#rameni

[sachchibaten]

#दहेज_लालची_के_मत_ब्याहो_बेटी

संत रामपाल जी महाराज के हजारों शिष्यों ने उनके मार्गदर्शन में दहेज मुक्त शादियाँ की हैं। ये विवाह समाज को यह संदेश देते हैं कि सच्ची मानवता में दहेज जैसी कुप्रथा��ं के लिए कोई स्थान नहीं है। यह एक अनूठा अभियान है जो समाज में समता, आदर्श और निष्कलंक प्रेम को स्थापित करता है। जिसका नजारा एक बार फिर सतलोक आश्रम धनाना धाम (हरियाणा) में देखने को मिला, जहाँ 20 जोड़ों ने बिना किसी दहेज के विवाह बंधन में बंधे।

अधिक जानकारी प्राप्त करने के लिए ज्ञान गंगा किताब पढ़ें l

[mohanla]

#Marriage_In_17Minutes

जहां समाज में आज भी दहेज के लिए बहू को जला दिया जाता है।

वहीं संत रामपाल जी महाराज जी के शिष्य आध्यात्मिक ज्ञान को समझने के बाद यह जान चुके हैं कि दहेज विष के समान है। और दहेज मुक्त अंतर्जातीय विवाह करके समाज से इस कुरीति को जड़ से खत्म कर रहे हैं

Dowry Free India

🥀🥀 आध्यात्मिक जानकारी के लिए

𝐏𝐥𝐚𝐲𝐒𝐭𝐨𝐫𝐞 से 𝐈𝐧𝐬𝐭𝐚𝐥𝐥 करें 𝐀𝐩𝐩 :-

"𝐒𝐚𝐧𝐭 𝐑𝐚𝐦𝐩𝐚𝐥 𝐣𝐢 𝐌𝐚𝐡𝐚𝐫𝐚𝐣

𝐯𝐢𝐬𝐢𝐭 :- ↪️ 𝐒𝐚𝐧𝐭 𝐑𝐚𝐦𝐩𝐚𝐥 𝐣𝐢 𝐌𝐚𝐡𝐚𝐫𝐚𝐣 𝐘𝐨𝐮 𝐓𝐮𝐛𝐞 𝐂𝐡𝐚𝐧𝐧𝐞𝐥

[mandlovapusinka]

Veselá příhoda s mou Daddy Pavel plackou, jež musí být sdílena se světem a kde jinde, než na nejpekelnější doposud známé síti?

Jedeme si takhle veřejnou dopravou.

Přistoupí dva muži a sednou si na sedadla proti nám.

Jeden z nich zacílí na můj kabát a po chvíli pronese, že mám skvělou placku. Jeho úsudek pravda je poněkud zkreslen množstvím alkoholu větším než malém, ale jednak jsem slušné děvče a jednak má pán pravdu, ergo mu děkuji za uznání.

Pán: Je fakt super. Nedala byste mi ji. Já: Ne. Pán, zvedaje se k výstupu: Opravdu ne? Já: Opravdu ne.

Načež se do konverzace vmísí má maminka sdělujíc nekompromisně, že: TO JE NÁŠ DADDY!

To je všechno. Děkuji za pozornost.

[szczylpierdolony]

just had a huge bowl of ramen and now i’m going to take a bath and read. maybe i’ll live through christmas after all

[lavkumar]

[sher50225]

Saint Rampal Ji Maharaj's 'Rameni' initiative, followed by his devotees during satsang, promotes dowry-free marriages, contributing to the vision of a Dowry-Free India. #Marriage_In_17Minutes

youtu.be/R0GtxQYCnEU?si…

[shakuntalasworld]

[sizzlingpizzamoon]

[srouby-a-matice]

Chlebořízek mini příběh? Interpretaci toho jestli je to platonické nebo romantické nechávám čtenářům.

Smím prosit?

"Ne já netančím. Ani náhodou. Máš smůlu."

