#omáčky

[videli-jste-tento-film]

update: nová podoba statistik

S rostoucím počtem hodnocených filmů a taky s tím, jak jsme pomalu vyčerpali filmy, které jsou obecně známé, a skoro každý film tak schytá hodnocení „až do této chvíle jsem netušil*, že tento film existuje“, začíná být náročné statistiky psát nějak zábavně a čistá čísla mě osobně sice baví, ale bez té omáčky okolo to není nic moc.

(první top 3 neznámých filmů, 20. 9. 2023)

Rozhodla jsem se, že nově budu standardní statistický příspěvek (grafika top 3, top 10, moje postřehy a nakonec celý žebříček) vyrábět jen v případě, že se změní top 10. Dál budu vyrábět shrnutí o nových 10 filmech v té dané kategorii, ale prostě to bude vypadat jinak. Jak, to uvidíte ještě dneska, protože jsme se právě dopracovali ke 130 neznámým filmům bez změny top 10.

(a první top 3 viděných filmů, 13. 9. 2023)

Snad mi to nebudete mít za zlé :p. Zdar.

[opily-zajic]

Pokud je v Bulharsku něco, do čeho jsem se v posledních dnech absolutně zamilovala, tak je to moje drahá Sněžanka. Když jsem ji poprvé ochutnala, tak mi vytryskly slzy štěstím. Ta věc mě změnila - možná je to tím, že jsem v momentě ochutnávky byla hodně opilá, hladová a bez mléčných výrobků tak dva týdny - ale to nemění nic na tom, že ochutnat ji je nárazovou spirituální cestou do laktózního nebe.

снежанка салата [Snežanka salata], v překladu prý Salát Sněhurky, je takový tarator v pevném skupenství; jen mnohem chutnější a s příměsí кисело мляко [kyselo mljako], což je hodně specifický typ bulharského jogurtu, který chutná jako obláček a mívá v sobě třeba až 4 % tuku. A taky je v tom kopr: zmiňovala jsem už, že tady cpou kopr úplně všude? Že si můžete koupit pytle koprového koření? A že mi společně s žitím zde přišlo i uvědomění, že jediný důvod, proč jsem v sobě donedávna uchovávala dekády dlouhou bytostnou averzi vůči kopru, je ten, že naše drahé paní kuchařky na základní škole byly prostě matlalky a strastiplný stav jejich koprové omáčky nebyla chyba této nebohé rostlinky, ale jejich?

Sněhurky tady prodávají v baleních po kilech a kdybych neměla (v tomto případě díkybohu) omezený rozpočet od Evropské unie, tak už to tady dávno snídám, obědvám a večeřím. Má láska k Sněhurce dokonce přešla do takových mezí, že jsem poprvé za měsíc vzala odvahu do hrsti a poprvé si objednala ✨️u pultu✨️ a k tomu všemu ✨️bulharsky✨️.

Možná se mi konečně podařilo přistěhovat do země, kde se mi podaří aspoň trochu ovládnout svou podvýživu - to by ale nemuselo být Bulharsko zemí jogurtu a sýru a zároveň zemí levných cigaret a nekonečných procházek.

Takže stay tuned - a primárně se těšte na léto, až tady budou mít okurky sezónu a já si udělám prvotřídní lokální Sněžanku z lokálních surovin.

[strihorukamarysa]

WILD WILD BEAST vol.III aneb Všechny Cesty Vedou Do Itálie w/ @depog

Pod čím dál víc žhnoucím sluncem středoevropských prérií se, stejně tak jako už po staletí, na okamžik rodí jedna důvěrně známá touha vyrazit na cestu tam někam – jinam. Tu však komplikuje nejasná představa o tom, co vlastně vůbec znamená být tady a teď.

Vzhledem k tomu, že se nacházíme v centrální, a přesto jaksi okrajové pozici, nezbývá než uvažovat, jakým ze světových směrů se vydáme. Kulturní bezdomovectví amerického snu a nikdy nenaplněné cesty na Západ v tomto případě zachraňuje odklon k tisíciletími prověřenému snění o kolébce evropské kultury. Pokud ale všechny cesty vedou do Itálie, bude finální destinací Řím, nebo spíš Bibione? A jedí vůbec skuteční Italové pizzu?

Říká se, že cesta je cíl, ale byla by škoda předbíhat. To odjezd je souboj, v němž se utkávají možnosti s očekáváním, že se někde za jednou z výhodných nabídek cestovních kanceláří a online platforem skrývá příležitost být tak trochu někým jiným a přitom konečně sám sebou. Snění a stesk po místech, v nichž život čeká tam někde za horizontem, ať už na Jihu, na Východě, či na Západě, jsou však nevyléčitelnou nákazou, která sama sebe pož��rá zevnitř. Třetí díl série Wild Wild Beast ale není jen lecjaká tragédie. Je to spektakulární a chutná hostina, dalo by se říct festa, v níž se doslova špagetový western zaplétá do husté omáčky z opakujících se chyb a snahy podkopat druhým i sobě nohy. Těch má v tomto případě o pár navíc každý ze skupiny chimér, které jsou ztělesněním představ o východoevropské bestialitě lapené v tělech, která náleží mytologii jiného kontinentu.

Nezbývá než připomenout, co v jednom ze svých textů zmiňuje jedna z nejzásadnějších mystiček 21. století Lana del Rey: „… it’s just a state of mind – it  turns out everywhere you go you take yourself‚ that’s not a lie.“

text: Barbora Ilič

korektura textu: Jan Kovanda

[depog]

"Pod čím dál víc žhnoucím sluncem středoevropských prérií se, stejně tak jako už po staletí, na okamžik rodí jedna důvěrně známá touha vyrazit na cestu tam někam – jinam. Tu však komplikuje nejasná představa o tom, co vlastně vůbec znamená být tady a teď.

