#likér

[fetznerdeathrecords]

Námöl - Zhouba z rakevn​í​ho dna

Death/Doom Metal from Prague, Czechia

1. Smrt si pro tebe přijde dřív než řekneš švec 11:24 2. Každé tělo hoří jinak dlouho 10:33 3. Likér ze shnilých holubích vajec 07:38 4. Rakevní dno 15:08

Release date: November 6th, 2024

[prospercz]

Den 125

Vstávám do hejna komárů. Nahodím nepromokavé oblečení, které je většinu času spíš neprokomáří a rychle vypadnu pryč. Ani zuby mi nedovolí si tu vyčistit, mrchy. Po chvilce začne pršet, takže se hodí, že už jsem na to připravený. To zase bude den…

Prší skoro celý den. Ne nijak moc, půl hodiny a pak pauza, a znovu a znovu. Když do toho ale přidám brodění studenými řekami, není to nic moc zážitek. Už se těším do města, kam dneska snad dojdeme.

Okolo 10. hodiny konečně vystoupám na Glen pass (3635 m.n.m.). Možná to bylo ovlivněné i tím deštěm, ale za mě jeden z nejtěžších průsmyků. Poslední část je hodně kamenitá a prudká, prostě Sierra.

Sbíhám dolů do údolí, zbývá mi ještě hodně mil, ráno jsem se coural. V ne tak velké dálce vidím blesky a za pár vteřin slyším i hrom. I to mě trochu popohání. Přede mnou jde Stir it up, nesnáší bouřky a při každém hromu mu cukne v rameni. Je mi ho až líto.

Uhneme z PCT a zdoláme Kearsarge pass (3569 m.n.m.). Zacházka je to asi 7,5 míle a 1000 metrů jedním směrem, ale jinak se odsud do města dostat nedá. Na rozcestí si stopneme auto a pak další směrem do města Bishop.

Ten druhý stop stojí za zmínku. Steve a Jolie jsou dva chlapi z Colorada, kteří se právě chystají na JMT, takže jim k tomu máme co říct. Konverzace utíká a plyne tak hladce, že 45 minut v autě uteče jako lusknutím prstu. Znovu mám pocit, jakože bychom si toho měli ještě spoustu co říct, ale tyhle zážitky a setkání jsou prostě pomíjivé a mají jasně ohraničený čas. Nedá se nic dělat.

Skočíme se ubytovat do hostelu, který všichni PCT hikeři vychvalují, Hostel California. Na zbytek dneska kašlem, zítra máme zero. Jdem na burger s pivko. Později v likér shopu nás zase vypečou kalifornské zákony. Nemám svoje ID a když se zmíním, že mi ten cider teda koupím kamarád, tak prodavač neprodá ani jednomu z nás nic. Musím skočit do hostelu pro pas. Tak to tady prostě chodí, alkohol jen s ID. Musi zadat do systému přesný datum narození, jinak jim to neprojde přes kasu.

Po asi 150 dnech spím dneska v posteli. Jsem čistý a nesmrdím. Nemusím stavět stan, nafukovat karimatku a roztahovat spacák. Nežerou mě komáři a můžu v klidu sedět venku na terase a pít cider z plechovky. Je to divný pocit.

[missionarmenia23v2]

Tři hodiny (a devět večer) na jednom místě jsou už trochu na hranici. Zatímco se v nás usídlil hlad, našla jsem zatim asi nejvíc fancy restauraci, ve který jsme spolu v Arménii (a asi i jinde) byly. Restaurace typu recepce, šatna, dvě patra, otevřená kuchyně, hořící dezerty & domácí likér z granátového jablka nakonec zdarma. I přes to všechno jsme v rámci financí v pohodě (možná na ně jen tolik nekoukáme, když jsme sesypaly do jednoho pytlíčku naše papírové peníze a platíme dohromady). Valerii učaroval Arsen (mně taky, ale kvůli jménu - když tu řešíme ty těžké kovy), ale jen proto, že měl šatnu třípatrovou a Val vzal nahoru. Neměla jsem fotit, pardon.