"No tak Lafko. Tady nikdo není dokonalý, leda já, ale jinak? Nikdo se ti nevysměje."

"Oh ne, já tančím dobře Olbrame, mně se prostě nechce."

"No tak.. jen jeden tanec?"

"Ne."

Pár hodin na to oba stáli v osamělém přítmí zahrady Olbramova domu. Dvorek byl jakýmsi záhadným způsobem poklizen, později si ale Lafka uvědomil, že to bylo pouze proto, aby Olbram mohl vyjet z garáže autem, které teď stálo v příjezdové cestě. Čekal, že oba už budou na mol, jenže dnešek se tak nějak celý pokazil. Kráva co do kulturáku vtrhla, sice nikomu neublížila, ale efektivně všechny vyhnala a znepokojila. Olbram vypadal sklíčeně. "Já se tak těšil na tombolu, Lafko.." povzdechl si nejednou za ten večer. Olbram teď něco hledal v předsíni a Lafka si nebyl jistý proč ho vlastně následoval. Že by nechtěl být sám když už se tak donutil vyjít mezi lidi? Možná že doufal, že bude v téhle chvíli už zpitý do němoty ale bohužel se mu to nezdařilo. Sotva si stihl dát panáka. Zvedl nejsvrchnější věc z hromady bordelu kterou měl Olbram u dveří a pokusil se jí očistit. Došlo mu, že drží v ruce malé přenosné rádio ze sluncem vyběleného plastu a s ulomenou anténou. Pokusil se ho zapnout, párkrát s ním zatřásl a ozvala se statika. Sedl si na schod a začal z nudy ladit. Příjemné řekvapení z toho, že onen krám funguje mu přineslo alespoň pár kýžených molekul dopaminu. Přeskočil pár stanic a po chvíli se z rádia ozvala hudba. Lafka seděl a díval se na světlající horizont, ale pak si uvědomil, že si samovolně poklepává nohou. Pokusil se přestat, ale pouze se to přeneslo na nohu druhou. Melodie byla valtzová, byly v ní slyšet housle s kontrabasem, a nostalgicky si spolu podávaly melancholické tóny. Statika, která sem tam praskla přes to vše, dávala Lafkovi pocit, že poslouchá gramofon a nějakou kradenou, obtisknutou desku.

Chtěl už rádio vypnout, když se mu před obličejem objevila otevřená dlaň. Když vzhlédl, stál nad ním Olbram. Stále měl na sobě ultramarínový frak a bílou vázanku. Když ho Lafka neviděl vedle lidí v oblečení normálním, jako zpátky na plese, vypadal vlastně celkem důstojně. Dokonce neměl ani tenisky. Naopak. Na jeho nohách byly černé pánské boty se špičkou. Nejspíš papírové, ale pořád, důstojné.

Olbram si krátce odkašlal. "Ehm. Smím prosit?"

Lafka se pár sekund díval z jeho ruky zpět na něj. Na plese se mu nechtělo. Pohledy lidí se do něj už tak zabodávaly když šel po ulici, ale tady. Najednou ho nechuť opustila. Zvedl ruku a otočil Olbramovi dlaň. Pak až ji vzal. "Dobrá. Ale vedu."

