#stali linki

[dom-i-ogrod]

Lampa wisząca Libra 90 IN od firmy IN - wyjątkowy dodatek do Twojej przestrzeni!

Jeśli szukasz pięknych i wyjątkowych mebli do swojego domu, zapoznaj się z linią lamp wiszących Libra od IN. Producent ten koncentruje się na tworzeniu produktów, które łączą nowoczesny design z funkcjonalnością. Lampa wisząca Libra 90 IN jest idealnym przykładem. Wykonany ze szkła i złotej błyszczącej kuli o średnicy 14 cm, model ten wyróżnia się prostymi i geometrycznymi liniami. Dodatkowo, klosz jest umieszczony na podłużnej konstrukcji skrywającej źródło światła i zawieszony na złotej podsufitce, czarnym przewodzie i stalowych linkach. Firma IN to holenderski producent, który produkuje meble i oświetlenie dla domu, a także dla profesjonalnego użytku. Dzięki bogatej ofercie producent oferuje wyjątkowe rozwiązania dla wnętrz, które połączone z pozostałymi produktami tworzą niezapomnianą stylistykę. Firma IN kładzie duży nacisk na jakość produktów. Produkowane meble i lampy są dostępne w różnych kolorach, materiałach i wymiarach, dzięki czemu dopasowanie ich do wnętrza jest niezwykle proste. Wszystkie produkty są wykonywane z materiałów wysokiej jakości, które mogą służyć przez wiele lat. Firma IN przedstawia szeroką gamę lamp wiszących, lamp stołowych i lamp podłogowych, z których wszystkie są idealne do tworzenia spójnego i designerskiego wnętrza. Produkty IN służą jako wyjątkowy dodatek do wnętrz. Firma IN oferuje szeroki wybór mebli i oświetlenia, które są kompatybilne ze sobą i pozwalają na stworzenie ciekawych i indywidualnych konfiguracji. Połączenie designu i technologii oznacza, że produkty te są wyjątkowe, a jednocześnie zapewniają wysoką jakość i trwałość. Wszystkie produkty firmy IN posiadają gwarancję producenta i są starannie pakowane i wysyłane do klientów. Dzięki bogatej ofercie produktów firmy IN, można stworzyć piękne i przytulne wnętrza, które będą służyć przez wiele lat.

[nejene]

Trvalo to jen hrozně dlouho, ale konečně mám taky svojí skupinu andělských a čertovských oc. Pokud o nich chcete vědět víc, pokračujte.

Antonín

Dělá leteckou akrobacii a nedávno se naučil zjevovat ve snech

Na Mikuláše chodí koledovat s Belišem a lidskou dívkou, která jim dělá Mikuláše

Jeho vlasy měly rozhodně původně být blond, ale během malování nějak zrůžověly a mě se to líbilo

Doretheo

Dělá hlavního kontrolora pekla

To většinu času zahrnuje jen spoustu papírování, ale pravidelně chodí i přímo do pekla

Docela to umí s líčením a se Špikrnátem vedou nevyřčenou, ale nemilosrdnou bitvu o to, kdo bude mít líp nakreslené linky

Špikrnát

Přátelé mu říkají Špiky

Jeho práce je vlastně postarat se o to, že kontroly pekla proběhnou bez problémů- poskytuje potřebné dokumenty, provádí Dorethea a skrývá případné problémy, o kterých nahoře přece nemusí vědět

Má svojí práci opravdu rád - včetně nevyřčené války o linky

Rapaňa

Vede celé oddělení trestání hříšníků, což z ní dělá jednu z nejvýše postavených osob v pekle

Ví, co dělá a je ve své práci opravdu dobrá

Narozdíl od Špikrnáta si pravidelné kontroly shora rozhodně neužívá, protože jí připadají otravné a zbytečné - a navíc nemá moc ráda Dorethea

Zateri

Většinu času tráví na zemi mezi lidmi

Vyšetřuje hříchy, u kterých si peklo není tak docela jisté, jak se staly, nebo kdo je provedl

Je na zemi radši, než v pekle

Beliš

Taky je radši na zemi, ale narozdíl od Zateriho tráví vlastně celý rok v pekle - na zemi se dostane jen 5. prosince, kdy se slaví Mikuláš

Chodí koledovat s Antonínem a Hankou, která dělá Mikuláše

Je do Hanky zamilovaný, ale neví, co s tím

(+ přiblížení zlatých detailů, protože mám moc ráda svojí zlatou vodovku)

[kadet-pise]

Předem vás upozorňuju, že tohle bude dlouhý. Spoilery jsou na konci viditelně oddělené, kdybyste se na seriál chtěli sami kouknout.

Resident Evil (2022)

 Farmaceutická společnost Umbrella přichází s novou, zázračnou pilulkou. Joy napraví všechny psychické problémy, udělá váš svět mnohem krásnější! Jenže k výrobě Joy se používá T-Virus, který své nositele mění na nemyslící zrůdy. Co jiného by tohle mohlo přinést, než apokalypsu plnou zombie?

Teda, tohle nám aspoň řekl trailer. Realita seriálu je ale někde jinde.

Netflix nám skočil na adaptaci mojí nejoblíbenější herní série a zrasil ji podobně, jako všichni ostatní. Rok po filmu Resident Evil: Welcome to Raccoon City tu máme další adaptaci. Obě prošly kolem téměř bez marketingu, vůbec nebyly vidět. Na jednu stranu je to škoda, na druhou stranu to dokazuje, co si o svých adaptacích myslí jejich tvůrci.

O čem je teda nový seriál? Sledujeme tu dvě časové linky, jednu v roce 2022 a druhou o 14 let později, takže 2036. V té dnešní sledujeme rodinku Weskerů, kteří se přestěhovali do New Raccoon City za prací. V té pozdější sledujeme Jade Wesker, jak provádí výzkum o zombících v terénu a po krku jí jde Umbrella. Z narativu je jasné, že události roku 2022 způsobily apokalypsu a divák tak napjatě sleduje, co se přihodí.

Linka 2022 je rodinné drama. Ale než fanoušci herní série protočí oči, je to docela zábavné rodinné drama. Všichni herci svoje role výborně prodávají, je potěšení je sledovat. Není to žádná převratná paráda, ale na popcorn je to dobrý. Sestry Weskerovy postupně odhalují tajemství Umbrelly, dostávají se do problémů a zjišťují, že jim všichni, včetně drahého tatínka Alberta lžou. Když odhalili Lance Reddicka jako Alberta Weskera, zvedla se internetová vlna odporu. Ale ten člověk je vynikající herec a dokazuje to v každé scéně, ve které je. A v posledních dílech obzvlášť, ale to až ve spoilerech.

Zato rok 2036 pro mě byl úmorný. Ten měl být ta zábavná, akční část! Dostaneme zmutovaná zvířata, hromadu zombie, to, na co se těšíme! Ale z nějakého důvodu mi to prostě nesedlo. Snažím se přijít na to proč. Možná proto, že není chvilka klidu. Jade přežije útok (mutantů nebo Umbrelly), dostane se na další místo a dál utíká, tam přežije útok, uteče, další útok, další útěk. Navíc má budoucí linka působit jako vějička: Hohó, teď jsme řekli, že: (postava A je mrtvá, toto se stalo, doplň dle potřeby) aby nás to navnadilo ještě víc na linku z minulosti. Jenže linka z minulosti jde hrozně pomalu a tak tyhle lákadla nepadají na úrodnou půdu, ale hlavně jsou to často lži, takže vás za chvíli přestanou bavit.

Jediná postava, která zachraňuje budoucí linku, je vůdce lovecké bandy Umbrella Richard Baxter (Turlough Convery). Je to sviňák a vyloženě si to užívá, ale ne tím drsným způsobem jako spíš komickým způsobem. Kdykoliv se objevil, málem jsem tleskala nadšením, protože si seriál kradl pro sebe a dělal budoucí linku snesitelnější.

Nemluvě o tom, že seriál spoléhá na to, že všechny postavy jsou idioti. Ještě se to dá chápat u čtrnáctiletých dětí (ale ty z nich všech nakonec vychází nejlépe, protože něco dělají!) ale hlavně v apokalypse tu máme jako obvykle postavy, které schovávají kousance, drží si doma zmutované příbuzné, a hlavně se k zombíkům a mrtvolám otáčejí zády a jsou strašně překvapení, když se zvednou! Do háje, jak všichni přežili těch čtrnáct let?

Takže kdyby se radši soustředili na celé rodinné drama, byl by to aspoň zajímavý přístup k herní adaptaci.

A co spojení s hrou? V tomhle universu se rozhodně staly Resident Evil 1-5, jen s malými obměnami, protože Umbrelle pořád celý svět důvěřuje. Umí svoje prohřešky velmi dobře schovávat. Zároveň nám seriál do ksichtu nehází moc Easter Eggů (pro ty se podívejte na Welcome to Raccoon City), nejvíc jich je ve čtvrté epizodě. Tam se jich objeví tolik, že jsem si až myslela, že je to pokus, jak donutit fanoušky her, aby u seriálu vydrželi. Něco ve stylu: Tady máte pamlsek, na konci bude dort! (Spoiler: Nebude).

Resident Evil (2022) je nevyvážená směska, kde si tvůrci mysleli, že na to půjdou inovativně, ale nepodařilo se to. Všechna čest hercům, kteří táhnou minulou linku (jmenovitě: Tamara Smart a Siena Agudong), jsou skvělí, ale ani oni nemůžou zachránit špatné tempo budoucí linky a nedotažený scénář. Mrkání na fanoušky her nebylo dost, aby si je to udrželo, a pro nefanoušky nejsou věci dost vysvětlené a scénář prostě nestačí. Navíc nechali příliš mnoho otázek nezodpovězených snad v naději na druhou sérii, ale já se modlím, aby ji tenhle seriál nedostal.

.

A teď spoilery od někoho, kdo miluje hry a co si myslí, o rozhodnutích seriálu! Varovala jsem vás.

Jdeme na to.

Albert Wesker. Je jasné, že jím se musí začít, protože to byl největší problém celé komunity. Komu nevadilo, že je černý (jako mně, protože barva pleti mi fakt žíly nerve, Lance Reddick je úžasnej) tak jim vadilo, že je to (kouká do poznámek) milující otec od rodiny? Pardon? Albert Wesker, milující otec od rodiny? Kde to jsme? Jak to seriál vyřeší, protože slibuje, že to sakra vyřeší!

Žijeme ve světě, kde nám Paul W. S. Anderson naložil spoustu Resident Evil filmů, takže vám dám chvilinku hádat na to, jak to asi seriál vyřešil. No?

Jasně. Je to klon. Tak ale už do prdele. To je to nejlínější rozhodnutí, jaké můžou scénáristi udělat. A nezachrání to ani Lance Reddick, který když hraje místnost se čtyřmi rozdílnými Weskery tak to zvládá na Oscara. Na druhou stranu – originální Albert Wesker ve svém koženém kabátu… chci jen říct, Lance Reddick jako Blade by vůbec nebylo špatné rozhodnutí, ok?

Zároveň to taky znamená, že v tomhle universu je někde Chris Redfield a dává pěstí šutrům. 10/10 nejlepší seriál.

Dalším bodem je Joy! Pilulka, která má podle trailerů způsobit apokalypsu. No, jednoduše… ne. Dějová linka řešící Joy není ani druhotná. V Umbrelle se o ní dohadují, a to je všechno. Na konci si ji zobne jedna postava a tím to hasne. Marketingový tah nevyšel.

Kdo teda rozšíří apokalypsu? Tyrant! Jo! Po úspěšném výbuchu laboratoře (protože toto je Resident Evil, pokud nevybouchne aspoň jedna laborka, neděláte to dobře), uteče Tyrant. Celý poslední díl je naznačovaný, ukazovaný, třepete se na židli, protože to bude final boss.

No… není. Skončí zasypaný pod troskami a pak vyjede jeho ruka ven. Ach jo.

Z BOWs jsme dostali zombíky, psy, lickery, Grave Diggera, obrovského pavouka a krokodýla. To není špatné skóre, vzhledem k tomu, co se objevilo v dalších adaptacích. Ale vůbec z nich nejde strach a vzhledem k tomu, že jsou všichni v budoucí lince, tak si už říkáte: Jasně, co tam máš dál? Nějaký útěk a honičku?

