#Konec roku

[kralovna-ne-stesti]

S blížícím se koncem roku jsem pocítila silnou nutnost vyházet všechno špatné jídlo a mrtvé kytky z bytu. A postarat se, aby kvásek a kombucha žili.

[opily-zajic]

Svatbus hysterias

V žádném předchozím zaměstnání jsem neviděla tolik plačících žen. A nikdy jsem netušila, že jich takové množství potkám právě v copycentru.

Tito lidé mají s tiskem zkušenost (v těch lepších případech) tak akorát s jejich kancelářským hápéčkem z roku dvatisícemálo, na kterém si jednou za čas vytisknou nějakou prachobyčejnou fakturu na prachobyčejném papíře a nazdar. Je to jenom papír, je to jenom nějaký text. Ale jakmile se někdo má brát, tak jenom nestačí. Vše musí být krásné, zapamatovatelné, jedinečné. Je to jejich velký den. A společně s jejich velkým dnem přicházejí i velké požadavky. Které my, nebozí zaměstnanci a brigádníci, přijímáme na svá ztěžklá ramena. A tu tíhu neseme i přesto, že častokrát ani nechápeme, co po nás ti dva chtějí.

Nastávající mají vždycky naprosto přesnou představu o tom, co chtějí - a vždycky naprosto špatné podklady, které vedou kamkoliv jinam, jenom ne k jejich vysněným představám. Jmenovky, plakátky, kartičky a další tiskoviny jsou tím posledním, na co se při svatbě myslí. V obrovských úkolech, které vůbec organizace tohoto óó velkého dne obnáší, tyhle věci postrádají na své důležitosti. Ale jak jsme se všichni kolem - někdo, jako třeba já, a to hned v prvním týdnu zaměstnání - přesvědčili, tak lze očividně ztroskotat i na těchto maličkostech, které se po vstupu do copycentra stávají nepřekročitelnou bariérou a hrozbou křiku.

"Dala jsem tam ořezové značky," říká slečna hrdě, ale její ořezové značky jsou jenom náhodnými, křivými (!!!) čárami, k tomu na každé stránce jinak velké. Když přicházím s oznámením, že takhle vypadat nemůžou, tak se setkám s hněvem.

"Nastavila jsem to na B1," říká druhá sebevědomě, ale v moment, kdy s kolegyní oznámíme, že tenhle formát neviděl B1 ani z vlaku, tak se rozpláče. Vždyť to opravíme, říkáme jí, to není vůbec problém, ale je už pozdě. Slzy tečou a pohled manžela se nemůže rozhodnout, jestli se koukat omluvně vůči nám, nebo ochranářsky vůči ní.

Nastávající manžel svou budoucí ženu konejší a víská ve vlasech. Neboj, to bude dobrý, to zvládnem. Slyším každé slovo. Co přesně tím myslí, kdo má co zvládnout? Já mám dobře nařezat jmenovky na stůl, na kterých podle všeho stojí celičký obřad, nebo ti dva mají zvládnout tuto ohromnou krizi v copycentru, na kterých podle všeho stojí celičký jejich život?

V práci s těmito hysterickými svatebčany záleží na každičkém milimetru. Udělám-li jedinou chybu, řeknu-li jediný komentář, který se vyhýbá jejich náladě, trvá-li mi to jenom o minutu déle nebo vidí, že během toho, jak se jim něco tiskne, obsluhuju další zákazníky... tak je konec. Ani gratulace a hodně štěstí ve svazku při placení nepomáhá. Kdyby se ty dveře nezavíraly samy, tak už dávno třískají.

Od té doby vždy, když vidím takové páry u pultu, tak se za něj sama schovávám. Vidím je jako časovanou bombu, která vybouchne kdykoliv, kdy si já - začínající zaměstnanec - dovolím na cokoliv sáhnout. Na tyto osoby ještě nemám dostatečný level tiskařského sebevědomí a mámvpičismu. Zoufale mrkám na kolegyni a ta jde většinou do boje se mnou.

Jsou ale i hezké případy, které mě vždycky potěší - odpoledne, kdy strávím se sympatickou slečnou i hodinu tím, že spolu něco tiskneme, zkoušíme papíry, domlouváme se, omlouváme se, děkujeme a smějeme se. Usmíváme se na sebe, ona je trpělivá, já veselá. Nevím, kde se tyhle ženské berou, ale nedivím se, že si je někdo brát chce. Právě od nich odcházím s úsměvem a kolegovi se svěřím s komentářem, že kdyby mě nějaký chlap nepředběhl, tak jí ten prstýnek rvu na ruku už dávno.

Já mám tu práci ráda. Vlastně i ty svatby jsou moc fajn. Jen vám při tom nikdo nesmí srát na hlavu.

[tbharashi]

Všechny gyaru věci v češtině co jsem našla na internetu .☆*

Ahoj ♥︎.* Dnes vám ukážu jak moc limitované gyaru informace v češtině jsou! Moc ráda bych řekla, že mi všechno trvalo dny dohledat, ale je toho tak málo, že to trvalo snad jen hodinu! D-:

Instagram

Na instagramu jsem toho moc nenašla. Ať už jsem hledala několik výrazů, nic zajímavého se neobjevilo.

"Czgal" mi vyhledalo jen náhodné profily které mají tenhle výraz ve jméně. Žádný účet nebyl gyaru a většina ani nebyla v češtině.

Jak můžete vidět, "czech gyaru" mi nevyhledalo nic.

Výraz "czech gal" mi vyhledalo české, ale ne gyaru účty. Většinou to ukázalo ženy a nebo posty o make-upu. Tohle není překvapení, když "gal" v angličtině znamená "holka" (když to nebereme v gyaru kontextu.)

"Česká gyaru" mi vyhledalo gyaru účty, ale v japonštině nebo v angličtině.

Tumblr

Co bych asi řekla? Na tumblr je to podobná story jako na instagramu. Vlastně, stáhla jsem si tumblr jen proto, abych zde našla nějaké jiné české gals, protože kde jinde než tady, že? No, nakonec to vypadá, že jsem tady jen já. (V současné době.)

"Česká gyaru" vám na Tumblru nenajde nic.

Oba pojmy "cz gyaru" a "czech gyaru", vám najde jen příspěvky ode mně.

Ale! Našla jsem jednoho českého člověka, který v letech 2014-2018 reblognul několik gyaru věcí. Nesnažila jsem se je kontaktovat, jelikož to vypadá, že na gyaru úplně zapomněli. Ale vidíme, že se někdo dříve zajímal!

Google

Snad nejvíce odměňující část tohohle všeho! I když pořád není moc, je to o dost více než na tumblru nebo instagramu!

Jeden z prvních odkazů, co se vám ukáže je právě tento facebook účet. Byl aktivní od roku 2017 až po rok 2019! Většinu postů na tomto účtě jsou hime gyaru outfit inspirace. Facebook mi bohužel nechtěl ukázat kdo těch 6 sledujících je.

A to nejlepší na konec, je tato livejournal komunita! Byla vytvořena v roce 2008 a poslední příspěvek na ní byl udělán v roce 2010, od "Sweetlolita" kde se ptá, jestli někdo na tomto fórum ještě existuje (ukázalo se, že ne.) Komunita měla dohromady 8 aktivních členů. Pokud se podíváme do sekce "Profile", je tam napsáno toto:

"*významně si odkašle*

Vítejte v czech_gyaru!

