notknowncryptid

[notknowncryptid]

I think also we shouldn't forget about the statue above the window on the church of st. Jacob which is usually wrongly said to be an angel showing its butt, however in actuality it's two people boning ^^ (I don't have a photo unfortunately tho)

Every now and then I mention something about the city of Brno to my american friends and it often causes much confusion/concern, so I wanna try to make a list summary of Everything Wrong With Brno

imma start

there is a place called Hell

there is a public transport stop called Crematorium, it is named after the nearby crematorium

it is oddly easy to take the wrong tram and accidentally end up at the Crematorium

the crematorium looks like this

add more

[notknowncryptid]

umm i need reassurance that my presence is wanted but i can’t ask for reassurance because that’s really Embarrassing and it wouldn’t feel genuine if i asked for it

[notknowncryptid]

viktor arcane has to be one of the characters ever.

he's gay. he's terminally ill. he's suicidal. he's from league of legends. he's in a toxic relationship with an orb. he also might be the orb(???). he bullshitted his way into the academy by pretending he went there. he rizzed up a guy so he wouldn't kill himself. he then tried to impress said guy by breaking into his boss's lab. then when he got caught he tried to play it off by saying he thought this big intimidating door was his bedroom door and he was just trying to sneak a guy in there. he nearly died because hetero sex was happening like a mile away. kinda. he took illegal drugs. he's also the apprentice of the guy who's making the illegal drugs and never mentions it. he's inspired off of the tale of frankenstein's monster. he got shot by a missle and fucking died. when he came back to life he immediately broke up his messy gay situationship and became jesus fucking christ.

truly one of the characters of all time

[notknowncryptid]

můj oblíbený kousek, vtípeček, dalo by se říci, je říkat 'to by se mělo zakázat' o věcech jako bolest mých zad, kausální vztah psychických a fyzických problémů nebo důsledky nedostatku spánku, s indikací toho, že by tento zákaz měla vykonat vláda.

moje další talenty v oboru umění konverzace, obsahují reference na věci o kterých nikdo kolem mě neslyšel.

[notknowncryptid]

můj oblíbený kousek, vtípeček, dalo by se říci, je říkat 'to by se mělo zakázat' o věcech jako bolest mých zad, kausální vztah psychických a fyzických problémů nebo důsledky nedostatku spánku, s indikací toho, že by tento zákaz měla vykonat vláda.

moje další talenty v oboru umění konverzace, obsahují reference na věci o kterých nikdo kolem mě neslyšel.

[notknowncryptid]

worm wife <3

I do not know why the hive chose me, but it did. And I think that it always had. The song is loud and beautiful and I am so very afraid.

[notknowncryptid]

jude duarte is my poor little meow meow. in my heart always. so cool. smash.

[notknowncryptid]

soooo, do we know if the fae can lie through song? I would think that no they can't, but then, their songs must be full of uncertainty so everyone can sing them and they can't sing a lot of human songs. or, they can, but that would open a whole other can of worms...

anyways yeah, is this a stupid question, did holly black answer it in any of the books or in other ways? please share your knowledge 🙏

[notknowncryptid]

cardan and jude ♔

idk if i like this but whatever

this will also be available to buy on my inprnt so stay tuned 🫶🏻

(based on dolce&gabbana 2006 fall/winter collection cover by Steven Meisel)

characters by Holly Black

[notknowncryptid]

ten pocit když najdu nový kontent, nový fandom, do kterého spadnu s rychlostí světla, ale je to úplně jinej typ fanoušků než na co jsem zvyklej. a jinej typ kontetu taky 😭

[notknowncryptid]

Your gender is now the first randomized wikipedia article you get. No rerolls.

[notknowncryptid]

DON’T STOP THE PARTYYYY

[notknowncryptid]

Merlinktober day 25 (Technically 26): Painting

This took a whopping 14 hours to paint. I’m very happy with myself though.