Na seriál nejsem vůbec naštvaná. Mám z něj pocit, že je mi jedno. Poslední filmy od Andersona mě hrozně štvali. Z Welcome to Raccoon City jsem měla dětinskou radost, i když byl scénář debilní. Animované RE filmy a seriály jsou akční béčkové popcornovky, u kterých se nesmí přemýšlet. Tak co je tohle? Nedokážu Resident Evil 2022 zařadit na škále emocí. Mám z něj jen prázdno. To asi bude tím, že Baxter ve čtvrtém díle umřel a od té doby jsem se neměla na co těšit. Smutné.

[joracalltrise]

Podsłuchiwanie jest ryzykowne, ale czasem się opłaca.

Trzeba tylko umieć podsłuchiwać ze zrozumieniem...

Najnowszy rozdział "Człowieka Czynu" powraca po długiej przerwie. Możecie go przeczytać na Wattpadzie, Ao3, bądź fanfiction. net (linki poniżej). Trzymajcie się cieplutko i niech Moc będzie z wami!

https://archiveofourown.org/works/23686543/chapters/77045522 https://www.fanfiction.net/s/13554833/38/Cz%C5%82owiek-Czynu

Człowiek Czynu (Star Wars) - Rozdział 17 - Walka o dominację (Część 1) (on Wattpad) https://www.wattpad.com/1067523240-cz%C5%82owiek-czynu-star-wars-rozdzia%C5%82-17-walka-o?utm_source=web&utm_medium=tumblr&utm_content=share_reading&wp_uname=Jora_Calltrise&wp_originator=yZTSqC7%2FJCEbPpiJnbPmwLFcqxc2VTB5i%2BsNEAZMfvrQqibLrS2U7lM2pSP9MyBTIQDQUuOOnbGfjy4Av9%2FqouwjizpfOlwqBi0z1UtYMdMNGKhL6rJB%2Foy019Mus1T1 Trudne początki Obi-Wana i Anakina. Opowieść o tym jak z "burkliwego starszego kolegi" oraz "przybłędy z pustyni" stali się dla siebie Mistrzem i Padawanem. Wypełnienie luk z "Mrocznego Widma" i zagłębienie się w skomplikowane relacje między naszymi ulubionymi Jedi. Rozdziały są dość długie, dlatego dzielę je na części, by łatwiej wam się czytało. Nowy rozdział w każdy czwartek. Fanfik bezpairingowy, tylko relacje stricte rodzinne - więcej informacji w notce od-autorskiej.

[pudmerickab]

Kapitola č. 9 - Dom a iné trampoty

Long time no see. Hello !

Prihováram sa vám po dlhej odmlke, kedy som nevedela čo písať alebo som na to nemala čas. Keďže vďaka korone sme momentálne zavretý doma 90% času, porozprávam vám dnes niečo o tom našom dome. O tom, ako sme sa vlastne dopracovali k domu som už písala dávnejšie, no dnes by som vám rada zverila moje pocity po roku a pól samostatného bývania vo vlastnom.

Začneme asi od (skoro) samého začiatku. Po tom, ako sme si zariadili všetko, čo nám finančná situácia dovolia sa začalo sťahovanie.Všetky, zdôrazňujem, VŠETKY moje veci sa preniesli z rodičovského domu do nášho, poukladali sme ich všade, kam sa dalo a už aj bol čas na prvú noc v novom. Poviem vám, žiadnu erotiku tu nehľadajte. Unavený ako svine, sme ležali na jednej malej posteli z mojej „detskej“ izby, pretože tá druhá bola zahádzaná krabicami všetkého druhu. Ale aj cez únavu a klipkajúce oči, som si s radosťou ľahla do postele a sladko sme zaspali. Keď sme dokončili posledné, hrubé úpravy mohli sme si aspoň na chvíľku oddýchnuť. A čakať na linku. Poviem vám, mesiac bez kuchynskej linky bol mazec. A to sme boli jedny z tých šťastných ľudí, čo čakali iba mesiac. Za ten mesiac sa bistro.sk, studené jedlá z chladničky, sáčkové polievky a kanvica stali mojimi naj kamošmi :D . Bola to celkom sranda, no stačilo ďakujeme.

Po linke prišla výmena postele v spálni. IKEA sa na toto obdobie stala naším najnavštevovanejším obchodom. Áno viem, každý nadáva, vraj postele z IKEA sú naprd a nekvalitné, no my sme asi dostali najlepšie vyrobený kus z výroby. Obyčajná drevená posteľ so zásuvkami a nočnými stolíkmi, všetko v tmavo hnedej farbe aby sme mali aký-taký kontrast k bielej podlahe. Myslím, že takýto minimalistický štýl sa do tej izby úplne hodí a aj keď som určite zo začiatku frflala, už si to inak ani neviem predstaviť.

Obývačka nám dala celkom zabrať. Kým som našla sedačku, kým som ju bola niekoľko krát pozrieť na predajni a kým som sa rozhodla že „Áno, toto je ona“, sa v kalendári pootáčalo pár stránok. Pôvodne som mala vybratú inú, ale táto ma oslovila hlavne svojou farbou a úplnou jednoduchosťou. A zatiaľ, počas priebehu výberového konania sedačky, sme mali jednu veľkú, modrú koženú sedačku, ktorú nám podaroval kolega ktorému zavadzala. (za čo sme nesmierne vďačný lebo by sme sedeli na zemi :D ).

Nasledovalo také menšie ticho v nakupovaní a zariaďovaní, a po ňom prišla jedna väčšia položka za druhou. A potom jedna menšia. Vstavané skrine, dvere a obývačková stena. Všetko v tmavo hnedej fare, pretože všetko ladíme k posteli. A teda musím sa priznať, tak ako som nechcela nič tmavé, tak sa mi to teraz páči. Biele steny, podlahy, linka a tmavohnedý nábytok so zárubňami. Super kombinácia!

Po všetkých týchto finančne náročných zákrokoch, sme si mohli odfúknuť, že vnútro máme vlastne dokončené. Moje jediné šťastie, ktoré sme pri kúpe domu mali bolo, že kúpeľňa bola zariadená. Malé chybičky krásy sa samozrejme nájdu, ale keby mám JA vyberať kachličky, asi by som sa doteraz sprchovala niekde u susedov. A pravdepodobne by som spôsobila infarkt mojej polovičke. Ten to mal so mnou chudák ťažké počas celého tohto procesu. Pretože moja vyberavosť nepozná hraníc, a časové obmedzenia nemá tiež, takže sa veľa mojich názorov na veci menilo zo stotiny na stotinu. Určite ma mal už plné zuby.

Samozrejme, ako som už vyššie spomínala, aj keď na IKEA veľa ľudí nadáva a nemá príjemné skúsenosti, ja som nad mieru spokojná. Aj keď sme tam nechali toľko peňazí, že by nás už mohla aj sponzorovať, stojí to za to. Najviac na IKEA milujem tri oddelenia : oddelenie so sviečkami, hrnčekmi a návliečkami na periny. Tam sa nesmiem zdržať dlho, inak by som ich zobrala VŠETKY. Aj keď by nám návliečky nesedeli na naše periny ( lebo všetci dobre vieme, že IKEA má vlastné rozmery ), aj tak by som ich brala. Skrátiť by to určite nebol problém :D .  

Celé toto všetko zariaďovanie bolo fyzicky aj duševne jeden náročný krok do života. Už chápem prečo veľa ľudí odmieta aj malú prerábku. Ale bavilo ma to. Ešte máme ale kopec roboty. Jednu etapu máme za sebou, a na jar začína etapa záhrada. Tú sme si už s mojou polovičkou rozdelili tak, aby mal na záhrade každý svoj kúsok pokoja. Števo bude mať svoju dielničku, v ktorej určite bude tráviť veľa času kutilovaním všakovakých vecičiek alebo sa bude šmrdkať okolo motorky. Ja si zaberám altánok a vyvýšené záhony na nejakú tú zeleninu. Som rada, že sme si ako-tak navrhli, ako by mohla záhrada vyzerať, pretože sa máme o čo oprieť pri nakupovaní. Máme tam ešte mnoho práce, keďže záhrade sme sa skoro vôbec nevenovali a je na bode nula z tristo.

 Mám z toho všetkého skvelý pocit. Je to super, keď môžete robiť niečo pre seba a nikto vám do toho nemôže kecať a kázať vám čo a ako máte robiť. Pred celým týmto, som mala obrovský rešpekt a možno aj taký malý strach. Predsa len, pri rodičoch bolo všetko inak, ale môžem povedať, že by som nemenila ani za svet. Odísť od rodičov a kúpiť si vlastný dom bol jeden obrovský krok vpred v živote a odporučila by som to všetkým mladým ľuďom. Samozrejme tým, ktorý by to vedeli finančne zvládnuť, pretože poviem vám, nie je to žiadna sranda financovať takýto žrút peňazí. Poviem vám, postaviť sa v tak mladom veku  na vlastné nohy a byť zodpovedný sám za seba je síce náročné, no je to naozaj skvelý pocit.

[paskvilnet]

rec.desky

Cocteau Twins - Stars and Topsoil

klip ke skladbě Heaven or Las Vegas

I když vydávání kolekcí největších hitů si zrovna necením, v případě téhle kapely, jejíž hudba obstála ve zkoušce časem, se jedná o výjimku. Cocteau Twins vznikli začátkem 80. let ve skotském městě Grangemouth, které je známé skrze petrochemický průmysl - tedy ideální místo pro kapelu, jejíž hudba je křišťálová, křehká, něžná a čistá jako příroda sama, nemyslíte? Stejně jako je dnes chorobně známá příhoda o tom, jak kdysi vznikla skupina Moloko (Vzpomeňte si, jak zpěvačka Roisin Murphy přišla za Marken Brydonem a položila mu onu legendární otázku: Do You Like My Tight Sweather?), koluje mezi lidmi už léta příhoda o tom, jak kytarista Robin Guthrie a basák Will Heggie spatřili Liz Frazer tančit na diskotéce a byli přesvědčeni, že ona bude určitě tou pravou zpěvačkou pro jejich začínající kapelu. Každopádně od roku 1982 natočili Cocteau Twins obdivuhodných 10 alb a 16 EP´s resp. singlů. Ale vlastně skutečný začátek pro kapelu znamenal až příchod baskytaristy Simona Raymonda v roce 1984, který se díky svému talentu stal rovnocenným partnerem geniálnímu, poněkud obtloustlému skladateli Robinovi a roztomile nesmělé Liz, která své party nahrává pouze v případě, že ve studiu zůstane samotná, a která nikdy nechtěla, aby posluchači jejím textům rozuměli, a tak si radši zpívá v tom nádherném, neidentifikovatelném jazyce a pojmenovává skladby podle lidí, které má ráda, nebo třeba podle motýlů. Kompilace Stars And Topsoil obsahuje skladby z období, během kterého Cocteau Twins vydávali u respektované značky 4AD. Jsou tu pečlivě vybrané hity, ale i B-strany singlů. Album začíná ještě trochu potemnělým rokem 1982 a čím více se datum vydání skladby blíží devadesátce, tím víc se nálada projasňuje a účinek hudby je blahodárnější. Tato sbírka 18 skladeb nenápadně připomíná, že od roku 1982, kdy Cocteau Twins vznikli, zůstali naprosto unikátní. Nikdy se ani v nejmenším nikomu jinému nepodobali a navíc nám nikdy nepředkládali nic jiného než svou hudbu, žádná publicita, jen božská hudba… Klobouk dolů…

Artful Dodger - It’s all about the stragglers

klip ke skladbě Please Don’t Turn Me On

Dvojici Artful Dodger tvoří Mark Hill a Pete Devereux ze Southamptonu, v roce 1996 začínali experimentovat s housovým rytmem a výrazně zasáhli do vývoje nového, dnes velmi populárního, stylu jménem 2 step garage. Na popis hudby slova nikdy nestačila, ale řekněme, že v tomto případě se jedná o mix housu a rhythm´n´blues. Po třech úspěšných hitech se Artful Dodger pomalu stali žádanými remixéry a DJ a na svém debutovém albu Its All About The Stragglers nám předkládají parádní kolekci skladeb, které jsou delikátní, sexy, pozitivní, vokální a příjemné na poslech i k tanci a taky trošku snobské. 2 Step v podání Artful Dodger nabízí rafinované rytmy, svůdné basové linky, zvukové deep plochy a nezbytné ragga prvky (ovšem podle pravidla "všeho s mírou") a co si opravdu zaslouží pochvalu jsou pečlivě vybrané vokály ať už ženské, či mužské - vždyť právě díky své spolupráci s Artful Dodger se Craig David stal vyhledávaným zpěvákem. Bo Selecta!

