#taky je to žena

[slunkopunk]

LIBUŠE NA LETNOU!

Dnes jsem s tátou a bratrem měla rozpravu o soše Stalina jež stávala na Letenské pláni a shlížela na Prahu.

Vznesla jsem argument, že nynější metronom není nijak esteticky uspokojující a lidově nazvaná “fronta na maso” vypadala mnohem lépe.

no podívejte se sami…

Samozřejmě tím nemyslím, že bychom měli vrátit Stalina na stupínek, pouze to, že by se na míste socha vyjímala lépe.

Bloumali jsme tedy, kdo by byl hoden takového místa…

Muj otec navrhl Masaryka, já avšak byla přesvědčena, že lze najít nekoho lepšího.

Pak mi svitlo, LIBUŠE!

I přesto že existence její osoby je diskutabilní, tak to byla právě ona, co zvěstovala vznik a slávu Prahy.

Kdo jiný by tedy měl pohlížet na rozprostřenou Prahu, než-li její zvěstitelka?

[videli-jste-tento-film]

tumblr nezná 400 filmů! aneb 52. statistika

Délka polibku devadesát (1965) : nezná 94,3 %, vidělo 0 % 300

Kuřata na cestách (1962) : nezná 94,1 %, vidělo 0 % 300

Zlé pondělí (1960) : nezná 94 %, vidělo 0 % 200

Zpívající film (1972) : nezná 94 %, vidělo 0 % 300

Dukátová skála (2018) : nezná 94 %, vidělo 0 %

Hrdina má strach (1965) : nezná 93,1 %, vidělo 0 % 300

Bloudím (2010) : nezná 92,3 %, vidělo 0 % 300

Karel a já (1942) : nezná 92,2 %, vidělo 0 % 300

Kluci z bronzu (1980) : nezná 92 %, vidělo 0 % 300

Nenasytná Tiffany (2015) : nezná 91,5 %, vidělo 4,2 % 200

Top 10 se od minulé velké statistiky v podstatě nezměnila, jediný úplně nový film je 5. místo a 3. a 10. místo se drží nahoře už od dob, kdy neznámých filmů bylo 200.

nenáhodné poznatky: speciální faktoidní edice

takto vypadá zastoupení filmů podle dekády:

Na absolutní čísla bylo nejvíce neznámých filmů natočeno v poslední ukončené dekádě, nejhůř procentuálně v rámci dekády jsou na tom ale 20. a 40. léta. Naopak nejméně neznámých filmů vzniklo v padesátkách. V porovnání s předchozí stovkou se poměr neznámých filmů stále zvyšuje.

Nejvíce neznámých filmů pochází z roku 2015 (14 filmů). Podobně špatně jsou na tom taky roky 2018 (13 filmů), 2019 (12) a 2014 (11).

Hlasovali jsme už o 60 filmech, které vůbec nikdo neviděl! Je to o 19 víc než v třístovkové statistice a o 46 filmů víc než ve dvoustovkové. V top 10 se nachází jeden jeden film, který někdo viděl.

58,7 je počet lidí, kteří v průměru hlasují o neznámých filmech. Od minula se nezměnil největší počet hlasů (102), i když bych si to děsně přála.

teď něco o žánru:

Podle ČSFD se mezi neznámými filmy nejčastěji objevují komedie (202 filmů), dramata (170) a pak s velkým odstupem pohádky (40), romanťárny (34) a psychologické filmy (29). Přibyl nám jeden nový žánr: erotický. Tuto kategorii zatím zastupuje jeden film.

zaostřeno na režiséry:

nejvíce neznámých filmů natočil Martin Frič (15), v závěsu za ním vlaje Věra Chytilová (12), na třetí příčku se tísní Zdeněk Podskalský, Ludvík Ráža a Karel Kachyňa (po 7 filmech)

ženy-režisérky (28 celkem) mají na svědomí 52 neznámých filmů (13 % všech), nejvíce už zmíněná Chytilová, dále Alice Nellis, Věra Plívová-Šimková, Drahomíra Reňáková-Králová a Libuše Koutná (po 3 filmech)

Chce se mi plakat. Pod perexem najdete seznam všech filmů mimo top 10 s označením těch nejnověji přidaných. Mír!

11.–100.

Krajina s nábytkem (1986)

Boxer a smrť (1962)

Oko ve zdi (2009)

Kára plná bolesti (1985)

Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979)

Bez doteku (2013)

Strašná žena (1965)

Adopce: Konkurz na rodiče (2014)

Početí mého mladšího bratra (2000)

Monstrum z galaxie Arkana (1981)

Můj hříšný muž (1986)

Má je pomsta (1995)

Králové videa (2020)

Polibek ze stadionu (1947)

Nahota na prodej (1993) N

Divoké pivo (1995)

Konec srpna v hotelu Ozon (1966)

Indián a sestřička (2006)

Očima fotografky (2015)

Únos Moravanky (1982)

Válka barev (1995)

Bílá spona (1960)

Domestik (2018)

Sněží! (2019)

Ženy u benzinu (1939)

Bella Mia (2013)

Postel (1998)

Jako letní sníh (2021)

Spadla s měsíce (1961)

Společně sami (2024)

Ošklivá slečna (1959)

Křik (1963)

Love (2011)

Ďábelské líbánky (1970)

Sólo pro starou dámu (1978)

Mučedníci lásky (1966)

Happy End (1967)

O věcech nadpřirozených (1958)

Děvčátko (2002)

Pehavý Max a strašidlá (1987)

Kanárská spojka (1993)

Záhrada (1995)

Dcery Eviny (1928)

Tvár v okne (1963)

Můj příběh (2019)

Poslední ples na rožňovské plovárně (1974)

Hany (2014)

Sextánka (1936)

O slavnosti a hostech (1966)

V žáru královské lásky (1990)

Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000)

Normal (2009)

Temné slunce (1980)

Hezké chvilky bez záruky (2006)

Srpnová neděle (1960)

Jedna kočka za druhou (1993)

Šílení (2005)

Jako jed (1985)

Pirko (2016)

Past (1950) N

Natěrač (2008)

Slečna Golem (1972)

Pláč svatého Šebestiána (2019)

Upír ve věžáku (1979)

Škola otců (1957)

Poslední leč (1981)

Anděl Exit (2000)

Tanec medzi črepinami (2012)

Zkáza krásou (2016)

Dívka s mušlí (1980)

Otrantský zámek (1977)

Roh Gondoru (2020)

Pomerančový kluk (1975)

Danielův svět (2014)

Okurkový hrdina (1963)

Eva Nová (2015)

Špína (2017)

Mí Pražané mi rozumějí (1991)

Babičky dobíjejte přesně! (1983)

Řád saténových mašlí (2000)

O kouzelném zvonu (1998)

Dvojrole (1999)

Pumpaři od Zlaté podkovy (1978)

Luk královny Dorotky (1970)

Dva týdny štěstí (1940)

Tanečnice (1943)

Pacho, hybský zbojník (1975)

Ze soboty na neděli (1931)

Hroch (1973)

Dotek motýla (1972)

101.–200.

Cesta ven (2014)

Muž z prvního století (1961)

Tichá bolest (1990)

Rychlé pohyby očí (1998)

Buko (2022)

Jak napálit advokáta (1980)

Ten, kdo tě miloval (2018)

Prach a broky (2015)

Florenc 13,30 (1957)

Kalamita (1980)

Přísně tajné premiéry (1967)

Mlhy na blatech (1943)

Ovoce stromů rajských jíme (1969)

Motýlí čas (1990)

Kluci z hor (2018)

Andělské oči (1994)

Lucie (2011)

Experti (2006)

Hry lásky šálivé (1971)

Pražská 5 (1988)

Slávko, nedej se! (1938)

Lidé na kře (1937)

Jednotka intenzivního života (2021) N

Pohádkové počasí (2008)

Člověk proti zkáze (1989)

Kráva (1992)

Intimní osvětlení (1965)

Fantom Morrisvillu (1966)

Žiletky (1993)

Jaké vlasy má Zlatovláska? (1992)

Non Plus Ultras (2004)

MY 2 (2014)

Vůně vanilky (2001)

Jídlo (1992)

Cena za štěstí (2019)

Paralelní světy (2001)

Největší z Čechů (2010) N

Labakan (1956)

Hodinu nevíš... (2009)

Prázdniny v Provence (2016)