Vzhledem k tomu, že se nacházíme v centrální, a přesto jaksi okrajové pozici, nezbývá než uvažovat, jakým ze světových směrů se vydáme. Kulturní bezdomovectví amerického snu a nikdy nenaplněné cesty na Západ v tomto případě zachraňuje odklon k tisíciletími prověřenému snění o kolébce evropské kultury. Pokud ale všechny cesty vedou do Itálie, bude finální destinací Řím, nebo spíš Bibione? A jedí vůbec skuteční Italové pizzu?

Říká se, že cesta je cíl, ale byla by škoda předbíhat. To odjezd je souboj, v němž se utkávají možnosti s očekáváním, že se někde za jednou z výhodných nabídek cestovních kanceláří a online platforem skrývá příležitost být tak trochu někým jiným a přitom konečně sám sebou. Snění a stesk po místech, v nichž život čeká tam někde za horizontem, ať už na Jihu, na Východě, či na Západě, jsou však nevyléčitelnou nákazou, která sama sebe požírá zevnitř. Třetí díl série Wild Wild Beast ale není jen lecjaká tragédie. Je to spektakulární a chutná hostina, dalo by se říct festa, v níž se doslova špagetový western zaplétá do husté omáčky z opakujících se chyb a snahy podkopat druhým i sobě nohy. Těch má v tomto případě o pár navíc každý ze skupiny chimér, které jsou ztělesněním představ o východoevropské bestialitě lapené v tělech, která náleží mytologii jiného kontinentu.

Nezbývá než připomenout, co v jednom ze svých textů zmiňuje jedna z nejzásadnějších mystiček 21. století Lana del Rey: „… it’s just a state of mind – it turns out everywhere you go you take yourself‚ that’s not a lie.“

ARTYČOK.TV

D'EPOG FEAT. MARIE ŠPRINCL

WILD WILD BEAST /// ČÁST TŘETÍ

[zlutyzakaznik]

Další neporazitelná akce týdne

(9. 9. 2024) Osobní elegie za ústup kvality v supermarketech.

Nepochybně jste to zažili také. V rámci rychlého nákupu pro sebe anebo většího košíkobraní pro celou rodinu putujete mezi regály českých diskontů a supermarketů a v duchu si odškrtáváte oblíbené položky, které představují závan kvality v diktátem „výhodnosti“ svázané nabídce tuzemských potravinových velkoprodejen.

Tady ve třetí uličce nebo v rohovém chlaďáku jsem přece vždycky bral/brala to balení, pomyslí si člověk, když zkoumá, proč nemůže najít oblíbené těstoviny, jogurt, zeleninový salát nebo cokoli jiného.

Vedle banálního důvodu, kterým je časté přesouvání jednotlivých skupin zboží po prodejně – lidi se musí udržovat ve střehu a management zkouší vše možné, aby do košíku či nákupní tašky přistálo něco navíc – je tím zásadním důvodem osobního smutku fakt, že daná položka byla vyřazena z nabídky a pokud se tato po čase vrátila, pak v jiném balení, menší gramáži/objemu, horší kvalitě a za vyšší cenu.

Žena přece naráz nesní čtvrt kila tvarohu, Kvalita našich výrobků je pro nás nejvyšší prioritou, Čeští zákazníci upřednostňují menší a praktická balení. Těchto a mnoha dalších těžkotonážních klišé si musel povšimnout každý, kdo jen příležitostně obstarává základní potraviny nutné pro přežití.

Nejčastěji bohužel bez náhrady mizí potravinářské výrobky, které na tuzemské poměry nabízely až neuvěřitelnou kvalitu za vynikající cenu. Pro mne jimi byly na prvním místě těstoviny Spighe di Campo (pouze farfale), které měla svého času Billa za legračních 23.90 Kč/500 g, byť tyto byly lisovány přes bronzovou matrici a měly tedy daleko lepší texturu a přilnavost omáčky a oleje než standardní a hladké kousky pasty pasírované přes teflonovou formu.

Druhý smutek v duši tuzemského milovníka Itálie způsobilo snížení obsahu vajec, zvýšení ceny a celkové zhoršení kvality žlutého balení špaget Combino v Lidlu. Zatímco dříve bylo ve složení 20 % vajec a na obalu stejný počet jazykových popisek (včetně oválků a písmen FR, DE, DK nebo UK), nyní zbyl region střední a východní Evropy.

Byl plátkový chedar britské provenience příliš praktický a cenově příznivý (Lidl)? To by tak hrálo. Skokově jej zdražíme a ponecháme jen v bločku. 10.90 Kč za bílý smetanový jogurt s 10% mléčného tuku je skvělá koupě? Tak to raději ne, řekli si zřejmě v Neckarsulmu, a vyřadili jej z nabídky bez náhrady (Lidl).

Chválí řecký jogurt bílý i ovocný od Polabských mlékáren (Milko) v dTestu i jinde a vytýkají mu snad jen až příliš mnoho sušiny pro děti? Nejen do jahodové verze přidáme kyslinu citronovou a aronii, abychom dosáhli šklebu nadměrně spokojených zákazníků. Co na tom, že tyto dvě složky v daných jogurtech nikdy dříve nebyly. Kvalita našich výrobků je prioritou, řeknou Vám v lepším případě anebo rovnou zatlučou změnu složení, když zavoláte technologovi do výroby.

Na Polsku mám rád, jaký důraz tam kladou na hotové saláty a když se v tuzemském Lidlu objeví surowka, jež není přeřvaná octem a kořením, je to důvod k oslavě. Jak už jistě tušíte, nevydržela dlouho.