(Even if my Ipad isn’t, it was dying from the amount of detail)

[notknowncryptid]

reblog to give the person you reblogged this from a little pumpkin 🧡

[notknowncryptid]

Tested positive for being a lovely and handsome yet sleepy boy

[notknowncryptid]

dneska jsem se spolužákem řešil anglické fráze, které v češtině používám a došli jsme k nádhernému a ryze českému ekvivalentu jedné z mých oblíbených. názory?

I'm gonna die on this hill = Tohle je můj Kresčak

[notknowncryptid]

Už je to sice nějakou dobu, co jsem se odstěhovala, ale protože můžete dostat děvče z Mendlova náměstí, ale Mendlovo náměstí z děvčete nikdy, anžto tento zážitek vás poznamená víc než cejchování, Zkouška trav a rakovina plic dohromady, představuji vám:

✨MENDLÁK GOTHIC ✨

(aneb Kdyby Stephen King nenapsal Zkratky paní Toddové, napsala bych je já - tak, jako všechny tyto příběhy napsal sám život)

Ve vzduchu se vznáší smrad. Zvěsti říkají, že jde z pivovaru. Ty v něm cítíš továrnu na výrobu gumy, gymplácká léta a zmařené sny. Nepleteš se. Pivovar je Starobrno.

Vejdeš do Alberta, je osm ráno. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, jsou tři odpoledne. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, je osm večer. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Možná nikdy nebylo. Nevzpomínáš si, jak vypadá obal Moravského bochníku. Nikdy jsi ho neviděl*a. A nikdy neuvidíš.

Přijíždí šalina číslo 1. Směr Pisárky, usoudíš bláhově. Na čele šaliny je nápis se šipkou. Znaky pod ním nejsou v žádném ze kdy existujících živých či mrtvých lidských jazyků.

Světelná tabule ohlašuje příjezd šaliny číslo 5. Přijíždějí čtyři šestky za sebou. Šalina číslo 5 stojí na slepé koleji. Stojí tam už roky. Ještě před chvílí tam nebyla. Odjíždí s rozsvíceným nápisem NENASTUPUJTE. V kabině nikdo není.

Při výstupu z MHD stoupneš přímo do tmavé kaluže. Přinejmenším na 50 % je to krev. Pravděpodobnost se zvyšuje, máš-li v tu chvíli na nohou lodičky.

Když vycházíš z Kouřícího králíka, je čtvrt na dvě ráno. Možná jsi přišel ve tři odpoledne, možná v deset večer, možná ve čtyři v noci (proč mají pořád otevřeno?), nezáleží na tom, když odcházíš, je čtvrt na dvě ráno. Při odchodu ti na cestu hraje živý jazz. Kapela je dávno pryč.

"Skočím jenom pro víno a pro pečivo na zítřek," řekne ti tvůj muž před Albertem. Čekáš venku. "Jdu pro dvě věci, za minutu jsem tu." Už měl být zpátky. Skrze skleněné dveře sleduješ frontu, nedohlédneš na její konec. Tvůj muž v ní nestojí. Proč se ještě nevrátil? Jak vypadal? Na koho tu vůbec čekáš? Jak dlouho už tu čekáš? Tvůj muž se vrací. Oba máte ve tvářích vepsaná desetiletí navíc a skráních šedo. Pečivo zapomněl.

Ráno vstáváš na autobus, kterým jezdíš denně. Zastávka tam není. Cedule chybí, absence jízdního řádu je bolestně hmatatelná. ZASTÁVKA PŘESUNUTA, hlásá nápis s velkým červeným křížem. Vyměníš si pohled s člověkem stojícím vedle tebe, v jeho znavených očích čteš nevyslovenou otázku a poslední záblesk zoufalé naděje, přičemž nebožák už předem tuší, že je marná. Odpovídáš mu beze slov se stejnou hlubokou rezignací vtištěnou do kontur vlastních rysů. Nevíš, kam byla zastávka přesunuta. Nikdo to neví. Možná na jinou úroveň existence. Možná do Prahy.