Povodeň (1958)

Einstein kontra Babinský (1963)

Tonka Šibenice (1930)

Provdám svou ženu (1941)

Ohnivé ženy mezi námi (1987)

Kam čert nemůže (1959)

Nejlepší ženská mého života (1968)

Karel, já a ty (2019)

Spící město (2021)

Electra (2023)

Z města cesta (2002)

Křižáček (2017)

Všichni musí být v pyžamu (1984)

13 minut (2021) N

Pražské orgie (2019)

Lebensborn – Pramen života (2000)

Děvčata, nedejte se! (1937)

Poslední propadne peklu (1982)

Křtiny (1981)

Jestřáb kontra Hrdlička (1953)

Bylo nás deset (1962)

Milenci v roce jedna (1973)

Výlet (2002)

Vážení přátelé, ano (1989)

Backstage (2018)

Případ pro začínajícího kata (1969)

Touha Sherlocka Holmese (1971)

Krásno (2014)

Dým bramborové natě (1976)

Všiváci (2014)

Chvilky (2018)

Rozina sebranec (1945)

Byl jsem mladistvým intelektuálem (1999)

Stíny Kraje (2023)

Zkřížené meče (1998)

Smuteční slavnost (1969)

Muzikál aneb Cesty ke štěstí (2016)

Proč? (1987)

Operace Silver A (2007)

Zloději zelených koní (2016)

Hra o jablko (1976)

Sviňa (2020)

Czech Made Man (2011)

Městem chodí Mikuláš (1992)

Perličky na dně (1965)

Shoky & Morthy: Poslední velká akce (2021)

Vlčí bouda (1986)

Lesapán (2015)

Lízin let do nebe (1937)

Malá z rybárny (2015)

Autopohádky (2011)

Mandragora (1997)

Já, truchlivý bůh (1969)

Výbuch bude v pět (1984)

Extase (1932)

Pějme píseň dohola (1990)

Pan Vok odchází (1979)

Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949)

Alenka v zemi zázraků (2018)

Tři srdce (2007) N

201.–300.

Zločin v šantánu (1968)

Zítra se bude tančit všude (1952)

Doblba! (2005) N

Káťa a krokodýl (1966)

Ikarův pád (1977)

13. revír (1946)

Ztraceni v Mnichově (2015)

Amerika (1994)

Klec (2019)

Zralé víno (1981)

Hotýlek v srdci Evropy (1993) N

Divoké včely (2001)

Pytel blech (1962)

Na vlastní nebezpečí (2007)

V erbu lvice (1994)

Sedem jednou ranou (1988)

Zvonící meče (2000)

Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982)

Měsíc nad řekou (1953)

Třináctá komnata (1968)

Helimadoe (1992)

Kočár do Vídně (1966)

Perníková věž (2002)

Jak ukrást Dagmaru (2001)

Ghoul (2015)

Ohnivé ženy (1984)

Kdyby radši hořelo (2022)

Smrt talentovaného ševce (1982)

Černý Petr (1963)

Hvězda zvaná Pelyněk (1964)

Pojedeme k moři (2014)

Kopytem sem, kopytem tam (1988)

Z mého života (1955)

Ten svetr si nesvlíkej (1980)

Valentin Dobrotivý (1942)

Když Burian Prášil (1940)

Král Ubu (1996)

Štěstí (2005)

Skřítek (2005)

Husiti (2013)

Bolero (2004)

Čas sluhů (1989)

Pepa (2018)

Spravedlivý Bohumil (1998)

Spanilá jízda (1963)

Invalid (2023)

Pánská jízda (2004)

Párty Hárder: Summer Massacre (2022)

Konec starých času (1989)

Legenda o lásce (1956)

Kdo probudí Pindruše...? (1989)

Přišla v noci (2023)

Na střeše (2019)

Kouzelná tetička Valentýna (2008)

Erotikon (1929)

Domácí péče (2015)

Vražda Ing. Čerta (1970)

Deváté srdce (1979)

Utrpení mladého Boháčka (1969)

Dita Saxová (1967)

Báječní muži s klikou (1978)

10 pravidel, jak sbalit holku (2014)

Andělská tvář (2001)

O zakletém králi a odvážném Martinovi (2018)

Rodinný film (2015) N

Ikarie XB-1 (1963)

O zatoulané princezně (1987)

Roztomilý člověk (1941)

Cech panen kutnohorských (1938)

Nikdy neříkej nikdy (2023)

Učitel tance (1994)

Slaměný klobouk (1971)

Vy nám taky, šéfe (2008)

Zázračný nos (2016)

LOVEní (2019) N

Případ mrtvého nebožtíka (2020)

Malvína (2003)

Nejasná zpráva o konci světa (1997)

Bouřlivé víno (1976)

Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979)

Božská Ema (1979)

Sedím na konári a je mi dobre (1989)

Hrdinný kapitán Korkorán (1934)

7 dní hříchů (2012)

Kohout plaší smrt (1961)

Pohádka máje (1940)

Zločin v Polné (2016)

Dáma na kolejích (1966)

Okupace (2021)

Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? (2009)

Falešná kočička (1937)

Poupata (2011)

Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994)

Partie krásného dragouna (1970)

Pusinky (2007)

Hlídač č. 47 (1937)

O svatební krajce (2003)

Chata na prodej (2018)

Svatba upírů (1992)

Úsměvy smutných mužů (2018)

301.–400.

Protektor (2009)

Elixír a Halíbela (2001)

Lajka (2017)

Anděl s ďáblem v těle (1983)

Gangster Ka (2015)

Návrat idiota (1999)

O princi Bečkovi (1988)

Něžný barbar (1989)

Kočičí princ (1978)

Metanol (2018)

Grand Prix (2022)

Potkal jsem ho v ZOO (1994)

Královský slib (2001)

Golet v údolí (1995)

Morgiana (1972)

Indián (2022)

Stříbrný vítr (1954)

Chyťte doktora (2007)

Šašek a královna (1987)

Čarodějky z předměstí (1990)

Babí léto (2001)

Setkání v červenci (1978)

Tancuj Matyldo (2023)

Karamazovi (2008)

Láska je láska (2012)

Něco z Alenky (1988)

Párty Hárd (2019)

Anton Špelec, ostrostřelec (1932)

Je třeba zabít Sekala (1998)

Na kometě (1970)

Padesátka (2015)

Svatba na bitevním poli (2008)

Zakleté pírko (2019)

Roming (2007)

Tajemství Ocelového města (1978)

Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932)

Pražákům, těm je hej (1990)

Pozor, vizita! (1981)

Artuš, Merlin a Prchlíci (1995)

Mazaný Filip (2003)

Vybíjená (2015)

Léto s gentlemanem (2019)

Jak jsme hráli čáru (2014)

Vítr v kapse (1982)

Colette (2013)

Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1976)

Donšajni (2013)

Čtyři slunce (2012)

Signál (2012)

Toman (2018)

Otesánek (2000)

Láska na vlásku (2014)

Akumulátor 1 (1994)

Instalatér z Tuchlovic (2016)

Holka nebo kluk? (1938)

Sestřičky (1983)

Vlčí jáma (1957)

Já to tedy beru, šéfe! (1977)

Duhová kulička (1985)

O štěstí a kráse (1986)

Venkovský učitel (2008)

Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967)

Ve stínu (2012)

Tisícročná včela (1983)

Přijela k nám pouť (1973)

Václav (2007)

Hodíme se k sobě, miláčku...? (1974)

Sněžný drak (2013)

Strašidla z vikýře (1987)

Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983)

Přítelkyně pana ministra (1940)

Mravnost nade vše (1937)

Knoflíkáři (1997)

Medvídek (2007)

Nejlepší přítel (2017)

Fešák Hubert (1984)

O Janovi a podivuhodném příteli (1990)

Český sen (2004)

Nejistá sezóna (1987)

O liečivej vode (2020)

Drahé tety a já (1974)

Upír z Feratu (1982)

Jen ho nechte, ať se bojí (1977)

Tři životy (2007)

Šípková Růženka (1990)

Něžné vlny (2013)

Vyšší princip (1960)

Holka na zabití (1975)

Pěnička a Paraplíčko (1970)

Metráček (1971)

Plaváček (1986)

Kdo chce zabít Jesii? (1966)

Brácha za všechny peníze (1978)

Katka (2009)

Kouř (1990)

Anička s lískovými oříšky (1993)

Osada Havranů (1977)

V peřině (2011)

Kvaska (2007)

Andílek na nervy (2015)

[takovanormalnielie]

8.9.2023

Postupně opatrným způsobem testuju svoje okolí na otázky ohledně trans lidí. Nevypadá to zrovna dobře. Uvedu příklad.

