#mýta

[sarka-160cm-me]

AIMLESS WALKS for BLOUDĚNÍM K SOBĚ [BY WANDERING TO YOURSELF], 2023, site specific installation for the collective exhibition

on display: Gočár Gallery [Automatic Mills], Pardubice, CZ, 29/9/2023–31/3/2024

The installation introduces Šárka Zahálková's long-term project Aimless Walks [Bezcílné procházky] through a rhizomatic map of places, times, and spaces, along with extracts from the aforementioned audio recordings of her Aimless Walks.

Wandering or rambling—these words capture the essence of the exhibition, which explores the intimate relationship between the artist and their immediate surroundings. It merges purposefully aimless wandering with the desire to push the boundaries of imagination and uncover new, even seemingly unremarkable, moments. This reflects a deep connection to familiar environments. During these seemingly aimless wanderings, intimate internal dialogues emerge, sparking new creative impulses and processes within the artists. They discover fresh stimuli in their surroundings, striving to make these once-familiar places feel unfamiliar once again.

This concept introduces new possibilities and contexts in Czech fine art. The exhibition aims to connect generations of designers and artists from the early 20th century to the present, with a particular focus on the contemporary Pardubice region. By anchoring the exhibition in this local context, the project seeks to elevate and make more visible the art that originates from our region.

Curated by: Eliška Burdová, Filip Jakš, Eliška Jedličková

Participating artists: Veronika Šrek Bromová (Střítež u Poličky), Zuzana Capoušková (Pardubice), Martin Dašek (Hájek u Potštejna), Bohuslav Dvořák (Kameničky), Ludmila Jandová (Osík u Litomyšle), Aleš Lamr (Potštejn), Milan Langer (okolí Ústí nad Orlicí), Johana Merta a Ondřej Merta (Skuteč), Otakar Nejedlý (Kameničky), Jindřich Prucha (Kameničky), Antonín Slavíček (Kameničky), Jan Steklík (Potštejn), Miloš Šejn (rybník Šantrůček u Herálce), Jiří Toman(Pardubice), Josef Váchal (cesta z Litomyšle do Vysokého Mýta), Šárka Zahálková (Pardubice)

photo: Michal Kudláček [Gočár Gallery]

[latter-day-saint-nick]

Íslendingar eru mýta.

holy shit other Icelandic people use tumblr????

Nei

[valgardur]

Mýta og ekki mýta, spurningar...

Mýta og ekki mýta, spurningar��

Greinin Mýtan um skaðleysi frjálsrar sölu áfengis er á “upplyst.org”. Ég ætlaði að senda inn nokkrar spurningar, en þetta varð eiginlega full langt. Smá inngangur samt. Svo það fari ekkert á milli mála þá ber ég mikla virðingu fyrir greinarhöfundi og er sannfærður um að hann tekur spurningunum vel, getur kannski leiðrétt mig að einhverju (nú eða öllu) leyti eða svarað mér.. eða ef ekki, þá er ég…

[dame-de-pique]

Julie Jirečková - Vinice (u Vysokého Mýta), po 1900

[cysnews]

Bardějovská spravedlnost, nebo potřeba kata

Bardějovská spravedlnost, nebo potřeba kata

Středověk byl nelehkým obdobím na život a spravedlnost musela být rychlá a účinná. Jedním z nejvýznamnějších práv a výsad měst bylo proto hrdelní právo. Spolu s výsadou vybírání mýta, daní a pořádání trhů tak tvořily základ právní a ekonomické existence města. Bardějovská spravedlnost byla tak pověstná přísností, že v Šariši se zvyklo říkat: ,,Od bardějovské spravedlnosti ochraňuj nás, Bože!”. Na…

[jirsen-blog]

Co přináší nový polský systém výběru mýta pro osobní vozidla - Nově je systém jedinou možností pro úhradu mýtného na vybraných státních úsecích polských dálnic A2 a A4 také pro řidiče osobních vozidel.

Co přináší nový polský systém výběru mýta pro osobní vozidla – Nově je systém jedinou možností pro úhradu mýtného na vybraných státních úsecích polských dálnic A2 a A4 také pro řidiče osobních vozidel.

