#srnky

[jerabkova]

🤍🦌✨ “NĚCO JAKO LÁSKA” / průměr 40 cm / kombinovaná technika na plátně / 2022 . . Zvláštností na obraze je to, že pozadí obrazu bylo malované v dešti. Detaily byly dodělávané v ateliéru. Inspirací pro mne byl opravdu srnec se srnkou, kteří nás pravideln�� navštěvují u chaty v horách. . V detailu je vrženo duhové třpytivé světlo z měsíce na srnky. Stejně tak hvězdy na nebi jsou v detailu třpytivé. . Obraz jsem vytvářela z části v plenéru a v dešti na chalupě v horách u Bílých Karpat, září 2022. . Jak se Vám líbí tento obraz? . Více informací vám ráda zašlu v soukromé zprávě. 😊 . Barvy na monitoru se mohou mírně lišit podle toho jaké máte nastavení obrazovky. . #water #malba #kvetiny #love #painting #priroda #artist #artwork #maluji #obraz #painting #art #obraznastenu #moon #colours #laska #srnky #deer #jerabkovatereza #handmadebyowca #instaart #malba #prirodaart #instagramart #instagramartist #paintingwithrain #malbavdesti (v místě Ostrava, Czech Republic) https://www.instagram.com/p/ClJw2bGrO2I/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[welufo]

Ranní slunce

ranní srnky

[ludovit-velislav-stur]

srnky......!

[mega-ted-world]

Jak na srnky přišlo jaro & Jak Mufinka prohnala celý Makov.🌞

[jamesblogexclamationmark]

[foxssie]

Fanart of Jaskier from @aziz-the-fangirl​‘s fanfic series july 2020

CZ only

[reshiiii]

"maybe this cup of tea will help me feel grounded," I tell myself going to kitchen sixth time

[saraery]

[czechsnack]

Vesnické estetikum alá Dědinakór

Zastaví vás teta (každej starší na vesnici a není váš otec/matka/ je automaticky teta/strejda) s šátkem přes hlavu a řekla vám toho o sobě víc než víte vy sami, ví kde jste s kým byli (ale nepamatujete si že byste jí to říkali) a slušně vtíravým způsobem se vás ptá na vaše životní vztahy. Pokud je pozdní podzim/zima, slyšíte cirkulárku. Pokud je jaro/léto/brzký podzim, slyšíte traktory a sekačky na trávu. Aspoň jedna část vsi má rodinu, které je nějaký klid putna a ječí na sebe tak, že to slyší snad i vesnice vedle. “Jé srnky/zajíc/divočák!”

Aspoň jednou v životě vás seřval někdo starší, že neumíte zdravit. Jako malým vám zvonek přináší určitou míru úzkosti, protože vesničtí kamarádi mají rázné maminky, které musí dát svolení. Nebo je jim to jedno. Vždycky je to 50/50. “Může jít Jarda ven?” “AŽ POSKLÁDÁ DŘEVO!” “A můžu mu pomoct?” Skončíte s Jardou tak unavení že radši sednete do kuchyně na ovocný čaj s šesti kostkama cukru. Pršelo dva dny zpět. Jdete po polňačce a snažíte se nešlápnout do místa, které je klamné, jelikož nejde vidět, zda-li je mokré, nebo už zaschlé. Pro lidi, kteří se smějí zlu do tváře stejná situace, ale vidíte mokré místo a stejně do něj stoupnete a doufáte, že to vaše botasky vydrží.  Jdete po vsi a vidíte houf babiček, kterému se prostě nevyhnete. Napřímíte se, abyste vypadali co nejvíc prezentovatelně ve svých špinavých teplákách, pozdravíte (SLUŠNĚ A NAHLAS), skoro nedýcháte a doufáte, že se nebudou na nic ptát.

Nejnovější drby o sobě vám sdělí jeden z vašich prarodičů.

Mentálně se připravujete na každou událost v místním kulturáku a doufáte, že vám nikdo nenableje do záhonku.

Po vsi chodí pejsek, ale všichni ví, čí je a nikdo se neobtěžuje jej vrátit. Pejsek se totiž po samoprocházce vrací před svůj dům a sedává každé ráno na schodku a pozoruje lidi.

Vidíte v dálce přecházet nějakou kočku přes cestu a doufáte, že ji potkáte až tamtudy půjdete.  Na zastávce při čekání na autobus si musíte stoupnout fakt stranou, nebo aspoň předstírat, že jste něčím zaměstnaní, jinak se nucené konverzaci nevyhnete. 

Chronické vyhýbání se komukoliv, koho znáte ze základky, nebo komukoliv kdo vás naposledy viděl, když vám bylo deset.

Děcka z dědiny, dejte mi své postřehy!

[vinozmraku]

Alarmy a kontrolky

-

Neznal jsi mě předtím

a teď

dál mě nebudeš znát.