A: „Máš tam výběr pohlaví a už tomu neříkaj ani žena a muž, ale pohlaví 1 a pohlaví 2.“

B: „Co třeba pohlaví 3? Jako nebinární?“

A: „To tam neni.“

B: „Škoda.“

A: „No to teda vůbec! Ještě tohle podporovat!“

Dál už jsem v konverzaci ani nepokračovala, protože vím, jak by to dopadlo. Nebinarita je výmysl "LGBT propagandy", máme se moc dobře, potřebujem pořádnou válku atd. Takže si to shrneme.

1. Nebinarita je zcela validní. To, že si jí většina lidí nedovede představit, neznamená, že neexistuje. Dřív se taky slunce točilo kolem placatý země a nakonec to tak nebylo. Ráda bych se tentokrát, ale vyhla upalování kohokoliv.

2. Nic jako "LGBT propaganda" neexistuje! Tečka! Jsme lidi, jako všichni ostatní. Nikoho neverbujem. Netransujem děti. Nehomofikujem heterosexuály.

3. Myslím, že válek už bylo víc, než dost. Lásku všem.

[i-might-change-it-later]

Koukli jsme na Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Říkala jsem si, že je to zajimavej film, protože na tehdy má celkem zajímavý detaily. V žádným bodě Annu nekritizujou za to, že s Lubošem spala, i když ho znala jen chvíli. Potrat je prezentovanej její maminkou jako chytřejší volba. Naznačujou, že být žena na pracovišti je těžký, i když spíte s šéfem a máte díky tomu lepší šance. Ukazujou, jak těžkej je život samoživitelky.

A teď jsme si pustili Jak dostat tatínka do polepšovny. Jsme tak v půlce. Vůbec nechápu pointu. To je to fakt celý jen o tom, že Anna trpí, strpí Lubošovi asi všechno, zatímco on si dělá co chce a snaží se si vrznout? V jedničce sice taky byla smutná, ale aspoň to vedlo směrem k tomu, co chtěla celou dobu.

Nerozumím tomu.

Pls, že to bude mít na konci nějaký rozuzlení, kde Luboš odprosí.

(Ne, koukáme na to každý druhý Vánoce a stejně si nepamatuju, jak to končí.)

[dalsimoravskyblog]

ŠTRAMÁCI/ANDY: druhé kolo, 08

Propaganda pod perexem!

Květa Fialová (1929–2017)

Zcela nepokrytě za její miniroli v Princezně se zlatou hvězdou. Já být princem Radovanem, tak kašlu na Ladu.

Tornádo Lou

ŽENA BOUŘE, ŽENA OSUDU! Trošku šílím pokaždé, když ji vidím a slyším ten její hlas, neříkám nic.

děvče jako květ, jako tornádo lú by mě mohla zašlapat do země a stejně bych jí koupila náušnice, které mají cenu 500 krav

Hedy Lamarr (1914–2000)

Vůbec nevím, jestli jí vůbec můžu jako Rakušanku nominovat, ale narodila se ještě za Rakouska-Uherska a hrála v české Extasi, tak to zkusím.

Jeden z jejích prvních filmů a už ho zakazuje jak papež, tak Hitler za pohoršování.

Od svého žárlivého, s nacisty sympatizujícího manžela, který ji zakazoval hraní, utekla v přestrojení za vlastní služku, které do kafe nasypala prášky na spaní.

A pro americkou armádu spolu se skladatelem Georgem Antheilem vynalezla nový systém tajné komunikace, systém rádiových signálů, které nešlo rušit nebo odposlouchávat. Nabídli ho americké armádě, která ho ale odmítla pro příliš velkou složitost, načež ho po vypršení patentu sprostě ukradla a využila během kubánské krize. 

Bez tohoto systému bychom dneska neměli wifinu, Bluetooth, GPS nebo satelitní televizi.

Měla řadu dalších nápadů, které se týkaly například konstrukce letadel, ale o další patent se už nikdy nepřihlásila.

A krom toho byla tedy taky opravdu nádherná.

[kralovna-ne-stesti]

Lidé se sejdou na oslavě, rodina, všichni se vřele vítají, usmívají, konverzují, vtipkují.

Všichni řeší problémy. Každý má za sebou, za tím úsměvem, bolest, trable, potíže, trauma. Každej jeden člověk kolem stolu si táhne v sobě kamení, aniž bychom to na první, miliontý pohled viděli. I když se známe celý život. Právě proto, že se známe celý život, každý se stal mistrem ve skrývání.

L. je podpantoflák, nikdy nedosáhl takového úspěchu jako bratr, má starosti v manželství, žena se stala úspěšnější a dává přednost práci než jemu, velice hodný, až moc.

E.A. Krásný život se proměnil v peklo kvůli lásce, celý roky je na práškách a v depresích neochotná s tím něco udělat, smířila se s životem od desíti k pěti, sama, v dluzích, který neudělala.

J.C. je sám, sociálně vyloučen, bez přátel, nikdo neví proč, a čím je starší, tím víc si to uvědomuje a trpí, na druhou stranu je rozmazlovaný a občas hajzlík, v hlavě začíná mít bordel a já o něj strach.

H.E. je většinu životu sama, za sebou spousta špatných vztahů, tvrdě pracovala a stejně nemá nic, dcera má papíry na hlavu a svůj život zahodila, vnučka začala mířit stejným směrem.

V. vdovec, dcery a jejich rodiny ho mají totálně na háku, nezajímají se o něj a úspěšně si ničí životy, je součástí jen naší rodiny, přesto svou ženu často deptá nebo je sobecký, a je to škrt.

E.L. než čelit dospělému životu nechala si napsat antidepresiva, ve svém mladém věku je obézní, zahodila šanci vymanit se z rodinného směru a naopak se nalodila, únik od převzetí zodpovědnosti (práce) hledá ve snaze založit rodinu.

H.A. znuděná, prudérní, někdy zlá a svými "kamaradkami" využívána, s nějakou traumatickou poruchou, která vznikla smrtí jejího rodiče, velice vyhraněná k tomu, koho z rodiny má ráda a kým pohrdání, neustále všechny kolem nutí pociťovat k ní lítost a vděčnost zároveň.

R. nazlobená na svět, že kvůli dětství nemohla v budoucnu mít víc, neochotná změnit pohled a vzít život do svých rukou, s obrovským množstvím omezujícího myšlení, který předává svým dětem, absolutně finančně závislá na svém muži, což v ní způsobuje frustraci a ta různě probublává napovrch.

J.R. muž se zničeným zdravím, spoustou neduhů a bolestí a takových zdravotních potížích, co si sotva umíme představit, nechápající dnešní svět, technologie, zaměstnání ani ceny, názorově ovládán médii, občas ten vztek na svět u něj vypluje na povrch a je zlý na svou ženu.

Nevyjmenovala jsem ani zdaleka všechny. Ani zdaleka nevím/netuším o všem, s čím se navenek, v sobě, potýkají. Je to jen ukázka. Rozesmátý obličej, veselá konverzace, za zavřenými dveřmi peklo vlastního života a rozhodnutích, která je vedla.

Já bych tu i o sobě mohla napsat taky spoustu řádků, jak obrysově vypadají moje kameny. Ale víte co je na tom nejvíc zvláštní? Když jsem si tohle včera večer uvědomila, došlo mi něco strašně důležitého a cenného.

Já na tom nejsem tak špatně.

Nemám ani zdaleka takové potíže nebo trápení, dokázala jsem narozdíl od ostatních stejné situace vyřešit a vyjít z nich. Nejsem ani nemocná, ani ošklivá nebo obézní, ani hloupá, ani jsem se nepřestala rozvíjet a posouvat dál, dělám těžká rozhodnutí, překonávám se, sním a navzdory všemu, třebaže pomalu, jdu kupředu.

Já si nemám na co stěžovat.

