#tuning srazy

[mariemorcinkova]

NEVYHNUTELNÉ aneb když tě zavřou v obci s letištěm - Madeira poprvé

Je to pár měsíců, co jsem viděla asi nejsilnější motivační plakát vůbec. Doteď mě zvedá ze židle a lenivé myšlenky proměňuje v odhodlané "ANO"! Na tom plakátu byly na husto seřazené puntíky jeden vedle druhého.

Část z nich byla vyplněná a část prázdná. Každý bod zde reprezentuje týden v lidském životě za předpokladu, že se dožije 100 let. Prožiješ jeden týden a vybarvíš další puntík. A najednou to vidíš. Tu konečnou čáru. Víš, že koupit “nový plakát” nejde. Víc puntíků neseženeš ani jako podpultovku, sebevíc by ses snažil. Život máme jen jeden a není nekonečný (já vím, to je objev, co? :D) To si pak mnohem lépe rozmyslím, jestli chci i tak krátké období jako je 7 dní jen přežít nebo opravdu prožít. 

A možná i tenhle plakát hrál roli v mém rozhodnutí konečně si splnit dávný sen. Opravdu naplno zažít život digitální nomádky. Nečekat na nic a nikoho. Udělat to pro sebe. Kolikrát jsem si říkala, proč pendluju jen mezi Třincem, Prahou a Brnem, když se svou prací mohu pendlovat mezi Jávou, Kanadou či Chile. A tak jsem tady. Na okraji Severního Atlantského oceánu po mé první lekci Hauta jógy, dlabu papáju a nechávám se osvěžovat kapkami tříštících se vln. Konečně zase žiju naplno a upřímně, zase naplno i pracuju. Teď, když je toho tolik na co se těšit!

Hned první víkend na Madeiře mi vzal dech. V životě jsem neplánovala tak málo jako před příletem sem. Upřímně, jediné, co jsem tušila, byly anticovid opatření a cena potápěčského kurzu. Stále netuším, jaké tady jsou hory či co je typické místní jídlo, ale každý den se mi díky lidem, které potkávám na této cestě, otevírají oči, rozšiřuje úsměv a rozbuší srdce nadšením. Canyoning? Coasteering? Paragliding? Kajakem kolem pobřeží? Co že je to ta levada a poncha? On tady někdo organizuje mini latino taneční srazy v parku?? A kurzy jógy? Já věděla, že tohle bude ostrov mých splněných snů od prvního dne, kdy jsem zavětřila tu nejopojnější vůni na světě. Můj nový domov totiž voní akáty!😍 

Long story short. Díky couchsurfingu jsem potkala kluka z Aarhus, který si na Madeiru přivezl stan. A znát tady člověka se stanem je jako mít volnou VIP vstupenku na všechny ty světelné show, co slunce pořádá každý večer, každé ráno. A tak se taky stalo. Po pěti dnech na ostrově konečně přišel pátek a já si vezu zadek Uberem od pobřeží do 1480 m.n.m. Výstup na Pico Arieiro a kolem mladičkých influencerek fotících se v podpatcích na stezce až na nejvyšší horu Madeiry - Pico Ruivo (1862 m.n.m.). Napříč tunely, skalními stezkami kolem srázů a skrz keře, na které by člověk potřeboval mačetu až k růžovému západu na vrcholu “Rezavého vrcholu”. Jen já a Hans. Dva lidé a pod nimi celá Madeira zahalená do červánků. Jediné dvě duše na nejvyšším bodě rozkvétajícího ostrova. Prostě...nádhera! O dalších dnech nechám mluvit fotky.

Aniž bych to v ten moment věděla, dívala jsem se na místo našeho třetího přespání - Bica da Cana.