Léta jsem kupoval (tak jednou za dva měsíce) bramborový salát Billa Clever, který měl podezřele velký podíl brambor. Se zdražováním erteplí přišlo víc mrkve a cena vysokočila z 34.90 na 49.90 Kč. Pak se výrobek začal objevovat sporadicky, aby před časem zmizel bez náhrady a místo něj jsme se dočkali chabé napodobeniny.

A tak to jde bohužel dál. Na prodejně ani informační lince obchodu se zastání nebo pochopení samozřejmě nedočkáte. Nezbývá než zatnout zuby, zkusit si najít ve ztenčujícím se portfoliu kvality něco nového a mít na paměti univerzální odpověď, která vyjadřuje stanovisko obchodníka: tedy že jedině on ví, co je pro spotřebitele nejlepší...

[liberte-news]

Rajčat a paprik se letos urodilo nemálo. Už nevíte, co s nimi? Zkuste AJVAR

DOBROU CHUŤ - Ajvar je papriková pochoutka, kterou lze připravit z rajčat, paprik a lilku, na ochucení je skvělý voňavý česnek. Ajvar chutná mírně pikantně. Tato zeleninová směs je velmi oblíbená mezi obyvateli Balkánu...

DOBROU CHUŤ – Ajvar je papriková pochoutka, kterou lze připravit z rajčat, paprik a lilku, na ochucení je skvělý voňavý česnek. Ajvar chutná mírně pikantně. Tato zeleninová směs je velmi oblíbená mezi obyvateli Balkánu. Ajvar je velmi univerzální pokrm, který můžeme použít jako pomazánku na pečivo k svačině, do omáčky na těstoviny, do základu pod maso či ke grilovaným jídlům. Tato pochutina se…

[cookycz]

Dokonalé Hovězí Plátky z Roštěnky s Rýží: pro milovníky kvalitního masa a silné omáčky

http://dlvr.it/T9qvtN

[recette-au-wok]

Výhody Wok Pánve z Nerezové Oceli

Zajímalo vás někdy, jak můžete obohatit své kulinářské dovednosti pomocí wok pánevě? V tomto článku prozkoumáme, jak můžete využít wok pánev k přípravě široké škály lahodných jídel, která jsou snadno připravitelná doma. Ponořme se do světa vaření s wokem a zjistěme, jak wok pánev z nerezové oceli může obohatit vaše kulinářské zážitky.

Wok pánve z nerezové oceli jsou ceněny pro jejich dlouhou životnost, rovnoměrné rozložení tepla a univerzálnost v kuchyni. Jsou ideální pro rychlé smažení na vysoké teplotě, což je zásadní pro vaření s wokem. Jejich jedinečný design umožňuje rychlé manipulaci s ingrediencemi, což zajišťuje rovnoměrné vaření.

Jak Vybrat Správnou Wok Pánev

Výběr wok pánve není jen o velikosti nebo tvaru; důležitá je kvalita materiálu. Wok pánev vysoce kvalitní z nerezové oceli je investicí, která může vydržet celý život. Prozkoumejte výběr nejlepších wok pánví na trhu navštívením wok pánev.

Rozšíření Vašich Kulinářských Horizontů s Wokem

Wok není jen pro asijské kuchyně; jeho použití je mnohem širší. Zde jsou některé inspirativní nápady na recepty, které můžete vyzkoušet:

Asijský Salát s Wokem

200g čerstvých listů špenátu nebo jiné zeleniny

150g kuřecího masa nebo tofu, na kousky

1 mrkev, nastrouhaná

50g čerstvých klíčků

2 lžíce sójové omáčky

1 lžíce rybí omáčky (volitelné)

1 lžíce sezamového oleje

Smažená Rýže s Wokem

200g vařené rýže (nejlépe zbylé z předchozího dne)

100g směsi mražené zeleniny

2 vejce

2 lžíce sójové omáčky

1 lžíce oyster omáčky (volitelné)

Zelená cibulka pro ozdobu

Tipy pro Dokonalé Vaření s Wokem

Před přidáním ingrediencí vždy wok řádně rozehřejte, aby se dosáhlo křupavé textury.

Připravte si ingredience předem, abyste urychlili proces vaření.

Neustále ingredience míchejte, aby se rovnoměrně a rychle uvařily.

Vaření s wokem otevírá dveře do světa k

ulinářských možností. S vysoce kvalitní wok pánví z Domu Wok, můžete prozkoumat širokou škálu jídel a technik vaření. Nechte se inspirovat univerzálností wok pánve a rozšiřte své kulinářské obzory.

[terezafabi]

Den 3.