Olbram už už chtěl načít to, že on vede lépe, ale byl rád, že byl vyslyšen a tak tedy radši pomlčel. Lafka vstal. Začala nová skladba. Napřáhl dlaň která držela ruku jeho přítele a druhou mu elegantně položil kolem boku. Ucítil Olbramovu na svém rameni. I v šeru viděl jak se jeho přítel usmívá a chytil se, že s tím taky musí trochu bojovat. Alespoň pod vousy se to mohlo ztratit. Nechal se unést. Čekal, že každou chvíli ucítí jak mu Olbram šlape na nohu, to se ale nedělo... Naopak. Byli perfektně synchronizovaní. Pocítil až podivnou lehkost, která je oba obklopila, zatímco se jejich kroky záhadně trefovaly mimo nepořádek kolem. Lafka byl zaplaven prostou radostí když melodie zrychlila. Jejich kroky následovaly. Olbram se nahlas zasmál. Lafka si uvědomoval, že ač se tomu brání, sám se usmívá. Měl pocit, že mu melodie tepe v hrudi místo srdce. Nechal se strhnout do otočky a pak najednou cítil Olramovu váhu v jeho rukou. Bez obtíže ho opět zvedl a chytil se jeho dlaně a pasu. V ten moment si však nemohl nevšimnout jak ztěžka a rychle Olbram dýchá. I Lafka začínal cítit únavu. Olbram si o něj opřel hlavu a zvolnil tempo. To mu ale nezůstalo. Melodie zrychlila zase. A oni poslechli. Ještě chvíli, ještě chvíli. Zpomalení ale nepřicházelo. Hudba je hnala jako zvěř, jako šílené tanečníky tanečního moru, rytmus se stával jen a jen nezvladatelnějším, dokud, moment předtím než si byl Palamédes jistý, že omdlí, se otočil aby se podíval co je za ním a... narazil. Rádio spadlo. Hudba se změnila do skřípání statické elektřiny. Lafka chtěl dokončit svůj krok, ale najednou měl pocit, že má Olbram nohy všude. Zakopl. Až teď si uvědomil jak ho bolí snad každý sval a jeho hrdlo pálí s každým nádechem. Slyšel jak Olbram lape po dechu, zatímco se pokoušel uvolnit se zpod váhy svého přítele. Palamédes pustil jeho dlaň a sám padl na záda aby popadl dech. Olbram klečel opodál. Pak promluvil. "Já.. já úplně zapomněl. Že mám na dvoře děravé předměty."

Lafka zůstal ležet. Samozřejmě že se zlobil, ale uvědomoval si, že to asi měl čekat. Tohle byl Olbram. Co už. Co už s tím. Nic. Sípavě si povzdechl. "Olbrame, já tě jednoho dne fakt zabiju."

"Ba ne příteli. My umřeme spolu."

[skinnyr4t]

dzisiaj zrobie omad na ramenie, oewnie tak do 400kcal wyjdzie:P

[kocourmokroocko]

ani na ten hajzel sám nemůžu

(na rameni mi sedí papouch. papouch i pes na sebe žárlej. oba dva si nárokují ekvivalentní díl mojí pozornosti. začíná to tu bejt vostrý)

[takovanormalnielie]

4.5.2024

Na svatbě dvou poměrně konzervativních rodin se sešly hned tři queer páry. Byla jsem ráda, protože jsem tam úplně netrčela z řady. Dlouho jsem se toho dne bála. Byla jsem totiž poprvý out před širší druhou stranou rodiny. Prakticky to bylo veřejný tajemství a naposledy jsem před nima ještě boymódila. Dnes jsem šla sebevědomá, sama sebou a hot af. Poprvý jsem na sobě měla takhle elegantní outfit. Nádherný široký kalhoty s vysokým pasem z jemný látky, decentní tričko s proužky, tenkej cardigan bez zapínání se spadlými rameny a nový kožený boty. Nepila jsem, protože jsem chtěla, aby se pobavila N. s rodinou a já to odřídím. Byla to výhoda, protože mi švagr s přítelem půjčili projet z brusu novou ID.3. Málem jsem se u toho poslintala blahem. Bohužel jsem ale zažila kompletní dámskej balíček. Chlapi se opíjeli a chovali se ke mě jinak. Brali mě kolem pasu apod. V pohodě, je to trochu invazivní, ale beru to přátelsky. Vlastně mě to přišlo docela gender potvrzující. Horší byl vynucenej tanec. Jeden strejc se na mě dost nalepil a byl až moc přítulnej. Nakonec mi chtěl dát pusu. Tak to jsem se bránila a vysvětlovala mu, že jsem na holky a není mi to příjemný. To jeho mozek nedokázal zpracovat a chtěl si prosadit svou. Nakonec zasáhla N. a vyrvala mě mu z náručí. Děti začly bejt unavený a nazávisle na sobě se začly tvořit první hádky a rvačky. Přišel řev, pláč, nadávky, roztržený košile a pokus o DUI. Nejvyšší čas se rozloučit, odjet domů a nechat drama ve zpětným zrcátku.

