#magie a tak

[martan-co-ma-rad-caj]

Hehe, noha dělá křup

Aneb zatím asi nejzábavnější (?) část mého krátkého komixu. Ačkoli není vidět žádná krev a vlastně jde jen o vykloubený kotník (zápěstí?!), radší jsem obrázek skryl pod lajnu. Chápu, že to někdo nechce vidět, a respektuju to 💓

Komix není hotový ani z daleka, ale bude na pár stránek, v češtině a barevně. Zatím je jen černobíle a bubliny nejsou hotové :( Vidím to na týden/dva. Jde o zkomixovanou scénku z knížky, kterou píšu. Přišla mi zábavná na kreslení a taky je dost důležitá pro hlavní postavu (na obrázku). Jde o můj první komix a nu, proč se nepodělit :D Až ho budu mít, postnu ho celý, když bude mít někdo zájem (co si nalhávám, udělám to tak jak tak, lol)

[lunathejaguar]

trans girl zim doodles again because i rlly rlly love her 💗 (not like THAT LOL)

also zim is saying "my tallest, im a girl now"

and yes tak, zim and gir are cosplaying as homura, madoka and kyubey ❗❗❗

credits too: @cutiebatata who made this wonderful au🤭

[redcheeseweb]

WITCHES #1

From first to last! Kalimba, Maracas, Gong oh and Banjo bottom!

I made these so that it would be easier to identify them, since the other pic made it confusing, i will make the last 3 (Wacky, Xylo and cordy) soon, i just made these before bed (。〜。)

[zemlholka]

Hodím si sem jen jedno malé selfpromo...

Jste nerdi? Představujete si Beholdera v podvazcích?

Co takhle spojit Dračí Doupě, burlesku a drag do jednoho epického večera?

Přijďte do Back Doors Baru na Andělu v Praze na naši nezapomenutelnou D&D Burlesque & Drag Show: Kindred Spirits! Čeká vás interaktivní show, kde budete moci ovlivňovat příběh a ponořit se do světa magie, humoru a zábavy.

Pokud máte v pátek 20. září čas, tak přijďte do smíchovského baru -Back Doors a užijte si večer, který by schválil i sám Merlin!

https://www.smsticket.cz/vstupenky/4627-kindred-spirits-backdoors-bar-praha

[naufalhafizh]

kondensasi

#draft

awan bagiku ialah manifestasi paling magis atas dewasanya sebuah rasa.

tentang bagaimana pada setiap putaran, sang awan kian tumbuh beriringan dengan datangnya angin dingin pembawa butir-butir pemaknaan. menjadikannya kumulus dikala hari sedang terik, hingga kita dapat menyaksikannya beriringan dengan biru langit dalam atmosfer yang begitu memanja mata.

adakalanya ia menjelma nimbus, menggelegar, menimpa hamparan dunia dengan rintik air sendu. begitu merepotkan memang, namun secara tak langsung, ia meneduhkan pencintanya. menghembuskan angin dingin pembawa memori-memori masa lalu, menenangkan mereka yang tengah berkisruh dengan kiamat gelombang panas, dan mencipta pelangi diakhir tangisannya. membuat segenap pasang mata takjub akan harmoni yang tercipta dari sebuah awan.

oh iya, awan biasanya menghilang sewaktu-waktu, yaa sekalipun sejauh yang kutahu tidak ada yang mempedulikannya, namun jangan pernah berpikir kita dapat hidup tanpa awan. kau tahu? awan telah berjuta kali meneduhkan mereka yang tua dimakan terik, awan telah menciptakan nuansa yang damai bagi mereka yang dimadu asmara, dan awan pula telah membangkitkan kenangan bagi mereka yang rindu, rindu untuk kembali pada waktu lalu, atau bahkan rindu untuk melupa segala yang tabu.

awan mengajarkanku untuk dewasa, salah satunya dengan caramu mencintai seseorang, kau tak mesti terus bersamanya.

[onaras-oficialni]

Den 8 - Zamotaný

Slíbila jsem @aredhel-erinti pokračování Pavučin a tohle téma pasuje příliš dobře, než abych toho nevyužila.

Do Státub zbýval den cesty.

Šesterstvo bylo toho rána zamlklejší než obvykle, dokonce ani Johanna nevtipkovala jako obvykle. Myrya je naprosto chápala. Čím více času trávila na Stezce, tím více na ni ta prázdnota doléhala. Nedovedla si představit, jak působí na někoho, kdo po ní kráčel poprvé.

Rychle posnídali a seřadili se u vchodu. Myrya se zhluboka nadechla. Sevřela v dlani jeden z mnoha přívěsků na svém náhrdelníku – ohlazený kousek dřeva. Přejížděla po něm prsty, vnímala každou prasklinu, každou nedokonalost. Její mysl nalezla potřebné vlákno. Pavučina, musela se usmát.

Vykročila do prázdnoty.

Mlha se na ně nalepila jako mokrá deka. Dnes se zdála studenější než včera. Mohlo to znamenat, že cokoliv se v mlze ukrývalo, obrátilo svou pozornost jejich směrem. Taky to nemuselo znamenat vůbec nic.

Když se poprvé učila na Stezce orientovat, Lirg jí radil, ať zavře oči. Že jí to zbystří ostatní smysly. Popravdě neviděla rozdíl, zda má kolem sebe tmu, nebo bílou prázdnotu. V prstech stále žmoulala svůj přívěsek. Věděla, že je to jenom kousek dřeva bez špetky magie, ale na tom nezáleželo. Pomáhal jí.