[olgojchorchoj]

07/23

Staly se tři věci, které si už dlouho nepamatuju: 1/ jela jsem na dovolenou k moři se svým klukem 2/ koupila si analog po 10ti letech a actually ho začala používat 3/ neměla klauzury v červnu. Poslední fakt je o to zničující, že nikdo zatím nevymyslel, jak stříhat film v červenci bez toho, aniž byste se neupekli ve vlastní šťávě (se střihačem, kočkou, kytkama a balením sušenek s náplní) a za sprostého nadávání "co jsem to zas kurva natočila za záběry, na který se ani já nemůžu dívat". Ale popořadě, aby tenhle příspěvek nebyl jen adhd rychlým vyblitím, ale esteticky a textově bohatou žaludeční nevolností, která sama ustoupí (ale chvíli trvá a nehodlá se vzdát). Výhodou mého pozdního starobního studia na famu je hodně lidí, co spolu trpí ve škole a vysoká míra solidarity mezi spolužáky ve chvílích totální beznaděje, kdy se vám na natáčení něco podělá. Nebo když jste z Kanady, točíte dokument o hřbitovech a nevíte, jak se dohodnout s kameníkem z Olšan, jestli ho můžete točit při práci - jednoho dne si říkám "budu uklízet ten hroznej svinec, co doma mám" a další den místo luxování sedím ve 35 stupních na hrobě v obci Olšina a štětcem a zlatonkou vymalovávám písmena jmen zemřelých doplněné slovy bodrého kameníka "jde ti to dobře, tak já si jdu zavolat". Následuje odjezd do Polska, k Baltu, kde dostávám záchvat paniky při přespávání pod širákem na ostrově plném bunkrů, zákopů a vojenských baterií s výmluvným jménem Hel. Poláci mě nepřekvapí svou zálibou pro kýčovitá turistická města na Helské kose, ale ohrádkami z kolíků a látek, kterými si přesně vytyčují na pláži svou komfortní opalovací zónu, kam se narve celá rodina s ledničkou a nafukovací matrací. Města znějící dost divně jako Puck a alkoholový oříškových likér znějící jak sople z nosu (Soplenica rulezzz). Záliba Poláků mít telefony nastavené na nejhlasitější režim má občas za následek mé tiché nadávání v češtině i za cenu, že mi někdo může i rozumět. Návrat do Čech se rovná facce horkým hadrem (rozdíl teplot 15 stupňů), kdy svěží vánek od moře nahradí předražený větrák u postele a balík ledu v mrazáku za padesát korun, protože nejsem schopná koupit fakin formičku na led. Svou dovolenkově načerpanou energii házím z okna hned první den pracovního týdne (aka pondělí nikdy nebudou veselá) dvěma natáčecími dny, 300 odřízenými kilometry, přenášením techniky ze školy domů a nazpět a připravováním svačinek pro svůj miništáb. Jo a schováváním účtenek z plateb mého skoroprázdného bankovního konta. P.S. Zachránily mě Vowenhand, Frank Zappa, Berlin Manson, cigára a kafíčka. Bez nich bych zvládla tak 20% toho, co v reálu. #zezivotaotroka

[pepikhipik]

Zkoušeli jste někdy marmeládu z dřínků?

Dřín obecný připomíná někdy spíše strom než keř. Může dorůstat větších výšek a mívá silný kmen. 🌳 Roste spíše na kamenitých, mělkých půdách a je charakteristický pro lesostepi a světlé převážně dubové lesy.🌳🌳 Je teplomilný, takže ho můžeme najít spíše v teplejších oblastech, 🌞 u nás je to především Český kras nebo jižní Morava. Kvete brzy z jara v březnu až dubnu žlutými květy, 🌼 a je proto jednou z první jarní potravy pro hmyz.

🐝 🦋Jeho červené plody 🍒zvané dřínky dozrávají v říjnu. Na dříncích si pochutnají ptáci 🐦 i lidé, jsou totiž jedlé a mají vysoký obsah vitamínu C. Dělají se z nich marmelády, džemy nebo dokonce likér.🍷

Podpořte svým podpisem návrat krajinných prvků, jako jsou například remízky s keři, do krajiny. Podepsat petici můžete na tomto odkazu:

[mmahdy1666]

Pistáciový likér z Vinoře 👍😜👌 (v místě Ládví) https://www.instagram.com/p/CnKiSNVLZGY/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[swbl]

22. ŠTĚDRÝ VEČER č. 0

S desítkami svíček, v popředí s paškální, trávíme alespoň jeden večer spolu. 22. prosinec je pro mě dozajista víc než jakým bude ten 24. Stačí přítomnost 4 lidí,  klid,  svařák, teplé světlo, zázvorový likér, deka a cukroví. 

