#ocčko

[masterofiodine]

konečně jsem se dostala k dodělání svého českého duchového ocčka!

(finally finished my czech ghosts oc!)

mám v plánu udělat ještě další, kteří budou bydlet na nespecifikovaném českém hradě společně s mirkou (nápady jsou v hlavě, nikde jinde zatím...)

i'm planning on making more of them, living at the same unspecified czech castle as mirka (i have ideas in my head, nowhere else yet...)

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 01 - Nový den

Tak jo, jdeme na to, mám tady první povídku letošního Slovopadu! Budu se snažit psát na pokračování, držte mi palce.

Tasse nesnášel cestování kočárem. Vedle jízdy na koni to byl ten nejhorší druh cestování, jaký znal. Ano, narozdíl od cestování na koni byl kočár aspoň vypolstrovaný a vyložený kožešinami, takže se v něm sedělo pohodlněji a narozdíl od tvorů, kteří ho táhli, by se o něm nedalo říct, že by Tasseho nenáviděl. I tak to bylo protivné - kočár obvykle znamenal, že půjde o dlouhou a úmornou cestu během které bude Tasse neustále obklopený těmi samými lidmi. Navíc si ani nebyl jistý, jestli se těší na cíl své cesty. „Je to skvělá příležitost,“ říkali mu všichni. A chápal to. Měl magii v krvi, dávalo smysl, že mu navrhnou její studium. A Řád Železného květu byl považován za poměrně prestižní, i když si ho většina lidí spojovala hlavně s potulnými léčiteli a druidy. Ne zrovna materiál na královského mága, ale stát se bylinkářem od něj stejně nikdo neočekával. „Už to není daleko,“ poznamenala Lumi. Seděla naproti němu, dlouhé zlaté vlasy zapletené do věnce kolem hlavy. Pohled měla upřený z kočáru ven a oči jí zářily. „Jak se cítíš, můj pane?“ „Nervózní,“ přiznal. „A utahaný.“ „Však jsme byli na cestě skoro celou noc,“ usmála se Lumi. „Kdyby tvá Výsost netrvala na tom, že si přispí, mohli jsme v Lesním hradě být už za soumraku,“ prohlásil prošedivělý půlelf, který seděl vedle Tasseho. „Tancrede, já nejsem zvyklý na tak dlouhé cesty!“ protestoval Tasse. „Vím,“ zamračil se na něj královský vychovatel. „I proto mě překvapilo, že se tvůj královský otec rozhodl právě pro Železný květ. Nemyslím si, že je to místo pro tebe vhodné, můj pane.“ Tasse mu zamračený pohled opětoval. Jistě, nebyl zrovna nadšený, že ho posílají studovat magické umění do nějaké komunity mágů a léčitelů uprostřed hlubokého lesa. Ale pokud si Tancred myslí, že to tam nezvládne?

Tasse by rád řekl, že si nic nedělá z toho, co si o něm kdo myslí, ale pokud šlo o Tancredův názor… Jestli si Tancred myslí, že Řád Železného květu není nic pro něj, dá si záležet na tom, aby ho přesvědčil o opaku. Věděl, co má od studia v řádu čekat? Absolutně ne. Záleželo na tom? Možná. O magii prakticky nic nevěděl, rozhodně ne dost na to, aby se mohl připravit na něco konkrétního. Stačilo mu vůbec to klasické vzdělání, které jakožto potomek šlechtické rodiny v šestnácti letech měl? Budou od něj čekat, že už bude mít nějaký základní přehled o tom, co bude studovat? Nebo budou chtít, aby jim předvedl, jestli ovládá nějakou formu magie?

Paní Crystal, představená řádu, nic takového nezmínila, když jí Tasseho jeho otec představoval. To ale nic neznamenalo, možná očekávala, že už všechno ví. Možná se měl zeptat. Možná by se měl zeptat ještě než tam dorazí.

Koho se ale zeptat? Lumi? Tasse měl svou komornou rád, ale s výjimkou těch pár drobných kouzel na rozsvěcení a zhasínání svíček a podobné věci, které se naučila od své polovílí babičky, magii nestudovala ani se o ni nijak nezajímala. Pak už zbýval jenom Tancred, protože Tasse si byl docela jistý, že jejich kočí se o požadavky ke studiu v Řádu Železného květu příliš nezajímá. Jen kdyby se nemusel bát, že to pro Tancreda bude znamenat okamžité přiznání toho, že na něco takového není připravený.

