bohemkavkuchyni

[bohemkavkuchyni]

Bublanina, bejby

Je to tady! Po jednorázové akci před mnoha lety, kdy mi stála za zadkem máma a pak tvrdila (dík, mami!), že jsem kuchařka od pánaboha (ha ha), jsem bublaninu nedělala. Neptejte se proč, prostě se mi asi nechtělo nebo možná proto, že když si koupím ovoce, sním ho syrový a zahrádku nemám...

Máma bohužel v mezičase začala vyrábět něco, co jsme s bráchou začali pracovně nazývat nástěnka, přestože tomu sama dál říká bublanina. Snaží se asi, aby to bylo zdravější nebo co. Nechápu proč, buď jím zdravě, nebo jím bublaninu, ne?

Její recept před ochromením (rozuměj ozdravěním) možná někde mám, ale máminy recepty mají svoje mouchy - tak třeba se dost blbě čtou a takřka v nich nejde najít údaje odpovídající jakékoliv známé měrné soustavě. Abyste podle nich mohli vařit, museli byste být...moje máma. Jinak jsi v pytli. A ta je jen jedna. Jako napsaný je to jako pohádka o červené pančušce (a stejně nestrukturovaně), ale do poslední chvíle netušíš, co z toho vyleze. Takže jsem hledala jinde (čti na internetu). A...našla...a upravila, vytůnila a vůbec. Ostatně proto jsme tady, že jo. Takhle to nějak proběhlo.

Našla jsem hromadu receptů, které vlastně nevypadaly zle, ale nějak zvlášť nezaujaly, i když byly prý od známých českých gastronomických mágů (tsss). Mám jasnou vizi - nechci buchtu, chci chutnou, hutnou, vláčnou bublaninu, která se neblemcá ani nedrobí, ale krásně drží pohromadě, není suchá, ale nadýchaná, kyprá, jo a taky šťavnatá ...no prostě dokonalost. Nic těžkýho, ne?

Pak jsem na stopu (opět) narazila u Jany Florentýny (Kuchařka pro dceru). Já tu holku žeru, vždycky jde do hloubky, pátrá a zkouší, dokud to prostě není ono.

Doporučuju si její recept (viz odkaz výše) přečíst a zkusit, je to něco úplně, ale úplně jinýho, než si myslíte. Tak trochu omeleta na sladko, ale ne přeslazená. Je to pravá bublanina od slova bublat (taky vás od dětství zajímalo, proč se to tak jmenuje, když v tom nejsou bubliny? správná úvaha!). Prostě všechny ostatní bublaniny vám už navždycky budou připadat jako jen tak trochu lepší piškot. Fakt ji zkuste! A tu moji samo taky, ať máte srovnání :-P tahle byla první, třešňová, mouka špaldová. Dobrej začátek a asi nejblíž původnímu receptu....jenomže...

...pak se to začalo živelně vyvíjet dál.. protože já ty recepty nějak z přirozenosti nedokážu respektovat, byť jsou sebelepší. Slouží mi prostě jako rámec. Nicméně tenhle rámec posloužil velmi dobře, od prvního testu proběhly tři verze a na každou z nich jsem musela někomu posílat recept. A protože víme, jak to s recepty mám (nevím, nepamatuju...), radši si ho zapíšu i sem. Ať vím, že jo ;-) A ať taky víte. A ať můžu jen postal odkaz místo sepisování receptů do mailů nebo na papíry, viď, mami? ;-) (ale jako vnímáte to, jo? moje máma si vzala ode mě recept na bublaninu! Tohle je top strop, kámo, kam se hrabe Michelinská hvězda!).

Taaaakžeeee, dost keců, jdeme na to. Jak vyrobit podle mě nejlepší bublaninu:

Nebudeme šetřit vejci, začala jsem podle doporučení na 4, ale nakonec mi dává větší smysl 5, pokud jsou fakt, ale fakt velký, tak stačí ty 4 :-) 

Cukrem naopak šetřit budeme, je ho tam 50 gramů a klidně můžete ještě krapet ubrat, stejně na to pak nasypeme moučku, ať to vypadá a ať jsme hezky zapatlaný. Ve špaldové verzi používám hnědý třtinový, jinak s běžnou pšeničnou moukou zatím hezky fungovala bilá řepná klasika, oba ve verzi krystal/krupice. Ještě se chystám zkusit klasickou mouku s hnědým cukrem, ale myslím, že to bude prostě taky dobrý, čili cukr podle zásob a preferencí.

Mouka - za mě vede polohrubá, případně celozrnná špaldová hladká. Výsledek je pak maličko hutnější, kompatnější. Každopádně jí bude cca 100 gramů, většínou tam ale tak 10 - 20 gramů ještě přisypu, záleží na ovoci, ale k tomu se dostaneme.

Máslo, kvalitní, samozřejmě, cca 30 - 50 gramů, na tom to úplně nestojí a nepadá, v původním receptu není v těstě vůbec, jen se dává na korpus, ale když já to ráda máslový ;-)

Trocha mlíka, kvalitního, ideálně bio (já miluju mlíčko z Bělečka, kupuju si ho v bezobalových obchodech nebaleno a Bezobalu, ale jakože v obalu...vratném, to dá rozum), každopádně cca 1 deci, nebo 2, protože já obvykle během příprav tak decku upiju :-D 

Špetka soli, protože bez soli to nejde. Cukr moučka na posypání, pokud jdete do varianty bez drobenky.

Pokud to budete chtít s drobenkou (a třeba meruňkovou verzi budete!), počkejte si, dostanu se k tomu.

A teď jak na to, že? Je to jednoduchý a krásný.

Troubu si předehřejte na 200 stupňů, na malém plamínku rozpustěte máslo a kousek si nechte na vymazání pekáčku.

V míse ušlehejte žloutky s cukrem, přidejte máslo (vlažné, ne horké, ať z toho nemáte omeletu), prošlehejte, vlijte trochu mléka, prošlehejte a postupně zašlehejte mouku, pak nechte odpočívat. 

Vytřete si pekáček máslem a vysypte moukou. Prý stačí jen máslo, ale mně se to ve starém smaltovaném pekáčku chytalo, takže napodruhé mouka a bylo to. Může být polohrubá nebo hrubá, jak je libo. Pokud jsem o velikost pekáčku, to je otázka...Jinak to chutná a peče se to, když je těsta větší vrstva a jinak, když je menší, ale ani jedno není špatně. Rybízovou jsem udělala vyšší a byla boží, meruňková byla nižší (a s drobenkou), ale byla taky boží, protože byla plná šťavnatého ovoce a ani trošku suchá. Chce to jen krapet hlídat ke konci pečení a rozhodnout, jestli ji vyndáe o 5 minut dřív nebo později.

No nic, jdeme dál.

Z bílků se špetkou soli ušlehejte tuhý sníh a vmíchejte ho do těsta. užijte si to, vznikne nádherně vlčná, hladce kašovitá konzistence, nádherně kompaktní, mírně tekutá, ale zas ne moc (míň, než má Florentýna). 

Vlijte to všechno do pekáčku prostředkem od ucha k uchu a jemně rozetřete ke krajům stěrkou tak, abyste se nevraceli do středu (tím byste si totiž odlepili tu mouku, která se má postarat o to, že se ublanina nepřichytne ke dnu, a to nechcete). Až to bude celý rovnoměrně vysoký, hladký (můžete si pomoct tím, že pekáčkemzašmrdláte párkrát mírně tam a zpět a těsto se trošku srovná), začnete na to sypat nebo klást ovoce. Hezky nahusto a úplně všude, až do krajů. Až skoro nebude vidět těsto.

Pokud pečete verzi bez drobenky (např. rybízovou já radši jen tak), máte hotovo a šoupnete to do trouby na nějakých cca 25 min., nicméně od cca 20. minuty doporučuji na to občas hodit očko, bo to nechcete vysušit a každá trouba peče krapet jinak, pekáčky jsou různý, výška těsta atd. Pokud si nejste jistí, spolehněte se na známý test se špejlí (něžně zabodnout až na dno, nežně vytáhnout - zůstává na nít mokré těsto - ještě pečete, nezůstává, můžete to vypnout). Dalším vodítkem budiž barva - rásně žlutá a na povrchu mírně zlatavá, tady jen z vlastní zkušenosti pozor na starší trouby, které mají jen spodní pečení - do těch bublaninu dávejte až skoro nejvýš a na spodní plát trouby klidně ještě přidejte plech, ať je tam nějaká bariéra.

Do půl hodiny max. budete mít hotovo bez ohledu na okolnosti, toubu nebo náladu.

Nejlepší je vlažná buď s mlíkem (ano, z Bělečka) nebo s kafíčkem, pocukrovaná moučkovým cukrem.

Když to chcete s drobenkou...třeba meruňková verze je s ní fakt, ale fakt boží <3

Tu jsem si půjčila taky u Jany Florentýny, z jejího receptu na švestkový koláč...úžasně se hodí třeba k meruňkám, skořice je v ní jemná, ale dodává jí šmrnc - celý pekáček zmizel ve dvou rychlých nájezdech mého příbuzenstva, dmula jsem se pýchou.

Prsty láskyplně promnete 100 gramů moučkového cukru, 100 gramů mouky (jaké chcete, já jsem použila polohrubou), 80 gramů másla a půl lžičky mleté skořice (když vám ale ujede ruka a bude z toho lžička, milovníky skořice to jen potěší). To mnutí si strašně užívám, je to trošku jako návrat do dětství, když vám bylo úplně jedno, jestli se do něčeho namočíte, něčím zapatláte nebo někde vyrácháte. Dejte do toho všechno, drobenka se vám odmění. Až se to všechno krásně propojí a bude se to rovnoměrně rozsýpat v prstech, posypete tím každé místečko na pekáčku a šoupnete to do trouby stejně jako verzi bez drobenky. 

A dál už to znáte :-) Takže jo, bublaninu fakt můžu. Tuhle. 