[mujsilenejdenik]

Na čtvrteční skupině jsem dal k lepšímu svůj úterní zážitek.

Náš terapeut se zamyslel, a pak mi řekl: “Podle mě se u vás jedná o takový strach ze strachu.”

“Přesně,” já na to.

“Byla to úzkost, panická ataka, anebo prostě jenom strach z toho, že jste si nevzal Rivotril a neměl ho s sebou?”

“Na to asi nejsem schopný odpovědět, ale taky by mě to zajímalo.”

“Zkuste se nad tím zamyslet.”

“Hmm,” já na to. “Možná, že to byly všechny tyhle faktory dohromady.”

“Chtělo se vám ten den do práce?”

“Tak… asi normálně,” pokrčil jsem rameny.

“A z čeho jste měl největší strach?”

“Asi z toho, že se mi rozjede panická ataka před celou třídou,” odvětil jsem.

“A co myslíte, že by se stalo, kdyby na to došlo?”

“No, možná bych tím vyděsil svoje studenty,” opáčil jsem.

“Možná. Ale špatně se může udělat občas každému.”

“To asi ano,” připustil jsem.

“A vy jste to nakonec ustál a zvládnul.”

“To ano.”

“Takže to dopadlo dobře, ne?”

“Asi nejlíp jak mohlo v dané situaci.”

“Tak vidíte,” na to terapeut.

“Víte, já jsem měl strach, že nebudou schopný normálně fungovat.”

“Co pro vás znamená normálně fungovat, když se zaměříme na vaše učení.”

“Nopo,” protáhnul jsem. “Být v hodině při věci, být schopen komunikovat se studenty, odpovídat na jejich otázky, přednést výklad. Je toho víc.”

“Ale ten den jste psali písemku, ne?”

“Ano a byla to taky moje záchrana,” řekl jsem. “Následující dny jsem si Rivotril ráno vždycky vzal a byl jsem pak úplně v pořádku.”

“Co pro vás znamená - být úplně v pořádku.”

“Fungovat a zvládat věci, o kterých jsem mluvil.”

“Na mě to ale dělá dojem, že si berete Rivotril proto, abyste přežil den.”

“Možná…”

“A myslíte si, že z dlouhodobého hlediska je to udržitelné?” položil mi terapeut otázku, kterou se já sám občas zaobírám.

“To je to, co právě nevím,” odvětil jsem, ale pak jsem dodal: “Ba ne, asi není.”

“Zkuste někdy následující. Když se na to budete cítit, tak Rivotril nepolykejte, ale jen si ho vezměte s sebou. Mohlo by vás uklidnit i to vědomí, že máte prášek u sebe, budete vědět, že si ho můžete vzít, když bude nejhůř, ale ne nezbytně. Co si o tom myslíte?”

“Myslím si, že mi to dává smysl. Rozhodně by to stálo za zkoušku.”

Domů jsem pak šel s pocitem, že nevím, kdy budu mít odvahu to vyzkoušet. Asi ne hned, ani ne v dohledné době, ale jednou ano. Je mi jasné, že takhle se nedá žít dlouhodobě, jak říkal terapeut; brát takřka denně léky na uklidnění, abych vůbec zvládnul jít do práce. Kéž by se mi podařilo hodit se jednou do normálu. To bych si moc přál.