PJ Harvey - Stories From the City, Stories From the Sea

klip ke skladbě Good Fortune jsme už tu měli

Šestá deska PJ Harvey začíná pasáží, kdy na nás Polly za zvuků kytary mimo jiné volá I Want Pistol, I Want Gun. Možná nám chce - parafrázuji název desky - vyprávět občas kruté příhody o životě ve velkoměstě, kde žije moře lidí. Celá deska je totiž strašidelně syrová jako město osvícené pouličními lampami, nepříjemně pravdivá a po jejím poslechu budete mít velmi intenzivní pocit, že život není spravedlivý, vždyť jak jinak by mohla křehká žena s tak inteligentníma očima jenom vyslovit takové věci? Ale stejně jako ona to nevzdáte! PJ Harvey prostě neumí vydat špatnou desku, ona vám zas připomene, že zvuk kytary je jednoduše krásný a že rock´n´roll zdaleka neřekl poslední slovo. A taky dokazuje, že ženský rock není jen o hysterii nebo mindrácích za mikrofonem, ale že je naopak o sebevědomí, spontánnosti a lehké sebeparodii. V její hudbě je láska, sex a život se všemi ostrými zatáčkami a nepříjemnými překvapeními.

Sade - Lovers Rock

klip ke skladbě By Your Side

Zajímavé! Dnes se již podruhé vracíme do 80. let, ale v tomto případě jde o aktuální album zpěvačky, která svou první desku Diamond Life vydala v roce 1984. Nigerijka Helen Folasade Adu potří patří mezi to nejlepší, co v popu najdete. Sama si skladby píše, obklopuje se citlivými muzikanty a má ten nejsametovější hlas na světě. Po úspěšném debutu svůj talent potvrdila dalšími deskami Promise - 1985 a Stronger Than Pride - 1988, od té poslední Love Deluxe z roku 1992 se odmlčela, přestěhovala se, vydala pouze své Best Of album a (naštěstí pro nás) sbírala nápady na svou zbrusu novou desku, kterou trefně pojmenovala Lovers Rock. I na samém sklonku 90. let je hudba Sade pořád stejně omamná, lehká a hlavně nezařaditelná - není to ani soul, ani jazz ani rhythm´n´blues, ani softový hip hop. Její hudba je především kosmopolitní, Sade totiž nemísí ani tak styly, jako spíš geografické vlivy, ke kterým přibyla i Jamajka - její nový domov. Právě jamajský dub a reggae se nenápadně tu a tam objevují na Lovers Rock - především je ale nepřeslechnete ve skladbě Slave Song. Zdá se, že Sade vůbec nestárne a v jejím hlase je pořád tolik lásky, pokoje i bolesti, že by to vystačilo snad pro celý svět, ale to by svět musel umět naslouchat.

[prahaeu]

Cvičení Muzeum 2018: Teroristé zaútočili na civilisty v metru

Stovky lidí se staly cílem teroristů při útoku ve stanici Muzeum na trase linky C. Tři útočníci s automatickými zbraněmi a výbušninami při něm zabili třicet lidí a dalších jednatřicet vážně zranili. Okolo dvou set cestujících následně policisté evakuovali do bezpečí a na povrch. Cvičení mělo za úkol zlepšit koordinaci v případné reálné situaci.

Celkově se jednalo o jedno z největších cvičení bezpečnostních a záchranných složek za poslední roky a v následujících týdnech specialisté celé cvičení vyhodnotí. „Z mé strany velice děkuji za koordinaci a nasazení všech složek a doufám, že se nás podobná situace v reálném prostředí nikdy týkat nebude. Jsem ale ráda, že jsme udělali další kroky k tomu, abychom případný útok zvládli co nejlépe,“ popsala primátorka hl. m. Prahy Adriana Krnáčová.

Zásah policie

Útok ve stanici metra se odehrál v nočních hodinách 20. června a zúčastnily se jej stovky členů Integrovaného záchranného systému a dalších organizací. První dva policisté se dostali na místo několik minut po začátku střelby do civilistů a zneškodnili útočníka na nástupišti. Poté vyčkali na speciálně vycvičenou šestnáctičlennou jednotku policie, která zajistila celý prostor a dalšího z teroristů zneškodnila. Třetí útočník však stihl odpálit nálož v jednom z vagónů soupravy metra.

„V rámci tohoto cvičení jsme si vyzkoušeli některé nové taktické postupy. Cílem tzv. prvosledových hlídek policie je prioritně eliminace ozbrojeného útočníka a zajištění bezpečné zóny pro záchranné složky. Naši policisté si také spolu se záchranáři vyzkoušeli metodu třídění zraněných, takzvanou METODU START,“ řekl ředitel Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy Jan Ptáček.

Na místě v tu chvíli zůstalo 200 lidí ve vestibulu a dalších 61 mrtvých a zraněných, které museli policisté roztřídit a pomoci jim s evakuací. Po zajištění celého nástupiště a přestupních prostor byli na místo přivoláni zdravotníci a hasiči, kteří se postarali o oběti útoku.

Spolupráce s hasiči

Hasiči při zásahu transportovali zraněné do sanitních vozidel. Chemici pražských hasičů prováděli preventivní monitoring případného výskytu nebezpečných látek na místě a kontrolu odvážených osob s ohledem na možnou kontaminaci zdravotnického personálu po převozu do nemocnice.

Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy na místě události zajišťoval týlové zabezpečení pro všechny složky a logistickou podporu ve spolupráci s Českým červeným křížem. „Během tohoto rozsáhlého cvičení jsme měli příležitost vyzkoušet si koordinaci a výměnu informací mezi složkami IZS,” řekl ředitel pražských hasičů Roman Hlinovský.

Zásah záchranářů při mimořádné události

Vedle předsunutého zdravotnického operačního střediska zasahovalo v rámci akce šest posádek rychlé zdravotnické pomoci, dvě lékařské posádky, inspektor v roli vedoucího zdravotnické složky a speciální vůz Atego.

„Podobná cvičení přispívají k tomu, že Zdravotnická záchranná služba neustále udržuje svou krizovou připravenost na vysoké úrovni. Posádky mají takový výcvik a prostředky, aby byly akceschopné i během takto specifických událostí, kdy je nutné roztřídit, ošetřit a transportovat do zdravotnických zařízení vysoký počet pacientů. Zásadní je rovněž propracovaná koordinace s ostatními složkami IZS, která zafungovala velmi dobře,“ řekl Petr Kolouch, ředitel Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.

„Podporou pro zasahující složky a nezraněné osoby byl také Český červený kříž, který spolupracuje i při jiných mimořádných událostech," uvedla ředitelka Oblastního spolku Českého červeného kříže Praha 1 Jaroslava Marková.

Cestující v metru

V řádu několika desítek minut jednotky zabezpečily celé okolí stanice Muzeum. Cvičení počítalo s tím, že z bezpečnostních důvodů bylo zastaveno metro po celé Praze a byl aktivován traumaplán ve všech nemocnicích na území hlavního města. Později byl z Krizového štábu hlavního města Prahy vyhlášen třetí stupeň ohrožení terorismem a kontaktována Armáda ČR.

„Je potřeba apelovat na cestující, aby v případě mimořádné události v metru maximálně dbali na informační instrukce, a to s ohledem na aktuální bezpečnostní opatření ze strany Policie ČR. A aby využívali při přepravě po městě povrchovou dopravu a vyčkali do doby, než bude situace v metru vyhodnocena všemi složkami jako přehledná a bezpečná,“ uvedl Martin Gillar, generální ředitel a předseda představenstva Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) a dodal: „Nedílnou pomoc a spolupráci při tomto zásahu prokázali hasiči DPP díky jejich znalosti prostředí metra a úsilí, které vynaložili.“

Nezbytnost cvičení

„Cvičení vycházelo z potřeby procvičit připravenost osob a techniky k efektivní eliminaci následků teroristického útoku. Zásahové policejní jednotky například při akci provedly třídění raněných a postižených, které dříve bylo v našich podmínkách při hromadných neštěstích výsadou pouze zdravotnických záchranářů,“ uvedl Libor Hadrava, pražský radní pro bezpečnost.

Na celém cvičení se podílely jak základní složky Integrovaného záchranného systému, tak z ostatních složek například strážníci. „Přestože strážníci při tomto cvičeni měli jen dílčí úkoly spočívající zejména v zajištění bezpečnosti místa cvičení, tak není vůbec vyloučeno, že by při reálné situaci byli  právě oni na místě jako první. V takovém případě by pak prvotně zasahovali jako kterákoliv jiná složka Integrovaného záchranného systému. Na základě svých vlastních zkušeností mohu potvrdit, jak je příprava takto rozsáhlého cvičení náročná a jak je pro správnou součinnost všech zakročujících složek na místě události naprosto nezbytné tyto věci prakticky procvičovat,“ řekl ředitel Městské policie Praha Eduard Šuster.

Součástí celého cvičení bylo také zasedání Krizového štábu hl. m Prahy. Procvičilo se jeho svolání, rozhodovací procesy, úkoly pro jednotlivé složky cvičení a spolupráce s Krizovými štáby městských částí Prahy 1 a Prahy 2. „Našlo se samozřejmě pár drobností, na kterých v budoucnu zapracujeme, ale po všech stránkách celé cvičení hodnotím velice kladně,“ uzavřel Daniel Barták, vedoucí krizového řízení pražského managementu.

[eskattbalustrady]

[PL] Konstrukcyjne mocowania linki ze stali nierdzewnej stosowane do prowadzenia mocnych roślin po wysokich elewacjach budynków. ----- [EN] Structural stainless steel cable fasteners used to guide strong plants over high facades of buildings. ----- #greenwall #greenbuilding #zielonyfront #zielonesciany #zielonasciana #zielonybudynek #roslinynabalkonie #greenpower #zielonyogród (w: Katowice, Poland) https://www.instagram.com/p/CNHz_rqFxuk/?igshid=4h1x129u88zg

[herbstvintage]

Staré a nové na toaletnom stolíku alebo o dobovej kozmetike v súčasnosti

V rámci výskumu dejín odievania, spôsobu života či každodennosti je pre mňa zaujímavá i otázka ohľadne kozmetiky, pretože tá je neoddeliteľnou súčasťou životného štýlu ženy a je zaujímavé, ako veľmi prepája ženu medzivojnovej doby so ženou dneška. Ako sa žena medzivojnového obdobia o seba starala, akú kozmetiku používala, aké kozmetické postupy existovali? Podobala sa jej starostlivosť na tú dnešnú? Ktoré značky existovali v danom období a existujú ešte aj dnes?  Dá sa vintage kozmetika stále používať? Tomu všetkému sa budem venovať v dnešnom, o čosi rozsiahlejšom blogu.

Mojim záujmom je priblížiť autentický obraz kozmetickej starostlivosti a preto sa snažím čo najviac spojiť s minulosťou, snažím sa hľadať v súčasných produktoch a značkách tie, ktoré mohla vtedajšia žena používať. Dodnes existuje na trhu veľa známych značiek, ktoré sa používali už v danom období, napr. Elizabeth Arden, Max Factor, Pond’s, Camay, Palmolive, Schwarzkopf, Bourjois, Maybelline, Nivea... dokonca aj Shiseido. Z československých značiek dodnes používame napr. Alpu.

Popri týchto značkách existovali iné, v tej dobe veľmi obľúbené, priam ikonické, ktoré už dnes nepoznáme. Asi najznámejšou bola kozmetická značka Coty. Tá síce stále existuje, ale je skôr neviditeľná, jej výrobky už nemajú taký cveng. Najvýraznejším produktom bol jemne mletý púder Airspun Coty, ktorý sa predával v krabičke s kultovým dizajnom od René Laliquea. Dnes Coty vyrába jeho repliku, ktorú musíte mať!

Neexistujúcou slávnu značkou bola Elise Bock alebo Marinello, z tuzemských hlavne Elida, ktorá mala široké portfólio produktov. Najznámejším kozmetickým mydlom bola Hellada.