[bohemkavkuchyni]

Přirozeně bezlepkový a nadpřirozeně božský čokodort

To bylo tak...byla jsem na volné noze a chyběl mi sociální kontakt. Taky jsem chtěla vždycky mít kavárnu (kdo dneska ne, že?) a přiznávám, že volná noha tehdy byla poměrně naboso, a to ne zcela dobrovolně...prostě jsem neměla moc do čeho píchnout a tudíž jsem si moc nevydělala. 

To a zkušenost s kavárnou, která na kdysi skvělé pouliční akci Zažít město jinak servírovala úchvatné polévky, mě přivedlo na myšlenku ucházet se tam o práci. Klaplo to a začala jsem. Jenomže!!!!

V té kavárně se taky peklo...chápejte, já toho zvládnu hodně, v improvizaci jsem docela šikovná, ale pečení? Podle receptu? Uaa, panika! Ale tak co, proč to nezkusit, že? Ostatně nezbývalo mi nic jiného, měla jsem to v popisu práce. Jako první mi zadali čokodort - tumáš recept a dělej. Dělala jsem...co jsem mohla. Abych taky dělala, co jsem nemohla, že.

Při pohledu na to, jak krásně v troubě naběhl, mi naběhla husí kůže. Tu zase rychle vystřídaly červené fleky paniky, když se to celé propadlo do sebe a popraskalo. Chtěla jsem se zabít. Klidná a asi jen o 10 let mladší Magda, které nevím, kde je konec, ale tímto jí veřejně děkuji (a pokaždé, když ten dort dělám), suše oznámila, že je to tak v pořádku, tohle ten dort prostě dělá a znamená to naopak, že bude skvělý - na povrchu jen jemně křupkavý, uprostřed vláčný, v chuti samá čokoláda a v kombinaci s poctivou domácí šlehačkou je to zážitek na hranici pornografie. 

Když budete mít chuť skvělé ještě vylepšit, můžete do něj zapéct třeba čerstvé maliny...nebo je dát nahoru na tu šlehačku, protože to taky nádherně vypadá. Ale věřte mi, nutné to fakt není.

Nejlepší na tomhle dortu je, že je fakt jednoduchý! :-) Kdyby nic jiného, tohle je u dortu skvělá vlastnost. Tak šup, pečte a vyhřívejte se na výsluní chvály, protože když to nezkoníte (což se nestane, když se to nestalo mně), čeká vás nejedno obdivné “áááách”.

Připravte si:

300 gramů dobré, poctivé čokolády, asi tak 70 - 80% (nabádám vás k nákupu fair trade nebo bezobalově, nebo obojí)

125 g másla (Formaggeria má skvělé máslo, vážně)

7 vajec (netřeba připomínat, že tím nemyslím klecová...mimochodem, když už agituju, chystám se právě vyzkoušet tzv. Vajíčkové předplatné, mrkněte na to ;-))

špetka soli (já používám růžovou himálajskou...jo a kdo máte rád kombinaci čokolády a soli, můžete dát špetky dvě nebo si s tím příležitostně pohrát a najít si správný poměr)

300 gramů krupicového cukru (o dietě nebyla řeč, ale vražte tam pro klid duše třeba aspoň tmavý třtinový)

Vrhněmež se na to:

čokoládu rozpustíte pozvolna s máslem, rozmícháte dohladka a necháte stát, aby měla pokojovou teplotu. Jakmile to nastane, můžete dát troubu předehřát na 130 stupňů. Celsia, samozřejmě.

Vyšleháte bílky se špetkou soli na tuhý sníh (pokud chcete solit víc, tak sem dejte jen špetku a zbytek soli přidáte později), do hotového sněhu postupně zašleháte nebo vmícháte cukr. Všechen, bez milosti!

Formu (klasická kulatá dortová, nějakých 24 cm nebo tak nějak?) vymažete máslem nebo vyložíte pečicím papírem, ten ovšem taky vesměs namáznu.

Žloutky vmíchejte do čokolády (když to s nervama nevydržíte, tak se vám zdrcnou, takže počkejte, až to vážně vychladne!) a to postupně vmíchejte do sněhu...osobně si tuhle fázi strašně užívám, jak ta čokoláda barví sníh a postupně se to spojuje, až vznikne nádherně hladká směs...je to fyzický a nadmíru voňavý zážitek.

Nalijte tu nádheru do formy a dejte to péct do vyhřáté trouby asi tak na 40 minut. Ano, asi to vyskočí, popraská a lehce propadne, nepanikařte, takhle to má vypadat. Dokonalost je pro lidi bez fantazie a odvahy. Každou troubu je třeba otestovat, dlouho se to zdá syrové, pak to zas můžete spálit. Tohle je jediná nástraha na cestě k dokonalosti, když nebudete vědět, trošku přidejte teplotu, dortík sledujte a po nějakých 30 minutách do něj bodněte (něžně) špejli - oproti jiným dortům je v pořádku, když se na ní drží troška těsta, jen nesmí téct. Nezapomeňte, že po vychladnutí čokoláda a máslo trošku ztuhnout, takže je ok, když je to horké tekutější.

Je to trošku jako soufflé, jen maličko tužší. Soufflé teče, tohle má pod křupavou kůrčičkou zůstat vláčné a měkké, ještě o chloupek měkčí než třeba brownies. 

Až si budete myslet, že je to ono, vypnete troubu a necháte dort pomalu vychladnout v roubě (a nebojte se, když to nebude úplně syrový, sní se to, i když to nebude mít tu správnou konzistenci, holt to pak příště napravíte podle nabytých zkušeností). Tohle si prostě musíte vychytat, aspoň je v tom troška tvůrčího procesu.

Krájejte horkým nožem a podávejte ideálně s již zmíněnou šlehačkou, případně malinou, borůvkou, jahodou...prostě něčím, co k tomu lahodí.

A dejte si k tomu dobrý kafe, u mě teď vede Rwanda Gitega od ostravské pražírny Father´s. 

P.S.ssst, mají ji i v různých kavárnách po ČR, v Praze třeba Head Shot Coffee nebo kavárna Tvoje máma. Kdyby ji neměli, zkuste od nich i jinou, umí to.

[bohemkavkuchyni]

Resurrection aneb už zase vařím

Nechápejte to špatně, ne že bych poslední dva roky nevařila, nejedla nebo se stravovala pouze závodně, ale nějak jsem prostě necítila potřebu se o své výtvory dělit. Jsem hamoun, no. Co má bejt!

Ale pak přišla návštěva Jeseníku a všechno změnila jedna ledničková improvizace jménem tuňákový steak s lu-xus-ním bramborovým salátkem!

Já to prostě musím napsat! Už jen proto, abych si to zapamatovala, protože ten salát...vážení, TEN SALÁT! si nezaslouží upadnout v zapomnění. Takže nazdárek, kašpárek, jedeme dál. Pojďte do toho, budete se olizovat až za ušima.

P.S. obrázky ještě nemám, ale budou ;-) možná..někdy...

Moje kuchyňská klasika - otevřít lednici a improvizovat. Někdy je to vážně výzva a výsledky bych nezveřejnila ani při mučení, někdy je z toho gastro porno. Lenost a nouze jsou zkrátka motory kreativity. Podle receptu to umí každej ňouma (teda, nic osobního), ale j�� mám tak nějak větší radost, když to klapne bez přípravy, bez plánu a je to celý jedna hra na zajíce v pytli.

Tentokrát z toho pytle vypadl tuňák a bramborový salát se žampiony portobello a horčičným dressingem. Ke slovu se dostala i redukce z červeného vína, melasa, medvědí česnek a citron. Taková docela obyčejná, pravděpodobná kombinace žejo...ale v Jeseníku se prostě dějí věci nečekané.

Buď můžete číhat, až vám v lednici zbydou žampiony, tuňák, brambory, cibulka, hořčice a citron, nebo se zásobit a salát vyrobit plánovaně (vařit podle receptu není ��ádná ostuda, to já jen tak rejpám, fakt). Pokud se vám nechce čekat, až nastane varianta a, pořiďte salátový brambory (tuším, že jsme dali vařit cca 8 středně velkých brambor, nebo ne, Máro?), portobello - my jsme měli tři kousky na salát pro 2-3 lidi (hele, pamatuju si množství!), jeden citron, pikantní hořčici (měli jsme ostrou orientální, ale jinak doporučuji třeba moji velkou lásku - ostrou anglickou z Marks & Spencer, jen s ní buďte opatrnější, protože by vás to jinak mohlo zabít a nemohli byste vyprávět dalším generacím, jak jste si pochutnali).

Jděte na medvěda V sezóně, která probíhá právě TEĎ skliďte někde v lese medvědí česnek, mimo sezónu ho může nahradit třeba pažitka. Když ho sklidíte víc, nevadí, vyrobíte třeba pesto nebo něco jako špenát. Máte-li melasu a redukci z červeného vína, gratuluji. Pokud nemáte, máte smůlu. Ne, kecám, pokud nemáte, zkuste si pohrát třeba s kombinací balsamico (tmavé, sladší) plus nějaké hutnější oslazovadlo, třeba sirup ze třtinového nebo kokosového cukru by mohl fungovat. Teoreticky není mimo salátovou mísu ani med, k hořčici se hodí, ale nemám vyzkoušeno. My jsme měli po ruce melasu a redukci, tak jsme tam vrazili melasu a redukci.

Máte všechno? Tak se do toho pusťte! Brambory uvaříte ve slupce v osolené vodě (píšu to sem proto, že na to pořád zapomínám), necháte vystydnout, oloupete, nakrájíte do salátové mísy. Žampiony nakrájíte na silnější plátky, tak asi 5 mm a osmahnete na olivovém oleji tak, aby byly vláčné, ale na povrchu hezky chytly barvu. Nakrájejte hezky celé kloboučky, jakýpak copak. Odstranila jsem tentokrát jen nohy, protože už byly starší, ale jinak to krájím i s nohama pod heslem ani kousek houby na zmar. Přidejte k bramborám.

