#neptejte se mě jak to vím

[rychle-sipy-brainrot]

Rš vs adventní kalendáře

Mirek

Vylupuje ho každé ráno jako normální člověk

Kupuje jedině klasické čokoládové, má to jako ranní dávku serotoninu

Jarka

Má radši kalendáře s různými produkty

Každý rok si kupuje jiný

Jindra

Vždycky vyloupne 24 jako první, nevím proč

Miluje lego kalendáře ale čokoládou nepohrdne

Rychlonožka

Celý advent na kalendář ani nesáhne

Všechny čokoládky sní až 24.

Až po večeři, samozřejmě (jinak by neviděl prasátko)

Červenáček

Buď sní všechny čokoládky hned, jak kalendář dostane, nebo bude tak zabraný do Rychlonožkova kalendářního půstu, že kalendář znovu objeví až za půl roku

Nic mezi tím

[violetwonder]

Takže! Stále odkládám mu napsat. Já se s tím nějak časem srovnám i s tím že mě to mrzí, doufám. V práci očumuju předloktí toho M., hrozně se mi líbí, ale! Jsem neviditelná. Což prostě vím a neptejte se mě jak to vím. Navíc, nemám čas na chlapy, mám tolik restů a vše jen odkládám protože na to nemám čas, jsem energeticky vyždímaná, ty všechny kraviny kolem corony, práce a idiotských lidí, je opravdu vyčerpávající.

Toť asi celý nesmyslný výžblept o tom jak se cejtím hrozně na prd.

[straw-hat-moro]

Obrozenecká otázkohra pro spisovatele

Vaše povídka, kterou byste zažili nejraději?  Návrat Jinchuuriki - Moje fanfikce na Naruta, odehrávající se v době dvouroční pauzy před Shippuundenem. Četla jsem ji po sobě už hrozně dávno, ale pokud vím, tak tam hlavní postava neprojde ničím přehnaně traumatickým, sbalí tam Kibu, plus ta poslední kapitola, která se točí kolem Kakashiho, se mi dle mého celkem povedla, na to, že jsem ji napsala, když mi bylo 13-14.

Jak vymýšlíte názvy? Celého dílka? Dlouze a těžce, nedělám to ráda, drtivá většina mých příběhů název prostě nemá. U kapitol se snažím buď o něco symbolického, abych ve čtenáři vyvolala krásný “aha!” moment, zatímco kapitolu čte.

Popište svůj styl v několika štítkách. 

#mary_sue #moc_rychlý_děj #občas_vtip #občas_fluff

Vaše povídka s nejvíc českým tématem?  Jednou jsem měla napsat ve škole příběh, proč se Račí studánka jmenuje Račí, skončilo to příběhem o novinářce(?), kterou zabilo hejno lidožravých(? minimálně na lidi útočících) raků.

Máte nějakého zkřížence (crossover) nebo alternativní vesmír, který se bojíte napsat?  Asi ne? Ani na jedno z toho jsem nikdy moc nebyla, minimálně ve vlastním psaní, takže žádného takového strašáka nemám. Nejdou mi ale příběhy, kde je hlavní hrdinka čarodějka. Pokoušela jsem se o to několikrát a vždy to ztroskotalo.

Vaše povídka, která je nejvíc sebe-obsazená (self-insert)?  Všechny? :D Moje povídky byly můj útěk, psala jsem příběhy, které bych chtěla číst anebo prožít, takže hlavní hrdinka byla povahově já (nebo moje verze) na 1000%.

Je nějaká česká kapela, jejíž písňové názvy/texty byste použili jako název povídky? Není to můj styl :-) Ta píseň/skupina by musela v té povídce hrát obrovskou roli, abych k tomu přistoupila, což se mi nikdy nestalo.

Co musí povídka splnit, abyste napsali komentář? Momentálně nečtu nic online a když jsem dřív četla, tak ke komentáři stačilo, aby se mi líbila (a nebyla další kapitola, takže jsem komentářem zároveň prosila, ať ji navalí??).