Na mojom toaletnom stolíku sa preto stretávajú nové značky so starými. Čo sa týka používania originálnych produktov, som obozretná a radšej ich nepoužívam, snažím sa však získať také súčasné výrobky, ktoré vychádzajú z tradície alebo používajú originálne postupy či receptúry, avšak sú nové a neškodia zdraviu. Takýmito novými značkami sú produkty lokálnych kozmetických firiem, ktoré sú založené hlavne na prírodnej báze. Najznámejšou takouto novou značkou je slávna Bésame Cosmetics https://besamecosmetics.com/.  Špeciálnou značkou, ktorá bola populárna v minulosti je značka Tangee vyrábajúca prevažne púdre, no hlavne špeciálny nezmazateľný rúž, ktorý sa prispôsobil farbe pier. Bolo ho dostať aj u nás, no jeho súčasná verzia je dostupná iba v Amerike, ešte som sa k nej nedostala, ale pracujem na tom. https://www.vermontcountrystore.com/original-tangee-lipstick/product/61436.

Kozmetické produkty mali na svoju dobu veľmi dobrú marketingovú prezentáciu. Elise Bock, Elizabeth Arden či tunajšia Elida mali naozaj prepracované reklamné prezentácie. Zahanbiť sa nedala ani veľmi populárna univerzálna Alpa.

Starostlivosť o pokožku

V medzivojnovom období sa už žena neuspokojí iba s mydlom, vodou a ružovou vodou. Má k dispozícii mnoho produktov a postupov starostlivosti o pleť. Každá spoločnosť vyvíja revolučné spôsoby ošetrenia pleti, v salónoch sa prevádzajú masáže, veľmi populárne boli skrášľujúce zábaly tváre, čo bolo asi horúcim trendom, lebo v dobových reklamách sa často objavuje dámska hlava zabalená v obväzoch.

Esenciálna starostlivosť spočívala v používaní základných krémov – mastnom (cold cream - najznámejším cold creamom je dodnes Pond‘s), nemastnom, alebo tzv. krémom každej hodiny. Dnes ich poznáme ako mastné, výživujúce a hydratujúce. Z krémov bola populárna dodnes obľúbená Nivea. Tiež sa používali rôzne aromatické pomády.

Ja obľubujem krémy od Elizabeth Arden, používam podkladovú bázu pod make-up Flawless Start, ďalej veľmi mastný Eight Hour Cream a hydratačný krém Visible Difference. V jednom románe na pokračovanie som ohľadom tejto kozmetiky našla takúto chutnú stať:

Svoj prvý kozmetický salón otvorila Elizabeth Arden na newyorskej 5th Avenue. Bolo to v čase, keď ešte nebolo bežné, aby ženy podnikali, či nosili make-up. Legendárna inovátorka a podnikateľka tak pred viac než storočím položila základy amerického kozmetického priemyslu.

Elizabeth Arden patrila medzi prvých, kto v kozmetike uplatňoval vedecké inovácie a ku kráse zastávala holistický prístup. Ženám radila, aby svoju pleť hydratovali, vyhýbali sa priamemu slnku a každý deň cvičili jogu. Kozmetika Elizabeth Arden sa preto vždy snažila pleti predovšetkým prospievať, nie ju maskovať. Vo svojej vízii bola Elizabeth Arden nekompromisná. Jej produkty ženám skutočne pomáhali a mnohé z nich sa rýchlo stali kultovými.

Obľúbená Elida vyrábala všetky základné krémy.

Používam tiež kozmetickú sadu Cosmetica, založenú v roku 1958 Ústavom lekárskej kozmetiky. Produkty sú vyrobené na báze norkového oleja, ktorý má veľmi dobré vyživujúce vlastnosti hlboko v pokožke. Používala ich moja babka, majú krásnu starosvetskú vôňu a tak sa mi to nejako spája s medzivojnovým obdobím.

Čo sa týka vazelín, dlho so hľadala takú, ktorá by zložením a výzorom bola najbližšie originálu. Našla som ju u španielskeho výrobcu vintage kozmetiky. Má fialkovú arómu, podobne ako pôvodné vazelíny kvetinových vôní https://www.spanishoponline.com/store/p3893/Perfumeria_Gal_Madrid_Vintage_Violet_Vaselina_Fragranced_Balm.html#.

Vône

Okrem už neexistujúcej kolínskej vody od Coty sa dnes môžeme stretnúť s mnohými slávnymi vôňami, ktoré obľubovali aj ženy medzivojnovej doby. V prvom rade je to klasická kolínska voda 4711 Original. Je to starodávna vôňa, ktorá nesmie chýbať na žiadnom toaletnom stolíku. Vznikla v roku 1792 a odvtedy ju poznáme v jej originálnom obale.

Ďalšie moje obľúbené svetoznáme vône sú tie od Chanel a tiež Shalimar od Guerlain. Slovo Shalimar v názve vône v sanskrte znamená vášnivý milostný príbeh. Ten sa pred štyrmi storočiami odohral medzi cisárom a princeznou, pre ktorú dal vládca postaviť Šalimarské záhrady.Tečúcimi vodami v týchto slávnych záhradách sa v roku 1925 inšpiroval Raymond Guerlain pri tvorbe nádherného flakónika k tejto vôni. Niet divu, že získal prvé miesto na Medzinárodnej výstave modernej umeleckopriemyselnej výroby v Paríži. V dvadsiatych rokoch minulého stročia „frčalo“ všetko orientálne a preto je parfum Shalimar veľmi typickou vôňou 20. rokov.

Z produktov, ktoré sú nové, ale vychádzajú z dobových receptúr mám rada fialkovú voňavku podľa vône mydla z 20. rokov od LittleBits https://www.etsy.com/listing/238858957/vegan-friendly-historically-inspired?ref=shop_home_active_6&crt=1. Táto kozmetická firma vyrába naozaj zaujímavé dobové produkty.

Ďalším vzrušujúcim parfumom, ktorý pre mňa predstavuje typickú vôňu 30. rokov je rozkošný parfumček od Nadine Cosmetics  https://www.etsy.com/shop/NadineCosmetics?ref=simple-shop-header-name&listing_id=775860308.  Jeho autorka je veľmi sympatická a oddaná vintage vôňam. Obal tohto parfumu je krásny a originálny. Bakelitový uzáver je milým detailom.

Dekoratívna kozmetika

Pri líčení žena medzivojnového obdobia sledovala tento základný postup: krém, púder, mascara, rúž a lícenka. Pri večernom líčení použila očné tiene. V 20. rokoch si oči zvýrazňovala hrubou kajalovou linkou podľa líčenia starovekých egyptských žien. V 30. rokoch zas očný výraz doplnila o umelé riasy. O obočí vytrhanom do tenkej linky či úplne vyholenom asi nie je ani potreba sa zmieňovať.

Najväčším vynálezom v dekoratívnej kozmetike bol make-up. Keď sa v 30. rokoch začali hollywoodske hviezdy sťažovať na to, že sa im ťažké a mastné divadelné šminky v žiari reflektorov počas scén priam roztápajú na tvári, prišiel poľský vizážista Maximilian Faktorowicz s prevratnou novinkou. Zmiešal olej, vosk a vodu do masy, ktorú potom vysušil pridaním púdru a tak vznikol matný make-up, ktorý tvarom a farbou pripomínal palacinku a tak ho dodnes poznáme pod názvom pan-cake. Jeho vynález mu priniesol milióny a so skráteným menom na Max Factor zaznamenal v 40. rokoch skutočný rozkvet svojho podnikania  a inšpiroval iných výrobcov dekoratívnej kozmetiky. Dnes si bez make-upu nevieme líčenie predstaviť. Ja používam korektor Pan-Stik v tyčinke.

Púdre sa predávali väčšinou sypké. Buď v originálnych krabičkách, alebo sa zmiešavali rovno v salóne a dámy ho doma skladovali v sklenených púdrových dózach. Do svojej púdrenky si vždy z neho kúsok odsypali, prikryli jemnou mriežkou a zavreli zvláštnym pláštikom. Mnohé značky však predávali aj hotové kompaktné púdre. Najznámejší je už zmieňovaný hebučký Airspun Coty ale aj Tangee alebo Three Flowers. Dnes Coty ponúka repliku tohto púdru, čo je úžasný počin, a spoločnost LittleBits vyrába vlastné púdre podľa dobových receptúr https://www.etsy.com/listing/538901290/1936-velour-setting-powder-matte-face?ref=shop_home_active_2&crt=1, takže sa dajú používať na docielenie perfektného dobového výzoru. Bésame Cosmetics vyrába nádherný, jemnučký ružovo-vanilkový púder, ktorý robí pokožku hebkou a delikátne naružovelou. Pozerám, že na stránke ho momentálne nemajú, ale určite sa tam čochvíľa objaví.

Farba na riasy sa vyrábala v podobe stvrdnutého koláča. Keď sa farba navlhčila, nanášala sa na riasy malou kefkou. Bésame Cosmetics takúto mascaru má vo svojej ponuke https://besamecosmetics.com/products/black-cake-mascara, ale ja som ju našla aj u slovenskej bioproducentky pod značkou Hiling za veľmi nízku cenu https://www.sashe.sk/HilingZdravaKrasa/detail/riasenka-sen.

Obľúbené lícenky mali rôzne odtiene – karmínové, oranžové, červené. Ja mám originálne lícenky od Coty a Three Flowers, zo súčasných dobových replík, ktoré používam je to lícenka Myrurgia od španielskeho výrobcu https://www.spanishoponline.com/store/p4393/MYRURGIA_Un_Rubor_Blush.html, či lícenka (pôvodne tieň na oči) značky Hiling od už zmieňovanej slovenskej bioproducentky https://www.sashe.sk/HilingZdravaKrasa/detail/ocny-tien-echinacea-purpurova.

Rúž bol najdôležitejším prvkom líčenia, nesmel chýbať, bol výrazom ženského rebelstva 20. rokov a ženskej elegancie 30. rokov.

Mám rôzne odtiene rúžov, hlavne od Bésame Cosmetics, ktorí svoje rúže doviedli do dokonalosti, sú hutné, matné, dobre sedia a majú nádherné dobové farby, napr. American Beauty je jeden z mojich naj https://besamecosmetics.com/products/american-beauty-lipstick. Táto farba ma zaujala aj preto, lebo mi po babičke ostal rúž výraznej karmínovej farby, ktorej som sa pri svojom líčení chcela priblížiť. Podobný odtieň má aj rúž Cherries in the Snow ďalšej originálnej značky Revlon, založenej v roku 1932 bratmi Revsonovcami a Charlesom Lachmanom, ktorý do názvu značky so základom Revson pridal zo svojho priezviska písmeno L. Prvým výrobkom firmy bol lak na nechty, a vďaka jeho úspechu sa sortiment značky Revlon začal veľmi rýchlo rozrastať o ďalšie kozmetické produkty.

Telová kozmetika

Jemné mydlá značky Hellada či  Yardley Lavender. Telo sa po kúpeli zjemňovalo olivovým alebo mandľovým olejom. Veľmi často sa hlavne z hygienických dôvodov a proti poteniu používali telové púdre. Ja používam orginálny konvalinkový púder klasickej značky Yardley Lavedner, ktorá dodnes vyrába produkty tak ako v medzivojnovej dobe. Takéto púdre vyrábala aj firma Coty. Ako telový píling sa používal napr. mandľový olej s najemno pomletými mandľovými škrupinkami.

Nechty

Po už zmieňovanom revolučnom laku na nechty sa veľký dôraz kládol na manikúru. Lak sa na pestované nechty nanášal na celú plochu nechtu, alebo tzv. half-moon spôsobom, keď sa vynechalo miesto nechtového mesiačika. Niekedy sa nefarbil ani vrchný povrch vyrasteného nechtu. Manikúrové sety sa vyrábali v prepychových kazetách, ktoré sa dedili z generácie na generáciu. Okrem známych pomôcok na manikúru obsahujú tieto boxy vždy aj tzv. polissoir, teda leštičku na nechty a dve tajomné nádobky. V nádobkách boli pasty, ktoré sa naniesli na nechty a leštičkou sa nimi nechty vyleštli. Prednedávnom som objavila set na japonskú manikúru, ktorý ma zaujal práve dvoma nádobkami s leštiacou pastou a práškom, okrem nich má dva polissoiry a pilníky. Podstatou manikúry je leštením dosiahnuť na nechtoch efekt ružovej japonskej perly. Interesantné.

