#Francoise Cactus

[mauricedelafalaise]

Me illustrated by Françoise Cactus (Stereo Total) for her book, 2022

based on this photo of me from 2015

[novelconcepts]

55 and jackieshauna?

55 - Daydreams/Fantasies

"Hit me with it, Shipman."

Shauna shakes her head. "What, so you can make fun of me? Pass."

She knows that grin. Jackie wears it when the conversation is getting especially dire, when she knows there are secrets Shauna would rather blow a cactus than share. She's been navigating around that grin since they were too small to see over the kitchen counter. It never ends well for her.

"C'mon," Jackie wheedles. "I'm bored. It's so boring out here."

She isn't wrong. Shauna eases her head back against the wall, considering.

"It doesn't leave this room?"

Jackie makes a duh gesture, a hand pressed over her heart. Shauna sighs.

"I don't know."

"You do know," Jackie says, and there's that glint her eye. Shauna dreads it each time she visits. Only Jackie looks at her this way, like she can see every thought Shauna's ever had, and she's catalogued them according to their degree of vitriol.

Shauna deserves that, but god, does she dread it all the same.

"Okay. My perfect life. I'm in France. I've been here so long, I'm totally fluent, and all the tourist spots have lost their shine. I get up each morning with an espresso and a breakfast of bread and cheese. Maybe some nice fruit. I take my journal, and I go exploring. The oldest parts of Paris. The parts with the deepest secrets. I find places that speak to me, and I sit and write poetry until my hand cramps. At night, I go back to my flat, which I share with Francoise--the finest mime in all of Europe--and my cat--"

"Cat?" Jackie repeats blankly. "Your perfect world involves a cat?"

Shauna shrugs. "Sure. Cats take care of themselves, and I'm out all day. Sometimes I even take a train out of the country, looking for something new to spark my muse. So, yeah, a cat."

Jackie snorts. "Fine. I'm allergic, but fine."

She is allergic. Shauna had forgotten.

"Is that it?" Jackie asks. "France, poetry, mime, cat?"

Shauna shrugs again. The skin at the back of her neck is prickling. "Yeah. That's it."

Jackie hums. Her eyes narrow, and Shauna knows it's coming. Knows she can't get away, even if she leaps up right now and storms out of the room. She'll have to come back eventually, and, when she does, Jackie will be waiting.

"Great," Jackie says. "That all sounds great. Now, do me a favor: the truth this time."

Shauna breathes. It's the loudest sound in the room. Jackie lets it fill the space between them, silent and patient and vicious.

"Okay," Shauna whispers. "My perfect life. I'm alive. There's plenty of food. It never snows, and I don't know how it feels to have something growing inside of me. I don't know how to bleed a deer. I don't know how to lie. And you...you don't hate me."

"You think I hate you?" Jackie cocks her head. Her skin is paling before Shauna's eyes. Her mouth curls and sticks that way, a smirk with glue-stiff edges.

"I think you would still be here, if you didn't." She's mouthing the words, no power behind them. Her back aches. Her hands are going numb out here. How long has she been gone?

How long has Jackie?

"I am still here," Jackie says inside her head. Her mouth doesn't move now. Her eyes are closed. Her shoulders sag.

"You're not," Shauna whispers. "You're not here. But, in my perfect life..."

"Careful," Jackie says without voice, without word, without life. "Careful, Shipman."

Shauna shuts her eyes and breathes.

[freitagsmedien]

Brezel Göring, Peter Thomas, Bright Eyes

Brezel Göring Es ist immer schwierig, sich die Einzelteil eingespielter Duos isoliert vorzustellen. Und falls diese Duos auch noch für brillanten Dilettantismus stehen, fällt das umso schwerer, ist aber möglich – sofern es sich um Brezel Göring handelt, Mastermind von Stereo Total und damit gleichermaßen Nachlassverwalter der unfassbar früh verstorbenen Francoise Cactus und in eigener Sache. Wie…

[paskvilnet]