Stezka dnes byla klikatější. Od ústí jeskyně je vedla podél skalní stěny, pak zahnula ostře vlevo. Mrzelo ji, když se od ní museli vzdálit. Jako by se propadali ještě hlouběji do prázdna. Chvíli měla pocit, že se vlákno stáčí do kruhu. Nezáviděla zbytku Šesterstva, kteří necítili jeho pnutí a museli se spolehnout na její vedení. Nesmí je zklamat.

„Hej! Je tam někdo? Kdokoliv?“ zakřičel kdosi – cosi? – z mlhy před nimi. Zastavila se v půli kroku.

„Co to bylo? Slyšeli jste to taky, ne? Je to bezpečný? Myryo?“ zaševelila skupinka za ní.

Neodpověděla hned. Stezka je vedla směrem ke zdroji zvuku. Zněl lidsky, ale to nemuselo nic znamenat. Měli dvě možnosti: uhnout ze správného směru a pokusit se zachytit vlákno o kousek dál, nebo pokračovat po Stezce a doufat v nejlepší.

Ať před nimi číhalo cokoliv, opustit Stezku si nemohli dovolit. Slyšela stovky příběhů, co se stalo těm, kteří zabloudili v mlze, a žádný z nich nekončil dobře. Museli pokračovat.

„Nevím, co to je,“ otočila se k ostatním, „ale musíme tím směrem. Zatím jsme měli štěstí, snad nám vydrží. Držte se v řadě, buďte potichu a nepanikařte. Budeme v pořádku.“ Přes mlhu viděla do tváře jen Elentaye, ale zpoza ní se ozval souhlasný šepot.

Promnula v dlani další z přívěsků, liščí zub. Zvládnou to. Ona to zvládne.

Z mlhy před nimi se vynořil tmavý tvar. Čím více se k němu blížili, tím více připomínal lidskou postavu. Nakonec se proměnil v zarostlého špinavého muže s vlasy v napůl rozpleteném copu.

„Konečně někdo,“ vytryskly mu slzy, „už jsem tady celou věčnost!“

„Nevíš, že na Stezce se nemá hulákat?“ napomenula ho, „co jsi vůbec zač?“

„Pardon… už je to tak dlouho… jsem Harald, hraničář z Bílé pevnosti,“ odpověděl jí šeptem. Až teď si všimla, že mu pod plnovousem visí náhrdelník podobný tomu jejímu. „Vracel jsem se z Vertu a chtěl jsem si zkrátit cestu… ale pak jsem se tu tak nějak… zamotal.“ Zase začal vzlykat. „Vemte mě odtud! Prosím!“

„My jdeme do Státub… asi se můžeš přidat.“ Jestli to byl klam, tak na něj právě skočila. Ale nemohla ho tu nechat.

Harald se připojil hned za ni. Je lépe, když ho bude mít poblíž.

„Děkuju! Děkuju… Jsem tak rád, že jste mě našli… už jsem myslel, že se tady zblázním… ta prázdnota… a pak jsem zahlíd‘ vás a napřed jsem myslel, že si se mnou jenom hraje mlha… ale vy jste přišli a jste skutečný!“ šeptal nadšeně. Myrya jen mlčky přikyvovala a soustředila se na Stezku. Neměla to srdce sdělit mu, že Vert před sedmdesáti lety zničil sesuv půdy a dnes z něj zbylo jen pár ruin. Nemohla mu říci, že jméno hraničáře Haralda zná jenom z odstrašujících příběhů a že valná většina těch, které znal, je dnes po smrti. Na to bude dost času. Teď se musí dostat ven.

Když se jí pod nohama objevila skála, vydechla úlevou. „Já už se tak strašně těším ven… už ani nevím, kdy naposledy jsem viděl slunce. A stromy!“ švitořil za ní Harald. Z mlhy se dále vynořily skalní stěny, z průrvy po straně přitekl potůček, ozvali se první ptáci. Vraceli se do obyčejného světa.

Stezka končila v místech, kde se jejich průrva otevírala do širokého údolí. Kousek za východem se Myrya zastavila a spokojeně se usmála ve slunečních paprscích. Dokázali to.

Její radost přerušil výkřik. Vyděšeně se otočila. Elentaya klečela nad hromádkou ztrouchnivělých kostí.

„Bylo to tak rychlé…“ mumlala, „zrovna otevíral ústa, že něco řekne, ale místo toho se prostě rozpadl…“

„Možná v té mlze čas funguje jinak,“ zamyslel se Karlimdor, „a když ji teď Harald opustil, náš čas ho dohnal. Kdo ví, jak dlouho tam bloudil.“

„Co teď s ním?“ zeptala se Mei, „Nemůžeme ho tady takhle nechat.“

Všichni se s očekáváním otočili na Myryu.

„Měl by dostat pohřeb,“ řekla a začala si pomalu sundávat plášť, „ty kosti by se měly spálit a popel rozsypat do větru. Ale ne tady. Moc stromů… pomůžete mi ho odnést?“

Do Státub zbývala hodina cesty.

[1n0r5xxiaa]

Mam dzis urodziny i urodziny juz nie urodzinuja tak jak kiedys. Prezenty dostalam od mojej bff jednej i od rodzicow. Nie spodziewalam sie ze ona mi cos przyniesie dzisiaj poniewaz imprezke robie dopiero w weekend. Bardzo sie ucieszylam. Od rodzicow karte do rossmana dostalam. Tylko ze nie mam juz takiego uczucia ze wow moje urodziny. To dla mnie normalny dzien a wszystjie zyczenia i prezenty staly sie poprostu takim dodatkiem. Nie czuje tej magi co kiedys.

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 01 - Nový den

Tak jo, jdeme na to, mám tady první povídku letošního Slovopadu! Budu se snažit psát na pokračování, držte mi palce.