Mohla bych. Ale nic z toho není, anebo jsem tomu nedala takovou váhu, anebo jsem se to rozhodla řešit natolik, aby mě to dlouhodobě zničilo a poznamenalo můj život. Mám v hlavě strašnej bordel, mám v sobě obrovskou ránu a bolest, mám od sebe příliš přemrštěných, nesplněných očekávání, až nezdravě moc se trápím a bolí mě bolesti všech okolo mě, někdy tloustnu, někdy nevydělávám, někdy nechávám špatná přesvědčení vést můj život, někdy jsem zlá a ničím všechno kolem.

Ale v konečném důsledku s tím špatným vždycky přestanu, nikdy nevzdám boj i když bych moc chtěla, vždycky mě něco ve mě přinutí po době trápení se zvednout a hledat cestu jak to pochopit, posunout se, rozvinout se, být lepší a šťastnější. Vždycky tu je fakt, že jsem se narodila sice nechtěná, ale navzdory všem vrozeným neduhům v konečném důsledku zdravá a silná fyzicky i psychiky, i když nejsem modelka, moje tělo je normální a zdravé stejně jako můj celkový vzhled. I když nejsem jadernej vědec, umím si poradit, něco vytvořit, snít, naučit, pochopit souvislosti a důsledky.

Vzdoruju. Vzdoruju útrapám.

Možná to je čistá tvrdohlavost to vzdát. Možná, že jsem naopak příliš hloupá na to, abych pochopila, že třeba nic z té snahy nemá smysl. Možná hluboko ve mě žije něco nebo někdo, kdo se probudí vždycky, když se propadnu až na dno a už nechci, už nemůžu, a převezme kontrolu a vytáhne mě nahoru. Já nevím. A nezáleží na tom.

To důležité pro mě je, že si opravdu, upřímně nemám na co stěžovat. Jsem (navzdory všemu) šťastlivec. V poměrech dnešního světa jsem jedna z těch, co vyhrála loterii, ve všech směrech. A to je teď to jediný, co chci mít v hlavě, když zase začnu padat králičí norou mojí sebedestruktivní mysly a hledat důvody, proč jsem chudák holka nešťastná a mám se hůř než ti ostatní. Protože nemám. Vím, že spousta lidí by můj život brala, hned by měnila, nemá mě ráda protože na mě žárlí, protože pro ně já jsem ta opravdu sťastlivá, který všechno jde a vychází a má skvělý život, který chtějí pro sebe.

Není to ideální ani dokonalý. Nemá to tak nikdo. Ani ti, o kterých si to skrze instagram myslíme. Taky víme, že usmívat se a mluvit o budoucnosti a plánech může i člověk dvě hodiny před skonem vlastním rozhodnutím. Nikdo na světě nežije na obláčku, i miliardáři se trápí a něco někomu závidí.

Ja jsem šťastná, požehnaná, nevím jak se tomu vlastně ani říká. Ale konečně jsem to uviděla skrz tu mlhu.

Řekla bych, že když se opravdu zamyslíte, nejspíš dospějete je stejnému zjištění jako já.

[myvalzpival]

velice obecné otázky, z jakýho světa je tvoje scifi? dystopická budoucnost země? cestování vesmírem? život na jiný planetě? každá povídka jinej svět? nebo existujou všechny v jednom?

jinak, queer scifi nikdy neni dost!! rozhodně budou lidi kdo to budou velice rádi číst!

ahoj 🥹 děkuju za svělou otázku!!!

svět Fíkusu je dystopická budoucnost země/alternativní budoucnost země. ta budoucnost je dost neurčitě časově položená, obzvlášť proto, že se po oné světové katastrofě vlastně nic moc nezměnilo, jen se spousta věcí... zhoršila 🤷🏻‍♂️

Abyste si to mohli představit, ukážu vám to na Olomouci, kterou je hned první povídka inspirovaná. Hlavní hrdiňáček kouká z okna na zarostlou Olomouc a poznamenává, že kdysy ten lesík byly dost žádané domky v žádané čtvrti. Teď sám, i přes to, že má práci, squatuje v polorozpadlý barabizně hned vedle feťáckýho doupěte, všechno tam smrdí chcankama a někdo jim dole u krabice furt krade součástky z rozvodové sítě.

Na druhou stranu třeba Baltazar bydlí v úplně normálním bytě v bytovce, má tam kočky, kávovar, teplou vodu a pohodlnou postel. A taky super moderní bezpečnostní alarm proti policajtům.

Elektronika existuje a zlepšuje se, ale spíš jen mezi smetánkou. Třeba Albert, muž klasické nižší třídy, má ipod shuffle, který našel na hajzlíkách a sám si k němu musel vyrobit nabíjecí kabel. A nesmí ho nikomu ukazovat, nebo ho náckové na ulici zbijou. Ale ti ho zbijou i za to, že čte Švejka, a že má brejle, když optiky ve městě už dávno nefungujou.

Mezi městy je těžké se dostat, protože jedna cesta vlakem rozvrzaným cajdákem stojí několik tisíc.

Na vesnicích, kde neměla katastrofa tak hrozné dopady, se naopak život kvůli izolaci od okolí posunol o několik století vzad. Kočička se narodila jako dcera paní učitelky a sedláka a protože nebyla dost chytrá, aby se dostala do speciálního kempu pro nadané děti, musela si vzít syna mlynáře, kterého nesnášela. Její babička byla pokroková žena, protože nosila kalhoty, koukala na televizi a hlavně nevěřila koncentrákům, jak říkala kempům pro nadané děti.

A tak dále a tak dále! Kdyby tě zajímalo něco konkrétního, ptej se dál :3

Díky!!!

[spotsupstuff]

"chlapec žije" chceš mě zabít co LISDFHISDFDSF

LIDSFHSDF já si to pamatuji, jak sis na tom prve stála a taky, že se mi líbilo tvoje vysvětlení biologie (bio-mechaniky?) iterátorů, všechno to hezky zacvaklo do sebe *proč* by to fyzicky nešlo ... a samozřejmě na druhé straně je ta katarze, kde je necháš pobíhat svobodně, i kdyby jenom jako AU. (navíc s tvou hivemind tak je to dost zajímavé, to oddělení iterátora od zbyzku Mysli a potřeba být "kompletní" - a nenech mě začít mluvit o tom jak zbožňuji důsledky když se jeden dlouho nepřipojí do celé Hivemind, ty psychologické následky, prostě -cheff's kiss-)

Tyjo, taky, taky, Akers mě dost tehdy děsil - ačkoliv ne tak moc jako ta existenciální krize co se držela po dokoukání. Vím kterou myslíš, úplně na konci, jak stále hlídá Arku jelikož sama nemá jak ji poslat do orbitu, nedovedu si představit jak dlouho tam byla sama co se zbytek posádky pozabíjel. A JO!! Ta výměna těl byl takový první "a kurva" moment, že jde fakt do tuhého a takhle to funguje ... plus když našli s Catherine ty nahrávky původního Simona, že on byl tím prvním pokusem pro tuhle technologii. A samozřejmě to ticho na konci kdy Simon zůstal sám a v tom jeho posledním "Catherine?" slyším jak litoval toho, že v posledních chvílích se spolu pohádali ... rent free in my brain istg. A jo! WAU nebo konstrukční gel tomu myslím říkali ingame, těžko říct, asi to do určitý míry je antagonista, software/AI který začal samovolně dělat to pro co byl vytvořen? Udržet lidi naživu? Přeci jen WAU dalo Simonovu kopii do jeho nového "těla" ale taky to mutací stvořilo bytosti jako Akers (plus ta jedna lokace kde kvůli WAU všem explodvali ty čipy v mozku, fujky). SOMA je skvělá na pokládání otázek za co považujeme živost a lidskost a pak tě dá do situace kde ty tvoje názory otestuje tím nejvíc nepříjemným způsobem. Viz ti roboti, jež musíš odpojit pro kabel nebo ta jedna žena za kterou to WAU dýcha externími plícemi ... a žádá tě, abys ji nezabíjel ... the brainrot.

Moon mi připomína toho jednoho týpka co jsem zahlídl na mojí fyp, kterej si prostě pochoduje v Everglades bos. A samozřejmě, mokřadová štěnátka, nebezpečné nudle ... všechno se dá chytit alespoň jednou, ale pokud seš Moon a Nish tak to nejspíš chytíš vícekrát ke zděšení všech přihlížejících. Pokud jsou ještěři jako krokodýli se rozdělením čelisťového svalstva, tak může Moon úplně v klidu jednou rukou zavřít červené ještěrce tlamu jako nic. Bestie se snaží utéct zatímco ona ni sladce mluví jak je roztomilá.