Cibulku nakrájejte najemno. Měli jsme jednu menší a myslím, že jsme ji tam vrazili celou, ale s cibulí už v případě salátu můžete zacházet jako s kořením, čili podle vaší chuti. Tak, a tohle je přesně to místo pro poděkování, protože já prostě cibuli nenávidím a tentokrát jsem se jí nemusela ani dotknout. Tedy věc se má tak - v jídle cibulku miluju, ale to krájení je mor. Vyžaduje to šikovnost a trpělivost, což nemám, žeano...narozdíl od potoků slz, které mě pokaždé spolehlivě oslepí hned jak první cibuli rozkrojím napůl. Nepomáhá nic, ani potápěčské brýle.

Když jsem teď dělala králíka na paprice, vybrečela jsem se na dva roky dopředu a po zbytek dne jsem vypadala jako žába s červenýma očima. Králík byl epesní, ale ta cibule mě prostě ničí. A nakrájet ji nadrobno, rychle, kvalitně a vůbec, to už je úplně mimo moji ligu (a poslepu se to taky moc nedaří). Jenomže Mára, kterému tímto patří můj velký dík, nakrájel cibulku třetí kosmickou rychlostí na něžné kousky, okem sice patrné, ale tak drobné, že já bych na to potřebovala spíš mixér - zkrátka přesně to “nadrobno”, co je do salátů bezva a já neumím (nebo na to pro slzy nevidím).

Takže cibulku nakrájejte nadrobno sami nebo s cizí pomocí a podle chuti přidejte k bramborám a žampionům. Medvědí česnek nasekejte taky najemno, cca 2-3 lístky, ale je to opět na vás. Mrskněte to k bramborám a houbám na čekačku.

A teď, vážení, přijde to nejdůležitější - zálivka! ♥ ♥ ♥

My jsme ji společnými silami promíchali do krásně vláčné konzistence metličkou na pěnění mléka v kovovém hrníčku - já jsem oběma rukama držela hrníček, Mára oběma rukama šmrdlal s metličkou, byla to velká legrace. Ale normálně to umíchat klasickou metličkou nebo jakkoliv jinak, aby se to spojilo, je dovoleno.

Ráda bych vám prozradila, kolik tam máte čeho dát, bohužel to ale nevím :-P Poměry si tedy klasicky vychytejte, ochutnávejte a tůněte, až to bude vytůněný. Tak docela bez informací vás ale nenechám, základ tvořila hořčice, olivový olej a citronová šťáva, zakápli jsme to melasou a redukcí z červeného vína a pak už jen šmrdlačka metličkou a dodávání podle chuti. 

Salát promíchejte se zálivkou, dosolte, opepřete čerstvě mletým nebo drceným pepřem a ještě můžete přidat citrónovou šťávu, to tomu fakt dodalo ty správný grády.

Abych nezapomněla, salát jsme vyráběli k tuňákovému steaku, že jo, takže co s ní? Tam není moc o čem, prostě to osolíte, opepříte a krátce osmahnete na kvalitním olivovém oleji, aby to bylo měkoučký, pevný, šťavnatý a uvnitř pokud možno růžový. To se mi pravda tak docela nepovedlo, protože to byl jeden steak horizontálně děleno dvěma, ale žádný učený z nebe nespad a i tak to bylo bezva. Hlavně prostě odolejte nutkání tuňáka připravit po vzoru smaženého kapra, nebo ho zabijete podruhý, což je s ohledem na jejich stavy v oceánech vyloženě surovost. Stačí opravdu chvilka. Pamatujte na sushi, tam je ryba syrová, a jaká je to lahoda, čili méně jé více.

Nechte si chutnat, je to vážně luxus.  ♥

[bohemkavkuchyni]

Okra 4ever! :-)

Okra je moje láska..ochutnala jsem ji poprvé před pár lety a fňukala jsem od té doby, že ji tady nikde neseženu...až jsem zašla do Sapy, a tam na mě čekala nejen okra, ale taky mladý kokos, pak choy, čerstvý zelený pepř a spousta dalších lákadel. Vítej, inspirace, sbohem rozume!

Jednodušší už to být nemůže. Máte hotovo za 5 minut (10, když si u toho budete povídat), vypadá to děsně sofistikovaně a exoticky, chutná jednoduše, ale podle mě božsky.

A pokud nevíte, o čem to sakra mluvím, když říkám okra, tak si pro to sladké zelené tajemství srolujte klasicky na konec příspěvku.

P.S. taky se teď všichni dozvíte, že nejradši jím z otlučenýho talíře...no a co má bejt, mám ho prostě ráda :-) A taky že to někdy fotím na telefon, když mám vážně hlad. Původně to prostě nebylo určeno veřejnosti, ale bylo to tak dobrý, že to muselo ven, rozuměj dovnitř...na blog.

Skoro se stydím tomuhle říkat recept, tak je to jednoduchý. Říkejme tomu tedy spíš nápad. 

Balíček okry (co já vím, cca tak 10 ks) omyjte, jemně osušte, abyste jí neublížili, odkrojte koneček a celé nakrájejte na cca 1 cm silné špalíčky, prostě tak nějak přiměřeně. Na řezu má okra krásný hvezdičkovitý profil se semínky a vylučuje slizovatou šťávu. To je všechno v naprostém pořádku a dělá to okru okrou.  Při tepelné úpravě vám ta slizovitá šťáva pokrm krásně spojí, ale nebojte, není jí tak moc (a kdyby existovalo hezčí slovo pro tu konzistenci než sliz, víc byste se na to těšili, ale v tomhle má čeština prostě mezeru, no). 

Pokud trváte na tom, že sliz u vás v kuchyni (natož na talíři a v puse) nemá v žádném případě co pohledávat, jediná šance je krátce okru povařit nenakrájenou, jinak máte smůlu...a sliz. 

Ovšem za zmínku stojí, že tam, kde si slizu patřičně cení, se okra dokonce používá i jako zahušťovadlo, např. rozvařená v gumbu, které mlsají labužníci v jižní Louisianě a které rozhodně potřebuju zkusit, i kdybych si pro ně měla dojet (cajunskou i kreolskou variantu, mňam!). Ale třeba mi ho někdo někdy uvaří ;-)

Tak popojedem...čerstvý zelený pepř (taky ze Sapy) rozmělněte v hmoždíři. Nemusíte z toho dělat kašičku, jen aby se uvolnila vůně, chuť a vypadalo to krásně. Já jsem použila cca dva trsy zelených kuliček, ale pokud se se zeleným čerstvým pepřem ještě neznáte, ochutnejte vzorek a sami udělejte to závažné rozhodnutí stran množství. Věřte mi ale, že nepálí - naopak je jemňoučký, voňavý, a ta jeho pepřovitost vás jen zlehýnka pošimrá na jazyku, takže se ho nemusíte ani trošku bát. Jen ať to krásně voní a má to koule! Teda kuličky.

Poznatek: hmoždíř je pak jemně mastný, hmmm, zajímavé :-)

Uvařte si v osolené vodě kvalitní pastu čili nudle, já jsem zcela neoriginálně použila svoje oblíbené tagliatelle od Čerstvá pasta. Trošku vody z těstovin si můžete schovat na podlití při finální úpravě.

Na másle (a nešetřete!!) necháte jen lehce zavonět rozmělněný zelený pepř, přihodíte okru a mícháte. Začne to krásně slizovatět, a to je přesně ono!

Přidala jsem ještě trošku přepuštěného másla ghí, se kterým teď dost vařím a mohu jen vřele doporučit - nepřepaluje se, má super chuť a prostě je celkově boží. Prý i zdravější, ale to je detail.

Míchejte, dokud vám to prostě není sympatický. Okra je vynikající, když je příjemně al dente, čili na skus. Tak to skousněte a uvidíte.

Přidejte uvařenou pastu (samo taky al dente) a trošku vody, případně ještě kousek másla nebo ghí. Pasta se nesmí připalovat, mělo by to čvachtat (ne zas moc!) a na pánvi nebo v hrnci by se vám to mělo snadno promíchávat a hezky klouzat.

Bezva, máte skoro hotovo - šup s tím na talíř, přihoďte pár hoblinek parmazánu a teď pozor, přijde tajná přísada - zakápněte to přímo na talíři pár kapkami čerstvé limetkové šťávy. Věřte mi, je to boží a dá to celému jídlu šmrnc. Okra si totiž s kyselým moooc hezky rozumí.

Jo, standardně jsem to zapomněla osolit, takže jsem přisolovala na talíři :-) Ale i tak to bylo vynikající.

Brou chuť a zas někdy!

Jo, a ještě co že je vlastně ta okra:

Wikipedie tvrdí, že Okra je zelené jedlé oplodí plodů ibiškovce jedlého, známého též jako proskurník jedlý nebo ibišek jedlý. Někdy se jako okra označuje celá rostlina. Rostlina pochází z Afriky či z Asie a pěstuje se v tropických, subtropických a teplých oblastech po celém světě. O vaření jsem už psala něco výše, každopádně bonus je, že nezralé plody okry lze též sterilovat - mě ale víc zajímá, že se tady už dá sterilovaná okra taky koupit (doporučuji třeba obchody se středomořskými dobrotami, arabské potraviny atd.. Tip pro Pražáky: Myslíkova ulice). Je to dobrota jen tak na mlsání, třeba jako olivy, ale chuť je samozřejmě jiná, se holt musí zkusit.

Ve východním Středomoří se okra používá v dušených pokrmech se zeleninou a masem, mají ji ale rádi i v západní Asii, severní Indii, Pákistánu a v Karibiku - tam z ní prý často kuchtí polévku s rybou. 

Moc pěkná fotka půjčená z webu SpiceGarden.eu. Já jsem svoji okru rozporcovala dřív než jsem ji vyfotila, takže sry :-)

[bohemkavkuchyni]

Epesní oslavný raw mrkvový dort s hříšným toppingem z oříšků kešu

Vážení, kdo neokusil, neuvěří. Ani já jsem nevěřila. Když totiž nasypete ingredience na jednu hromadu a jste v raw kuchtění panensky nezkušení jako já, můžete nabýt přesvědčení, že z toho prostě nikdy nemůže být tvárná hmota, která bude držet pohromadě, natož nějak přijatelně chutnat.

Ha! Může! 