Tasse nesnášel cestování kočárem. Vedle jízdy na koni to byl ten nejhorší druh cestování, jaký znal. Ano, narozdíl od cestování na koni byl kočár aspoň vypolstrovaný a vyložený kožešinami, takže se v něm sedělo pohodlněji a narozdíl od tvorů, kteří ho táhli, by se o něm nedalo říct, že by Tasseho nenáviděl. I tak to bylo protivné - kočár obvykle znamenal, že půjde o dlouhou a úmornou cestu během které bude Tasse neustále obklopený těmi samými lidmi. Navíc si ani nebyl jistý, jestli se těší na cíl své cesty. „Je to skvělá příležitost,“ říkali mu všichni. A chápal to. Měl magii v krvi, dávalo smysl, že mu navrhnou její studium. A Řád Železného květu byl považován za poměrně prestižní, i když si ho většina lidí spojovala hlavně s potulnými léčiteli a druidy. Ne zrovna materiál na královského mága, ale stát se bylinkářem od něj stejně nikdo neočekával. „Už to není daleko,“ poznamenala Lumi. Seděla naproti němu, dlouhé zlaté vlasy zapletené do věnce kolem hlavy. Pohled měla upřený z kočáru ven a oči jí zářily. „Jak se cítíš, můj pane?“ „Nervózní,“ přiznal. „A utahaný.“ „Však jsme byli na cestě skoro celou noc,“ usmála se Lumi. „Kdyby tvá Výsost netrvala na tom, že si přispí, mohli jsme v Lesním hradě být už za soumraku,“ prohlásil prošedivělý půlelf, který seděl vedle Tasseho. „Tancrede, já nejsem zvyklý na tak dlouhé cesty!“ protestoval Tasse. „Vím,“ zamračil se na něj královský vychovatel. „I proto mě překvapilo, že se tvůj královský otec rozhodl právě pro Železný květ. Nemyslím si, že je to místo pro tebe vhodné, můj pane.“ Tasse mu zamračený pohled opětoval. Jistě, nebyl zrovna nadšený, že ho posílají studovat magické umění do nějaké komunity mágů a léčitelů uprostřed hlubokého lesa. Ale pokud si Tancred myslí, že to tam nezvládne?

Tasse by rád řekl, že si nic nedělá z toho, co si o něm kdo myslí, ale pokud šlo o Tancredův názor… Jestli si Tancred myslí, že Řád Železného květu není nic pro něj, dá si záležet na tom, aby ho přesvědčil o opaku. Věděl, co má od studia v řádu čekat? Absolutně ne. Záleželo na tom? Možná. O magii prakticky nic nevěděl, rozhodně ne dost na to, aby se mohl připravit na něco konkrétního. Stačilo mu vůbec to klasické vzdělání, které jakožto potomek šlechtické rodiny v šestnácti letech měl? Budou od něj čekat, že už bude mít nějaký základní přehled o tom, co bude studovat? Nebo budou chtít, aby jim předvedl, jestli ovládá nějakou formu magie?

Paní Crystal, představená řádu, nic takového nezmínila, když jí Tasseho jeho otec představoval. To ale nic neznamenalo, možná očekávala, že už všechno ví. Možná se měl zeptat. Možná by se měl zeptat ještě než tam dorazí.

Koho se ale zeptat? Lumi? Tasse měl svou komornou rád, ale s výjimkou těch pár drobných kouzel na rozsvěcení a zhasínání svíček a podobné věci, které se naučila od své polovílí babičky, magii nestudovala ani se o ni nijak nezajímala. Pak už zbýval jenom Tancred, protože Tasse si byl docela jistý, že jejich kočí se o požadavky ke studiu v Řádu Železného květu příliš nezajímá. Jen kdyby se nemusel bát, že to pro Tancreda bude znamenat okamžité přiznání toho, že na něco takového není připravený.

„Vedení řádu od tebe bude očekávat důslednost a spolehlivost,“ ozval se najednou Tancred a přerušil tak tok Tasseho myšlenek. „Žádné pozdní vstávání, žádné ignorování povinností. Žádné romány místo studia. Nemusíš svému urozenému otci dělat ostudu i zde. Rozuměno?“

„Samozřejmě,“ Tasse zvedl oči v sloup. Ne. Na nic se ho ptát nebude, o další přednášku nestál. „Nechci ho přece zklamat.“

Nelhal. Jeho adoptivní otec byl laskavý muž a on mu nerad přidělával starosti, pokud nemusel. Pokud by se ale studium v řádu podobalo Tancredově strohé, suché výuce, rozhodně by se tolik nenamáhal.

„Paní Crystal nás samozřejmě bude o všem informovat.“

„Ještěže tak, už jsem se bál, že se mnou budeš v Lesním hradu chtít zůstat, mistře Tancrede.“

„Kdybych mohl, zůstanu, protože stále ještě potřebuješ dohled, můj pane. Žel bohům, mám povinnosti i vůči tvým sourozencům.“

„Prostě smůla,“ povzdechl si Tasse dramaticky a podíval se z okna, aby ho Tancred nemohl zpražit dalším přísným pohledem. Lumi se usmála.

„Vychází slunce, podívej. Začíná nový den.“

Tasse slunce mezi hustým lesním porostem neviděl, přesto ale přikývl. Nový den na neznámém místě a s ním, začátek něčeho nového. Zatím ještě nevěděl co, ale ať už to bylo cokoliv, dokáže, co v něm je.

[destinydraco]

Genzo byl vždycky jiný než ostatní ve svém okolí. A ví proč. Je totiž gay.

Já vím, zní to jako začátek miliónů jiných příběhů 21. století, ale není. Když Genzo totiž před svými rozvedenými rodiči vyjde s pravdou na světlo, otevře se mu DOSLOVA jiný svět! A to svět plný duhy, krásy... a taky magie a draků.