[kritikycz]

DOMÁCÍ MEDOVÁ KUCHAŘKA. Medové speciality i běžná kuchyně.

Pro všechny milovníky medu je tato kniha „Medová kuchařka“ s více než 160 recepty jako dělaná. Kromě autorkou vyzkoušených receptů na velké množství dobrot, kde je z jednou složek ingrediencí právě „med“.- Více na https://www.kritiky.cz/recenze-knih/2019/domaci-medova-kucharka-medove-speciality-i-bezna-kuchyne/

[vareskypecky]

Domáci čoko likér

Moja rodina miluje čokoládu - k tomu niet čo dodať a preto som vymyslela čokoládový likér, ktroý pohladí jazýček a vylepší náladu.

Tip: ak likér nadávkujete do peknej fľašky a ozdobíte ju môže kľudne poslúžiť ako darček pre vašich kamarátov :)

Takže tu je recept: 

250 ml smotana na šlahanie

100 g kvalitná horká čokoláda

cca 400g kondenzovaného mlieka

1 kávová lyžička mletej škorice

250 ml alkohol - rum/whiskey ( ja som použila Jameson - výborne ladí)

Smotanu zahrievame v hrnci, keď vidíme že sa dostáva do varu odložíme nabok a pridáme čokoládu. Miešame metličkou pokým sa čokoláda nerozpustí. Za stáleho miešanie pridávame kondenzované mlieko. Následne pridáme mletú škoricu. Zamiešame a pridáme whiskey. Likér nadávkujeme do fliaš uzavrieme a dáme do chladničky.

[zlutyzakaznik]

První dojmy 74: kafe gust, Patio Cafe a Bar, Café Paměti národa a Bistro Václav

(14. 11. 2022) Víc kaváren, víc lenosti, víc monotónnosti.

Pokojovky? Nahé žárovky padající ze stropu? “Školní židličky” nebo velmi “berlínský feel” a soubor nábytku s “vintage” patinou, který zažil zlaté časy v sedmdesátých letech ve foyer kina náročného diváka? Moment, nemluvíme tu o kavárně?

Bohužel ano, a když říkám bohužel, myslím to vážně, protože na Bayerove, hned naproti Lidlu a v prostorách letité lidové vinárny, otevřela další variace na Punkt a jemu podobné. Chabou útěchou budiž skutečnost, že tu mají “normální” mlýnek v podobě Fiorenzata F64 a klasické novodobé retro Faema E61 Legend.

Nic z toho by nevadilo, kdyby nebylo dvou kdyby. Tím prvním je, že i zde nasadili na úvod Brazílii od Industry, která je dle slov slečny za barem jemně do kysela, což je jeden z oblíbených eufemismů pro nekonfliktní kafe vhodné pro 95 % lidí + základ do mléčných nápojů. 

Druhý problém a hlavní důvod okamžitého odchodu představuje (s výjimkou několika kávových nápojů na tabuli a Instagramu) chybějící menu. Slečna mi řekla, že napsané zatím není, ale že mají/budou mít víno, prosecco nebo džusy. 

Už jsem se k tomu vyjadřoval tolikrát, že se nechci opakovat a tak poznamenám jen tolik, že v nabídce brněnských kaváren po Rebelech, Fiftybeans, QB, MOT MOT, Mitte nebo Jokes Aside začíná zažívat únavnou repetici i Industra. A nemyslím si, že je to dobře, protože to pro mne vypovídá o lenosti kaváren hledat něco nového a zajímavého v rámci suroviny. 

Zahrádku ve vnitrobloku mělo Patio počátkem října docela příjemnou a markýza dodává místu pocit klidu a oddechu...

Patio Cafe a Bar, které nahradilo Baru Baru, má ve zkušebním provozu otevřeno přinejmenším měsíc (fota výše pochází z desátého říjnového dne) a pro úplnost dodám, že minulý provozovatel připravoval Lázeňskou kávu na dvouskupinové Appii II a Eurece. Nyní je to Futura a šedý mlýnek, jehož výrobce se mi ani po usilovném okukování nepodařilo identifikovat. 

Je to však úplně jedno, protože jako surovinu zde vybrali Musetti a soudě dle velmi nízkých cen kávy (espresso 38, cappuccino 44, cafe latte 48, doppio 58 a flat white 64 Kč) nejspíš nepůjde o řadu z nejvyšších pater nabídky.

