#vítězství

[kralovna-ne-stesti]

Díky tomu, že jsme někdy na začátku léta zrušili televizi, vánoční reklamy mě serou jen minimálně v rádiu, stejně tak jako vánoční písničky. A ty nervydrásající cajdáky, jakými vánoční reklamy jsou, na YouTube zvládnu překliknout za 5 vteřin, yas.

[muz-s-kompasem]

Chci vidět detektivku, kde oddělení vražd všude jezdí hromadnou dopravou.

[themenaceofalderaan]

reminder na den "vítězství":

ruSSové osvobozovali Evropu znásilňováním, rabováním a vražděním. a nejen oni!

příběhy z Československa:

jen pár ukázkových článků z wikipedie:

Ženy, ať stály na jakékoliv válečné straně, nikdy neměly šanci vyhrát.

[radosestalo]

mám určitý jídla, u kterých jsem zjistila, že mi chutnají a jsou celkově příjemný, a tak je jím pořád dokola. jedním takovým jídlem je oříšková tyčinka z lidlu. kupuju si jí ke svačince skoro každej den. a oni té tyčince nedávno změnili balení. takže (zcela logicky) jsem si jí přestala kupovat. a pořád jsem okolo ní chodila a přemýšlela, jestli to zvládnu, když je teď jiná. a dneska jsem to zvládla. bylo to nepříjemný a trvalo to zhruba deset dní, ale dneska jsem si jí zvládla koupit, i když má jinej obal. pak jsem teda zjistila, že má i jinej vnitřek a ty oříšky mají jinou konzistenci a je tam hodně medu, co mi lepí zuby, a celkově už to v��bec není ta moje oblíbená tyčinka. ale na tom nezáleží. důležitý je, že jsem velkej frajer. to jsem vám hrozně potřebovala povědět.

[myryathedreamer]

Karlos Vémola právě ve druhém kole sundal Attilu Végha.

[treba-neco-napise]

taky někomu připadá, jako by zkouška sirén hlásila po tom jeho zpíčeným vítězství poplach?

[dalsimoravskyblog]

Vítězství feminismu: konečně jsem viděla ženu na jednokolce.

[punk-in-metal-detector]

pohlavní vítězství pro český národ nebo tak něco, ChatGPT používá třetí rod a boří jazykové konvence

[sprava-zeleznic]

velké vítězství pro zastánce morexitu (oddělení moravy od čech)

[prospercz]

Finíto!

To svoje jméno, Mousetrap, jsem si fakt zasloužil. Ve tři ráno jsem ze stanu vyháněl myš, která se mi snažila ukusovat z mých M&Ms. Taky se mi zase promenádovala po obličeji. Opravdu je asi nějak přitahuji.

Sklízím poslední stanoviště. Poslední průsmyk, poslední kočičí dira. Poslední nabírání vody. Poslední míle…

A prázdno. Hodněkrát jsem si během šlapání představoval, jaké to bude tady na konci, ta poslední míle. Ale žádné emoční vypětí se nekonalo. Prostě prázdno, nic.

Severní terminus! Kanadská hranice! Je to až neuvěřitelné. Když jsem začínal, nevěřil jsem, že dojdu až sem. Říkal jsem si, že mě zradí kolena nebo jiná část těla. Ale teď tu stojím! Heck yeah!

Každopádně, je to celkem hořkosladké vítězství. Část ze mě je ráda, že už to končí. Další části se ale ještě končit nechce a děsí se, co přijde teď. Je ale celkem příznačné, že jsem svou výpravu začal ve čtvrtek a taky čtvrtkem to skončí.

Už tu na mě čeká Stereo a za chvilku přijde i Stir it up. Dáme si oslavné pivo, které si neseme z Mazamy a užíváme si poslední společné chvíle. Stereo totiž ještě nemá hotovo, musí se vrátit a dojít asi 600 mil skrz Sierru a severní Kalifornii. My se Stirem jdeme přes hranici do Kanady.

Je mi to líto, nechci se loučit. Stereo, ač s námi byl jen skrz Washington, nám oběma přirostl k srdci. Je to fajn kluk. Jde na mě i smutek z toho, že za pár dní se budu loučit i se Stirem. Ten německý hippík je po tomhle všem pro mě jako starší nevlastní brácha.

U terminusu se nakonec sejde celkem dost početná skupina, nakonec 10 hikerů. Naposledy si užívám tuhle neuvěřitelnou komunitu lidí. Většina jde zpět do Harts passu, Jen málokdo do Kanady.

