andel-z-neonu
Tuzemní Shitposting
498 posts
čumil na volné noze / 🅱️oží 🅱️ojovník / počeštěný podblog od @coding-cowboy / blog je poháněn redbullem a sebenenávistí / #ElitaNároda
Don't wanna be here? Send us removal request.
andel-z-neonu · 26 days ago
Text
Přátelé, protože jsem tím teď šokovala kamaráda a netuším, jak moc je to common knowledge:
43 notes · View notes
andel-z-neonu · 1 month ago
Text
Samozřejmě držím palce i všem vyučujícím a dalším zaměstnancům.
Tady máte prázdné bubliny pro všechny vaše memíkovací potřeby
Tumblr media Tumblr media
Přeji všem kolegům studentům příjemné AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
448 notes · View notes
andel-z-neonu · 1 month ago
Text
Tumblr media
Přeji všem kolegům studentům příjemné AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
448 notes · View notes
andel-z-neonu · 2 months ago
Text
Tumblr media
Miku v našem Moravském kroji
15K notes · View notes
andel-z-neonu · 2 months ago
Text
průměrná teplá skupina
Tumblr media
434 notes · View notes
andel-z-neonu · 2 months ago
Text
Tumblr media
ZLATO VSTÁVEJ, ČT DONUTILA TROJANA ŘÍCT "THOT"
467 notes · View notes
andel-z-neonu · 2 months ago
Text
Tumblr media
Miku Šebestová
1K notes · View notes
andel-z-neonu · 2 months ago
Text
HATSU NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!!!
Tumblr media
Hochu to byla vejška jako prase ti povidám! Hatsune je ti něco?
Tumblr media
Je to dobrý, není jí nic, vole.
488 notes · View notes
andel-z-neonu · 2 months ago
Text
Tumblr media
vietnamské obchody backrooms moje milované
192 notes · View notes
andel-z-neonu · 3 months ago
Text
Hanuše Mikešová nalezena na twittéru
Tumblr media
296 notes · View notes
andel-z-neonu · 3 months ago
Text
Už je to sice nějakou dobu, co jsem se odstěhovala, ale protože můžete dostat děvče z Mendlova náměstí, ale Mendlovo náměstí z děvčete nikdy, anžto tento zážitek vás poznamená víc než cejchování, Zkouška trav a rakovina plic dohromady, představuji vám:
✨MENDLÁK GOTHIC ✨
(aneb Kdyby Stephen King nenapsal Zkratky paní Toddové, napsala bych je já - tak, jako všechny tyto příběhy napsal sám život)
Ve vzduchu se vznáší smrad. Zvěsti říkají, že jde z pivovaru. Ty v něm cítíš továrnu na výrobu gumy, gymplácká léta a zmařené sny. Nepleteš se. Pivovar je Starobrno.
Vejdeš do Alberta, je osm ráno. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, jsou tři odpoledne. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Vejdeš do Alberta, je osm večer. Moravský bochník je ve slevě za 26 korun, regál je prázdný. Pečivo není. Možná nikdy nebylo. Nevzpomínáš si, jak vypadá obal Moravského bochníku. Nikdy jsi ho neviděl*a. A nikdy neuvidíš.
Přijíždí šalina číslo 1. Směr Pisárky, usoudíš bláhově. Na čele šaliny je nápis se šipkou. Znaky pod ním nejsou v žádném ze kdy existujících živých či mrtvých lidských jazyků.
Světelná tabule ohlašuje příjezd šaliny číslo 5. Přijíždějí čtyři šestky za sebou. Šalina číslo 5 stojí na slepé koleji. Stojí tam už roky. Ještě před chvílí tam nebyla. Odjíždí s rozsvíceným nápisem NENASTUPUJTE. V kabině nikdo není.
Při výstupu z MHD stoupneš přímo do tmavé kaluže. Přinejmenším na 50 % je to krev. Pravděpodobnost se zvyšuje, máš-li v tu chvíli na nohou lodičky.
Když vycházíš z Kouřícího králíka, je čtvrt na dvě ráno. Možná jsi při��el ve tři odpoledne, možná v deset večer, možná ve čtyři v noci (proč mají pořád otevřeno?), nezáleží na tom, když odcházíš, je čtvrt na dvě ráno. Při odchodu ti na cestu hraje živý jazz. Kapela je dávno pryč.
"Skočím jenom pro víno a pro pečivo na zítřek," řekne ti tvůj muž před Albertem. Čekáš venku. "Jdu pro dvě věci, za minutu jsem tu." Už měl být zpátky. Skrze skleněné dveře sleduješ frontu, nedohlédneš na její konec. Tvůj muž v ní nestojí. Proč se ještě nevrátil? Jak vypadal? Na koho tu vůbec čekáš? Jak dlouho už tu čekáš? Tvůj muž se vrací. Oba máte ve tvářích vepsaná desetiletí navíc a skráních šedo. Pečivo zapomněl.
Ráno vstáváš na autobus, kterým jezdíš denně. Zastávka tam není. Cedule chybí, absence jízdního řádu je bolestně hmatatelná. ZASTÁVKA PŘESUNUTA, hlásá nápis s velkým červeným křížem. Vyměníš si pohled s člověkem stojícím vedle tebe, v jeho znavených očích čteš nevyslovenou otázku a poslední záblesk zoufalé naděje, přičemž nebožák už předem tuší, že je marná. Odpovídáš mu beze slov se stejnou hlubokou rezignací vtištěnou do kontur vlastních rysů. Nevíš, kam byla zastávka přesunuta. Nikdo to neví. Možná na jinou úroveň existence. Možná do Prahy.
