#statistiky

[videli-jste-tento-film]

Jedna dekáda ve 100 filmech: speciální statistika (2000–2009)

Jsem potěšená, že si můžu napsat další shrnovací článek o dekádě ve filmu, protože je to milé a krásné a hlavně jiné, než všechny ostatní statistiky. Dnes (potažmo včera v noci) skončilo hlasování u Vůně vanilky, 100. filmu z první dekády našeho tisíciletí, tedy je zde ten čas. Vyrážíme!

Jak vidíte, nejvíce hodnocených filmů je z roku 2008, a to výrazně víc, největší ubožáček a otloukánek je pak rok 2005.

Viděli jsme 22 filmů, 25 známe, ale neviděli jsme je, a 53 filmů neznáme vůbec. Alespoň jeden film jsme ale viděli vždycky, což je oproti poslední analyzované dekádě celkem úspěch. Nejznámějších rokem (a překvapivě výrazně) je 2003 (37,5 % viděných filmů) a tím nejméně známým rok 2007 (9,1 %). V porovnání s jinými dekádami je tato poměrně mid:

viděno 2000s: 22 % X celkem: 18,6 %

neviděno 2000s: 25 % X celkem: 26,9 %

neznámo 2000s: 53 % X celkem: 54,3 %

Tedy lehký podprůměr ve znalosti filmů a lehký nadprůměr ve viděnosti. Přičítám to faktu, že většina čumblr v tuto dobu trávila své dětství a na televizi se dívala více než ve svých teenage years.

Viděli jsme... (top 10)

Anděl Páně (2005) (11. místo celkem), režie Jiří Strach

Princezna ze mlejna 2 (2000) (20. místo), režie Zdeněk Troška

Účastníci zájezdu (2006) (32. místo), režie Jiří Vejdělek

Rebelové (2001) (38. místo), režie Filip Renč

Kytice (2000) (50. místo), režie F. A. Brabec

Nejkrásnější hádanka (2008) (57. místo), režie Zdeněk Troška

Kameňák (2003) (58. místo), režie Zdeněk Troška

Fimfárum Jana Wericha (2002) (61. místo, režie Vlasta Pospíšilová, Aurel Klimt

Snowboarďáci (2004) (66. místo), režie Karel Janák

Kameňák 2 (2004) (67. místo), režie Zdeněk Troška

Tato dekáda patřila komediím, pohádkám a Zdeňku Troškovi, o tom se asi vůbec nedá pochybovat. Mezi ně se podařilo infiltrovat klasickým bangerům, jako je Kytice nebo Rebelové a jednomu vymazlenému animovanému počinu v podobě Fimfára. Ten také částečně režírovala žena-režisérka. Vlasta Pospíšilová režírovala 20 % všech viděných filmů režírovaných ženami (jsou to dva filmy, dva z deseti, takže dvacet procent, jakože... smutný no).

Scénáristicky je zajímavé, že většina režisérů se podílela na scénáři nebo úplně napsala většinu filmů z první 10, výjimkou je jen Anděl Páně (Lucie Konášová). Polovina filmů byla natočená podle předlohy.

Podle ČSFD je nejlepší film Fimfárum Jana Wericha (85 %) a nejhorší, asi nepřekvapivě, Kameňák 2 (22 %). Přes 70 % mají ještě Anděl Páně (77 %) a Kytice (76 %).

O těchto filmech v průměru hlasovalo 77 lidí.

Neznáme... (bottom 10)

Oko ve zdi (2009) (13. místo celkem), režie Miloš J. Kohout

Početí mého mladšího bratra (2000) (18. místo), režie Vladimír Drha

Indián a sestřička (2006) (22. místo), režie Dan Wlodarczyk

Děvčátko (2002) (37. místo), režie Benjamin Tuček

Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba (2000) (48. místo), režie Drahomíra Vihanová

Normal (2009) (49. místo), režie Julius Ševčík

Hezké chvilky bez záruky (2006) (51. místo), režie Věra Chytilová

Šílení (2005) (54. místo), režie Jan Švankmajer

Natěrač (2008) (57. místo), režie Jaroslav Brabec

Anděl Exit (2000) (63. místo), režie Vladimír Michálek

Deset nejméně viděných filmů z této dekády je velmi v depresi. Jsou to filmy o drogách a lidech na kraji společnosti, o utrpení a přemýšlení o životě. Jediný Natěrač je podle toho, co jsem zjistila, opravdu jenom úplně normální komedie. Je jako veselé dítě v goth rodině.