Vaše povídka, kterou nikdo nedocenil tak, jak by měla být doceněna?  Skoro nikdy jsem nic nepublikovala, ale myslím, že Stříbro&olovo (které je stále k dohledání online) si více pozornosti zasloužilo. Byla to jedna z mých pozdních povídek a už asi ne tak nápaditá, ale je to moje dítě a já mu přála prorazit.

Nějaká nepravděpodobná věc, která se stala díky vašemu psaní; nějaký příběh, o který byste se chtěli podělit? Přála bych si, kdybych svůj příběh s duchy napsala dříve, než jsem to udělala. V té době už jsem ztrácela drive, ale myslím si, že se tam skrýval docela dost hezký universe, u kterého je škoda, že jsem ho dál nerozvíjela. Jak ale zmiňuji výše, Stříbro&olovo stále visí (pokud se nepodaří najít, tak napište, ale tak těžké to není), a když budete chtít, tak já ho pro vás dopíšu.

Napsali jste někdy příběh v jiném jazyce?  Nemyslím si, ale pokud ano, tak anglicky? Ale nevzpomenu si. Počítá se maturitní sloh?

Fandomová pravda, o které jste přesvědčeni a nikdo vám ji nevymluví?  Sirius Black je sukničkář. Nevím, kde jsem to vzala, ale tento trend jsem vypozorovala v tolika povídkách, že ho prostě beru jako fakt, dokud mi někdo/něco nepřipomene, že to tak není.

Psaní šoupaček/citronů (lemons) jako oblíbená kratochvíle: ano nebo ne? Já nevím, co to je a soudě dle odpovědi @tesscont, které tímto děkuji za oštítkování, se to bojím zjistit... Tak se mě prosím neptejte.

Jelikož @shelbyinmyviola už je oštítkován od Tess, tak @crowreys-wormstache? Mrk mrk?

[andel-z-neonu]

Víte že 10 milionů desetinných čísel Pí je přibližně 2100 stránek ve wordu?

Neptejte se mě jak to vím

[adainpoland]

13.11. První konzultace a polština

Je to neuvěřitelný, ale dneska jsem měla první konzultace, jako takový ty, kde přijdete s něčim a pak nad tim debatujete a pak přijdete ještě s něčim a nakonec z toho vyleze něco uplně jinýho... No hurá! Tyhle konzultace jsem absolvovala na předmětu Intermediální komunikace. Neptejte se mě, co to je, jediný co vím jistě, je to hlavně o komunikaci. na tomhle předmětu můžeme dělat cokoliv, video, fotografie, grafiku, hry, tančit... cokoliv.

Ještě to nemá jasné kontury, ale zdá se, že budu pracovat s hlukem města a s rozdíly českého a polského jazyka. Respektive se slovy, které jsou stejné nebo hodně podobné, ale znamenají něco jiného, nebo úplně protichůdného. A že je takovejch slov požehnaně :-D  Namátkou vyberu například náš obchod je polsky SKLEP, náš sklep je polsky PIWNICA, naše pivnice je polsky PIWIARNIA, alespoň doufám :-D Ovšem velice zábovný je poslký ZACHOD, to totiž znamená západ. Takže jedete třeba na stanici Warszawa zachod, supr :-D

Jsem zvědavá,co se z toho vyvine, každopádně Magda jak studuje bohemistiku, tak prý mají ve škole nějaký prostor, kde bych s tim mohla udělat výstavu a ještě by se to dohodilo do toho prostředí :-D Tak hurá, bude to fajn...

