#rajčata

[morgan-the-lonely-brick]

Rajčátko✨🥺

[kralovna-ne-stesti]

Zapomněla jsem na Josefa nasít rajčata a nevím, kdy vůbec budu mít čas se k tomu dostat.

[vyletuju]

Experimentuju! Co spíš vyjde: rajčata v bytě (takový ty zakrslý) nebo ručně šitá vesta?

[alexvacice]

Je mi 60 let, ve volném čase luštím křížovky, čtu a vyšívám. Moji hudební idolové jsou Matuška, Hegerová a Pepíček Zíma. Vlastním i jejich elpíčka. Nosím svetry a květovaný šaty. Žiju ze sluníčka a černého čaje a v roce se nejvíc těším na květy na Petříně a rajčata v létě. Je mi 19 let.

[institutexpermentalnitvorby]

Dnešní doba: Nesmí se diskriminovat na základě pohlaví, vzhledu, věku, rasy, náboženství, sexuality...

Taky dnešní doba: Jo, tak ty máš v dospělosti řečovou vadu? Na hranici a házet rajčata k tomu.

Mnohé logopedky na netu bych ráda důvěrně seznámila se svou lešenářskou trubkou.

[sire-rizku]

Dnešek v Bille byl velmi... plodný.

Za prvý, někdo mi zapomněl říct, že někdy o víkendu v blízkém okolí očekáváme apokalypsu, protože tolik lidí, co nakupovali "zásoby", tam už dlouho nebylo. Pomalu celý den jsme jeli na všechny pokladny. A miluju lidi, co jsou nasraný už jen proto, že museli čekat ve frontě. Sorry jako, já tady novou pokladnu fakt nevyčaruju.

Za druhé, tohle si tu odložím.

Svět, kdyby lidi používali ty oddělovače mezi nákupy.

Stalo se mi 3x, že jsem načetla i jednu dvě věci z cizího nákupu. K čemu myslíte, že se tady válí ty plastový ��palíky, hm? Aby se přesně tohle nestalo.

Taky dělají (hlavně teda důchodci), že před tím svým nákupem drží ruku. Hmmm, to by mě zajímalo, jestli existuje něco, co by se tam dalo dát místo tý ruky...

Za třetí, proč mají všichni "chytrolíni" (beru jako překlad "smart ass") potřebu sdělit mi, že meloun je zelenina, když je pošlu meloun zvážit (na váze je mezi ovocem)? Prostě to zvažte, prosím

A proč nikdo neřeší, že rajčata jsou ovoce, ale jsou mezi zeleninou. SPRAVEDLNOST PRO RAJČATA!!

Za čtvrtý, dnešní perlička.

Na začátku pásu se nějaká slečna snaží upoutat pozornost mámy, která čeká se zaplaceným nákupem za pokladnama (dceru ještě pro něco poslala a ta po ní chce Billa kartu): Mami!! Mami!! Mami!!

Děda, co zrovna přišel na řadu a dává mi svoji Billa kartu, na mě: Támhle na vás volá dcera, mami.

Nebudu lhát, možná jsem mohla být trochu milejší, ale fakt mě nenapadlo, že nenalíčená vypadám tak staře, taky jsem trochu nevyspalá a před dědkem už mě načali 3 lidi v řadě, když všichni platili 60-80 Kč dvoutisícovkou. Taky mě trochu dostal, když mi ještě i řekl "mami".

Potom, co jsem hodila okem po slečně, jen pro odhad: To asi těžko, to bych jí musela mít v 10.

[kocourmokroocko]

nedávno jsem byla na pohotovosti

ošetřující lékař se ptal na alergie

"čokoláda, meruňky, rajčata a vlašské ořechy," říkám já

"myslel jsem spíš z oblasti léků," informuje mne on,

"ale nezávidim."