A navíc to může být dokonce tak dobrý, že nebudete věřit, z čeho to vlastně vzniklo. Syrová mrkev? Pohanková mouka? Ale jó, z toho a pár dalších surovin vznikl jeden z nejlepších dortů, které jsem kdy ochutnala. 

fajn, konec sebechvály, jdeme na to! :-)

Jediný měrný systém, který v kuchyni uznávám, jsou kusy, hrníčky a příměry (akorát do pusy, asi jako dětská hlava apod.). Takže na topping čili pomatlávku budete potřebovat 2 hrníčky kešu oříšků, které na pár hodin namočíte do vody (klidně přes noc). Pokud jste zachytili moji poplašnou zprávu o neférovém získávání kešu oříšků, budete vědět, že máte shánět fair kvalitu. Použijte google, já jsem je našla v obchodě Fair Trade Centrum.

Měkké oříšky nasypete je do mixéru a přidáte 1-2 lžíce citronové šťávy, 2 lžíce tekutého kokosového oleje (pokud máte tuhý, nechte ho roztéct v misce ponořené do teplé vodní lázně). Přidejte k tomu asi třetinu hrníčku javorového sirupu nebo medu (pokud nejste striktní vegani) a podle potřeby vodu - jen tolik, kolik bude nezbytně nutné, raději méně než více, přidat můžete vždycky, takže paniku odložte na později spolu s vodou. Zpočátku to může vypadat beznadějně, ale ono se to vážně spojí. Rozmixujte na hladkou, ale nepříliš řídkou pastu a odložte. Povídám - odložte to, nebo to sežerete dřív, než bude zbytek dortu. Vím o čem mluvím... Pokud se znáte a máte oprávněnou obavu, že byste mohli být o pomatlávku kratší, udělejte nejdřív korpus (viz níže) a až pak tuhle laskominu. Pokud jste to už snědli, tak víte, že příště začínáte číst od půlky (ale bylo to žrádlo, co? ;-)). No nic, dál...

Na korpus budete potřebovat dvě cca střední oloupané mrkve, 1,5 hrníčku ovesné nebo pohankové (pro bezlepkovou variantu) mouky, hrníček sušených datlí, hrníček sušeného ananasu, půl hrníčku strouhaného kokosu (nepraženého, neslazeného) a cca půl čajové lžičky mleté skořice. 

Mrkev nakrájejte na kousky a všechny ingredience mrskněte do mixéru (chce to vážně výkonný stroj, nebo ho zavaříte a odvaříte!!). Mixujte, dokud to nezačne držet pohromadě a nevytvoří se kompaktní hmota (nemusí to být na pastu, to byste u toho strávili mládí (i stáří) a ani to není dobrý a hezký - pro výslednou konzistenci juk na fotky).

TIP: Vřele doporučuji pořídit sušené ingredience v obchodě Bezobalu.org. nejen proto, že je to bez obalu, čili eko, ale hlavně ty datle, ty brusinky (kupovala jsem do jiného receptu) nebo ten ananas jsou prostě boží!! Voní, jsou sušené, ale ne vysušené, a věřte nebo ne - šťavnaté a plné chuti, bez doslazování a dalších vylomenin. Jsem skoro přesvědčená, že kdybych koupila sušený ananas, jaký je standardně v obchodech, tak to zdaleka tak neumixuju.

A teď jak vyrobit finální podobu. Možností je několik, konkrétně dvě: použijte dortovou formu, z níž můžete odstranit bočnice (takovou tu s utahovací sponou), vyložte ji pečicím papírem nebo potravinovou f��lií, kterou ovšem můžete v rámci úspory odpadu vynechat, a vložte polovinu “těsta” na korpus. Dobře upěchujte, potřete polovinou kešu pomatlávky (pokud ji ještě máte, že jo) a dejte to k ledu - hezky do mrazáku, aby kešu krémíček ztuhnul (a abyste na něj aspoň na chvilku jakože nemohli). Na to pak nacpěte druhou půlku těsta a.....ano, druhou polovinu pomatlávky. Pokud zvolíte formu s menším průměrem, můžete korpus i pomatlávku rozdělit na třetiny, tím pádem použijete mrazák i sebeovládání dvakrát, to dá rozum.

Taky ovšem můžete jako já umístit do formy všechnu hmotu na korpus a na ni těsně před podáváním všechnu pomatlávku (tuším, že jste nečekali, že zvolím složitější metodu:-)). Pozor, ta kešu krása má tendence na vzduchu okorávat, takže co nespotřebujete, to raději nějak zakryjte, ať je to nejen dobrý, ale taky krásný.

Dejte mi vědět, jestli chutnalo a taky kolik kešu pomatlávky vydrželo až do finálních úprav :-D

V čem mixovat? nedá se použít jen tak něco, například můj tyčový mixér byl naprosto nepoužitelný, čili jsem ho nepoužila. Půjčila jsem si proto cizí stroj, který si taky pořídím na stále častější raw experimenty, a to Kenwood FPM 250 Compact.  Ti, kteří žijí pouze raw, mají většinou vychytanější (a taky nákladnější) výbavičku, ale tenhle malý fešák se zatím osvědčil, takže mu dám šanci.

[bohemkavkuchyni]

Božský raw čokoládový dezert z hodně nečekaných surovin

Je tu první recept na dobrotu z minulé akce Restaurant Day, která proběhla 15. února v ateliéru Malování a kreslení. 

Tenhle nenápadný dezert měl na svědomí nejedno překvapeně pozdvihnuté obočí a vícero zvučných zamlaskání. Přitom je to v podstatě salát :-D 

za tuto fotku moc děkuji mé výborné kamarádce Jitce Ticháčkové, která nás na Restaurant Day přišla navštívit a vše poctivě ochutnala :-)

Avokádo je moje láska na druhý pohled...kdysi jsem ho ochutnala a nechutnalo mi ani trošku, přišlo mi tehdy, že chutná jakoby po rybině, fuj! Pak jsem ale zjistila, že to bylo tím, že testovaný kus jaksi nebyl v patřičné kondici, tak jsem tomuhle zázraku dala druhou šanci a začalo to mezi náma být fakt vážný.

Na tuto sladkou nesladkou laskominu, kterou ohromíte čokomily i ty, kteří zarputile tvrdí, že nejí sladký (ehm, poznává se někdo? Kačí?), budete potřebovat dvě opravdu pěkně zralá avokáda. Dostaňte z nich dužinu (jukněte na video, jak se to dělá - dobře tam taky uvidíte, jak má avokádo vypadat, když je přesně tak akorát zralé třeba na tuhle mňamku nebo na guacamole, o které bude někdy příště řeč). Dužinu nemusíte krájet, stačí, když ji lžící vyloupnete, ale to v tom videu taky je :-)

Já na krémy nejradši používám svůj oblíbený tyčový mixér, takže avokádo jsem dala do vysoké úzké nádoby a nasypala tam taky cca 2-3 lžíce raw kakaového prášku (můžete ale použít i normální kakaový prášek, jak je ctěná libost). Já jsem ten svůj krásně voňavý prášek z nepražených bobů koupila za velmi přátelský peníz opět v bezobalu.org - do mé vlastní krabičky, samozřejmě.

Dobrá rada nad zlato: Kakaový prášek je velmi, ale VELMI jemná a polétavá substance, takže radím umístit ho někam mezi dužinu z avokáda č. 1 a avokáda č. 2. Před započetím mixování ještě suroviny velice jemně párkát přitlačte k sobě nebo i trošku promíchejte, aby kakao tolik neprášilo. Pokud budete mixovat v nádobě s víkem, máte skoro vyhráno, ale taky přece nechceme, aby byl všechen kakaový prášek na víku, že?

Přidejte k tomu všemu ještě 1-2 velké lžíce medu (vitariáni a vegani nechť použijí jiné sladidlo dle preferencí, ale já jsem prostě na med).

Finální kouzlo spočívá v tom, že do hmoty přidáte nastrouhanou kůru a šťávu z jednoho velkého pomeranče. Nebojte se toho a dejte tam tu šťávu klidně všechnu, pokud tedy nemáte pomeranč velikosti dětské hlavy - pak přidávejte postupně dle vlastní soudnosti a požadované konzistence.

Kúra z pomeranče: Pomeranč volte buď bio, anebo pokud to není ve vašich možnostech, uvařte si v konvici vodu a pomeranč jí polijte. Pak důkladně otřete do sucha a můžete strouhat. Strouhám na jemném struhadle a pozor - neměla by se tam dostat bílá část kúry, protože ta je příliš hořká! Jednou spařený pomeranč už moc neskladujte, dost rychle pak vadne a ostrouháte leda tak mrkvičku, nikoliv jeho kůru.

Všechno to rozmixujte dohladka a dejte přikryté do lednice. Stačí to pak servírovat na mističky a buď ozdobit třeba plátky kokosu, jako jsme to udělaly na Restaurant Day, anebo třeba tenkými kousíčky pomerančové kůry.

Velejemná varianta: Posledně jsem do dezertu přidala i nějakou pomerančovou dužinu (bez blanek) a kůry méně - bylo to vynikající a takové - sladší. Ona ta kůra tomu dodává sofistikovaně nahořklou a zemitou chuť i vůni, ale pro ty, kteří nejsou jejími nadšenci, nemusí tam být za každou cenu. Beztak ten dezert neděláte naposledy, tak si s ním můžete hrát :-)

Co to vlastně je avokádo a odkud se bere?

Botanicky vzato je avokádo ovoce, přesněji plod hruškovce přelahodného (velmi rychle zjistíte, že přídomek tohoto stromu je více než na místě). Je bohatým zdrojem draslíku, mědi, magnezia, fosforu a vitaminů C, E, K, H, B3 a B5 ( kyseliny pantothenové). Dužina obsahuje kyselinu olejovou, palmitovou a linolovou, což jsou vysoce kvalitní a výživově hodnotné tuky.

fotografii jsem si půjčila z webu Receptyonline.cz, protože moje avokáda jsou pro tuto chvíli sežraný :-) Klikněte směle na odkaz, jsou tam i další informace o něm. 

