#to mění vše

[seasoned-cabbage]

Jak najít internet

Dnes jsem hledala a našla mnoho věcí o hledání možností co má člověk s internetem a sdílím s vámi mé mnohé poznatky.

Kontrolujte si tarif I pokud již jste připojení tarify internetu se mění neustále a většinou k levnějšímu a lepšímu. Podívejte se na vyúčtování a na momentální nabídky vašeho poskytovatele na internetu. Pokud jste odvážní tak můžete zavítat i na jejich oficiální ceník. Zkontrolujte i balíkové nabídky, nejčastěji televize s internetem, mohou tak také vyjít levněji a furt se mění. Jelikož se nabídky mění celkem často tak neberte nabídky s delším závazkem! (~Cokoliv nad rok) Tarif se změní a budete zamčeni ve starší vyšší ceně.

Typy připojení k internetu Takže chcete změnit připojení k internetu, ale co je vůbec za typy připojení? nyní od nejhorších

Bezdrát Co se mi tak povedlo najít tak jsou tak dva systémy na bezdrát. Buďto lokální, přes něco podobného jako mobilní data nebo přes satelit. U obou existuje velká sféra poskytovatelů. U dat si zkontrolujte mapy pokrytí potenciálního operátora. Tyto připojení jsou většinou 30-200 Mbit/s a jejich hlavní slabost je nestabilita kvůli počasí

DSL - Internet přes pevnou To nejstarší pevné připojení. původně dial-up, nyní těmito kabely je veden plně digitální signál, rychlosti skoro stejné jako u bezdrátu, bývá 30-250 Mbit/s, ale dostupnost závisí na maximální rychlosti dostupné ve vaší domácnosti

DOCSIS - Internet přes televizi Velice podobné jako DSL ale s jiným a lepším kabelem. Stále se dá počítat s nespolehlivostí postarší infrastruktury jako u DSL, ale narozdíl tímto kabelem protáhnete až gigabit (1000Mbit/s) (techicky v budoucnosti i více ale gigabit je nejvyšší nabízená propustnost)

Vlákno Infrastruktura specificky k vedení digitálních dat. Historicky nejspolehlivější a často i nejlepší hodnota za peníze, pokud ale samozřejmě je vůbec dostupná

Takže, jak se k těmto věcem dostanu? Pro samostatné domácnosti, připojení si budete řešit sami, tady vám s cenami nepomohu protože vše je dělané na míru, na tom kde je lokalita a kdo vás je schopen připojit, to ale budete moci najít stejně jak: Byty - To kdo u vás reálně internet má najdete nejjednodušeji pomocí mapy od ministerstva obchodu. Domácnosti mohou najít jak jsou připojeni příbuzní ohledně možného připojení.

Jak číst mapu Pro jakoukoliv budovu najdete tečku a po rozkliknutí najdete provozovatele na této adrese. Rozebereme si jednu náhodnou adresu:

pod písmenem M mapa slučuje jak DOCSIS tak DSL, ale jsme je schopni rozpoznat, tím že CETIN je největší, ne-li jediný poskytovatel DSL linek. Rychlost jejich DSL linek si jednotně můžete ověřit zde. Linky pod Vodafonem jsou ty které natáhlo UPC a jsou to právě linky DOCSIS pod písmenem F najdeme Vlákno, které zde poskytuje společnost PODA, která působí po celé republice, na moravě můžete zde pod vláknem uvidět SMART Comp. a.s. tady se jedná o Netbox/Nej.cz. Bezdrátové připojení zde důležité nejsou, tyto záznamy jsou informativní o tom co je možné dostat ale nevypovídají o tom co možné dostat není v bezdrátu.

9. Jaktože má dostupnost pevného internetu firma co tam není uvedena? Skoro vždy se jedná o společnost která prodává pomocí napojení kabelů od CETINu. V těchto případech několik společností prodává doslova ten stejný internet. O2 vám dá za ten doslova stejný kabel 550,- za 100 Mbit/s zatímco Nej/Netbox vám dá to samé za 300,- 10. Rychlosti a jednotky Trochu širší vysvětlivka jak se orientovat ve světě bitů a bajtů. Poskytovatelé internetu skoro vždy udávají rychlosti v Megabitech za sekundu. (Mbps, Mbit/s, občas Mb/s) Mega jako v našem SI systému znamená milión, t.j. Milión bitů za sekundu. Naproti tomu ůložiště na vašem systému a většina aplikací používá jednotku Megabajtů za sekundu. (skoro vždy MB/s, důležité je velké B). Rozdíl je v tom že 1 Bajt je 8 Bitů. Takže připojení 250Mbps uvidíte v aplikaci jako 31.25 MB/s. 11. Bonus - Proč windows je na nic Jako měření zabraného úložiště windows používá nestandartní jednotku kdy 1kB = 1024 B, Všichni ostatní souhlasí že jelikož se používá SI systém tak 1k = 1000. Takže pokud si pořídíte 1TB harddisk, zobrazíte ve windowsu a uvidíte kapacitu 931 GB, nikto vás neokradl, windows je jen blbec.

[kadet-pise]

Aphelion byla součástí kultu Černé hvězdy. Byla, než ji touha po svobodě přemohla. Nechce s nimi mít nic společného a na volání vyšší moci touží zapomenout.

Jenomže se mění a z ženy brzy nezůstane vůbec nic. Co vše je ochotná udělat pro to, aby si zachovala aspoň trochu lidskosti?

Dočtete se v nové knize Chapadla Černé hvězdy.

.

Print Aphelion ve velikosti A5 si můžete přikoupit v předprodeji ke knize.

[lieselotte-sky]

Utopená ponorka

Nechtěla jsem sem toto téma tahat, ale je toho všude plno a z názorů některých lidí by se člověk poblil. Pokud se o tom rozhodnete něco psát, zjistěte si alespoň základní fakta, jako je například to, že pět psychopatů zemřelo v zjevně konstrukčně vadném stroji. Proč psychopatů? Protože psychopat neuvažuje o rizicích (a když se něco podělá, nesvazuje ho strach). Proč konstrukčně vadném? To už je trochu složitější věc a důkladněji se tomu pověnuji v nějakém jiném příspěvku. První věc, kterou na vás v této souvislosti vytáhnou, jsou ty nešťastné zevnitř neodšroubovatelné šrouby, jenomže to je první věc, ze kter�� je mi na blití. On totiž neexistuje důvod udělat to jinak, totiž ten vstup je zepředu, takže pokud použijete něco, co se dá otevřít/odpálit zevnitř, pak jediné, co to způsobí, bude to, že se do ponorky nahrne gigantické množství vody proti kterému se ven stejně nedostanete. Takže pokud chcete udělat emergency exit, musí definitivně vést jiným směrem. No a teď je otázka, zda to z konstrukčního hlediska šlo, používali kompozitní materiály, tudíž se obávám, že vzhledem k externímu tlaku, množství použitého materiálu a jeho vlastnostem prostě neexistoval způsob. No, jenže jak asi chápete, on by měl existovat způsob. A tady se dostáváme k celkově chybné konstrukci, ty šrouby jsou samy o sobě jen důsledek, takže do těch bych se zase až tak úplně nenavážela.

Další věc, z které se mi zvedá kufr, je fakt, že to lidé srovnávají s vesmírnou turistikou, což je, s odpuštěním, nesmysl hned z několika důvodů. Pokud se rozhodnete pro vesmírnou turistiku čeká vás poměrně komplexní lékařské vyšetření, ve kterém je velice mnoho věcí, které vás prostě zastaví. Pak následuje intenzivní roční výcvik, který z vás sice neudělá kosmonauta, jejich výcvik je delší, jenže vy zase nebudete plnit vědecké/vojenské úkoly, což u kosmonautů tvoří nejdelší část výcviku, takže z hlediska vlastní kosmonautiky a znalosti konkrétního stroje/strojů na tom zase nebudete až tak špatně,  dostane vás znalostmi a schopnostmi do situace, kdy dokážete řešit krizovou situaci, dále ten výcvik vyzkouší vaši psychickou odolnost, takže je řekněme solidní jistota v tom, že se o sebe dokážete postarat sami a že nebudete přinejmenším posádce na obtíž. Dále. Budete cestovat ve stroji, který byl zkonstruován lidmi, kteří mají nejen znalosti, ale také praktické zkušenosti a jsou řekněme nadprůměrem ve svých oborech, no a v neposlední řadě cesta do vesmíru je výrazně bezpečnější než cesta pod vodu, protože kosmická loď musí udržet přetlak pouhé jediné atmosfery, navíc tam nedochází k cyklování tlaku (vesmírné lodě se obvykle nerecyklují, případně se recyklují jen několikrát), jakmile opustíte husté vrstvy atmosfery, je přetlak lodě konstantní bez ohledu na to, jak s ní manevrujete.