Nový dračí přítel Mizu vyvolaný coming outem a kouzelné schopnosti s ním spojené však nejsou to jediné šílené. Když na jeho rodné město začne útočit tajemná zlá síla, musí nejen přijmout svou novou roli Duhového dračího jezdce za svou, ale najít si i svůj tým rovněž duhových válečníků, a to tak, že jim pomůže s vlastním coming outem. Avšak coming out je proces, nikoliv jednorázová věc. Zvládne tedy najít členy týmu dřív, než tajemné zlo pronikne až do Duhového světa a zmocní se veškeré magie?

Duhová komunita se musí ozvat víc, než kdykoliv předtím...

[juliarpratiwi]

"Aku gak apa-apa kok Ju gak nikah juga."

Sebesar apa luka yang ia terima? Sehebat apa patah yang ia alami? Ada parau dari nadanya, berat berkata tapi ia memiliki alasan. Begitu terkaku.

Pikiranku sedang bekerja, memilah kata yang tepat untuk merespon ungkapannya. Tapi tidak aku temukan. Lalu aku mendekat, memeluknya. Seketika pertahanannya runtuh, ia menangis sejadi-jadinya. Pun tak beda jauh dengannya, aku turut menangis.

Dalam peluk tangis, aku menyadari bahwa mungkin selama ini aku lalai dalam mendoakan kebaikan untuknya. Aku sibuk meminta untuk diriku terlebih dahulu. Maaf, bila aku telah egois.

Ada Allah......, begitulah kalimat magis yang mampu terlontar. Hanya itu. Peluknya semakin erat, yang kuharap pundaknya semakin kuat, sabarnya semakin luas, hatinya perlahan ridho.

Luka itu terlalu menyakitkan, kekecewaan terbesar dalam hidupnya. Hingga menyisakan prasangka, yang semoga atas izin-Nya semua akan segera tersembuhkan.

17.47 Mei, 2023.

[nusagama]

Haloo Sobat Nusa ✨😍

Menanamkan cinta membaca pada anak bukanlah tugas sulit, melainkan petualangan seru! 📚✨ Ajak mereka ke dunia magis buku dengan memberikan pilihan yang menarik, cerita yang menginspirasi, dan waktu membaca yang menyenangkan. Dengan memberi ruang untuk imajinasi berkembang, kita membuka jendela ke dunia tak terbatas bagi anak-anak. 🌈📖

[purplegirltournament]

Round 1 Purpoll Links

links will be added as polls are published

Stephanie Brown/Spoiler (DC Comics) vs Blaze the Cat (Sonic the Hedgehog)!

Amity Blight (Owl House) vs Homura Akemi (Puella Magi Madoka Magica)!

Akane Kurashiki (Zero Escape 999) vs Maya Fey (Ace Attorney)!

Tecna (Winx) vs v flower (Vocaloid)!

Entrapta (She-Ra and the Princesses of Power) vs Sucy Manbavaran (Little Witch Academia)!

Bernadetta von Varley (Fire Emblem: Three Houses) vs Yuri (Doki Doki Literature Club)!

Amethyst (Steven Universe) vs Clawdeen Wolf (Monster High)!

Cure Macaron / Yukari Kotozume (Kira Kira Precure A La Mode) vs Helena Bertinelli / Huntress (DC Comics)!

Bunny (Powerpuff Girls) vs Delancy Devin (Barbie Princess Charm School)!

Cure Coral / Suzumura Sango (Tropical Rouge Precure) vs Iori (Library of Ruina)!

Kipo Oak (Kipo and the Age of Wonderbeasts) vs Lily (Duolingo)!

Mafuyu Asahina (Project Sekai) vs Sailor Saturn/Hotaru Tomoe (Sailor Moon)!

Raven (Teen Titans Go) vs Maleficient (Sleeping Beauty)!

Camilla (Fire Emblem: Fates) vs Spectra Vondergeist (Monster High)!

Violet Beauregarde (Willy Wonka and the Chocolate Factory) vs Yzma (Emperors New Groove)!

Rarity (My Little Pony: Friendship is Magic) vs Violet Sabrewing (Ducktales 2017)!

Gaz (Invader Zim) vs Keqing (Genshin Impact)!

Starfire (Teen Titans) vs Ursula (The Little Mermaid)!

Raven Queen (Ever After High) vs Vidia (Disney Fairies)!

Yuzuki Yukari (Vocaloid) vs Hinata Hyuuga (Naruto)!

Lysithea von Ordelia (Fire Emblem: Three Houses) vs Yukari Yakumo (Touhou Project)!

Melody Piper (Ever After High) vs Kyoko Kirigiri (Danganronpa)!

Onpu Segawa (Ojamajo Doremi) vs Ino Yamanaka (Naruto)!

Tsukasa Hiiragi (Lucky Star) vs Blackberry Cookie (Cookie Run)!

Minori Asagiri (Mob Psycho 100) vs Anthy Himemiya (Revolutionary Girl Utena)!

Kagami Hiiragi (Lucky Star) vs Jhudora (Neopets)!

Sheena Fujibayashi (Tales of Symphonia) vs Violet Alden (Boxcar Children)!

Luz Noceda (Owl House) vs Juleka Couffaine / Purple Tigress (Miraculous Ladybug)!

Cure Fortune / Hikawa Iona (Happiness Charge Precure) vs Imogen Temult (Critical Role)!

Tedd Verres (El Goonish Shive) vs Elissabat (Monster High)!

Lacey (Barbie in the Twelve Dancing Princesses) vs Ender Dragon (Minecraft)!

Zoe (Monster Prom) vs Cure Magical / Izayoi Riko (Mahou Tsukai Precure)!

Viveca (Barbie and the Three Musketeers) vs Bentina Beakley (DuckTales)!