Zralé avokádo má tmavozelenou až černou barvu, uvnitř je měkké a světle zelenožluté, u slupky tmavozelené. Dužina se dobře rozmačkává i roztírá. Pokud koupíte méně zralé avokádo, nechte ho "dojít" cca 3 dny při pokojové teplotě, dokud nebude měkčí a po lehkém zmáčknutí nezůstanou ve slupce jemné otisky.

Uprostřed plodu je krásná, ale nejedlá pecka (můžete si ji doma třeba nechat naklíčit, anebo se na ní vyřádit nějak umělecky). Jen pro zajímavost - největší plody můžou vážit až cca 1 kg, ale ty u nás v supermarketu neuvidíte :-)

POZOR: avokádo obsahuje persin, který je silně jedovatý zejména pro papoušky, nebo kanárky. Intoxikace těchto zvířat avokádem většinou končí smrtí. Avokádo by se ze stejného důvodu nemělo podávat ani psům nebo kočkám.

[bohemkavkuchyni]

Bylo to boží! Díky všem, kteří dorazili na Restaurant Day (nejvíc Jitušce<3)...v květnu se těším na další akci! :-)

[bohemkavkuchyni]

Římský salát a radicchio s teplými brambůrkami a medovo hořčičným dressingem

Lenost je motorem kreativity...aspoň někdy. Pokud chcete něco spotřebovat, protože víte, že to jinak nedožije rána (nebo naopak ožije až příliš), může z toho vzniknout vcelku dobrota.

Saláty mi obvykle přijdou tak nějak otravný - musí se to umýt a odstředit a nakrájet a tak. Ale když mi pak tak chutnají! Navíc mě zatím žádná z pražských restaurací moc nepřesvědčila, že saláty fakt umí, takže raději doma.

P.S. fotky z telefonu, na profesionalitu nebyl čas..(byl hlad)

Oloupejte si pár brambor a dejte je vařit nakrájené na kousky. Jak velké, to je zcela na vás, kolik jich bude, to si rovněž rozhodněte sami - někdo rád jen pár brambůrek, někdo z toho pak chce mít vlastně bramborový salát se zeleninou - poměr je otázka chuti. Já jsem si ale na dnešní vydání oloupala pět menších až středních brambor (měla jsem fakt hlad, no!).

Ani nepřipouštím alternativu, že ještě nemáte odstředivku na salát (bez ní to prostě nikdy nebude ono, vážně!), proto začnu rovnou od ní - do košíku odstředivky hoďte nakrájený římský salát a radicchio. Já se s tím moc nepářu, takže římák položím na prkýnko a prostě si napříč uříznu kus podle chuti a hladu (jakože pár centimetrů celé hlávky od špiček listů). Ten pak ještě pár řezy nakrájím, ale nemám ráda takové to mikrolistí, takže na přiměřené kousky. 

Podobným způsobem ukrojím kousek čekanky radicchio (kdo neví, která bije, případně má strach, že se otráví, juk dolů na konec příspěvku) a použiji stejnou krájecí techniku. Hlavně se moc nenadřít, kdo by chtěl zánět šlach v zápěstí. 

Nakrájené listí většinou beru pod sprchu, kde to párkrát prohodím pod proudem a pak krátce odstředit, aby to nebyla samá voda.

Dnes jsem k tomu nakrájela ještě dvě středně velká rajčata, zasypala to hrstí slunečnicových semínek a na závěr přidala sladce pikantní zálivku:

Tu jsem si předtím připravila z jedné polévkové lžíce medu, lžičky dijonské hořčice (začněte raději s menším množstvím, na někoho je dost ostrá...jo, a někdy ještě používám ostrou anglickou hořčici, jako třeba do cajunského salátu, ale tu jsem neměla po ruce) a cca dvou vrchovatých lžic kysané smetany (bez škrobu a bio z farmy BioVavřinec, kupuji na farmářských trzích nebo v bio a zdravých potrevinách). Pořádně to umíchejte a nalejte na salátek, ten s tím hezky promíchejte a máte hotovo. 

Kdo si všiml, že jsem nezmiňovala sůl a pepř, dostává dva Bludišťáky. Standardně jsem zapomněla a standardně mi to ale ani trochu nevadilo :-) Jemně dosoleno himálajskou solí a čerstvě drceným pepřem.

Drobná rada: salát špatně snáší kontakt s příliš horkými potravinami, takže přidejte brambory, až nebudou horké, ale jen teplé, čili ne hned po zcezení. Salátek zůstane čerstvý a kombinace studené zeleniny a teplých brambor je fajn. Nepotřebujete si přece spálit pusu ani salát, ne?

Co je sakra radicchio? Radicchio je druh čekanky, ale tenhle typ není tak hořký jako červená nebo bílá čekanka, kterou jsem taky ochutnala, ale zatím s ní moc nekuchtím. Vypadá trošku (vlastně docela dost) jako hlávka červeného zelí, má výraznou sexy barvu, která každý salát krásně vyšperkuje, navíc prý působí proti cukrovce a nespavosti, ale to jsem netestovala.

Takže dobrou noc...teda chuť :-)

fotka je z webu Greater Pittsburgh Community Food Bank, kde tuhle krásku dost chválí a taky psali, že je výborná tepelně upravená, což možná někdy zkusím a dám vědět, jak to dopadlo.

[bohemkavkuchyni]

Domácí kukuřičné (a tedy bezlepkové) tortillas

Já to s tím bezlepkem myslím fakt vážně! Takže jsem se vrhla na přípravu domácích kukuřičných tortill. 

Nebudu vám lhát - byla to velká legrace, ale taky velká práce. Připravit těsto je super snadný, ušmoulat z něj kuličky jakbysmet. Ale všechno to opéct do finálního stadia, to je zábava ideální na dlouhé zimní večery. Doporučuji k tomu pořídit dobré víno* a angažovat ještě někoho, s kým si přitom pěkně (a dlouze) popovídáte. Anebo si jako já pusťte dobrou skočnou muziku.

*Tequila by byla asi tematičtější než víno, ale mohlo by to mít vliv na funkci, resp. na výsledek :-)

Nejdřív je třeba něco si ujasnit - Na kukuřičné tortilly rozhodně potřebujete speciální mouku masa harina, která je speciálně ošetřená. Věřte mi, z normální kukuřičné mouky těsto neuděláte, zkoušela jsem to...nervy mám jen jedny.

Na začátek doporučuji začít s menším množstvím těsta, protože na pár tortill to bohatě postačí a nestrávíte u toho celý večer jako já. Navíc jsou tyhle krásky nejlepší čerstvé a ještě teplé.

Jak vyrobit těsto

Snadno, poměr je totiž vždy stejný - cca 1 šálek mouky masa harina na 1/2 - 1 šálek hodně teplé až horké vody. Množství vody se může lišit dle mouky, ale nebojte se nic, poměr si sami brzy vychytáte k dokonalosti. Začněte s menším množstvím a případně přidávejte. Pokud vás popadne tortillová mánie, dá se množství samozřejmě snadno násobit.

Do větší mísy si nasypte mouku masa harina a trošku soli (já moc nesolím, takže jsem tam dala vážně jen špetku, ale může to být prý cca 1/4 čajové lžičky) na šálek mouky. Postupně přilévejte vodu a míchejte vařečkou nebo něčím podobným, já jsem použila plastovou vařečku.

Až se to spojí v cosi, co už připomíná těsto a nikde se nesype opuštěná mouka, odložte vařečku a použijte ruce. Hezky se v tom poňahnějte a až se to začne odlepovat od stěn mísy (i tu jsem měla plastovou), uplácněte to na jednu hromadu a nechte chvíli odpočívat. Stačí pár minut, ale někdo doporučuje i 30 - 60 min. Já jsem si v mezičase umyla horu nádobí, podle mě není kam spěchat, tak se taky něčím zabavte.

Zpátky do práce

Po odpočinku těsto znovu pořádně propracujte. Pokud se po chvíli těsto jakoby láme a dělají se v něm prasklinky, je tam moc mouky, pokud se pořád lepí i na mísu a je moc řídké, je v něm moc vody - oboje se dá snadno řešit, prostě přidejte po troškách, co chybí.

Bude se vám to každopádně lepit na prsty, ale důležitější je, jestli se to odlepuje od stěn mísy. Pokud je těsto homogenní a všude spojené a vy už taky tak nějak cítíte, že jste si dost zaposilovali, zkuste ušmoulat první kuličku cca velikosti švestky nebo většího golfového míčku. Z jednoho solidního hrnku mouky jich vyrobíte cca 8 (nemluvím o šálku na espresso, ale spíš na babiččinu nedělní bílou kávu). 

Co s koulema?

Existuje něco jako lis na tortilly, ale na ten je vždycky času dost. Za prvé nevím, jak často se této kratochvíli budu oddávat, za druhé je to další krám do baráku (i když většina z nich vypadá fakt krásně), za třetí to přece nemůže být tak těžký bez lisu, no ne?

Ideální je vzít si igelitový pytlík, ideálně z pevnějšího plastu (mým řešením byl velký zip-it pytlík z IKEA, které používám na uskladňování a pod. už dlouho - dají se používat doslova do roztrhání/rozřezání). Taaakže - rozřízněte ho tak, aby buď v oblasti dna nebo z jedné boční strany zůstal spojený, takže budete mít takovou dlouhou igelitovou nudli se skladem uprostřed. Otevřete ho jako sešit, doprostřed vložte kuličku těsta, zavřete a válejte. Doporučuji nejdřív kuličku rozmáčknout dlaní na silnější placku a tu pak rozválet rovnoměrně (ideální tvar je kruh, ale moc to neřešte a nechte tvary vznikat, není to přece na výstavu, ale k jídlu, žeano?). Důležitější je, aby bylo těsto vyválené rovnoměrně a nejlépe docela na tenko. Odolejte ovšem pokušení vyrobit papírově průsvitnou placičku - ta se totiž při transportu na pánev zaručeně roztrhne :-)) Pokud k tomu dojde, nezoufejte, odlepte, znovu ušmoulejte kuličku a dejte si repete.