Tohle není nic jiného než komunita pro české a slovenské Gyaru, kde se můžete seznámit s někým takovým z vašeho okolí. Stačí kliknout na "Join this community". Psát můžete normálně česky/slovensky a to vaše Gyaru pokusy, outfity, tipy, zážitky, cokoliv. ^^

Jenom podotknu, že tohle celé vzniklo díky ManDy (kawaiiimandy), Hime (cawaii_baby) a mně (kawaii_and_core), tak trochu inspirace všemi těmi Gyaru komunitami, co tu jsou. ^___^

Snad nás tu bude co nejvíc a dáme nějakej ten sraz!!! *.*"

Podle toho, co jsem tam pročetla, sraz se nikdy nestal. Většinou tam lidé dávali gyaru wallpapers, nebo posílali své outfity atd. Fotky jsou v téhle době bohužel nedostupné. Všechny účty zmíněné v popisku, byli vymazány, ale našla jsem nějaké fotky, které na livejournal dala "kawaiiimandy", což mi dokázalo, že někdo českého původu v roce 2008 doopravdy praktikoval gyaru!

A to je vše! ♥︎○.

Jsme na konci! Snad vás tohle neunudilo k smrti a uviděli jste něco zajímavého! Jestli máte nějaké otázky o gyaru, tak mi můžete napsat do mého asku. <3 Mějte se!

[nedavam-smysl]

Nesnášim ten divnej pocit z prvního dne v roce. I když člověk konec roku neprožívá a neslaví, tak 1. Ledna všechno zaručeně zeje divnou prázdnotou, která nejde setřást.

[ciernomodryhavran]

Zdravím lidičky, jelikož je už skoro konec prázdnin, blíží se s ním i začátek školního roku. Pro mě to znamená první rok na vysoké škole, ale také první rok na kolejích.

Nemáte někdo nějaké tipy, triky a rady co si vzít/nevzít, na co rozhodně nezapomenout a tak?

(Pokud by se tu našel někdo kdo konkrétně byl na kolejích VŠB a byl by ochotný odpovědět na hodně otázek, velmi bych si toho vážila)

[videli-jste-tento-film]

tumblr nezná 100 filmů! aneb 18. statistika

Nenasytná Tiffany (2015) : nezná 91,5 %, vidělo 4,2 %

Konec srpna v hotelu Ozon (1966) : nezná 88,3 %, vidělo 5 %

Záhrada (1995) : nezná 86,1 %, vidělo 1,4 %

O slavnosti a hostech (1966) : nezná 84,6 %, vidělo 6,2 %

V žáru královské lásky (1990) : nezná 84,4 %, vidělo 6,3 %

Hezké chvilky bez záruky (2006) : nezná 84,1 %, vidělo 1,4 %

Pirko (2016) : nezná 83,6 %, vidělo 1,5 %

Anděl Exit (2000) : nezná 83 %, vidělo 1,9 %

Dívka s mušlí (1980) : nezná 82,5 %, vidělo 4,8 %

Eva Nová (2015) : nezná 81,4 %, vidělo 1,7 % N

nenáhodné poznatky: speciální faktoidní edice

zastoupení filmů podle dekády vypadá takto:

Tedy nejvíce filmů ze stovky neznámých pochází z počátku tisíciletí, následují roky 2010–19 a na třetím místě máme osmdesátky. Ale pokud se podíváme na všechny filmy z daného desetiletí, zjistíme, že nejméně známe filmy z čtyřicátých let (v absolutních číslech je to pět filmů neznámých a jeden známý, ale neviděný), dvacátá léta nepočítaje. Naopak nejvíce známe filmy z padesátek, což není překvapivé, protože většina filmů z tohoto období, o kterých se hlasovalo, byly pohádky nebo klasiky typu Švejk.

nejvíce neznámých filmů je z roku 1966, je jich... 6 (*devil eyes*)

o těchto filmech v průměru hlasuje 65,93 člověka (dovolím si říct... 66), u všech filmů je to 71,18 osoby a u viděných filmů 76,83

pro jednou se seriózně pobavme taky o žánru:

Tento lame graf znázorňuje, že 57 filmů je na ČSFD označeno jako komedie, 39 jako drama, 9 jako pohádka, 8 jako krimi, psychologický, fantasy nebo horor, 7 jako romantický, 6 jako sci-fi a pak nějaké další drobné. Nutno podotknout, že kategorizace ČSFD jsou často hodně podivné a nedá se jim věřit.

a nakonec něco o režisérech (hvězdičkou jsou označeni ti, kteří figurují také v žebříčku viděných filmů):

4 filmy – Juraj Herz*, Tomáš Vorel, Karel Kachyňa, Zdeněk Podskalský*, Martin Frič*

3 filmy – Vladimír Michálek, Ladislav Rychman, Jan Švankmajer

2 filmy – Andy Fehu, Jan Schmidt, Jan Němec, Věra Chytilová, Jaroslav Soukup, Dan Svátek, Miroslav Cikán, Josef Pinkava, Jiří Strach*, Jiří Mádl, Martin Kotík

1 film – Martin Šulík, Lucia Klein Svoboda + Petr Svoboda, Jiří Svoboda, Marko Škop, Tereza Nvotová, Jasmina Bralić-Blažević, Aurel Klimt*, Otakar Fuka, Vladimír Slavínský, Martin Ťapák, Martin Hollý, Šimon Pešta, Ivan Passer, Bořivoj Zeman*, Jaroslav Papoušek, Vítězslav Hádl, Jaroslav Balík, František Vláčil, Marek Dobeš + Štěpán Kopřiva, Zdeněk Sirový*, Pavel Soukup, Ondřej Trojan*, Jiří Menzel*, Filip Renč*, Oldřich Lipský*, Miloš Forman, Irena Pavlásková, Jonáš Karásek, Libuše Koutná, Gustav Machatý, Ester Krumbachová, Zdeněk Troška*, Jindřich Polák*, Braňo Mišík, Jaromil Jireš, Miroslav Šmídmajer*, Zdeněk Jiráský, Tomáš Pavlíček, Ota Koval, Kryštof Hanzlík, Václav Marhoul, Milan Cieslar*, Bohdan Sláma, Petr Zelenka, Filip Remunda + Vít Klusák, Jiří Krejčík, Václav Vorlíček*, Helena Třeštíková, F. A. Brabec*

A to by myslím stačilo. Tentokrát to bylo mnoho dat a faktů, málo dojmů. Tak ty třeba zase příště, až něco uvidíte. Všechny filmy mimo top 10 pod perexem. Pá.

Špína (2017)

Babičky dobíjejte přesně! (1983) N

Řád saténových mašlí (2000)

O kouzelném zvonu (1998)

Pumpaři od Zlaté podkovy (1978)

Dva týdny štěstí (1940)

Pacho, hybský zbojník (1975)

Dotek motýla (1972)

Tichá bolest (1990)

Prach a broky (2015)

Pražská 5 (1988)

Kráva (1992)

Intimní osvětlení (1965)

Fantom Morrisvillu (1966)

Jídlo (1992)

Hodinu nevíš... (2009) N

Prázdniny v Provence (2016)

Provdám svou ženu (1941)

Ohnivé ženy mezi námi (1987) N

Kam čert nemůže (1959)

Všichni musí být v pyžamu (1984)

Křtiny (1981)

Milenci v roce jedna (1973)

Dým bramborové natě (1976) N

Byl jsem mladistvým intelektuálem (1999)

Smuteční slavnost (1969)

Hra o jablko (1976)

Městem chodí Mikuláš (1992)

Shoky & Morthy: Poslední velká akce (2021)

Lesapán (2015)

Výbuch bude v pět (1984)

Pějme píseň dohola (1990)

Zločin v šantánu (1968)

Klec (2019)

Na vlastní nebezpečí (2007) N

Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982) N

Kočár do Vídně (1966)

Jak ukrást Dagmaru (2001)

Ohnivé ženy (1984)

Smrt talentovaného ševce (1982)

Černý Petr (1963)

Pojedeme k moři (2014)