Moderní verze pohádky o Růžence? Na konci chráněného mlhou nasátého lesa se schovává jeden opuštěný dům. Bílá vlhkost se plíží jeho rozbitými okny a dotváří tak ponurou atmosféru tohoto opuštěného místa. Před dveřmi této ruiny se však tyčí strom obsypán růžovějícími se květy, který až nepřístojně září vřelostí a šíří kolem sebe krásnou vůni. Že by se tady madeirská Růženka píchla do prstu a proměnila se ve strom? Pravděpodobně!

Poslední den, tedy v neděli, už jsem chtěla být na cestě do Funchalu, do mé základy, odkud pracuji. Jenomže to bych nesměla nechat plánování poslední ��procházky” na Hansovi, který odmítá používat předmět české národní hrdosti - mapy.cz, které vynikají zobrazováním výškového profilu trasy. A tak se bonusová procházka proměnila v jeden z nejnáročnějších výstupů celého tripu. :D No nic. Dám si tedy ještě jeden západ. Ještě jeden východ slunce a ráno budu stopovat. Cha...no jasně!

Takže jsem Hansovi, který pokračoval ve svém kempování na západ, vybalila všechno zbylé jídlo (ten klučina si to jídlo moc nepromyslel :D), dala jsem mu většinu vody a on mi za to nabalil své oblečení a boty, co měl navíc. 🤷‍ Budu přece ve Funchalu do hodiny, takže nepotřebuju ani snídat, že? Že? No. To teda nebudeš, Marie! :D

Asfalt se pod koly projíždějících aut fakt netrhl a proto jsem pokračovala směrem k nejbližší civilizaci. Na této horské stezce vedoucí kolem větrných elektráren jsem za 40 minut potkala jedno pidi autíčko. Přestože v něm jela rodinka čtyřech dospělých, mé ruce sepjaté do prosby je přesvědčily, aby zastavili. Dokonce nabídli i svezení. Asi na střeše? Nevím. Poděkovala jsem a rozhodla jsem se zahájit plán B! Slunce svítí, pracovní hovor mám až ve 3, je mi krásně, tralaláá, proměním dnešek v další trek! A tak si to štráduju kolem staré levady asi jeden výškový kilometr prudce dolů po neoficiální stezce. Začalo to jako ta nejluxusnější cesta do práce, skončilo to poklepáním se na rameno, že jsem se z té trnité džungle vymanila a po cestě “nedokalyčila” (poznámka jen pro pravé Goroly). Stezka se mi totiž v jeden moment vytratila. A mapy.cz MLČÍ!

Úplně klidně si zatají existenci vodopádu a říčky, ve které teď stojím a doplňuji křišťálově čistou vodu. To, co bych asi normálně nelezla ani s bouldermatkou pod zadkem, jsem teď zdolávala s krosnou na zádech. Po jednom nedobrovolném obráceném canyoningu a několika nadávkách později jsem stezku opět našla. Mám teď sice ruce jako majitel tuctu nevrlých koček, ale mé sebevědomí je zpět! Dalších 300 výškových metrů dolů a vylézám z lesa, kde stezka opět mizí. Nezaznačená řeka se tady rozšiřuje asi na 4 metry a vypadá to, že nejlepší bude ji přebrodit. Takhle zpětně mi to všechno připadá hodně k smíchu, ale v daný moment jsem si připadala jako skutečný dobrodruh! Survival mode :D A taky jsem si říkala, ��e chodit na hory sám je fakt blbost…

4 kilometry nahoru, 5 kilometrů dolů a třetinu ostrova máš prozkoumanou :D

Ta bradavka napravo je Pico Grande - doteď nejkrásnější místo, na kterém jsem kdy stanovala. Bylo to jako spát v nebi! ♥