Vlasy

Vlasy sa väčšinou umývali raz týždenne, aj to väčšinou u kaderníka, ktorý vytvoril vlny a tie si majiteľka udržovala počas celého týždňa. Používalo sa mnoho šampónov, napr. ten od značky Schwarzkopf, brezové vody proti mastným vlasom alebo na dezinfekciu. Niekedy sa do vlasov vtierala aj Alpa. Na spevnenie účesu tu boli tužidlá a aj laky na vlasy. Fenoménom tejto doby bola trvalá ondulácia, ktorá permanentne skučeravila vlasy, ktoré sa potom ľahšie upravovali do vĺn pomocou vodovej ondulácie. V 20. rokoch boli účesy divoké, strapaté alebo rovné, uhladené brilantínou, v 30. rokoch museli však byť bezchybne uhladené, čo sa dosahovalo kvalitným vyčesaním a použitím vlasového oleja alebo pomády. Ja si vlasy upravujem tzv. vodovou onduláciou za pomoci rôznych pomôcok a rôznymi spôsobmi. Na docielenie uhladeného efektu používam ružovú pomádu od LittleBits https://www.etsy.com/listing/514971768/1930s-rose-pomade-shine-pomade-vintage?ref=shop_home_active_41&crt=1.

Ružová, brezová, cukrová

Áno, vody. Používali sa veľmi často. Aj dnes si ich môžeme dopriať za prijateľné ceny a zaradiť do nášho kozmetického rituálu. Ja ich nakupujem v DM, kde sú veľmi lacné. Hlavne tá cukrová mi robí radosť, používam ju ako tužidlo. Ich dizajn nie je príliš vintage, ale nič nebráni tomu si všetky vody, aj pleťovú, púdre, mydlá a iné súčasné produkty premiestniť do starožitných nádobiek.

Alpa

Kultovým kozmeticko-liečebným produktom, ktorý používame dodnes je francovka značky Alpa. V medzivojnovom období bola Alpa všeliek, veľa sa ňou masírovalo, používala sa na inhaláciu pri infekciách dýchacích ciest alebo proti únave. Príliš mastné vlasy alebo mastná pleť sa ňou ošetrovali tiež. Tomáš Garique Masaryk dostal set produktov Alpa v darčekovej kazete pri príležitosti svojich 80. narodenín.

Na záver

Z dobových reklám sa dozvedáme, že žena medzivojnovej doby mala k dispozícii aj také vymoženosti ako depilačný krém, zlupovaciu či bahennú tvárovú masku, horské slnko, či deodoranty, dokonca repelenty.  Dámam boli k dispozícii moderne vybavené kozmetické salóny, v Bratislave napríklad salón v Paláci Zemskej banky na Laurinskej ulici.

A aby ilúzia hygieny ženy medzivojnovej doby bola úplná, používam krásne damaškové uteráky po mojej babke Šarlote a prababkách Gizele a Margite s ich monogramami.

A ešte dve fotografie, jedna pred nanesením dobového líčenia, druhá po. Preferujem jemné, elegantné líčenie s výrazným rúžom.

Foto: Barbora Šlosarová

[cysnews]

 Modernizace stanice metra Opatov a jejího východního vestibulu vstupuje v těchto dnech do finální fáze. Kromě opravené izolace stropní desky stanice, nových podhledů, osvětlení, vzduchotechniky, desítek kilometrů rozvodů či dvojice výtahů dostane stanice i nový velkoformátový mural art. O jeho finální podobě rozhodne pouze veřejnost v anketě Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) a Městské části Praha 11. Hlasovat pro jeden ze čtyř návrhů, které se dostaly do finále vyzvané výtvarné soutěže, lze do 30. září 2020 na webu praha11.cz. Vítězný návrh budou jeho autoři na Opatově realizovat v průběhu letošního podzimu. Další obdobná velkoplošná díla ve stylu mural artu by měla v rámci projektu Umění pro město zpestřit do konce letošního roku také stanice metra Bořislavka, Černý Most, Nové Butovice a Vltavská. Galerie hl. m. Prahy ve spolupráci s DPP a hl. m. Praha pro ně v současnosti hledá umělce v rámci vyzvané soutěže MuralartUM 2020.

  Součástí modernizace stanice metra Opatov a jejího východního vestibulu je i oprava objektu nouzového výstupu na začátku Centrálního parku, který byl doposud využíván osobami s omezenou schopností pohybu a orientace jako dočasný bezbariérový vystup či výstup ze stanice a současně jako služební vchod pro zaměstnance DPP. Průčelí objektu v minulosti zdobily streetartové malby Jana Kalába, dnes renomovaného a respektovaného umělce.

  „Pět let je u streetartového umění dlouhá doba, na původním díle se značně podepsal zub času, počasí i stav fasády objektu. Naší snahou bylo nejen vrátit umělecké dílo na stejné místo, ale rozšířit jej na všechny plochy druhého vstupu do stanice. Proto jsem ve spolupráci s kurátorkou soutěže Alexandrou Karpuchinou vyzvala řadu umělců k výtvarnému pojednání celého objektu,“ vysvětluje záměr soutěže Anna Švarc, architektka metra a dodává: „Naší primární snahou při výběru oslovených umělců bylo proporčně vyvážené zastoupení streetartistů, akademických umělců, žen a mužů různých generací. Do finále jsme nakonec vybrali čtyři návrhy, veřejnost v hlasování rozhodne, který z nich na Opatově nakonec zrealizujeme. Jména autorů jednotlivých návrhů zveřejníme až po ukončení hlasování. Chceme, aby soutěž byla anonymní a jména umělců neovlivňovala vnímání a rozhodování účastníků ankety.“

  Pražané či cestující v pražské MHD mohou až do 30. září 2020 na adrese https://www.praha11.cz/cs/media/anketa-mural-opatov.html hlasovat pro jeden z následujících výtvarných návrhů mural artu pro stanici metra Opatov, jak je prezentují samotní autoři:

Flora a fauna

Flora a fauna

Fragmenty celků

Fragmenty celků

Pravěký murál

Pravěký murál

Současná abstrakce

Současná abstrakce

Návrh 1: Pravěký murál

V kontextu pravěku lze považovat jeskynní malby za výtvarnou práci ve veřejném prostoru. Byly to první ambice zanechat po sobě nejen potomky a statky, ale i příběh, a oddělily tak naše předchůdce od zvířat. K tomuto momentu bych se chtěla svou prací vrátit a zdůraznit jej.

  Tyto dávné graffiti a murální malby v jeskyních se pro mnohé filosofy staly klíčem k dešifraci tajemství člověka. Byly to první duševní práce jakožto tvorba symbolických vyjádření, nejstarší obrazové zobrazení vyprávění příběhu, ale také první figurativní umění na světě. Vyobrazení zvířat a jejich lovu v jeskyních vždy patřilo k přiléhajícím pravěkým osídlením a sídliště vnímám jako novodobé osídlení krajiny.

Návrh 2: Současná abstrakce

Abstraktní murál by měl především divákům z ulice předávat emoce, kterou v divákovi vzbuzuje kompozice barev, jejich působení v dané kombinaci a také dynamika tahů. Má působit jako malířská kompozice. Není to klasický streetartový murál a ani se nebude dělat klasickým nástrojem jako je sprej. Hravé a abstraktní tvary záměrně ponechávají prostor pro přesný výklad malby na každém kolemjdoucím. Někdo může vidět krajinu, kopce zalité zapadajícím sluncem, někdo hravou kompozici s odkazem na milánskou skupinu Memphis, která bojovala iracionalitou a zářivými barvami proti praktičnosti funkcionalismu.

Návrh 3: Fragmenty celků

Další linkou tohoto streetartového umělce jsou obrazy komponované z fragmentů, které dávají dohromady větší výjev. Autor rozvíjí arcimboldovské téma a ze zdánlivě běžných předmětů staví obličeje v nadživotní velikosti nebo celé postavy. Obraz plný detailů se dá vnímat jako celek nebo také pozorovat z blízka a nacházet zde různé předměty a skryté významy. Tyto koláže se vyznačují výraznou barevností a často se prolínají s texty, které autor zapisuje svojí autorskou abecedou.

  Návrh 4: Flora a fauna

V návrhu na velkoformátovou malbu se nachází stylizovaní motýli druhu babočka bodláková (Vanessa cardui) a lilie tygří (Lilium lancifolium), které mají velmi podobnou vizualitu. Téma vychází z tajemné estetiky mikrosvěta, mimikrických principů a vizuálních znaků rostlin a okřídleného hmyzu. Skica je inspirovaná dobovými knižními vědeckými ilustracemi, především prací umělce art deco Eugène Séguye. Oranžovo-červená barevnost se shoduje s barvou metra linky C.

  Realizace díla potrvá zhruba deset až čtrnáct dnů dle vybraného návrhu. Finančně na ni přispěje také společnost FINEP CZ a.s. Samotné dílo bude představeno veřejnosti společně se zprovozněním nově budovaných výtahů a modernizované stanice Opatov ve druhé polovině letošního listopadu.

  Další mural art na Bořislavce, Černém Mostě, Nových Butovicích a Vltavské

Opatov nebude jedinou stanicí metra, ve které se do konce letošního roku objeví velkoplošné malby ve stylu street artu, jejichž cílem je zejména kultivace a zpříjemnění konkrétního prostoru a současně snaha přitáhnout umění do MHD. Galerie hl. m. Prahy ve spolupráci s DPP a hl. m. Prahou vyhlásila v rámci projektu Umění pro město otevřenou výzvu MuralartUM 2020 na návrh streetartových, graffiti a velkoplošných maleb ve stanicích metra Bořislavka, Černý Most, Nové Butovice a Vltavská. Umělci mohou své návrhy posílat do 23. září 2020, více informací je k dispozici na webu umenipromesto.eu. O výsledcích rozhodne odborná porota do konce letošn��ho září, s realizací jednotlivých děl organizátoři výtvarné soutěže počítají do konce letošního listopadu.

          Stanice metra Opatov dostane nový velkoformátový mural art. O jeho podobě rozhodne v hlasování veřejnost  Modernizace stanice metra Opatov a jejího východního vestibulu vstupuje v těchto dnech do finální fáze. Kromě opravené izolace stropní desky stanice, nových podhledů, osvětlení, vzduchotechniky, desítek kilometrů rozvodů či dvojice výtahů dostane stanice i nový velkoformátový mural art.

[joracalltrise]

Obi-Wan robi, co może, by zmusić upartego Padawana, by ten pozwolił sobie pomóc.

Zaś Anakin robi, co może, by udowodnić sobie i innym, że nie tylko on z ich dwójki, ma na koncie kilka kłamstw...

Czy Mistrz i jego uczeń ostatecznie się dogadają? Zdołają znaleźć wspólny język, czy tylko bardziej się pokłócą?

Najnowszy rozdział "Człowieka Czynu" jest już do przeczytania na Wattpadzie, Ao3 oraz fanfiction.net (linki poniżej). Miłej lektury i niech Moc będzie z wami!

https://archiveofourown.org/works/23686543/chapters/68769645 https://www.fanfiction.net/s/13554833/37/Cz%C5%82owiek-Czynu

Człowiek Czynu (Star Wars) - Rozdział 16 - Skutki kłamstwa (Część 2) (on Wattpad) https://my.w.tt/H3N6f2Vddcb Trudne początki Obi-Wana i Anakina. Opowieść o tym jak z "burkliwego starszego kolegi" oraz "przybłędy z pustyni" stali się dla siebie Mistrzem i Padawanem. Wypełnienie luk z "Mrocznego Widma" i zagłębienie się w skomplikowane relacje między naszymi ulubionymi Jedi. Rozdziały są dość długie, dlatego dzielę je na części, by łatwiej wam się czytało. Nowy rozdział w każdy czwartek. Fanfik bezpairingowy, tylko relacje stricte rodzinne - więcej informacji w notce od-autorskiej.

[autoring]

Škoda je značka s dlouhou tradicí a pohnutou historií. Její zaměstnanci v uplynulých 125 letech stále znovu a znovu prokazovali svou kreativitu a inovačního ducha – ať už se jednalo o jízdní kola, motocykly a automobily, nebo o rekordy v dálkových jízdách. Historie reklamy působivě zobrazuje dobrodružnou cestu značky – od prvních inzerátů kolem roku 1900 přes období plánovaného hospodářství až po moderní on-line marketing.