Jak je zvykem, u neznámých filmů se neopakují režiséři a je tam s nimi Věra Chytilová. Scénáristicky se opakuje také to, že režiséři své filmy obvykle i píší, tentokrát lehce méně často než u filmů viděných – režisér a scénárista jsou jiné osoby u Indiána a sestřičky a Natěrače.

Nejlepší film podle ČSFD jsou Šílení (73 %), jinak je to spíš bída. Nejhůře hodnocené je Oko ve zdi (38 %).

Tyto filmy v průměru hodnotí 57 lidí.

Bylo mi potěšením a národním svátkem.

Zase brzy na viděnou...

teď koukám, že 1. v top 10 je Anděl Páně a 10. v bottom 10 Anděl Exit... a v obou hrají Klára Issová a Zuzana Stivínová... cesty páně jsou vskutku nevyzpytatelné

[thoughtmares]

moja hodnota je v Ackach, ktore mi pravidelne pribudaju do aisu

[holoubek]

největší suma vsazená na babiše byla 900 000 korun, největší suma na pavla byla 9 500 000 korun (zhodnocení bylo 500 000)

Můj tatín jde volit Pavla, ale vsadil si na Babiše.. že prej jestli Babiš vyhraje, tak ho aspoň trochu utěší ty prachy..A když vyhraje Pavel, tak to bude taková úleva, že mu ty prohraný prachy ani nebudou vadit. 

[medikzakatrem]

Závidim študákům PřF UK jejich klenoty ze studia, tak sem si rozhod sepsat vlastní

Předem varuju, nemám vtipný střevo, takže ty poznatky budou asi tak stejně suchý jako studium medicíny samotný.

Pan doktor na praktikách nazval artheriae circumflexae humeri jako cute 💞

"Víte, že nervus fibularis communis odstupuje z nervus tibialis?" nahnul se ke mně pan doktor a hluboce se mi zadíval do očí. 👁👁

V celém areálu fakulty můžeme chodit v botách KROMĚ učebny s mikroskopy. Důvod? V rámci rekonstrukce nechala paní architekta položit novou podlahu. Problémem však je, že podlaha se nedá vytírat na mokro, jelikož by se následně odlepila.

V praktikárně biofyziky mají bystu Lenina. Používají ji jako závaží.

V pitevnim traktu je nástěnka s vystavenými anatomickými kresbami studentů.

Asistenti na praktikách z anatomie musej neustále počítat kosti, jelikož je studenti rádi kradou.

Zjistil jsem, že přednášející na biofyziku neprotahuje koncové samohlásky z toho důvodu, že by měl vadu řeči, ale z toho důvodu, že tim udržuje pozornost studentů (efektivně).

Výše zmíněný přednášející na biofyziku zásadně chodí na přednášky výhradně v černém společenském kvádru. Vidět ho jednou na chodbě v obyčejné kožené bundě byl proto docela šok.

Úlovek z pitevny z tohoto týdne: učebnice anatomie od Čiháka, ale namísto názvu "Anatomie" je na přebalu napsáno "Mládí v hajzlu".

Na prvních praktikách ze statistiky nám učitel na úvod řekl, že byl pověřen vedením, aby nás nějak namotivoval se statistiku učit. Dlouho nad tím přemýšlel, ale nakonec žádný způsob nevymyslel. Takže to dal za úkol ChatGPT, aby vymyslel 5 důvodů, proč se máme učit statistiku, a následně nám vygenerované důvody přeříkal.

Údajně se naší fakultě přezdívá Matematicko-fyzikální fakulta s rozšířenou výukou biologie. Už pomalu začínám zjišťovat, proč.

"Tohle bude moje smrt," říkám si při učení na další průběžný test z anatomie již třetí týden v kuse.

"Tohleto tady je takové hezké," ukáže asistent na ten nejvíc slizký, roznimraný preparát ruky.