Každopádně o tomhle treku poslední dny hodně přemýšlím. Protože co se stalo potom, odstartovalo úžasný efekt sněhové koule. Teď už zpátky v civilizaci pokračuju po asfaltu k nejbližší autobusové zastávce a stále doufám, že se mi podaří někoho stopnout. Auta z hor ale nejezdí. Až na jedno. Norský Viking mi zastavuje, protože z auta neví, jak moc jsem zpocená. A ta větvička rozkvetlé třešně to asi moc dobře nemaskuje :) Po pár minutách mě (přesto :D) zve, abych se k němu přidala na oběd A NA KOUPÁN�� v oceánu! Ani nevíte, jak jsem celé předchozí dny (marně) doufala v osvěžení se ve vodopádu. Takže tato nabídka mi zněla jako božská hudba. Jako by se v ten moment vše kolem rozzářilo a sbor tlusťoučkých barokních andílků začal kolem zpívat osvícené “aaaaaa”. Přijedeme do restaurace na pobřeží, Kristian objednává 2x denní menu a než nám přinesou mé první jídlo dne - šťavnatý rybí steak, jdeme se okoupat. Pak hurá na autobus a rovnou na pracovní hovor. Všechno to tak krásně vyšlo!

Kdybych se ocitla na té cestě dříve, kdybych stopla někoho hned ráno a vůbec na trek nešla, kdyby xyz...nikdy bych nepotkala Kristiana. A pak bych nešla ve čtvrtek ráno plavat. A on by mě nepoprosil, ať se zeptám toho jóga instruktora na pobřeží, jestli se může kdokoliv přidat. A já bych pak nešla v pátek na jógu, kde učil jiný instruktor a nebyla bych pozvaná na místní párty s živou hudbou v luxusní vile v horách s výhledem na celý Funchal. A nepotkala bych Josého [Žozé] a Natashu a všechny ty další skvělé lidi, se kterými už spřádáme stovky plánů. Takže děkuji mapy.cz, že jste mi zatajily řeku. Děkuju, že jsem byla ve správný čas na správném místě. Nemůžu sice tušit, jak skvělé věci mě čekaly na konci těch cest, kterými jsem se nevydala. Ale...byla vůbec jiná možnost? Jak říká José, co když to bylo nevyhnutelné: Why is the milk gone?

----

(Poznámka pro rodinu - některé pasáže mohou být přibarveny pro dobro příběhu, dávám na sebe pozor jak nejlépe umím :))

[autoring]

Dominik Kouba patří mezi největší současné talenty české drifterské scény. S touto stále ještě poměrně neobvyklou motoristickou disciplínou začal koketovat roku 2015, kdy se byl podívat na závody, aby následující rok odjezdil s růžovým BMW 325i E36 a několikrát se umístil na stupních vítěžů.

V roce 2017 pak přezbrojil na 4,4litrový osmiválec. V celkovém umístění Gymkahna PRO skočil třetí a v kategorii Semi-Pro pátý. Rok 2019 pak přinesl nově postavený motor s turbem, 630 koňmi a 900 Nm. Odchytli jsme Dominika na kus řeči.

V kolika letech jsi poprvé řídil auto?

Nepamatuji si přesně, jestli jsem řídil auto já, nebo auto řídilo mě. Bylo mi asi pět let, když jsem před barákem sedl do naší Škody 100 a odbrzdil ji z kopce. Řídil jsem skoro 20 metrů, než jsem projel sousedovic plotem.

Jaké bylo Tvoje první auto?

Prvním neoficiálním autem byl Citroën Xantia, bylo bez papírů a koupil jsem ho na tajňáka před rodiči. Utratil jsem za něj veškeré své úspory a nakonec mi ho stejně ukradli. Prvním oficiálním autem bylo BMW 316i E46.

Zdroj: archiv Dominika Kouby

Jaký je Tvůj automobilový sen na běžné ježdění?

Mám více vysněných aut, ale tím největším snem je BMW 2002ti. Díky dnešní ceně vozu to nejspíš opravdu zůstane jen sen.

Jak jsi se dostal zrovna k driftování?

Začalo to tuning srazy, kde jsem se účastnil hlavně sprintů. Po sezóně před zimou nás s kámošem napadlo pořídit si auto na blbnutí. První věc, kterou jsme na autě udělali, bylo zavaření diferenciálu, aby šel trhat asfalt.