V 17:59 vyrážíš od letohrádku Mitrovských na divadelní zkoušku, která začíná v 18:00. Rozhodneš se zkrátit si cestu myší dírou za teplárnou. Nekonečně dlouho jdeš tmou. Nevidíš na krok. Zvuky civilizace se stávají matným tušením v dáli. Zapomeneš, který je rok, tvář svého otce a vlastní jméno. Projdeš ohněm a smrtí. Náhle tě vítá světlo a šňůry s vlajícím prádlem. Jsi u Lumosu, je 17:58. Jsi tam první.
Sleduješ, jak se havrani houfují v korunách stromů. Přinejmenším naivně doufáš, že se pod černou masou stále nacházejí stromy. Jistota se s každou další hodinou a každým dalším přiletěvším opeřencem vytrácí. Nevidíš ani zeleň, ani nebe. Jsou zticha. Děsíš se okamžiku, kdy jejich hlasy zazní v unisonu. Sedí. Vyčkávají. Spatříš ještě někdy slunce? Kdoví.
Jdeš kolem Hrachoviny. Alespoň tak jí někteří místní říkají, jiní s hrůzou v očích tlumí hlas. To, jak se pohnula tvým směrem, jakmile jsi odvrátil*a zrak, se ti určitě jen zdálo. Z jakéhosi jistě zcela nesouvisejícího důvodu se následujících několik let odmítáš dívat na desátou epizodu třetí série Doctora Who. Při čekání na rozjezd máš pocit, že ti socha cosi nesrozumitelně šeptá hlasy současných významných osobností města Brna. Když v její blízkosti jednou nedopatřením vyslovíš jméno úřadující imperátorky, zničehonic se odnikud srotí vyděšený mnohohlavý dav a ucpe ti ústa knedlíčkem z bistra Dragon III. Ona tam je. Slyší. Čeká. Nechceš přece, aby se probudila. Nechceš upoutat její pozornost.
DARUJ KREV, spatříš jednoho dne z kuchyňského okna billboard. Je vidět i ze všech ostatních oken. I z těch na opačnou světovou stranu. DARUJ KREV, vyzývá tě přes koruny stromů. Neříká komu. Konečně jednoho dne sebereš odvahu a jdeš si ho prohlédnout zblízka. Na ploše není žádný kontakt ani jakákoli další informace. DARUJ KREV, přikazuje ti billboard.
Všude je zábradlí. Není náměstí, jen zábradlí. "To aby lidi ze zastávek nevbíhali do kolejí a do silnice," říkali. Nevstupují. Není úniku. Zastávky se plní plačícími přeživšími. Už není kam jít. "Ale prý támhle nějaký kousek zase odstraní, aby se tu lépe přecházelo," uslyšíš za sebou konejšivý hlas. Ohlédneš se po jeho původci. Vidíš jen zábradlí.
Slyšíš vzdálené zvuky koncertu z Výstaviště. Jednou je osm večer v pátek, jindy nedělní poledne nebo Štědrý den. Na Výstavišti se vždycky hraje a ty nemůžeš vyvětrat. Pokud jsi tak pomýlený*á a přesto to uděláš, po zásluze tě ztrestá hlas, jenž ti ve tři hodiny ráno pod oknem hlasitě a za použití kompletní sady argumentačních faulů vysvětlí, proč jsou Slováci nejhorší zaměstnanci.
Za kontejnerem u zastávky zahlédneš stín. Je to potkan? Včera to určitě byl potkan. Neuvažuješ nad tím, proč onen stín tentokrát běhá po dvou a zdá se být signifikantně větší než den předtím, ani proč má najednou tolik zubů. Bože, tolik zubů.
(Disclaimer: omlouvám se všem bizarním místům, bytostem a událostem, které jsem do výčtu nezahrnula, má paměť podobna jest ementálu a po dvou letech na Mendlově náměstí bez pračky a s plísní v komoře jsem ráda, že po nocích nevídám tančící luskouny, tzn. milé děti, neutrácejte za halucinogeny, přestěhujte se na Mendlák, xoxo)
183 notes · View notes
andel-z-neonu · 3 months ago
Text
FURSUIT ALE JE TO VELKEJ ČI MALEJ MEDVĚD Z POJĎTE PANE, BUDEME SI HRÁT
toť vše, odeslat příspěvek
152 notes · View notes
andel-z-neonu · 3 months ago
Text
Můj kamarád obrozenec není, ale povídám vám má na to hlavu
Zde jsou skvosty, které z něj vypadly:
FOFRSCHODY
- eskalátory
PRDELOPUS
- auto, jež se na vás lepí, i když jedete poměrně rychle
BABOOBSLUŽNÉ POKLADNY
- bohužel když nemají samoobslužné v supermarketu
KOLOTRH
- díra na silnici
alt. kolotržná díra
286 notes · View notes
andel-z-neonu · 3 months ago
Text
"tvoje máma jokes" - ohrané. nudné. co ti ta paní udělala?
"vypadáš jako někdo kdo si v prázdném autobuse sedne sám na čtyřku" - devastující. +100 damage. smrtící.
222 notes · View notes
andel-z-neonu · 3 months ago
Text
Tumblr media
"nedá se svítit" je vlastně takový ekvivalent k "there is nothing we can do"
259 notes · View notes
andel-z-neonu · 3 months ago
Text
Tumblr media
Hrdě se hlásím k autorství tohoto banneru na Pridu 😇🪽
110 notes · View notes
andel-z-neonu · 3 months ago
Text
Tumblr media
Zase jsou tu ❤️❤️❤️
304 notes · View notes