[krchov]

Zdravím ve spolek všechny kteří příští týden půjdou na Advík - jestli jste chtěli někdy slyšet moje levičácký nadávání na fordismus a japonskou management kultůru naživo a ne jen v poznámkách na tumblru tak máte skvělou příležitost.

Ve čtvrtek budu mít od sedmi v Céčku přednášku na téma karoshi, aka "smrt z přepracování" v Japonsku. A co si z ní můžete odnést? Ještě hlubší nenávist pro Forda, statistiky kterými budete moc machrovat v čajce a alespoň tři niche medicínský názvy pro různý druhy mrtvic.

Přijďte, bude prdel.

[arsiaaaa]

Pliz kapoios na m mathei statistiki,upoferw

[bohedoupe]

Já: "Jdu na bohemistiku, protože od srdce nenávidím vše, co zavání matematikou."

Seminář o autorských korpusech: "Tak teď si tady statisticky spočítáme...."

Já:

Základy statistiky mám ze střední, takže to byl actually my time to shine. ✨

[opily-zajic]

Jsem umělkyně. I když pracuji v knihkupectví, i když zrovna nic nevytvářím, stále umělkyní jsem. Je to neměnný status obalující mé jsoucno a definující mou existenci. Mladý umělec do třiceti let. Co se stane, až tento status ztratím?

Nejvíce se obávám své budoucnosti postrádající umění. I kdybych měla být nedělním malířem, i kdybych měla žít o chlebu a vodě, i kdybych měla mít tři práce. Chci být umělec. Budu chtít o samé i po třicítce? Budu mít sílu si tento status udržovat, i když přestanu být pro instituci zajímavá, cenná a relevantní? Vydrží mi tento chtíč, i když se mi nedostane žádného uznání a všechna má díla půjdou tzv. do šuplíku? A bude to v tento moment vůbec o chtíči, nebo pouze o bezvýchodnosti situace a nutnosti s tím přestat?

Cítím tlak, který se vyvíjí napříč celým akademickým prostorem. Rozhodující moment, zda budu mít možnost umělcem zůstat, není nadcházející událostí v horizontu dálné budoucnosti, nýbrž právě probíhající událostí. Chtivá kompetitivnost, nepřímý boj o post největšího umělce, nejzajímavější článek vhodný uznání. Své výstavy počítám na prstech jedné ruky a na svých hodinkách odpočítávám poslední roky existence v instituci. Vždyť já nic jiného dělat neumím. Co si se sebou počnu?

Čištění zamaštěných motorů vzduchotechniky na střechách automobilek je snesitelnou výplní času pouze v momentě, kdy je tato aktivita označena za umělecký projekt. Sedět s kamarády v myslivecké hospodě a probírat každodenní témata geograficky omezená na okruh deseti kilometrů nad neustále se plnícími sklenicemi alkoholu je omluvitelným pouze tehdy, když přijde ospravedlní ve formě sociologického výzkumu. Pít mezi vesničany. Stát se antropologem mezi divochy. Aplikovat strategii zúčastněného pozorování. Sledovat jejich chování a hledat v nich inspirace pro další díla. Oddálit se od každodennosti a pohlížet na ni z vyvýšeného pohledu někoho důležitějšího, lepšího, z pohledu umělce. Já a Jiní. Když tohle všechno ztratím, tak již nebude cesty zpět; budu pouhým servisním technikem. Hospodským povalečem. Knihkupcem. Nulou, která se už nemůže zabalovat do omluvného hábitu akademika.

Život není uměleckým výzkumem; je koncem umělecké praxe.

Co si jenom počnu? Absence něčeho, co považuji za jedinou složku svého jsoucna, mě každý večer po ulehnutí do postele jenom straší. Vždyť nic jiného neumím. Na nic jiného jsem se nepřipravila. Nemám žádný záložní plán, zadní vrátka. Ve všem ostatním jsem nevyužitelnou nulou postrádající své místo ve statistikách. Pluji výtvarným vysokoškolským vzděláním a i přesto, že statistiky, jež kontroluji dnem a nocí, na mě promlouvají jasně a srozumitelně, tak je stejně zaženu někam do dálky svého podvědomí a naivně se krmím představou, že budu možná výjimkou potvrzující pravidlo. U ostatních to nevyšlo, u mě možná ano – kolik mladých umělců sdílí stejnou naději jako já?