— báseň o profesní únavě, 2022

[prospercz]

Den 20

Vstávám v 5:15. Celou noc mě budí zima a tak jsem si řekl, že radši budu šlapat a zahřeju se. Musím říct, že můj spacák je zatím zklamání. Zítra jim napíšu z města email, že teda za ty prachy nic moc…

Jdu sám, ostatní ještě spí. Ráno je to zase do prudkého kopce, naštěstí jsem ještě v takovém polospánku, tak si to neuvědomuji. Za dvě hoďky zastavuju a dávám si snídani. Stoupání mám za sebou a zbytek dne je už jen hezká sinusoida. Jsme zase tak vysoko, že poušť se změnila v borový les plný spadaných šišek a té krásné vůně. Tady se půjde samo! Bohužel jako na většině míst, i tady jsou místy vidět ohořelé stromy po požáru. Naštěstí to není tak drastické.

Je příjemné počasí, na celý týden se ochladilo na příjemných 15 stupňů. Ve čtvrtek má dokonce sněžit! To už ale budu naštěstí ve městě. Hezky to na tu noc vyjde. Snad si kvůli tomu sněhu nebudu muset vzít volný den. Necítím se na to. Proto jdu dnes 20 mil a zítra dalších 22. Tak se dostanu do města z druhé strany a hory už budu mít za sebou. Měl bych se z velké části tomu sněhu vyhnout.

Přecházím přes pár sněžných polí. Nic, co by mě mohlo teď vykolejit. San Jacinto bylo mnohem horší. Ani nenahazuju nesmeky a cepín, jdu jen tak. Na oběd se potkám s klukama. Stir it up nás naučil celkem fajn trik. Bramborová kaše je skvělá jako plnění do tortil. Takže dnešní menu bylo: tortila, brkaše, vege Jerky, sušená rajčata, nadrolené chipsy, chilli a parmazán. Celé zabalené jako tortila. Násobené třemi. Docela jsem si pochutnal.

Asi hoďku po obědě narazíme na další trail magic. Už jsme řešili, že jsme dlouho žádný neviděli. Limonáda a čerstvé ovoce jsou vždycky fajn, i když je člověk po jídle.

Energie z tohohle překvápka nás donese poslední míle do kempu. Bude nás tu asi hodně, kempy byly od sebe teď dost daleko. A je tu navíc po 15 mílích zase voda. Jeden kluk tu poprvé rozdělá oheň. Já jsem se už jednou nabízel, ale v ten den o to nikdo nestál. Potkáme i starou známou, Stellu, která s námi šla ve skupině přes Apache peak.

Dneska po pěti dnech stavím stan, nechce se mi, ale bude zase zima (jsme 2525 m.n.m.), tak snad bude ve stanu trochu tepleji. Po sedmé je taková kosa, že už každý zaleze k sobě. Já jsem asi jediný, kdo takhle brzy neusíná. Čtu si Harryho. Chodím spát až kolem osmé.

[cookycz]

Sterilovaná rajčata podle finského receptu: Čerstvá po celý rok http://dlvr.it/TC8hYg

[teryontheroad]

Národní park UNA National Park najdete na severozápadě Bosny. Za symbolické vstupné se projdeme okolo krásných vodopádů. O kousek dál si uvaříme oběd u řeky, jsou tu přístřešky se stoly a čisté toalety s teplou vodou. Jsme tady opět sami. Po obědě se ještě zajedeme podívat na Janjski Otoci , což je spíše komerční místo v hlavní sezóně. Kavárničky položené přímo na řece, to má svou atmosféru. Takže plus pro nás je, že tu nikdo není, ale naopak mínus, že jsou všechny podniky zavřeny. Na spaní si vybereme výběžek pozemku místních u Ramsko jezero, kde nás přivítá vřelá starší paní a přinese nám zralá rajčata ze zahrádky. Zvládneme prohodit pár slov a už si užíváme klidu a oblohy plné hvězd. Ráno je po dlouhé době teplé a dokonce se sluníčkem. Vytahuji si jógamatku a jdu se protáhnout. Kluci řádí u jezera. Po cvičení a snídani si naprosto užívám sprchu s otevřeným výhledem na okolí (asi proto, že tu jsme sami a pokud nemá na protějším břehu někdo dalekohled, není co řešit...).

[kralovna-ne-stesti]

Snažím se uzdravit si vztah k penězům a nemyslet v tomto ohledu negativně, ale. Když jsem dneska v Kauflandu koupila pět - pět! blbejch rajčat za 70 korun, to se mi chtělo omdlít teda...

[vyletuju]

Radostné noviny! Rajčata se dnes stěhovaly do většího pronájmu.