U podmořského plavidla naopak bojujete s externím přetlakem velikosti minimálně desítek atmosfer, který se navíc mění s každou změnou hloubky plavidla, čímž se mění i objem plavidla, neb materiál má nějakou pružnost a to znamená opakovaný mechanický stres, což je typická příčina únavových selhání, která jsou typicky těžko předvídatelná. Takže rizika jsou sama o sobě vyšší a to i v případě, že plavidlo navrhují zkušení lidé. To se tady nestalo, navíc byly použity materiály, se kterými není zrovna moc zkušeností, ale zkušenosti, které jsou, naznačují, že jsou poměrně tricky. Do toho máte návrh, kde je možné vše, včetně bezdrátového (!!!) ovladače videoher užitého k řízení ponorky. Jasně, ten ovladač je velice populární mezi stavěči poor man CNC, taky už díky jeho polofunkčnosti nemálo lidí něco na takových CNC rozbilo, jenomže tam jaxi nejde o život, neb jsou to většinou malé stroje. Tu věc s chybějící záchranou jsem už zmiňovala a navíc, technické informace dostanete pouze pokud se „zajímáte“, čili něco jako roční výcvik vesmírného turisty se tady prostě nekoná.

Spíše než k vesmírné turistice se to dá přirovnat k divokým výstupům na Everest, při kterých lidé běžně umírají, ale i tam si průvodce zjistí vaši fyzickou kondici a nějakou dobu pracuje na jejím budování, takže i to je řekněme řízenější a příčetnější než tahle banda trotlů.

Sorry, ale tady nebyla otázka jestli se stane nehoda, od začátku bylo jasné, že se stane, tady bylo nejasné pouze to kdy se stane. No a ona se stala právě teď.

A ještě jedna taková poznámka. Údajně existovalo sedm způsobů, jak by se ta ponorka vynořila v případě katastrofálního selhání. Totiž, ponorky, podobně jako vzducholodě, jsou hustotou shodné s hustotou okolního media, čili se samy od sebe ani nepotápí, ani nevynořují, na to potřebují pohon. Mezi těmi záchranými způsoby bylo zmíněno i odhození zátěže, což mi připadá jako docela nebezpečná věc. Totiž. Změna hloubky působí stres na strukturální integritu v důsledku rozdílných tlaků v rozdílných hloubkách. Materiál má nějaké vlastnosti a z toho plyne i maximální rychlost, kterou se ponorka může ponořovat/vynořovat. Odhození (byť i malé) zátěže ale způsobí zrychlení směrem vzhůru, takže čím výše ponorka je, tím rychleji se vynořuje a tím rychleji klesá okolní tlak. Vyzkoušel někdo na dálkově řízeném/autonomním stroji, že maximální rychlost takového vynořování je dostatečně nízká aby nerozbila strukturální integritu plavidla? Podle toho, co je mi známo, to nikdo netestoval. Takže vyvstává otázka, zda vůbec některý z těch sedmi způsobů reálně fungoval.

Takže ještě jednou. Diletanti vyrobili stroj, psychopati s ním jezdili dokud se nestalo to, co se dříve, či později, stát muselo. A ano, pět lidí při tom umřelo. To, co se stalo, je bezprecedentní ukázka nepříčetnosti a neschopnosti, která se nedá srovnávat vůbec s ničím, protože něco takového jednoduše svět neviděl. Blíží se tomu pouze seskok v jakémsi pofiderním stratosferickém skafandru, kdy se podařilo urazit jedinou anténu od radiokomunikačního zařízení, díky čemuž nešlo odvážlivce dohledat, no a protože to bylo konstrukčně navrženo tak, že se z toho odvážlivec sám nevysoukal (ano, bylo ho potřeba doslova vyšroubovat, nepřipomíná vám to něco??) a nemohl to ani odvětrat, málem se udusil. Zachránilo ho pouze to, že shodou okolností se ve stejné době nedaleko pohyboval velice dobře vybavený vojenský vrtulník, který zareagoval na nouzové volání doprovodného týmu a pomohl jim ubožáka najít, v opačném pádě by našli leda mrtvolu. Je to sice taky na darvinovu cenu, ale alespoň to ten blbec zkoušel sám na sobě. S tímto je to srovnatelné! Ne s vesmírnou turistikou.

[andreachadimova]

polib to místo které jsem políbil

než vyroste město nic nepřijme tvar vše jen mění tvář

průsečík líček střet a teď máš oči dítěte co našlo med divokých včel

lem pojmu má nové třásně když ohledáváš pneumotorax pevně svíráš peří výra

je čas rozdmýchat měch no obou stranách výhně

oheň se zvedá žejdlík taje v plamenech čas stojí

teď mluví on a nikdo jiný těžké oddechování tiché syčení

[maserna]

Odcházení...

Radka dělá chytrou a všeho znalou. Přednáší v šatně po práci.

“Musíme vydržet, zatnout zuby a ono to bude lepší. Postupně, po troškách.”

“A co kdyby ses starala radši o sebe? Jsi sotva po chemoterapii, léčíš si popáleniny a už tady diriguješ.” opáčí  na to rázně Alena, Ta, která se s ničím nepáře.

Radka sklapne, zalapá po dechu a tváří se jako děcko, kterému vzali hračku.

“Jak to víš Aleno?” zeptá se Lucie.

“Říká to úplně každýmu. Už mě s tím pěkně sere. Mohla by si najít jiný téma k řešení. A řešit odchody z práce, aby to El Capitanovy nevadilo není zrovna to pravý ořechový.

Sám řekl po třetí, tak po třetí…což je za pět minut. Tak o co jí pořád jde?”

“Jemu se nás nechce platit , když si odcházíme o hodinu a půl dřív. A vyhodit či strhnout z platu nám to nemůže,” vysvětlí Magda. Ta, která zas zná poměry ve firmě od jejího založení.

Jiná je všechny sleduje a myslí si svoje.

Venku se zvedá vítr a chumelení střídají paprsky slunce. Mění se počasí. Mění se mysl lidí a Jiná je pozorovatelem. 

Má smysl jim říkat, že na ničem z toho nezáleží?

Že její kamarádka spáchala sebevraždu po letech depresí a návštěvách u psychiatra. Vzdala se šancí na život.

“Záleží jen na tady a teď, víc není.” řekne si pro sebe nahlas, aniž by si všimla, že jí slyší ostatní a jde dolů ze schodů, aniž by se na ně podívala.

“Ta nová je fakt jiná a dost zvláštní. Prej masíruje dost dobře. Lidi si ji pochvalují. Šéf je nadšenej ,jak rychle začala sama pracovat,” okomentuje situaci Magda.

“Aby se z ní nepotento” uchychtne se Vačice, starší paní, která je opadál a vše ostře komentuje, kritizuje a mluví jakoby o ničem. Ze všeho nejraději kazí všem náladu, cení zuby a chechtá se. Trochu sama pro sebe, nečeká ničí reakci. Ta nepřijde. Ostatní její pichlavou povahu ignorují. Jen se na všech přiživuje.

Při odchodu se na recepci chováme všichni jako školačky, co se snaží uniknout zrakům dozoru a nepozorovaně zmizet.

Většína se chová ukázněně a odchází kolem čtvrt na 4. 

Ale jedna speciální kolegině je jak šedá myška. Nenápadně vždy zmizí bez povšimnutí.

Ovšem jednou ji chytí sám šéf a je z toho mela. Křiv,výmluvy, ječení…to kocour chytil do svych drápů myš a hraje si s ní. Ona pyští a snaží se uniknout. Marně.

Je vyzvána aby s ním šla do kanceláře a tak její scénka litého boje o přežití uniká zrakům všech prihlížejícich.

Árie končí až druhý den…kdy se všichni dozví, že již nebude možné si chodit kdy se komu zachce. Všichni bez vyjímky, vždy nejdříve po třetí hodině.

Za pár týdnů se vše mění. Jestli kvůli lobbum Radky nebo aroganci Aleny…nevíme.

Radka chce, aby se chodilo od jara dřív, volněji a snaží se všechny přesvědčit k dodržování "pracovní doby". Lépe řečeno  k dodržování odchodů z práce.

Alena je zas pro změnu arogantní a drzá, svět si pod��izuje svým přístupem ala buldozer a světu diktuje svá vlastní pravidla. Je ovšem otázkou, kdy si namele hubu.

Míša stále volí taktiku nenápadky a obchází pravidla únikama bez povšimnutí recepčních.

Alena se s nima na recepci přímo přetahuje vůlí o to kdo vyhraje.

Narazí na šéfa, kterého její přístup již roky pěkně sere a seřve ji jak malou holku.

Jiná o ničem neví.

Den na to se Míša plíží a krčí podél stěn. Proměna v myš ji dneska moc nejde a tak je zpozorována kamerovým systémem a vrácena na schodech za jejího remcání zpět do šatny.

Jiná má u zadku dohady svých kolegyň. Potřebuje jít pryč. Má terapii. A tak prostě zavolá šéfovy a poprosí ho o laskavost. Te ji pustí.

Jenže dámy na recepci drží basu s Alenou a jsou nadmíru vytočené, že Jiná může, ale jiní ne.

Stačilo se zeptat. Hrát Tu hru. Co je na tom ?

Dospělost. Odpovědnost za své jednání a přijmout ne, když se řekne ne.

To ovšem nikdo jiný než šéf a Jiná nechápe. Dál hrají své žabo-myší války.

Jak patetické.

Jiná jde na autobus, ale ujede jí a tak čeká kochá se padajícím listím jež v silném větru létají k zemi z platanové aleje…ladně, jako baletky soumraku.

Změní se pak na hlínu a dají výživu jiným,ač leží na zámkové dlažbě? Najdou si listy místo k věčnému odpočinku a proměně?