Reklama není fenoménem novověku. Historikové dokládají, že existovala už před 4000 lety v Egyptě. Samozřejmě se tehdy z televizní obrazovky neusmíval faraon osobně a prominentní osobnosti nevychvalovaly vybrané vůně. Ale vyvolávači na tržištích od Alexandrie až po Théby hlasitě a výřečně vychvalovali své poklady, semitští obchodníci před 2000 lety vysekávali seznamy svého zboží do kamenných tabulí. S vynálezem knihtisku a později i rozhlasu, televize a internetu získala reklama zcela jinou dynamiku a nyní na jedno kliknutí zasahuje miliardy lidí na celém světě. Stejně jako dříve je ale reklama i dnes ještě věcí vkusu i odrazem společnosti a doby – a to s jediným cílem: zvýšením odbytu.

Václav Klement a Václav Laurin velice brzy rozpoznali význam reklamy a začali ji využívat. Když roku 1895 položili základy jedné z nejstarších dodnes fungujících automobilek na světě, propagovali napřed svá inovativní jízdní kola a poté i motocykly. To byl začátek zajímavého vývoje od průkopnických dob přes dvě světové války, pestrá dvacátá léta, plánované hospodářství a televizní reklamní spoty až po moderní virální klipy na internetu.

Ty nejlepší videoreklamy Škoda: Felicia na jeřábu, Fabie z dortu a další

Přesně zvážili ducha doby

Václav Klement byl původně knihkupcem. Ale pořízení jízdního kola a osudové setkání se strojním zámečníkem Václavem Laurinem v Mladé Boleslavi vedlo roku 1895 k založení podniku Laurin & Klement, zkráceně L&K. Oba pány nespojovalo jen společné křestní jméno, ale i harmonie, díky níž se stali ideálními obchodními partnery. V Mladé Boleslavi začali společně vyrábět jízdní kola značky Slavia a propagovali je zcela v duchu tehdejšího stavu techniky – jako zde, na plakátě z roku 1898. Jak je vidět, už tehdy byly pohledné dámy dobrým prodejním argumentem.

To, co vypadá jako schématický nákres elektrokola, je ve skutečnosti jedním z prvních tištěných inzerátů na motocykly mladoboleslavské značky – inzerát vyšel 1. ledna 1900 ve sportovní příloze Pražského deníku. Od roku 1899 se pozornost start-upu L&K pomalu ale jistě přesouvala směrem k motorizovaným jednostopým vozidlům. I zde měli oba průkopnici prst na tepu doby.

Václav Klement se neosvědčil pouze jako reklamní stratég, ale jako skutečný spin doctor, jak dokazuje příklad z roku 1904. Po motocyklových závodech ve Francii, jichž se zúčastnili i dva tovární jezdci na strojích L&K, nechal neprodleně vytisknout inzerát: „Dva na startu, dva za cílovou čárou. Motocyklový rekord. Stoprocentní spolehlivost při nejvyšší rychlosti.“ To, že se František Toman a Václav Vondřich umístili pouze na druhém a čtvrtém místě, přitom decentně odsunul do pozadí.

Galantní gentleman pomáhá apartní dámě nastartovat její vůz: to už firma přeskočila do světa automobilů. Již v roce 1912 vydala firma L&K za reklamu zhruba 90 000 korun – přepočteno na dnešní poměry kolem 330 000 eur. U této reklamy se jedná o titulní stránku čtvrtletní zprávy z roku 1925 – možná poslední, kterou vydala firma Laurin & Klement, než se z fúze s tehdejším největším českým průmyslovým koncernem z Plzně zrodila automobilka Škoda.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Auto jako záležitost šéfů: fotografie z května 1926 ukazuje prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka, hrdě stojícího před zbrusu novým vozem Škoda Hispano-Suiza na zámku v Lánech. Už z titulu své funkce používal model domácí mladoboleslavské značky – samozřejmě s odpovídající výbavou na přání, jako například se skleněnou dělící příčkou mezi kabinou řidiče a prostorem pro cestující vzadu. V meziválečných letech byl inovativní duch značky Škoda za ztížených podmínek obzvláště patrný. Vedle reklamy s prvním mužem ve státě se automobilka soustředila na zprávy o dálkových jízdách. Propagační jízdy a jízdy spolehlivosti byly poutavě propagovány na letácích, plakátech, v brožurách i inzerátech.

Oheň a ocel v bezútěšných poválečných letech: Škoda 1200, uvedená na trh na jaře roku 1952, byla prvním vozem s celokovovou karoserií. Obsah reklamního sdělení se přitom přizpůsoboval konkrétním zemím. Ať už se jednalo o sportovní verzi, o kombi nebo o spolehlivý sanitní vůz: „Dvanáctistovka“ byla vskutku všestranným talentem.

Fotografie z roku 1961 zachycuje pýchu českých strojařů. Čtyřsedadlový letoun L 200 Morava před objektivem pózuje společně s modernizovaným vozem Škoda FELICIA. Oba stroje byly ve své době právem významnými velvyslanci československého průmyslu. Mladoboleslavská automobilka tehdy své kvalitní vozy exportovala dokonce do západní Evropy, Austrálie nebo jižní Ameriky. I tam prodej podporovaly textově i graficky přesvědčivé reklamní materiály.

Vozy značky Škoda byly i v dobách plánovaného hospodářství skutečnými trháky. Vozy Škoda 105, 120 a 130 byly na trhu půldruhé dekády až do roku 1990. Reklama odpovídala duchu doby – byla pragmatická a technokratická. Estetika obrázků byla puristická, stejně jako texty. Podobně úsporné byly v porovnání s konkurencí tehdy také motory vozů Škoda, které rovněž předstihly svou dobu.

S koncem Varšavské smlouvy přišla privatizace v dubnu 1991: Že prodej značky koncernu Volkswagen nebyla čistě účelová záležitost, ale spíše svatba z lásky, dokládají kampaně jako „IQ + ♥ = Škoda“ anglické agentury Sedley Place Design a agentury GGK. Reklamní odborníci dosadili know-how a vášeň pro automobily do logické a celosvětově čitelné rovnice. Ale nejen reklama se postupně měnila: Na oslavu stého výročí založení podniku byla v Mladé Boleslavi vybudována jedna z tehdy nejmodernějších automobilek v Evropě, od roku 1996 zde z linky sjíždí Škoda OCTAVIA.

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

FELICIA jako vysněný vůz: Jako první model(ka) značky Škoda ozdobila FELICIA titulní stránku českého vydání magazínu Playboy. V následujících letech přesvědčoval tento vůz i svými vnitřními hodnotami.

Příspěvek Jaká je historie reklamy Škoda? Podívejte se na reklamy od Laurin & Klement k Felicii pochází z auto-mania.cz

[belkovinacestach]

Kiwi (fruit) sezona

Jednou z věcí, které jsou pro Nový Zéland typické je ovoce kiwi, v jehož produkci je nyní za Čínou a Itálií na 3. místě ve světě. 

I my jsme podlehli fenoménu kiwi sezóny a z Jižního ostrova jsme se vydali na sever. Na FB jsme totiž našli nabídku práce na sběr kiwi, která nás oslovila hned dvěma faktory. Jedním bylo to, že budeme pracovat v české skupině a druhým byl slibovaný plat. Možnost vydělat si až 28$/h byla oproti běžným 15-17$ naprosto neodolatelná, a tak jsme neváhali a celí natěšení se vydali 1000 km daleko.

Začátek kiwi sezóny byl naplánovaný na 25.3. My do Taurangy, 130titisícového hlavního města regionu Bay of Plenty a 5. největšího na NZ dorazili už 22. a byli připraveni, že si mezitím obhlídneme město a okolí.  

Již večer nám přišla sms, jestli jsme schopní jít sbírat hned druhý den. No samozřejmě že jsme! Super. Zatím to vypadá skvěle a můžeme začít dřív, než se očekávalo. Tak už jsme jen čekali na další zprávu, kdy a kam se máme dostavit. Bohužel ta nepřicházela a druhý den někdy okolo 11 AM nám napsali, že packhouse nepovolil sběr a že se sbírat nejde. Tak jsme lehce pocárali po městě, našli si kemp a čekali na další den a další zprávy. Bohužel v dalších dnech hodně pršelo a chodili nám sms, že je moc mokro a sbírat se nedá. Vždy nás nechali čekat třeba do 12:00 než to s konečnou platností odpískali. Při neustálém čekání na sběr který nepřicházel, jsme se v kempech poznali s dalšími dvěma českými páry, Kubou a Romanou a druhým Kubou a Mili, kteří přijeli taky na kiwi a měli pracovat s námi. Následně jsme spolu strávili spoustu času. S Kubou a Mili jsme se již setkali dvakrát předtím. Jednou v Alexandře a podruhé na Tongariru. Jo, já to říkám pořád, že NZ je malý :D

Nakonec, jednoho krásného dne, když přestalo pršet, nám přece jen přišla sms, že se půjde pracovat. Po příjezdu na sad jsme však místo košů na sbírání vyfasovali nůžky a šli dělat kiwi prunning, tj. prostříhávání spletených a zelených větví. Práce to byla na nic, člověk celou dobu stříhal větve nad sebou a do očí mu padal bordel, bylo to za minimálku, ale i tak jsme za to byli rádi.

Druhý den jsme jeli na jiný sad. Bohužel jsme opět vyfasovali jen nůžky. Prostříhávali jsme ale zlaté kiwi a bylo to o něco lepší než zelené. Ve 13:00 zazvonil našemu šéfovi telefon a přišla radostná zpráva. Jde se pickovat (sbírat).

Na druhý sad jsme se dostali někdy kolem 1PM a tolik očekávaný picking mohl začít. Kiwi picking se na rozdíl od sbírání třešní dost liší. Zatímco třešně člověk sbírá vyloženě na sebe, kiwi se sbírá ve skupinách (klidně 10-30 lidí) a konečný výsledek se dělí mezi všechny členy skupiny, takže nezáleží až tolik na vlastní rychlosti, ale musí mít člověk štěstí a dostat se do skupiny, kde budou makat všichni. Podobně jako u třešní, i kiwi se sbírá do vaků zavěšených na sobě, akorát na kiwi má plný vak cca 20kg a je naplněn za necelé 3minuty. Plné vaky se vysypávají do tzv. Binů, které traktory rozváží po sadu. (na fotce naši přátelé Kuba a Mili).

Druhý den jsme jeli pickovat od rána a sbírali jsme ve skupině 24 lidí. Jak hodiny ubíhaly, byly pytle s kiwi těžší a těžší. Na konci dne jsme byly všichni strhaní a zpráva, že jsme si vydělali sotva minimálku nás šokovala, protože tempo podle nás nebylo špatné. Bylo nám jasné, že první den to nebude za 28 dolarů, nicméně zvýšit tempo téměř dvojnásobně bylo nereálné a pomalu jsme zvažovali, že neustálé čekání na práci a nakonec těžká práce za ne úplně moc peněz nám za to nestojí.

Další den nám ráno přišla zpráva, že se opět nesbírá. To nás přesvědčilo, že se pokusíme najít si nový job. Stavili jsme se do knihovny vytisknout si životopisy, obešli jsme některé agentury a nakonec Romana zavolala do Packhousu MPac, jestli by neměli místo. Odpověď, že můžeme nastoupit ještě ten den na noční byla skvělá a my skutečně nastoupili. Od té doby uplynuly již 2 měsíce a my stále balíme kiwi do krabic :D Práce je to stabilní a jistá (narozdíl od pickingu), pracovní doba je 10h denně (nočně) + si k tomu bráváme úklid tak míváme téměř každý den cca hodinku navíc.

Na velikonoční pondělí jsme se zúčastnili plážové grilovačky, na které jsme se potkali s dalšími asi 50 čechy. Postupně jich dalších pár přešlo z nejisté dřiny venku na jistotu v Packhousu a tak jsme se i zde stali součástí poměrně velké české skupiny.

V průběhu sezóny jsme zažili přesun ze staré na úplně novou, obrovskou moderní halu. Tam jsme se také potkali poprvé s majitelem - čechem, který na NZ emigroval někdy před 40 lety s rodiči. V nové hale jsme získali zázemí, jaké jsme doposud neměli. Můžeme spát na parkovišti, využívat kuchyňku, sprchu, elektřinu, a navíc k tomu máme neomezené množství kávy a jiných teplých nápojů z kávovaru.

V packhousu můžete (běžně) pracovat jako:

Packer (balič): stojíte u linky a rovnáte sypající se kiwi do plat nebo krabic, přebalíte igelitem a krabici zavřete. Nic těžkého, ale když se to začne sypat rychle, tak musí mít člověk fakt rychlé ruce a stát deset hodin na místě není žádná zábava a můžou z toho bolet záda. Mimochodem, takhle jsem začal já.

