#sťastlivec

[kralovna-ne-stesti]

Lidé se sejdou na oslavě, rodina, všichni se vřele vítají, usmívají, konverzují, vtipkují.

Všichni řeší problémy. Každý má za sebou, za tím úsměvem, bolest, trable, potíže, trauma. Každej jeden člověk kolem stolu si táhne v sobě kamení, aniž bychom to na první, miliontý pohled viděli. I když se známe celý život. Právě proto, že se známe celý život, každý se stal mistrem ve skrývání.

L. je podpantoflák, nikdy nedosáhl takového úspěchu jako bratr, má starosti v manželství, žena se stala úspěšnější a dává přednost práci než jemu, velice hodný, až moc.

E.A. Krásný život se proměnil v peklo kvůli lásce, celý roky je na práškách a v depresích neochotná s tím něco udělat, smířila se s životem od desíti k pěti, sama, v dluzích, který neudělala.

J.C. je sám, sociálně vyloučen, bez přátel, nikdo neví proč, a čím je starší, tím víc si to uvědomuje a trpí, na druhou stranu je rozmazlovaný a občas hajzlík, v hlavě začíná mít bordel a já o něj strach.

H.E. je většinu životu sama, za sebou spousta špatných vztahů, tvrdě pracovala a stejně nemá nic, dcera má papíry na hlavu a svůj život zahodila, vnučka začala mířit stejným směrem.

V. vdovec, dcery a jejich rodiny ho mají totálně na háku, nezajímají se o něj a úspěšně si ničí životy, je součástí jen naší rodiny, přesto svou ženu často deptá nebo je sobecký, a je to škrt.

E.L. než čelit dospělému životu nechala si napsat antidepresiva, ve svém mladém věku je obézní, zahodila šanci vymanit se z rodinného směru a naopak se nalodila, únik od převzetí zodpovědnosti (práce) hledá ve snaze založit rodinu.

H.A. znuděná, prudérní, někdy zlá a svými "kamaradkami" využívána, s nějakou traumatickou poruchou, která vznikla smrtí jejího rodiče, velice vyhraněná k tomu, koho z rodiny má ráda a kým pohrdání, neustále všechny kolem nutí pociťovat k ní lítost a vděčnost zároveň.

R. nazlobená na svět, že kvůli dětství nemohla v budoucnu mít víc, neochotná změnit pohled a vzít život do svých rukou, s obrovským množstvím omezujícího myšlení, který předává svým dětem, absolutně finančně závislá na svém muži, což v ní způsobuje frustraci a ta různě probublává napovrch.

J.R. muž se zničeným zdravím, spoustou neduhů a bolestí a takových zdravotních potížích, co si sotva umíme představit, nechápající dnešní svět, technologie, zaměstnání ani ceny, názorově ovládán médii, občas ten vztek na svět u něj vypluje na povrch a je zlý na svou ženu.

Nevyjmenovala jsem ani zdaleka všechny. Ani zdaleka nevím/netuším o všem, s čím se navenek, v sobě, potýkají. Je to jen ukázka. Rozesmátý obličej, veselá konverzace, za zavřenými dveřmi peklo vlastního života a rozhodnutích, která je vedla.

Já bych tu i o sobě mohla napsat taky spoustu řádků, jak obrysově vypadají moje kameny. Ale víte co je na tom nejvíc zvláštní? Když jsem si tohle včera večer uvědomila, došlo mi něco strašně důležitého a cenného.

Já na tom nejsem tak špatně.

Nemám ani zdaleka takové potíže nebo trápení, dokázala jsem narozdíl od ostatních stejné situace vyřešit a vyjít z nich. Nejsem ani nemocná, ani ošklivá nebo obézní, ani hloupá, ani jsem se nepřestala rozvíjet a posouvat dál, dělám těžká rozhodnutí, překonávám se, sním a navzdory všemu, třebaže pomalu, jdu kupředu.

Já si nemám na co stěžovat.

Mohla bych. Ale nic z toho není, anebo jsem tomu nedala takovou váhu, anebo jsem se to rozhodla řešit natolik, aby mě to dlouhodobě zničilo a poznamenalo můj život. Mám v hlavě strašnej bordel, mám v sobě obrovskou ránu a bolest, mám od sebe příliš přemrštěných, nesplněných očekávání, až nezdravě moc se trápím a bolí mě bolesti všech okolo mě, někdy tloustnu, někdy nevydělávám, někdy nechávám špatná přesvědčení vést můj život, někdy jsem zlá a ničím všechno kolem.

Ale v konečném důsledku s tím špatným vždycky přestanu, nikdy nevzdám boj i když bych moc chtěla, vždycky mě něco ve mě přinutí po době trápení se zvednout a hledat cestu jak to pochopit, posunout se, rozvinout se, být lepší a šťastnější. Vždycky tu je fakt, že jsem se narodila sice nechtěná, ale navzdory všem vrozeným neduhům v konečném důsledku zdravá a silná fyzicky i psychiky, i když nejsem modelka, moje tělo je normální a zdravé stejně jako můj celkový vzhled. I když nejsem jadernej vědec, umím si poradit, něco vytvořit, snít, naučit, pochopit souvislosti a důsledky.

Vzdoruju. Vzdoruju útrapám.

Možná to je čistá tvrdohlavost to vzdát. Možná, že jsem naopak příliš hloupá na to, abych pochopila, že třeba nic z té snahy nemá smysl. Možná hluboko ve mě žije něco nebo někdo, kdo se probudí vždycky, když se propadnu až na dno a už nechci, už nemůžu, a převezme kontrolu a vytáhne mě nahoru. Já nevím. A nezáleží na tom.

To důležité pro mě je, že si opravdu, upřímně nemám na co stěžovat. Jsem (navzdory všemu) šťastlivec. V poměrech dnešního světa jsem jedna z těch, co vyhrála loterii, ve všech směrech. A to je teď to jediný, co chci mít v hlavě, když zase začnu padat králičí norou mojí sebedestruktivní mysly a hledat důvody, proč jsem chudák holka nešťastná a mám se hůř než ti ostatní. Protože nemám. Vím, že spousta lidí by můj život brala, hned by měnila, nemá mě ráda protože na mě žárlí, protože pro ně já jsem ta opravdu sťastlivá, který všechno jde a vychází a má skvělý život, který chtějí pro sebe.

Není to ideální ani dokonalý. Nemá to tak nikdo. Ani ti, o kterých si to skrze instagram myslíme. Taky víme, že usmívat se a mluvit o budoucnosti a plánech může i člověk dvě hodiny před skonem vlastním rozhodnutím. Nikdo na světě nežije na obláčku, i miliardáři se trápí a něco někomu závidí.

Ja jsem šťastná, požehnaná, nevím jak se tomu vlastně ani říká. Ale konečně jsem to uviděla skrz tu mlhu.

Řekla bych, že když se opravdu zamyslíte, nejspíš dospějete je stejnému zjištění jako já.