Valentin Dobrotivý (1942)

Když Burian Prášil (1940)

Skřítek (2005)

Čas sluhů (1989)

Invalid (2023)

Pánská jízda (2004)

Kdo probudí Pindruše...? (1989)

Na střeše (2019)

Erotikon (1929)

Vražda Ing. Čerta (1970)

Deváté srdce (1979)

Andělská tvář (2001)

Ikarie XB-1 (1963)

Roztomilý člověk (1941)

Nikdy neříkej nikdy (2023)

Učitel tance (1994)

Vy nám taky, šéfe (2008)

Případ mrtvého nebožtíka (2020)

Hrdinný kapitán Korkorán (1934)

Dáma na kolejích (1966)

Poupata (2011)

Chata na prodej (2018)

Svatba upírů (1992)

Úsměvy smutných mužů (2018) N

Kočičí princ (1978)

Královský slib (2001) N

Morgiana (1972)

Něco z Alenky (1988)

Anton Špelec, ostrostřelec (1932)

Je třeba zabít Sekala (1998)

Mazaný Filip (2003)

Colette (2013) N

Otesánek (2000)

Instalatér z Tuchlovic (2016)

Sestřičky (1983)

Venkovský učitel (2008)

Knoflíkáři (1997)

Český sen (2004)

Drahé tety a já (1974)

Upír z Feratu (1982)

Jen ho nechte, ať se bojí (1977)

Tři životy (2007)

Vyšší princip (1960)

Metráček (1971)

Kdo chce zabít Jesii? (1966)

Katka (2009)

Kouř (1990)

V peřině (2011)

[prospercz]

Den 35

Smažím se. Na zádech mám určitě rybníček, pot mi teče z čela dolů na nos a kape rytmicky na zem přede mnou. Potí se mi dokonce i podkolenní jamka, a to už je co říct. Je 8 ráno a už 35 stupňů ve stínu.

Vzbudil jsem se s pocitem, že už jsem ušel 20 mil. Přitom mám být čerstvý a 20 mil dneska ujít. Nicméně je mi o dost líp než včera večer. Jen jsem unavený. Dneska jsem poprvé za celou dobu tady odložil budíka o půl hodiny. Tak moc se mi nechtělo ven. Proč si tohle vlastně dělám? Proč jsem si to vymyslel? Co mě motivuje?

Je těžké vybrat jednu věc, kvůli které to celé absolvuju. Je toho totiž víc. Hlavním důvodem ale určitě bude si dokázat, že to zvládnu. A že jde dělat i takovéhle šílenosti s diabetem. Celý život mi totiž někdo říkal, co všechno dělat nesmím. Všechny ty školní výlety a později i mimoškolní akce, na které jsem buď nemohl nebo musel mít nějaký doprovod. Nikdy jsem třeba nebyl na letním táboře. Nemám to rodičům za zlé, naprosto je chápu a choval bych se nejspíš stejně. Prostě mají o svoje děti strach. Taky bych měl. To ale nemění nic na tom, že mi spoustu takových věcí prostě uteklo.

Nedělám to jen pro sebe, dělám to pro všechny diabetický děcka, aby věděli, že když dostatečně chtějí, tak můžou skoro cokoli. Jasně, je potřeba vše líp promyslet a naplánovat, ale dá se to. Důležité je se toho nebát a hlavně začít. Nenechte se tím omezovat! Přijměte to jako součást vás a naučte se s tím žít. Je to mnohem snazší než to celý život odmítat.

Ještě dva roky zpátky jsem si říkal, že tohle je věc, kterou nikdy nepodniknu. Jeden z mých nesplněných snů. Prostě nemůžu, stejně jako spoustu dalších věcí. Pak jsem nad tím ale začal víc přemýšlet. Začal jsem hledat řešení a způsoby namísto výmluv. A hle, najednou to začalo dávat smysl. A teď jsem tu už přes měsíc a zatím jde všechno skvěle.

Motivuje mě už samotná představa, že strávím půl roku někde venku v přírodě. Že se každé ráno probudím a uvidím východ slunce. Že budu před spaním sledovat západ slunce pokaždé na jiném místě a v noci koukat na oblohu plnou hvězd. I když to vypadá, že si tady ustavičně stěžuju, jsem tady vlastně strašně spokojený. Dělám něco, co mě hrozně baví a naplňuje mě to tak extrémním pocitem štěstí, že mám občas chuť po trailu ne chodit, ale běžet. Bojím se momentu, až tohle skončí.

Ještě mám jednu další motivaci. Mám v Brně kamarády (zdravím Ryťu a Aničku), kteří se rozhodli, že paralelně se mnou se budou snažit ujít/ujet/uběhnout stejnou vzdálenost. Takže se teď postupně předháníme, kdo je na tom lépe. Je to sice blbost, ale mně to od nich přijde fakt moc pěkné.

Musím říct, že mě motivuje to dojít už i jen proto, abych nezklamal všechny ty lidi, kteří to teď každý den čtou. Moje mamka se postarala o to, že to ví snad každý v okruhu 100 kilometrů. Nesmím je teď zklamat a skončit dřív, než dojdu až na konec. A co bych pak vyprávěl svým kamarádům, kdybych to vzdal? Nene, to by nešlo. Hezky si to odšlapu až do konce.

[boylookatyoulookingatme]

Ahhh, čecháčci moji, tady je tolik dětíí. Posranej konec školního roku ahhh. A ten vlak má zpoždění ahhh

[belldandye-blog]

Vilma Kadlečková o fanfikcích

Díky přímluvě Womisky mám pro vás oficiální stanovisko Vilmy Kadlečkové k fanfiction a k fanouškovské tvorbě jako takové.

Ráda bych z něj totiž později citovala do hesla Mycelium na Fanpolis. 🙂 Milí členoví hnutí Obrození 2.0 i vy další, šiřte, prosím toto poselství dál a v ideálním případě by vás to mohlo inspirovat k tomu, abyste také napsali na Mycelium nějaké ty fanfikce. 😛

Fanfic chápu jako naprosto přirozenou součást literárního světa a jako krásné propojení autora se čtenáři. Je to logický způsob, jak začít s vlastním psaním: autor fanfikce si vypůjčí postavy, které si v nějaké knize zamiloval, vypůjčí si fikční svět, ve kterém mu bylo dobře, tím si ušetří práci, kterou jinak autoři mají s budováním prostředí a vztahů, a může si s hotovými postavami rovnou hrát a použít je podle svého. Taky je to způsob, jak napravit nějaký neblahý dějový zvrat nebo špatný konec, který čtenáře v originálním díle naštval, a dopřát postavám lepší osud nebo šťastnou lásku. Sama jsem ve skutečnosti taky začínala psaním fanfikce, akorát se tomu tehdy ještě tak neříkalo: psala jsem ji někdy kolem roku 1986, to mi bylo patnáct let, a byla to fanfic na Dumasovy Tři mušktetýry, ve které Athosova syna Raula, který v originálním díle zemře, zachrání mimozemská vévodkyně v létajícím talíři.