Na co si dát bacha Igelit má tendenci se na spodní straně pomačkat a vyrobit do tortilly záhyby, kvůli kterým se pak při sloupávání těsto trhá. Takže válejte pomalu a rozvážně (času máte dost, věřte mi) a během válení tortillu občas otočte a zkontrolujte, případně odlepte pokrčenou stranu pytlíku a přiložte znovu. Dalším válením záhyby zmizí.

A teď přišla ta nejzábavnější část (kecám, ale je to ta část, kde můžete s čistýma rukama směle popíjet vínečko a povídat + v mezičase sem tam něco rozválet nebo otočit).

Dejte si na plotýnku na střední plamen nepřilnavou pánev (teflonová postačí) a až je rozpálená, vložte tortillu...zní to jednoduše, nicméně tomuto kroku předchází sloupnutí tortilly z igeliťáku, což není jen tak. Každý ať zvolí techniku dle libosti, já doporučuji nadzvednout spodní stranu pytlíku a i s ním si kraj tortilly jakoby vložit do dlaně, načež pytlík začnete pomalu slupovat zpět dolů. těžko se to vysvětluje a na video chyběl další pár rukou, ale to časem vychytáte. Aspoň nemůžete tvrdit, že je to nuda.

Nikdy... ...si nepokládejte sloupnutou tortillu na celou dlaň, protože ji pak neodlepíte a potrhá se a pak vás čeká víte co - šmoulání. Takže půlku na dlaň, druhou půlku nechte viset a tou začnete tortillu pokládat na pánev. Při troše trpělivosti a cviku to za chvilku budete dělat bez problémů a po svým. Když jsem s tím po dvou prvních neúspěšných pokusech nemrskla o zeď já, máte i vy solidní šanci vydržet to s nervama. 

Nechte chvilku opéct z jedné strany, pak z druhé (příjemným zpestřením je obracení tortill frajerským nadhozem, užila jsem si jich spousty a byla jsem na sebe děsně pyšná, jak mi to šlo..). Opékejte podle citu - měly by se občas udělat takové ty puchýřky, resp. tortilly se nafouknou, místy ztmavnou do tmavší hnědé, ale jinak spíše zezlátnou. Tortilly by měly být tak akorát měkké, aby se daly bez lámání přehnout třeba napůl kolem nějaké lahůdkové nápně. Já jsem je dělala křupavější, pro efekt a protože jsem do nich neplánovala nic balit.

To je vše, celé tajemství. Máte hotovo a můžete frajeřit jako Speedy Gonzalez:-) Výsledek je totiž vážně lahůdka (někteří ji snad ochutnají na akci Restaurant Day, kvůli které jsem jich dělala tolik).

Volitelný tuning, aneb co se zbytky? Co nesníte, můžete zmrazit nebo rozkrájet na chipsy, kterým se u nás říká nachos, jinak originálně totopos) - ty jen postříkejte olejem ve spreji a lehce dosolte, můžete je pak ještě na chvíli péct v troubě, aby byly křupavé).

Co je masa harina a kde ji vzít? Masa je mexické slovo pro těsto, které se obzvlášť vztahuje k těstu z kukuřice máčené ve vodě s hašeným vápnem (zní to divně, ale je to tak). Takto upravená kukuřice se drtí na kamenném metate, čímž vzniká těsto na kukuřičné tortilly. Masa harina je v podstatě instantní podobou tohoto těsta. Já jsem mouku pořídila v obchodě Mexicali Hot Shop. Mají e-shop i maličkou kamennou prodejnu v Praze, kilo mouky vyjde na 51 Kč a je jí na pořádnou hromadu tortill.

[bohemkavkuchyni]

nezapomeňte dorazit na další restaurant Day...sledujte přípravy na fb:

https://www.facebook.com/bohemkavkuchyni

postupně prozradím více z chystaného menu :-)

těším se na vás! <3

[bohemkavkuchyni]

Vymazlené tagliatelle

K smrti miluju dobrý těstoviny! Nejvyšší metou je pro mě samozřejmě domácí výroba, do té jsem ale ještě nedorostla (víte jak - předpokládá to dodržet nějaký recept a dělat těsto a pořídit si na ně strojek a vůbec).

Takže nakupuju na trzích čerstvé těstoviny (viz níže). Jsou tak vynikající, že se dají jíst kliďánko "nahatý", čili bez ničeho. Ale nebojte, o této verzi dnešní recept není. Vegetariány ani vegany ovšem nepotěším, je to taková improvizace na téma - mohly by spolu bydlet spaghetti carbonara a šunkofleky? :-)

Použila jsem čerstvé tagliatelle od mé zamilované značky Čerstvá pasta (v kuloárech se špitá, že do konce února budou i bezlepkové, hurray!). Dalším důvodem, proč je miluju, je doba přípravy - vaří se pouhopouhé tři minutky v osolené vodě (někdy s trochou oleje, někdy bez něj, jak si zrovna vzpomenu).Obvykle je dělám velmi jednoduše - nějaký olej, česnek, čili papričky, příležitostně různá zeleninka a tak.

Tentokrát jsem ale měla doma poklad, který nešlo vynechat. V dodávce masíčka z farmy u Gavottky totiž byla i domácí uzená krůtí prsa, která chutnala prostě božsky! Tu část, co jsem zachránila sama před sebou, jsem se proto rozhodla použít do šunkofleků. Počkat - ale já přece doma nemám flíčky! Ovšem mám ty výborné čerstvé tagliatelle a v lednici čerstvá domácí vejce od paní Zemanové plus farmářské máslo. Jako kdyby se mi někdo snažil něco naznačit, že?

Luxusní varianta šunkofleků se začala rýsovat....

Těstoviny jsou hotové ďábelsky rychle (viz výše), krůtí prsa jsem si proto radši nakrájela na menší kousky předem a hodila je osmahnout na farmářské máslo s voňavou majoránkou a troškou čerstvě mletého černého pepře. V hrníčku jsem rozšlehala jedno žluťoučké vajíčko od puťky domácí, ještě se bude hodit.

Přidala jsem na tu voňavou prsní směsku tagliatelle a ještě trochu másla i olivového oleje, aby nebyly nudličky suché (na jedné vařící akci říkal monsieur Pohlreich, že pasta musí čvachtat, takže asi tak..pokud byste měli výčitky z přemíry lahodného máslíčka, přilijte trošku vody z těstovin, kterou si za tím účelem můžete předem nasyslit při cezení).

Tak, a teď přijde to pravý drama: stáhněte plamen a do promíchané směsi těstovin a masa postupně, ale svižně vmíchejte rozšlehané vejce. Míchejte, jak nejlíp umíte a nechte vejce postupně a v rámci možností trpělivě houstnout (ovšem bacha, je to dost rychlý závěr). Cílem je vejcem rovnoměrně a hlaďounce obalit těstoviny a vytvořit na nich takovou rozkošně matlavou pokrývku (v tom vám právě pomůže dostatek másla, oleje a tekutiny v základu, na suchých těstovinách se to sráží až moc rychle). 

Nepřežeňte to s teplotou, i když je to hotové v cukuletu, je potřeba mít trpělivost - asi jako když se dělají opravdu dobrá a vláčná míchaná vejce nebo skutečné spaghetti carbonara - výsledkem nemá být ani nudlová omeleta, ani cucky vajec nalepené na těstovinách. 

Servírujte hned, beztak už se nemůžete dočkat :-P

Douška pro opravdové experimentátory - na hotový výtvor můžete přidat i pár hoblinek parmazánu, ale to už je vrchol fusion experimentu a upřímně doufám, že to nebude číst žádný expert na italskou kuchyni. Ovšem fantazii a chutím se meze nekladou, žeano?

[bohemkavkuchyni]

Něžné hlívové rejžoto

Hlíva je prostě moje láska. Ještě nedávno mi ta houba připadala taková...nezajímavá, gumová, obvykle něčím moc nasáklá až hadrová...jakože fujky :-)

Ale pak jsem si řekla, že to přece nemůže být tak špatný, že ji zkusím taky. Už jsem před časem zveřejnila recept na hlívu na růžovém pepři, pročež jsem se rozhodla podobnou kombinaci vyzkoušet i v poctivém hlavním jídle. 

A stálo to za to! Obvyklé přísady jako rychlost a jednoduchost přípravy jsem použila taky. Tak se do toho pusťte.

Chtěla jsem použít klasickou rýži na rizoto, ale zrovna nebyla na skladě. Natural verze se mi k tomu nějak nehodila, tak jsem sáhla po "mléčné rýži", kterou jsem si na zkoušku koupila ve zdravé výživě. Přece když mám inspiraci, nebudu čekat, až vyrazím nakupovat, ne?

V návodu psali, že mám rýži nejdřív asi 10-12 minut povařit, pak přilít mléko a ještě vařit dál. Řekla jsem si - inu, bude to asi rýže, která se dá při troše snahy rozvařit skoro na kašičku, ale bude se tak nějak příjemně rejžotově lepiti, tak to holt budeme sledovat a uvidíme, co z toho vyleze...původní plán zněl normálka to uvařit do rizotové konzistence, nepřidávat mlíčko, ovšem když bude nejhůř, zkusíme (proč neudělat mléčnou rýži na slano, že?).

Hlíva byla naproti tomu jasná od začátku. Očištěnou hlívu jsem ale oproti dřívější variantě tentokrát nakrájela na menší kousky a ty jsem pak hodila na základ z cibulky osmahnuté do skleněna na másle spolu s rozdrceným růžovým pepřem. Po chvilce jsem to nechala dusit pod pokličkou a věnovala se pozorování rýže. 

Hepy end

Dopadlo to výborně, rejžička byla krásně na skus, příjemně lepila a k zapečení s houbovocibulovou směskou se jevila býti bezchybnou. Tak jsem to všechno smíchala ještě s nastrouhaným parmazánem a nacpala do zapékací keramické nádobky (musela jsem se obětovat a trošku ujíst, aby se to vešlo, což málem skončilo tím, že nebylo co zapéct:-D). Výsledek mé snahy i sebeovládání jsem pak šoupla na chvíli do trouby na cca 180 stupínků.