Než si odpočineme a dosytíme tělo a mysl, tak tohle psaní asi nebude velká zábava, zatím se nám ani nechce moc výletovat, užíváme si poznávání bezprostředního okolí. V Praze jsme si zapomněli mlýnek na kafe (což je legrační, protože s sebou vláčím kilo zrnkové kávy i všechny ostatní věci na přípravu), tak zatím Honza zajišťuje ráno kávu v kavárně na rohu, La Estrella. Po snídani ho necháváme pracovat a jdeme s dětmi na poznávací výpravu. Náš cíl je 300 m vzdálená pláž, ale chceme jít podél pobřeží - z terasy vidíme rybáře na útesech, tak chceme zjistit, jestli se tam někudy dá projít. Objevíme několik postranních uliček, povětšinou slepých, ale moc nám to nevadí, všude je co pozorovat - mozaiky na zdech, mrtvé šváby na silnicích, žebřík vedoucí do nikam. Na pláži si najdeme pěkné místo a dvě hodiny utečou jako voda. Já s Hedou cvičíme, Jindra lítá všude možně, jenom je nespokojený, že tu nejsou mušle. Běháme do vln, házíme si s míčem. Jsem na sebe pyšná jak kormidluju mezi různými potřebami obou dětí (vždycky chtěj dělat každý něco jinýho, ale fakt furt), a po poledni velím k ústupu na jídlo a do stínu. Zvládly jsme s Hedou dokonce i čůrání do moře, joo! Cestou na pláž vlastně ale dvakrát upadla a rozbila si obě kolena, což je poněkud problematické v kombinaci s mořskou solí. Nevadí, zvládáme přijít domů, k obědu máme těstoviny ze včera a salát. Po obědě polední klid a kolem třetí jdeme i s Honzou ven. Chceme dojít na vzdálenější pláže Playa Chica a Playa del Castillo. Má tam být dětské hřiště a palmový háj. První zastávka je skoro za barákem, kde objevíme zmrzlinárnu, kde obsluhuje paní z ČR. Dvakrát šmoulovou prosím. Platíme za dvě zmrzliny 3 eura 20, to není zlé. Šmoulová je strašná příchuť, ale děti vypadají spoko. Po promenádě vedle pláže dojdeme skoro až ke hřišti, a jakmile jsou nadohled kameny a potenciálně i mušle, musíme stavět. Já si jdu zaběhat a Honza obstarává děti. Běžím jen kousek, vlastně jsem taky chtěla hledat ty mušle a kamínky:) Doběhnu za pláže do takové industriálnější části, pode mnou vymletý sráz, velké kameny a vlnolamy. Je to působivé. Chvíli si sednu na nasávání přítomnosti a pak už vyrazím zpět. Hedušku dává Honza akorát do nosítka, beze spánku to tady asi nepůjde. Jindra nalítá po pláži snad desítky kilometrů, nadšeně shromažďuje poklady a je úplně spokojený. My se trochu dohadujem s Honzou, pak ještě zastávka na hřišti, jedno mojito a cesta zpět. Vydyndané lízátko a hřiště u domu a já jdu uvařit večeři. Je luxusní, jsem sama ze sebe překvapená - kuřecí steak, místní brambory, mrkový salát a omáčky mojo. No kdyby Heda nesnědla předtím to lízátko, dopadlo by to asi slavněji. Ale i tak, většina z nás má napapaná bříška, jdou si pustit pohádku a já za svitu posledních paprsků píšu. Na tomhle způsobu života se mi líbí několik věcí. Kromě toho, že jsme všichni čtyři hodně spolu je to uejména absence jakýchkoliv nároků na něco navíc - neřeším tu, co bych měla ještě stihnout, udělat, zařídit. Jenom strávit den, uvařit jídlo, zajistit, aby děti byly napité, neměly úžeh a sladkosti aspoň přiměřeně kombinovaly s normálním jídlem. Po uspání zapsat ty ne/obyčejnosti, co jsme za den zažili a bez starostí jít spát. Zatím mám pocit, že tu pluju na vlnách toho, co se objevuje, než že bych to jakkoliv přímo iniciovala nebo usměrňovala. Uvidíme, co bude dál. 

[mezimraky]

my během zkouškovýho přežíváme díky zázraku jménem shakshuka

základ je: mít konzervu rajčat (lépe předkrájených), cibuli a vejce doplnit možno: čímkoli, co mám doma, co se hodí -- česnek, mražená zelenina, tofu, tempeh, slanina, sýr (strouhaný, feta, plátkový, mozarella, cokoli), + všemožné omáčky či koření k dochucení vykradené primárně z asijské kuchyně

cibulku najemno hodím do hluboké pánve (wok či co), s máslem nebo olejem (podle toho, co je) -- přidat můžu jiná aromatika, jako je třeba česnek, zázvor atd. nechám rozvonět.

postupně přidávám další věci, zeleninu, tofu, podle toho, jak se mi chce, kolik mám času a jak to chci připravit

zaleju konzervou rajčat, smíchám, utvořím omáčku

ochutnám, dochutím omáčkama či kořením

poslední krok: udělám si do omáčky ďolíky a do nich kydnu vejce (pro každého strávníka jedno), navrch přikryju či posypu sýrem, pokud mám, a pánev přiklopím

pánev zůstane přiklopená, dokud se bílky neuvaří -- pokud je váš sporák neřád jako ten náš, je lepší to hlídat a pánev kdyžtak průběžně otáčet, aby se všechna vejce udělala relativně stejně (ale žloutek by měl být pořád tak trochu tekutý)

podáváme teplý, s tím, co máme (máme vyzkoušené opečené tortilly, brambory, ale i obyč toustový chleba v topinkovači)

nejlepší aspekt tohohle jídla je, že se dá opakovat v mnoha variacích podle toho, co se doma vyskytuje a tím pádem se nepřejí ;)

Pokud jste jako já, tzn. chudí a v potřebě občasné stravy, co není polévka z pytlíčku (a nemáte veganské dietní restrikce), chci vám tu dát uličnický nástřel

pstruha.