Stereo Total, 24.5.2003, Praha, Palác Akropolis

F - Francoise Cactus B - Brezel Goring

Na dobu, kdy se naší zemí přehnala - dnes ještě doznívající - módní retrovlna osmdesátek a hitů našeho dětství, si určitě mnozí pamatují. Na konci května jsme tak mohli v pražském Paláci Akropolis zavzpomínat, a to na retroparty, kde nám k tanci a poslechu zahrály dokonce samohrajky pana DJ, který nás neušetřil takových hitů jako Včelka Mája, Holky z naší školky či U stánků. U stánku senior bazaru jsme zase mohli zakoupit stylový obleček a podpořit důchodce. Vyvedená byla určitě módní přehlídka Žen veselého tria, během které bystřejší pamětníkovo oko postřehlo výlety i do jiných než zrovna osmdesátých let. Největší retrohvězdou byli ale v Akropoli průkopníci trash soundu a excesssoundu, berlínské duo Stereo Total.

Síla vašeho hudebního výrazu spočívá ve spojení ženského a mužského, francouzského a německého, ve spojení německé industriální elektroniky a francouzského chansonu. Vnímáte to taky tak?

B: Víceméně ano. Velký vliv na mě rozhodně mělo to, že jsem poznal Francoise, francouzskou hudbu, že spolu hrajeme. Ona předtím hrála v takové holčičí francouzské rock’n’rollové kapele, což byl taky tak trochu šanson. Pro mě to bylo něco úplně nového, protože jsem s rockem nikdy neměl nic společného, zajímal jsem se o syntezátory a bubínky (automatické bubeníky). Takže když jsme se v roce 93,94,95 potkali, začal jsem objevovat úplně nový svět. Takže pro mě to rozhodně platí. S děvčaty jsem se stýkal i předtím, ale nikdy jsem s nimi neskládal hudbu.

F: Jó, dělat hudbu s holkama je lepší, řekla bych, ne? Když třeba jdu na koncert a na pódiu jsou jen kluci, je to docela nuda. Německý způsob skládání hudby i mně otevřel nový svět.

B: Jo. Francouzi skládají hudbu takhle ... a Němci zase takhle.

F: To jo. Ale mně se stejně tenhle německý styl líbí.

Ve vaší hudbě je spousta poloh. A taky ve tvém hlase. Jednou je to naivní holčičí hlas, taková Lolita, jindy zase chraplavý ženský hlas jako z francouzského baru. To máš všechny tyhle stavy v sobě, nebo jsi tak dobrá herečka?

F: Ne, ne. Když dělám písničku, představuju si určitého člověka. Řeknu si teď je to holka, je trošku vrtošivá... B: Ta je komplikovaná.. F: Ne, je fakt hrozná, pořád mluví nějak takhle ... a já tak i zpívám. Anebo si představím jinou, která říká, je mi fakt smutno, opustil mě kluk, snažím se ho v noci najít ve městě, to zpívám zase spíš takhle. Nemyslím si ale, že by můj hlas zněl tolik odlišně. Já si myslím, že zpívám všechno stejně, takže jsem ráda, že to říkáš. Chci, aby hlas byl odlišný, ale ... B: Neustále mám pocit, že její hlas je náš nejdůležitější nástroj. Ostatní nástroje, které používáme, jsou malé a levné a není na nich nic zvláštního. Ale když poslouchám naše nahrávky, často mě upoutá právě hlas, který se proměňuje. Pak si uvědomím, že je to Francoisin hlas, takže... je to v pohodě.

Berlínské duo Stereo Total tvořící francouzská zpěvačka a bubenice Francoise Cactus a německý klávesák a kytarista Brezel Goring vzniklo v roce 1995 a od té doby vydalo pět alb. Z kombinace francouzského chansonu, obohaceného naivním a amatérsky znějícím hlasem Francoise, a německé elektroniky, která odkazuje na Kraftwerk a Neue Deutsche Welle, je nakonec mírně dekadentní pop (disco). Ze své obdélníkové kytárky ale Brezel umí vykouzlit i těžkopádné zábavové rockové rytmy. V kombinaci s jeho tanečními pohyby, v šíři od punkových výskoků a hrození až po pohyby připomínající chůzi postaviček animovaného filmu, jde opravdu o originální hudebně-taneční směsici. Pojďme ale k nejnovějšímu albu Stereo Total Musique Automatique, které vyšlo v roce 2001.