Klienti ji dnes připomněli kým byla, co vše překonala…

Toxického partnera, který ji vymluvil díru do hlavy a přesvědčil ji, utvrdil v představě, že stojí za míň než ten list.

Věřila mu, neuměla věřit sama sobě. Nechala se ponižovat až na samý beton bytí. Kdy už si myslela, že nemůže být hůř.

A bylo…

…

Jsme slabí a křehcí, když uctíváme falesné bohy. Ikony a představy o tom, co je bohatsví.

Jsme prázdní a žalostní. Plníme se každý den v chrámu konzumu, obchodě, či na e-shopu.

Plníme svá nitra, prázdná a zubožená strádáním po lásce.

Obracíme se k bohu, skrze náboženství, vůdce, zas ty samé ikony a symboly spásy a hojnosti.

Slabí ,křehcí a hladový, toužíme po přijetí a lásce.

Být znovu přijati do náruče milující matky a otce. Právě to bezpečí a bezpodmíněčnost, které hledáme, zoufalí a vyprahlý na poušti světa…kde je?

Kde je ten chrám ?

Hledali jsme už všude a nenalezli jej.

Dívali jsme se dovnitř? Do té propasti v nás?

Slyšeli jste ten křik a nářek naší duše, našeho vnitřního dítěte?

Tam je právě to, co hledáme. Ale cesta, dámy a panové, je víc než trnitá a temná. Tam, právě v neznámu a neustálé proměně našeho nitra, je chrám boží a jeho spása.

A je to nejtěžši cesta ze všech.

Každý jde sám, nahý a bez ochrany. Setkává se v sobě se všemi nástrahami, které si na sebe připravil a vše je on sám v nekonečně mnoha podobách existence, která se manifestuje právě skrze jeho nitro ven…

To je aspoň lunapark!

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ ŠEDESÁTÁ OSMÁ - TICHO A KLID

Je velice těžké v naší hlučné a neklidné době najít ticho a klid. Jak ve vnějším prostoru, tak i uvnitř sebe. Absolutní ticho a klid neexistuje, protože jak v přírodě, tak i v naší hlavě slyšíme nějaké zvuky a totéž se týká klidu. Absolutní klid je projevem smrti. V přírodě se neustále něco mění vzniká a zaniká. Přesto člověk občas touží, alespoň po relativním klidu, ve kterém by se mohl zamyslet a uvědomit si sebe a své místo ve vesmíru. Pouze v tichu a klidu může navázat spojení se svojí představou Boha.

Je to vždy jen naše představa, protože skutečný Bůh je slovy či jinak nepopsatelný. Kolik je na světě věřících, tolik je představ Boha. Tyto představy se vynořují z našeho nevědomí nejlépe v tichu a klidu. Za takových okolností jsme schopni se zbavit všech rušivých vlivů a plně se soustředit na vyvolání jeho podoby. Většina věřících přivykla tomu, že Bůh má lidskou podobu, na základě knihy Genesis, kde se píše: “Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu“. Obrazem však nemusí být myšlena vnější podoba, ale schopnost přemýšlet tvořit a být zodpovědný za své činy. Přesto se ustálila představa Boha jako moudrého, bělovlasého otce na nebesích.

S touto podobou se ztotožňujeme většinou v prostoru kostela, nebo na posvátném místě, kde je zachycena na soše nebo obraze. V běžném, každodenním životě, když se modlíme k Bohu a máme zavřené oči, tak většinou nevidíme nic, pouze se snažíme dosáhnou vnitřního ticha a klidu i přes rušné okolí. Představa Boha je potom spojena především s tichem a klidem. Jedině v takovém stavu s ním můžeme pokorně rozmlouvat.

Hluboká a upřímná víra není spojena s hlučnými vnějšími projevy, je velice nenápadná a navenek není na první pohled patrná. U věřícího se projevuje pouze v myšlení, jednání, způsobu mluvy a pohybu těla. To vše je klidné a vyrovnané. Jako by se podoba Boha promítla do věřícího člověka. Zbytečně nemluví, spíše naslouchá, většinou stojí v pozadí a vše v klidu a tichu pozoruje. Ví své a nemusí se s tím chlubit nebo prezentovat na veřejnosti.

Pravým opakem je současný, nevěřící člověk, který má zálibu v hluku a neklidu. Vždy chce stát v popředí a vnucuje ostatním své názory. Vede monolog a neumí naslouchat druhým. Má rád velká gesta a dává na odiv své hmotné bohatství, které zakrývá jeho vnitřní chudobu, které si často není ani vědom. Velice dobře se dovede pohybovat v praktickém životě. Umí se přetvařovat, lhát, podvádět a často i krást.

Současná hlučná a neklidná doba, jako by byla stvořena pro pragmatického, materialisticky orientovaného a nevěřícího člověka. Převážná absence ticha a klidu neumožňuje hlubší zamyšlení a cit, ale především navázání spojení s Bohem. Dnešní, věřící člověk musí mít silnou vůli a schopnost oprostit se od vnějších, negativních vlivů, aby vyvolal svoji představu Boha a v pokoře s ním rozmlouval.

Je těžké se oprostit od všude přítomného hluku a neklidu, ale vlastností hluboce věřícího je právě snaha dosáhnou vnitřního klidu, bez ohledu na vnější okolnosti. Jistota a vědomí věčné přítomnosti Boha pomáhá člověku být co nejčastěji vnitřně klidný a vyrovnaný. Jakákoliv pochybnost o jeho přítomnosti způsobuje vnitřní neklid, který si nedovede poradit s vnějším hlukem a neklidem. Malověrnost znamená ztrátu imunity vůči agresivnímu, materialisticky orientovanému světu.

Neustálé napojení většiny lidí na různá digitální zařízení od počítačů, přes tablety a mobily, až po sledování stále přetrvávající televize neumožňuje dosažení vnitřního ticha a klidu tak důležitého pro spojení s Bohem. Je pouze nemnoho těch, kteří se vzepřeli diktátu doby a oprostili se od otupujících vymožeností a hledají, i občasný klid, na odloučených místech v přírodě. Většina lidí se nechává ochromit hlukem a neklidem, ve kterém nelze najít cestu k Bohu.

[chaos-merciful]

Jak se máte?

14. 8. 2024

Stojím na rozcestí tisíců cest. A vždy na nich budu stát. Stojím v řece a ta kolem mě proudí tak, že se nikdy nedotknu stejné vody dvakrát. Takový už je úděl života - že nikdy neustaneš v pohybu. I kdybys stál v oku bouře, stále se okolo tebe vše mění. A ty se můžeš zachytit stébel trávy, ale vytrhnou se. Zůstanou ti jen pořezané ruce a vůně vzduchu kolem. Zůstanou ti květy ve vlasech. Ale pořád se budeš pohybovat. I tahle přítomnost jednou pomine. Cítíš už teď tíhu té vzpomínky? Nikdo na světě jí nikdy neporozumí. Možná pochopí alespoň zlomky. Možná ani to ne. Ale jsi motýl ve své metamorfóze, která je zcela a úplně nevyhnutelná. Byl jsi varován, cestovateli. A nyní vykroč na své dlouhé pouti.

[liberte-news]

VĚZNICE v Uherském Hradišti: Místo, kde se píše historie

Věznice je důležitou součástí naší historie. Díky muzeu si budeme pamatovat, co se v minulosti stalo. Snad pak budeme činit vše potřebné, aby se to nikdy neopakovalo.

ILUSTRAČNÍ FOTO | Chcete mít svůj článek zcela ZDARMA ? UHRESKÉ HRADIŠTĚ | Představ si, že bys žil v době, kdy byla v Uherském Hradišti věznice. Jak by to asi vypadalo? Bylo by to místo plné tajemství, smutných příběhů, ale také míst, kde se lidé snažili o změnu. Dnes se tato věznice mění na muzeum, kde se můžeš dozvědět víc o naší minulosti. “Areál hradišťské věznice v sobě koncentruje osudy…

[elolsovska]

PGBICT03: Didaktika a design online vzdělávání

Samostudium: Co dělá learning/instructional designer?

V rámci samostudia jsem se podívala na několik zdrojů, abych zodpověděla následující otázky:

Co dělá learning designer?

e-book Kláry Pirklové: Learning design je o návrhu dobrých vzdělávacích řešení.

Nikoli o vzdělávání samotném. Ne vždy je vzdělávání uplatnitelné pro všechno a nemusí být ani svým obsahem přívětivé pro všechny.

Becoming A Learning Designer: Part 1 - eLearning Industry od Zsolt Olah: Klíčový fokus Learning Designera je řešení problémů vzděláváním. Může pracovat buďto jako zaměstnanec ve firmě, jako freelancer, či kombinace learning designera a projektového manažera (kde dohlíží na práci ostatních a zda je vše splněno do určitého limitu atd.).

Learning designer má tedy jakousi flexibilitu v uplatnění. Ať už jako samotný tvůrce, či designer v týmu, nebo na dohlížejícího člověka.

Starting a Career in Instructional Design  by Connie Malamed: Začátkem je samotný problém, Learning designer jej analyzuje a pokusí se napřed zjistit jádro pudla, tedy o co se přesně jedná a zda je řešením tohoto problému právě vzdělávání. Do toho spadá i analýza publika a kontext situace.