Níže naleznete souhrn nejdůležitějších otázek a odpovědí k novému systému. Co je e-TOLL? Jedná se o nový systém výběru elektronického mýta v Polsku, který byl uveden do provozu v červnu roku 2021. Nahrazuje tak dosavadní systém viaTOLL. Z technického hlediska se jedná o přechod z mikrovlnného systému výběru mýta (DSRC) na systém satelitní (GNSS). Tato změna se má projevit ve větší přívětivosti…

[mgrvasko]

🎿silná dvojka na svahu⛷😂✌️ Nie že by sme zamenili 🏍za⛷ale ďakujem @samuelvasko18 za to že si má vytiahol 🏞 Mimochodom ti ktorí to ešte neviete tak ja mám dvoch najlepších kamarátov na svete: @samuelvasko18 @atkic98 skoda že musel byt v práci a nemohol s nami. No a teraz keď už je ten víkend tak naša story: * prišli sme ráno do Mýta pod Dumbierom a keď sme zbadali tie rady na lístky ako aj to že nebolo kde zaparkovať 🚘 tak sme sa zobrali a otočili späť ( neboli sme sami 🥲) Vybehli sme smerom na Tále a v polovici ceste som to zvrtol nakoľko viac áut šlo dolu ako hore🥲 Tak už som ano nepočítal že budeme lyžovať … Nakoniec to Samuel vygooglil a mali sme možnosť na Šachtičky alebo Skalku, no nakoniec sme zbadali video Live na Donovaloch že to tam nie je až take zle. Do hodiny sme malo skipasy a lyžovali sme ✌️ Prečo to píšem 😮❓ Lebo keď človek verí a ide sk za svojim cieľom tak ho aj dosiahne✌️ Majte krásny víkend a nikdy sa nevzdavajte a choďte si za svojim cieľom priatelia ✌️ #lyzovacka #lyžovačka #lyzovanie #lyžovanie #lyže #lyze #donovaly #novahola #otecasyn #priatelia #nevzdavajsa #ciele #ciel #poddotoho #milanvaskoofficial #vikend #slovensko #cestovanie #sneh #priroda #relax #relaxing #komfortnazona # (na mieste TELEMIX Nová hoľa) https://www.instagram.com/p/CZl-BM-LgEC/?utm_medium=tumblr

[drebenson]

Eh

Ekki kaupa hluti á raðgreiðslu.

Eh, að kaupa hluti á raðgreiðslum hefur bara talsvert bætt lífsgæðin mín og aldrei lent í vandræðum með það.

Tíminn þinn er það verðmætasta sem þú átt.

Já, hvernig þú nýtir tímann er það verðmætasta (frekar en bara tíminn sem slíkur).

Ekki nota nikótín.

Ef nikótín gefur þér mikið, þá er það sitt hvers val að velja það, en ef þú hættir fyrir fertugt þá minnkarðu líkurnar á sjúkdómum þar af leiðandi um 90%.

Ekki vinna fyrir aðra ef þú vilt verða rík(ur).

Flest góð vinna er nú fyrir aðra á ákveðinn máta; jafnvel þeir sem vinna fyrir sjálfan sig, þ.e.a.s. t.d. leigusali er í raun að vinna fyrir leigjendur sína þó hann sé sjálfstætt starfandi, eða það er gott að pæla í því þannig til að draga úr eiginhagsmunahyggju.

Starfsöryggi er mýta

Gott að hafa þetta alltaf í huga. Þó er starfsöryggi eitthvað sem er afstætt og mótanlegt. T.d. með því að velja vinnustað þar sem þú vinnur vel með fólki frekar en endilega staðinn sem borgar mest eða er næst heimili þínu (þó er hægt að ná öllu í einu höggi).

[jkcestuje]

Itálie s Jonim 2019 Pt.4 - Třetí den

Hlavní náplní třetího dne bylo řízení pro mne a čtení/youtube pro Jonýska. Trasa z Bagno di Romagna do Paesta měří skoro 600 km a mimo dálnice to chvíli zabere. Možná je tohle dobrá příležitost vysvětlit, proč jsem vlastně celou Itálii projel mimo dálnice. Ne, tím důvodem není nepohodlný systém dálničního mýta, jak jsem to počítal, ten by celou cestu prodražil o 200€, což je v celkových nákladech (a při zohlednění nižší spotřeby a časové úspory už vůbec) vlastně zanedbatelné. 

Smutnou společnou vlastností dálnic po celém světě je fakt, že z nich vlastně nic nevidíte. Jistě, odlišují se různými drobnostmi, od katastrofálního stavu a neuvěřitelných dopravních omezení (ano, D1, na tebe se dívám!), až po dokonale hladký asfalt a promyšlený sklon v zatáčkách. O zemi, kterou projíždíte se z nich však nedozvíte vůbec nic. Za to, pokud ve Waze zvolíte vyhnutí se dálnicím, poznáte města, vesnice, památky i běžný život. Jistě, pěší turista (jako třeba Ladislav Z.) to všechno pozná blíž a jaksi důvěrněji, ale moje cesta je jaksi nejpřijatelnějším kompromisem. Jít stovky kilometrů pěšky navíc naráží na praktickou bariéru v podobě délky nohou a výdrže osmiletého dítěte. 