V nápoj��ku jsem našel nejen spoustu likérů za 58 Kč, ale také promo “Káva a likér”, kdy k jakékoli objednané kávě dostane zákazník slevu 20 Kč na libovolného zástupce druhého produktu.

Smutný pohled nabízí trojpípová Kobra, kde jsem na logu zahlédl a vzápětí mi bylo prezentováno Starobrno Bitr s tím, že toto by mělo být nahrazeno Zlatým bažantem (z bláta do louže); na craftové pípě je Weizenbier od Beránka, pivovaru, který spadá pod giganta Heineken. Nijak to však nekladu za vinu milému a ochotnému chlapci, který připravoval a pulíroval nápojové karty a poznamenal, že pivo mají spíše z nutnosti a hlavní je pro ně víno.

Trvalo skoro měsíc než Patiu naběhl Instagram a i když na Facebooku adresu uvádějí, tady se na to vykašlali. Když si návštěvník rozklikne jediný příspěvek, může se v jeho závěru dočíst: “Tak jestli byste si dali jednu odpolední skleničku, třeba po práci, v centru Brna a přesto v klidu, mimo veškerý shon, víte kam se stavit.” Ne, nevíme, protože v hlavičce profilu adresa i otvíračka chybí a ta na Facebooku uvádí pondělí a úterý 15 až 22, zatímco na dveřích je vylepeno pondělí až pátek se stejnými časy a sobota pro akce. 

Jedenáctý listopadový den mělo oficiální zahájení Café Paměti národa, které odstartovalo ve zkušebním režimu o měsíc dřív. Adresa, provozní doba nebo telefon v hlavičce Instagramu pochopitelně chybí a tak prozradím, že jde o Radnickou 8 a 10 a že kavárna je součástí šířeji koncipované sítě institucí, jež jsou podporovány ze státních i soukromých prostředků. Zacílení na dějiny 20. století, totalitní režimy a příběhy jejich obětí je jistě velmi bohulibé a tak se dále omezím na podobu brněnské kavárny, která je podle všeho prvním provozem v rámci uvedené muzejní skupiny.

Častá potíž s kavárnami přičleněnými pod státem podporované sbírkotvorné instituce tkví v tom, že tyto jsou chápány jako doplněk či servis pro návštěvníky a málokterá snese srovnání s nejlepšími “tam venku”, viz smutný případ Robocafé v MG.

Interiér kavárny umístěné v přízemí působí studeně, odtažitě, neútulně a jako zákazník bych se necítil dobře jak v levé části s fotografiemi na stěnách, tak v relativně tepleji působícím prostoru napravo, který nezachrání ani žlutá podlaha nebo lampy. Vrcholem je ovšem design zdejšího baru, který představuje, mírně řečeno, neústrojný a odpuzující slepenec materiálů a stylů... 

Je 7. listopadu pozdě večer a v biu, takto vizitce kavárny, stále svítí upoutávka na týden starou akci...

V tichém všedním popoledni a tři týdny po zahájení zkušebního provozu jsem v kavárně nalezl toliko dvojici hostů, jež čekala na objednávku, kterou pomalu a klidně připravoval mladý muž za barem a na uvítanou jsem se dočkal tichého pozdravu od slečny zřejmě patřící k podniku, která se vzápětí odebrala k notebooku na stolečku. 

Pomalu a důstojně jsem prohlédl levou část s fotografiemi, chladicí vitrínu, kávové vybavení (Nuova Simonelli a Eureka), část procesu přípravy kávy (volumetrika bez vážení a distribuce “oklepáváním tamperem dokolečka”), pravou část a pak se postavil před bar, protože na žádném ze stolečků nebylo menu. 

Mladík se zlehka usmál a řekl, že bude hned u mě. Odvětil jsem, že nemusí spěchat a že by mi úplně stačilo prozatimní menu, abych si ho mohl porovnat s tím na Google. Opět se usmál, podal mi list A4 a protože jsem na baru neviděl žádné další exempláře, nebude snad přehnané předpokládat, že “karta” je tu prozatím v jediném paré.

S ohledem na surovinu (Underdog/ex-The Office od Rebelbean) či přípravu naznačenou výše nemá smysl prodlévat u detailů, protože za zrnka, jež zde dle jejich vyjádření asi budou i do budoucna, je i 39 za espresso a 59 Kč za doppio hodně.