Nish potřebuji terapii a ne od BetterHelp, ale dotáhnout ho tam bude potřeba ve čtyřech, možná víc

ŽIVOT JE HNEĎ V TEJ VETE, KARAMELKO NIEEEEEEEEEEEE

ja, s dvoma off string alternatívnymi vesmírmi po tom ako som povedala že niečo tak pohanské nebudem robiť:

GJKSLDMCKLMGLKD OCH JA BY SOM ŤA NECHALA, ŠTÍSTKO mám to rada keď ostatný dôdju ku svojim vlastným analýzam a potom mi o nich povedia. niekedy zistím že som šikovnejšia ako som si myslela pôvodne GJSDJCLKSJ ďakujem ďakujem, ale! možno preto som sa podvolila tomu off string nutkaniu kvôli tomu že s mojimi headcanons to sľubovalo že to bude zaujímavé a unikátne. joj tie blbostičky s Hivemind ma Tak bavia...

to snáď není možné on si hádam pamätá všetky mená v tej hre. ty Paskuda. ja tu cez hmlu čučím zatiaľ šo on bude vedľa mňa vibrovať so Znalosťami JGLSDCMLDSMKGL "a kurva" moment... ale hej, lepšie sa to kurde nedá ani nazvať. tie momenty na konci hry sú mi už dosť matné, ale tú hádku si furt celkom pamätám. minimálne tú hrôzu a bolesť čo potom nasledovala. nasty shit... ten fakt že teraz tam Simon je sám...- no ako videla som nejaké tie obrázky na tumblere kde sa Simon 2 vráti naspäť hore a nájde Simona 1 ale furt, no FUCK ja zabudla aké nechutné tie povtori sú </3 ← vygooglila si Akersa waugh ja si takú miestnosť nepamätám ah fuck čomu som sa ja vyhla.... ale njn, kondícia a "zmýšľanie" toho WAU ako AI... aiya..... pozoruhodné veci. chcem od nich zdrhnúť <3 všetky tie skúšky morality boli také hovadá, ten utuber ktorého som pozerala vždy nahodil taký výraz, joj chudáčik. nervy zo všetkých svetových strán

EJJJJJ TOHO TÝPKA TIEŽ POZNÁM!!!! blázon... totálne Mooncore ale, hej. Nish taki GJDSLKCMLLK sa od nej naučil... láska <3 a potom nájdu nejakého toho štrkáča (alebo čo za potvori to ten týpek varoval že nechitať a dať si bacha) a odskočia od toho ako mačky od uhorky. OU KEJ tá predstava že Moon len "drž klapačku" nejakého toho krokouša je trošénku desivá, môj rešpekt paní...... boha.. Moon je skrátka trocha zdravo šialená. "when you touch the grass a bit TOO much"

zavolať celú zasratú lokálnu skupinku aby túto zelenú skrinku dokopli do kresla u terapeuta jak sa patrí na rodinku, amen 🙏

[kvetyzlouky]

kruhy III. (psáno někdy v půlce února)

skoro dva týdny jsem chtěla psát příspěvek o tom, že jsem ty kruhy rozsekla, už jsem byla unavená z těch zmatených pocitů, které jsem mu vyzvracela po plese, že mi je nepříjemně, protože jednu noc u mě spí a pak další týden spolu nekomunikujeme a sotva se pozdravíme, a on reaguje, jak kdybych ho žádala o ruku, hypotéku a tři děti, ale já jenom chci nějakou základní slušnost, a tak mě nechal odjet (z jeho pohledu se prý otočil a já byla pryč, každý máme svou pravdu), přestože jsme nedořešili konverzaci, mohl napsat, ale nenapsal, poplakala jsem si v noční tramvaji a ráno se probudila s tím, že je mu konec, že mu nedovolím mi okupovat mozek, a tak se Žal se odkládá stal mou hymnou a já se velmi snažila být silná žena, občas se to dařilo úspěšně, občas jsem sklouzávala k doufání, že se potkáme a budeme se bavit.

a tak jsme se potkali minulý čtvrtek a pozdravili se, cítím ve vzduchu, že nebudu silná. měla jsem pravdu. konečně jsme spolu měli sex. opět usínáme se svítáním. a to "ráno", neboli dvě odpoledne, není tak chladné jako vždycky, nabízí mi pití a čínskou polévku, kouříme spolu a vycházíme ze sklepení do světla. rozlámaná, kocovinová. neměla bych jít večer do hospody, ale vím, že tam bude (a taky jiný muž, kterého bych chtěla vidět). aura zůstala pozměněná, veselá, vtipkujeme, cítím radost. ptá se mě, jestli jsem v pohodě. proč bych neměla být? jen tak.

spím tři hodiny a jedu do školy v Plzni a večer z té celé únavy a alkoholu jsem smutná, mám pocit, že se mezi námi něco změnilo. uvědomuji si, že přijde rozlomenina, jsem z toho nešťastná dopředu.

vytvářím si ochrannou zeď z kolegy, který mě zve na randíčko. chtěla bych s ním odjet do Polska k moři, spontánně, na otočku, vypadnout z Prahy, vidět východ slunce a moře, spát v autě, ale to nevychází. uvidíme se v pátek, je mi sympatický, ale musím nějak vybruslit z toho, že on mi píše, že se těší, a to mě děsí. je mi sympatický, ale rozhodně nechci nic mít s někým z práce.

a včera jsem měla zase doufání, protože vím, že se potkáme na akci, radostné pozdravení, ale potom mizí.

[okno-a-stul]

IV.

Černý myslivec chodí sám – přesněji, jezdí sám na černém horském kole. Dole pod kopci ho nikdy neviděla ani v hospodě, pro rohlíky do Jednoty taky nechodí, natož do kostela. S. je obezřetná, většinou se vyhýbá cestám a dává pozor, aby ze svých úkrytů viděla co nejvíce a sama byla vidět co nejméně. Kdo by jí teď vyčítal neopatrnost, nebyl by tak docela v právu. Bukové koruny se dál s praskotem ohýbají ve větru a nad nimi plují mraky a vrány. Les se tu zvolna zvedá do kopce, jediná generace smrků, v přesných rozestupech seřazená jako na porážku. A tam, na horní cestě, Černý myslivec zírá, až S. musí sklopit oči. Srdce jí tluče až v krku, ale dodá si odvahy: Nečum, nebo pustím psy, plivne po něm zostra. Pozdě si uvědomí, že velký dojem neudělala, vždyť Černý myslivec vidí jen psy viditelné, a takových tu není mnoho. Malý černý psík s netopýříma očkama zatím jen ledabyle očichává uhašené ohniště. Co teď? Než však S. stačí vymyslet účinnější hrozbu, stane se, čeho se bála. Černý myslivec sedá na své horské kolo s dvěma plášti širokými a odolnými a cesta necesta, vrhá se dolů z kopce. Vidí ji a chce ji, právě na takovou příležitost čekal a snad se na ni taky dlouho připravoval. Tady mu v žádném hustníku nezmizí, na žádný strom nevyšplhá, lidí se nedovolá.

Psíci se rozštěkají a už by byli vyrazili do útoku, ale S. hvízdne a couvá od ohniště k prameni, Honem ke mně a tady kousek do kopce s mechovými kameny, ty pohladíme a přeskočíme, ale Černý myslivec si vyláme zuby. Dají se do běhu, ešus a čaj zůstanou ležet v ohništi, horské kolo je čím dál blíž a hlasitě drtí suché větve. Černý psík běží napřed a mává ocasem, jak vybírá nejlepší cestu pro lidské nohy a nejhorší pro kola Černého myslivce, bílý pes toho moc nezmůže, ale statečně vede zadní voj jako rytíř Roland. S. zatím horečně uvažuje, co následuje za lesem mechových kamenů, ale vzápětí s mrazením uznává, že těžko získá náskok dostatečný na to, aby někde nepozorovaně zmizela mezi mladými smrčky. A k lidem je odtud kilometry daleko – jsou v samém středu lesa. Kéž by aspoň dlouhodechý roh Olifant měli! To by si hebký pes kdovíkde i každý hrobník i všichni v císařských stanech naráz řekli: S. a psíci se tam bijí. Jestli nás volají, velikou mají tíseň. Jenomže vtom Černý myslivec udělal, co dělat neměl. Měl podobné, ale vítězoslavné myšlenky a nahlas, pěkně do rytmu, jak se opíral do pedálů, řekl Celý den troubí třeba pro zajíce! Žertuje nejspíš z pouhé kratochvíle.[1]

Zpoza mechového kamene rázem vyskočil bílý zajíc – právě před Černým myslivcem – a svýma silnýma zadníma nohama mu do výpletu kola poslal pár klacíků. To nebude Roland, komu se spánky rozskočí a proud jasné krve z úst poteče! prohlásí zajíc, jak se Černý myslivec láme o kameny, na kterých – ouha! – náhle chybí měkký mech.