„Vedení řádu od tebe bude očekávat důslednost a spolehlivost,“ ozval se najednou Tancred a přerušil tak tok Tasseho myšlenek. „Žádné pozdní vstávání, žádné ignorování povinností. Žádné romány místo studia. Nemusíš svému urozenému otci dělat ostudu i zde. Rozuměno?“

„Samozřejmě,“ Tasse zvedl oči v sloup. Ne. Na nic se ho ptát nebude, o další přednášku nestál. „Nechci ho přece zklamat.“

Nelhal. Jeho adoptivní otec byl laskavý muž a on mu nerad přidělával starosti, pokud nemusel. Pokud by se ale studium v řádu podobalo Tancredově strohé, suché výuce, rozhodně by se tolik nenamáhal.

„Paní Crystal nás samozřejmě bude o všem informovat.“

„Ještěže tak, už jsem se bál, že se mnou budeš v Lesním hradu chtít zůstat, mistře Tancrede.“

„Kdybych mohl, zůstanu, protože stále ještě potřebuješ dohled, můj pane. Žel bohům, mám povinnosti i vůči tvým sourozencům.“

„Prostě smůla,“ povzdechl si Tasse dramaticky a podíval se z okna, aby ho Tancred nemohl zpražit dalším přísným pohledem. Lumi se usmála.

„Vychází slunce, podívej. Začíná nový den.“

Tasse slunce mezi hustým lesním porostem neviděl, přesto ale přikývl. Nový den na neznámém místě a s ním, začátek něčeho nového. Zatím ještě nevěděl co, ale ať už to bylo cokoliv, dokáže, co v něm je.

[kat-e-cz]

miluju mít Díra ocčko protože uhh jen se na ňu podívejte, jsou to shared ocčka, miluju je oba dva

nedávno ta pidi oslavovala rok od prvního nápadu o ní

Tady ještě verze bez efektů a verze s děravýma rukama <3

(klučina od @ailathemoodentity)

[mist-the-wannabe-linguist]

Potřebuju poznat týpka co se pojmenoval Mor

Seznam rodově neutrálních jmen je požehnání a sice jsem v něm stále nenašel jméno se kterým bych vajbil, ale podělím se o výběr svých oblíbených silly jmen

• Dvoupísmenová jména:

Bé, Ha, Hi, Ib, Jo, Le, Ok, Oy, Oz, To, Yn

• Jména z několika stejných slabik:

Baba, Dodo, Kaka, Kakaka, Keke, Lolo, Tata

• Jména která jsou česká slova:

Basta, Kanon, Mini, Mor, Sláva, Socha

• Jména která jsou anglická slova:

Bendy, Cola, Comfort, Darling, Ender, Floor, Gay, Gum, Happy, Hard, Hero, Hope, Honor, Joke, Kiss, Win

• Čestné zmínky:

Alfa, Alpha, Omeg, Bla, Dik, Eep, Erčis, Focko, Islam, Krishna, Pat, Mat, Oopke, Pedrus, Puupi, Sorúš, Sparf, Sunka, Susus, Šádí, Thor, Ufuk, Ysk, Yuri

Dále stojí za zmínku že je zahrnuta spousta cizích jmen, u některých si netroufám hádat původ, ale jestli chcete být noční můra co se diktování jména týče, několik z velké škály možností je Aappalittuatsiaq, Angutivdluarssuk, Fürchtegott, Nukartaavarannguaq, Qillalaannguaq, Üçkök, Uitsalikitseq

Děkuji za pozornost

[krchovsky]

Zdarec. Už je to nějakej ten pátek, co sem sem něco přidal. Tak tady máte koncepty na moje nový OCčko.

Jmenuje se Štika a je to vodník. To je vše, na shledanou za rok. <3

[medikzakatrem]

Úvodní záznam 🚑

Středa, 9. října 2024

Tenhle blog sem plánoval založit ještě před samotnejma přijímačkama, kdy sem byl psychicky totálně v píči a uklidňoval se nerealistickejma představama o svý jakoby lékařský budoucnosti. Měl sem velký plány, za předpokladu, že bych se teda jó na nějakou tu lékařskou fakultu dostal, si založit a naprogramovat blog na neocities a navrátit se tak ke svým dávným kořenům, kdy sem ve svejch 8 letech psal sračky na doménu blog.cz o My Little Pony a byl děsně investovanej do všelijakejch dramátek, který se tehdy v naší pidi blogový poníkovský komunitě vedly.