Boxmaker (výrobce krabic): obsluhuje speciální stroj na výrobu krabic. Dává do stroje kartony na krabice, stroj je slepí a hotové krabice se skládají na palety. Stroj stále běží a člověk se kolem něj musí docela otáčet. Takhle začala Peťa.

Trayprep(příprava krabic): do krabic vkládá před linkou igelity a plastové plata a kompletní krabici posílá pásem packrům. Tohle jsem dělal asi 10 minut, když jsme jen zaskakoval. Dělat to 10 hodin bych fakt nechtěl.

Grader(třídič ovoce): na pásu třídí ovoce. Vybírá moc měkké, shnilé, kazové.... Zde jsem byl taky jen chvilku a taky bych to dělat nechtěl, nicméně je to asi nejjednodušší práce v packhouse.

Stacker: skládá plné krabice na palety. Fyzicky nejnáročnější práce, protože plná krabice váží až 10 kg a stackuje se zpravidla minimálně po dvou, jinak by se to moc nestíhalo. V průměru projde stackrovi za den rukama cca 17 tun. Protože se jedná o nejnáročnější práci, v hodně packhousech mají větší plat než ostatní. U nás ale ne.

Z nás si vedoucí udělala něco jako helpry. Běháme mezi všemi linkami a pomáháme tam, kde to nestíhají. K tomu ještě lepíme na krabice štítky. Já navíc i stekuji, takže pomáhám všude, kde je třeba. Člověk se dost naběhá, ale nemusíme stát 10h na jedné lince a dělatfurt to stejné jako naprostá většina lidí v packhousu a to nám vyhovuje.

V průběhu se nám naskytla možnost změnit práci a jít dělat boxmakery na kontrakt (v úkolu) do jiného packhousu. Po noční jsme se vyspali asi hodinu a šli na zkušební den na denní. Po denní jsme se opět vyspali asi hodinu a šli znovu na noční. Neskutečně strhaní jsme museli učinit rozhodnutí zda zůstat, či změnit zaměstnavatele. Nakonec jsme se rozhodli, že zůstaneme. Pravdou bylo, že na kontrakt bychom vydělali víc peněz na hodinu, ale počet hodiny, ani dobu trvání sezóny jsme neměli zaručené, v Mpac ano. A také se nám líbil kolektiv a to, že nás zde mají lidi rádi, což se nám potvrdilo hned následující den, kdy jsme dostali dárečky, maorské suvenýry od naší hlavní vedoucí - maorky Ruby.

[zlutyzakaznik]

První dojmy 5: Seriózně prosím!

(20. 1. 2018) První dojmy jsou první dojmy a provozovatelé gastronomických zařízení na to stále až příliš často zapomínají a já zas a znova kroutil hlavou nad šlendriánem v servisu a prezentaci nabízených produktů. Dnes se podíváme na Café Bonifáco, Duhový ráj, Riverside Coffee, Fara Kafara, Sušenkárna Momenta, Café & Bistro Bílá Vrána, Fox Caffé, Stereo - Vinyl Culture Shop (Singl Café), Bistro Mája, Pod obrazy, Matějovo pekařství, Jean Paul’s Bistro, Cupcakekárnu na Zelňáku, U žíznivýho pupíku a Burger Store.

Café Bonifáco otevřelo 1. května 2017 prakticky přes ulici od Mendelovy univerzity v Brně a navzdory opakované nepřímé propagaci na oficiálním FB profilu univerzity i inzerování na jízdenkovém automatu tramvajové zastávky Lesnická (ve směru do města) jsem tu při několikerém průchodu ulicí Trávníky neviděl nijak narváno. Nedlouho po otevření jsem zde zkusil od Robina Blaschkeho, nyní „létajícího baristy“ (termín majitelky; srov. s létajícími pivovary a létajícími profesory) a odborníka na “barovou etiku“ (spojení, které poněkud překvapí, vzpomenu-li na jeho velmi odměřené chování - a to je řečeno mírně - nejen vůči zákazníkům v Parnasu), který podnik kávově rozjížděl, dvě espressa. Fiftybeans z výběrového mlýnku ušlo (12 – 13/20), ale Montecelio, které jsem dostal na ochutnání, bylo opět nezajímavé (10/20). Časy Parnasu v letech 2010 – 2012 jsou evidentně dávno pryč, třebaže si myslím, že, stejně jako v již zavřeném firemním Lucaffe na Štefánikove, to bude hlavně nezajímavou surovinou a skutečností, že barista není celou směnu držen pouze za kávovarem a nedělá stovky káv v řadě.

V pátek 5. 1. 2018 jsem se odhodlal opět zkusit zdejší Fiftybeans, ale výběrový mlýnek byl porouchaný, na výběr nebyl ani jeden domácí dezert (všechno bylo rozmrazeno a slova majitelky o tom, že dlouho byla proti tomuto typu dezertů a že je berou i luxusní hotely, mne spolehlivě zahnala na ústup, stejně jako místní psí maskot Bonifác, který zaštěkal jednou – slovy majitelky na pozdrav – pak podruhé, když zřejmě vycítil kritika, a potřetí už jsem z jeho „slov“ cítil hrozbu. :-). Chápu, že první nebo druhý den po Novém roce „dívky, které v Brně pečou“ mají ještě volno, ale už šlo o čtvrtý pracovní den v lednu a před víkendem… že podle všeho nejde o podnik pro mne, dokazuje také nabídka doplňkového sortimentu: psí motýlky, diáře Papelote, tužky KOH-I-NOOR nebo směs surových minerálních kamenů, které zlepšují kvalitu a chuť pitné vody (ve čtyřech variantách - kameny povzbuzující, kameny pro pitný režim, zklidňující směs či směs rozvíjející mysl). Možná jsem si měl jedno čtvrtkilové balení zklidňující kamenné směsi (za 250 Kč) pořídit, neboť se prý šutříky neopotřebují a jsou tak napořád (typicky se “louhují” v 1 litru vody). :-)

Ale třeba se blýská na časy: v posledních dnech zřejmě došlo k avizované změně kávy a zaregistroval jsem zde Rusty Nails a Guatemalu od Gill’s.

Kolem Duhového ráje, dětského koutku a kavárny nedaleko zastávky Lesná-nádraží, jsem dlouho chodil v domnění, že se jedná o hezkou barevnou mateřskou školku. Před pár dny jsem nakoukl dovnitř a třebaže se na nástěnce podnik chlubí velmi dobrými zákusky i kávou, Covim z plastomatu i kupovaný medovník a brownies jsem nechal bez povšimnutí, i když mě milá slečna za barem přesvědčovala, že obojí jí chutná. Tak třeba něco ona či některá z maminek upečou. Zatím jsem si aspoň odškrtl další dětskou kavárnu, kam bych v její současné podobě s budoucí manželkou a našimi poklady nemohl zavítat.

Duhový ráj vypadá z dáli opravdu barevně a vesele

Aspoň nástěnky jsou bez kompromisů

V sobotu 6. 1. 2018 jsem se odpoledne vydal na speciální výlet do Obřan s nadějí, že prozkoumám dvojici dlouhodobě opomíjených kaváren, které se pro mne rázem staly zajímavou volbou díky přesměrování autobusové linky 57 z Lesné (od domu prakticky přímá cesta do kavárny). Riverside Coffee už mělo před časem zavřeno, když jejich Facebook avizoval provoz. A bohužel i tentokrát bylo café nefunkční a na FB nebyla jediná informace, která by na to upozornila. Žádnou ceduli s otvíračkou natož omluvu jsem nenašel ani na kavárně samotné, zato nechyběla nabídka cvičení pro miminka a děti od 1. roku. Ptám se proč? Je takový problém dát vědět, že máme zavřeno? Potřetí už to zkoušet nebudu.

Máme zavřeno, ale nedali jsme Vám vědět...

... tak si jděte raději zacvičit

Komunitní prostor a kulturní fara – Kafara o kus dál měl mít dle FB otevřeno od 15.00 hod. V 15.06 jsem došel k zamčeným dveřím a nakoukl na okénko, jestli je otevřeno. Zaklepal jsem a skutečně měl podnik od tří odpoledne fungovat. Problém byl v tom, že není nahřátý kávovar a mladý chlapec sdělil, že to bude až za půl hodiny. Příprava nefunguje a personál chodí do kavárny až přesně na čas otvíračky? Děkuji ale opět ne. Jel jsem jen z Lesné, ale kdyby někdo vážil cestu až z Líšně nebo Bystrce, určitě byl měl radost ještě větší.

Sušenkárna Momenta je ukryta v uličce vedle Retra Consistorium na místě tři měsíce fungující třípatrové kavárny Divná paní. Pár dní po otevření jsem nakoukl dovnitř, pozdravili jsme se s blond obsluhou (Táňa Kmenta) a proběhla následující dialogová výměna:

„Dobrý den, budete si přát nebo se jen podíváte?“ „Dobrý den, jen se podívám, děkuji, teď jsem měl pivo“ „Máme…“ „Ano, patříte pod Momentu, viděl jsem i Vaši zástěru“ „Prý máme suché cappuccino“ „Hm, a nic moc obsluhu“ „Byli jsme první a druzí“ „Anketa TIC pro mě nic neznamená“ „Pro nás zase Vaše názory“ „Hm, ano, na shledanou“

Škoda, že si majitelka Momenty, nového podniku a kadeřnictví neudržela kontrolu nad emocemi. Můj nedobrý dojem z prvního uvedeného podniku tím rozhodně nespraví. Nakoukl jsem zde zkusmo v dalších týdnech ještě dvakrát a jak slečna, tak mladý muž byli vstřícní a profesionálně jednající lidé.

Umělohmotný vánoční věnec z IKEA s nesejmutým čárovým kódem otočeným do ulice v Sušenkárně Momenta

Pokud hovoříme o neprofesionalitě, příslovečný zářez na pažbě si může nárokovat předloni v září otevřené Café & Bistro Bílá Vrána v Komíně. Uplynulou sobotu jsem se tam zajel podívat, protože jsem dosud neměl příležitost ochutnat žádný z dezertů od Dolce Passione a kavárna s jejich nabídkou naproti Tescu v Avion Shopping Park zanikla před delším časem velmi rychle.

Samotný jablečný koláč tohoto cukráře byl velmi přeslazený, vrstvy slepeny jedna do druhé, základ obtížně ukrojitelný, a to do té míry, že jsem měl obavy, aby kousek korpusu pod tlakem hrany vidličky nevystřelil do prostor bistra (11/20). K moučníku jsem zkusil výběrovou variantu espressa, takto Ugandu z Bwindi Coffee ze Střelic u Brna, obce, z níž se nedávno přestěhovalo do tržnice na Zelném trhu Coucou (nyní jako Coucou Pastrami & Sandwiches) a kde přebývá jedna z tuzemských rockových legend. :-)

Boční strana dezertu ukazuje velmi slabý texturální kontrast, viz text výše

Na můj dotaz na původ kávy (pražírna, značka) slečna nervózně odvětila, že neví, že se omlouvá, že je „trochu mimo“ a že se zeptá. Chápavě přikyvuji a snažím se ji uklidnit. Po získání informace na baru odvětila, že Uganda „je 100% arabica, ta kyselejší“. S úsměvem znovu poděkuji  a vysvětluji, že to je fajn, že něco takového jsem tušil, ale že by mne opravdu zajímala značka, pražírna nebo od toho tu kávu koupili. Za barem jsem pak zahlédl kalendář s opicemi a na něm uvedeno Bwindi Orphans, což mi vysvětlilo název pražírny, kdy jsem ani nadvakrát nerozuměl něčemu jako „uindi“. 

Úmysl pomáhat ugandským dětem je nepochybně úžasný, ale káva samotná nebyla nic výjimečného (tmavěji pražená nekonfliktní arabica, která spoustě lidí dokáže, že i ta arabica nemusí být nutně kyselá – 12/20), navíc se mi vůbec nelíbí odvážné tvrzení na webu pražírny. (Proč je naše káva nejlepší.) Při placení se na účtence objeví pětikorunový příplatek oproti standardní ceně 39 Kč. Ptám se na důvod a prý je to v lístku. Zaplatím tedy a stejně mi to nedá a důkladně prostuduji menu. Nic, a na velké tabuli nad barem také ani zmínka. Bez rozpaků tedy poprosím o vrácení 5 Kč – z principu a ještě mi dodá, když slečna kontroluje lístek, informaci o příplatku tam nenajde, ale prý „to tak prostě je“.