Yue (End Roll) vs Zakuro Fujiwara (Tokyo Mew Mew)!

Shinoa Hiiragi (Seraph of the End) vs Pacifica Northwest (Gravity Falls)!

Nagi Usui (Neo: The World Ends With You) vs Fantine (Pokemon)!

Kyoka Jiro (My Hero Academia) vs Nozomi Tojo (Love Live)!

Aoi Akane (Toilet Bound Hanako Kun) vs Sombra / Olivia Colomar (Overwatch)!

Megara (Hercules) vs Daphne Blake (Scooby Doo)!

Kitty Cheshire (Ever After High) vs Milky Rose (Yes Precure 5 GoGo)!

Kate Bishop (Marvel) vs Eridan Ampora (Homestuck)!

Risky Boots (Shantae) vs Mother of Ants (Cultist Simulator)!

Ilyana (Fire Emblem: Path of Radiance) vs Shinobu Kocho (Demon Slayer)!

Tak (Invader Zim) vs Alinua (Aurora)!

Marcia Overstrand (Septimus Heap) vs Grimora (Inscryption)!

Abigail (Stardew Valley) vs Aoi Sena (Chaos;Head)!

Patchouli Knowledge (Touhou) vs Devi D. (Johnny The Homicidal Maniac)!

Barbabelle (Barbapapa) vs Spider Queen (Lego Monkie Kid)!

Tokiko Shigure (AI: The Somnium Files Nirvana Initiative) vs Yuzu (Nekogami Yaoyorozu)!

Hay Lin (W.I.T.C.H) vs Konno Yuuki (Sword Art Online)!

Damona (Yo-kai Watch) vs Catty (Gall Force)!

Hibiscus (Arknights) vs Sode No Shirayuki (Bleach Zanpakuto)!

Blair (Soul Eater) vs Leela (Futurama)!

Nadia Satrinava (The Arcana Mystic Romance) vs Minene Uryuu (Future Diary)!

Rem (Death Note) vs Uzi Doorman (Murder Drones)!

Virginia Ruhl (In Sound Mind) vs Demon Queen Lilith (Guardian Tales)!

Olympia (Pokemon) vs Onion Cookie (Cookie Run)!

Wheezy (Dragon Tales) vs Jiang Yanli (Mo Dao Zu Shi)!

Unit 01 (Neon Genesis Evangelion) vs Batgirl (Batman 66)!

Krolia (Voltron) vs Plum Pudding (Strawberry Shortcake)!

Hat Kid (A Hat In Time) vs Cynder (The Legend of Spyro: Dawn of the Dragon)!

Vera Nair (identity V) vs Edna (Edna and Harvey: The Breakout)!

River Styxx (Monster High) vs Raiden Shogun (Genshin Impact)!

Clermont (Gloomverse) vs Nikora (Mermaid Melody)!

P.I.X.A.L. (Lego Ninjago) vs Vedika Dhawan (Sleepless Domain)!

Willa (Barbie Mariposa) vs Ava Prentis (Nexo Knights)!

Maid Marian (Robin Hood (Disney)) vs Rize Kamishiro (Tokyo Ghoul)!

Asagami Fujino (Kara no Kyoukai) vs Nautica (Transformers)!

Purple Girl vs Purple Girl: Touka Kirishima (Tokyo Ghoul) vs Susie (Deltarune)!

Twilight Sparkle (My Little Pony: Friendship is Magic) vs Lady Redundant Woman (WordGirl)!

Roxanne Wolf (Five Nights at Freddy's) vs Mari (Omori)!

Cleo (Animal Crossing) vs Eva Beatrice (Umineko: When the Seagulls Cry)!

Nyx (Hades) vs Mal (Disney's Descendants)!

Izuru (Mermaid Melody) vs Violet Baudelaire (A Series Of Unfortunate Events)!

Glimmer (She-Ra and the Princesses of Power) vs Utane Uta (UTAU)!

Mandy (Totally Spies) vs Tiara Song (Rainbow High)!

Shion (Tensura) vs Yumi Yoshimura (Hi Hi Puffy AmiYumi)!

Dot The Disguise Gal (Club Penguin) vs Pastry Cookie (Cookie Run)!

Anabel (Pokemon) vs Hashtag Malto (Transformers: EarthSpark)!

Norma Khan (Dead End: Paranormal Park) vs Bianca (The Rescuers)!

Sirin (Honkai Impact 3rd) vs Penny (Papas Freezeria)!

The Purple One / Goopy (Sleepless Domain) vs Creamy Mami (Magical Angel Creamy Mami)!

Granny (Looney Tunes) vs Granny (Ice Age)!

Backpack (Dora the Explorer) vs Daisy Duck (Disney)!

Mew-chan (Mewkledreamy) vs Yoruichi Shihoin (Bleach)!

Cala Maria (Cuphead) vs Cure Amour (HUGtto Precure)!

Becky (Animal Crossing) vs Shadow Striker (Transformers)!

Lumpy Space Princess (Adventure Time) vs Fanatio Synthesis Two (Sword Art Online)!

Cornelia Li Britannia (Code Geass) vs Courtly Jester (Ever After High)!

Mad Madam Mim (Sword in the Stone) vs Queen Eclipsa (Star vs. the Forces of Evil)!

Petrichor (Saga) vs Lollipop (Battle For Dream Island)!

Vivian (Paper Mario) vs Aira Windwhistler (Lego Elves)!

Lava (Arknights) vs Ruri Kurosaki (Yu-Gi-Oh! Arc V)!

June (Little Einsteins) vs Catrine DeMew (Monster High)!

Dismayed Hunter (Sky: Children of the Light) vs Olivia Vertigo (Children of the Red King)!

Angelica (Rugrats) vs Special Week (Uma Musume Pretty Derby)!