Vypadá to, jako by vaše poslední album Musique Automatique nebylo nijak organizováno. Způsob skládání písní připomíná surrealistickou metodu psaní básní: Ecriture automatique. Používali jste nějaké předem vymyšlené postupy, nebo tam opravdu nešlo o žádnou organizovanost?

F: Když jsme desku začali nahrávat, experimentovali jsme všemi možnými způsoby. Neměli jsme žádnou konkrétní představu. Neřekli jsme si: teď nahrajeme takovýhle zvuk, ne ne, spíše jsme něco začali dělat, dali tomu volný průběh a čekali, co z toho vyleze.

B: Všechny ty písničky, které se teď lidem líbí a které se hrajou v rádiu a v televizi, vznikly asi za půl hodiny. Skutečně jsme dopředu nevěděli, co z toho bude. Prostě jsme nahrávali a nahrávali. Později jsme to samozřejmě zvukově vylepšili, ale základ vycházel z krátké doby, kdy jsme spolu nahrávali a doopravdy nevěděli, co přesně děláme (co se přesně děje). Třeba skladbu Musique Automatique jsme nahráli fakt hodně rychle, Wir Tanzen im-4 Eck byla hotová asi za dvacet minut. Později jsme si ještě museli trochu pohrát s ekvalizérem, ale jinak to bylo hotové.

F: Jo. Je jen škoda, že něco takového se nestává často. Většinou, když skládáte nějakou píseň, zabere vám to tak týden a na konci si říkáte: je to dobrý? No spíš ne. Myslím, že něco takového, takové rychlé splynutí, se může stát, jen když to děláte hodně a často.

B: Jak jako hodně a často? Myslíš jako častěji a déle?...Mimochodem máte rádi surrealistickou poezii?

F.: Ano. Poezii jako takovou úplně nemusím, ale mám ráda dada, připadá mi hodně legrační. Je to taková malá výjimka.

Vaše texty se ale hodně rýmují, takže si myslím, že to přece jenom je poezie...

F.: Jo, to jó. Ale poezie pro písně se liší od skutečné poezie.

B: Když je to tvoje vlastní poezie, pak je to v pohodě.

F: Jo, když je moje, tak je dobrá. Ne ne, ale je přístupnější. Na poezii se mi někdy nelíbí, že je těžká. To nemám ráda. Když píšete texty, musíte psát jednoduše, aby vám lidé rozuměli okamžitě, když slyší píseň, a nemuseli hloubat nad tím, co mu asi tak chci říct těmito pozoruhodnými intelektuálními obraty.

Jaká je vaše hudba na albu Musique automatique, pokud to porovnáte s vašimi předchozími alby? Je automatická, barbiturátová, telepatická, erotická? Je třeba erotičtější než na vašem prvním albu?

F: Skládáme převážně lovesongy. Starej dobrej Chuck Berry říkal, že chcete-li být v hudbě úspěšní, musíte psát písně o lásce anebo o autech. Já jsem o autech složila jenom jednu věc, která beztak není moc povedená. Takže děláme hlavně písně o lásce. A jestli jsou erotičtější, nevím. Možná, že ano. Máme tam píseň Láska ve třech, což je trochu erotické...

B: Jsou tam všechny možné podoby lásky. Třeba L Amour a Trois je o třech lidech a pak je tam ještě další skladba Wir Tanzen Im-4 Eck, která je o tom, jak spolu dva lidé tancují a plně se soustředí jeden na druhého. Jeden tancuje tak, jak chce druhý, a dělá přesně to, co ten druhý. Takže to je úplně odlišný druh vztahu mezi dvěma lidmi, když jeden po druhém chce, aby dělal přesně totéž. V písních tak zkoumáme spoustu odlišných situací.

Je láska ve třech opravdu komunistická?