[studentskylajf]

LEVNÉ NĚMECKO, ZEM PRO ŽENY ZASLÍBENÁ

Jestli jste v šoku z vysokých cen při nakupování potravin, stejně jako premiér Fiala při nákupu Nutelly, teprve opravdu budete v šoku, jak levně v Německu pořídíte v drogerii. Jako by nestačilo, že Němci mají průměrně třikrát větší plat a hygienické potřeby pro ženy jsou zdarma. A můj oblíbený lesk na rty o stovku levnější...

Porovnala jsem ceny čtyř produktů z německé a české drogerie Rossmann: Garnier micelární vodu, v přepočtu rozdíl 59 Kč, Neutrogena čistící pěnu s kurkumou, rozdíl 27 Kč, Schauma šampon 7 herbs, rozdíl 57 Kč a O.B. tampóny, rozdíl 44 Kč. Pouze na těchto čtyřech položkách v Německu ušetřím 187 Kč. Od roku 2020 zde byla snížena výše daně z hygienických potřeb z 19 % na 7 %, krok směrem k daňovému systému, který nediskriminuje ženy. Ve většině veřejných budov, včetně škol, nemocnic nebo věznic, je však distribuce menstruačních produktů zdarma. Ženy žijící v Německu tak mohou ročně ušetřit až necelých patnáct set Kč oproti ženám v České republice. (Pokud předpokládáme, že si každý měsíc koupí balíček tampónů s 32 kusy; reálná spotřeba je individuální).

Z tabulky můžeme vyčíst, že v české drogerii Rossmann mají momentálně akční ceny, bez čehož by byl cenový rozdíl mnohem vyšší. V DM drogerii je sice aktuální cena vyšší než akční cena v Německu, ale stabilně nízká. Toaletní papír byl na druhou stranu o 5 korun levnější v České republice. Prostředky na praní prádla jsem nezahrnula, jelikož se v obou zemích produkty liší ve velikostech a srovnání by bylo zkreslené.

Pojďme se nyní podívat na dekorativní kosmetiku, tentokrát z DM. Svůj oblíbený korektor od Catrice bych si v Německu koupila pouze o 3 Kč levněji, stejně tak lesk na rty od Essence. Avšak řasenku od Max Factor bych si v Německu pořídila o 79 Kč levněji než v Česku. Ani v Česku, ani v Německu není řasenka v akční ceně. V akci je však ještě jeden můj nový oblíbený produkt - lesk na rty od Maybelline. V Německu stojí 146 Kč, zatímco v Česku 239 Kč. Mimo jiné DM drogerie nabízí široký sortiment zdravých potravin. Bio produkty jsou velkým trendem v Německu, stejně jako v České republice. S tím rozdílem, že v Německu nemusíte zavítat pouze do DM nebo vybraných obchodů, abyste měli velký výběr možností.

MÁMA (NE)MELE MASO

Z českých známých obchodů v Německu narazíte na Lidl, Kaufland nebo Penny, obchody vlastněné německými vlastnickými skupinami. Místními zástupci jsou také Aldi, Rewe a Edeka. Z uvedených jsou oblíbené hlavně Aldi a Lidl kvůli větším slevám. Z potravin, které si ráda kupuji, jsem pro porovnání vybrala rajčata, která jsou v přepočtu na kilogram o 17 korun levnější než v Česku. Sýr gouda 250g mě nejlevněji vyšel v obchodě Aldi za 44 Kč, na Košíku je nejlevnější sýr Eidam se stejnou gramáží za 64,90 Kč. O 24 korun na kilogram jsou také papriky levnější. V Česku mi však vyjde levněji toastový chleba, základ studentské kuchyně, a to o jednu korunu. V akční ceně se rozhodně aktuálně vyplatí koupit v Česku vajíčka a nebo olej.

U masa se však trochu peněženka prohne - jestliže v Česku seženete ke slevě 1 kilogram kuřecího prsa za něco okolo stovky, v Německu (ve slevě) to může být dvojnásobek. Paradoxně čím dál více Němců záměrně omezuje svou spotřebu masa. Výsledky pro rok 2023 jasně ukazují, že mnoho spotřebitelů se chce stravovat zdravě a udržitelně. Pouze 20 procent lidí v Německu tvrdí, že jí maso každý den, což je o 34 procent méně než v roce 2015. To se také odráží v nákupním chování a nabídce obchodníků.