[pepikhipik]

⚠️Vypadají jako bonbóny, ale obsahují drogy

Jak rodiče poznají, že jejich dítě zkouší edibles❓

V tuzemsku roste trh s cukrovinkami s výtažky z konopí či kratomu. K mání jsou želé bonbóny, čokolády či sušenky. Prodejci i odborníci jim říkají anglickým výrazem edibles. Prodej zatím není nijak regulovaný, ale to by se mělo postupně změnit. Edibles obsahují i psychoaktivní látky a jsou rizikové například pro děti.

👉 V Česku se prodávají především edibles s obsahem konopných látek HHC a CBD. Méně často také s extrakty z kratomu, tedy listů exotického stromu.

Edibles mají podobu například želé bonbónů různých tvarů (kostky, medvídci, kroužky, tvary ovoce…), ale může jít také o čokoládu, med, koláče nebo sušenky.

❗Oslovení odborníci se shodují, že největší riziko představují edibles pro děti a dospívající. Jsou pro ně velkým lákadlem kvůli své formě připomínající sladkosti a snadnou dostupností na internetu či v prodejních automatech, které stojí i na frekventovaných veřejných místech.

❗ Edibles mohou vést snadno k předávkování či vytvoření závislosti.

Se stoupajícím užíváním edibles a znalostí jeho rizik je na místě také upozornění rodičům, aby byli ve střehu, protože vzhled návykových látek stále častěji připomíná potraviny.

Pozorný rodič může užívání edibles u dítěte zaznamenat. A to jak v podobě prázdných obalů, tak v podobě změny v chování. „Například u HHC jsou účinky podobné účinkům THC, tedy euforické, uvolňující, někdy mírně sedativní. Když je užité HHC v takové koncentraci, kdy se projeví jeho psychoaktivní účinky, může si toho rodič samozřejmě všimnout. Také může najít obaly od cukrovinek, kde je obsah HHC označen,“ vysvětluje adiktolog.

Více zde:

Bezprostřední rizika při intoxikaci drogou

Americký úřad pro kontrolu jedů obdržel mezi lety 2011 až 2017 kolem 1800 hlášení včetně zpráv o úmrtích. Objevily se mimo jiné tyto příznaky: nevolnost, kožní poruchy, zvracení, zácpa nebo průjem, bolesti svalů, závratě, vzestup krevního tlaku, záchvaty, ospalost a spánek, halucinace, zmatenost, depresivní stavy, útlum dechu a stavy bezvědomí. Riziko podstatně roste při interakci s jinými látkami nebo léky včetně alkoholu, kofeinu, marihuany, antidepresiv i dalších. Toxikologický průkaz drogy v těle zemřelých osob je sice možný, ale běžně se neprovádí. Je proto pravděpodobné, že počet zemřelých po aplikaci kratomu bude vyšší, než jak ho uvádějí statistiky. Zneužívání kratomu v těhotenství představuje riziko pro matku i plod.

Rizika po delším užívání

Zahrnují úzkost, podrážděnost, agresivitu, třesy, nechutenství, psychotické stavy, závislost a tělesné obtíže při odvykacím stavu. Zmiňují se také změny krevního tlaku a tepové frekvence, poškození jater, ledvin, plic a nervových buněk. Podobně jako u jiných drog jsou děti a dospívající vůči kratomu vnímavější a po delším užívání nelze vyloučit trvalé poškození mozku, jako je tomu například u marihuany. Odvykací stav zpravidla život neohrožuje a do značné míry se podobá odvykacímu stavu po opiátech. Bývá ale subjektivně trýznivý a ztěžuje odvykání. Objevuje se při něm široké spektrum příznaků, např. bolesti svalů, křeče v břiše, nevolnost a zvracení, průjem, neostré vidění, zvýšená teplota a záchvaty. Po psychické stránce lze zmínit nespavost, podrážděnost, úzkost a deprese. Odvykací stav začíná během 24 hodin po poslední aplikaci a trvá v závislosti na předchozí délce užívání a dávkách od tří do deseti dnů. Nejedná se o akademický problém, pacienti s těžkými odvykacími stavy se v nemocnici Bohnice skutečně objevují.