[mika-invin]

Mika/Dušelka

-založeno na headcanonu a meme(u), který nemůžu najít

Je nám všem snad známo, že v klubu Rychlých šípů platí jistá nepsaná pravidla... Co už pak vetšina lidí neví je fakt, že existuje jedno pravidlo, jenž se staví na jakékoliv jiné.

Po dlouhém dumání vás možná napadne:  ,,Nenaštvat Mirka".

To samozřejmě také, avšak stále to není ono.

Zajisté. Naštvat Mirka může trvat a rozhodně to není něco, o co se snažíte z dlouhé chvíle... Je však jedna osoba, kterou dá ještě větší práci naštvat a to opravdu nechcete.

Správně. Pravidlo zní: ,,Za žádnou cenu nenaštvat Jarku".

To zní jednoduše. Jarka je hoch, kterého hned tak nic nerozhodí, zachovává chladnou hlavu a je na všechny přívětivý.

Pár zkušeností je spolehlivě přesvědčilo o jeho strašlivosti ve vzteku.

Jedna obecná známost: Jarka neřval.

Ano, povzbuzoval své přátele. Nikdy ho však neslyšeli řvát. Pokud se blížil jeho hněv k varu, zpražil dotyčného takovým pohledem, že se mnohdy i dal na útěk  (pokud vás napadl Rychlonožka, máte pravdu).

Což se však mělo částečně změnit.

***

V živé paměti všem vyvstával onen den, kdy si přisvojili Bublinu.

Pravidelně se střídali ve hlídání a vše běželo jako na drátkách. Co nám nikdo neřekl byl fakt, že Metelkovi měli kočku. Černou s bílými fleky v obličeji a jednom na pacce.

A zrovna Bublina rád kočky proháněl. To však chlapci věděli. Nejčastěji se tak stávalo na ulici. Na den matek se však tato událost stala i v bytě. Nebudu to zde líčit. Pouze zmíním, že Jarka měl poprvé

dostat Bublinu na hlídání den na to a možná ještě snad, že paní Metelková nad rozbitým nábytkem sice práskla ruce a utrousila jakési francouzské slovo, ale hned se usmála a vzala to s lehkostí. (Chlapci si poté Jarku dobírali pro jeho skoro stejnost s maminkou. Mohl pouze pokrčit rameny.)

Nyní byl šestý den Jarkova pečování o klubového psa.

Mirek k němu zrovna šel. Jarka totiž zmínil na schůzce divoké honičky co probíhají u nich doma. Bublina je zcela neúnavný a nenechá jejich kočku ani na vteřinu. Leccos již rozbili a Jarka s maminkou museli oba prosit otce, aby psa nevyhodil na ulici.

Proto také tam Mirek šel. Omluvit se za způsobené škody  (a popřípadě je nahradit z klubovního fondu) nebo rovnou vzít to neposedné zvíře k sobě.

Stoupal zrovna po schodech, když zaslechl ránu a pak jeden hlas. Ten začal jedným hlasitým pokynem a pak mírněji a skoro monotóně, přičemž bylo poznat, že hubuje. Lehce se zarazil. Zdálo se mu, jako by to šlo od Metelků. Pak si řekl jak absurdně to zní a šel dál.

Čím víc se blížil, tím víc byl přesvědčen o té šílené teorii. Tu navíc potvrzovala francouzština, ve které celé hubování probíhalo.

Jarkova maminka byla z Francie. Černovlásek kdysi zmínil, že tam má i tetu. Nikdo však nevěděl, zda se u nich i francouzsky mluví. Pro skvělou češtinu jejich kamaráda byli vždy přesvědčeni že nikoliv.

Mirek zpomalil. Ten hlas skutečně šel od Metelků a stále neustával.

U dveří se zarazil úplně a váhal. Nakonec se rozhodl počkat.

Několik dlouhých minut čekal až hlas utichne a poslouchal nepřetržitý liják slov. Ani jednomu nerozuměl.

Konečně hlas utichl.