Volitelný vegan tuning Pokud vynecháte parmazán a použijete místo másla pod hlívu nějaký dobrý olej, třeba kvalitní oliváč, kterým nebudete zbytečně šetřit, bude to taky dobrůtka. 

Protože jsem se nemohla dočkat, po chvilce jsem odstranila pokličku a nechala to už jen malounko zapéct tak, aby to na povrchu mělo trošku krustičku.

Byla to velká dobrota jemné chuti a z původního plánu mít jídlo na dva dny poměrně záhy sešlo. Vyzkoušejte a nechte si chutnat. Můžete použít klasickou "rizotovou"  rýži arborio, nebo vypátrat zdroj mléčné rýže.

Odkud jsem měla rýži já Jo, mléčnou rýži jsem pořídila v e-shopu Biosféra. Je bio a vakuově balená a tak. Jen tedy musím podotknout, že mě zklamalo, v jak obřím množství obalů mi nákup dorazil - tolik bublinkové fólie a kartonu na cca 20 povětšinou malých položek jsem ještě neviděla. Bio možná, eko nikoliv. Takže příště zkusím tuhle dobrotu vypátrat v nějakém kamenném obchodě se zdravou výživou. Nebo se konečně odhodlám nakoupit na shopu aKoření.cz, kde mají všechny možné i nemožné druhy rýže a mám je v hledáčku už pěkně dlouho. Mléčnou jsem tam nenašla, ale však já už něco vystopuju :-)

[bohemkavkuchyni]

Celerový krém s kokomlíkem

Celer má neprávem mnoho nepřátel - moc výrazný, moc jako svíčková, prostě pro někoho všeho moc. Je ale škoda nechat ho jen odvést hrubou práci ve vývaru a jinak ho ignorovat, takové zacházení si žádná celerová bulva nezaslouží!

Když ho totiž drobet zjemníte třeba kokosovým mlíčkem (ano, je tu zase moje oblíbené kokomlíko), vydá ze sebe to nejlepší a výsledek bude lahodně něžný a přiměřeně výrazný zároveň.

No dobrá, pro zapřisáhlé odpírače kořenové zeleniny a celeru zejména (viď, Kačí?;-)) tahle polívka asi není, ale chutnala i takovým, kteří se po celeru zrovna neutlučou (že jo, mamino?). Tak třeba mu dáte šanci.

Příprava je opět jednoduchá, jako u všech mých oblíbených zeleninových krémů. 

Celer oloupejte (ostrým nožem nebo klidně škrabkou na brambory, případně kombinujte podle členitosti bulvy - já si rovnou vybírám co nejhladší, protože jsem líná a loupání celeru je zkrátka opruz). Neokrájejte ho ale z lenosti zbytečně moc:-)

Nakrájejte celer na kousky - čím menší, tím rychleji budou - a osmahněte ho na rozpáleném oleji. Já jsem použila arašídový, který má podle mě dost podobnou chuťovou charakteristiku jako celer (to zní děsně chytře, co?). Můžete ale zvolit třeba i sezamový, anebo neutrální oliváč, protože budete kombinovat s kokomlíkem, můžete i do základní přípravy použít kokosový olej (kokolej). Zkrátka jak vás napadne. Standardně vybírám z plného regálku v lednici, kde přechovávám oleje od Bohemia Olej, se kterými si prostě u každého jídla hraju. Protože většinou improvizuju, tak si všechno rozložím vedle sebe na pracovní desku a očichávám suroviny a oleje tak dlouho, až se rozhodnu, jak to zkombinuju. Fakt, nekecám! Je to velká legrace...

No, zpět k bulvě...kousky se osmahly na oleji, občas jste je promíchali, aby se vám to nepřipeklo, případně jste přidali olej. Celer v oleji rozhodně nemusí plavat, ale šetření také není na místě. Nejde totiž o to, aby celer chytil barvu, jde jen o chuť oleje.

Až jsou kousky celeru poloměkké, zalejte je horkou vodou tak, aby v ní byl všechen celer ponořený, ale víc ne. Nakrájejte pár stroužků česneku na větší kousky a přihoďte je do vody (třeba 2 středně velké stroužky na celer s průměrem 10 cm, ale je to na vaší chuti - ono to v tom stejně nebude moc cítit). 

Chvíli to vařte a přidejte kokomlíko, cca 1 hrnek, na větší celer klidně dva. Ještě chvilku to povařte, během toho jemně osolte, opepřete a vsypte špetku kouzelné přísady - v tomto případě to byl muškátový květ, ale příště můžete použít muškátový oříšek, případně nějaké bylinky - rozmarýn, petrželku, co vás napadne. Jen to nepřekombinujte, stačí jedno speciální koření nebo bylinka.

Až se všechno měkké a voňavé, sundejte to z plotny a rozmixujte ponorným mixérem. Voilà! Dejte vědět, jak vám chutnalo :-)

Mimochodem - fotit celerovou polívku je peklo :-D Snad si to podle obrázku aspoň vzdáleně představíte...

[bohemkavkuchyni]

Pečený králík s pohankovou nádivou

Králíka jsem neměla už děsně dlouho, maso jím už jen výjimečně a pouze z ověřených zdrojů. Navíc jsem králičí maso nikdy předtím nepřipravovala sama. Nicméně, nebála jsem se vlka (ni králíka) a když mi paní Zemanová, moje dodavatelka vajec, kozího mléka a teď už i králíků, napsala, hecla jsem se a rozhodla se podstoupit křest i v této oblasti. 

Vážení, to byla jízda. Dobrodružná, krásná, napínavá a delikatesní...především ale překvapivá. Nádivu samotnou nechť vezmou na milost i vegetariáni a vegani!

Po prvním pokusu s dušenými králičími nožičkami (byly super, ale snědla jsem je dřív, než došlo na fotky, takže recept třeba někdy příště), jsem měla k dispozici králičí hrudí a hřbet...prostě králíka bez předních a zadních nožek.

Rozhodla jsem se ho upéct a něco mi říkalo, že s klasikou v podobě rozmačkaného česneku a čerstvého rozmarýnu chybu neudělám. Masko jsem tedy nasolila vnitřně i zevně, potřela rozmačkaným česnekem a posypala rozmarýnem (schovávám si oškubané rozmarýnové lístky v mrazáku, heč).

Zdálo se mi to ale takové neoriginální, byť v jednoduchosti je krása. Takže jsem začala dumat, že bych mohla milého ušáka připravit s nádivkou a tím ho vytunit k dokonalosti. Ale co dělat, když chcete, aby byla nádivka dobrá, originální, ale zároveň taky bezlepková?

Brambory jsem zavrhla (neoriginální), rýži taky (nuuuudaaaaa), housky jakbysmet (lepek). Co dál? Mno, mám doma polentu a pohanku, kteréžto ingredience postoupily do užšího výběru. Z nadpisu víte, že to vyhrála pohanka, takže toho umělého napínání nechám a vysypu ze sebe návod na tu supermňamku. Našla jsem totiž původně židovský recept na pohankovou nádivku do drůbeže, takže jsem se rozhodla, že když si pohanka porozuměla s kuřetem, můžu ji směle seznámit taky s králíkem, no ne? Receptem jsem se již tradičně pouze inspirovala a rozhodla se pro minimalistickou verzi.

Polámanková nádiva

Pohankovou lámanku alias polámanku jsem dala do hrnce, propláchla ve vodě, slila a přidala k ní sušené hříbky od maminky (na chvilku jsem je předtím namočila), plus z mrazáku zrnka kukuřice. Hub, kukuřice a čehokoliv dalšího, co se rozhodnete mrsknout do nádivky, použijte podle vlastních chutí, já tam toho nasypala hodně, aby v každém soustu bylo pokud možno vše. Zalila jsem to pak vodou v poměru 1,5 dílu vody na 1 díl pohanky, maličko osolila a dala na chviličku povařit. Polámance stačí cca 3 minutky, což je bezva, takže asi za tak dlouho to bylo hotovo - voda vyvařená, polámanka měkká, ale ne rozbředlá, houby tak akorát.

Vedle na pánvi jsem si mezitím na másle osmahla vcelku solidně vzrostlou cibuli tak, aby zesklovatěla a přimíchala jsem do toho právě ukuchtěnou polámanku a (opět z mrazáku) nasekanou petrželku. Pak už to jen chtělo nějak našťouchat ke králíkovi. Drobet jsem to přehnala s množstvím, ale naštěstí se to tam všechno vešlo - do králíka, na králíka, kolem králíka....vykukoval z něj jen kousek. 

Přišlo mi to pak ještě takové maličko suché, takže jsem to ještě halabala polila a promíchala s řepkovým olejem, jak jinak než od Bohemia Olej. Za studena lisovaný chutná vážně jinak, než je člověk zvyklý z rafinovaných olejů z bůhvíčeho v normálních obchodech. Holt jsem už pořádně zmlsaná, no.

Tajemství, které musíte odhalit sami Teď přijde ta část, kterou si ani trošičku nepamatuju, a to je doba pečení. Vím, že jsem dala troubu na 170 stupňů a pekla králíka i s nádivou nejdřív v zakryté skleněné zapékací míse. Tuším, že cca po hodince a půl jsem mísu odkryla a ještě to dopekla otevřené. Bála jsem se, že bude králík suchý nebo nedodělaný, takže jsem to párkrát ochutnala a až se mi to zdálo ono, vytáhla jsem obojí ven a začala uždibovat. Lahůdka, fakt!! Takže doporučuji delší dobu pečení na nižší teplotu, jak jsem to provedla já. Jen tu dobu si budete muset vychytat sami. Aspoň máte nějaké dobrodrůžo :-P 

Volitelný vege tuning Do druhého dne zbylo sice málo, ale polámanková nádiva se krásně spojila a dala se báječně tvarovat (třeba s pomocí hrníčku do dortíků - viz obrázky), takže příště ji udělám třeba jen tak samotnou, chutnala mi víc než králík, přiznávám. Ozdobila jsem ji sterilovanou červenou řepou od maminky, kterou miluju (řepu i maminku, samozřejmě).  Vegani si mohou cibulku připravit na nějakém dobrém oleji místo másla, řepkový mi v tomhle jídle přišel moc fajn - chuťově je vcelku neutrální a pohanka, houby atd. mají dohromady vcelku jasný názor o chuti, takže mi přišlo lepší volit olej, který se nechá trošku zkrotit.