Nás ostatní čeká dalších 8 mil než se dostaneme do Manning parku, první vesnice na druhé straně hranic. Asi nejtěžších 8 mil z celého trailu. I když, je to vůbec ještě stejný trail, a nebo už začátek dalšího dobrodružství?...

PS: Zajímalo by mě, kdo to dočetl až sem. Dejte prosím nějakou odezvu (koment nebo srdíčko), ať si můžu udělat představu. Dík!

[haferove-kralisko]

valašské slovo pro dnešní Deň vítězství:

ščeští

[kralovna-ne-stesti]

Moje včerejší záchrana, která mi pomáhala neklesat na mysli, byl Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. A samozřejmě nějakej driják pro těhotný, z kterýho jsem byla poněkud mimo, ale aspoň jsem se dokázala napít a trochu najíst. Zvládla jsem udělat zeleninovou polívku a upéct perník a taky jít na procházku a dokonce i do krámu. Držím si všechny prsty, aby to fungovalo i dneska.

[nezvladatelna]

Ukázalo se, že vytvořit ženský team na bowling a přijít na sranda match braless v triku s nápisem přes prsa; No Bra Club, byla snadná cesta k vítězství.

[knize-strachkvas]

poznatky z prvních dvou týdnů nového školního roku (kromě toho, že jsem velice připravena si to hodit ofc). chtěla jsem to napsat po prvním týdnu, ale byla jsem tak vyřízená, že jsem na to zapomněla a potom byla polovina druhého týdne a jelikož byl asi tak záživný jako ten první, tak jsem si řekla, že nebude na škodu když si počkám do pátku :)

moje asistentka pedagoga dala bez jakéhokoliv varování výpověď. první týden v září. za prvé) proč doprdele (o tomhle bych byla schopná napsat sáhodlouhou esej, ale neudělám to), za druhé) na třídu dvaceti tříletých dětí jsme teď s druhou učitelkou samy. což se dá zvládnout ke konci školního roku, ale ne když vám děti ze všech stran řvou, jedno každý ráno z toho stresu bleje, druhé odmítá mít zavřené dveře do šatny, třetí mluví pěti světovými jazyky (mezi kterými ofc není čeština) ale nedokáže si utřít samo nudli u nosu a další dostává záchvaty vzteku a odmítá cokoliv dělat. to co kouše další děti na potkání snad ani nestojí za zmínku.

s kolegyní teď obě jedeme ranní služby, aby jsme na to nebyly samy a aby si na nás ty děti zvykly. to znamená, že tam nikdo není na spaní a odpolední svačinu, jelikož by to normálně pokryla ta asistentka která vzala roha. takže s kolegyní přesluhujeme. to se dá přežít a děje se to celkem často. ale ten začátek roku je tak náročnej, že každá minuta navíc co strávíte v práci vám vysává život z těla. není to uplně hej a učitelky z ostatních tříd se nám snaží pomoct jak můžou, ale jejich třídy taky nejsou procházka růžovým sadem.

někteří rodiče jsou absolutně mimo realitu a vážně by se měli dotknout nějaké zelené travičky, jelikož jejich chování mi rozum nebere. někteří velmi rychle pochopili, že čím rychleji utečou, tím je to pro to dítě lepší, jelikož ani nemá šanci zaregistrovat, že tam ten rodič už není. jenže potom tam jsou jinačí experti, kteří tam jsou pečení vaření až do oběda a to dítě jim tam málem vyfluše plíce, jelikož je absolutně vyděšený z toho, že ten rodič odejde. a čím dýl tam ten rodič je, a prodlužuje to, tím je to pro to dítě (i pro toho rodiče) horší. většina dětí se potom, co jim rodič odejde velice rychle uklidní a začne si (někdy s menší asistencí) hezky hrát. je to jako náplast.

tento týden jsme měli třídní schůzky. libový jak párek, to vám povídám. netuším, jak mě ti rodiče můžou brát vážně a dobrovolně mi dát své děti. no ale co... nikdo nic nenamítal, takže asi hej. větší zábava byla, když jsem se tam potom, co odešli rodiče, málem zhroutila, jelikož jsem toho už měla dost a moje tělo je močka a řeklo si, že už ho to nebaví a prostě z ničeho nic přestalo fungovat. bylo mi zakázáno odjet domů samotné a na část cesty jsem měla doprovod. řekněme, že jsem ráda že jsem se dostala domů. den na to jsem z práce odjela v mých star wars bačkůrkách. na mojí obranu jsem přesluhovala a jedno dítě dostalo záchvat vzteku a odmítlo se převléct z pyžamka (to zní jako banální problém, ale ve stejnou dobu je tak tak dalších deset velice zmatených dětí co vyžaduje vaší asistenci). nebyl to dobrý den.