I ve větrném kvílení S. uslyšela, jak se ten, co už jí dýchal na záda, s rachotem kácí, v černém kole to praská a praská to i v černé lebce. Ještě si ale nedovolila ohlédnout a běžela dál, dokud si nebyla jistá, že se Černý myslivec ze svého pádu jen tak nezvedne. Teprve pak se zastavila, píchavým bokem opřená o kmen smrku. Byla dost daleko, takže stav Černého myslivce nemohla nijak posoudit, a jestli bude třeba volat k němu hrobníka, už musí rozhodnout jiní. Teprve teď však uviděla, jak v těsném závěsu za bílým psem hopká bílý zajíc a celý svítí v modré večerní hodině, která nastala. Bez povšimnutí ji minul, jediným mohutným skokem přeletěl přes jednookého psíka a než stačila S. vykřiknout Opovaž se!, oba zmizeli v nízké smrčině, která by se bývala stala jejím zoufalým úkrytem, nebýt myslivcovy kolize.

Hustník se však rozvlnil pohyby, které by se jen stěží daly připsat zajíci a psíkovi skoro stejně velkému. Než se S. nadála, z černočerné tmy smrkového podrostu se vynořila nejprve žena-poustevnice a zpod jejího pláště bílý zajíc, černý psíček a nakonec hebký, mrštný pes. S. ovanula omamná vůně pryskyřice. Vítr se utišil a na západním nebi zasvítil Jupiter.

Tak ty jsi tu, Melangell! Svatá Melangell a ty, můj nejhebčí pse! vydechla S. a svezla se zády po smrkovém kmeni, ještě celá zpocená a slabá v kolenou. Melangell si s šibalským úsměvem přidřepla a drbala psy za ušima. A kdepak bych byla, když se tu loví škodná. Broky bloudí lesem, člověk má co dělat. Odpoledne tu málem střelili jednoho lampasáka, věřila bys tomu? Dáme si čaj?

Melangell je drobná, trochu šlachovitá žena s irskými kořeny a drží patronát nad drobnou lovnou zvěří, zvlášť zajíci. V sedmém nebo osmém století – snad skutečně za dob bitvy v Ronceveaux – utekla, coby princezna, z Irska do Walesu a stala se lesní poustevnicí. Provází ji vyprávění navlas podobné tomu prokopskému nebo ivanskému, šlechticem štvaný zajíc najde úkryt v záhybech ženina šatu, ale poustevnice je odhalena. Záhy nabízený sňatek – je oslnivá, celá cosi vyzařuje – odmítá, ale nedočká se násilné odplaty, nestane se mučednicí. Naopak, darem dostává půdu v údolí Tannat uprostřed lesů pro sebe a malou řeholní komunitu. Místo bezpečí, útočiště pro pronásledované. Dodnes tam stojí jí zasvěcený kostelík. Od své smrti uprostřed velšských lesů je ale Melangell doma v každém lese a kromě zajíců chová zvláštní city i k dívkám, na které mají políčeno Černí myslivci. I nad těmi drží patronát, aby mohly chodit po lesích, jak se jim zlíbí.

[1] obě kurzivy in 1986 Pelán: Píseň o Rolandovi, str. 98

[videli-jste-tento-film]

tumblr nezná 360 filmů! aneb 48. statistika

Nejméně známým filmem nové desítky je tento:

Toto jsou všechny nové filmy:

Sněží! (2019) : nezná 88 %, vidělo 0 % (25. místo)

Pláč svatého Šebestiána (2019) : nezná 83,3 %, vidělo 0 % (60. místo)

Vůně vanilky (2001) : nezná 76,5 %, vidělo 3,9 % (115. místo)

Povodeň (1958) : nezná 75,5 %, vidělo 1,9 % (122. místo)

Mandragora (1997) : nezná 70,3 %, vidělo 4,7 % (169. místo)

V erbu lvice (1994) : nezná 67,3 %, vidělo 0 % (187. místo)

Na kometě (1970) : nezná 52,9 %, vidělo 11,8 % (291. místo)

Zakleté pírko (2019) : nezná 52,8 %, vidělo 13,2 % (294. místo)

Vítr v kapse (1982) : nezná 50,9 %, vidělo 11,3 % (304. místo)

Toman (2018) : nezná 50 %, vidělo 8,9 % (310. místo)

náhodné poznatky:

tentokrát tu máme hned několik historických filmů, dva ze středověku a dva ze čtyřicátých let (Pláč svatého Šebestiána, Vůně vanilky, V erbu lvice a Toman), ty, kde jsou hlavními hrdinkami ženy, jsou o lásce k bližním a romantické lásce, ty s mužskými hlavními hrdiny jsou o tom, jak jsou ti chlapi svině... interesting, in-te-res-ting!

jen 3 nově přidané filmy nikdo neviděl, celkově je takových filmů ale už 52

nejméně známým rokem (v absolutních číslech) je 2015 (12 neznámých filmů) a tato dekáda už vyplodila 72 neznámých filmů, což představuje 20 % všech neviděných filmů a 54 % všech filmů z dané dekády

do panteonu režisérů neznámých filmů odmítnutých širokou společností čumblrem vstupuje nová žena: Kristina Nedvědová, která okamžitě přebírá cenu nejméně známého filmu této desítky :/

osobní skóre: viděla 0 | neviděla 6 | neznám 4

zaujalo mě hned několik filmů – Na kometě vypadá jako ujetá umělecká sranda, Mandragora je nečekaně zajímavá svým amatérským feelem, u Povodně mě zajímá praktické provedení a Toman bude asi i dobrý film

Sněží! looks like trash tho, se omlouvám režisérce

Zakleté pírko obviously taky, ale Troškovi se neomlouvám

Další statistiku vám přinesu, až zase o něčem zahlasujete. Zdar a sílu najdeš v sýru!

[takovanormalnielie]

24.8.2023

Dnešní den se táhl v šedé zóně, což nemusí být nutně špatná věc. Jsem celkem ráda, že mě přešel alespoň imposter syndrom. Jsem zkrátka žena a hotovo. Při pohledu na svoje starý fotky, který jsou vyvešený všude po domě, se nemůžu zbavit pocitu, že na mě z nich kouká cizí člověk s mojí rodinou. A je to tak! Často během konverzace narážíme se ženou na fakt, že ten cizí člověk s námi žil jen tak bokem. Byl neustále naštvanej, otrávenej, nepřítomnej, nešťastnej, uzavřenej. Tenhle člověk tu se mnou byl od patnácti let, ale nikdy jsem to nebyla já. Byla to maska, obranná reakce a důsledek popírání sebe sama. Byl to obal, ve kterym se celou dobu dusila Elie. Naše životy se od toho dne, kdy jsem se vyoutovala a zahodila ten obal, zlepšily ohromným způsobem. Nese to s sebou samozřejmě spoustu nových problémů a překážek, ale dennodenně se přesvědčujeme o tom, že to stojí za to. Jsem na nás hrdá, jak to zvládáme. Jsem hrdá na svojí ženu, naše děti a taky na sebe. Jsme jeden celek, tým, kterej nic nerozdělí. Mám kolem sebe tolik lásky, že nedokážu spadnout na zem. Obklopuje mě a podrží, když ztratím balanc. Jsem Elie. Jsem tady a konečně žiju!

[cinnamondahlia]

Mít nadprůměrně vysoké IQ a EQ? Zdánlivě výhra. Ale ve skutečnosti? Spíš jako prokletí v přestrojení.

Jsem divná. Loser. Beta verze ze Stranger Things. Jako kdyby mě někdo zapomněl dodělat nebo přehnal s funkcemi. Terminologicky jsem spíš it girl (neplést s pick me girl – ty se snaží zaujmout svou "divností"). Holkám, které se chtějí vymezit svou „jinakostí“, bych přála jeden den být opravdově jiná. Jako cirkusová atrakce. Protože věřte mi, není na tom nic zábavného.