Vím, že k Myceliu fanfikce vznikají (něco v psané podobě, něco dokonce jako čtený podcast). Většinou je to homosexuální slash (což jistě souvisí s tím, že v Myceliu jsou dva výrazní mužští hrdinové, mezi kterými je dramatické napětí; jejich neustálé konflikty vlastně celý příběh táhnou a dojde mezi nimi k ledasčemu, ovšem tohle vyústění jsem nedopustila). Nijak mě to neuráží, s chutí si to přečtu 🙂 Občas ke mně taky po sítích doputuje fanart – obrázky a dokonce animace. Pak se v souvislosti s Myceliem vynořila ještě jedna fanouškovská aktivita, a to je tvorba jazyka. V Myceliu je mimozemský jazyk – össein –, ale moc péče jsem mu nevěnovala a neměl žádná pravidla. Pak se ale mezi čtenáři našli dva lingvisti, kteří vymysleli celou gramatiku, výslovnost a etymologii. Díky nim mám program na generování össenských slov a překlady různých termínů. Také vzniká myceliální wiki. Obecně beru všechny tyhle fanouškovské aktivity jako tu největší poklonu: to, že někomu na těch postavách a světě natolik záleží, aby mu stálo za to sednout k počítači a investovat svůj čas a úsilí, aby jim dopsal další scénu nebo vymýšlel reálie, je ta nejlepší věc, která se autorovi může stát, protože to znamená, že jeho svět žije a příběh rezonuje se čtenáři a že si ho berou za svůj.

A naopak: myslím, že autor ani nemá právo fanfikce zakazovat. Tím, že dopustil, aby kniha vyšla, se jeho svět a postavy staly součástí oceánu příběhů, ze kterého všichni čerpáme. Hranicí, za kterou by mi fanfikce začala vadit, je komerční využití, čili situace, kdy by se autor fanfikce rozhodl nějaké dílo s mými postavami a světem vydat pod svým jménem a inkasovat honorář. Pak bych pokládala za slušnost, aby to se mnou konzultoval. V zásadě se ale ani v tomto ohledu neuzavírám spolupráci. Psaní ze "sdílených světů" je oblíbený model, sama už jsem se taky jiných podobných projektů účastnila, a kdyby někdo chtěl napsat povídku z argenitového vesmíru (světa Mycelia), vlastně budu ráda, protože ve svých padesáti už vidím, že ten svět rozhodně celý vlastnoručně prozkoumat nestihnu.

Šiřte, prosím, toto poselství do světa. ❤

[kralovna-ne-stesti]

Tejden jsem nemocná. Tejden je mi každej den trochu něco jinýho. Tejden jsem si nemyla vlasy. Tejden venku sněží a je pohádka a já tam nemůžu. Doma došly čistý hrnečky a lžičky (protože jsme nemocní oba) a spodní prádlo (moc nechápu, já chodím bez něj). Taky dochází jídlo. Jo a nemůžu najít čaje, někam jsem je schovala. Bojuju se dvěma různýma infekcena naráz. Nemám hotové věci k vánocům (pořád bylo času dost, co by se asi tak mohlo stát?). Ani žádné cukroví (ne že bych s tím bláznila, ale tradičně dělám pro tátu a trochu netradičního pro nás). Zatím chovám ještě naději, že mi za pár dní bude dobře, začnu fungovat aniž bych do tří minut odpadla a spala další tří hodiny a že i sníh mě potěší. A stihnu ty debilní dárky. Bylo by mi líto, kdybych byla na vánoce nemocná. Ne kvůli dárkům a tak, ale kvůli jídlu, co babičky vaří a my se vždycky tak nacpeme. Já vím, jídlo... ale naši rodinu to spojuje.

[kadetjaina]

Chystá se pokracovani O dracich a sedmi? Chysta, zejo? To by neslo…takhle ukoncit knihu a nenapsat dalsi!

Drahý preclíku, s lístosti oznamuji, že se nyní řadíš mezi osoby (jako například můj nakladatel, moji betačtenáři, moji známí), které mohou říct: "PROČ?" Další díl se nechystá. Ale jak říkají moudré jazyky, nikdy neříkej nikdy. Třeba se ke kočičákům, drakům a Sedmi zase vrátíme.

Ale slibuji, že na začátku příštího roku vyjde kniha úplně odtržená od světa draků, a tu jsem posílala nakladateli se slovy: "A tahle má konec!!!!"

[opily-zajic]

"You don't have to attend any lectures," říká mi vedoucí malířského ateliéru na naší schůzce svou perfektní angličtinou. Je to jeden z pěti jazyků, který umí plynně - a on sám je jeden z mála akademiků, kteří tady na akademii vůbec anglicky umí. "We know that the academy education system might not be for you and we respect that; as long as you work, you're free to do whathever you want."

Později se dovídám, že mi byla dopřána absolutní svoboda primárně z toho důvodu, že mí vedoucí netuší, co si se mnou počít - na akademii, jejíž kurikulum je založené na neustálém vytváření propracovaných studií a studování malířských technik starých mistrů, právě přicestovala nějaká středoevropská holka, která si místo olejových barev dovezla z domu spreje, šmirglpapír a montérky. A jedna z jejích prvních otázek je ta, jestli může v ateliéru používat přímočarou pilu. Když koukají na mé portfolio, tak vidím zmatení - teprve až v momentě, kdy zahlédnou něco figurativního, na jejich obličejích rozeznávám upřímnou úlevu.

Můžu do ateliéru chodit kdykoliv, kdy se mi zachce, můžu tam dělat umění, jaké jen chci (ale přímočarou pilu a spreje si mám prý používat venku), a dokud mě profesoři uvidí, že pracuju, tak od nich na konec roku dostanu podpis a zápočet. Takže se z mého Erasmus studia stala spíše taková umělecká rezidence; od Evropské unie dostávám peníze na to, abych dělala umělecké výstupy a "vzdělávala" se ve své vlastní umělecké praxi.

Jen doufám, že mi bude má svoboda nabízena celý semestr, a že i přesto, že umí profesor perfektně anglicky, nevznikla nějaká jazyková bariéra - protože sice "you don't have to attend any lectures," ale taky "If you don't bring at least 18 credits from the Erasmus you have to return all of the money you recieved from the EU". A já vážně nevím, jestli chci svěřit padesát tisíc osudu a prázdným slibům mého vedoucího.

[malehryblog]

Italské Vánoce

Italské Vánoce, to je především “panettone” … taková buchta z vánočkového těsta, nebo její věrná družka “pandoro”, která se podobá bábovce…

Někdo si Vánoce spojuje s kaprem, já s touhle buchtou!!!!! Mám na ni výhradně citovou závislost- chuťově není nic moc!  V Itálii je všude! V nádherných barevných krabičkách! A už jen pro tu krabici ji každý rok kupujeme.

Letošní Štědrý den byl pro nás skutečným zážitkem. V Tellaru, historickém kamenném městečku nad mořem s malou zátokou, se zhasla všechna elektrická osvětlení a zaplálo tisíce svíček…světýlka byla rozeseta i po skaliskách kolem moře, takže jste z toho měli dojem pohádkového světa… svíčky voněly voskem a vydávaly teplo… Následovalo vylovení Ježíška z podmořské hladiny a bouřlivý ohňostroj, jaký lze snad zažít jen nad mořem…

Štědrovečerní večeře v podobě zapečeného lilku s gorgonzolou a ořechy a český bramborový salát… cukroví od Dimitrise z řecké kavárny a místní citrusy… improvizovaný stromeček a pohled na moře… to jsou naše Vánoce.      Před večeři jsme poseděli v kavárně na břehu moře, popíjeli kafe a prošli si trh, na kterém byla spousta zajímavých věciček vhodných jako dárek pod stromeček. Třeba mosazné talíře, dózičky a  prastarý neapolský kávovar -  konvička na oheň se sítkem a tryskou… a to vše se dalo zabalit do legračních propagačních letáků místních malých supermarketů, nabízejících potraviny…Tisíce světýlek zdobících palmy a všechny stromy kolem, domy, jež si pamatují dlouhatánskou historii, moře, které tyhle pocity odnáší a přináší novou energii…

     Vánoční čas jsme strávili potulováním se po Lerici...

Portu Venere...

 ... a “Cinque terre” v Ligurii. 