JSOU VÁNOČNÍ TRHY VEGAN?

Kde bych opravdu nečekala nabídku zdravého stravování, je školní jídelna. Pro mě představa UHO (univerzální hnědá omáčka) a těstovin ve mě vytvořila již na základní škole traumatizující zážitek, kvůli kterému jsem se menze ze začátku vyhýbala. Denně si zde v menze univerzity Erfurt lze vybírat mezi 4-5 jídly v cenovém rozmezí 2-6 euro. Nejlevnější možností je buď veganská strava nebo sladká varianta. V porovnání s mojí domácí univerzitou v Olomouci a její menzou je nabídka také celkem rozmanitá, cena se pohybuje v podobném rozmezí, avšak jídla za 2 euro nejsou vždy v nabídce tak často jako v Německu.

Ovšem kdybyste si chtěli zajít na jídlo do města, pod 10 euro se nenajíte, drinky kolem 7 euro a pivo, teď se podržte, od 3,5 eura a výše. Ne, že by to byly ceny, které by se například v Praze nenašly. Vánoční trhy nabízejí svařené víno většinou od 4 euro, v Olomouci na vánočních trzích seženete svařák za polovinu - 50 Kč. I když já jsem v obchodě s čínskými potravinami objevila svařák za 2,5 eura! Za 4 eura můžete stejně dobře koupit místní Durynský bratwürst, který rozhodně doporučuji vyzkoušet. Za to currywürst - osmažený párek ve sladké omáčce posypaný kari si víckrát jak jednou nedáte. Langoš vás vyjde kolem 150 Kč, velmi podobná cena jako na českých trzích -- podle toho, co vše si na něj dáte. Místní nešvar je langoš na sladko, nebo slaný langoš se salámem či rukolou. To je možná jediná zdravá surovina, kterou na trzích mimo najdete. MOŽNÁ ještě jahody obalené v čokoládě.

A NA TO SE NAPIJEME!

Německo je jednou z největších ekonomik v Evropě. Podle statistického úřadu Eurostat dosáhla průměrná hrubá měsíční mzda v Německu v roce 2021 hodnoty 4 399 eur (cca 107 000 Kč), zatímco v České republice činí průměrná mzda měsíčně 35 441 korun (zdroj). Přestože mají průměrně třikrát vyšší měsíční plat, ceny potravin a drogerií jsou nižší. V Německu je dlouhodobě nižší sazba DPH na potraviny, konkrétně sazba ve výši 7 %. V Česku se náhodou od příštího roku DPH na potraviny snižuje z 15 % na 12 %, avšak očekává se, že toto snížení se neodrazí v cenách potravin, protože obchodní domy oznámily zvýšení cen o 5-10 %.

Co dále už dlouho závidíme Německu, jsou vratné PET lahve. Na každou PET lahev je záloha 0,25 euro, stejně tak na plechovky. Na sklo od piva a vína znatelně méně, 0,03 a 0,8 euro. Takže když je nejhůř, Němci pobírají pětky doma a ještě něco se jim vrátí. Češi jsou zase bohatým národem na humor. A když je u nás nejhůř, teče "zlato" aspoň v hospodě.

Pokud však nevypijete tolik piva, rádi nakupujete X produktů na skincare a upřednostňujete rostlinnou stravu, Německo by pro vás mohlo být ideální zemí.

Analýzu stavím na vlastních zkušenostech s nákupem potravin a drogerie během dvou měsíců v strávených Německu, zaměřila jsem se na věci, které já osobně nejvíce nakupuji. Ceny jsou v kurzu 24,4 Kč za 1 euro, a porovnávám je ze známých německých obchodů s obchodem Albert a s cenami ze serveru Košík.cz. Data jsou dohledatelná online na e-shopu dané značky. Z hlediska neustálého vývoje cen se situace samozřejmě může v dalším časovém období lišit.