Tragikomedie pokračovala u vitríny s dezerty. Když jsem se zeptal na to, co z moučníků upekli na místě (otevřenými dveřmi za barem jsem dohlédl do přípravny, kde byl nablýskaný žlutý robot), neboť venku před vchodem je uvedeno, že dezerty jsou domácí, řekla, že třeba quiche a… to je vše. Jablečný koláč, který jsem si dal, byl nejprve přiřknut Maryně, načež jsem upozornil, že na FB je ve 22 hodin starém statusu uvedeno, že je to Dolce Passione. K mání též makronky od Republiky a čokodortíky s mořskou solí od Kokina. Hm.

Podle všeho majitelka s notebookem na baru nechala slečnu tak trochu vykoupat. Být šéfem bistra/kavárny, dávno intervenuji a pomůžu. Rychlá neverbální komunikace mezi členkami personálu proběhla a nikdo se se mnou při odchodu neloučil. A ani já necítím touhu se sem vracet.

Fox Caffé umístěné v sídlištním nákupním centru OC Perla na nám. Svornosti v Žabovřeskách jsem tak před rokem zaznamenal při víkendové procházce, zejména z toho důvodu, že se v provozovně prezentovali zajímavou větou „Nejlepší káva v Brně“ – v jejich případě Covim. Před časem proběhla změna na Filicori a tak jsem si říkal, že bych to mohl zkusit. Sebevědomá sentence zmizela, pohodová slečna za barem si na větu pamatovala. Espresso celkem ucházející (12/20), ale Fox Café zcela určitě nebude „destinační kavárna“.

Máme sice místo Covim Filicori, ale ceduli jsme už zaplatili, tak by to byla škoda, ne? :-)

Máslo nebo maslíčko? Zde zcela určitě mozzarella (Fox Caffé)

Espresso ve Fox Caffé

Stereo - Vinyl Culture Shop na Kotlářské (nedaleko Lidlu), který nahradil jeden z tradičních brněnských antikvariátů, si do nabídky přidal i kávu. Ušpiněný stroj i mlýnek Rancilio, páky vytažené, v zásobníku namleto, celé označeno pod případným názvem Singl Café. V údivu jsem zakroutil hlavou nad pětikorunovým příplatkem za espresso s sebou (standardně 30 Kč) a pochybnosti se jen prohloubily, když jsem se zeptal na značku kávy: „Je to nějaká bio, ale obal jsem teď vyhodil“. Děkuji, odcházím.

O kus níž naproti, na stejné ulici, jen po schůdcích od zastávky trolejbusů, je rafinovaně ukryto Bistro Mája. Na webu je pěkný příběh i dojemné slovo šéfkuchaře, ale značný podíl smažených jídel a zapečený salám nebudí dobrý první dojem. Ten posiluje i reklamní cedule u zastávky, která ukazuje jídla „nahňahňaná“ na talířích. Přesto jsem nakoukl dovnitř (člověk se nesmí bát a vejít přes vrátnici kancelářského věžáku, kde mj. sídlí pobočka Státního zemědělského intervenčního fondu) a vrátný mě nasměroval doleva, pane, doleva za rohem. Na ceduli v předsálí v denní nabídce vepřová panenka s demi-glace, na ceduli uvnitř ovšem panenka s pálivou omáčkou. Jsem trochu zmatený a tak se ptám viditelně neusměvavé dámy u pokladny, co z toho platí. „Co? To je jedno, to je to stejný, pane“. Aha, ještě se zeptám, zda si opravdu demi-glace dělají sami a jestli ho ty dlouhé hodiny připravují a prý ano. Kdo tomu věří… ale co jiného může kuchař říct. :-)

Před pár dny jsem také konečně zkusil kávu v přestěhované kavárně Pod obrazy (do původní provozovny jsem chodil moc rád na přelomu tisíciletí a málokdo si už asi vzpomene, že tam v září 2000 měli svůj první koncert Tara Fuki). Kávu jim na zakázku – jako mnoha jiným – dělá Rituale Cafe, zde mix Mexika a Brazílie (poměr mi nebyli schopni říct). Z doppia za 69 Kč jsem ale moc nadšený nebyl. 

Jakkoli nemám problém s hodně tmavým pražením, tohle by drtivá většina výběrových baristů asi odmítla pít jako uhlí. A i na mně to bylo už skoro příliš – chuť ve všech složkách ubitá a bez výrazu, zvládl jsem to hodně pomalu (11/20). Opět asi opatrnost, jen aby ta arabica lidi nevyděsila. A za výše uvedenou cenu je to drahé. Interiér na mě působí dost kašírované (antikizující sloupy, příjemně dekadentní posezení a tvrdý beton ve stropech) a také nechápu, proč FB podniku uvádí adresu bývalé lokality a prokliknutí webu člověka přenese na stránky o parfémech, kosmetice a makeupu. Tvářenka Makeup Blushing Hearts je možná sladká jako bonboniéra na půvabné dívce, já bych se ale raději v tomto případě dozvěděl něco víc o kávě a nabídce podniku.

Hned vedle se v souvislosti s postupným doplňováním nabídky tržnice na Zelném trhu, která už zaznamenala dvě mediální kauzy (1 + 2)“ – uvidíme, které pronájmy se po prvním roce opravdu prodlouží, usadil menší trs nových podniků. Rebrandované Coucou prozatím ponechejme vyprávět příběhy jejich sendvičů na Facebooku (dobrých historek není nikdy dost) a zmiňme aspoň stručně tři další firmy.

Matějovo pekařství a jejich čisté, malé a silné Piacetto (můžete si jej dopřát v leckteré trafice, z vlastní zkušenosti ale nedoporučuji) jsem nechal bez povšimnutí, ale zaujalo mě, že Jean Paul's bistro má v nabídce kávu Trieste za velmi tolerovatelnou cenu (na střed města) a pesto kupované v Itálii. 

Pobočka úspěšné Cupcakekárny pro mne znamenala další tragikomický první dojem. Slečna v servisu, zjevně nepříliš nadšená, že ji ruším od rozhovoru s kamarádkou(?), na můj dotaz na značku kávy (resp. mají-li stejnou jako v pasáži na nám. Svobody) uvedla, že neví, jak se to čte, ale podstrčila mi pod nos balík, takže jsem jí mohl ujistit, že jde o [ˈkɒfɪ sɔːs]. Snad se to tedy zlepší od oficiální otvíračky, která je naplánována na 25. 1. 2018 a slečna jen naplňovala význam spojení zkušební provoz. Být ale majitelkou podniku, měl bych z jejího přístupu opravdu velkou radost. Přízemí tržnice tak zjevně pomáhá naplnit plány prodejců/poskytovatelů kávovarů, pro něž musí být Brno zlatý důl. Nezbývá než doufat, že si provozovatelé tolika strojů – když jsou hned vedle sebe – vzájemně ohlídají extrakci.

V souvislosti se začátkem roku zjevně dochází i k obměně některých pronájmů. Na do určité míry problematické Starobrněnské to zabalilo Cafe Vergnano (s ústupem ve stylu nejprve zavřeno o víkendu), na místě bývalé vinárny U rytíře (kam jsme chodili rádi na víno s mámou před téměř 20 lety) se po několikerém pokusu rozjet české značky koncernu Heineken, usídlil nájemce, který se od 22. srpna soustředí na Kvasar (U žíznivýho pupíku), na straně u Šilingrova náměstí udatně stále bojuje pobočka Kofi Kofi (nechtěl bych být v jejich kůži, natož pít jejich blend, když Starobrněnskou v zimě profukuje vítr) a to nejlepší nakonec.

Po dlouhodobém boji včetně akčních nabídek drinků 2+1 se na krátký čas odmlčel pivní bar Základna, aby se jako bájný fénix proměnil na – světe div se – Burger Store. A ano, i zde je to klasický trik. Majitel stejný, housky ani hranolky svoje nemají a tak snad nabídnou aspoň tu lásku, když se podnik vyčerpal rekonstrukcí a na domácí žemle už nezbyl čas.

[makeupyourworld]

WISHLIST #15

Aloha! Nechtělo, ale opravdu MOC se mi nechtělo psát tento článek. Přiznávám si tím totiž to, že nám končí srpen. Přichází podzim. Respektive, zima. Podzim jsem měl vždy rád, jenže posledních pár let se tato situace mění...odbíhám moc daleko! Dnes přidávám další 3 produkty na můj wishlist! :) Které to jsou?

1) MAC COSMETICS - BRUSH 187

(zdroj fotografie: sansretouches.com)

S mojí bídnou situací ohledně štětců jsem zatím ještě nic neudělal! A proto, proč si nepřipsat na seznam přání “dalšího chlupatého miláčka”? Štětec od MACu s označením 187 je duo fiber štětec, což znamená, že má štětiny o dvou délkách - a je ideální například k zapracování makeupu, především pokud se jedná o makeup, který vám v blízké době zrecenzuji! :) Cena tohoto štětce je však astronomická - 1440 Kč! A proto jsem se rozhlédnul a našel jsem i repliky, takže možná v budoucnu.... ;)

2) KAT VON D - TATTOO LINER

(zdroj fotografie: katvondbeauty.com)

Zanedlouho dorazí do České Republiky legendární značka Kat von D (počítejte zhruba září/říjen v Sephorách), a proto zbylé dva produkty budou právě od této značky. Na svůj seznam přání připisuji tyto ikonické linky ve fixu s názvem Tattoo Liner. Všichni je vychvalují a na to, že se jedná poměrně o dražší značku, tak cena je poměrně přijatelná - 20 dolarů, což je zhruba 436 Kč! Uvidíme, jaká však bude cena v Sephorách! 

3) KAT VON D - EVERLASTING GLIMMER VEIL

Posledním produktem na mém seznamu se staly tekuté rtěnky Everlasting Glimmer Veil. K dostání jsou v 9 odstínech a všechny jsou naprosto dokonalé - metalický finish můžete využít buď jako hodně pigmentovaný top coat a nebo rtěnky můžete nosit samotné. Doufám, že i tyto krásky se dostanou k nám - cena opět není extrémně vysoká - 22 dolarů, což je zhruba 480 Kč! Opět však musíme brát v potaz “vysokohorskou přirážku”! :)

A to by bylo pro dnešek vše! Pokud vy máte momentálně nějaká přání, napište mi je do komentářů, ať už tady na blogu, nebo na Facebooku! V neděli se na vás budu opět těšit a do té doby zatím Aloha! :)

CO SI MOHU ODŠKRTNOUT Z MINULÝCH WISHLISTŮ?

- BEAUTY BLENDER -  JEFFREE STAR - VELOUR LIQUID LIPSTICKS - PAT MCGRATH - SKIN FETISH - ABH - GLOW KIT (THAT GLOW) - KAT VON D - MONARCH PALETTE - L’OREAL PARIS - INFALLIBLE MAKEUP - ABH - MOONCHILD - MAC - STUDIO - URBAN DECAY - NAKED 2 - SIGMA - LAURA MERCIER LOOSE POWDER - ABH MODERN RENAISSANCE - KRYOLAN - TV PAINT STICK - OFRA - LONG LASTING LIQUID LIPSTICK - LADY GAGA - JOANNE - JEFFREE STAR - SKIN FROST - JEFFREE STAR - BEAUTY KILLER - DERMACOL - MAKE-UP COVER - ABH - CONTOUR KIT - CATRICE - LIQUID CAMOUFLAGE - BECCA - SHIMMERING SKIN PERFECTOR - LIME CRIME – DIAMOND CRUSHERS - TARTE – TARTELETTE TEASE - MAC – FACE AND BODY FOUNDATION - URBAN DECAY - EYESHADOW PRIMER POTION - NYX - FACE AND BODY GLITTER - NYX - GLITTER PRIMER - MUFE - ARTIST ACRYLIP - KEVYN AUCOIN - THE CONTOUR BOOK - MAC - PIGMENTS - CATRICE - HD LIQUID COVERAGE MAKEUP - ABH - AURORA GLOW KIT - JEFFREE STAR x MANNY MUA BUNDLE - NARS - BLUSHES - HUDA BEAUTY - FALSE EYELASHES - MAKE UP FOR EVER - BRUSHES - ABH - BROW PRO PALETTE - ABH - A23 BRUSH - ABH - SUBCULTURE - MAC - 187 BRUSH - KAT VON D - TATTOO LINER - KAT VON D - EVERLASTING GLIMMER VEIL