Ještě rozespalý jsem se v Bagno di Romagna pokusil najet na (řekněme) rychlostní silnici, jenže zrada. Nájezd zavřený. Místo toho, abych pokorně jel 10 km v nevyhovujícím směru a na nejbližším funkčním nájezdu se otočit, rozhodl jsem se úsek furiantsky objet po místních komunikacích a najet až v nejbližším dalším městě. Díky tomuto geniálnímu rozhodnutí jsem poměrně důkladně shlédl krásy Parco Nationale Foreste Casentinesi v průběhu dalších 2,5 hod, které mi trvalo urazit trasu odpovídající 8 km po rychlostní silnici. O dramatické výhledy do hlubokých údolí nebyla nouze, víc mě ovšem překvapilo, kolik úplně opuštěných domů, osterií a trattorií jsem na cestě potkal. Jistě, některé mohly být “chiuso par ferie”, ale drtivá většina vypadala, že ty prázdniny má už mnoho (desítek) let. Žít v italském vnitrozemí, kde nejsou ani přehršle turistů jako na pobřeží, ani průmysl jako na severu, ani tam neroste ovoce a zelenina jako bambus (jako třeba v Toskánsku), zjevně není úplná legrace. 

Kolem třetí hodiny odpoledne jsme nakonec dorazili do Paesta. Jde o nejlépe zachované řecké město v Itálii a já si na něj matně vzpomínal z naše školního zájezdu v kvartě. 

Důkladně jsme prošli jak archeologické muzeum, tak i vykopávky samotného města. Pokud máte aspoň trochu vztah k antice, tak byste to fakt neměli vynechat. Mimo impozantních chrámů (na fotce výše chrám bohyně Héry, jinak též zvaný bazilika) mě zaujaly hlavně bohatě vymalované hrobky ve formě malých kamenných domečků. Výmalba ovšem nebyla na straně vnější pro potěchu oka pozůstalých a kolemjdoucích, nýbrž na straně vnitřní. Nejspíš, kdyby zesnulý vstal z mrtvých, aby se měl na co koukat. 

U této stavby byl Joni přesvědčen, že šlo o prostor pro pořádání gladiátorských zápasů. Tuze ho pak zklamal popis, který hovořil o divadle. Inu, v jistém věku jsou prostě gladiátoři víc cool ;-).

Kolem šesté nastal čas hledat místo na večeři a přespání. Italové ovšem považují myšlenku večeřet v 18.00 za cosi obscénního, což nám dali najevo v restauraci hned naproti vstupu do archeologického areálu (na Tripadvisoru 4,5*) tím, že nás nechali sedět u stolu 15 minut, aniž by někdo z personálu projevil byť jen mikroskopickou snahu, třeba se dotázat, zda nemáme zájem o trochu vody. Snaha si ve vedlejší provozovně zakoupit zmrzlinu byla o něco málo úspěšnější (po 10 minutách jsme skutečně odcházeli se zmrzlinou v ruce), ale pohled na nejpomalejší zmrzlinářku v celé Itálii mi způsoboval téměř fyzickou bolest. 

Popojeli jsme asi 20 km do městečka Montero (https://park4night.com/lieu/107185//piano-42-via-parrelle/italy/provincia-di-avellino#prettyPhoto) se slibným parkováním podle Park4Night. V reálu šlo o parkoviště pro cca 20 aut v úplném centru, ale díky terénu nijak zvlášť přitahující pozornost. Vedle parkoviště je malý parčík s dětským hřištěm, lavičkami a altánem. Celý dojem byl ale zlikvidován naprosto šíleným nepořádkem. Vypadalo to, jako by na parkovišti před pár dny vybuchl kukavůz a jediný, kdo podnikl kroky k reorganizaci odpadků od té doby, byl vítr. Highlightem obchůzky parkoviště byly dvoje, zjevně ve velkém spěchu svlečené a pohozené kalhotky. 

Nakonec tedy nezbylo, než vařit místo v plánovaném altánu, na zadních dveřích auta, ale s trochou dobré vůle se mi podařilo vyčarovat naprosto lahůdkové lanýžové ravioli s rajčatovo-olivovou omáčkou (ano, polotovary z Coopu k tomu také trochu přispěly ;-)). 