Chci být průměrná. Fakt jo. Chtěla bych červenat se nad knihami od Třeštíkové a Hartla, řešit, jaké fejkové tričko jsem si objednala z AliExpressu, a těšit se na páteční diskotéku. Chci trapně pochechtávat na holčičím srazu, řešit dětské kašičky, prdíky, mít manžela, protože společnost má jasno – žena mého věku, která nechce chlapa a děti, je prostě... co vlastně? Chyba v systému?

Dřív by mě upálili na hranici. To vím zcela jistě.

A mně často přijde, že to svejma pohledama i dělaj.

Jenže místo diskošek a akciček mám páteční večery v lavoru, peeling a retinol. Vstávám v pět, protože mě baví uklízet a vařit. Chemie? Fyzika? Matika? Historie? Filozofie? Metafyzika? Zbožňuju. A small talk moc neumím.

Skoro na každou otázku znám odpověď.

Empatie mi taky jede na plné obrátky – až tak, že občas cítím víc cizí bolest než vlastní. Je to vysilující.

Přála bych si, aby můj mozek prostě... vypnul. Nebo aspoň trochu zpomalil. Abych nebyla fascinující případ ke zkoumání, ale jen obyčejná holka, co si pokecá o tom, na jakou party půjde. Místo toho řeším, jak dlouho ještě vydrží moje domácí pedikúra v lavoru, jak efektivně vyčistit spáry.., a proč se do tohohle světa vlastně nehodím.

Kolik lidí běžně používá slovo ,,oligofrenik'' a má rád filmy, kde je zshrnuto podobenství?

Moc ne.

A ač mám pár přátel, tak jsou dny- jako třeba dnes, kdy se mi fakt nechce žít.

Tak, a právě teď jsem se narodila a jsem o kousek blíž k smrti. Jupí!

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ ŠEDESÁTÁ SEDMÁ – STAROSTI

Starosti nás provází po celý život. Starosti jsou od slova starati se, což znamená pečovat nejen o sebe a své blízké, ale i o svůj domov a okolí. Vzhledem k tomu, že žijeme ve hmotném světě, tak se starostem nemůžeme vyhnout. Můžeme na ně nemyslet, nepřipouštět si je nebo si jich nevšímat, ale v nesčetných podobách zůstávají, dokud je nevyřešíme a vzápětí jsou nahrazeny dalšími. Je to nekonečný řetěz malých či větších starostí, které nás pronásledují až do smrti. Často neřešíme pouze své starosti, ale i dalších lidí, kteří vstupují do našich životů.

Jakým způsobem lze žít se starostmi tak, aby nás nezatěžovaly a neničily většinu našeho pozemského života? Podstatné je nevytvářet si další možné, ale ve skutečnosti neexistující starosti a ty skutečné rozlišovat na podstatné a nepodstatné, život ohrožující a život umožňující.

Vzhledem k tomu, že člověk je vybaven nejen svými pudy a instinkty, jako ostatní zvířata, ale byl navíc obdařen rozšířeným vědomím, má schopnost přemýšlet o minulosti, současnosti a budoucnosti. Tato schopnost mu umožňuje plánovat a předvídat věci budoucí na základě toho, co se již stalo nebo se právě děje. Je tak schopen čelit budoucímu nebezpečí a lépe se na ně připravit, než pouze okamžitým zapojením pudů a instinktů, tak jako ostatní zvířata. Může použít svoji pravou hemisféru, která se zabývá širšími souvislostmi a budoucností, na rozdíl od pravé, která řeší převážně okamžité potřeby. Tato schopnost má své výhody i nevýhody. Na jedné straně můžeme žít bezpečnější život a být částečně připraveni a různé nesnáze, na straně druhé máme schopnost si v hlavě představovat věci, které se většinou nestanou nebo pouze výjimečně.

Záleží na tom jak velkou představivost nebo dokonce fantazii má člověk. Říká se, že lidé, kteří mají rizikové povolání nesmějí mít velkou fantazii a představovat si co by se stalo, kdyby. To se například říká o automobilových závodnících. Je mnoho lidských, technických a klimatických faktorů, které mohou způsobit havárii nebo dokonce smrt jezdce. Takový jezdec musí mít skutečně omezenou představivost nebo schopnost všechny možné negativní vlivy před a během závodu vytěsnit ze své hlavy.

Jsou lidí odvážní nebo naopak bojácní a úzkostliví. Muži by měli být ze své biologické podstaty odvážnější, protože chrání své blízké a zabezpečují jim dostatečný životní prostor, zatímco žena je opatrnější, protože se musí starat o potomky. Bez ohledu na pohlaví jsou lidé, kteří si uměle nevytváří starosti ve své hlavě, a naopak lidé kteří se neustále myslí na to, co by se stalo kdyby. Je to taky dáno věkem. Mladý člověk je odvážnější, často jedná bezhlavě, protože nemá tolik špatných zkušeností jako člověk starší. V mládí má člověk mnoho energie, tak je schopen lépe čelit různým nepříjemnostem. Záleží také na tom, jak je člověk majetný. Bohatý člověk si s různými ztrátami nedělá hlavu. Chudší člověk je opatrnější a má snahu více předvídat, protože musí počítat každou korunu.

Bez ohledu na povahové vlastnosti, každý člověk se setkává se starostmi, které může vyřešit, ale s mnohými, které jsou z jeho pozice neřešitelné. Jsou věci, na které má vliv a pak na které nemá vliv zcela žádný, přesto že by je rád vyřešil.

Náš vesmír má sebe regulující schopnost, na základě přesně daných prvotních zákonů. Může se o něm říci, že má vědomí a schopnost se vyvíjet. Se vznikem života na naší planetě započal evoluční proces, na jehož konci stojí homo sapiens, člověk moudrý, rozumný. S pomocí svého rozumu začal měnit svůj okolní svět k obrazu svému a narušil tak, minimálně na naší planetě, samo regulující schopnost vesmíru. Člověk je zodpovědný za tyto změny, které jeho život udělaly bezpečnější a pohodlnější, ale s tím souvisí i starosti, jak si tento životní standard udržet. Starosti si vytvořil člověk, před ním ve vesmíru žádné starosti neexistovaly. Starosti jsou druhou stranou života, viděného jako mince na jejíž první straně jsou radosti. Těmi radostmi se myslí dobře zabezpečený život jak po fyzické, tak i psychické stránce. Starosti jsou daní za naše radosti. Jedno bez druhého nemůže existovat.

Zbavme se věcí, které dělají náš život pohodlnější a jsme skoro bez starostí. Přesto však starosti týkající se našeho přežití by zůstaly. Byli bychom vyhnáni z Ráje nevědomosti do tvrdé reality vědomě vnímaného světa. Z této situace nevede cesta zpět. Starosti s námi zůstanou na věky. Jediné, co s tím můžeme udělat, je se s tím smířit.

[kralovna-ne-stesti]

myslet taky na sebe

Myšlenka, která na začátku byla jen zrnkem písku v duně dalších myšlenek, ale den ode dne se jejich význam pro mě prohlubuje.

Jednou jsem se "vztekala", že všechno dělám já. Mám mít všechno v hlavě, všechno na starost, a hlavně bejt zticha (to mi nikdo nenařídil, to já sama) a pokračovat ve starostlivisti, udržování rodinného krbu a nezištné obětavosti. A já toho měla už dost a najednou jsem si říkala, když jsem mu dělala snídani na další den, že kdy naposledy udělal on/někdo snídani pro mě? Kdy naposledy mi někdo uklidil, vypral, ustlal, uvařil, šel za mě nakoupit, přišel ke mě s krémem, abych se namazala,...

Samozřejmost.

Udělala jsem to já, nebo se to prostě nějak stalo vlivem výchovy, společenských standardů, z očekávání rolí,...? Asi všechno. Abychom si rozuměli, já se o nás ráda starám. Ale děsí mě, když si uvědomím, že jenom dávám a obětuju se a zpátky nepřichází nic. Ano, vím, muži si to třeba ani neuvědomí, když žena nenadává, vím že se můžu slušně a konstruktivně ozvat, přesto. Vážně mě strašně moc mrzí, že ho to nenapadne samotného, udělat taky něco hezkého, ohleduplného nebo jen pozorného pro mě. Jen tak, bez toho abych padala na hubu a fňukala mu, že nic nestíhám.