[ma-haran-zoz]

A Study Case : (I am) Falling in Love

Falling in love is the most phenomenal event in the history of human being.

Cinta menjadi aspek dari kehidupan yang sulit dan bahkan mustahil untuk dihilangkan. Bahkan, dalam rangka memahami dan mengerti cinta, tidak ada satupun panduan paling efektif selain mencoba merasakannya dan menjadi aktor dari instrumen hebat tersebut. Dengan cinta membuat dunia lebih berwarna, cinta membuat hari-hari terasa lebih berharga dan tak jarang dengan cinta kadang senyuman akan muncul dengan sendirinya tanpa ada alasan yang harus melatarbelakanginya.

Have you ever falling in love with someone and you don't even feel scared of everything nor feel sad? 'cause you all know he would catch you up and bring you to the moon, even without you begging for it?

Aku nggak ingat kapan terakhir kali kepala aku berputar terus-terusan untuk satu nama. Aku juga lupa kapan terakhir kali perutku menggelitik berisikan kupu-kupu. Tentu saja aku juga tidak ingat kapan terakhir kali aku membiarkan hatiku jatuh. Itu terjadi sudah lama sekali. Sampai aku lupa bagaimana rasanya. Selama ini, aku nggak pernah merasa lagi soal jatuh cinta, yang kurasakan hanya degup jantung dan rona merah muda ketika bertemu dengannya. Aku nggak yakin itu jatuh cinta. Sampai akhirnya..

Aku menemukannya di sela-sela kebingungan yang merapati hariku.

Di antara semua yang membingungkan penuh tanda tanya, kamu terlalu jelas ada di sana. Ibarat seluruh dunia kulihat abu-abu, hanya kamu yang berwarna. Aku masih bisa mengingat hari di mana aku mendapatimu sebagai seseorang yang berhasil membuatku tersenyum tanpa alasan yang jelas. Ini aneh bukan? Berdasarkan dari artikel penelitian yang aku baca (1) aku jatuh cinta. Aku kira, jatuh cinta hanya dirasakan pada mereka yang memiliki magical spell. Sedang aku? Tidak. Aku nggak punya mantra cantik yang mampu menarik orang lain. Karena bagiku, jatuh cinta adalah kutukan. Aku nggak pernah siap untuk patah hati kesekian kalinya. Memang siapa yang mau membiarkan hatinya dipatahi? Nggak ada kan? Ini masalah serius yang kuharap bukan lagi hal yang menjebakku ke dalam lubang kematian (re: patah hati).

Hari itu, aku menemukanmu. Di antara lalu-lalang orang-orang yang sibuk dengan urusannya di Ibukota ini. Tubuhmu bersandar pada kursi sandar di peron satu Stasiun Sudirman. Pernahkah kamu merasakan satu dunia berjalan lambat saat kamu melihat seseorang? Kata orang-orang, ketika jatuh cinta tubuh kita akan membuat reaksi yang tidak disangka-sangka dan itu akan terasa sangat nyata dan cepat. Iris mataku menangkap keberadaanmu yang sedang bersandar sembari menggenggam smartphone. Sepersekian detik, degup jantungku memacu lebih cepat namun satu dunia rasanya berjalan lambat. Hingga akhirnya kepalamu menoleh dan mata kita bersitatap. Satu dunia kembali berjalan normal, orang-orang berlalu-lalang dengan cepat sekali. Aku memutuskan untuk melambaikan tanganku. Kemudian kita berjalan beriringan. Kepalaku berputar terus namamu, berpikir apa yang harus aku katakan dan perutku sudah penuh dengan kupi-kupu. Aku yakin sekali di balik masker medis yang aku kenakan pipiku sudah merah bak kepiting rebus. Sunggingan senyum pun tak lepas dari bibirku.

Sore itu, kita menikmati hari duduk di taman. Sembari bercerita tentang banyak hal. Rasanya seperti magis ketika tanganmu meraih puncak kepalaku, merapikan rambut yang tertiup angin mengenai wajahku. Tanpa sadar, aku menyenderkan kepalaku bahkan tubuhku ke bahumu. Bukan, aku rasa bukan hanya kepala dan tubuhku yang hari itu mulai bersandar, hatiku dan bahkan seluruh hidupku aku sandarkan padamu. Apakah ini nggak apa-apa?

Sentuhan menakjubkan yang juga aku rasakan ketika kita berjalan beriringan dengan rasa percaya dirimu, kamu merangkul pundakku. Degup jantungku berdebar lebih cepat. Pada momen-momen itulah, aku mematung dan kamu bertanya, "Kenapa? Kok diem?". Hahahah kamu masih bertanya 'kenapa?', aku salah tingkah dan kamu, kamu penyebabnya! Penyebab satu dunia berhenti berputar, penyebab degupan jantung di dada yang berdebar lebih cepat, penyebab dari banyak hal ketidakwarasanku yang terjadi hari itu. Kalau kata Taylor Swift, "You touch me once and it's really something. You find I'm even better than you imagined I would be".

Embusan angin mengiringi langkah kita menyusuri Ibukota malam hari. Tanganmu menggenggamku dengan erat, seolah dunia tidak akan pernah bisa memisahkan kita. Kita tertawa terkekeh-kekeh, bertanya dan menjawab pertanyaan paling tidak masuk akal. Namun sungguh, malam itu adalah malam yang paling aku nikmati. Mungkin, yang tidak pernah kamu tahu adalah semua hal yang aku lakukan bersamamu merupakan hal yang pertama kalinya bagiku. It was my very first date and I really enjoyed how it goes.