Dneska mi Magda taky pomáhala dělat úkoly na polštinu. Seděla u mě a smála se těm debilním a jednoduchejm cvičením, který jsme  měli udělat. Ale pomáhala mi s výslovností a učila mě správně vyslovovat ł, se kterým mám v některých slovech neuvěřitelný problém. A potom ą, který mám pocit, že pokaždý říkají jinak :-D Ale prý mám skvělou výslovnost a už mi to jde... Ale upřímně, nemyslim si, že budu polsky někdy mluvim, i když je to vlastně strašně jednoduchý

[mishavindiane]

05/23/17 Víkend v Cinncinati, Ohio

Sice jsem si nikdy neudělala seznam toho, co tady za dobu svého pobytu chci stihnout, ale taknějak jsem plánovala zvládnout co nejvíce klasických amerických radovánek. Americký fotbal už jsem viděla a když se naskytla příležitost jít na basebal, hned jsem kývla také.  V Bloomingtonu sice máme softbalové a basebolové hřiště (neptejte se mě, proč musí být dvě, když to vypadá úplně stejně), ale my jsme museli jet až do Cincinnati v Ohiu, protože tam hrají Reds.

Oproti poslední sportovní zkušenosti jsem tentokrát měla i jistou přípravu. V restauracích a barech tady mají minimálně 20 plazmových televizí, na kterých běží všemožné sporty. Cokoliv, co nemá daný počet televizí, je pajzl, co stojí za pendrek. Občas, když už není o čem jiném mluvit, jsem svolná k tomu poslouchat o pravidlech basebalu. No a protože v Bloomingtonu nemají žádný dobrý tým, dělí se místí lidi na fanoušky tří týmů: Cubs z Chicaga, Cardinals ze St.Lous a Reds ze Cincinnati. Fanoušci ještě takticky dezertují v závislosti na tom, jak je který tým dobrý. Takže minulý rok fandila většina Bloomingtonu Cubs. Ne, nikomu to nepřipadá pokrytecké.

Kamarád je zvláštní případ nedezertujícího fanouška Reds. A přestože ještě stále pořádně nerozumím pravidlům, vím alespoň, že Billy Hamilton rychle běhá, Joye Votto má nejlepší pekelně soustředěný výraz a Bronson Arroyo je starý nadhazovač držený v týmu už jen tak z principu.

A jaké to tedy celé bylo? Do puntíku stejné jako ve všech amerických filmech. Hymna na úvod, hromada rodinek s dětmi s chytačkama, profláknuté znělky, déšť a tématické pláštěnky, vyvolávači s cukrovou vatou atd. K tomu navíc Bud Light za deset dolarů a Reds prohráli. Ale i tak jsem si celý zápas (vůbec netuším, jestli se tomu tak říká) užila. Jako bonus je každý pátek po zápase ohňostroj.

Od ohňostroje, který se opakuje každý pátek celou sezónu bych čekala, že někdo odpálí tři petardy od boku a tím je paráda vyřešená. Jenže tady jsme v Americe a co není velké a opulentní jakoby nebylo. Takže ohňostroj by se dal srovnat s pražským novoročním. Trval asi 15 minut a byl úžasný až na velké finále. Protože to se odpalovač rozhodl, že jestli nevybuchne celá loď, ze které se odpalovalo, tak to prostě není pořádný ohňostroj. Vypadalo to, jako kdyby si někdo udělal táborák ve skladu čínské pyrotechniky.

Zbytek víkendu jsme strávili běháním po městě, návštěvou motýlího domu a City View Tavern, kde díky sesuvům půdy museli zavřít terasu, takže už technicky nejsou tak úplně City View.

V sobotu odpoledne jsme objevili květnovou obdobu Oktoberfestu v německé čtvrti – Maifest. A poprvé za celou dobu tady jsem se v téhle svobodné zemi cítila opravdu svobodně. Poprvé jsem si mohla dát pivo z plastového kelímku na ulici. Ne, že bych strašně nutně něco takového potřebovala, ale fakt, že normálně je tohle trestné, mě strašně obtěžuje. Zlvášť když vím, jak to tady všichni mají s „Drunk Driving“. Potomci německých katolíků jsou asi také jediní věřící tady, kteří na svém festivalu tolerují stánek s vycpanými kozami a kačátky.

No a zrovna se mi to cestování sešlo tak hezky, že teď sedím na letišti v Indianapolis/Chicagu a mířím na setkání stipendistů Fulbrightova programu v Salt Lake City v Utahu.