Trochu jsem odbočila, ale tady se zrodila ta myšlenka. Myslet taky na sebe. Já na ráno tu snídani dělám jen jemu, sobě ne. Že to je zbytečný, beztak pracuju z domova, už jsem unavená a nebudu se tím zdržovat,... A pak nesnídám.

Tohle je jen kapka v moři. A není to jen o tom, že se starám o naši rodinu, rozhodně to všechno nechci svádět na to. Je to o tom, že bych ráda měla na pracovním stole květiny, ale nechci za ně utrácet. Je to o tom, že bych chtěla mít krásné vlasy, ale nedopřeju si a nenajdu si čas na péči o ně. Je o tom, že chci jet pryč, na výlet, na dovolenou, ale nechci utrácet a on nemá čas, a tak sedím doma na zadku a plytvám časem. Je to o tom, že jemu prostřu stůl, ohřevu jídlo a naservíruju, ale sama to jím studený u linky.

Je to milion věcí. Menších, větších.

Je to jako v letadle. Kyslíkovou masku taky nejdřív nasazuje rodič sobě, pak dítěti. Protože když nebude rodič, nebude, kdo by se o dítě postaral.

Postupně, nenápadně, pomaličku si to v hlavě zpracovávám. Malé drobné krůčky, které chci dělat, abych to změnila. Abych se naučila dávat se na první místo. Abych se naučila o sebe starat stejně pečlivě a s láskou, jako o něj. Abych zvládla pře-nastavit svoji hlavu a návyky.

Seznami, kdy mám dané, abych každý den cvičila jógu, meditovala, mazala se oleji a masírovala rollerem, snědla jedno ovoce a jednu zeleninu, vypila dva litry vody a ušla deset tisíc kroků, mám za sebou a nefungovaly. Nebylo to o mě, ale o dalších úkolech ke splnění. Aby to fungovalo, musí to být něco, co chci, vím proč to chci a vím jakým způsobem mi bude příjemné k tomu dojít.

[onaras-oficialni]

Den 10 - Hrozba čaje

Drobná pauza od dobrodružství Claudii nevadila. Věčné cestování spojené s profesí žoldáka umí být únavné a společnost Eskadry ji občas přiváděla k šílenství (byť by ji ani nenapadlo stěžovat si nahlas). Rodinné setkání však rozhodně neodpovídalo její představě o odpočinku.

Claudia byla z domova zvyklá na nepříjemné odpolední čaje. Nad hrnkem horkého nápoje už snad tisíckrát odpovídala na otázky, kdy už se konečně provdá, pak jestli už jsou na cestě nějaká vnoučátka, což v poslední době vystřídalo proč se ještě znovu neprovdala, vždyť v tom velkém domě musí být tak sama, a ne, služebnictvo se nepočítá. I ty nejzvídavější tetičky však bledly v porovnání s Claudiinými nevlastními dcerami.

Imler byl za svůj život třikrát ženatý. Ta první, Oleana, mu dala dcery Sideru a Kosimu, načež zemřela na tuberkulózu. Minimimálně toto manželství bylo z lásky. Druhá žena, Ocela, zemřela po nešťastném pádu z koně, ale zanechala mu dceru Analise. Sňatek s Claudií mu přinesl podíl na pile jejího otce a moc hezký kousek lesa spolu s nadějí, že mu třetí žena konečně dá vytouženého syna. Nestalo se tak a Imler se zabil pádem ze schodů. Zanechal Claudii dům, většinový podíl v Silbersteinových papírnách a tři dcery, z nichž nejmladší byla dvanáctiletá a nejstarší o pár let starší než Claudia.

Takže ji teď čekal čaj ve společnosti, která ji viděla jako vetřelce, kterou připravila o polovinu dědictví po otci a která by moc netruchlila, kdyby měla Claudii potkat nějaká nehoda. Nejspíš proto trvala na roli hostitelky.

Pohoštění přichystala v salonku. Konvice, čtyři šálky, cukr, mléko, med a citron pro Kosimu, protože ta od svého snoubence pochytila nějaké divné chutě, talířek se sušenkami, další talířek s koláčky s marmeládou.

Snad posté si v duchu projela seznam. Obléci se elegantně, ale vkusně. Sundat bratrský prsten a dobře ho schovat. Ujistit se, že její kancelář je zamčená a dveře do sklepa bezpečně schované pod kobercem. Připomenout Lessigovi, ať si dává pozor na jazyk a nezmiňuje nic, co by se týkalo Bratrstva. Dokud jsou její hosté tady, je jenom bohatá vdova s podivínskou zálibou v dobrodružství.

Zvuk klepadla jí prozradil, že společnost dorazila. Vykouzlila na tváři svůj nejzdvořilejší úsměv a šla je přivítat.

*

První čtvrthodina byla překvapivě snesitelná. Sestry se očividně dlouho neviděly a potřebovaly si sdělit všechny novinky, takže Claudia mohla jen sedět, upíjet čaj a přikyvovat. Sideřin manžel slavil další úspěch na burze nebo cože to dělal. Kosima jim konečně sdělila datum svatby (budu si muset najít nějakou dobrou výmluvu, proč se tam neukázat, a poslat hodnotný svatební dar). Analise její učitel doporučil, aby se věnovala alchymii a přírodním vědám, protože má nadání. Pak se ale pozornost obrátila ke Claudii.

"A jak vám se daří, Claudie," začala Kosima, "pořád ještě se necháváte najímat na špinavou práci?"

Alespoň už mi přestala říkat mamá, pomyslela si Claudia. Nahlas řekla: "Je to tak, drahé dámy, touha po dobrodružství mě dosud nepustila. Ale mohu spát klidně s vědomím, že je o můj majetek dobře postaráno."

"To je hezké, že máte čas na záliby. Když je řeč o dobrodružství," pokračovala Sidera, "nepotkala vás i nějaká milostná? Nezazářily na vás Omařiny paprsky?"

"Sestro, myslíš snad, že je vhodné klást takovéhle otázky vdově po našem otci?" napomenula ji Kosima.

"Ale notak, jen se zajímám o dobro naší hostitelky," usmála se sladce Sidera. A taky o to, aby náhodou nepřivedla do rodiny dalšího dědice, slyšela Claudia v jejím pohledu.

Nahlas řekla: "Ne, drahá, láska se mi zatím vyhýbá."

"Navíc by to bylo značně nevkusné, tak brzy po otcově smrti," ucedila Kosima.

Už jsou to dva roky, ty zmije. I kdyby mě Imlerova smrt zcela zničila, dva roky jsou dost času na truchlení. "Věřte mi, že poslední věc, po které bych toužila, je pošpinit památku drahého Imlera."

"Musím tedy říci, že jste ohromně statečná, drahá Claudie. Myslím s tím dobrodruhováním," řekla Sidera po chvilce ticha, "takhle riskovat život, aby jiní mohli klidně spát... A říkala jste, že je o otcovy podniky dobře postaráno?"

"Ano, Lessig se o moje záležitosti stará velmi zodpovědně."

"Napadá mě totiž... Při těch vašich nebezpečných zálibách..." pokračovala Sidera, "myslím, že jev našem zájmu ujistit se, že na nás bude pamatováno, pokud by vás snad potkala nějaká nehoda."

Claudia už se ani nesnažila usmívat. "Ujišťuji vás, drahé dámy, že má závěť je bezpečně uložena v trezoru a že pokud bych měla být roztrhána nějakou příšerou, ani jedna z vás nepřijde zkrátka."

*

Mohla jsem je otrávit, pomyslela si, když za jejími hosty konečně zapadly dveře. Aspoň ty dvě starší, Analise je zatím neškodná. Jen pár kapek strychninu na dno šálku, nikdo by si ničeho nevšiml, dokud by nebylo pozdě. Bratrstvo by mi to určitě pomohlo zahladit.

Nebo bych mohla změnit závěť. Odkázat dům Bratrstvu nebo nějaké církvi a nechat ty hyeny, ať se poperou o zbytek. Ano, to je dobré. Jen ať se usmívají a dělají jedovaté poznámky, já se budu smát naposled.

Byl čas vrátit se k Eskadře. Už jí skoro začínali chybět.