nedokážu si představit že bych tohle měla zažívat ve školce, kde se vám všechny vaše kolegyně (kromě již zmíněné asistentky) nesnaží vyjít co nejvíce vstříc a kde bych si na ty děti (a rodiče) nemohla velice otevřeně zanadávat. malá to vítězství. naše nejčastější pozdrav je zamumlané, "já se z toho už asi poseru." nebo "už aby byl pátek. nebo lépe - červen."

bonus: zpráva od mé babičky (bývalé učitelky na střední škole) poté, co jsem si stěžovala že děti stále brečí. netuším co se tím snaží naznačit (a jako ano, uklidní se. ale za cenu mého psychického zdraví)

[takovanormalnielie]

23.11.2023

Dnes jsem sebrala všechny síly a pokusila se objednat k dalším třem doktorům pro svoje transkolečko před zahájením HRT. Internu jsem zvládla a mám termín v únoru. Z psychiatrie se mi ještě neozvali a endo se zdá bejt větší problém, než jsem si myslela. Všichni tři doporučený v Praze nepřijímaj další pacienty. V HK je pan doktor členem KDU, což je red flag, takže jsem zkusila Jihlavu a uvidím. Alespoň to jedno malý vítězství mě teší. Další malej krůček. Ráno jsem viděla svojí starou fotku v plavkách a rozplakala se. Rychle jsem to překousla, ale musím se naučit to zvládat líp, protože minulosti nikdy neuteču. Nečekala jsem, že mě to zasáhne tak silně.

[videli-jste-tento-film]

tumblr viděl 40 filmů! aneb šestá statistika

Tři oříšky pro Popelku (1973) : vidělo 95,9 %, nezná 0 %

Pyšná princezna (1952) : vidělo 94,3 %, nezná 0 %

S čerty nejsou žerty (1985) : vidělo 93,9 %, nezná 1,2 %

Lotrando a Zubejda (1997) : vidělo 91,5 %, nezná 1,2 %

Anděl Páně (2005) : vidělo 88,4 %, nezná 1,1 %

Tři veteráni (1983) : vidělo 87,1 %, nezná 3,2 %

Marečku, podejte mi pero! (1976) : vidělo 86,7 %, nezná 1 %

Anděl Páně 2 (2016) : vidělo 86,1 %, nezná 0 % N

Princové jsou na draka (1980) : vidělo 80,7 %, nezná 4,8 %

Pelíšky (1999) : vidělo 80,2 %, nezná 3,2 %

Náhodné poznatky:

do první desítky se nově proplížil jen Anděl Páně 2, takže jsem nemusela vyrábět novou hlavičku, sláva hosana na výsostech

Anděl Páně 2 je taky nejnovější spatřený film, ze všech 40 je mezi devíti filmy natočenými v novém tisíciletí

do třetice: Anděl Páně 2 je 4. film, který naprosto všichni znají (ostatně soudím, že tím pádem musí všichni znát i Anděla Páně 1, ale cesty tumblru jsou nevyzpytatelné)

na chvostu žebříčku je taky první film „pro pamětníky“, který někdo viděl (Kristián)

je to neuvěřitelné, ale konečně jsme viděli jeden jediný film (Páni kluci), který režírovala žena! (a navíc se dál nevklížil žádný další Oldřich Lipský; vítězství diverzity ♥)

Další statistiky a poznatky, až zase něco uvidíte. Zbytek filmů pod perexem. Zdar.

Adéla ještě nevečeřela (1978)

Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)

Účastníci zájezdu (2006)

Jára Cimrman ležící, spící (1983)

Na samotě u lesa (1976)

Slunce, seno, jahody (1984)

Slunce, seno a pár facek (1989)

Cesta do pravěku (1955)

Třetí princ (1982)

Postřižiny (1980) N

Kameňák (2003)

Páni kluci (1975) N

Dařbuján a Pandrhola (1959)

Kolja (1996)

Snowboarďáci (2004)

Kouzla králů (2008) N

Poslušně hlásím (1957) N

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)

Spalovač mrtvol (1968)

Princ Bajaja (1974)

Dešťová víla (2010)

Panna a netvor (1978) N

Báječná léta pod psa (1997)

Léto s kovbojem (1983)

Trhák (1980) N

Anděl na horách (1955)

Kačenka a strašidla (1992) N

Máj (2008)

Král sokolů (2000) N

Kristián (1939) N