[kankys-bloguje]

Homebrew snadný způsob do instalace aplikací do vašeho MacOS, které nejsou v AppStore

Než začneme tím jak pomocí Homebrew si nainstalovat spousty aplikací do svého MacOS, podíváme se trochu do historie odkud pochází výraz Homebrew.

Homebrew Computer Club byl v USA působící spolek nadšenců do elektroniky. Z jeho řad vyšlo mnoho významných lidí, kteří ovlivnili vývoj počítačového průmyslu. Byli to například Bob Marsh, John T. Draper a Adam Osborne, ale také zakladatelé Apple, Steve Jobs a Steve Wozniak.

První setkání Homebrew Computer Club se odehrála v Silicon Valley v březnu 1975 v garáži jednoho z členů v Menlo Park v San Mateo County. Členy se stali většinou nadšenci s dlouhodobým zájmem o počítače a elektroniku.

Při setkáních se diskutovalo o technických tématech a vyměňovaly se výkresy obvodů a programovací triky. Brzy po prvních setkáních začaly ve světě vznikat podobné kluby, například nizozemský Homebrew Computer Club, jehož členové se setkávali také blízko města Utrecht.

  Homebrew je manažer balíčku, který využívá k instalaci Terminál. Kdo má zkušenosti s Linuxem určitě Terminál zná. A pokud žádné zkušenosti z Linuxem nemáte vůbec nevadí, instalace přes Homebrew je velmi jednoduchá. Homebrew je open-source (to znamená že je zdarma) a jeho tvůrcem je Max Howell.

Před instalací a prvním použití doporučuji navštívit oficiální web Homebrew, kde získáte spousty informací a hlavně seznam všech aplikací co si můžete nainstalovat (a že jich není málo).

  Co budeme potřebovat k instalaci Homebrew a následně aplikací přes Homebrew? Pouze aplikaci terminál, která je součástí vašeho MacOS.

  Spustíme aplikaci Terminál a zadáme do něj odkaz níže, tím nainstalujeme Homebrew:

/bin/bash -c „$(curl -fsSL https://raw.githubusercontent.com/Homebrew/install/HEAD/install.sh)“

  Aplikace v Homebrew nainstalujeme také v Terminálu tím že do něj zadáme:

brew install název aplikace

a aplikace odinstalujeme:

brew cleanup název aplikace

Homebrew shromažďuje statistiky instalace, vytváření chyb a verzí operačního systému prostřednictvím Google Analytics. Tyto statistky je možné prohlížet zde.

Statistky je možné odhlásit pomocí příkazu:

brew analytics off

  K aktualizaci Homebrew slouží příkaz:

brew upgrade

a aktualizaci aplikací slouží příkaz:

brew update

  Nainstalované aplikace zobrazíte pomocí příkazu:

brew list

  Aplikace spustíte běžným způsobem z aplikací a čistě aplikace pouze pro terminál tímto příkazem:

brew název aplikace

  Pokud by jste chtěli Homebrew odinstalovat tak zadáte do terminálu:

/bin/bash -c „$(curl -fsSL https://raw.githubusercontent.com/Homebrew/install/HEAD/install.sh)“

https://lukan.cz/2022/11/homebrew-snadny-zpusob-do-instalace-aplikaci-do-vaseho-macos-ktere-nejsou-v-appstore/

[katerinacerna]

Kellerův model motivace, storytelling, gamifikace

Kellerův model motivace, často nazývaný ARCS model podle svých čtyř klíčových komponent, je metodický rámec navržený pro zlepšení motivace ve vzdělávacím prostředí.

ARCS je zkratka, která označuje čtyři základní faktory motivace:

Attention (Pozornost) – Zaujmout pozornost studentů je prvním krokem. Bez ní je těžké je motivovat k dalšímu učení. Lze toho dosáhnout například pomocí překvapivých prvků, otázek, které vyvolají zvědavost, nebo využitím interaktivních metod. Pozornost je potřeba udržet po celou dobu výuky.