Jenže tato slabá a levná auta měla svůj limit, takže když jsem v Německu objevil polepenou E36, musel jsem ji mít. Absolvovali jsme s ní pár amatérských rally závodů, na kterých jsme dělali hlavně show. Auto většinu času hrabalo a zatáčky jsme brali bokem. Tady se zrodila myšlenka zkusit drifty.

Zkoušel jsi i jiný motorsport než drifting?

Asi ve 13 letech jsem jezdil motocross, ale jen krajský přebor. Předjížděli mě 10leté děti, které měly mnohem silnější motorky a věnovaly se tomu už od mala. A já mám velkého soutěživého ducha, který tyto malé porážky nedával. Upustil jsem od toho a motorka se prodala. K závodění jsem se vrátil ve 22 letech. Začalo to sprinty na srazech, pak amatérské rally závody a skončil jsem u driftů.

Zdroj: archiv Dominika Kouby

Jak dlouho Ti trvalo, než jsi pochytil základy a uměl udržet drift?

Ještě než jsem měl řidičák, půjčovala mi máma Felicii na letišti. S přítelkyní jsme její babičce brali plechová víka od sudů, ve kterých měla pšenici pro slepice, a ty jsme dávali pod zadní kola Feldy. Ona se s nimi pak lehce klouzala po ploše. Už tehdy jsem zkoušel kroužit kolem pneumatik.

Od doby co mám řidičák, jsem vždy jezdil s BMW a tak nějak zkoušel, co zadokolka dělá na sněhu a vodě. Pak jsme koupili první auto na blbnutí, které jsme mohli trápit na suchém asfaltu. Myslím si, že to šlo vždycky tak nějak samo, po chvilce jsem chytil grif a zkoušel to pořád a stále dokola, než došly pneumatiky.

Kdo je Tvým závodním vzorem?

Nemám vyloženě svůj závodní vzor. Mám pár závodníků z ČR, kteří mě inspirují.

Kterého závodního úspěchu si nejvíce ceníš?

Každé umístění je pro mě vydřené a vážím si ho. Velkou radost mám z 1. místa na Nürburgring Drift Cup a z účasti na MS Gymkhana GRID, kde jsem se dokázal kvalifikovat do hlavního závodu.

Jaký je Tvůj sen, kam až to chceš s driftováním dotáhnout?

Na začátku jsem si přál udržet auto bokem a dojet tak do cíle. Po každém závodě jsem chtěl víc. Mít víc bodů a mít kratší čas. Letos už jsem v kategorii PRO – nejvyšší česká kategorie. Pokud auto bude sloužit, určitě bych si přál dostat se na mistrovství Evropy.

Zdroj: archiv Dominika Kouby

Popiš nám, s jakým autem aktuálně závodíš a jaké jsou jeho specifikace?

Již pátým rokem jezdím s BMW E36 Coupé z roku 1992 (ten dovezený polep z Německa). Prošlo mnoha evolucemi a s původním autem už má společné jen čelní okno a střechu. Auto pohání motor 4.4 V8 s turbem o výkonu 630 koní a 900 NM. Auto je odlehčené, vyrámované, speciální úpravy pro drifting, samosvorný diferenciál s 80% svorností, přední rejdy jak 60° a mnoho dalšího.

Jaký je Tvůj sen co se týče drifterského speciálu, který by jsi chtěl postavit?

Kdybych měl neomezený rozpočet, postavil bych si něco, co by karoserií vypadalo jako veterán, ale pod kapotou by bylo něco moderního, třeba V10 BMW S58, ale mám v hlavě víc bláznivých nápadů.

Máš nějakou veselou historku ze silnice nebo dopravní nehodu, o kterou by jsi se chtěl podělit?

Jednou v noci po cestě domů jsem vzal v Týně kruháč bokem. To jsem ale nevěděl, že hned za kruhovým objezdem stojí policie. Zastavili mě a dost mě potrápili. Nakonec mě nechali jet bez pokuty. Uhrál jsem to na uklouznutí, i když si myslím, že jim to bylo jasný.