Rozeklané skály nad mořem na kterých se tyčí malá starobylá barevná městečka se spoustou schodů, s maličkými obchůdky a dokonce i cestami “zarytými” ve skalách, spojujícími jednotlivá městečka, po kterých si turista může vyrazit pěšky. 

    Všude dostanete bezkonkurenční kafe za euro s nádhernou čokoládovou vůní i chutí. Proberete s místními jejich pocity z každé maličkosti a když zjistíte, jako já, že se vám začnou zdát sny v Italštině, je vám jasné, že jste tu teď zakotvili tělem i duší… i když zrovna tak jasné mi je, že domov mám jinde, ale v tomhle si na chvíli spočinu a neberu co mi nabízí. Třeba slunce, teplotu kolem 15-17 stupňů, při troše otužilosti pár minut  koupání ve vlnách, procházky, rozjímání, pozorování racků a mořské pěny, sbírání kamínků…

    Co se týká jídla, je to tu pro nás těstovinový a pizzový ráj… “spaghetti n.5” z italského Coop odvážíme ve velkém… je obrovský rozdíl mezi italskými těstovinami vyráběnými pro cizí trh a pro jejich vlastní ( i když balení může být stejné- obsah je jiný!) 

V Lerici jsme v pizzerii dostali i černou pizzu vyrobenou ze zvláštní směsi celozrnných mouk a živočišného černého uhlí… je to pochoutka!

Konec roku a Silvestrovský den jsme se rozhodli strávit v Toskánsku a tak jsme neodolali a při přesunu se zastavovali na všech místech, kde jsme strávili velký kus života. Nejprve Livorno a Terrazza Mascagni, cizrnová placka (torta di ceci).

   Pokračovali jsme podél moře, známými městečky, kde jsme strávili spoustu krásných chvil. Bára toužila po “ponce livornese” což je nenapodobitelná místní krajová specialita ( kafe s kořalkou a citronovou kůrou)… tak jsme zabrzdili u baru, kde seděl jen jeden místní dědula a splnili si to její přání hned všichni! Některé věci jsou prostě nakažlivé!!!!!

     Přesunuli jsme se do kraje Etrusků, na etruskou riviéru a ubytovali se v San Vincenzu, což je super výchozí bod ( jen tam nejezděte v létě!!!) - 13 km po písčité pláži dojdete až do magického zálivu Baratti... 

Po cestě neminete bez povšimnutí domy architekta Vittoria Giorginiho ( ve tvaru dinosaura, nebo chaloupky na “kuřích nožkách”) 

Casa Saldarini nebo také “dinosauro”, 1962

Casa Esagano, 1957

Nebo můžete autem vyjet do okolních kopců a malých městeček (Populonia, Bolgheri, Castagneto Carducci, Massa Marittima, Suveretto, Sassetta, Campiglia Marittima….)                                                                                Uchvátila nás Campiglia Marittima - tu jsme totiž neznali! Na náměstí pod hradem svítil stromeček, zaražený do jedné díry v dláždění,  taky tu byl jediný otevřený bar a díky zimnímu období se na náměstíčku pohybovali jen místní. Připravovali se na následující den, kdy měla vypuknout silvestrovská oslava. Stavěli maličké pódium a přiváželi dřevo na ohně.

Desítky starých brachů je vtom podporovalo, radili a okukovali. Stařičký pán, nesoucí si svoji kyslíkovou bombu na zádech jako břemeno, od které mu vedly hadičky až k  nosu, se zastavoval a každému přál “auguri” do Nového roku! Paní o hůlce klábosila s druhou v zástěře ve dveřích pekárny a probíraly jaký chleba dnes koupí.                                                                                                    V přízemí jednoho kamenného domu byla otevřená garáž. Nápis “PRESEPE” zval dovnitř k návštěvě Betléma. Ve vstupu byly izolepou připevněné fotky od roku 2000. Tehdy starý pán začal postupně vyrábět domečky, pohybující se postavičky, světýlka… každý rok něco přibude, hmmm, asi jeden z nejkrásnějších Betlémů jaký jsem viděla! Byla v něm zakleta obrovská píle a nadšení jednoho člověka, který si nezapomněl hrát!

Lidé mu do pokladničky házejí příspěvky a z těch se potom tvoří dál a dál! Ale pozor! Pokladnička nikterak nesouvisí se spuštěním samotného Betlému. Zmáčkneš tlačítko a představení začíná. Nejprve se spustí vánoční píseň v podání Lucciana  Pavarottiho; zakokrhá kohout a domečky v městečku Campiglia Marittima v miniatuře, postupně ožívají. Prolétá kometa. Pradleny perou, teče voda, potůček zurčí, pekař dává chleba do pece, Jezulátko se kolébá. Zvoní zvony. Ani se nám nechce zpátky do reálného světa! Ovšem i ve skutečném městečku panuje díky tomu, že zde nebloumají davy turistů, klid. Potkáváme jen zájezd starých táborníků z Modeny. Jsou veselí a výřeční. Auguri! Auguri…..asi 30x… (přejeme si navzájem štěstí s každým z třiceti italských turistů zvlášť).

      Silvestr se taky vydařil. Udělali jsme si pastu all pomodoro, vyzbrojili se sektem a vyrazili na pláž. V San Vincenzu jsme bydleli ve staré vile hned u moře a tak jsme mohli z mola pozorovat desítky novoročních ohňostrojů z okolí… s námi pozorovala skupinka puperťáků. Všichni nám popřáli, představili se a zeptali se odkud jsme! Potom Fabio pustil jakýsi vypalovák z osmdesátek a čekalo se na půlnoc… společně s nimi jsme odpočítali 10,9,8,7,6,5,4,3,2,1…. a vítali s nadšením to, co právě přichází… co to bude, uvidíme! A tak vám všem přejeme, aby to, co přichází stálo za to žít!!

Krásný rok 2023 !!!

[liberte-news]

Gazprom už plyn přes Ukrajinu nedodá. Slováci musí najít jiného dodavatele

Gazprom už plyn přes Ukrajinu nedodá. Slováci musí najít jiného dodavatele ... "Dohoda s Gazpromem se neprodlouží, tečka, konec," řekl Volodymyr Zelenskyj na tiskové konferenci.

SLOVENSKO – Kyjev neprodlouží dohodu se společností Gazprom o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu po jejím vypršení na konci letošního roku, prohlásil v úterý ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Informuje o tom agentura TASS. “Dohoda s Gazpromem se neprodlouží, tečka, konec,” řekl Volodymyr Zelenskyj na tiskové konferenci. Ukrajina po vypršení platnosti smlouvy rozhodne o tranzitu ruského…

[ask-valentino-anything]

Štěpán:

"Nikdo neví, že je gay." Štěpán je hlasitý a energický, má mnoho kamarádů. Je zamilovaný do Dariena, už od té doby, co přišel do školy jako nový student. Darien je pro něj oporou. Štěpán ale neumí dobře vyjadřovat lásku. Dělá věci, které se Darienovi nelíbí. Jednoho dne k němu přišel Patrik a začal se k Štěpánovi chovat podobně, jako se Štěpán chová k Darienovi. Štěpánovi to vadí, ale možná se mu to začne i líbit.

Patrik:

Sportovní typ, který si myslí, že je lepší než ostatní. Darien požádal Patrika, aby se Štěpánovi pomstil za to, jak se k němu chová. Patrikovi se ale pomsta začne líbit. Začne dělat Štěpánovi více "sexuálních" věcí. Když se ho někdo zeptá, jestli je gay, odpoví ne. Ale teď už sám neví.