Relevance (Relevance) – Studenti by měli mít pocit, že to, co se učí, je pro ně relevantní a užitečné. To lze podpořit vysvětlením, jak je daná látka propojena s jejich osobními cíli, kariérními možnostmi nebo s reálným životem. Pokud studenti vnímají látku jako důležitou, zvýší se jejich zájem a motivace k učení.

Confidence (Sebedůvěra) – Je důležité, aby studenti věřili, že daný úkol zvládnou a že mají potřebné schopnosti. Lze toho dosáhnout tím, že učivo bude strukturováno do zvládnutelných kroků a že budou mít možnost postupně budovat své schopnosti. Důležitou roli hraje poskytování konstruktivní zpětné vazby a oslavování menších úspěchů.

Satisfaction (Spokojenost) – Pro udržení motivace je důležité, aby studenti měli pozitivní pocit z učení a uspokojení z dosažených výsledků. Tento pocit může být podporován pochvalou, odměnami nebo vnitřním pocitem úspěchu, který přichází s dosažením vlastních cílů.

Model ARCS je velmi užitečný pro vytváření motivačních strategií, které lze aplikovat ve výuce, ale i v různých jiných kontextech, kde je potřeba někoho motivovat k určitému chování nebo úsilí. Výhodou je, že jde o strukturovaný přístup, který se dá přizpůsobit různým typům studentů a vzdělávacích situací.

Storytelling, nebo česky „vyprávění příběhů“, je umění sdělovat informace, myšlenky nebo emoce pomocí příběhů. Příběhy dokážou oslovit lidské emoce, probouzejí představivost a mohou posluchače vtáhnout do děje daleko silněji než pouhá fakta nebo statistiky.

Lidé jsou od přírody naprogramovaní na příběhy – odjakživa je používali pro sdílení zkušeností, hodnot a lekcí. V příběhu totiž nejsou informace pouze „suchými“ daty, ale jsou zabaleny do kontextu, který lidé snadněji pochopí a zapamatují si. Díky tomu storytelling dokáže:

Zaujmout pozornost – zajímavý příběh nebo zápletka dokáže přitáhnout pozornost a udržet ji.

Vyvolat emoce – pomocí příběhu dokážeme vzbudit empatii, nadšení, smutek nebo radost.

Posilovat porozumění – příběhy dovedou složitější koncepty převést do každodenního jazyka.

Zlepšit zapamatování – příběhy se lidem snáze vybavují a pamatují, protože mají začátek, střed a konec.

Základní prvky dobrého storytellingu

Postavy – Publikum se snadněji spojí s příběhem, pokud obsahuje postavy, se kterými se mohou ztotožnit nebo které je inspirují. Postavy vdechnou příběhu život a dají mu osobní rozměr.

Problém nebo konflikt – Silný příběh často obsahuje nějaký konflikt, překážku nebo výzvu, kterou postavy musejí překonat. Konflikt vytváří napětí, udržuje zájem a umožňuje postavám růst nebo se změnit.

Řešení nebo rozuzlení – Vyprávění by mělo obsahovat nějaké řešení nebo vyústění, kdy dojde ke zvratu nebo k naplnění cíle. Právě rozuzlení může publikum silně zasáhnout, ať už pozitivně, nebo negativně.

Emoce – Dobré příběhy vyvolávají emoce, které pomáhají publiku prožít a pochopit dané sdělení na osobní rovině.

Poselství – Každý dobrý příběh má nějaké poselství nebo „pointu“. Toto poselství může být zjevné nebo skryté, ale je důležité, aby příběh nesl nějakou hodnotu nebo lekci.

Gamifikace je metoda, která přidává herní prvky a mechanismy do neherních aktivit s cílem zvýšit zapojení, motivaci a zábavu. Myšlenka je jednoduchá: přeměnit běžné úkoly, například učení nebo pracovní úkony, na zážitek, který připomíná hru, aby účastníci měli větší chuť a motivaci se do dané aktivity zapojit.

Gamifikace využívá prvků známých z her, které mají silný vliv na motivaci a chování lidí. Typicky zahrnuje prvky, jako jsou:

Body – Za každou aktivitu, pokrok nebo splnění úkolu může uživatel získat body, které symbolizují jeho úspěchy.

Úrovně (levely) – Jakmile uživatel dosáhne určitého počtu bodů nebo splní určitý počet úkolů, může „postoupit na další úroveň“, což ho motivuje pokračovat a plnit další výzvy.