Potřebné ingredience:

jeden v rámci možností participující pstruh (dá se ulovit v lese, ale lepší je Billa, kde dva stojí kolem 29 korun)

brambory (varnej typ B, protože C je na pyré a A je tvrdý zlo z dílny satanovy, který odmítám uznat jako autonomní zeleninu)

pár plátků seschlýho citronu a snítka petržele zcizený ze zahrádky vašeho nejmíň oblíbenýho souseda, pokud jste hogo fogo

sůl a kmín (nedaj se dost dobře zcizit, ale je zima a blíží se sníh, takže pokud si ti odvážnější z vás počíhaj na nějaký nic netušící silničáře, vůbec nesoudim. Robin Hood českýho národa byl už dlouho potřeba)

oliváč

máslo

Postup:

omyjte pstruha. Kdo ví, kde se válel.

osolte zevnitř a naskládejte do něj tři plátky citronu a plátek másla na znamení respektu

jebněž na toho zlosyna kmín (a další plátek másla na znamení respektu)

dejte do pekáče vymazanýho trochou oliváče, aby se po upečení nevzpíral zatčení

jebněte to celý do trouby na 190 až 200 stupňů a zapomeňte na to tak na patnáct až dvacet pět minut (ale pak si na to pls zase vzpomeňte, jinak se tenhle recept mění na bezpečnej návod, jak přijít o nájemní deposit)

mezitim si dejte v osolený vodě s kmínem vařit nakrájený brambory (když budou oloupaný, budu na vás hrdý, ale když oloupaný nebudou, budu na vás stále hrdý). To, že jsou udělaný, poznáte podle toho, že je nabodnete na vidličku a ony z ní znechuceně spadnou.

na talíři to vyšňořte petrželí, pokud máte. Na znamení respektu. (A taky jako fakáč zahrádkáři panu Podlipskýmu odvedle, kterej vás nikdy nepozdravil zpátky.)

(tatarka neni potřeba, ale je to znamení repsektu)

dobrou chuť ♥

[allmothsdied]

Následky poruch příjmu potravy - od mých 11let do dnešních 19-cti* (celkem 8 let v týhle nemoci):

(*5,5 let - mentální anorexie - od jídla jednou/dvakrát denně až po úplný hladovění, přibližně 1 rok atypické mentální bulimie - přejídání kombinované s hladověním, půl roku menší recovery - s občasným zvracením a jídlem dvakrát denně, 1 rok atypického čehosi - zvracení bez přejídání v kombinaci s hladověním)

~ bolesti zubů přecházející do těžkých migrén

(jako dítě jsem se zuby nikdy neměla problémy, žádný kazy, žádný bolesti, silný zdravý zuby)

~ rychle se horšící zrak

(brýle jsem dostala v 11-cti letech, oba rodiče brýle nosí, takže za moji krátkozrakost nemůže ppp, nutno ale dodat že v nejtěžších obdobích ppp se mi zrak kazí desetkrát rychleji a je to nenávratný)

~ permanentní bolesti zad, svalů, kloubů, otoky kloubů, stavy připomínající revma a tetánii, křeče v končetinách, hypermobilita, hyperlaxicita, třes v rukou

(Křupe mi páteř a veškerý klouby, a ne trochu, je to děsivý a bolestivý. Nezvládám chvíli jenom stát, nebo sedět/ležet v jedný poloze, po krátkých procházkách mám ostré bodání v kříži a bolest celých nohou jako po výslapu Lysé. Jo, he mi devatenáct a ne 80. Šílený, co?)

~ veškerá fyzička šla do kytek

(Jako dítě jsem nikdy nedělala gymnastiku, balet ani žádný sport, přesto jsem měla silné tělo, nejlepší výsledky na základce z těláku z celého ročníku, byla jsem rychlá, mrštná, vytrvalá, měla jsem dobrý postřeh, v páce jsem porážela pomalu všechny kluky ze třídy, rekordních 125 sedů lehů za 60 vteřin, na kruzích jsem se držela přímo ukázkově, v běhu a vytrvalostních aktivitách jsem se držela nadprůměru. Teď mě pomalu zabíjí vyplazit se po schodech, často nemám sílu ani zajít do obchodu ktery je hned před barákem, jakože fakt hned PŘED bárákem, potřebuji spát alespoň 12 hodin denně, což se může protáhnout až na 16h, a i v čase bdění lehce ztrácím energii a unavím se)

~ autoimunitní organismus, zhoršené alergie - což je jeden z projevů špatný imunity a nedostatek vitámínů, život a stopových prvků v těle to jen zhoršuje

(Jo, alergie jsem měla už jako malá - na pyl, prach, traviny, komáry, psi, kravskou bílkovinu, arašídy... Teď se k tomuto výčtu připočetla antihistaminová intolerance, jablka, ovoce - i v podobě šťáv džusů a podobně zpracovaný, ořechy, citrusy, obiloviny, ryby, mrkev, broskve, sója, škrob, plísně, roztoči, kočky, voňavky, prát můžem jen v pár druzích pracího prášku, prádlo se nesmí sušit na balkóně, některý chemie v podobě šampónů a krémů, čaje, luštěniny, rajčata, omáčky, po každé chvilce venku mě šíleně svědí celý tělo a musím se ihned po příchodu domů osprchovat, mám astma a celkovou dušnost, piliny, jehličí, knihy z antikvariátu... Díky špatný imunitě bo se tělo nemá jak bránit, jsem furt na hromadě, co chvíli něco chytnu a drží se mě to dlouho. Po tělo mám extrémní těžký akne a vyrážky, rány se mi špatně a dlouho hojí, lehce hnisají... Bolestivě zvětšené uzliny téměř permanentně. Tvořivost aft v ústní dutině a krku - a když se přičte krk podřený od zvracení, je to fakt paráda)

~ špatný zažívání

(K čemuž jsem měla sklony i jako malá, ale zvracením a hladověním jsem to zextremizovala. Úplně jsem si pokazila žaludek, mám reflux, chronický záněty jícnu a žaludku, častý nevolnosti, křeče žaludku, žlučníku, střev. Občasná krev ve stolici. Průjmy a zácpy. Je mi zle z vody z cizího prostředí, z cizích jídel a kombinací koření, z mastného nebo tučného jídla. Častý zvracení (co se týče období recovery a nezáměrně vyvolaného), pálení žáhy, překyselený žaludek. Nechutenství nastřídačku s vlčím hladem a poblázněnými chuťovými buňkami