Instructional Design and Learning Experience Design: Learning/Instructional designer se nezajímá pouze o vzdělávací aspekt, ale o to, jaký to je zážitek pro ty, které je kurz vytvořen. Jeho fokus je na toho, kde se vzdělává a zážitek z tohoto vzdělávání. Musí se vypořádat s dnešními způsoby konzumace obsahu, současnou podobou technologií a e-learningových systémů a mít přehled o nástrojích tvorby v těchto platformách.

Čím se to liší od práce lektora nebo učitele?

e-book Kláry Pirklové: Learning designer je i není učitel, jelikož učení samotné není centrem jeho práce, zajímá se napřed o lidi, jejich potřeby a jejich očekávání. S těmito daty poté vchází do třídy a na závěr po skončení si zakládá na zpětné vazbě, aby mohl vylepšit svůj input. Learning designer poskytuje službu druhým lidem a na základě nich poté vytváří výsledný projekt.

Z tohoto usuzuji, že learning designer je nejen tvůrcem, či učitelem, ale zároveň i jakýmsi výzkumníkem, který svá data může ihned aplikovat do svého projektu.

Starting a Career in Instructional Design  by Connie Malamed: Leaning designer je vědcem, manažerem a designerem.

Co učitel použije do výuky, nemusí být jeho výtvor. Nemusí se zajímat o to, zda to, co použije do výuky, jelikož většina pochází z učebnic.

Dále dle Devlina Pecka, existuje rozdíl mezi LXD a ID, s tím, že LXD jsou více zaměřeni na pomoci lidem a v jejich centru stojí právě lidi k jejich dosažení specifického cíle. Zatímco ID se více snaží o research aby zjistili potřeby lidí/byznysu a na tom potom staví pomoc pro dosažení specifických cílů.

Pokud jsem to pochopila správně, ID jsou více oficiálnější s tím že mohou pracovat pro specifický business, korporace či nějaký větší počet lidí. Learning Experience Designer je přívětivější název, jelikož se zaměřuje na ten zážitek, chápe více ty, pro které vytváří specifický zážitek. Instructional Design naopak pro mě zní více strojově.

Právě LXD, ten aspekt propojenosti a pochopení určitého problému při řešení vzdělávání se záměrem pro lidi, mi přijde zajímavý. Obecně mě baví jak se zabývat řešením problémů tak i ten fakt, že jsem více zaměřená na lidi než na nějakou větší organizaci/společnost.

---

Návrh pro skupinový projekt

Můj skupinový projekt se zaměřuje na žáky a studenty základních uměleckých škol. Sama jsem nyní dostudovala v jedné z těchto škol a uvědomila si, že se žáci učí hudební historii a teorii, ale nic se s ní nedělá, co se týká samotné aplikace v praxi. Je to jako kdybyste se ve výtvarné výchově bavili o teorii barev, aniž by vás podnítili k tomu nakreslit, či namalovat něco svého: Vaše umělecké dílo nesoucí kousek vaší osobnosti.

Doba se mění. Sama jsem zjistila, že k moderní hudební tvorbě většinou nepotřebujete drahé vybavení, či programy. Překvapivě, jedním z těchto nástrojů je aplikace Bandlab, která nejenže nabízí přívětivé prostředí k tvorbě hudby, ale poskytuje za mě i nejrozmanitější nabídku funkcí, kterou máte k dispozici zdarma, aniž byste si cokoli předplatili. Nejen to, skrze Bandlab si můžete vybudovat komunitu fanoušků, či sdílet svoji tvorbu přes další platformy jako např. Youtube Music, či Spotify.

Bohužel většina učitelů ZUŠek nemá dostatek zkušeností s těmito programy k tomu, aby se tomu žáci naučili, či aby získali potřebné zkušenosti. Jediné, co v tuto chvíli umí, je vystupovat na veřejnosti. Ale až dostudují, v jejich životě nebude vždy k dispozici příležitost ukázat svůj talent skrz jeviště. Ne vždy budou mít u sebe nástroj a ne vždy k tomu budou mít dobré podmínky. Navíc, žák/student ZUŠ většinou nevystupuje se svým vlastním dílem. Jenom s klasikou nebo díly, které má daný učitel ZUŠ k dispozici.

Mým záměrem je kurz, který by mohl tímto způsobem žáky/absolventy ZUŠek obeznámit se základy produkce hudby skrze aplikaci Bandlab a napomohl jim předat kousek své osobnosti skrze hudbu ostatním lidem.

---

Řemeslná dílna LD – formátování textu, poutavost, CTA a jazyková správnost

Úprava textu

Nejdříve jsem se zaměřila na úpravu textu z druhého úkolu tak, aby působil poutavě:

Představte si, že sedíte na hodině výtvarky, kde se učíte teorii barev a dějiny umění, aniž byste měli možnost vzít do ruky štětec...

Přesně tak jsou na tom žáci základních uměleckých škol s hudební tvorbou: Jsou jim předány všechny znalosti ohledně historie a teorie hudby, ale šancí aplikovat tyto znalosti v praxi mají málo. Výuka se soustředí na veřejná vystoupení a hraní dle not, které má učitel k dispozici, což uznávám, může mít na žáka své pozitivní účinky (např. odbourávání trémy). Ne každý žák si ale volí dráhu muzikanta v symfonickém orchestru. 

V důsledku této mezery se absolventi ŽUŠ dostávají do problému: Sice umí hrát na hudební nástroj, ale nemohou jakékoli znalosti hudební teorie uplatnit v praxi, jelikož se nenaučili schopnosti, které potřebují pro dnešní, digitální dobu.

Z mé osobní zkušenosti, někteří učitelé nejsou s těmito nástroji dostatečně obeznámeni. Chápu, dříve bylo těžší se k tomuto typu tvorby dostat. Dnes je ale situace jiná: Sama jsem zjistila, že k moderní hudební produkci stačí jen přístup k internetu a dobrá aplikace. Kupříkladu BandLab, který nabízí přívětivé a intuitivní prostředí pro tvorbu hudby, poskytuje v rámci své neplacené verze rozmanitou škálu funkcí, a navíc umožňuje sdílet výslednou skladbu s komunitou. Dokonce lze skrze aplikaci publikovat skladby na platformách jako jsou YouTube Music nebo Spotify!

Proto by mým záměrem bylo vytvořit kurz, který žákům, či absolventům ZUŠ poskytne základy hudební produkce a naučí je tvořit vlastní hudbu skrze aplikaci BandLab. Tento kurz by jim otevřel dveře k tomu, aby mohli prostřednictvím hudby najít svůj vlastní hlas a sdílet svou tvorbu se světem, bez potřeby drahého vybavení nebo jakýchkoli plateb. Kurz by měl především za cíl žákům nabídnout způsoby, jak se na hudebním poli realizovat v rámci možností, které dnešní digitální technologie nabízí.

Obrázky

Dalším úkolem bylo si sehnat dobré obrázky. Chtěla jsem použít jeden obrázek spojující klasickou hudbu a druhý pro moderní pohled na hudbu (tedy to technologické spojení mobilu a sluchátek).

Zdroj: Pixabay (Music Melody Sound od Ylanite)

Zdroj: Pixabay (Headphones Smartphone Technology od kaboompics)

HTML kód

Naštěstí pro mě jsem se nemusela prodírat elfem a starým editorem, jelikož jsem si uložila soubor s celým původním HTML kódem. Nebojte, nebudu dělat ctrl-c, ctrl-v. Díky poznámkám a strukturalizaci si mohu s kódem pohrát a nastavit jej tak, jak chci. Rozhodla jsem se použít barvy FF MUNI.

Obecně, dát stránku dohromady nebyl žádný problém, byly to spíš detaily v textu, co mi pily krev (nehledě na to, že mi jeden podnadpis u obrázku poskakoval mimo správné místo).

Krátce k nahrávce (a menší varování):

Nakonec jsem i přidala svůj vlastní příklad tvorby z aplikace. Předem varuji: Dejte si hlasitost na menší, než jak obvykle posloucháte. Děkuji za pochopení :)

Jelikož nemůžu dát odkaz na html editor, dám sem screenshoty a doporučuji navštívit moji kapitolu:

[diavzpoura]

Imane Khelif a islamofobní hnutí ve Velké Británii

Probudila jsem se a jako jedno z prvních věcí, co vždy dělám, je že sahám po telefonu, swipuju přes upozornění, kontroluji messenger, otevřu instagram a vidím zprávy protkané aesthethic fotkama z dovolených. Vidím videa rasistů z Británie ale v hlavě pořád myslím na Imane Khelif. V tu chvíli jsem měla pocit, kdy něco snad nemůže být jasnější - ano, vše co se momentálně děje ve světě je propojeno. U těchto dvou fenoménů jsem to ale vnímala silněji než u jiných a to mě přimělo si sednout a začít psát. Spíš než jako literární text, je to výlev mé frustrace, komentář, pozastavení se nad širším kontextem a textová forma unaveného obličeje v dlaních. 

Dnes, víc než kdy dřív vidíme, že nám fakta nestačí. Přesto jsme svědky toho, čeho jsme. Kulturních válek na internetu, zpochybňování, ale i velmi konkrétního a ztělesněného násilí v podobě rabování, které teď otřásá Velkou Británií. 

V dnešní době přicházíme na to, že holá fakta nám nestačí. Imane Khelif je žena. 