V 17:59 vyrážíš od letohrádku Mitrovských na divadelní zkoušku, která začíná v 18:00. Rozhodneš se zkrátit si cestu myší dírou za teplárnou. Nekonečně dlouho jdeš tmou. Nevidíš na krok. Zvuky civilizace se stávají matným tušením v dáli. Zapomeneš, který je rok, tvář svého otce a vlastní jméno. Projdeš ohněm a smrtí. Náhle tě vítá světlo a šňůry s vlajícím prádlem. Jsi u Lumosu, je 17:58. Jsi tam první.

Sleduješ, jak se havrani houfují v korunách stromů. Přinejmenším naivně doufáš, že se pod černou masou stále nacházejí stromy. Jistota se s každou další hodinou a každým dalším přiletěvším opeřencem vytrácí. Nevidíš ani zeleň, ani nebe. Jsou zticha. Děsíš se okamžiku, kdy jejich hlasy zazní v unisonu. Sedí. Vyčkávají. Spatříš ještě někdy slunce? Kdoví.

Jdeš kolem Hrachoviny. Alespoň tak jí někteří místní říkají, jiní s hrůzou v očích tlumí hlas. To, jak se pohnula tvým směrem, jakmile jsi odvrátil*a zrak, se ti určitě jen zdálo. Z jakéhosi jistě zcela nesouvisejícího důvodu se následujících několik let odmítáš dívat na desátou epizodu třetí série Doctora Who. Při čekání na rozjezd máš pocit, že ti socha cosi nesrozumitelně šeptá hlasy současných významných osobností města Brna. Když v její blízkosti jednou nedopatřením vyslovíš jméno úřadující imperátorky, zničehonic se odnikud srotí vyděšený mnohohlavý dav a ucpe ti ústa knedlíčkem z bistra Dragon III. Ona tam je. Slyší. Čeká. Nechceš přece, aby se probudila. Nechceš upoutat její pozornost.

DARUJ KREV, spatříš jednoho dne z kuchyňského okna billboard. Je vidět i ze všech ostatních oken. I z těch na opačnou světovou stranu. DARUJ KREV, vyzývá tě přes koruny stromů. Neříká komu. Konečně jednoho dne sebereš odvahu a jdeš si ho prohlédnout zblízka. Na ploše není žádný kontakt ani jakákoli další informace. DARUJ KREV, přikazuje ti billboard.

Všude je zábradlí. Není náměstí, jen zábradlí. "To aby lidi ze zastávek nevbíhali do kolejí a do silnice," říkali. Nevstupují. Není úniku. Zastávky se plní plačícími přeživšími. Už není kam jít. "Ale prý támhle nějaký kousek zase odstraní, aby se tu lépe přecházelo," uslyšíš za sebou konejšivý hlas. Ohlédneš se po jeho původci. Vidíš jen zábradlí.

Slyšíš vzdálené zvuky koncertu z Výstaviště. Jednou je osm večer v pátek, jindy nedělní poledne nebo Štědrý den. Na Výstavišti se vždycky hraje a ty nemůžeš vyvětrat. Pokud jsi tak pomýlený*á a přesto to uděláš, po zásluze tě ztrestá hlas, jenž ti ve tři hodiny ráno pod oknem hlasitě a za použití kompletní sady argumentačních faulů vysvětlí, proč jsou Slováci nejhorší zaměstnanci.

Za kontejnerem u zastávky zahlédneš stín. Je to potkan? Včera to určitě byl potkan. Neuvažuješ nad tím, proč onen stín tentokrát běhá po dvou a zdá se být signifikantně větší než den předtím, ani proč má najednou tolik zubů. Bože, tolik zubů.

(Disclaimer: omlouvám se všem bizarním místům, bytostem a událostem, které jsem do výčtu nezahrnula, má paměť podobna jest ementálu a po dvou letech na Mendlově náměstí bez pračky a s plísní v komoře jsem ráda, že po nocích nevídám tančící luskouny, tzn. milé děti, neutrácejte za halucinogeny, přestěhujte se na Mendlák, xoxo)