Druhou mrzutostí bylo počasí. 27 stupňů Celsiovy stupnice nezní jako nic dramatického, ale pokud je tolik i ve tři v noci a hejna komárů brání v účinném větrání, alespoň střešním oknem... Nu, vyspal jsem se do růžova, to nemohu říct. 

[autoring]

Volkswagen nadělil cestovatelským duším auto, které svobodu povyšuje na novou úroveň. Jestli chcete cestovat ve vlastním a spát třeba každý den na jiném místě, měli byste zbystřit.

Označení 680 v názvu Volkswagen Grand California představuje délku auta v centimetrech. V nabídce je ještě kratší šestistovka, přičemž oba modely je možné konfiguraci natáhnout do výšky a rozšířit tím tak kapacitu pro čtyři osoby. U verze 680 se tím ale přehoupnete do kategorie C1 se všemi nevýhodami, které se k nákladním autům vážou. Kromě omezení na trase vás taky čeká platba mýta, tachograf a spousta dalších nepříjemností, které vás v případě požadavku na čtyřmístnou verzi pravděpodobně nasměrují do menší californie.

Pokud ovšem cestujete výhradně ve dvou a chcete si dopřát ten správný luxus, je verze 680 tím pravým ořechovým. Necelý metr délky k dobru se projevil v několika dalších skříňkách a hlavně delší, zcela plnohodnotné posteli, ve které se na rozdíl od kratší verze nespí napříč, ale podélně.

Místa je tady dost, hlavně po stranách, uprostřed je matrace docela výrazně vykrojená. I tak jsem se první noc nevyspal úplně dorůžova, auto se na pružinách zhoupne při sebemenším poryvu větru nebo pohybu uvnitř, a pár dní jsem si na to musel zvykat.

Postel je jako u jiných obytňáků situována do zadní části auta, a protože se tady využívá každý centimetr prostoru, je pod matrací pochopitelně i spousta dalších úložných skříněk třeba pro kabelový buben, nájezdy nebo hadici na vodu. Vedle toho se tady nachází i technické zázemí přestavby, vedle jističů to jsou třeba dvě velké plynové bomby, což vám na pár dní kempování někde v divočině bohatě stačí.

Jako z katalogu

Design interiéru je jak vystřižený z katalogu moderního bydlení. Moc se mi líbí podlaha imitující dřevo v kombinaci se světlými skříňkami. Působí to minimalisticky, vzdušně a velmi útulně.

Zvlášť když si interiér nasvítíte ambientním osvětlením (má 4 barvy) nebo nepřímým světlem, které se táhne kolem celé zadní části. Na všech oknech samozřejmě najdete jak záclonku, tak i síťku proti hmyzu, čelní a boční okna se zakrývají nepropustnou tkaninou s všitými magnety a instalace je velmi jednoduchá.

Všemožných přihrádek je v autě jak v tokijském bytečku, myslelo se navíc i na elektronické hračky, takže u postele jsou dva USB konektory, další jsou u venkovního baru nebo třeba u vnitřního stolku, společně s bezdrátovou dobíječkou. Stejně hojně jsou po autě rozesety zásuvky na 230 V.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

U stolku se na moment zastavím, protože ten vás bude při častějších přesunech asi trochu otravovat. Před každou jízdou  je totiž nutné ho demontovat a připevnit popruhy k posteli. Naštěstí je to operace na pár minut, přesto bych si pro něj asi dokázal představit lepší místo než na druhé straně auta, kam se musíte protáhnout úzkou chodbou.

Voda živá

Zásoba pitné vody je u obytného auta zásadní. V autě je nádrž na 110 litrů čisté a 90 litrů špinavé vody. O její ohřev se stará buď elektrické nebo plynové topení, případně pak jejich kombinace. To samé platí i pro vytápění celého auta, v letním parnu ale ani jedno nebylo potřeba.

Koupelna funguje v zásadě tak, jak jste zvyklí z domova, jen je všechno smrsknuté zhruba na prostor čtverečního metru. Záchod je tady společně se sprchou i umyvadlem. To se vyklápí do prostoru, pro sprchování se zase hlavice vytáhne. Samotná podlaha je zároveň sprchový kout a pro jistotu má dva odtokové kanálky pro případ, že byste s autem nestáli na úplné rovině.

Záchod je chemický s klasickým splachováním. Zvládne nějaké dva až tři dny provozu, pak vám indikátor signalizuje nutnost vyprázdnění. Obavy stranou, je to úplně jednoduché. Zvenku vytáhnete kazetu, která připomíná kabinové zavazadlo (má dokonce kolečka i madlo), a do klasické toalety vypustíte obsah. Díky chemii je obsah prakticky bez zápachu, kvůli tomu ho ale pochopitelně musíte vypustit výhradně do kanalizace a nikoli někam do přírody.