B: Ne, myslím si, že je to spíše taková slovní hříčka. F: Ne, ale hippies věřili, že by lidé neměli žít jen v párech, takže začali žít v komunách a v Berlíně byla taková komunita, kde.... B: ... říkali, že když se vyspíš dvakrát s tou samou slečnou, staneš se součástí establishmentu. Je to taková chytrá sexuální myšlenka. Takže když v souvislosti s láskou zpíváme něco o komunismu, okamžitě se nám jako západoevropanům vybaví 60. léta a volná láska. Takže v tom není žádná politika. F: O všechno se dělíme.

Máte raději anarchii, nebo komunismus?

F: Anarchii! Myšlenka komunismu se mi líbí, ale v praxi ji pokazila spousta chyb. Ale i kapitalismus je na nic.

I: My s tím u nás máme docela hodně zkušeností...

Vyjadřujete svoje politické názory ve svých textech?

F: Ne zcela, neříkáme: volte tohohle chlapíka ani nedáváme žádný návod, nic takového. Ale když jde o nějakou dobrou věc, hrajeme třeba zadarmo, ale hudba samotná... B: ...není politická. Ale vydáváme u nezávislých labelů, a když na pódiu hraje na bubny divoká holka, je to celé dohromady svým způsobem politické. Přitahuje to určitý druh pozornosti. Pro mě osobně je v tom anarchistický a liberální náboj. Takže hudba politická není, ale my političtí jsme.

Musique automatique zní víc elektronicky než vaše předchozí alba. Jaké nástroje a elektroniku jste používali, když jste natáčeli ve studiu?

F: Vlastně jsme nenahrávali ve studiu, ale v ložnici.. B: Je to taková ložnicová produkce. F: Ale nakonec jsme šli do studia a smíchali to tam. A cože jsme to vlastně používali za nástroje? Celou dobu jsme používali skutečné bicí, i když párkrát jsme to prohnali mašinkama. Ale řekni ty, co jsi používal, tys toho přece používal spoustu. B: No vlastně jsem chtěl, aby to znělo méně elektronicky, protože v posledních deseti letech je elektronická hudba úplně všude a já jsem si říkal, že už nechci poslouchat ty automatické bubeníky. Je ale pravda, že při skládání používám hlavně syntezátory a počítače, takže to tam všechno je. Ale nejvíce používám malé nástroje a malé samply a snažím se, aby všechno bylo minimalistické a jednoduché. F: Aby se s tím dalo snadno zacházet. B: Když nahrávám nástroje a hudbu, chci, aby to bylo co nejjednodušší, abych neměl tolik možností. Myslím si, že kreativitě prospívá omezení. Když máte nástroj, který dokáže hrát v jednom okamžiku jenom jednu notu tak, že můžete zahrát jenom šestnáct not v řadě a musíte z toho něco vytvořit, je to mnohem zajímavější, než když můžete najednou zahrát padesát not. To je potom zmatek, který nezvládám.

Jak váš turecko-finský kamarád a producent Cem Orala, známý spíše pod uměleckým jménem Jammin Unit, změnil váš postoj k elektronické hudbě a garážové estetice?

B: Když jsme nahrávali naši poslední desku, nahrávali a míchali jsme si ji sami. V jednu chvíli jsem si ale řekl, že nechci trávit tolik času zařizováním technických záležitostí, a začal jsem hledat producenta. Když jsme nahrávku dodělali, dali jsme mu pásky a on je smíchal. On nás do té doby neznal. On je z kapely Air Liquide, která v roce 92 začínala s technem, pochází z kolínské minimalistické techno scény, přestěhoval se do Berlína, zařídil si tam studio, tak jsme ho požádali, hlavně kvůli jeho jménu. Říkali jsme si, že by bylo dobré mít na desce takové jméno. A on nám tam namíchal všechny ty efekty. Já osobně bych nikdy nepoužíval tolik basů. Já vždycky chci, aby ta nahrávka byla spíš „nevýraznější“ a zněla jak z špatný pásky. Ale on to udělal takové velké a nabušené. Já osobně bych to sice udělal jinak, ale takhle se mi to taky líbí. A udělal dobře, protože tu desku hodně hrají rádia. Byla to určitě zkušenost a všechno bylo takové zdeformované.