Malam itu perjalanan kita berlanjut panjang ke Bogor, hingga tiba di depan kosku. Aku nggak ingin berpisah, aku masih mau menikmati hari bersamamu. Aku ingin terus bersamamu. Lagi dan lagi bertemu denganmu. Bersamamu segala peluh dan beban yang aku rasakan jauh lebih ringan. Kamu memperlakukanku sebegitu baiknya. Malam itu aku adalah gadis paling bahagia sejagat raya dan merasa sangat amat dicintai. Setelah banyak patah hati dan malam penuh tangis dan ketakuan, aku berhasil menemukanmu. Sempurna. Seperti apa yang pernah aku pinta.

Aku pernah bilang, selama ini sebelum aku berjumpa denganmu, aku selalu merasa bahwa aku adalah manusia yang sulit untuk dicintai. Bahkan, ayah, ibu, dan keluargaku nggak menganggap keberadaanku, tapi sama kamu... love is easy. Aku rasa, is not to be that hard to love me and I feel safe and easily to fall in love with you.

Sampai hari ini, hari di mana kamu membacanya, sudah banyak hari yang telah kita lewati bersama. Aku masih merasa gadis yang selalu dicintai sepenuhnya olehmu. Semoga seterusnya pun begitu.

I never knew how much you mean to me when we were started talking.. sampai akhirnya kamu jadi orang yang pertama ngomongin apa yang selalu mau aku dengar tapi orang lain gak pernah melakukan itu, kamu jadi orang yang bikin aku merasa aman dan nggak takut, kamu yang berusaha buat nasehatin aku tanpa menyakiti hati aku, kamu yang sabar menghadapi aku yang sabarnya setipis tisu, kamu yang mengalah dan minta maaf padahal kamu juga gak tahu aku kenapa. You treat me so well and it makes me feel safe and worthy. Mungkin kamu nggak pernah tahu kalau tiap kali aku merasa capek dan sedih yang aku ingat cuma kamu, yang aku mau cuma kamu. Mungkin kamu juga gak pernah tahu, semua tempat yang pernah kita datengin selalu jadi bayang-bayang tiap kali aku melewatinya nggak sama kamu. Mungkin kamu juga nggak pernah tahu, kalo aku benar-benar sesayang itu sama kamu yang sampai aku gak pernah bisa nggak nangis kalau aku ingat perasaan aku ke kamu kayak gimana. Aku bisa nggak sama kamu, tapi aku nggak mau. Aku gak mau kalau gak sama kamu, aku gak mau kalau harus menjelaskan diriku lagi ke orang baru. Aku mau kamu. All the love songs I heard it always reminds me of you. You teach me about love is easy.

With you, every morning I woke up I always feel loved without I am begging for it. And it blessing for me♡

So, apparently, this is what people called love. This is how it feels to have butterflies in stomach. So dumb and absurd. – Z @mochachinogirl

Happy 21st birthday, my definition of love, my bebe-lac (you are my everything). Segala doa baik aku menyertai kamu dan semoga di tahun-tahun selanjutnya, selalu ada aku yang menemani kamu♡. As you ever said to me, you've been so strong for so long, if you wanna cry or fall apart, I'll be here for you. Aku selalu di belakangmu. I am so happy to know you and to be part of your life and love journey. Thank you, you teach me how to love and how to be loved.

Referensi :

Laksono, A. T. 2022. MEMAHAMI HAKIKAT CINTA PADA HUBUNGAN MANUSIA: Berdasarkan Perbandingan Sudut Pandang Filsafat Cinta Dan Psikologi Robert Sternberg. JAQFI: Jurnal Aqidah dan Filsafat Islam. Vol. 7. (No. 1). h 104-116.

Z. Apparently, This is Love. 2023. https://www.tumblr.com/mochacinogirl/711191141663539200/1336-in-the-weekend?source=share . (Diakses Maret 2023).

[arinailma]

Seseorang pernah bilang padaku, bahwa mencintai adalah sama dengan memberi. Memberi apa yang sosok kita cintai suka, memberi perhatian pada sosok yang kita cintai, memberi waktu padanya. Seiring bertumbuhnya kita, belajar mendewasa, mungkin kita pernah memberikan hal-hal itu semua pada suatu hal yang salah, tujuan yang salah, sosok yang salah. Lelah bukan?

Hingga pada akhirnya, semesta berusaha memahamkan bahwa magis cinta ini terlalu remeh jika hanya berujung pada satu tujuan tak jelas, sosok tak jelas. Hingga pada akhirnya, kita sadar bahwa memberikan upaya-upaya ini tiada lain tiada bukan memang benar sejatinya hanya pantas untuk Sang Maha Memberi. Maka, berlelah-lelahlah dalam memberikan segala daya upaya kita hanya untukNya. Maka, tak ada lelah yang lebih indah daripada kelelahan yang Allah ridhoi.

CintaNya || Ahad, 21 April 2024

[naufalhafizh]

Janisari

#draft

dari sekian rim tumpukan kertas disudut lemari itu, ada satu yang tak lekang dalam memori. sesuatu itu, telah jauh terabaikan dan berdebu; diam membisu diujung kelabu, terpinggirkan selayaknya batu.

ironisnya, ialah penyangga atas segala kilas balik masa putih biru. sesuatu yang hingga kini masih saja terlihat seperti baru, dimana kemudian terbesit dalam naluri, akan semua hal rasanya baru saja terjadi.

kugapai buku berlabelkan yearbook itu. tertanda sebuah tanda baca yang sampai saat ini, menjadi inspirasiku dalam menghasilkan suatu karya. kotak yang membungkus itu nyatanya kembali menghidupkan gejolak batin terbesar di akhir masa smp ku. sebuah konflik dimana lantas pribadiku hancur karenanya.