Vrah třech malých dětí v Anglii nebyl muslim ani migrant. Zveřejnění faktů v obou případech a uvedení věcí na na pravou míru ani tak neutišilo násilné hlasy volající po “odchodu migrantů z Británie”  nebo těch požadující prověření genderové identity a hladiny hormonů v těle olympioniků*iček. Namísto oslavování sportovního eventu a jeho výkonů se kvůli evropské a bílé “sebe-nejistotě” snažíme delegitimizovat nejen sportovní úspěch Imane, ale i její vzhled a osobu. Místo toho, abychom truchlili nad dětmi, které a oslavě přišly o život, vytváříme a přenášíme vinu na nevinné nejen jedince, ale celé komunity. Vnímám oba případy jako vzájemně propojené skrze zoufalé lapání po imaginárním eurocentrickém ideálu - ať už ženské krásy nebo stylu života - ať už si pod tím představíme cokoli. 

Co je vůbec eurocentrický ideál a existuje v reálném světě? Hateři/pravice/xenofobové by asi řekli, že existoval v minulosti, ale že o něj přicházíme kvůli migraci, kvůli islámu a muslimům, kteří se ženou do Evropy o sto šest a snaží se “to tady ovládnout”. Onen ideál je něco tak vágního a neurčitého, že na praktické úrovni neexistuje ani nikdy neexistoval, zvlášť ve střední a východní Evropě. Protože samotná definice toho, co je evropské, a tudíž správné, se v průběhu desetiletí měnila a mění se stále. Například při tvorbě evropské bílé identity se kladl důraz na rozdíl mezi bílou identitu východní Evropy a té západní, jak popisuje József Böröcz:

 "Eurowhiteness [eurobělost]" - výsledek vnitřní strukturace kategorie "bělosti", jejímž účelem je oddělit ještě vznešenější, ještě nadřazenější "kulturní" - "rasové" rozlišení v rámci univerza "bělosti" a "špinavé bělosti" - zachycení epistemické pozice kvantitativně podhodnocených, pozic v rámci morální kvazi-společnosti "bílých" nároků na globální privilegia, zejména v jejich východoevropských variantách.

Eurocentrický ideál existuje pouze jako myšlenka nebo svatý grál, ke kterému se úzkostně upínáme, chceme být jeho součástí, nebo se jím samotným stát - protože by nám snad měl zaručit opodstatnění vlastní existence, naší nadřazenost a tudíž i tzv. bezpečí. Eurocentrický idealista je zosobněním konceptu bílé nadvlády (white supremacy), která považuje tzv. Křesťanskou nevinnost, čistotu bělošství za svůj základní hodnotový pilíř a kdokoli se tomuto obrazu jakkoli vymyká není hoden stejného respektu, práv a života jako právě eurocentrický idealista. Italská boxerka, Angela Carini, která s Imane prohrála hned po 46 vteřinách se rozbrečela nad tím neuvěřitelným faktem, že v boxu až tak nevyniká “dostala nejbolestivější ránu do nosu v jejím životě”. Carini sama snad ani v ten moment netušila, co její chování odstartovalo: zpochybňování genderové identity Imane Khelif, od šíření pomluv, že je muž až po kyberšikanu, kterou jsme viděli v předvečer druhého Imaneina zápasu proti maďarské boxerce, Anny Luca Hamori, která na instagramu zveřejnila (a opět zase stáhla) AI fotku sebe v ringu s monstrem - naznačující, že Imane je oním zvířetem, nikoli ženou, sportovkyní, lidskou bytostí se schopností pociťovat emoce. Lucou Hamori vygenerovaná fotografie příkladem onoho “idealistického” kontrastu mezi eurocentrickou ženskou čistotou, zranitelností a ---čímkoliv jiným, co se tomuto vymyká a tudíž by “to” mělo být předmětem dehumanizace, aby se zdůraznil rozdíl mezi entitou evropskou, bílou, správnou a entitou ne-evropskou, nebílou, nehodnou respektu a života. 

Imane, jak jsem později zjistila, je ještě mladší než já. Myslím, že i kvůli tomu mě tahle celá eskapáda rozčílila ještě víc. Protože vím, jak moc by mě toto zranilo osobně, představa, že si tímto musí procházet holčina mladší než já je o to víc zraňující. 

Tento samý eurocentrický ideál je obhajován a “fyzicky bráněn” současnými útoky na nebílé  přistěhovalecké a muslimské komunity po téměř celé Velké Británii. Slibovaná nadřazenost a bezpečí z koloniálních dob už přestává být na dosah, což je pro některé příliš velkým soustem. Násilníci rabují obchody, ničí místa komunitního setkávání, ubytování pro žadatele o azyl i mešity. Mezi černě oděnými násilníky jsou i děti nikoli jako přihlížející, ale jako aktivními účastníky nenávistných rasistických útoků. “Bezpečím” myslím jak fyzické, tak i materiální zabezpečení, které přestalo být nenaplněným slibem pro pracující třídu, protože vždy byla přítomna skupina lidí, “kterou bychom opravdu být nechtěli”. “Nechtěné” skupiny byly definovány uměle stavěny proti sobě se záměrem rozděluj a panuj. Pokud bude bílá pracující třída chudá, alespoň si pořád uchovávají bílou či eurobělošskou identitu a tedy i určitý pocit nadřazenosti, s možným slibem do budoucna se časem přiblížit vládnoucí bíle třídě - jakožto nejvyššímu eurocetrickému ideálu. Když vládnoucí třída zajistí, aby muslimskou nebílou menšinou opovrhovala i bílá pracující třída, mnohem hůř se buduje potřebná solidarita v otázkách, které by trápily obě dvě skupiny, například finančně dostupné bydlení; tato solidarita by pak dala možnost vzniku silnějšího a odolnějšího odboje. Tento fenomén poštvávání pracující třídy vůči komunitám jiné barvy pleti popisuje ve svém instagramovém příspěvku Burnt Roti Magazine. 

Vnímám oba příklady jako manifestaci téhož - zvolání, nebo touha po něčem, co tu nikdy nebylo, ale bylo to nám všem v Evropě slibováno jako zářná budoucnost. Touha zachovat evropský ideál, který nikdy nebyl realitou. 

Místo snahy udržovat současné a zastaralé struktury, bychom měli vynakládat energii na boření samotného mýtu eurocentrického ideálu či idealismu a nahradit jej alternativním a více nadějeplným příbehem, který by nám mohl posloužit jako kompas do současného turbulentního dění, které se zdá být stále temnější a násilnější - i za hranicemi pařížské olympiády nebo Británie, včetně stále probíhající genocidy Palestinců.

V době, kdy jsem tento text začala psát, jsem si nedokázala představit, co by mohlo současné islamofobní násilí zastavit, (kromě začátku nové fotbalové sezony pro britské kluby) do té doby, než jsem shlédla video Adama Kelwicka, muslimského kaplana z Liverpoolu, který se protestující rasisty rozhodl přijmout s otevřenou pozvánkou k dialogu: doslova s otevřenou náručí a teplým jidlem. “Tato mešita již v minulosti otevírala své dveře útočníkům, kteří se na ni snažili zaútočit, a to od doby, kdy ji ve viktoriánských dobách založil liverpoolský imám”, popisuje Kelwick, který se snaží najít s krajní pravicí společnou řeč už nějakou dobu. Kelwick, a mnozí jiní ve svých vlastních kruzích už praktikují tzv. Přemostění v jeho nejelementárnější a nejlidštější podobě, která je dostupná a až hmatatelná nám všem. Mnohem hmatatelnější než jakýsi příslib nadřazenosti podmíněný imaginací eurocentrického ideálu.  

[cadaverinesniffer]

#2 Co teď

Cítím v žilách pulzovat ohnivou nenávist a vztek. A protože se mi nechce platit masem, pustím žilou sem. Spouštěč se nemění. Mění se moje snaha rozklíčovat adekvátnost mé reakce. A zbývají mi už jenom metafory. Tedy...

... po vystřízlivění z ambivalentních snů se mlčky rozhlížíš, nahmatáš obrovskou díru mezi žebry a jediné, co tě teď zajímá je jak znovu vstát, aniž by ses rozpadl. Vše, co dávalo smysl byla iluze. Ne v úplném začátku, ale teď už rozhodně ano. Uvědomuješ si, že tento fakt je rozhodující pro jakékoli tvé budoucí jednání.

Při vzpomínce na svou naivitu ti v hrudníku nemilosrdně cukne, stejně jako při náhlých připomínkách dříve naprosto normálních segmentů každodenního života. Oči máš zakalené odporně žlučovitým žalem, který rozleptává všechny tvoje sliznice. Tvůj současný psychický stav by se dal přirovnat k soušce plné děr, která čeká uprostřed zeleného lesa plného života na poslední úder datlího zobáku. Snažíš se stále dopátrat důvodu, špatného rozhodnutí, čehokoli.

Co vede jedince k takové proměně. A co ho potom vede k tomu, aby nevědomky rozbil vše, na čem jsi pracoval. Jak může sledovat stále přibývající díry v tvé tkáni a potoky leptajícího žalu, který v tvé kůži vytváří ohavnou mapu, a nezávisle na dřívější péči tě teď nechat hnít na dně propasti, a žít dál sám se sebou? Ptáš se sám sebe, zda-li je vůbec rozumné ještě někdy někomu dovolit jen zlehka odkrýt pancéřový poklop, pod kterým schováváš své měkké tkáně.