A neméně důležitá je také elektřina, v případě grand californie se můžete na externích zdrojích stát do značné míry nezávislí. Vyřeší to za 43 tisíc solární panely, drobný háček to ale má. Zatímco pokud auto pojede jen na solární panely a bude odpojeno od externího zdroje elektrické energie lednice nebo USB zásuvky fungují, klasické zásuvky na 230 V už nikoli.

Je to pořád dodávka?

Zvenku se Volkswagen Grand California od klasické dodávky odlišuje vedle svého dvoubarevného lakování hlavně výsuvnou markýzou a elektrickými schůdky. Když jsem ji zaparkoval vedle italských obytňáků, nemohl jsem se ubránit dojmu, že grand california působí mnohem dražším dojmem.  

if (sssp.displaySeznamAds()) { } else { var script = document.createElement("script"); script.setAttribute("src", "//pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js"); script.setAttribute("async", "async"); document.querySelector("body").appendChild(script); } (adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Klasická německá strohost se objevuje i v prostoru pro řidiče. Ergonomie je velmi dobrá, snad jen USB konektor by mohl být na lepším místě než za kapličkou, přesně pod čelním oknem. Telefon je pak špatně přístupný a hlavně na něj celou cestu pere slunce.

Infotainment je ale navzdory svému stáří pořád velmi dobrý. Displej už možná svojí úhlopříčkou neohromí, ale mechanická tlačítka společně s kolečky fungují výborně, navíc neztrácí ani v podpoře Apple Carplay.

Samotná jízda je v zásadě stejná jako s normální dodávkou. V ohromných zrcátkách je krásně vidět a při parkování pomůže parkovací kamera. Musíte si dávat velký pozor hlavně při nájezdu do zatáčky, auto má velký rozvor, přijde to ale rychle pod kůži a pak už je jízda srovnatelná s běžným autem. Pak už jen stačí pustit adaptivní tempomat a hlídání v pruzích, opřít ruce na područky a grand california se postará o zbytek.

Pohonnou jednotku tvoří výhradně vznětový dvoulitr o výkonu 135 kW/177 koní spojený s osmistupňovou automatickou převodovkou. Sladění pohonného ústrojí se povedlo na jedničku, převodovka řadí hladce a logicky. To motoru by se pár koní k dobru hodilo, hlavně v kopcích musí převodovka často podřazovat i o dva stupně. Na dálnici ale dokáže auto bez problémů udržovat dálniční stotřicítku, a to s velmi dobrou spotřebou pod 9 litrů. Ve městě už si motor řekne o 11 až 12 litrů.

Kde se bohužel grand california nezbavila své příbuznosti s klasickou dodávkou, je hlučnost. A to hlavně od pohonné jednotky, která je na delších cestách docela nepříjemná. Další ruchy přidává samotná vestavba, ale když se auto naloží, o skříňkách prakticky nevíte.

Závěr a cena

Jestli jsou luxusní limuzíny obývákem na kolech, tak Volkswagen Grand California 680 je pojízdným rodinným domkem. Je to skvěle zkonstruované auto se spoustou chytrých řešení. Řídí se jako normální auto, s sebou si ale vezete všechno, co k životu potřebujete, se vší volností, co osobní auto může nabídnout.

if (sssp.displaySeznamAds()) { } else { var script = document.createElement("script"); script.setAttribute("src", "//pagead2.googlesyndication.com/pagead/js/adsbygoogle.js"); script.setAttribute("async", "async"); document.querySelector("body").appendChild(script); } (adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Volkswagen si Grand Californii cení na nejméně na 1.520.018 Kč. Náš kousek stál lehce přes dva miliony, což je sice ohromná spousta peněz, na podobnou sumu vás ale přijde i menší California. Když se na to podíváte z toho správného úhlu, je to vlastně docela výhodná nabídka.