Nevěděl jsi, 

kdo jsem

a dál

Už se to nedozvíš.

.

Povím ti to

-

Jsem rozpuštěná v prach

slepená do sebe

jsem všechny svoje

fleky na tričku

a to cizí oblečení.

ne, z toho nejsem nic.

-

Ale listí ševelící

ve větru

a tráva na louce

včely a ptáci

srnky v lese

a kamzíci na horách

Tím vším jednou budu.

Vším. 

-

A Ela s Vítem?

to zůstane na nich,

budou volní.

Jednou. 

[jerabkova]

🤍🦌✨ “NĚCO JAKO LÁSKA” / průměr 40 cm / kombinovaná technika na plátně / 2022 . . Zvláštností na obraze je to, že pozadí obrazu bylo malované v dešti. Detaily byly dodělávané v ateliéru. Inspirací pro mne byl opravdu srnec se srnkou, kteří nás pravidelně navštěvují u chaty v horách. . V detailu je vrženo duhové třpytivé světlo z měsíce na srnky. Stejně tak hvězdy na nebi jsou v detailu třpytivé. . Obraz jsem vytvářela z části v plenéru a v dešti na chalupě v horách u Bílých Karpat, září 2022. . Jak se Vám líbí tento obraz? . Více informací vám ráda zašlu v soukromé zprávě. 😊 . Barvy na monitoru se mohou mírně lišit podle toho jaké máte nastavení obrazovky. . #water #malba #kvetiny #love #painting #priroda #artist #artwork #maluji #obraz #painting #art #obraznastenu #moon #colours #laska #srnky #deer #jerabkovatereza #handmadebyowca #instaart #malba #prirodaart #instagramart #instagramartist #paintingwithrain #malbavdesti (v místě Czech Republic) https://www.instagram.com/p/ClJwTTCLBTQ/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[bezmuzy]

Pijem rannú kávu

pozerám na plné parkovisko

na suseda

ako na balkóne fajčí

v rovnaký čas

x

osamotený stožiar

na prázdnej lúke

srnky

mi aspoň vyčarujú úsmev

x

vidím ako sa všetko plní

od parkoviska

cez pracoviská

po autobusy

moje srdce

bohužiaľ ostáva prázdne

[srnasama]

Náš švédský domeček

Když jsme sem přijížděli z letiště, celé městečko bylo pohádkově zasněžené, trochu mi připadalo, že se vracíme domů. I když jsme tu byli jen 3 měsíce na podzim, a náš pobyt rozhodně nebyl jen růžový a už vůbec né odpočinkový, přirostlo mi k srdci. Kompaktní s vším prostupující okolní přírodou a zároveň s lidmi co v něm žijí. Takový švédský lesní hobitín. Najdeš zde všechno, co potřebuješ k spokojenému žití, a tak ani necítíš potřebu, vydávat se dál než za humna. Nač taky? Když tam je podobné jezero, podobný les, hromada šutrů a podobný záliv, jako ten zdejší? To je výhoda švédské krajiny, je všude stejná, ale stejně krásná.

Do našeho domečku jsme přijeli okolo 10 večer, byla tma a zima až praštilo, asi jako celý následující měsíc, co jsme zde byli. Předsíňka, a pak jedna velká místnost s kuchyňským koutem, jídelním stolem, krbem, 2 křesly a postelí. A málem bych zapomněla na velice „luxusní“ koupelnu se smradlavým sprcháčem tadá. Až druhý den jsem si uvědomila hlavní výhodu našeho domečku. Když sedím v křesle u krbu, vidím naráz do 3 světových stran a když se trochu vykloním viděla bych i do té čtvrté. Můžu odsud pozorovat východ i západ slunce. Stačí, když otočím hlavu. Domek je obklopený zahradou s keři i vzrostlými stromy. V zimě je sice všechno holé, ale i tak je to pastva pro oči. Před okny „kuchyně“ jsou krmítka pro ptáky, takže je člověk může celý den pozorovat. Jejich denní režim mě uklidňuje, ráno a dopoledne sýkorky, vrabčáci, dlaskové, zvonci…odpoledne pak větší ptáci, vrány a straky. A taky sem chodí srnky. Hned druhý den jsme koukali na srnce, co si pochutnává na semínkách, co vyházeli ptáci z hnízda. V noci jsem pak zjistila, že si srnka ustlala na sněhu po keřem před našimi okny. Jo jsme ve Švédsku, říkala jsem si při tom pohledu. Tak tenhle domek, to je on, v něm se zkrátka cítím dobře. Vždy jsem radši venku než vevnitř, nerada trávím delší část dne uzavřená v jakékoliv budově. Ale tady se cítím, jako bych byla venku, akorát v teple…

[rebarborka]