Nicméně sem to odkládal přes léto tak dlouho, že najednou se z ničeho nic zjevil měsíc říjen, tím pádem i nástup na školu, a blog nikde. A nikoho nepřekvapí, že během studia mediny vopravdu žádnej volnej čas na piplání se s kódováním nemám, takže sem se rozhod si prozatímně udělat blog na tumblru s tim, že neocities si nakóduju třebas o vánocích, až budu prokrastinovat namísto toho, abych se učil na nadcházející zkoušky z biofyziky. Už jenom tim, že píšu tenhle deníkovej záznam namísto toho, abych se učil anatomii třebas, plejtvám svůj drahocenej čas, kterýho už takhle mám málo. Ale tak, to je problém do budoucna, až mě ty dvě ztracený hodiny doženou před nějakym testem a pěkně nakopou do prdele.

Taky sem měl takovou idylku, že bych psal deníkový záznamy denně, ale vzhledem k tomu, že v tento moment, kdy píšu svůj první záznám, už mám téměř za sebou třetí tejden na škole, tak asi víme, že to úplně neklaplo.

Co od tohohle blogu vlastně čekám? Proč sem si ho vůbec zakládal?

Tak především je to kvůli tomu, abych si zapisoval svoje postřehy ze studia a celkovýho toho života (haha) medika, protože mám OCčko Přemka, kterej je doktor, a chci aby působil co nejvíc autenticky.

A taky aby na základě mejch záznamů mohl někdo v budoucnosti udělat psychologickej rozbor třeba, co já vim.

No, a na závěr, ale to se sem trochu bojim psát, abych se mohl na tenhle blog v budoucnu podívat a sledovat svojí cestu. Kde sem začínal, jaký byly moje pocity, jestli sem během tej doby nějak vyspěl a tak. Ale to jen za předpokladu, že tuhle školu vůbec dodělám, a přiznám se, zatim to vidim celkem bledě.

Dost žvanění, jaký z toho mám zatim pocity?

Brečel sem zatim jen třikrát, takže dobrý asi.

Sranda to neni, co si budem. Ještě před samotnym nástupem sem se uklidňoval, že to určitě nebude tak hrozný jako příprava na přijímačky. Že budu vědět, co se učit, že se budu učit průběžně každej den, všechno si poctivě po každý přednášce zopakuju, abych se z toho hned první měsíc nesesypal (sesypal), a že si udělám nějakej fajnovej harmonogram, abych si to učení nějak rozplánoval a měl čas na svoje koníčky a sem tam i na to trávit čas s kamošema.

No.

Nic z toho se nestalo.

Takže asi tak.

Jestli sem si učením a přípravou na příjmačky sáhl na dno, tak tahle škola mě pod něj pohřbí.

První přednáškovej tejden byl zajímavej. Pro mě to bylo jako dostat tečku mezi voči. Úplně cizí město, který vůbec neznám, do toho nový prostředí a nový lidi, který taky neznám. Bylo mi z toho na blití. Ale už sem se docela zaběh.

Profesoři sou suproví, ale mám furt krapet problémy s těma jejich titulama. Ono sice, když někomu řeknete pane doktore/paní doktorko, tak máte asi 90% šanci, že ste to strefili správně, ale i tak se tu a tam objeví nějaká docentka, nějakej inženýr a tak. Do toho si ještě musim odvykat, že jim nesmim říkat "pane učiteli/paní učitelko", takže v tom mám krapet maglajs.

Ale líbí se mi, že více méně všichni tu sou nějakym způsobem trochu cáklý. Z nějakýho důvodu nejvíc anatomové. Ale třeba učitel biofyziky je taky charakter a nepřehánim to, když řeknu, že svýmu jménu vopravdu dělá čest.

Druhej tejden byl už vo něco zajímavější, jelikož nám začaly praktika a s nima i průběžný mikrotesty.

Praktika z anatomie mě obvzláš�� bavěj. Nemůžu zacházet do detailů, protože lékařský tajemství a tak dále, ale mám neskutečnou radost z těch (do jistý míry) starejch piteven. Lidský tělo je taky zajímavý teda, ale po šesti letech brigády v řeznictví na mě tyhle věci moc nepůsoběj.

Jediný, co mě trochu mrzí, že se neumim moc socializovat, takže mezitim, co ostatní si ve skupinkách nebo ve dvojicích ukazujou a popisujou preparáty, já postávám sám někde bokem a jen je poslouchám, než abych převzal iniciativu a preparáty si taky osahal.

Co se týče praktik z histoligie, ty sou taky zajímavý. Baví mě si hrát s mikroskopem, přestože všecky ty vzorky pro mě zatim vypadaj jen jako růžový smrkance. Ale už poznám, co je to serózní acinus a mucinózní tubuly, takže to možná se mnou nebude až tak marný.