Technické údaje: Typ vozu: Nový Značka: Volkswagen Typ: Grand California Motor: řadový čtyřválec Objem válců: 1968 ccm Plnění motoru: přeplňování turbodmychadlem Palivo: nafta Pohon: předních kol Výkon: 135 kW/177 koní při 3600 ot./min Točivý moment: 410 Nm při 1500 – 2000 ot./min Zrychlení 0-100 km/h: ano Maximální rychlost: 165 km/h Převodovka: osmistupňová automatická Spotřeba paliva (l/100 km): 8.3/8.7/8.1 Emise CO2: 218 g/km Objem nádrže: 75 litrů Délka: 6800 mm Šířka: 2040 mm Výška: 2840 mm Rozvor: 4490 mm Pohotovostní hmotnost: 3253 kg Ceník: ke stažení zde

Příspěvek Test obytného auta Volkswagen Grand California 680 (2020) pochází z auto-mania.cz

[stalosa]

Ministerstvo dopravy predstavilo nový mýtny systém

Ministerstvo dopravy predstavilo nový mýtny systém

NDS rozdelila zákazku na viacero menších súťaží. Systém totiž bude pozostávať z troch častí – základnej, ktorá bude tvoriť celý hardvér systému vrátane mýtneho úradu. Druhou časťou sú zákaznícke služby a technická podpora a treťou časťou bude kontrolný systém úhrady mýta.

„Boli sme sa pozrieť na fungovanie viacerých systémov úhrady mýta v Európe. Zároveň sme úzko spolupracovali s Útvarom…

[inodpady]

Během pouhých deseti dnů celníci zabránili nelegální přepravě 410 tun odpadu. ​Celní správa ukončila desetidenní celorepublikovou kontrolní akci nazvanou PLAST, během níž odhalila 17 kamionů porušujících podmínky pro přeshraniční přepravu odpadů.

Celníci z mobilního dohledu nepřetržitě monitorovali hlavní mezinárodní tahy poblíž vytipovaných bývalých hraničních přechodů i ve vnitrozemí a zaměřovali se na nelegální přeshraniční přepravu odpadů.

https://inodpady.cz/wp-content/uploads/2019/11/2019-11-12-823video.mp4

V rámci 1113 kontrol zajistili 17 vozidel převážejících 410 t odpadu. Ve více jako polovině množství se jednalo o směsný odpad (směs plastu a komunálního odpadu), který byl deklarován jako čistý plast. Podle předložené dokumentace mělo být šestnáct případů určeno pro Polsko a Českou republiku.

Jedna vykládka se měla uskutečnit v Bulharsku. Odpad byl dovážen v jedenácti případech z Německa, v pěti z Itálie a v jednom z Rakouska. Ve dvanácti případech zajistili celníci celkem 290 t odpadu poblíž hranice s Německem a zbylých 120 t v příhraniční s Rakouskem.

Vzhledem k tomu, že celníci odhalili porušení právních předpisů při přepravě odpadů, byla vozidla odstavena a podněty předány Ministerstvu životního prostředí a České inspekci životního prostředí k přijetí dalších opatření.

#gallery-0-6 { margin: auto; } #gallery-0-6 .gallery-item { float: left; margin-top: 10px; text-align: center; width: 33%; } #gallery-0-6 img { border: 2px solid #cfcfcf; } #gallery-0-6 .gallery-caption { margin-left: 0; } /* see gallery_shortcode() in wp-includes/media.php */

Nejčastější porušení spočívala v rozporech mezi převáženým druhem odpadu a údajích uvedených v průvodních dokladech k nákladu, neoznačení vozidel převážejících odpad či nepředložení řádných dokladů k přepravě odpadu. V rámci akce PLAST se celníci věnovali i dalším kompetencím. U pěti případů objevili porušení předpisů státního odborného dozoru dle zákona o silniční dopravě, osmnáct prohřešků v oblasti časového zpoplatnění, sto dvacet sedm porušení v oblasti mýta. Celkem uložili sankce ve výši téměř 186 000 Kč, kauce v hodnotě 55 000 Kč a na nedoplatcích vybrali 107 700 Kč.

Od počátku roku celní správa provedla 1463 kontrol v oblasti přepravy odpadů a ve 48 případech zjistila jejich nelegální přepravu. Za uplynulý rok bylo zjištěno pouze 19 porušení. Vzhledem ke skutečnosti, že celníci evidují v posledních týdnech enormní nárůst nelegální přepravy odpadů, věnují této oblasti maximální pozornost a úzce spolupracují s ostatními orgány státního dozoru.

Zdroj: Tisková zpráva Generální ředitelství cel

Akce PLAST, 17 kamionů porušilo přeshraniční přepravu odpadů Během pouhých deseti dnů celníci zabránili nelegální přepravě 410 tun odpadu. ​Celní správa ukončila desetidenní celorepublikovou kontrolní akci nazvanou PLAST, během níž odhalila 17 kamionů porušujících podmínky pro přeshraniční přepravu odpadů.