#

semua berhulu dan berhilir pada satu bentuk ambisi remaja berusia 14 tahun, yang bertekad untuk menciptakan akhir cerita diri dan teman-temannya menjadi yang terbaik dan spektakuler. sebelum dunia mengenal era perang melawan mahkota, ia sedang berada diatas angin. selangkah lagi, bila semua baik-baik saja, ia akan berada di puncak karirnya. hegemoninya sebagai seorang pemimpin suatu tim kreatif tidak lagi diragukan, dan bila semesta melenggangkannya, ia mungkin telah disanjung bak pahlawan saat ini.

semua agenda yang telah direncanakannya, termasuk apa yang saat ini kupegang, seketika hancur karena agresi mahkota. keseluruhan rencana terhenti karena bencana. tiap-tiap individu dilanda bingung akan berlangsungnya segala yang ditargetkan, termasuk ia sendiri.

enam bulan berselang, edaran untuk kembali "pulang" dibagikan. dengan syarat, wali siswa tiap anak mengizinkan. perlahan, asrama penuh kenangan itu kembali terisi akan riuh riang remaja kelas 9. semua bersorai, mengumandangkan program-program baru yang telah dibenahi dan disesuaikan dengan kondisi. mereka merencanakannya kembali, menjalankannya, dan menikmati prosesnya.

semua nyatanya begitu antusias, menjalankan megaproyek terakhir angkatan kami.

##

kecuali,

aku. remaja yang diawal tadi kuceritakan.

##

aku melupakan bagian terpenting dalam ceritanya, dimana aku nyatanya tidak disana bersama mereka. aku terlelap dalam tangis, merelakan seluruh karirku yang berakhir tragis. tak ada lagi diriku yang memimpin gagasan untuk angkatan. sekelebat ingatan akan kebersamaan, seketika lumat menjadi memori paling menyakitkan dalam relung pikiran.

semua berlalu dengan sangat cepat tanpaku, hingga hari dimana benda ini datang kerumah. hari itu, jiwaku runtuh seruntuhnya. mahakarya yang semestinya tergores darah keringat tanganku, nyatanya nihil. kini, anganku tentang yearbook hanya menjadi antitesis terhadap hasil yang telah digariskan.

satu hal yang tak mereka tahu, bahwa aku tidak pernah membukanya. buku yang semestinya menciptakan tangis haru terbalut rindu, bagiku hanya akan menghadirkan luka. kenangan yang bagi mereka begitu magis, takkan mudah kumengerti; ya karena aku tidak disana kan? buat apa susah susah membalik tiap halamannya hanya untuk melihat mereka tersenyum riang diatas penderitaanku tuk bersabar menanggapi semesta.

hingga buku ini kupegang, nyatanya aku masih begitu takut. masa-masa melupakan yang berkisar 2,5 tahun ini: masa dimana semua begitu sentosa, bertemu dengan hamparan insan baru, membenahi diri untuk kembali lahir sebagai persona baru; akan berakhir ketika persis buku ini kubuka.

namun, tekadku untuk mengakhiri ini tak dapat kubendung lagi. semua mesti kuakhiri, dengan atau tanpa rasa takut dan benci.

##

~ aku harap kau datang menemani disini

kan kubuatkan secangkir kopi

menunggu pagi datang,

bicara kehidupan

bicara tentang semuanya

#

~ aku rindu, saat-saat kita lewati panjangnya malam.

- Iksan Skuter

##

kawan, entah dimana pun kau berada kini. terima kasih, karena telah mengukir senyum jiwaku, jiwa yang kembali hidup tuk tersenyum yang terakhir kalinya. kini, ia telah merelakan segalanya. kau tak bersalah, duhai teman. akulah yang terlampau bingung menyalahi siapa, hingga tali pertemanan yang semestinya tetap kujalin, menjadi korban. rinduku yang meluap telah membinasakan seluruh dendam, membuatku tenggelam dalam harmoni hangat kita yang memburam.

lembaran terakhir berisikan logo dan maskot dari angkatan kita, yang entah telah melalui proses sedemikian apa, perlahan kututup. kini, semua kunyatakan usai. jiwa kurus nan legam itu telah berdamai atas kekecewaannya. dan kuharap, perlahan semua kian membaik pula.

##

mas, lu bisa photoshop kan?

#

untuk jiwa bernama nopis itu, kini akan kulakukan sebisa ku. dengan atau tanpa kecemerlangan, sekiranya mampu melunasi angannya yang tak berdaya ia terbangkan.

##

[washcy]

Di tengah riuh kepalaku dengan sprei yang sudah terangkat tak beraturan, aku lebih pilih termenung sendirian dengan balutan kaus yang selalu ada di tumpukan paling atas karena ku pakai berulang-ulang.

Enggan juga sebenarnya beri tahu orang lain tentang si jahat dalam pikiranku ini, siapa juga yang mau baca pesan berisi delapan paragraf atau dengar suara serakku jam 2 malam? Terakhir aku kirimkan pesan yang isinya apa yang ku rasakan saja malah dibalas dengan topik yang baru, seakan aku tak pernah bicara apa-apa.

Jadi aku putuskan untuk tidur—tidur-tidur ayam, sih. Nanti juga kebangung lagi. Tapi tak bisa dipungkiri, di lubuk hatiku yang paling dalam—atau barang kali ini sebenarnya setan di kepalaku yang bicara—mungkin yang aku butuhkan hanya "Ayo, tidur. Aku di sini, ga ke mana-mana." Sembilan kata tanpa menyiratkan paksaan di dalamnya, bak mantra magis—buat kantuk melanda diriku, yang buat semua kabut-kabut hitam di kepala menghilang.

Maaf aku ga bisa cerita—mungkin belum siap, sih. Tapi tolong puk-puk aku sampai tidur, ya? Jangan ditinggal, aku takut ditinggal lagi,

aku takut sendirian.