Kde beru pohankovou lámanku aka polámanku? Žádné překvapení se nekoná, i na polámanku chodím do obchodu bezobalu. Kilo mají za krásných cca 80 Kč, navíc to tam mám prostě ráda - pěkný minimalistický obchod, kam si na všechno přinesete vlastní pytlíky, skleničky, dózičky a tak. Jinak ji samozřejmě mají v každé zdravé výživě, většinou i v běžných supermarketech. Není to přeci jen zas taková rarita :-)

[bohemkavkuchyni]

Hlíva ústřičná na růžovém pepři a s pikantními zázovorovými lupínky

Hlíva je děsně zdravá houba, tvrdí to o ní všichni. A taky je děsně dobrá! Má příjemnou konzistenci, i když ji dusíte, navíc je sytá, chuťově výrazná, ale nesobecky nechá vyniknout i ostatní ingredience. Trošku jsem si zaexperimentovala a klapnul z toho fajn předkrm nebo i hlavní chod. Příprava je snadná a voňavá.

Hlívu ústřičnou omyjte, jemně osušte a osmahněte na másle spolu s růžovým pepřem rozmělněným v hmoždíři (vegani nechť použijí některý z rostlinných olejů, buď klasický olivový, anebo třeba řepkový, experimentovat se dá ale i se sezamovým nebo jiným dle chuti - však už si nějaký vyberete, doporučuji už tradičně oleje od Bohemia Olej za studena lisované ze všeho možného). Porce pro mě k večeři pokryla celé dno pánve a pepře bylo asi 20 kuliček. Říkala jsem, že je děsně dobrá, ne?

Pozor, pozor!

Růžový pepř je bezva, ale pokud s ním nejste zvyklí kuchtit, nepřežeňte to, ať nemáte jídlo hořké nebo moc "růžovopepřové". V hmoždíři se musíte trošku posnažit, protože oproti velmi křehké sytě růžové až červené slupce je vnitřek poměrně odolný a vydává své voňavé tajemství jen vytrvalým. Takže si vzpomeňte na někoho, kdo je vám nemilý tím správným motivujícím způsobem a pořádně přitlačte.

Ale zpět k hlívě - po chvilce pobytu na másle začne houba pouštět vodu a ve vzniklé máslové pepřové šťávičce získá tu správnou chuť. Občas ji zamíchejte nebo otočte, ať se nenudí, než bude příjemně měkká a na skus, na povrchu viditelně osmahnutá (ne připálená).

Aby to mělo říz!

Mezitím si připravte zázvor. Netřeba ho loupat, stačí pořádně omýt, osušit a pak krájet na opravdu tenká kolečka, silná třeba milimetr až dva. Já jsem zázvorové "chipsy" osmahla na dýňovém oleji, ale můžete použít jakýkoliv dle chuti. Občas zázvor promíchejte a smažte ho z obou stran dozlatova, klidně jej můžete nechat i směle nahnědnout - ztratí přebytečnou ostrost, mírně zesládne, ale stále bude pikantní.

Hlívu podávejte bez obav a bez přílohy, je to škoda kazit. Na talíři ji posypte zázvorovými lupínky a kdo není vegan, může to celé zjemnit troškou ricotty. 

Magická hlíva ústřičná 

Nenápadná houba je považována za zázračnou a přisuzují se jí protizánětlivé, protivirové, ale také protirakovinné účinky. Má blahodárné účinky i na trávení, kožní či cévní choroby a alergie, posiluje imunitu a celkovou kondici. 

Zázračnost hlívy mají prý na svědomí tzv. beta glukany alias přírodní polysacharidy, které posilují obranyschopnost organismu. Navíc je hlíva ústřičná bohatou zásobárnou vitaminů skupiny B, vitaminů K, D a C, nenasycených mastných aminokyselin a stopových prvků (selen, železo, chrom, jód, měď, sodík, zinek), plus obsahuje také steroly a vlákninu.

A navíc chutná naprosto božsky - tomu říkám výhra, oujéé! :-)

fotku jsem si půjčila z webu i-hlivaustricna.cz, nepodařilo se mi totiž krasavici vystopovat v zimních českých lesích a trapně jsem ji pořídila v obchodě

[bohemkavkuchyni]

Okouzlující dýně s ořechy a sušenými rajčaty

Dýňová improvizace v zimním kabátku se náramně vyvedla - syté, barevné, voňavé a ne úplně obvyklé to bylo. Zahřála mě a polahodila nejen očku. Tak do toho! 

Kousek oloupané a vysemínkované dýně hokkaido odpovídající počtu osob a velikosti hladu (všímáte si té kulišácké míry?) nakrájejte na kousky typu "sousto akorát do pusy" nebo ještě o něco menší.

Rozehřejte si na pánvi třeba hořčičný olej (ale zkusit můžete i takřka neutrální slunečnicový nebo řepkový, případně některý z ořechových druhů pro výraznější chuť, škodu ale nenaděláte ani olivovou klasikou nebo chuťově dost zajímavým mákem). Já jsem použila hořčičný, v tepelné úpravě chuťově neprovokativní a jemný (byl samozřejmě opět od Bohemia Olej, jsem holt věrná).

Dýni osmahněte tak, aby začala na povrchu zlátnout a chytala místy i mírně tmavší opálení. Zatímco ji necháváte za občasného promíchání krásnět, oloupejte si česnek a nakrájejte ho na silnější a ty pak na proužky, nasekejte si lístečky čerstvého rozmarýnu a nakrájejte sušená rajčata naložená v oleji. Množství těchto kouzelných přísad opět přizpůsobte chuti, ale abych vás nenechala úplně tápat ve tmě, na moji porci pro jednu osobu (hlavní chod jen s lehkým rukolovým salátkem) jsem použila celé 2 stroužky česneku a dva kousky sušených rajčat plus jednu větvičku rozmarýnu.

Česnek a rozmarýn hoďte k dýni a promíchávejte tak, aby česnek začal zlátnout. Jen to nepřežeňte, aby nebyl moc nasládlý, k této kombinaci to podle mě není žádná výhra. Přihoďte sušená rajčata a cca jednu menší hrst vlašských ořechů na osobu. Nijak jsem je nekrájela, strašně se mi líbily vcelku.

Párkrát ještě promíchejte, na chvilku přikryjte pokličkou, ať se to pěkně prohřeje a šup s tím na nějaký efektní porcelán nebo sklo.

Volitelný tuning - salátek jako příloha

Když budete tak šikovní jako jsem byla já, v pohodě stihnete mezi dvěma mícháními vyrobit i salátek z rukoly, který k této syté maně bohatě stačí. Opranou a odstředěnou rukolu zakapejte kvalitním olivovým a vlašským ořechem, přidejte malé množství dobrého balzamika a nahoru strouhněte kousek parmazánu nebo sýra Gran Moravia. 

Ještě nemáte salátovou odstředivku? Ostuda!

Jakékoliv listí, od hlávkového salátu po rukolu nebo některé bylinky, si už neumím představit přidat do jídla bez použití odstředivky. Je to poznat ta čerstvosti, čistotě, křupavosti i chuti. Dokonce dokáže oživit i mírně unavené listoví. Fakt!

Jak na to? Ve vnitřním sítu salát pod tekoucí vodou pořádně opláchněte studenou vodou, kadeřavější typy vezměte klidně i pod sprchu, protože písek v zubech vážně není žádná laskomina. Opláchnutou zeleň vložíte do odstředivky, přiklopíte a podle typu příslušným ovladačem roztočíte vnitřní sítko do závratných otáček. Pak jen zíráte, kolik vody (a písku) v něm bylo navíc. Vodu slijte a v očištěné a osušené míse pak můžete celý salát třeba i promíchat a podávat.

Odstředěný salát je nejen takřka dokonale čistý, ale hlavně čerstvoučký, jako kdybyste ho pokapali živou vodou. Ta z něj ovšem necrčí proudem, takže vám pak nezůstane po salátu zálivková polívka. Jupí.

[bohemkavkuchyni]

Cajunský ostrý bramborový salát s řapíkatým celerem

Rychlé, krásné, vynikající! Tak jsem se pochválila a teď prozradím, jak na to. Mimochodem - tento salát připravuji jako hlavní jídlo, ale dá se samozřejmě použít i jako příloha. 

Brambory můžete oloupat, ale já mám domácí brambory od našich ze zahrádky (heč), takže je důkladně umeju a vařím ve slupce vcelku. Pro dvě dost žravé osoby vařím cca 8-10 menších brambor nebo třeba 6 středně velkých.

Pak je i se slupkou nakrájím (každému na velikost dle zásluh a libosti), smíchám je s klasickou špičatou červenou paprikou nakrájenou na malé kousky a stejně upraveným jedním řapíkem celeru včetně lístků. Přidám chili papričku v množství podle pálivosti - posledně to byl druh "habanero" donedávna považovaný za nejpálivější chili na světě, kterého přes jeho drobnost stačí opravdu jen symbolické množství nasekané na hodně jemno (nesahejte, opakuji NESAHEJTE si po tom do očí ani na jiné sliznice, nebo mě budete proklínat, a to bych vážně nerada).

Pro jistotu nejdříve přidejte raději méně a vyzkoušejte, jaká pálivost vám vyhovuje, přidat si můžete vždy. Vězte také, že pokud salát necháte uležet do dalšího dne, bývá obvykle i pocitově pálivější.

Na závěr lehce osolte, opepřete a promíchejte s kelímkem kvalitní zakysané smetany a 1-2 lžičkami anglické nebo dijonské hořčice.

TIP

Já preferuji hořčici anglickou, konkrétně tu z Marks & Spencer. Má opravdu grády a dokáže hromadu obyčejných dipů, zálivek nebo třeba marinád povýšit do kategorie haute cuisine.