~ nonstop zrychlený tep který se může z ničeho nic ještě víc zrychlit, návaly horka - ještě před lety to byly návaly zimnice (návaly horka i v extrémní zimě, takže si představte jak se musím smažit když jsou 30°C a moje tělo si řekne že už tak stávající horko ještě umocní), anémie, chudokrevnost

~ extrémní přecitlivělost na změny počasí a tlaku, migrény, slabost

~ suchá rozpraskaná kůže bledý nezdravý barvy tenká jako papír, větši tendence tvorby modřin

~ od nepravidelné menstruace s poměrně minimálně bolestivým průběhem, přes krvácení trvající i tři týdny, až po téměř úplnou ztrátu menstruace (momentálně to dostanu tak jednou za víc jak půl roku a s šílenými bolestmi)

~ podrážděnost, náladovost jdoucí ruku v ruce s hpo, depresemi a emociální labilností je kombinace pomalu na umření

~ suchý slabý lámavý vlasy, který víc a víc vypadávaj a řídnou (a to jsem jako malá měla dlouhý hustý vlasy, nádherný a zdravý)

~ lámající a loupající se měkký nehty

~ rozpraskaný suchý rty

Nevím, proč to sem vlastně píšu. Možná prostě potřebuju tuhle špinavou ošklivou pravdu vidět napsanou. Možná, já nevím.

Posrala jsem si tělo, den za dnem, rok za rokem. A dělám to dál. I když mě to zabíjí. Rychle. Požírá mě to zaživa. Není to pěkný. Není to lehký. Není to zábavný. Takže, tady to máme, tohle to přináší

[danielborn]

Jak jsem nevylezl na osmitisícovku: Klid před bouří

O tom, jak jsme se dostali tam, kde teď jsme, už psát nebudu - pokryl jsem to v prvním díle tohohle čtyřdílnýho seriálu.

Nad hranicí života - cesta do base campu

Cesta do základního tábora (dále BC) z Jhula campu jde přes Baltoro ledovec a je na internetu označovaná za jeden z nejhezčích horských treků na světě. Jako. Nevim. Výhledy jsou tam fakt skvělý. Koukáte na hory, o kterých už roky slýcháte. Ale jde se po sutí pokrytém ledovci, krok sun kron. Poslední zeleň, kterou jste viděli, byla někde mezi prvním a druhým kempem, stejně tak i poslední zpívající pták. Tady jsou už jen napakovaní osli, koně, koňoosli a my s pár desítkama nosičů.

Naše první setkání s nosiči a personálem v Jhula campu.

Nosiči a personál kuchyně nám z treku, alespoň po komfortové stránce, udělali absolutní pohodu. Každej den nám ráno udělali snídani, naložili věci, sbalili stany a odpoledne zase všechno postavili: společenský stan se židlema a stolama, kuchyň a stany na spaní s matracema namísto karimatek.

Odpočívající nosiči na Baltoro treku

Taky jsme vyhráli proslulého kuchaře Zahira. Mistr v oboru expediční kuchyně. Doprovází pravidelně Máru Holečka na jeho pákistánských expedicích a známe teda jedno z tajemství Márova úspěchu - spokojený žaludek. Zahir fakt dokázal překvapit každej den - třeba když měl jeden z trekařů, co nás doprovázení na treku, narozeniny, Zko upeklo na benzínovém vařiči výbornej dort (jak se peče na vařiči?!). Takže od polívek, přes hlavní chody až po dezerty jsme si mlaskali.

Zahirův master-piece: Narozeninový dort pro trekaře Tona

No a když jsem zmiňoval spokojený žaludky, tak jsme sice byli všichni spokojení při jídle, ale po jídle se našima věrnýma společníkama staly Smecta, Endiaron, Ercefuryl a další prášky řešící ony problémy. Věčný téma teda bylo co se s čím může kombinovat a kolik čeho už je moc. A taky fekální humor, ten nesmí chybět na žádný expedici.

Varování: Následující odstavec je vege-unfriendly.

Taky teda furt mizely nějaký zvířata z našich zásob. Na začátku jsme měli asi 3 krabice živých kuřat. Dostaly se do výšky tři-osm a zbyly z nich snad jen pařátky. Taky si matně vybavuju nějaký kůzlátka, ale i ty čekal smutný osud. A v neposlední řadě jednoho mladého Jaka - ten za námi přišel s jinou expedicí až do BC, kde si ho pamatuju až v momentě, kdy jeho hlava ležela metry od stažené kůže, zatímco maso bylo v „lednici“ - teda v barelu zahrabeném ve sněhu.

Pohled na K2 z Concordia campu

Dost ale omáčky, jdem nahoru.

Už v den cesty do BC jsem se probudil a bylo mi blbě, celej den se to jen zhoršovalo a když jsme po nekonečné cestě došli do tábora, lehl jsem si na zem a snažil se vzpamatovat. Další dva dny měly být rest daye, naše vůbec první od začátku treku. Zanedlouho se ale ukázalo, že Martinův plán na rest day (na ten by přece žádnej plán být neměl, ne?:D) je trošku jinej, než jsem si představoval. První den byl v pohodě - přebalování, vybalování, praní, ale druhej den jsme šli v 5 ráno směrem k C1 (první výškový tábor aka camp 1 aka C1) s plánem dojít třeba na půl cesty a udělat tam vynášku/depozit (teda nechat tam pytel věcí, který další den naložíme na záda a donesem do C1). Každej jsme na vzali tak 10 kg a vydali se na cestu. Ta trvala zhruba 3 hodiny a vedla ledopádem, kterej byl - ve srovnání s jeho stavem na konci expedice - ve velmi dobrém stavu. Ale furt je to ledopád, takže lanová družstva (např. 3 lidi navázaní na jednom laně), trhliny, občasné vertikální výšvihy a další srandy. Depozit jsme nechali ve výšce 5 555 m n. m., kde Martin poprvé vykašlal krev. Znepokojující? Určitě, ale zdálo se, že ho víc trápí, že mu nefunguje telefon. :D