Co aktuálně plánuješ a na jaké závody se chystáš?

Aktuálně je auto kompletně připravené na sezonu a jen čekáme, až se povolí všechna ta opatření spojená s Covid 19. Přišli jsme o 2/3 závodů, včetně těch zahraničních. Čekají nás pouze dva závody v Sosnové a jeden závod v Brně. Nikdo momentálně nevíme, jestli se něco dalšího ještě objeví. Chtěl bych ale absolvovat co nejvíce zahraničních závodů, pokud to finance a auto dovolí.

Zdroj: archiv Dominika Kouby

[classicars-blog1]

Auto-tuning UNLIMITED, portál o tuningu a stylingu – tuning srazy …

http://bit.ly/2lAw39r

[autoring]

O nadcházejícím víkendu končí letošní letní prázdniny, což ale neznamená, že by snad skončily automobilová setkání a srazy. Právě naopak! Ať už vyrazíte za srazem Tater nebo klasických škodovek, jistě si volné dny užijete.

50. ročník Mezinárodní Tatra Veterán Rallye Beskydy

Přímo pod záštitou Moravskoslezského kraje se už od čtvrtka koná velký sraz majitelů vozů Tatra. Ve čtvrtek se účastníci sejdou, v pátek mají prohlídku Tatry Kopřivnice. V sobotu dopoledne startují z Prostřední Bečvy a kolem poledne si budete moci všechna ta krásná auta prohlédnout v parku Edvarda Beneše v Kopřivnici. Konec akce bude po páté hodině zase v Prostřední Bečvě.

Rallye Posázaví

Posázavský Klub Historických Vozidel zve na orientační soutěž Rallye Posázaví, kterou pořádá v sobotu 31.8.2019. Akce se účastní auta starší 30 let a start je v Kunicích-Vidovicích u hotelu Zámek Berchtold. Do cíle, který je u zámeckého hotelu, posádky přijedou po druhé hodině odpolední a budou zde vystaveny minimálně do 17 hodin.

Prague Car Festival

O víkendu se na výstaviště v Letňanech sjedou stovky více či méně upravených aut. Koná se zde největší výstava v ČR zaměřená na tuning a performance. Představí se jak samotní majitelé aut, tak firmy specializující se na tuning. Dle organizátora se můžete těšit na 700 unikátních automobilů z mnoha směrů motorismu a po celý víkend pro vás bude připraven bohatý doprovodný program.

V pátek a sobotu bude otevřeno od 10 do 18 hodin, v neděli pak do 16 hodin. Pro návštěvníky je připravené parkoviště hned u výstaviště. Denní parkovné je 150 Kč. Ve vzdálenosti asi 200 metrů od výstaviště se nachází také rozsáhlé záchytné parkoviště P+R, kde je cena za celodenní parkování 20 Kč. Jednodenní vstup vyjde na 250 Kč, víkendový na 350 Kč. Děti pod 120 cm mají vstup zdarma. Nad tuto výšku platí 150 Kč, stejně, jako studenti.

Sraz veteránů v Šenově u Ostravy

V Šenově budou mít v sobotu sraz historická auta. Najdete je po obědě u kostela, kam se vrátí z krátké spanilé jízdy. Akce se účastní automobily, motocykly a jízdní kola do roku výroby 1989. Vstupné je pro návštěvníky zdarma.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

144. Ferdinand Porsche Festival + Beetlmania 2019

Na 200 vozů Porsche se o víkendu sjede do Vratislavic nad Nisou, do domoviny automobilového konstruktéra, profesora Dr.Ing.h.c. Ferdinanda Porsche. V sobotu všechna ta krásná auta, včetně modelů 356, 922 a dalších můžete potkat hezky pohromadě už od 10 hodiny ve sportovním areálu Vesec na okraji Liberce. Potkat je ale můžete ještě v neděli po osmé hodině ranní, kdy se účastníci přesunou do zadní části parkoviště obchodního centra Globus. Jediné modely, které na srazu neuvidíte, jsou Cayenne a Macan, které pořadatelé na akci nechtějí. Další informace zde.