Zvládnou překonat všechno, aby mohli být spolu, nebo jejich láska skončí nepoznána a zametená pod koberec?Pohled Štěpána

Šel jsem do školy s Darienem. A rychle jsem se převlékl. Bojím se Patrika, že mi ublíží. Na začátku roku Patrik zbil Matyáše jenom kvůli tomu, že do něj omylem žduchl. Ale naštěstí v šatně nebyl. Proto chodím o trochu později do školy než ostatní. Počkal jsem na Dariena a šli jsme do naší třídy. Když jsme vešli do třídy, hned jsem šel za Darienem a viděl jsem ji: Kristýnu Holkovou. Jediná holka co zajímá  psychologie kanibalismus . No sám nevím, jak jí to muže bavit , ale Darien mi už o ní něco říkal. Ale ona s Darienem mluví, jako kdyby byla jeho holka, a to mi vadí. Ale pomohla mi s fyzikou, takže já nevím. Ona je divná.

"Ahoj, Dariene," řekla mu. A to mu říká KAŽDÝ DEN! To jako kdyby s ním chodila, ta jedna kunda. Bere mi mého Dariena.

Ale než si stihli prohodit slova, přišel jsem mezi ně. "Dariene! Přijdeš v pátek?" Mám něco domluvené s Matoušem a chci tam i Dariena.

Darien se podíval na Kristýnu a pak řekl ne. To je hrozné, bavím se s Matoušem jenom kvůli Darienovi, a ten hajzl ani nechce s námi jít ven.

"Dariene (bla bla bla bla)." Nedával jsem pozor, Kristýna mi bere Dariena. Můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj, můj! JE KURVA MŮJ!!!! Přemýšlel jsem na chvilku a pak se Darien zeptal:

"A co ty, Štěpáne?"

"C-Co? Mohl bys to říct znovu?" Nedával jsem pozor a teď jsem se ztrapnil před Darienem a Kristýnou.

"Jsi připravený na test z fyziky?" Řekla Kristýna.

"Jo, jsem... Děkuji za tu fyziku," řekl jsem.

"Nemáš zač," řekla a pak zazvonilo.

Celý den byl nudný, no, byl do té doby, kdy máme svačinu. Jedl jsem u Dariena. A Kristýna jedla a někdy něco řekla do naší konverzace a pak přišel on, Patrik. Bál jsem se, že mi zase něco udělá. A měl jsem pravdu. Vzal mě za hlavu a začal mě škádlit.

"Přestaň!" zařval jsem.

"Ale přestaň, Štěpáne," řekl. Darien se pozastavil a odešel k Maxovi.

Díval jsem se kolem, jestli mi někdo pomůže. Kristýna se na mě dívala s empatickým pohledem, ale nic neudělala. Odešla za svou nejlepší kamarádkou Aničkou. Dívala se na Patrika, jak mi strčil mou hlavu do jeho rozkroku.

"M-mff," snažil jsem se protestovat, ale nic se nestalo, dokud jsem neucítil něco tvrdého. Myslel jsem, že to bude jen jeho opasek, ale pak mě pustil a šel si sednout. Kristýna za mnou přišla.

"Hej, Štěpko, vše okay?" dala mi ruku na rameno. Chtěl jsem jí říct všechny své pocity a taky ať na mě nešahá, ale místo toho jsem řekl:

"Ano..." Potom zazvonilo na hodinu matiky, takže jsem si šel sednout.

-----------------------------------Konec kapitoly----------------------Pohled Patrika

Když mi začalo růst péro tak jsem se rychle odtrhl od Štěpána.

To jse nesmí už nikdy stát. Sedl jsem si do lavice před Aničkou a Matoušem a za Rostislavem a Damiánem.Sedím vedle Elišky a je to pěkná otrava. Kristýna sotva odešla od Aničky. Díky bohů, já a Kristýna nemáme dobrý vsah. Proč? No protože je divná.

Zazvonilo druhé zvonění

Pak přišla paní učitelka Rondonová naše nejpřísnější učitelka. Ale já jí ližu prdel takže mě má ráda.

"Dneska budeme opakovat násobilku. Každý dostane pracovní list. Službo! Rozdejte" Kristýna a Anička byly služba tak se obě postavily a rozdávali. Anička mi dala list a čekal jsem než nám dovolí psát.

"Všichni psát až skončí 10 minut tak někoho zavolám k tabuli" 

A tak jsem začal psát .

542×65= 35 230

458×789= 361 362

45 236×5 967=269 923 212

7 854 369×568 213=4 462 954 572 430

Příklady jsem dopsal a jen jsem čekal.

Pohled Kristýny

"Dariene . Takhle to musíš udělat" už jsem měla hotový list takže jsem pomáhala Darienovy .

"Kristýno! Přines jsem svůj sešit a napiš svoje výsledky na tabuli."  Zvedla jsem se a začala jsem psát. 

542×65= 35 230

458×789= 361 362

45 236×5 967=269 923 212

7 854 369×568 213=4 462 954 572 597. 

"Má to správně?"

"Né paní učitelko ten poslední příklad je špatně! Já jsem vypočítal 7 854 369×568 213=4 462 954 572 430." "Tak Patriku prosím Vem jsi svou kalkulačku a spočítej to" Vyděla jsem jak jsi tam ťukal do kalkulačky . Pak zvedl hlavu a řekl. "Má pravdu" a začal svůj výsledek mazat.

POHLED PATRIKA

Jak to že ona ten výsledek měla správně a já ne? .

------####----####----####--

Po hodiné Matiky jsem zašel na záchod. Vyděl jsem tam Štěpána s Matoušem tak jsem se rozhodl že je půjdu odposlpuchávat. "Matouši! Co když zase začne chodit s Kristýnou?" Zeptal jse Štěpán Matouše. "Já znám kiki. A ona je strašně přechodová . Ona už měla 20 kluků minimálně. A taky vím že má chrushe na holku. Takže tak." Matouš se kamarádi s Kristýnou takže nejsem překvapený že o tí toho ví. To že Kristýna je na holky to už jsem nevěděl. "Takže Holková je lesba?" Štěpán se vylekal. "Ne není . Je pansexuální" Prohodil jsem panenky nad tím názvem. "Co znamená?"

"Sám nevím" Řekl Matouš. "Jo a Štěpáne ty jseš tepley?" Štěpán se zhrozil.  Něco se mi na tom zalíbilo . "Jak dlouho jsi odposlpuchával naší konverzaci?" Nakonec řekl. "Na to aby jsem slyšel že se stresuješ jestli Kristýna chce šukat s Darieném." Matouš už odcházel.  Možná protože za 5 minut bude hodina. Ale to je jedno. Chytl jsem Štěpána za podpaží a zvedl jsem ho nad sebou. "Takže ty jsi myslíš že přiznáš že jsi teplej a já tě nebudu ještě víc šikanování?"

"Patriku..." řekl já jsem ho hodil o stěnu. Tekla mu krev z ust "Co kurva děláš?" Slyšel jsem jeden holčičí hlas co často nenávidím . Kristýna.

-----------------------------Vytéká mi krev z ust. Patrik stojí nade mnou,už vidím svou smrt. No logicky že mě nezabije . Aspoň doufám. Ve škole mě nemůže zabít. Začal se šklebit a pak jsem uslyšel záchranný hlas od naší jediné budoucí psycholožky. "Co kurva děláš?" Stála před klučičí záchody Kristýna. Patrika odhodila ode mě. Pomohla mi se zvednout.

"Poď Štěpáne zajdeme za paní zdravotnici" Zvedla mě na záda. "Děkuji... jak jsi věděla že mi něco udělal?" Zeptal jsem se. "No Matouš odešel a řekl mi to a Aničce. Mě se to nějak nezdálo tak jsem se přišla podívat" Ona se o mě bála?

Potom co mě zdravotnice ošetřila zavolala mé mamce a šel jsem domů. Kristýna přišla pozdě na hodinu ale měla dobrou výmluvu. A taky jsme si vyměnily telefoni čísla.