Tak na co jsi na dně propasti přišel? Začneš sepisovat objednávku na neprůstřelnou vestu a ocelové pláty? Začneš se omotávat žiletkovým drátem i za cenu toho, že pořežeš svou vlastní kůži? Zamkneš definitivně všechny vchodové dveře?

Leptavá substance se během tvého rozjímání pomalu dostává k matce tvé nervové soustavy. Té kurvě, která to vše způsobila. Protože ve výsledku, zbraně v rukách držela ona, ne on. Ona se rozhodla je odložit a stát se dostupnou. Začátečnická chyba v prostředí, které formují produkty živící se lidským charakterem.

Vstoupil jsi opakovaně do stejný řeky.

Vše, co jsi postavil je na cucky, roztahané po dně jako zatoulaná slepice. Je na čase začít hledat dílky a znovu se postavit. Připravit se na dlouhé škrábání se na povrch. Chyť si pevně oba břehy rozšklebeného hrudního koše. Nacpi všechno to svinstvo zpátky a hledej.

Hledej.

Sebeúctu, sílu, naději, motivaci. Sebevědomí. Schopnost důvěřovat.

Schopnost věřit.

A pamatuj, že teď už se svým masem musíš šetřit.

[terezafabi]

Den 6.

Dnešní den zahajuji ještě za tmy na střeše jógou a meditací. Ze soustředění mě po chvíli vytrhuje slabý hlásek, který velmi zdvořile praví:”Mamko, promiň, nechci tě rušit, ale… mohla bys nám už udělat něco k jídlu? My máme hrozný hlad.” Honza je samozřejmě celou dobu s dětmi. Je ale fakt, že jsem prve slíbila, že snídani udělám, až přijdu. Tak si Heda pro mě došla. Na dnešek jsem se dobře vyspala, takže na ně vyzraju už zkraje - kdybych jim dala k snídani omeletu, hodí mi ji na hlavu, že vajíčka jíme přece pořáááád. Takže já servíruju vajíčkovo-šunkovou pizzu! Nutností je nakrájet ji na trojúhelníčky. Máma 1: děti 0. Dopolední kolečko Honzovy práce a mého balení a na jedenáctou vyrážíme do Loro Parku! Máme ho doslova za rohem, takže Jindrovi jsme zvířata slíbili co nejdřív, ať nás s tím pak už neotravuje kdykoliv jdeme okolo. Loro Park měl být původně papouščí zoo, ale nyní se chlubí tím, že je nejskvělejší zoo na světě - s kosatkami, bílými tygry, medůzami a desítkami zájezdních autobusů přes branami. Heduška si vybere plyšáka hned v prvním obchodě (chytře to mají tématicky rozdělené - po pavilonu tučňáků následuje obchůdek plný.. tramtadadáá… plyšových tučňáků!) a už míříme na show s kosatkami. Usazujeme se do vyšších řad, kde by neměla hrozit ocasní sprcha a dvacet minut jedeme slovní výměnu “kdy už to bude!?! Už za chvíli Jindro. Kdy už to budeee? Už za chvíli Hedunko.” Tak to začne. Heduška se po každém zatleskání ptá, jestli už je to konec a kdy už budou skákat do vzduchu. Na informační tabuli promítají informace o kosatkách a velryby poslušně ukazují bříška a ocasní ploutve. Když si to člověk zasadí do kontextu, kolik úsilí a času tohle cvičení stojí (a samozřejmě se jedná o velryby, které byly touto zoo zachráněné, ve volné přírodě by žít nemohly atd. atd.), tak to je třeba ocenit. Bez tohohle mentálního úsilí je to ale bohužel jen nuda. Vydržíme 15 minut a mizíme. Obě děti mají hlad, ale před námi je jen kiosek s ledovou tříští. Zrada! Já už bych snad i povolila, jen aby mi daly pokoj, ale pro naši rodičovskou dyádu trochu nezvykle udává nyní hranici Honza (teď dostanu céres), a prostě tříšť bude, až se najíte. Děti jsou trochu vykulené, ale frflajíc se nechají dovléct tam, kde prodávají i jídlo a milostivě do sebe nasoukají stripsy a hranolky. Tak teď už ty tříště joo? Vše je zalité sluncem asi dvě a půl minuty, než na sebe Jindra vyklopí celou půllitrovou várku. Takže do naha a co teď s ním. Samozřejmě, když nejdeme k moři, neberu s sebou věci na převlečení, na co taky. Jindru balím do svého šátku, a jsem pyšná na svoji kreativitu. Jemu se to ale tolik nepozdává a za chvíli mění za Honzovu košili. Ještě zastávka na hřišti, a přes medúzy hledáme obchod pro Jindrového plyšáka. Všechny nástrahy zvládneme, Jindra na moje pošťouchnutí svoluje ke koupi opravdu rozkošné plyšové želvičky a můžeme jít. Uuuuf. Konzum máme za sebou a odteď už organizuji jen výlety do kopců a budeme poznávat místní kulturu! Doma děti okamžitě posadím k pohádkám, a jdu vařit. Na večeři budeme mít krevety s bramborami a fazolkami, těstoviny a dokonce jsem udělala i polívku! Když nás zase dopnlí Honza, vyrážíme ještě na podvečerní koupačku. Teda spíš válení v písku, ty vlny jsou fakt velké, vůbec mě to tam neláká. Staví se hrad z písku, jedno čůrání do oceánu (jo!) a jdu doplnit zásoby do obchodu. Děti usínají v osm, jsou velmi tulivé, a v Loro Parku se jim prý moc líbilo.

[mestankurier]

Tož, Západ hoří, co mu zbývá... Západní svět a mainstream média to rádi bagatelizují. Ale to, co bylo iniciováno na nedávné konferenci BRICS v Jižní Africe, je "vyhlášení války dolaru a světovláda ze strany USA". Největší nezápadní ekonomické mocnosti souhlasily se zavedením vlastní globální měny. Konfederace BRICS přijala šest nových členů, včetně západních spojenců, jako je Egypt, Saúdská Arábie a Argentina. Dvacet dalších kandidátů je na čekací listině, včetně partnerů NATO a Turecka aspirujícího na člena EU. Impuls k tomu všemu poskytl Západ sám – svými sankcemi proti Rusku. Zmrazení rezerv Ruské národní banky v zahraničí bylo příliš velké sousto. Národní majetek státu nebyl nikdy před tím zabaven. Ani proti poraženým nepřátelům ve válce si člověk nepočínal tak brutálně. Kromě malé skupiny amerických vazalů – EU, Británie, Austrálie, Japonsko – všichni věděli, že kdyby to udělali Rusku, naše národní bohatství by nebylo v bezpečí ani před přístupem Yankees. USA jsou stále dominantní ekonomickou velmocí, ale vítr se mění. Jih požaduje reformy od Světové banky a Mezinárodního měnového fondu – které jsou pod kontrolou Washingtonu. Tyto instituce dýchají duchem 40. let, kdy byly založeny. Už se nehodí do naší doby. Svět se v současnosti přeskupuje, bez ohledu na to, zda si myslíte, že je to dobré nebo špatné. Evropa by se proto měla také zamyslet nad tím, zda je moudré nechat se nadále zatahovat do vazalství USA. Nebo zda by člověk neměl alespoň uvažovat o alternativách. Vyhlídky německé ekonomiky ve druhé polovině roku jsou střízlivé a Německo je motor ekonomiky EU O jarní a letní relaxaci nemůže být řeč. Německá ekonomika ve druhém čtvrtletí stagnovala. I když je zimní recese za námi, nejsou žádné známky vzestupu. Naopak: pokles by se mohl dotknout i služeb. Řada faktorů zatěžuje občany a firmy a ekonomika stagnuje. Vítr nadále fouká německé ekonomice do tváře. Nepříznivé rámcové podmínky se v poslední době téměř nezměnily. Stále vysoká inflace vytváří tlak na ochotu spotřebitelů utrácet, export německých společností trpí slabou globální ekonomikou kvůli zvyšování úrokových sazeb mnoha centrálních bank, vysoké náklady na financování zpomalují investice a stále působivé ceny energií. V Německu jsou depresivní nálady podnikatelů. Vyhlídky na druhou polovinu roku tak zůstávají ponuré. Zelená ministryně zahraničí Annalena Baerbock pochybuje o účinnosti sankcí proti Rusku Baerbock (ministryně zahraničí Německa) pochybuje o účinnosti ruských sankcí a partneři z koalice „semaforu“ (SPD-FDP-Zelení) ​​jí odporují. Zatímco CDU/CSU a její vlastní koaliční partneři kritizují ministra zahraničí, zelený politik dostává souhlas od nečekaného zdroje. Je Baerbockové zklamání z nedostatečného účinku sankcí oprávněné? Ruská útočná válka proti Ukrajině probíhá druhým rokem a její konec je v nedohlednu. Vše spíše ukazuje na dlouhou válku – v níž může Rusko pravděpodobně pokračovat s obrovskými zdroji. Přes západní sankce chce Moskva kolem roku 2030 rozšířit výrobu svých dronů na 30 000 kusů ročně. Oznámil to náměstek ruského ministra průmyslu Vasilij Shpak. Co stojí za rozsáhlou expanzí BRICS? (analýza Daniela Webera, politického experta) Argentina, Írán, Saúdská Arábie, Egypt a Spojené arabské emiráty byly přijaty do BRICS na summitu mezivládní unie konaném v Johannesburgu. To znamená, že unie bude nyní rozšířena přesně na dvojnásobek své velikosti, protože v současnosti sestává z pěti zemí: Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky. Bylo také odhaleno, že probíhají diskuse o zahrnutí další nejmenované africké země. Zpráva o tomto významném rozšíření BRICS si získala širokou pozornost v odborné komunitě, rychle se rozšířila přes titulky předních světových publikací a stala se hlavním tématem intelektuálních diskusí po celém světě. Zkratku BRIC vymyslel v roce 2001 ekonom Jim O'Neill z americké investiční banky Goldman S

