#von i ten název tohohle blogu je celkem placeholder

[medikzakatrem]

Úvodní záznam 🚑

Středa, 9. října 2024

Tenhle blog sem plánoval založit ještě před samotnejma přijímačkama, kdy sem byl psychicky totálně v píči a uklidňoval se nerealistickejma představama o svý jakoby lékařský budoucnosti. Měl sem velký plány, za předpokladu, že bych se teda jó na nějakou tu lékařskou fakultu dostal, si založit a naprogramovat blog na neocities a navrátit se tak ke svým dávným kořenům, kdy sem ve svejch 8 letech psal sračky na doménu blog.cz o My Little Pony a byl děsně investovanej do všelijakejch dramátek, který se tehdy v naší pidi blogový poníkovský komunitě vedly.

Nicméně sem to odkládal přes léto tak dlouho, že najednou se z ničeho nic zjevil měsíc říjen, tím pádem i nástup na školu, a blog nikde. A nikoho nepřekvapí, že během studia mediny vopravdu žádnej volnej čas na piplání se s kódováním nemám, takže sem se rozhod si prozatímně udělat blog na tumblru s tim, že neocities si nakóduju třebas o vánocích, až budu prokrastinovat namísto toho, abych se učil na nadcházející zkoušky z biofyziky. Už jenom tim, že píšu tenhle deníkovej záznam namísto toho, abych se učil anatomii třebas, plejtvám svůj drahocenej čas, kterýho už takhle mám málo. Ale tak, to je problém do budoucna, až mě ty dvě ztracený hodiny doženou před nějakym testem a pěkně nakopou do prdele.

Taky sem měl takovou idylku, že bych psal deníkový záznamy denně, ale vzhledem k tomu, že v tento moment, kdy píšu svůj první záznám, už mám téměř za sebou třetí tejden na škole, tak asi víme, že to úplně neklaplo.

Co od tohohle blogu vlastně čekám? Proč sem si ho vůbec zakládal?

Tak především je to kvůli tomu, abych si zapisoval svoje postřehy ze studia a celkovýho toho života (haha) medika, protože mám OCčko Přemka, kterej je doktor, a chci aby působil co nejvíc autenticky.

A taky aby na základě mejch záznamů mohl někdo v budoucnosti udělat psychologickej rozbor třeba, co já vim.

No, a na závěr, ale to se sem trochu bojim psát, abych se mohl na tenhle blog v budoucnu podívat a sledovat svojí cestu. Kde sem začínal, jaký byly moje pocity, jestli sem během tej doby nějak vyspěl a tak. Ale to jen za předpokladu, že tuhle školu vůbec dodělám, a přiznám se, zatim to vidim celkem bledě.

Dost žvanění, jaký z toho mám zatim pocity?

Brečel sem zatim jen třikrát, takže dobrý asi.

Sranda to neni, co si budem. Ještě před samotnym nástupem sem se uklidňoval, že to určitě nebude tak hrozný jako příprava na přijímačky. Že budu vědět, co se učit, že se budu učit průběžně každej den, všechno si poctivě po každý přednášce zopakuju, abych se z toho hned první měsíc nesesypal (sesypal), a že si udělám nějakej fajnovej harmonogram, abych si to učení nějak rozplánoval a měl čas na svoje koníčky a sem tam i na to trávit čas s kamošema.

No.

Nic z toho se nestalo.

Takže asi tak.

Jestli sem si učením a přípravou na příjmačky sáhl na dno, tak tahle škola mě pod něj pohřbí.

První přednáškovej tejden byl zajímavej. Pro mě to bylo jako dostat tečku mezi voči. Úplně cizí město, který vůbec neznám, do toho nový prostředí a nový lidi, který taky neznám. Bylo mi z toho na blití. Ale už sem se docela zaběh.

Profesoři sou suproví, ale mám furt krapet problémy s těma jejich titulama. Ono sice, když někomu řeknete pane doktore/paní doktorko, tak máte asi 90% šanci, že ste to strefili správně, ale i tak se tu a tam objeví nějaká docentka, nějakej inženýr a tak. Do toho si ještě musim odvykat, že jim nesmim říkat "pane učiteli/paní učitelko", takže v tom mám krapet maglajs.

Ale líbí se mi, že více méně všichni tu sou nějakym způsobem trochu cáklý. Z nějakýho důvodu nejvíc anatomové. Ale třeba učitel biofyziky je taky charakter a nepřehánim to, když řeknu, že svýmu jménu vopravdu dělá čest.

Druhej tejden byl už vo něco zajímavější, jelikož nám začaly praktika a s nima i průběžný mikrotesty.

Praktika z anatomie mě obvzlášť bavěj. Nemůžu zacházet do detailů, protože lékařský tajemství a tak dále, ale mám neskutečnou radost z těch (do jistý míry) starejch piteven. Lidský tělo je taky zajímavý teda, ale po šesti letech brigády v řeznictví na mě tyhle věci moc nepůsoběj.

Jediný, co mě trochu mrzí, že se neumim moc socializovat, takže mezitim, co ostatní si ve skupinkách nebo ve dvojicích ukazujou a popisujou preparáty, já postávám sám někde bokem a jen je poslouchám, než abych převzal iniciativu a preparáty si taky osahal.

Co se týče praktik z histoligie, ty sou taky zajímavý. Baví mě si hrát s mikroskopem, přestože všecky ty vzorky pro mě zatim vypadaj jen jako růžový smrkance. Ale už poznám, co je to serózní acinus a mucinózní tubuly, takže to možná se mnou nebude až tak marný.

Biofyzika je už horší (nepřekvapivě), od střední se vůbec nic nezměnilo a stejně je to pro mě všecko jak španělská vesnice.

Jinak zatím jedu více méně jako samostatná jednotka. Se spolužákama se moc nebavim, protože se jich bojim, takže sem si ani nenašel nějaký kámoše. Možná až na jednu holčinu, která sedí vedle mě v posluchárně a během přednášek hraje na tabletu Papa's Pizzeria. Je moc fajn, takovej ten potencionální extrovert, ke kterej je jako magnet na uzavřený introverty. Zjistil sem, že taky ráda kreslí a jednou sme spolu hráli piškvorky. Bohužel jí ale mimo přednášek nevídám, jelikož je v jinačí studijní skupině.

Asi mi to ale zatim nějak extra nevadí, že tam žádný kamoše nemám? Jako jo, zrovna na těch praktikách z anatomie by se to hodilo mít někoho, s kým bych mohl to lidský tělo společně studovat, ale zatim to nějak zvládám i sám. Já tu společnost nijak extra nevyhledávám, takže to spíš beru tak, že buďto se někdo nachomýtne nebo ne.

No, za mě je to pro tento záznam asi šecko. Ještě bych mohl říct něco o tom, jaký to je bejt na privátě, ale to si možná nechám až na příště, páč mě celkem tlačí čas. Určitě mě jako naschvál napadnou další postřehy až poté, co tenhle příspěvek zveřejnim.

Každopádně, jestli tenhle sled myšlenek někdo přečetl, tak děkuju??? Já to píšu primárně pro sebe, ale jestli tajto někoho zaujme, tak budu jen rád. Možná votevřu i možnost zasílat mi sem dotazy, když by ta medina někoho jó zajímala.

Takže tak.

Čus.