Biofyzika je už horší (nepřekvapivě), od střední se vůbec nic nezměnilo a stejně je to pro mě všecko jak španělská vesnice.

Jinak zatím jedu více méně jako samostatná jednotka. Se spolužákama se moc nebavim, protože se jich bojim, takže sem si ani nenašel nějaký kámoše. Možná až na jednu holčinu, která sedí vedle mě v posluchárně a během přednášek hraje na tabletu Papa's Pizzeria. Je moc fajn, takovej ten potencionální extrovert, ke kterej je jako magnet na uzavřený introverty. Zjistil sem, že taky ráda kreslí a jednou sme spolu hráli piškvorky. Bohužel jí ale mimo přednášek nevídám, jelikož je v jinačí studijní skupině.

Asi mi to ale zatim nějak extra nevadí, že tam žádný kamoše nemám? Jako jo, zrovna na těch praktikách z anatomie by se to hodilo mít někoho, s kým bych mohl to lidský tělo společně studovat, ale zatim to nějak zvládám i sám. Já tu společnost nijak extra nevyhledávám, takže to spíš beru tak, že buďto se někdo nachomýtne nebo ne.

No, za mě je to pro tento záznam asi šecko. Ještě bych mohl říct něco o tom, jaký to je bejt na privátě, ale to si možná nechám až na příště, páč mě celkem tlačí čas. Určitě mě jako naschvál napadnou další postřehy až poté, co tenhle příspěvek zveřejnim.

Každopádně, jestli tenhle sled myšlenek někdo přečetl, tak děkuju??? Já to píšu primárně pro sebe, ale jestli tajto někoho zaujme, tak budu jen rád. Možná votevřu i možnost zasílat mi sem dotazy, když by ta medina někoho jó zajímala.

Takže tak.

Čus.

[copper-skulls]

něco něco první dva dny tvoříjna: OCčko a pokus (s důrazem na slovo pokus) o bábi Zlopočasnou

asi jediné, co budou dělané opravdu natvrdo tuší, nakonec jsem se rozhodla kolejní spolubydly ušetřit začerněného umyvadla :")

[duch-z-bramboroveho-pytle]

Od @happylittleghost

Olbram Olbracht junior

Palamédes Bakchus Lafka

Apolón Ikarus Lafka

Od @ailathemoodentity

Capcílie

Další ode mě jelikož mám závislost na vytváření playlistů

Děravá hodinářka OCčko???

Podcast Díra playlisty

pro přehlednost dávám všechny playlisty na jedno místo (mimo SUD server)

updates v reblozích

od: @znam-jednu-malou-zahradu

Díra :)))))

Bílá Kavka

Každý z nás je teď sám

od: @kejklir

Díra - pro všechny řízky a chleby

Apolónský efekt Díra playlist

Klikatá cesta do díry B.P. Lafka playlist

od: @natoutofthisworld/@prirozenemotyka

Satanáš

Řízek s chlebem

Díra

od: @havrani-otec

Uriel Kopýtko core

od: hex★ na dc

ultimátní díra playlist (collab)

Bakchus "řízek" Palamedes "Morous Mcčmuchal" (collab)

Palamedes lafka

Moje šílenství:

Díra podcast

Duch podnikatele, mysl vynálezce, duše umělce a tělo poloboha

Zelenkytná je in

psychiatric malpractice time

Apolón Lafka

chudé malé americké awú

Jana Nováková č.9

Inspektor Morous McČmuchal

Jalde!

ERROR ZÁNAM NENALEZEN

Saskie

Bohyně matky Můlokše

[tepli-mravenci]

Až mi skončí směna kopnu do sebe kafe a půjdu designovat Ferda Mravenec OCčko protože mě osvítil Ondřej Sekora 👀👀

[tepli-mravenci]

Přidávám postupně svoje OCčka na Art Fight a teď jsem si uvědomil že si můžu udělat Ferda Mravenec OCčko 👀👀

[mu-mumie]

Prosím? Ale já tohle MILUJU?

Pásla jahody, zakopla o schody, spadla do vody, uhořela.

Aka, užijte si tenhle desetiminutový náčrt, se kterým nehodlám dál nic dělat, ale už teď je vrcholem mé dosavadní tvorby.

[ryuki-blogs]

She is a mage, she borrows energy from the fae to perform magic. And she has a familiar, Lesovik spirit named Rastislav!

Kapura, kapura, na kapure rače

Mage apprentice Alžbeta and younger shepherd Alžbetka.