achs. Spojil čtyři největší a nejrychleji se rozvíjející ekonomiky té doby. O'Neill zdůraznil, že tyto čtyři země, Brazílie, Rusko, Indie a Čína, by se mohly v příštím desetiletí stát globální ekonomickou silou. Tuto tezi vzali vážně jak investoři, tak politici těchto států. Navzdory existujícím politickým a sociálním rozdílům mezi nimi rozvojové země pociťovaly společnou touhu přetvořit globální politické, ekonomické a finanční systémy vedené Spojenými státy. Poté, co se v roce 2011 k organizaci připojila Jihoafrická republika, vešla ve známost jako BRICS, ačkoli první kontakty ve formátu BRIC proběhly v roce 2006. Tehdy se ministři hospodářství setkali v St. Petersburg International Economic Forum a ministři zahraničí Ruska, Brazílie, Číny a ministr obrany Indie se setkali v New Yorku na okraj zasedání OSN. První summit BRICS se konal v červnu 2009 v Jekatěrinburgu, kde byl cíl unie definován jako „rozvoj konzistentního, aktivního, pragmatického a otevřeného dialogu a spolupráce mezi zeměmi“. Později byly dohodnuty zásady nesouladu a nesměřování vůči třetím stranám. Je také důležité poznamenat, že BRICS nemá sekretariát ani chartu. Předsednická země summitu zajišťuje koordinaci všech aktuálních aktivit. V posledních letech se udržuje pořadí odpovídající uspořádání písmen zkratky. Od roku 2015 BRICS pořádá občanská, parlamentní a mládežnická fóra a také mediální summity. Celkově existuje v rámci BRICS více než 20 formátů, které pokrývají oblasti, jako je energetická účinnost, změna klimatu, potravinová bezpečnost, zmírnění chudoby, udržitelný rozvoj a operace mezinárodních finančních institucí. Je také pozoruhodné, že obchod mezi členskými zeměmi dosáhl v posledních letech 422 miliard dolarů. V současné době probíhají práce na přechodu zemí BRICS k vypořádání v národních měnách a na vytvoření dluhopisového fondu v národních měnách. Ruský prezident Vladimir Putin ve svém projevu 22. června 2022 na obchodním fóru BRICS oznámil, že se zkoumá otázka vytvoření mezinárodní rezervní měny založené na koši měn aliance. Podle odborníků by tento krok mohl ochránit země BRICS před riziky souvisejícími se sankcemi spojenými s transakcemi v dolarech a eurech.  Zde je několik statistik:  Podle Světové banky tvoří dohromady území členských zemí přibližně 30 % území Země a jejich populace tvoří 42 % celosvětové populace.  Podle prognóz Mezinárodního měnového fondu v roce 2023 země BRICS předstihnou Skupinu sedmi (G7) z hlediska HDP. Konkrétně Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika přispějí k 32,1 % celosvětového HDP, zatímco G7 bude tvořit 29,9 %. Předpokládá se, že do roku 2028 dosáhne BRICS 33,6 %, zatímco G7 bude na 27,8 %. To je docela působivý výhled a je těžké tato čísla zpochybnit. Nyní se BRICS opět rozšiřuje, tentokrát o dalších pět zemí. Tento krok je nepochybně jasným vyjádřením jejích aspirací na globální dominanci v té či oné podobě. Proč se tedy Spojené arabské emiráty a další země chtěly připojit k tomuto bloku a dát mu přednost před mnoha jinými mezivládními sdruženími?  Za prvé, BRICS se soustavně snaží dostát své pověsti alternativy k tradičním finančním a politickým systémům. Za druhé, BRICS se skutečně může pochlubit úspěchy, jako je vytvoření Nové rozvojové banky nebo BRICS Bank. Jedná se o multilaterální finanční instituci s kapitálem 50 miliard dolarů věnovaným na financování infrastrukturních a klimatických projektů v rozvojových zemích. Banka, mezi jejíž akcionáře patří nejen členové BRICS, ale také Bangladéš, Egypt a Spojené arabské emiráty, od svého založení v roce 2015 schválila úvěry přesahující 30 miliard dolarů. Kromě toho BRICS vytvořil rezervní fond pro nepředvídané události ve výši 100 miliard USD, mechanismus měnové likvidity, který mohou členové využít během globálních finančních narušení. To vše zní docela lákavě a jak počet členů BRICS pravidelně roste, je vedení organizace schopno pečlivě vybírat kandidáty na

členství v této komunitě národů. V posledních dvou desetiletích výrazně vzrostl ekonomický vliv zemí BRICS. To je z velké části způsobeno trvalým rychlým růstem Číny, která je navzdory současnému zpomalujícímu tempu druhou největší ekonomikou světa podle HDP a vzestupem Indie jako páté největší ekonomiky a v současnosti nejrychleji rostoucí velké ekonomiky. Expanze BRICS se stala jedním z klíčových témat aktuálního summitu. Oficiální žádosti o členství v BRICS podalo 23 zemí, včetně Saúdské Arábie, Íránu, Spojených arabských emirátů, Argentiny, Indonésie, Egypta a Etiopie. Vysoký počet žádostí je celkem logický a vysvětluje se také čínským naléháním na rozšíření BRICS, aby posílila svůj politický vliv při rostoucí konkurenci s USA pro Rusko, to znamená především hledání nových spojenců v období, kdy je země pod západními sankcemi kvůli konfliktu na Ukrajině.  Pojďme analyzovat některé výhody BRICS, které sdružují přední ekonomiky nezápadního světa, jehož hrubý domácí produkt (HDP) již převyšuje země G7. Tato organizace skutečně sdružuje přední ekonomiky nezápadního světa s objemem HDP, který převyšuje kombinovaný HDP členů G7. S expanzí BRICS bude tento rozdíl ještě výraznější. Je důležité poznamenat, že BRICS efektivně posouvá všechny nově přijaté státy, které se drží nové logiky multipolárního světa, mimo přímý a určující vliv USA a Západu. Dále stojí za zmínku, že touha několika ekonomicky významných zemí připojit se k BRICS naznačuje trend „ochabující západní hegemonie". Potenciální účastníci organizace volí konstruktivní vztahy s Čínou a odmítají sankce proti Rusku, čímž zvyšují konkurenceschopnost svých ekonomik v tomto náročném období pro globální ekonomiku. Měli bychom poznamenat, že členské země BRICS, jako je Rusko, Indie a Čína, patří mezi pět největších producentů pšenice v roce 2022, což představuje kombinovaný 43% podíl na celosvětové produkci pšenice. Moderní svět je svědkem nárůstu geopolitického napětí a nestability v globální ekonomice, což vede k rostoucí poptávce po alternativních formách mezinárodní spolupráce a integrace. V této souvislosti mnoho zemí aktivně zkoumá možnosti, jak se připojit k novým slibným regionálním a meziregionálním aliancím, přičemž hlavním příkladem je BRICS a tím posílí konkurenceschopnost svých ekonomik během tohoto náročného období pro globální ekonomiku.  Je také důležité poznamenat, že plná účast nových zemí začne 1. ledna 2024. Prezident Cyril Ramaphosa z Jihoafrické republiky zdůraznil, že přijetí nových členů představuje první fázi rozšiřování „pětky“, přičemž další fáze budou následovat. Ramaphosovy diplomatické schopnosti při sjednocování pozic, včetně těch, které se týkají expanze BRICS, ocenil ruský prezident Vladimir Putin během video summitu. Rozšíření „pětky“ uvítal také indický premiér Narendra Modi, který poznamenal, že jeho země vždy věřila, že přidání nových členů posílí BRICS jako organizaci a poskytne nový impuls pro společné úsilí.  Autor: Redakce, 27.8.2023 Podpořte nezávislou originální žurnalistiku! Unterstützen Sie originellen unabhängigen Journalismus! Číslo účtu / Kontonummer: 1511201888/5500 IBAN: CZ7755000000001511201888 BIC/SWIFT: RZBCCZPP Majitel účtu / Kontoinhaber: BulvarART s.r.o. / GmbH www.mestankurier.info © Copyright 2023

[burgerboyz]

13. 4. 23 – Divoká lezbičina

M.: ”Nebuď takovej hypokrytec pls.”

K.: ”Dnes jsem mentálně podvyživenej.”

Sme mokrý jak vaše tety, když BBZ vejdou do místnosti. Nojo, vy holky nemáte, vy homobuzerantský lezby! Proč jen nejsme trendy a nejedeme gorpcore? Nemusel by z nás kapat ten drip jak z lil yachtyho.