  Bistro Václav, jež otevřelo 7. října na Husitské v Králově Poli, je nástupcem koblihárny Goody, která měla coby kávovou volbu Illy a protože se mi ani při nejlepší snaze nepodařilo najít virtuální vizitku nového podniku, musím vycházet toliko z “off-line” dojmů.

V souladu s pěkně provedeným áčkem a cedulemi ve výloze tu mají víno, lahvová piva v lednici, zákusky, chlebíčky, údajně domácí sekanou, polévky, vlastní limonády a samozřejmě i tzv. výběrovou kávu. Pochopitelně jsem se zeptal a v době návštěvy, dva dny po zahájení provozu, to byla Brazílie z Kafe Křižka, přičemž milý a usměvavý pán stále uvažuje o MOT MOT.

Upřímně jsem odvětil, že nejsem nadšen ani z jedné kávové možnosti a na dotaz, co mi z kávy chutná, uvedl pár oblíbených pražíren a vysvětlil, že jsem před časem brazilku od pražského baristy měl (k uzoufání uzavřené a dusivě banální) a že mám vůči Michalu Křižkovi námitky kvůli jeho kávové militantnosti + zastávání se Přemka Forejta a nemístnému zobecňování.

Prubnul jsem tedy aspoň deci vína od moravského vinaře z bag-in-boxu za vlídných 25 Kč, ale Veltlínské zelené bylo bohužel nejméně zajímavé ze všech vyzkoušených v tomto roce, protože vodnaté, s lehkou pachutí a podivně nasládlé. Nechal jsem na dně velmi základní sklenice a muži 5 Kč od cesty, čehož jsem vzápětí zalitoval, protože poté, co jsem mu sdělil své dojmy z vína, dozvěděl jsem se, že mi na to nemůže nic říct, jelikož dané víno ani neochutnal, protože je spíš na červené! Ach jo...

[srnasama]

Moje září a letní ozvěny

Fascinuje mě, jak se ta vyprahlá a suchem zničená příroda dala po pár dnech deště a zimy dohromady. Najednou je zase zelená, svěží, plná energie; uzdravená kráska. Tohle období končícího léta a začínajícího podzimu miluju, babí léto. Už konečně nejsou vedra, takže přes den můžu normálně existovat a né jen polomrtvá oddychovat schovaná doma. Vzduch voní změnou a novými začátky. Navzdory tomu hnusnému suchu, o kterém se všude mluví, máme letos opravdu obrovskou úrodu. Trávím dny otrháváním jablek, hrušek, švestek, rajčat, okurek, dýní a cuket. Všude po domě je ovoce a zelenina, záplava barev. Z jablek a hrušek dělám mošty, krájím je na křížaly anebo peču koláče a štrůdly. Švestek je na koláče prý škoda, ani knedlíky jsme letos neměli, všechno jde do sudu na kvas pro budoucí slivovici, krásně to voní. Rajčata a okurky nosím na každou návštěvu, místo vína. Dýně zase začnu vyskládávat do oken, aby mi tam pak dělaly parádu celý podzim a i část zimy, než je všechny sníme. V okně do dvora už se nám v několika pětilitrových láhvích dělá rybízový a jeřábový likér. Připadá mi hrozná škoda něco vyhodit, když už se nám toho tolik urodilo a snažím se toho co nejvíc zužitkovat. Taky suším mátu a levanduli, zamrazila jsem spoustu kopru a petrželky; úplná hospodyňka.

Celý léto mě provázel Klostermann a tudíž i Šumava. Jeho dílo je naštěstí docela rozsáhlý, takže mám pocit, že mi vydrží minimálně ještě do Vánoc. Zatím mě vůbec neomrzel a Šumava mi přijde stále víc tajemná. Letošní prázdniny jsem tam byla tak často a přitom jsem se tam pokaždý víc a víc těšila. Celá cesta tam pro mě vždycky byla plná očekávání. Čím víc jí znám, tím jí mám radši, ale pořád jí znám jen hrozně málo, je okouzlující.