Odznaky nebo ocenění – Za zvláštní výkony nebo splnění speciálních výzev mohou účastníci získat odznaky, což jim dává pocit uznání a zvyšuje motivaci.

Žebříčky – Když účastníci mohou porovnávat své výsledky s ostatními, přidává se soutěžní prvek, který často podporuje motivaci (zvláště u lidí, kteří jsou soutěživí).

Výzvy a mise – Zpestření úkolů pomocí výzev nebo misí, které je potřeba splnit, dodává dynamiku a podporuje aktivní účast.

Proč je gamifikace účinná?

Gamifikace funguje proto, že napodobuje psychologické aspekty her, které podporují motivaci a odměňují úsilí. Hráči zažívají uspokojení z postupného zdokonalování, překonávání překážek a získávání uznání, což je motivuje pokračovat dál. Tento přístup proto může zlepšit produktivitu, angažovanost a přinést lidem pozitivní zkušenost i z činností, které by jinak mohly být nudné nebo náročné.

[videli-jste-tento-film]

tumblr zhodnotil už 300 filmů!

89 viděl, 92 neviděl, 119 nezná

Tož tak.

[kdo-si-hraje-nezlobi]

Lego: The Insect Collection (3/4)

Nastal čas si postavit kudlanku nábožnou! Prej je taky cca v životní velikosti.

Anyway. Na kudlanku potřebujete dva balíčky a jeden návod. A pokud stavíte jak já, tak i ten oranžový blbec na rozmontování kostek.

Obsah prvního balíčku. Pohleďte: berušky. Kudlanky je žerou.

Balíček číslo dva. Povšimněte si, prosím, že na stavbu zdravé kudlanky potřebujete dva ohnivé meče a čtyři revolvery.

Dílo dokonáno jest! Aka kudlanka je hotová a jde lovit berušku.

Statistiky.

Popadané kostky: budu upřímná. Bylo jich hodně. Hlavně kvůli tomu, že jsem kostky nemačkala dost k sobě. Takže mi párkrát upadl rovnou celý segment.

Ztracené kostky: 0 (ale jenom kvůli tomu, že jsem ty dvě pod gaučem našla)

Doba stavění: cca 2 hodinky?

Zbylé kostky: (měla by mezi nimi být i jedna beruška, ale tu jsem přidala k hotovému)

Jinak. Kudlanka je taky dost pohyblivá figurka. Dokáže natáhnout nohy doširoka i je celé přikrčit k tělu, oči a tykadla se hýbou a může i trochu měnit sklon hlavy, ale to jde trochu z těžka.

Ještě jsem zapomněla fotku zpředu...

[liberte-news]

INVESTICE do modernizace železnic zatím lidi nepřilákaly

Investice do modernizace české železnice se neprojevily na nárůstu cestujících, kteří letos cestují méně než v roce 2019. Naopak, autobusová doprava roste, zejména regionální linkové služby, zatímco nákladní železniční doprava klesá.

DOPRAVA – Desítky miliard korun investovaných do modernizace české železnice nepřinesly zásadní efekt v nárůstu cestujících nebo přepravy zboží. I přes meziroční růst v letošním prvním pololetí jezdí vlaky méně lidí než v roce 2019, kdy byla česká železnice na vrcholu. Statistiky nebyly ovlivněny pandemií. V oblasti veřejné dopravy se nad úroveň roku 2019 dostal pouze segment vnitrostátní linkové…

[goblin-w-polsce]

Taky bych se ráda vyjádřila ještě k polským městským cyklistům - PRASATA JEDNY! Tak.

Protože jim nestačí obří cyklostezky skoro všude, ale musí jezdit i po chodníku, zásadně bez helmy (jejich problém), ale hlavně bez zvonku. Takže jít po ulici s panem F. je chuťovka, protože na to není zvyklý, naschvál chodí tam, kam mu řekneme ať nechodí, a já se děsím srážky. Mimochodem by mě celkem zajímaly nějaké místní statistiky nehod cyklistů s chodci.

[blackladisdestrcz]

Vortex #317 | Smutné dojmy z nového Test Drivu, statistiky ze Steamu a r...