Ok, nejsou z nás nadšený a chtěj nás vyhnat všemožnými způsoby – mění menu zapochodu, do všeho cpou cibuli a hrají tady lukefr feat lorenz. Kytky ukradli těm štětkám odvedle, který je zotročujou pro svou peněžní potěchu. Jakože ombudsmanovi? Tomu krtkovi co mu uletěly včely? Zadním vchodem ofc.

Si nikdo neumí představit, jaká je mi zima. Těch 30 metrů v děšti bylo fakt depresivních. eMko tady něco mrví pod kňoura. Měli jsme radši objednat tupláky. A všude na zdech degenerativní umění, jak od hošek motors. Nasvícený led páskem vypadá vše víc jak v přírodě. No a na mlýnku klasicky ty kančí koule. Touhle kadencí fakt jednou skončíme v haubauzu na řízkách v housce s kostí. Naštěstí nám naše holky zvědomujou naše slabosti a my jím za to děkujeme: dejte si nějaký maso a léky a bude to dobrý.

Bbq pane domácí! Nic víc není potřeba. Stejně jste to tady těm kytkám psali ještě v gpt3, absolutně bez kontextu.

[michalgavlas]

ÚVAHA PĚTI STÁ DVACÁTÁ DEVÁTÁ – POTŘEBA KRÁSY

Podobně jako člověk potřebuje k životu vzduch, vodu a jídlo, tak potřebuje i krásu. Krása není něco navíc, co není nezbytné a vnímá se nebo prožívá pouze příležitostně. Člověk má vnitřní potřebu krásy každý den svého života a je otázkou, jak moc je uspokojována.

Co je to krása, nebo co považujeme za krásné. Těch definic je mnoho a mění se s vývojem našeho živočišného druhu. Ta prvotní krása však vychází z dech beroucího uspořádání našeho vesmíru. Čím více pronikáme do jeho tajů, tím více jsme ohromeni jeho nekonečnou tvůrčí schopností. Lidé od pradávna vzhlíželi k nebi a obdivovali jeho denní i noční podobu. S nebem byli spojovány všechny nadpřirozené bytosti, které řídily a ovládaly život na zemi. Nebe viděné ze země bylo jediným důkazem všehomíru, který jí obklopoval. Teprve s použitím výkonných dalekohledů a vesmírných sond člověk zjistil, že naše planeta a život na ní je výsledkem miliardy let dlouhého tvůrčího vývoje.

Je pozoruhodné, že teprve náš druh – homo sapiens, který je asi dvě stě tisíc let starý byl poctěn tím privilegiem, že v plném rozsahu může vnímat krásu, která měla svůj počátek před 13,8 miliardami let. Tato schopnost vnímat krásu je výjimečným darem, který nemá žádný jiný živočišný druh na naší planetě. Jedině člověk má tu syntetickou schopnost vnímání trojrozměrného, barevného, zvukového světa, který je voňavý nebo páchne. Povrchy vnímá jako hrubé, nebo hladké. Pokrmy jsou sladké, slané nebo hořké. Čím více je člověk obdařen citlivou vnímavostí, o to více nuancí prožitků na základě svých bystrých pěti smyslů prožívá.

Ostatní živočišné druhy mají některé schopnosti dokonce vyvinutější, jako například zrak nebo sluch, ale používají je pouze pro své přežití, a ne celkové vnímání krásy světa, ve kterém se pohybují.

Skutečná hmota je z 99,9 % prázdno. Tím, že nejsme schopni vidět svět na úrovni atomů, tak prožíváme neprostupnou hmotu nebo volný prostor. Barvy neexistují a my podle vlnových délek světla je vnímáme v pestrobarevné škále. Podobně i zvuk se šíří s pomocí vlnění které můžeme rozpoznat jako Beethovenovy smyčcové koncerty nebo jako hluk sbíječky. Podobně ani chuť neexistuje a pouze na základě rozpoznání různých chemických prvků si uvědomujeme, zda nám jídlo chutná, nebo ne.

Ve skutečnosti vesmír a jeho vývoj bez přítomnosti lidského vnímání je velice prázdný a nezajímavý. Teprve s přítomností člověka se vesmír může projevit v celé své kráse. Člověk z jeho krásy čerpá inspiraci pro svoji vlastní tvůrčí činnost, vědomě či podvědomě. Svým myšlením a jednáním vytváří umělý svět, který ovlivňuje přírodní vývoj v dobrém, ale převážně ve špatném smyslu. Z umělého prostředí se vytrácí prvotní krása a je nahrazována něčím, co je považováno za krásné, ale ve skutečnosti je ošklivé. V současné vývojové etapě, kterou výrazným způsobem ovlivňuje náš živočišný druh, kde se ničí čím dál tím více vše přírodní a přirozené nemůže vznikat nic krásného.

Odtržen od přírodního vývoje, obklopen umělým a virtuálním prostředím současný člověk ztrácí schopnost rozlišovat mezi tím co je krásné a ošklivé, ale především co je dobré a zlé. Odvěké spojení dobra s krásou, oproti zla s ošklivostí je narušeno a dochází ke zmatení významů těchto pojmů. Dnes není nic zarážející, že dobro je spojováno s ošklivostí a zlo s krásou. Krása jako taková je považovaná za něco staromódního a nevhodného v technickém a digitálním světě, jehož cílem je čím dál tím větší výroba a spotřeba, ale především co největší zisk.

Současný konzumně orientovaný svět dělá z lidí bezduché roboty, kteří slouží jak výrobě, tak i spotřebě s narušenou, nebo dokonce zdegenerovanou schopností vnímat vesmírnou krásu jejíž jsou součástí. Jakkoliv velké uspokojení jejich hmotných potřeb nemůže nikdy vyplnit vnitřní prázdnotu, která je způsobena neschopností vnímat krásu a podílet se na jejím přirozeném vzniku.

Novodobý člověk prosperujících částí našeho světa ještě zatím nestrádá nedostatkem vzduchu, vody a jídla, ale je na něm patrný vnitřní nedostatek prožívané krásy. Je to právě tato vzácná schopnost, kterou člověk má vzhledem, ke svému rozšířenému vědomí, která zásadním způsobem může ovlivnit život který žije. Krása v žádném případě není spojena s luxusem, ta vyvěrá z podstaty dobrých věcí sloužících všem lidem. Krása je vesmírné dobro, které nám umožnilo zrodit se do tohoto pozoruhodného světa.

[berryontheroad]

Karty rozdány.

Je to skoro tři a půl roku co jsem odcestoval z Čech na Zéland a dnes už jsem si jistej že překročit strach z neznalosti jazyka a nechat vše za sebou bylo vážně dobrý rozhodnutí. Beztak jsem to přelomil pouze tím, že jsem měl větší strach z budoucnosti a sebelítosti. Takhle sice nevlastním baráky a rodinu jako někteří moji kamarádi a vlastně i moje generace ale nelituju toho. Beztak jsem ještě nepotkal holku která by mě nějak zvládala a chtěla by být mým parťákem do života. O tom však tenhle příběh vůbec nebude. Chci jen zaplout do toho pravého děje tohohle textu zvolna a nějak s návazností. Tři roky tuláckýho a nespoutanýho života na Zélandu se otočili neskutečně rychle. Nyní jsem v situaci řešení víz které mi maličko stěžují zdravotní kontroly protože mi to nějak nechtějí dát úplně zadarmo. Pár vyšetření je již za mnou a nějaké mě ještě stále čekají protože se doktor snaží nabourat můj mindset tím, že mám něco s játrama. Bodeť by né když jsem ho navštívil po docela náročnym mejdanu. A tak si teď dávám očistec a čekám až mě bude chtít znovu vidět. Je to pro mě celkem nuda žít bez piva a potulování se po všech klubech. Asi mě to prostě baví trsat a bejt ve víru zábavy. Ale zdraví je jen jedno a stejnak si říkám, že až budu moc do vody začnu makat na progresu na prkně což se poslední půl rok vlastně i děje. Jen teď posledních pár týdnů jsem teda lenoch. Nicméně ty doktora názory si neberu zas tolika osobně protože stále dejchám a necítím se nějak zle. Žádost o pracovní víza poslána a pozastavena díky verdiktu doktrora. Nějak mě to netrápí. Jdeme k tomu tématu. Karty jsou občas v životě rozdány a neuděláš nic. Musíš pouze hrát s tím co je na stole. A to jsem si byl celkem jistej, že tu na Zélandu zůstanu za každou cenu. I to se však mění protože platím přebytečně moc peněz za doktora a nemám jistotu, že tu budu moci zůstat. A tak si pohrávám i s myšlenkou zaletět domů. Pořešit tyhle zdravotní věcičky doma přes pojišťovnu a opravit si i zuby za lepší kačku. Jenže co ten surf. Vždyť si neumim ani ten život v Čechách už nějak představit. Ale stále tam na mě čeká rodina a pár mých přátel se kterými bych se po té době také hrozně moc rád viděl. A tak čekám jaký karty vylosuju a co se vlastně v blízké budoucnosti bude dít. Ale nerozhodí mě to. Co se má dít, to se děje. Easy as. Ten stres je beztak jen spouštěč problémů a já musím být teď víc než odolnej. A tak pustím aroma lampu, dopíšu tenhle text, udělám si celerovou šťávu a dám si chill. Easy as.