Pomalý postup ledopádem mezi BC a C1

Další den se vyráželo zase v 5, ale tentokrát s větší náloží (a s vidinou toho, že v depozitu každý zase nafasuje, co včera odložil) a s výš položeným cílem - C1 v 5 900 m n. m. Cesta to byla dlouhá. Dokonce podle mého deníku „zkurveně dlouhá“. Zabrala nám 10 hodin. Navíc poslední kilometry jsme šli v bílé tmě, která nepomáhala morálce skupiny. Ale zvládli jsme to a po zbytek dne nám jen bylo blbě. Takže jsme asi v 17 hodin šli spát.

C1 s vrcholem Gasherbrumu II

Ne, že by se člověk dobře vyspal, ale to nevadilo, protože další den následoval rest day. A takovej, jakej bych si představoval. Bylo mi tak špatně, že jsem se z leže zvednul, jen když jsem fakt hodně potřeboval na záchod. Jinak jsem nevytáhl paty ze stanu. O mém stavu vypovídal i výsledek naší oblíbené hry - měření saturace krve pulsním oxymetrem. V tento den jsem dosáhl skupinového all-time-low výsledku ve výši 42 %. Když teď koukám na ty internety, píšou: „60 % a níže - bezprostředně hrozící hypoxické křeče a bezvědomí“. Ale třesky plesky, pod 60 jsem měl skoro furt a vědomí jsem si udržel.

Jenomže ani další den nebyl sluníčkovej. Sestupovali jsme do BC a já už pár set metrů od C1 zjistil, že to nejsem schopnej dát. Určitě ne bez pomoci a bez prášků. Celej svět se mi totiž motal a já byl jen v roli pozorovatele - neměl jsem kontrolu nad nohama - ty lítaly ze strany na stranu a co víc, nekoordinoval jsem ani řeč - když jsem chtěl na kluky zavolat „stůjte“ vydával jsem jen takový přerušovaný skřeky. Dal jsem si teda první z prášků z našeho „sestupovýho balíčku“. Ten obsahoval věci od A do Z na to, aby se člověk dostal v jakémkoliv stavu dolů. Diluran nejspíš nezabral, ale ujali se mě Filip s Víťou - za což jsem jim fakt vděčnej, bez nich bych se dolů sám nejspíš nedostal, určitě ne ten den. Cestou jsem potřeboval pauzu co pár minut a vždycky, když jsme se rozešli, chtělo se mi omdlít - celkem akutně :D Klukům za jejich trpělivost a motivační kecy, co nemám rád, a co mě ale dostaly do BC, klobouk dolů. Každou hodinu cesty jsme měli vysílačkovou relaci se zbytkem skupiny a komunikovali jsme naší polohu. Teda spíš kluci jí komunikovali :D Já říkal furt jen svý: „s———tů—jte!“. Do BC nám to trvalo o několik hodin dýl než zbytku skupiny. Já se tam jen svalil do židle, kluci mi sundali mačky (tomu říkam servis!) a pustili jsme si „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ a další dva filmy. Ale lidi, jak krásně se mi v noci spalo!

Náš Base camp. Vpravo je vidět stan na sprchu a společenský stan s kuchyní.

Následoval rest day, kterej utekl jako voda. Člověk vstane v 9, dopoledne se zvládne sotva vysprchovat, a po obědě už zase balí baťoh na další den. To jsme totiž vyráželi ve 3:30 ráno směrem - kam jinam než - do C1. Tentokrát ale s plánem jít následující den do C2.

Takhle brzo ráno se chodilo kvůli vedru. Nepřeháním, ne teplu, ale vedru. Slunce tam praží tak nemilosrdně, že se mu snažíte vyhnout a schovat jak jen to jde. Navíc nikde není stín, takže tak od 7 ráno začne výheň. Sníh/led měkne -> lidi se propadaj do trhlin, voda v lahvi dochází a kůže se peče. Do C1 jsme se dostali po 5 hodinách chůze - takže za poloviční čas oproti předešlý etapě. Měli jsme na zádech o dost míň věcí (stany a další věci jsme už měli vynesené) a taky už jsme na C1 byli alespoň částečně aklimatizovaní. Ve stanu ale bylo peklo. Celkem doslova. Hodinky přestaly měřit teplotu na 65°C. Takže alespoň vidíte, že to s tím horkem nepřeháním. Snažili jsme se teda jen nějak odpočinout a přečkat čas, než zajde slunce. Do stanu jsme nosili igelitky sněhu na ochlazování, smotali jsme karimatky na půl, aby přes podlážku sníh z pod stanu ochlazoval vzduch, a na střechu stanu jsme dali péřový spacáky, aby izolovaly z vrchu přicházející teplo. No hrůza. Večer se západem slunce zase rapidně ochladilo - teplota šla na -10° a přes noc začalo brutálně sněžit.

Cesta do C1 - je to do kopce

Pro tentokrát končím tady, protože další den je příběh sám o sobě. To se to ve mně celý zlomilo.

[reshiiii]

Nedeľný obed = politika a hovno.

Ak chceš rezne, musíš počúvať o rasizme.