Používáte ve svých textech hodně jazyků...

F: Ale špatně!

Ovládáte je všechny (rozumíte všem), nebo umíte tak dobře napodobit výslovnost rodilých mluvčích?

F: To se liší jazyk od jazyka. Já jsem např. Francouzka, takže francouzsky mluvím fakt dobře. Žiju v Německu, takže německy nemůžu nikdy mluvit tak dobře. Moje angličtina je docela v pohodě, mluvím taky trochu italsky, španělsky, a co se týče zbytku, vždycky někoho požádám o pomoc. Třeba když jsme dělali tu písničku v japonštině, poprosila jsem svého japonského kamaráda, jestli by mi ji nepřeložil a napsal výslovnost...Ale ráda zpívám v jiných jazycích, protože je to zajímavá zkušenost, už jenom co se týče výslovnosti různých zvuků. A taky mi přijde dobré, když je větší šance, že lidé v publiku budou rozumět aspoň jedné písni. B: Taky když jsme začínali, anglicky zpívaná hudba byla všude a já nevěřím na takový centralismus. Zajímá mě hudba, která pochází z Finska, Indie, Japonska, Brazílie, prostě odevšad. Americká a anglická hudba jsou jenom část hudby, která mě zajímá. Takže když jsme začínali, rozhodli jsme se, že budeme zpívat všemi možnými jazyky, jenom ne anglicky, i když potom jsme trochu změnili názor.

Jakou řeč byste se chtěli naučit teď?

F: Česky!!! Ne vážně, čeština zní dobře, ale nic z ní neumím. Možná, že až přijedeme příští rok v létě, zahrajeme jednu písničku v češtině. Ale určitě bych se nechtěla učit islandsky. Protože jsem v islandštině nahrávala jednu písničku a je to dost složitý jazyk. Je to řeč Vikingů.

Máte publikum i v Japonsku. Zpíváte nějaké písničky v japonštině?

F: Ano, jednu. Schon Von Hinten. B: Kdysi nás napadlo, že bychom mohli jet do Japonska. Přemýšleli jsme, jak to udělat, protože cesta je dost drahá. Tak jsme si řekli, že začneme zpívat japonsky a třeba nás někdo pozve a zorganizuje nám turné. A skutečně to tak funguje. Zpíváme japonsky, vydali nám v Japonsku desky a měli jsme tam turné.

Z Japonska máte i videoklip........

F: Jo, máme... B: Ty bláznivé obrázky s malými lidmi...Pro ně je úlet vidět, jak se blížíme jako dvě godzily. Byli taky překvapeni, protože čekali někoho, kdo hraje na playback, někoho, kdo přinese CD a začne otevírat pusu. Místo toho jsme měli obrovské varhany a já jsem měl spousty samplerů, takže viděli, že hudbu vytváříme ručně. Byli překvapení, že vidí něco jiného, takže koncerty byly docela divoké a zábavné. Jejich reakce byly dost bizarní. F: Taky si nás pořád fotili. B: Takže někdy kolem vás byla spousta maličkých lidiček a vy jste se museli pořád sklánět.

Retroparty se Stereo Total uspořádaly v rámci oslav 40. výročí uzavření Elyzejské smlouvy Goethe-Institut, Francouzský kulturní institut a Německé a Francouzské velvyslanectví v Praze. Mezi těmi, kdo přišli, nebylo slyšet moc češtiny, a tak vás okamžitě napadne, jestli retro 80. let je právě tou zábavou, na které si tady v současnosti chceme ulítávat. Třeba to jde jednodušeji právě v „uvolněném“ Berlíně. Každopádně se Stereo Total to byla v Praze zábava hodně příjemně „uvolněná“.

Mluvili jsme o vašich lovesonzích. Co ale nenávidíte?