Škoda meeting Zlín

V sobotu od 9. hodiny ranní se můžete přijet pokochat klasickými vozy Škoda. Dostaveníčko mají na fotbalovém hřišti Lukov ve Zlínském kraji. Účastnit se smějí je modely do roku výroby 1994. Vstupné je pro návštěvníky zdarma. Pořadatelé očekávají účast několika desítek auto, takže jistě bude na co se dívat a co obdivovat.

Příspěvek Víkend plný veteránských nebo tuningových srazů. Vyberete si? pochází z auto-mania.cz

[autoring]

Sezona srazů automobilových nadšenců je v plném proudu. Každý víkend mají na výběr vždy z několika akcí, od veteránských setkání, přes závodní akce až po tuningové srazy. Escape6 Meet 2019 je tradiční akcí vyznavačů upravených aut, která se koná na parkovišti OC Letňany v Praze.

Další články k tématu:

Autohádanka: Poznejte automobilový skvost podle detailu

Tisíc mil napříč Československem s automobilovými perlami je životní zážitek

[autoring]

Je celkem zajímavé sledovat, jak se vyvíjí podoba tuningu. Ta tam jsou doby, kdy jsme na tuningových srazech vídali ve velké převaze příšerně velká přítlačná křídla, nárazníky, které vypadaly, že si je majitel vymodeloval doma v obýváku z moduritu, i tisíce samolepek, o nichž se ve své době říkalo, že přidávají minimálně 5 koní. Každá. Faktem je, že sem tam se ještě taková úprava někde objeví, ale už bývá v menšině.

Stále více je v kurzu tuningový model, který velí auto co možná nejvíce snížit a přidat mu velká a drahá kola. Takových aut jsou plné srazy a fakt je, že většinou takový počin nevypadá vůbec špatně. O funkčnosti se asi nemá cenu bavit, obzvlášť když jsou někteří schopni olejovou vanou dřít o asfalt a ještě se s podobně nadšenými kamarády trumfovat, kdo ji prorazí častěji.

To je možná trochu přehnané, ale to, jak jsou někteří svá auta schopni položit na břicho, je opravdu fascinující. A nejvtipnější pak je boj dvou skupin, které se věnují takovým úpravám. Jedna nedá dopustit na pevný, ale úplně sešroubovaný podvozek a pohrdá tím vzduchovým. Ta druhá je naopak s autem se vzduchovým podvozkem schopna udělat tak neuvěřitelné věci, o kterých si ti s těmi pevnými podvozky mohou nechat jen zdát.

            Zobrazit příspěvek na Instagramu

                        Příspěvek sdílel uživatel @k2vwin, Dub 13, 2019 v 12:52 PDT

Do druhé skupiny milovníků tuningu patři i majitel a tvůrce bílého Volkswagenu T-Roc R-Line, jehož podobu si můžete prohlédnout v galerii. Jeho počin nás nezaujal kvůli bílým diskům z Bentley, ale protože jde o malé SUV nebo spíše crossover, který se díky vzduchovému podvozku válí břichem po zemi. A ačkoliv tato úprava prakticky nedává žádný smysl, fakt je, že se nám prostě líbí. Jen jsme celkem zvědaví, kam tohle dojde.

Bude se snad na letošním srazu ve Wörthersee po břiše válet celá plejáda modelů jako je Škoda Kodiaq, SEAT Tarraco nebo snad Audi Q8? No, vypadá to, že možná ano. Co si o takových úpravách myslíte? A jste příznivci tuningu? Dejte nám vědět v komentářích na facebooku.

Příspěvek Současný tuning? Velká a drahá kola na sníženém SUV pochází z auto-mania.cz