A ak chceš z tej omáčky, priprav sa na omáčku o lgbt+

[gingercinnamonblog]

Sushi sendviče (onigirazu) s avokádem, mangem a sladko-slanou arašídovou omáčkou

20.7.2020

Ingredience:

Na 6 sendvičů

280 g sushi rýže

2 lžíce rýžového octa

1,5 lžíce třtinového cukru

1 lžička soli

6 plátků nori řasy

1 větší mago

1 větší avokádo

3 lžíce arašídového másla

2 lžíce tamari nebo klasické sójové omáčky

1 lžíce javorového sirupu

špetka chilli

Postup:

Rýži propláchněte a dejte do hrnce a zalijte vodou tak, aby hladina byla asi 1,5 cm nad rýží. Vařte na středním plameni doměkka. Smíchejte arašídové máslo, tamari, javorový sirup a chilli v misce a prozatím dejte stranou. V další misce smíchejte ocet s cukrem a solí a promíchejte. Směs pak vmíchejte to dovařené rýže a nechte pod pokličkou. Mango oloupejte a nakrájejte na plátky. Avokádo rozpulte, vyndejte pecku a nakrájejte na plátky ještě ve slupce a nechte je v ní. Připravte si potravinářskou fólii/ pečící papír na více použití a řasu dejte doprostřed. Doprostřed řasy pak dejte asi 1,5-2 lžíce rýže a vytvarujte čtverec, jehož vrcholy budou směřovat doprostřed stran řasy (pro jistotu přikládám fotku).

Na rýži dejte plátky manga, arašídovou omáčku a avokádo (vyndejte plátky avokáda ze slupky lžící) a přikryjte další rýží (také 1,5 lžíce). Namočte si prsty a navlhčete celý povrch řasy kde není rýže. Přehněte nejprve jeden roh řasy, řasu opatrně napněte (pomožte si fólií) a dejte přes rýži. Opakujte nejprve se sousedními rohy řasy, nakonec zahněte protější roh a celý sushi sendvič "zalepte" (namočená řasa by měla lepit, když nelepí, přidejte trošičku vody). Každý zabalený sendvič dejte na talíř chladit do lednice. Hotové a vychlazené sendviče můžete podávat, jak jsou, rozpůlené nebo s další arašídovou nebo tamari omáčkou. A doporučuji je sníst co nejdřív a neskladovat víc dní v lednici. Dobrou chuť!

Vegan onigirazu with mango, avocado and sweet&salty peanut sauce - you can find the recipe in English here on my Instagram profile: https://www.instagram.com/gingercinnamonblog/

[2wnikiangel]

Nejdražší bratr / The dearest brother

Fandom: Free! Lengt: Oneshot, 20.000+ words   Rating: G (General) Warning: None Parning(s): implied-Makoto/Haruka, Ran/Original Male Character Character(s): Makoto Tachibana, Haruka Nanase, Ran Tachibana, Ren Tachibana, Tachibana family, Original Male Character Tag(s): Family Feels, Family Fluff, Brotherly Love, Brother-Sister Relationship, Slight Angst, pre-relationship MakoHaru, Not Beta Read

Makoto měl zrovna mezi hůlkami červenou papriku, když se mezi dveřmi objevila Ran. Paprika s hlasitým šplíchnutím dopadla zpět do omáčky a umazala mu kus jeho oblečení. Ta dívka, která stála mezi dveřmi, přeci nemohla být jeho sestra. Jeho malá sestřička s dlouhými olivovými vlasy sepnutými do dvou roztomilých růžků, která milovala květinové vzory a koťátka přeci nemohla být – tahle. A Makota to znervózňovalo. Ran rozhodně nevypadala jako jeho – dvanáctiletá! – sestra. x Makoto had a red pepper between his chopsticks when Ran appeared between the doors. With a loud splash, the pepper fell back into the sauce, smearing a piece of his clothing. The girl standing in the door couldn't be his sister. His little sister with long olive hair clasped in two cute horns, who loved floral patterns and kittens couldn't be - this one. And Makoto was nervous. Ran definitely didn't look like his - twelve years old! - sister.

Read online on AO3 in [czech original] or [english translation].

A/N CZ: A je to tady! Dlouze jsem přemýšlela, jak po dvou letech nejaktivnější fáze zaplout do vod fandomu Free!, než jsem se rozhodla, že to udělám jako vždy po svém - a napíši fanfikci. Nápadů bylo (a stále je) mnoho, ale s jakou povídkou začít? Nakonec, místo velmi dlouhé MakoHaru oťukávačky nebo žhavého SouMako, co dokázalo zapařit i okno v pokoji, kde jsem to psala; to vyhrála povídka zaměřena na Makota a jeho vztah se sestřičkou Ran, která už nám začíná pomalu dospívat. A kdy jindy ji uveřejnit, než na narozeniny naší nejoblíbenější kosatky? :) Takže - Všechno nejlepší Makoto! Tohle je pro tebe! PS: Ano, obě zmíněné povídky dopíši a též uveřejním, protože - Ahoj Free! fanoušci, odteď se s povídkami zaměřím i na vás. :P

A/N ENG: And here it is! I thought for a long time about how, after two years of the most active phase, I would sail into the waters of the Free! fandom, and I done it in my own way - by writing a fanfic. There were (and still are) many ideas, but what story to start with? After all, instead of a very long slow burn MakoHaru or a hot SouMako that could steam a window in the room where I was writing; won the fanfic focused on Makoto and his relationship with his sister Ran, who is already slowly growing up. And when else to publish it than on the birthday of our favorite killer whale? :) So - Happy Birthday Makoto! This is for you! PS: Yes, I will write and publish both mentioned fanfictions, because - Hi Free! fans, from now on I will focus on you too. :P

[cookycz]

Nejlepší způsoby na zahuštění omáčky, klasické ale i moderní varianty. Některé Vás překvapí. http://dlvr.it/T820B6