ten Hugh Jackman, brodway a Hollywood jsepu tam protože jsem strávila nezdravě moc času poslouchání soundtracku Bídníků a jiných muzikálů)

A tohle na mě osobně zaútočilo:

tak jsem očividně obrozenec srdcem i duší. i ušima

můj největší úspěch tohoto roku je, že jsem v 0.05% top posluchačů Václava Neckáře