Zůstal jsem týden doma. Kristýna mi pomáhala když jsem něco nechápal. Den když jsem měl jít znova do školy tak jsem ji poprosil aby s mnou šla.

"Štěpáne. Patrik přijde až za měsíc tažke nemusíš se bát." Ta situace s šikanou trvala dlouho protože nevěděli taký trest mu mají dát.  A když jsem slyšel to co mi řekla chtěl jsem začít skákat nahoru a dolů .

"Dobrá" Vešel jsem do třídy a zdálo jse mi že se všichni na mě dívají. Ale bylo mi to jedno když jsem vyděl Dariena .  "Ahoj Dariene" Slyšel jsem její milý hlas . Možná že s ním nechce chodit.  Vzal jsem Dariena za prdel a políbil jsem ho.

Darien mě od něho odtrhl. "Taky mě těší Štěpáne."

"Jak jses tu měl"

"Líp"

"Jak to?"

"Nebyl jsi tady ty"

Cítil jsem se hrozně . Udělal jsem něco špatně? Možná že už jsi někoho našel?

"A Dariene ... ty jsis už našel nějakou přítelkiňi?"

"Ne proč se ptáš?"

"No víš protože jsme kamarádi. To tak kamarádi si říkají ne?"

Zakíval hlavou a začal si povídat s Maxem.

Kristýna mluvila s Matoušem a Aničkou.

"A víš že musíš zabít aspoň tři lidi aby jsi byl považován jako sériový vrah?"

"Ne kiki to jsem já nevěděla." Odpověděla Anička. Matouš se jen šklebil.

"Hey co se tu řeší?"

"Kiki říká zajímavé fakta" odpověděla Kristýna.

Anička Prohodila panenky.

"Co Kiki chtěla říct je že říká kraviny co nikoho nezajímá." Anička je ... divná, ona má kamarádku co by prokohokoliv udělala cokoliv a furt se k ní chová jako smetí.

"Aha.."

"No a víte že Češi pijou nejvíce piva ale nejsou největší alkoholici?"

"Kiki, budeme mít hodinu z Angličtiny. Nikoho nezajímá kdo pije a kdo ne. To že ty umíš od dvou let anglicky a že jsi v tom nejlepší za to nemůžeme. Ale já tu angličtinu nezvládám jak ty takže nech mě se učit" odpověděla Anička.

Cítil jsem se nechtěně v konverzaci takže jsem odešel. Mohl bych se učit do angličtiny .

Paní učitelka Žáková se rozhodla že bude test z slov. Takže jako vždycky Kristýna odevzdala test jako první.

Když nad tím přemýšlím Kristýna by byla nejlepší reprezentant naší třídy. Je chytrá kamarádska a má respect vůči učitelů.  Huh, a my jsme se furt hádali jestli je lepší Anička nebo Patrik. V známkách (patrik) v chování a celkové znalosti (anička), a Kristýna je vlastně obodvojí no Anička má dobré známky ale ona je příliš zlá?

"Všichni odevzdat vaše testy" zařval paní učitelka Žáková. 

Kurva měl jsem napsáno 2 slova a asi jsou špatně. No nic dál jsem jí test a šel jsem si sednout.

Po hodině Angličtiny. 

Angličtina byla naše poslední hodina . Šel jsem s Darienem na oběd. Před námi byli osmáci,já se s nimi moc nebavím vím že Patrik Tobiáš a možná Max se s nimi baví. Trochu se jich bojím .

Vzal jsem si talíř a nabral jsem si dnešní oběd . Vypadalo to jako knedlo vepřo zelo ale tady z kuchyni nikdy nevíš. Pak jsem si dál tác na stůl kde byl Matouš, Darien a Max. Zašel jsem k stolu s Hrncem a nabral jsem si polévku, polévka byla rajská.

Sedl jsem si na své místo a u stolu už byl Matouš co si krájel maso a kecal tam s Darienem co se bavil jak by chtěl každou holku vymrdat.

"A z jakou velikosti péra?" Zeptal jsem se.  No musím vědět jak velký ho má. "Přece 100 centimetroví!" Aha- takže on si stoho dělá prdel. "Ne fakt Darien řikej" Darien do sebe jebl sousto masa . "Proč Štěpko? Snad chceš vědět jak velký ho má aby tě pak mohl vojet?" Poprvé řekl Max ani jsem si nevšiml že si už sedl.

"Cože? Logicky že ne, nejsem tepley"

"To není co řekl nám Patrik."

"Co vám zas vyblabolil?"

"Že ses vyptával Matouše jestli Darien chce chodit s Kristýnou."

Podíval jsem se na Matouše

aby řekl že to není pravda.

"No Štepka se sice zeptal ale ne protože ho chce."

"A proč teda?"

"Protože se bojí o svého nejlepšího kamaráda?"

Max protočil panenky a nechal svůj tác na našem stolu a odešel.

Už jsem neměl hlad táže jsem s mým tácem odešel a dál jsem zbytky do koše.

Dál jsem si boty a vzal jsem si batoh a šel jsem domů.

--------Konec kapitoly------Pohled Štěpána

Dál mi kurva růže. RŮŽE! No nic teď se všichni budou vyptávat.

Hned jako první přišel Max. "Takže on ti dál růže."

"Ne víš levandule"

"Nemusíš se hned posrat"

Zabalil jsem si růže do nějakého toaletní papíru.

Po hodiny Fiziky jsem už chtěl domů. První Patrik přijde a dá mi růže. Pak se všichni vyptavájí jediný kdo nic neřekl byla Kristýna. Ale zdá se mi že se to brzo změní.

"Hey, Štěpáne. Jak se cítíš" nechceš se zeptat o kitce?

"Ne moc dobře."

Obejmla mě a byl jsem poprvé smutnej po dlouhé době. Vrátil jsem to její obětí a nasál jsem její vůní. Voněla jak marcipan . A to se k ní hodilo.

Někteří mají řádí vůní marcipánu. Nekterím se s toho dělá špatně. Přesně jako ona.

Odtáhl jsem se od toho obětí.

"Děkuji"

Usmála jse a odpověděla. "Nemáš zač"

"Proč ses nevyptávala?"

"Protože nemám důvod"

"Aha..."

Usmála jse a odešla za Aničkou.

Odešel jsem s školy a přemýšlel jsem nad patrikem a co dneska udělal.

Ty růže tak jak se zčervenal. Začal mi tvrdnout. Protože nikdo nebyl doma tak jsem se rozhodl že by to nikomu neublížilo kdyby jsem... rozepnul jsem si kalhoty a dál jsem si je na mojí postel. Pak jsem si tam dál I moje boxerky.

Přemýšlel jsem jestli bych nechal mou mysel doprovázet mojí masturbaci  a nebo bych si měl pustit porno.

Vyhrála moje mysel. Lehl jsem si na mou postel a začal jsem přemýšlet jak by Darien mě šukal. Jeho rychlé ale sladké pohyby.

Šáhl jsem si na špičku mého penisu. Hned po tom jsem zasténal. Probral jsem mou úd do mé ruky a začal jsem pohybovat mou rukou. Pokaždé co by darien do mě zabouchl jsem se blížil k mému finishu.

Když jsem se blížil k mému vrcholu tak fantazie dariena a jak mě šuka odešla a místo toho se oběvil Patrik a jak sladoučce do mě naráží a šuška  mi do ucha  uchilkoviny.

Zalíbilo se mi to takže jsem se dodělal ale kurva proč jsem měl fantazii o patrikovy? Komu bych to tak mohl říct? Kristýně? Ne to by bylo extrém. Ach jo!

Možná že to bylo kvůli těch růží?  Asi jo.