Přijde mi zvláštní s kolika lidma jsem se domlouvala co všechno spolu podnikneme v létě a kolik lidí se hrozně těšilo, až spolu někam pojedeme, slibovali jsme si výlety a aktivity, na který není přes rok čas a všichni o tom nadšeně mluvili a plánovali spoustu věcí. Teda až do léta. Pak najednou nic. Někdo se třeba vůbec neozval, někdo radši dál zůstal v kolejích všedního dne a vymlouval se, že nemá čas, s někým jsem se míjela termínama. Prostě nic z toho nakonec nebylo. Já jsem ale byla odhodlaná letošní léto všechny ty věci dělat, bez ohledu na to, že všichni ostatní zmizeli do svých kolejí a neměli čas. Říkala jsem si, že to nevadí, že to prostě budu dělat sama anebo s T.  Většinou to nakonec byly úplně jiný výlety a akce s úplně jinýma lidma, co měli taky chuť něco zažít a zažít to se mnou. Někdy mám pocit, že jsem obklopená lidma neschopnýma cokoliv podnikat a uskutečnit a mám chuť dát si někam inzerát, že hledám kamaráda kterej by se mnou chtěl opravdu věci zažívat a né o nich jen mluvit, nebo je plánovat. Prostě člověka, kterej by tu pro mě byl a vylezlej ze svojí ulity nemohoucnosti všedního dne, otevřenej pro besprostřední rošťárny.

Letošní léto jsem si díky tomu, že jsem se ani trochu nevěnovala koním (který mi jinak sežerou téměř všechen volný čas) uvědomila, kolik dalších věcí mě baví a objevila spoustu nových aktivit, kterým bych se chtěla věnovat. Mám pocit, že čím víc toho budu dělat, tím budu spokojenější. Neuvíznu prostě jen v tom jednom stereotypu a v jedné sociální bublině, získám mnohem větší nadhled. Snad se mi tohle nadšení, který jsem ztratila už někdy v pubertě a hrozně dlouho ho nemohla najít, podaří udržet a neztratit ho zase někde v těch bahnivých dnech bez slunce. Snad se naučím být pokorná. Pokorná hlavně ke všem ostatním lidem a jejich způsobům života. Stále dělám školu, co mě nebaví, ale stačí když v ní vydržím už jen poslední rok. Budu se snažit si ten poslední rok užívat, dívat se na ty nezábavné povinnosti z jiného úhlu pohledu. A taky věnovat se té škole nejmíň jak to půjde a co nejvíc dělat věci co mě baví, protože se nechci zase dostat do té smyčky, ve které se člověk vůbec na nic netěší a jen přežívá.

[cysnews]

Značka Magister mění svůj design a představuje nový likér s příchutí lahodného karamelu

Značka Magister mění svůj design a představuje nový likér s příchutí lahodného karamelu

 Oblíbený výrobce nejen bylinných likérů, Magister, mění v letošním roce design celého svého portfolia. Odkazuje tím na dlouholetou tradici značky a zároveň dodává celému portfoliu modernější, atraktivnější a rozpoznatelnější vzhled. Kromě redesignu uvádí na trh zbrusu nový likér s karamelovou příchutí a reaguje tak na vzrůstající poptávku po ochucených likérech. (more…)

[benbehu]

The train is gone

[severajiri]

Zvedlo se mračno ptáků z hradu na útesu

Na návrší stála postava v dlouhém plášti

Celé hejno černých ptáků

Byla to postava z mých snů

V tom snu bez tváře se chechtala

A pila z očního důlku lebky se zlatým zubem

Jakýsi hořký likér

To jsem věděl, protože jsem slíznul

Ztracenou kapku na hrubém stole

Poté, 

co postava zmizela

1. I. 18

[callozmrzlina]

Či či či či či čiíí to voláš Opitý Izidor alebo to nazveme Opitý vlašský orech je úplne jedno, čo by ťa malo zaujímať 👉 likér z vlašských orechov to znamená len +18! priamo dovezený z Itálie, po dvoj týždňovej karanténe aby si bol v klude, pretieraný so slivkovo - čokoládovou ganážou je jednoducho Oh maj goš piatková nálož👊 . . . #callo #zmrzlina #dolnykubin (na mieste Dolný Kubín) https://www.instagram.com/p/COSGbY2n2lW/?igshid=qex1bl70uyle

[ivanmask]

Ivan Musk užívá alkoholický nápoj. . #IvanMask #Dženepy #alkoholický nápoj #alkohol #alkoholač #alkoholic #alkač #opilý #pijáci #drinkař #napítse #buharik #buhariki #žert #zábava #ruskývtip #ruskévtipy #stupidvtipy #hloupývtipy #hloupýhumor #vodka #likér #Moskva #RF #Rusko #moscovite #muskovité #Ruština #ruský #Tesla (at Praha Centrum) https://www.instagram.com/p/CM4aNvarYLT/?igshid=1aljswoddmisj