[dame-de-pique]

Julie Jirečková - Řeka Loučná pod Vinicemi (u Vysokého Mýta), po 1900

[cysnews]

Osobní a nákladní auta jsou pro humanitární účely dočasně osvobozena od dálničních poplatků a mýta

Osobní a nákladní auta jsou pro humanitární účely dočasně osvobozena od dálničních poplatků a mýta

Osobní i nákladní vozidla a autobusy jsou osvobozeny od dálničních poplatků a mýta po dobu nouzového stavu pro humanitární účely v souvislosti s válkou na Ukrajině. U vozidel nad 3,5 tuny dopravce pouze on-line vyplní formulář a pokud má OBU jednotku, před cestou zavolá na infolinku správce mýtného systému. (more…)

[jirsen-blog]

Na hranicích hrozí dopravní kolaps. Od půlnoci začíná platit nové mýto

Na hranicích hrozí dopravní kolaps. Od půlnoci začíná platit nové mýto

Od sobotní půlnoci začne na silnicích fungovat nový systém výběru mýta. Jeho spuštění budou v prvních dnech nejspíš provázet dlouhé kolony kamionů u hraničních přechodů. Do systému výběru mýta přes satelit totiž stále není přihlášena zhruba třetina kamionů. Bez registrace přitom řidičům kamionů hrozí vysoká pokuta.

Na českých dálnicíchje celkem 1300 kilometrů zpoplatněných úseků. Aby na ně mohly…

[praveslovenske]