Postavil jsem se a hodil jsem si povlečení do praní. Máma mě zabije.

----###----###---###---###---

Další den když jsem přišel do školy tak Patrik s mnou flirtoval a Kristýna se jen škelbila. Zdá se mi že toho ví vic než já.

"Štěpáne už ti někdo řekl že máš hezé oči?" Šáhl mi na líco.

"Ne neřekl" snažil jsem se jeho flirtování obrátit. 

"Tak budu první." Dál jsi ustá k mému ucha a zašuškal. "Máš hezké oči"

Kurva kdyby Patrik mě před měsícem nezbil tak bych s ním i chodil.

Kristýna přišla. Záchrana! "Patriku ty víš že nesmíš mít sex v škole." Patrik se odtrhl ode mě . "Vím to dost dobře"

"Tak tady chudáka Štěpána neznasilňuj"

Když jsem poslouchal konverzaci přede mnou tak jsem jsi spoměl na včerejšek.

Hned jsem cítil jak se mi krev honí tam kam nemá tůhle danou chvíli. "Musím jít na záchod." Odkoktal jsem a šel jsem.

Když jsem si seld na záchod tak jsem se snažil aby můj stojak no už nestál, ale ten had nechtěl dolů.  Slyšel jsem jak někdo vešel do koupelny a pak řekl

"Kde jsi štěpáne?"

"Tady"

Odemkl jsem mu dveře. Proč jsem to kurva udělal?

Vyděl jsem jak se Patrik se blížil k mě. "Co se stalo Šěpáne, proč jsi odešel" nedívej se tam nedívej se tam! Jsem se podíval na můj rozkrok jak mi jde vidět že tam něco stojí. Patrik jse tam taky podíval. Pousmál jse.

"S tím ti můžu pomoc"

Jak může on taký hlášky říkat a nestidět se? Klekl jsi na podlahu a začal mi rozepínat kalhoty. Co to kurv-

Nestihl jsem tu větu domyslet když jsem cítil můj penis v jeho puse. Byla teplá a mokrá a udělal jsem všechno pro to abych nezasténal. opatrně jsem mu chytl hlavu a doprovázel jsem ho.

Bylo to trochu vtipné. Patrik co mě zbil tak teď je na kolenou přede mnou.

Začal využívat svůj jazyk a to už jsem nevydržel. "Patriku... prosím chi víc"

Patrik se postavil zamknul kabinku a pomalu se svlíkal.

Ty kráso, určitě měl 10 centimetrů minimálně. 

Vzal mě za stehna a pousmál jse "jsi připravený?" Jediná věc co jsem mohl udělat je zasténat. Vrazil do mě a cítil jsem se desetkrát plněji. Málem jsem se udělal ale zadržel jsem to. "Štěpáne, poď k tabuly" Cože?

Probral jsem se z mého snů a mluvila na mě přírodopisářka. Kurva byl to jen sen. Počkat? To je dobrý že to byl 'jen sen' prohodil jsem panenky a šel jsem napsat dva dravce. "Dobrá Štěpáne prosím sedni si" všiml jsem si Patrika co jse na mě díval. Proč kurva?

Po přírodopisu za mnou přišla Kristýna "štěpáne je všechno v pohodě?" "Jo proč by ne?"

"No víš ty jsi v té hodině zařval 'Patriku, chcu víc' takže jsem si myslela..."

Ten debilní sen. "Ne to byl jen sen" nachvilku se pozastavila a pak jí něco v očí zacinkalo. "Ahaaaa" No nic .

Den pokračoval normálně než za mnou přišel Patrik. "Hey štěpáne... moc se ti omlouvám"

"Ne v pohodě" 

"Ne já se ti omlouvám víš já tě miluji a jen jsem se bál ti to říct" než jsem stihl zaregistrovat co říká tak mě vzal za ruku a políbil mě.

Jeho rty byli teplé a příjemné . Ty jo... poprvé co mě políbil kluk. Dál jsem mu ruky kolem krku a pak jsem si uvědomil že jsme furt v škole tak jsem se odtáhl.

V zadu jsem vyděl Dariena a Maxe a pak jsem si uvědomil.

Proč jsem se teď líbal s Patrikem když mám chrushe na Dariena?

Počkat... Mě Patrik dál pusu.

Ty krávo .Pohled Patrika

Je jasný že tento rok nebudu nejlepší žák z naší třídy. Což znamená že to bude Anna.

Ta jedna šprtka, taky nebylo to úplně chytrý Štěpána zmlátit ale to je jedno. Ten jeden teplouš. No a co že jsem ho zbyl? Vžit je hnusný homosexual. I když... KURVA PATRIKU NAD ČÍM ZASE PŘEMÍŠLIŠ.  Zapípal mi telefon a já jsem se odtrhl od mých myšlenek. Napsal mi Darien. Jak vůbec dostal mé číslo?

*čus Patrik tady Dája. Mohl bych tě o něco poprosit?*

*no co je?*

*Štěpán mě sere. Mohl bys ses mu pomstít?*

*a to jak mám udělat?*

*no ... já nevím, možná romanticky?*

*takže já jsem ho zbil a teď jse s ním mám líbat?*

*no to nemusíš ale třeba ho prostě rozptýlit?*

*kolik za to zaplatíš?*

*dva mega za měsíc?*

Nadechl jsem se a odepsal jsem.

*ok*

Tyyy jo. No dobrá ... kurva co jsem to udělal...

Po měsíci

Když jsem se měl vrátit do školy tak jsem sebou vzal obrovskou vázu růží.  Vešel jsem do šatny . Kurva . Zapoměl jsem že Štěpán chodí později do školy. Ani nevím proč.

Položil jsem kiťici na sůl a hned se Eliška podívala na to.

"No děkuji Patriku ale já už mám kluka." No víš ty mrcho všechno není o tobě takže ne není to protebe. "To není pro tebe." Prohodil jsem panenky.

"Aha" Anička zrovna přišla Kristýna hned s ní. Kristýna se podívala na ty kytky a usmála se. Pak odešla za Aničkou a začala se bavit o nějakém Vincentovi Will Woodovi a na to jsem neměl.

Anička se na to podívala. "Pro koho to je?"

"Uvidíš" když už jsem to tahal do třídy tak už to mohly vědět všichni.

"Vsazím že to je pro Štěpána." Ozvala se Kristýna.

Kurva jak to může vědět? Jako vím že ji zajímá psychologie ale furt.

"Ovšem že ne." Odpovědel jsem. Usmála jse a začala vykládat o fanfikcí.

Štěpán přišel s Darienem a hned na něj začal šahat. Zašel jsem za ním. "Štěpáne moc se ti omlouvám... koupil jsem ti tohle." Podál jsem mu ty růže. Začervenal jsem se a on taky. "Děkuji" Vzal jsi to. A já jsem stvrdnul. Nemohl jsem se pohnout . Nakonec jsem šel spátky na svojí židly. Darien zakíval hlavou zřejmě na souhlas.

Jen jsem chtěl aby dnešek skončil. Slyšel jsem Kristýnu jak řekla že měla pravdu a jen jsem se víc zčervenal. Slibuji že ta borka vidí do budoucnosti.

Ale zajímá mě tak to věděla.

Přišel jsem za ní a zatáhl jsem jí do prázdné učebny.

"Jak jsi to věděla?"

"Co?"

"Jak jsi pro Boha mohla vědět že ty růže byli pro Štěpána?"

"Jo darien mi ukázal vaše zprávy tak jsem spojila dvě věci dohromady." Ten kokot. No nic. Už s tím nic nezměním.

"Dobrá..."

Toho KOKOTA jdu teďkom zabít.

-------Konec kapitoly------

Whatever the fuck that means (15/20)