Mirek sebral veškerou odvahu a zaklepal.

Ve dveřích stál Jarka.

,,Á, vítej. Pojď dál," ustoupil stranou, aby mohl Mirek vstoupit.

,,Neruším?"

,,Ty nikdy. Čaj?"

,,Ano prosím," posadil se v kuchyni a čekal na mladšího přítele. Mezitím si všiml Bubliny. Když na něj však pohlédl pořádně, zjistil, že je vedle něj i černá kočka a oba vzorně sedí vedle sebe se svěšenou hlavou. To bylo zvláštní.  

,,Tady je," přistrčil mu Jarka po chvíli hrnek k rukám.

,,Díky."

Upil a jal se vysvětlovat důvod své návštěvy.

***

,,Prosím tě, Jarko, tvá máma je skvělá. Takhle poslušného jsem Bublinu ještě neviděl. Celou dobu ani neštěkl a kočka to samé."

,,Taky že ti kočka ani neštěkne," usmál se Jarka,  ,,ale jedna drobnost... jestli jí to chceš říct,  budeš na ni muset počkat. Přijde z práce až za hodinu."

,,... Cože? Já myslel, že tu je..."

,,No... není."

,,Tak tu je tvoje teta?"

,,Ta tu ještě nikdy nebyla. To my jezdíme za ní."

,,V tom případě... koho jsem předtím slyšel?"

Místo chlapce odpověděl jeho ruměnec.

,,... Jarko?"

,,No?"

,,Nechceš mi náhodou něco říct?"

,,Momentálně ani ne, proč?"

,,Jen tak... Vážně mi chceš tvrdit, že jsi to byl ty?"

,,No...um..."

,,... Já jsem tak šokován, že nevím co říct."

,,To je možná dobře."

,,Jen jeden dotaz...co se týče toho proudu slov..."

,,Ani jedno sprosté, jestli ti jde o tohle."

,,...Možná o to víc jsem překvapený."

,,To víš, mám tvé školy," usmál se černovlásek.

Mirek mu odpověděl taky úsměvem.

,,Ještě poslední věc - to hlasité..."

,,To jsem na ně houkl ,sednout a hned'."

,,To houknutí bylo slyšet až dole."

,,... Hlavně to prosím nevyprávěj těm třem."

,,A nechat si uniknout příležitost vyprávět o tom, jak jsi zkrotil hyperaktivní bestii? Ani omylem."

Jarka zasténal a složil hlavu do dlaní:  ,,Tohle budu mít na talíři do konce života."

,,Na talíři to mít budeš. Ale do té doby, než něco provede Rychlonožka, takže jen hodně krátce."

,,Na tom něco je."

[myzetauniverse]

I have about 300 pages of fanfiction snippets and "middle of nowhere - off topic - may happened scenes" about Old Shatterhand and Winnetou...so here is one. Po prérii

uběhli snad stopadesát mil. Ve skutečnosti to bylo jen šest, ale to nic na únavě neměnilo. Ozvaly se všechny staré, sotva zhojené rány, usnul někdy mezi tím, než si sundal boty a přehodil přes sebe pletenou deku. Probudil ho necitlivý dotek na nedávno zraněném rameni. “Je Old Shatterhand připraven? Mustangové čekat nebudou”. Zvedl se z lůžka, rukama si pročísl vlasy, však koním bude jedno, jestli se stihl oholit a učesat. Ze všeho nejradši by si lehl zpátky a spal další tři dny. Vinnetou se s ním nijak nemazlil. Chceš se stát zálesákem? Bude to bolet. Ani malý lovec Sam Hawkens s blonďákem nezacházel jinak. “Mladý sir, to jsou dark and bloody grounds” Tady přežijí jen dva typy lidí. Ti, co si zvyknou na denodenní utrpení, ale neztratí duši, a pak ti, co duši ztratí a způsobí utrpení druhým. Není nic mezi tím. Welcome to America.