Poniky sú obec na Slovensku v okrese Banská Bystrica. Od prvej písomnej zmienky až dodnes si Poniky zachovali svoj názov. Odlišný bol len pravopis, písanie mäkkého či tvrdého „y“. V rôznych dokumentoch z rozličných čias sú to tieto varianty názvu obce: Ponik (1282), Ponyk (1284), Panyk (1358), Panyk libera (1424), Pojnik (1786) a napokon Poniky (od roku 1920). Ľud nazýval obec „Ponike“ alebo aj „Pojnike“.V starých listinách sa zväčša uvádza názov „Ponyk“ (písané aj Ponijk). Na historickej katastrálnej mape sa uvádza „Pöjnijk“ a neskoršie asi pomaďarčený „Pónik“. Začiatkom 20. storočia sa väčšia časť obyvateľstva Poník venovala poľnohospodárstvu, časť pracovala v železiarňach v Podbrezovej, prípadne vo Zvolene. Niekoľko rodín sa odhodlalo vysťahovať za prácou do U.S.A., Kanady čí Argentíny. Významnou udalosťou v obci sa stalo vyhlásenie Česko-slovenskej republiky, čo sa odohralo 8. decembra 1918 ľudovým zhromaždením. Poniky vstúpili do nového štátu ako veľká obec. Významné postavenie v obci mal notár, ale správu obce malo v rukách obecné zastupiteľstvo. V roku 1919 po vzniku Maďarskej republiky rád sa maďarské vojská na svojom postupe dostali až k Ponikám. Tu obsadili niekoľko okolitých obcí. Maďarské vojsko ustúpilo z okolia Poník až po bitke, ktorá sa uskutočnila medzi Oravcami a Ponikami na južných svahoch vrchu Drienok. Česko-slovenskému vojsku velil taliansky generál Piccione. V čase Veľkej hospodárskej krízy v rokoch 1929 – 1934 sa sociálna situácia obyvateľstva prudko zhoršila. Väčšina obyvateľov žila na hranici životného minima. Zo vtedajších štatistík vyplýva, že viac ako 10% ekonomicky aktívneho obyvateľstva bolo bez práce. Zostrená politická situácia v roku 1936 a následné prípravy na II. svetovú vojnu sa odrazili aj v Ponikách. Začali sa vytvárať jednotlivé oddiely civilnej obrany a pre potreby vojny sa začala vytvárať evidencia majetku. Dramatické zmeny nastali až v roku 1939. Bolo zrušené obecné zastupiteľstvo, ako nežiaduci politický orgán, ktoré nahradil vládny komisár. Začali sa aj čistky obyvateľstva. Počas druhej svetovej vojny sa obyvatelia Poník aktívne zapojili do bojov. Mnohí z nich viedli partizánsky boj iný pomáhali okolitým partizánskym odielom. Počas SNP bola v Ponikách zriadená povstalecká nemocnica a boli vybudované obranné zákopy. 23. 3. 1945 boli Poniky oslobodené vojskami rumunskej armády. Po oslobodení sa život v obci začal pomaly normalizovať. Zásadné zmeny nastali však až po víťaznom februári roku 1948. K moci sa dostala Komunistická strana. Nastalo tak smutné obdobie nedemokratického vývoja obce a následného vyvlastňovania majetku, známeho ako socializácia. Roku 1952 bolo založené Jednotné roľnícke družstvo. Dosahovalo pozoruhodné hospodárske výsledky. Roku 1962 mu bol za dobré výsledky udelený titul Jednotné roľnícke družstvo 20.výročia SNP. A roku 1966 titul JRD Česko-slovensko-sovietskeho priateľstva. V roku 1310 synovia majstra Filipa – Andrej, Peter a Tomáš protestovali proti zabratiu čiastky územia Poník synmi komesa Gochola – Jakubom, Petrom a Pavlom. Zabraté územie ležalo pri Hrone, povyše B. Bystrice a na východnej strane pri potoku Môlča. Toto územie bolo zabraté skôr, ale ako spojencov Matúša Čáka sa ich Filipovi synovia neodvážili zažalovať. Táto krivda sa napravila až v roku 1318. V 14. storočí tu boli objavené ložiská zlata, ktorých písomné doloženie pochádza z roku 1358. Zlato sa tu ťažilo až do roku 1571. Okrem zlata prebiehala na území Poník aj ťažba medi a železnej rudy. Významným dôkazom stabilizácie územia je rozvoj cirkevnej správy. Už v roku 1300, resp. 1310 povolil ostrihomský arcibiskup Tomáš Andrejovi a Tomášovi, synom zakladateľ Poník majstra Filipa, postaviť v obci (alebo presnejšie nad obcou) kaplnku sv. Jána Krstiteľa. Ten istý arcibiskup odpustil roku 1323 ponickému kňazovi polovicu cirkevného desiatku. Kaplnka sv. Jána sa stala základom a jadrom (sakristiou) ponického kostola, pre ktorý dostal farár Vavrinec roku 1492 od pápeža odpustkovú listinu. Rozvoj Poník dokumentuje aj písomná správa potvrdzujúca, že už v roku 1358 existovali na území mestečka dva mlyny. Napriek prvotným výsadám a pomerne úspešnému rozvoju sa obyvatelia Poník nevyhli občasným sporom s vtedajšími mocnými. Ako obranu používali potvrdzovanie svojich práv, či už pri županoch miestnej stolice, vtedajším palatínom, alebo dokonca samotným kráľom. V roku 1400 následkom dvojitého panstva (poddanský zväzok s ľupčianskym panstvom a povinnosti, roboty a dane kráľovských poddaných) žiadali Poničania zvolenského župana Dávida, syna Martina de Albeus o odpustenie týchto povinností. Župan uznal sťažnosti a v snahe napomáhať rozvoju obce 9. apríla 1400 vydal listinu, v ktorej oslobodil Poničanov od povinností a udelil im aj určité práva. Významné potvrdenie práv nastalo v roku 1404, kedy sa ponický richtár Matej a mäsiar Peter vybrali za kráľom Žigmundom a žiadali potvrdenie práv z roku 1400. Tieto im boli potvrdené a navyše im bolo umožnené užívať výsady podľa vzoru práva mesta Krupiny. Následne pokračovala séria potvrdzovaní a rozširovaní pôvodných práv a výsad mestečka. Významným sa stal rok 1657, kedy sa Poničanov ujal sám uhorský palatín Vešeléni. Vydal nariadenie pre Zvolenskú stolicu, aby ochraňovala Poničanov pred všetkými narušovateľmi ich privilégií a práv. Za zvlášť významnú udalosť môžeme považovať nariadenie kráľa Karola III., na základe ktorého posiela 17. marca 1736 krupinská mestská rada mestečku Poniky odpis krupinských mestských práv. Z nich najdôležitejšie boli: slobodná voľba predstavenstva mestečka, súdna právomoc, právo meča a oslobodenie od kráľovského mýta v celom Uhorsku. O rok neskôr, 19. februára 1737 tieto práva potvrdzuje aj Zvolenská stolica. V roku 1848 stratili všetky dohody a privilégiá platnosť následkom zrušenia poddanstva. Ponikám sa nevyhli ani pochmúrne roky tureckého nebezpečenstva, či vzbury a povstania uhorskej šľachty. Okolie mestečka začali Turci ohrozovať už v roku 1580. Našťastie bez výrazných škôd. V roku 1605 vojská vzbúrenej uhorskej šľachty pod vedením Štefana Bočkaja vyplienili mestečko. Ďalšiu pohromu zažili Poniky v roku 1663, kedy došlo k rozsiahlelšiemu tureckému nájazdu, pri ktorom zhorel kostol a listiny v ňom. Koniec niekdajšej slávy Poník nastal v roku 1678, kedy bolo mestečko úplne vyplienené Turkami. https://ift.tt/2Z8UJd1