[ismailraju]

https://guacamole.cz/

Guacamole je preferovaný mexický dip vyrobený z rozmačkaného avokáda, limetkové šťávy, soli a různých dalších ingrediencí jako cibule, rajčata, koriandr, česnek a koření. Je normálně nabízeno s tortilla chipsy nebo využito jako potah na tacos, burritos nebo sendviče. Guacamole není jen chutné zatím stejně nabité zdravými a vyváženými tuky a živinami. Takže pokračujte a oceňte tuto mňam pochoutku!

[pepikhipik]

K umělému masu i rajčata z bioreaktoru?

Představa ze science fiction? Kdepak. Cílem projektu Ovoce poznání (Fruit of Knowledge) je prozkoumat pěstování samotných plodů zeleniny a ovoce bez půdy, světla i samotné rostliny a představit komerčně využitelnou metodiku.

[chodi-sama]

Nejsem zde jsem

Nezačnu. Už nezačnu psát. Nikdy neříkej nikdy a taky další pokusy o to začít psát se datují do doby dávné. Život mění život, řeklo by se. Chodím sama tedy jsem. Chodím sama. Už víc jak třicet let. Vlastně spíš tři a třicet let. Protože v roce už jsem chodila. Prý. Inteligentní dítě. Hrozně nadaný. Nesnáším plnit cizí očekávání. Jsem teď za očekáváním. Já od sebe nic nečekám. Rodiče nerozumí mojí práci. Ještěže tak! Jsem spokojená, když plodí stromy, co jsem pomáhala sázet do země. Jsem spokojená, když vyrostou divoký rajčata a moje děti je cpou do pusy a olizujou se. Jsem spokojená, když se na mně usměje můj muž. Jsem spokojená. Jen někdy ne. Protože vím, že se na nás valí pohroma. To vědomí, že se ten svět, kterej známe, zhroutí jako domeček z karet, je někdy k nesnesení. K neudržení. Ale proč se netvářit, jako že se nic neděje. V blízkém městě otevřeli nový nákupák, tchýně každou chvíli doveze dětem nějakou kravinu s obličeji okatých pejsků. Je to trend. Muž mluví o tom, že bychom na ně měli jít s dětmi do kina. Kdy já naposled byla s mužem v kině? Vím to přesně, byl to večer před prvním porodem. Byl to film o jednom bytě, jedněch po desetiletí zamčených dvěřích, jedné silné ženě v patriarchální společnosti, film taky o tom, že hořet nestačí, když jsou všichni okolo tupí a nenasytní. Platí to pořád, jen planeta poněkud hoří. Tchýně pořád neúnavně seká trávu na sedmičku. Vrtím u toho hlavou. Už je zase celá žlutá. Na začátku října, na Vysočině. V noci chladno, přes den teplo. Jako na poušti. Pod náma je jezero, říkali. Tak my to třeba přežijem. Ale jak bude vypadat svět? Ten film byl o válce. V civilizovaným světě. Byla to válka, kterou jsem nechápala jako dítě, pak jsem ji studovala, pak jsem tam jela a ptala se a pak jsem pochopila, že když někdo zná Brno jen kvůli tomu, že tam vyráběla Zbrojovka, asi to nebude úplně samo sebou. I dneska mají zbrojaři žně. Mastěj si kapsy. A mejou si ruce nad krveprolitím. Mejou si ruce krví. Všechny konflikty světa jako jeden velkej byznys několika chlápků v oblecích. Neuvěřitelně maskulinní záležitost ta válka. Vyhazuju dětem plastový tanky, plastový zbraně i plastový vojáčky. Dělá se mi z pohledu na ně špatně. Tchýně u toho vrtí hlavou. Můj muž si celé dětství hrál s vojáčky. Je to ten nejmírumilovnější člověk na světě. Podívej, nic to s ním neudělalo. Než jsem vojáčky po něm vyházela, vyfotili jsme sérii antimilitaristických fotek. Válka není hra. To už je dávno. Jako sen. Státní stádo škrtá škol��m, škrtá všude, přidává armádě. Aby měli na tančíky. Nemáme sklep. Z přelétajících armádních vrtulníků a stíhaček je mi úzko. Kam jsem se to zase připletla? S časem, s věkem ztrácím soudnost. Umím ještě vůbec psát? Bude to někoho zajímat? Napíšu sem ještě někdy? Něco?