Domov sú ruky

Vždy som si myslela, že domov sú pečené baklažány na drevenom stole. Alebo, železničná trať medzi Bratislavou a Trnavou. Cífer Báhoň Šenkvice. Hlásenia na Hlavnej stanici, eurocity expres z Budapešti do Berlína, so zastávkou v Brne. A nakoniec Berlin Hauptbahnhof. Nočný vlak v ktorom nefunguje klimatizácia a okná sa nedajú otvoriť. Alebo, domov sú dravé vtáky na ovocných stromoch popri ceste v štiavnických vrchoch, dom s verandou celkom na konci dediny, cintorín za plotom. Domov sú naše rodné hroby, príbuzný ktorých mená blednú na mramorových doskách. Všetci susedia sú mŕtvi a srnky v noci zase obžrali jablone. Myslela som si, že jablone, ktoré ktosi zasadil na počesť nášho narodenia sú naším domovom. Alebo, domov sú mamine biele ruky bez prsteňov a zlatá retiazka s guľôčkovým príveskom na jej hrudi, jej parfém a otcove ruky na volante šedého pežotu, jeho kroky v kuchyni a svetlo za záclonou nad umývadlom. Dve kávové šálky, chleba vo vajci a kyvadlové hodiny. Domov je nájomný dom so zarastenou záhradou a detské preliezačky na ihrisku oproti, ktoré mesto po čase nahradilo novými. Domov je hysterický plač, alebo, dom na Willy-Brandt Straße, cigaretový dym vznášajúci sa pri strope a spoločné fotografie pripnuté magnetkou na chladničku. Domov je rímsky kmín a mužský pach v bielych perinách, domov sú bozky na ramená v sobotu dopoludnia. Domov, je lepkavá vôňa z továrne na lízatká, ranná hmla nad nástupišťom číslo jedna. 

Domov sú útržky spomienok, známe vône a povedomé svetelné podmienky. Konotácie k príbehom z minulosti. Domov je súčasť konštruktu vlastne identity. Alebo metafora lásky k miestu a ľuďom, ktorí sa k nemu viažu. Zahmlená predstava nedeľného rána, sen o drevených parketách a rukách, na ktorých smieme plakať. Domov je dočasné miesto bez súradníc. Miesto pamäti. Abstraktný pojem bez slovníkovej definície. 

[necroticblue]

"je to krásný ale složitý"

řekla jsem včera měsíci

ve velmi společenské náladě

ze tří různých látek v oběhu

když jsem šla o půlnoci z benziny

"Bože, prosím, dej mi znamení,

jestli to má ještě cenu"

řekla jsem dneska směrem k obloze

se slzami stékajícími mi po tvářích na hrudník

na znamení stále čekám

"není mi dobře, najím se doma"

"už jsem jedla"

jednu větu jsem řekla dnes u kamarádky

jednu babičce

a naše zlovolná váha pořád říká 66

"nebudu pít"

řekla jsem včera

a opila jsem se

"nebudu pít"

říkám dneska

a bojím se co udělám

"mám teď nějaký horší období zas"

řekla jsem včera a dneska

už asi osmi lidem

aby chápali, aby věděli, proč to dělám

proč se omlouvám a míň mluvím

proč se kývu dopředu a dozadu

a rozhlížím se pohledem srnky desetinu sekundy předtím než ji zajede auto

ale nikdo nechápe, nikdo neví

vidí někdo?

"nepiš mu, už tak seš otravná,

však ani nevíš co cejtíš"

"smaž tu zprávu, nezajímá ho to"

"nejez to, ty tlustá pitomá kundo"

"drž hubu a seď"

"skrč se, překážíš"

"vidíš, akorát se smějou. nemluv."

"nezáleží na tom, dej si to pivo, blbě ti bude tak či tak"

"proč se jako zas hroutíš z mluvení s lidma,

doslova nic těžkýho na tom není,

nechovej se jak čtrnáctja laskavě"

"taky by ses zas měla řezat jako on,

nic se nezměnilo,

pořád si to zasloužíš

a bolest tě pořád uklidňuje"

"svou náladovostí jsi ztratila jedinýho člověka,

kterej by byl to tvůj život třeba

dobrej i dlouhodobě a nekazil by tě,

ale odehnaly

ho

tvoje

slzy"

řekla mi v posledních 24 hodinách moje hlava

[lucnikviti]

Snívalo sa mi. A bolo to krásne. Doteraz z toho mám taký pekný pocit. Proste som s nejakým hrozne hanblivým chalanom (ale mal zaujímavé myšlienky a celý bol zaujímavý :D) sedela v takom malom starom domčeku a pozerali sme z okna. A potom sa nám na záhrade objavili srnky a fakt to bola nádhera. A doteraz mi je z toho krásne aj keď to bol iba sen pretože takto príjemne a pokojne už som sa hodne dlho necítila. Potrebujem si to takto niekam pekne odložiť.