F: Co nenávidíme? Kde bych měla začít? Špatný počasí, šedý dny bez slunce, lidi, kteří mají v Berlíně často špatnou náladu, lidi, co na mě řvou, když jedu na kole. B: Dokud na tebe jenom pokřikujou, když jedeš na kole, tak je to podle mě v pohodě. Tam, kde v Berlíně žijem, žije mnoho cizinců, tak si tam nepřipadáte jako v Německu. Já mám rád Berlín, ale když vyrazíte na předměstí, všude tam je plno těch nacistických sraček, jedni lidi obtěžují druhé. A to fakt nemám rád. Dá se to snadno ignorovat tam, kde bydlím, ale vždycky když jdu ven, tak se mi to hodně nelíbí.

[psychodollyuniverse]

Françoise Cactus, the singer, drummer, and co-songwriter of the prolific French-German indie duo Stereo Total, has died. The band broke the news on social media. “We are devastated to announce the passing of our beloved friend, singer and drummer Françoise Cactus,” Stereo Total wrote on the band’s social media accounts. “She died peacefully at home this morning February 17th, 2021, of cancer. Rest in peace, notre amie! ❤️ FOREVER 16!”

For Françoise - RIP 

[allmusic]

AllMusic Staff Pick: Stereo Total Les Hormones

Stereo Total's sound -- resplendent with zapping synths, twangy guitars, chunky beats, and the perfectly imperfect voices of Brezel Goring and Francoise Cactus -- was so distinctive that it was virtually timeless. Nearly a quarter-century after they formed, they sounded especially inspired on Les Hormones' vibrant mix of winsome pop, raucous garage-punk, and erotic kitsch.

- Heather Phares

[ronnyramone]

#323

https://hearthis.at/welleonelove/323/ 

[antikorpersession]

ELEKTROSUSHI - Dive (Into Me) [feat. Françoise Cactus] From "Elektrosushi" (Noisolution/EfA) 1995 Vocals by Françoise Cactus (Stereo Total) Rest in Peace

[portinfinite]

RIP Françoise Cactus of the group Stereo Total, who has died in Berlin at the age of 57 after a long illness

[darlingdawnvintage]

Francois Hardy ~ Vintage 60’s Fashion

[martini-police]

time for my daily French lesson

*puts Les Cactus by The Last Shadow Puppets on*

[vidavojic]

had a chat to francoise cactus on reboot fm last saturday 8/6/19

[loiteringdiligently]

thanks to @indierokkerss for tagging me to spell out my username with song titles! (my username has 19 letters 😳)

let’s make a pact by the pretenders one rizla by shame i’m waiting for the man by the velvet underground tender object by orange juice electrifie by calcinator road to ruin by the libertines i broadcast by blur nothing special by big in japan geiger counter by kraftwerk disco 2000 by pulp i don’t know what to do with my life by buzzcocks le temps de l’amour by francoise hardy it’s my party by leslie gore got my mind set on you by george harrison elegia by new order no need to argue by the cranberries this is how it feels by inspiral carpets long hot summer by the style council you’re in a bad way by saint etienne

i’ll tag @viir-tanadhal @cowboybruce @bat-cactus and @rabbitchief if you want to do it of course

[illliciumverum]

Stereo Total - Musique Automatique (2001)

En meg mindig nem vagyok tul azon hogy Francoise Cactus meghalt rip :( 

[mauricedelafalaise]

Happy Birthday #FrançoiseCactus ♥️ Stereo Total

My dear Françoise, one of the most important and influential people in my life. Eternal teenager at heart with her contagious laugh and quick-witted humor came into our lifetime leading generations of different subcultures with her music. She played an important role in my adolescent group of friends growing up in Tijuana in the 90’s & 2000’s. Always bringing joy every time @stereototalmusic played a show in town. I was very lucky and fortunate to have collaborated with Françoise and Brezel on several occasions, most recent in 2016 when she invited me to go on tour as an opening DJ for their shows all over Europe. One of the best experiences ever. Françoise was like a big sister figure, always cool, the best style. We shared our love for Mick Jagger and My Melody and the 1960’s. I was very saddened by her passing a few months ago, I wish I would have been able to hear her laughter one more time. Françoise Cactus Forever 16, Forever in my heart ♥️