#nepřekonatelný

[lucky-cactus]

Připravte se na nepřekonatelný adrenalinový zážitek s naším karnevalovým kostýmem Hororový klaun.

[healmeoff]

hrozně mi chybí máma. zítra by měla 59. a za chvilku to bude dva roky, co odešla. pořád se ve mně mísí hrozná naštvanost a nepřekonatelný smutek.

trauma si vybírá svou daň a tak nekontrolovatelně brečím, řvu, jsem mimo. ta bolest prostupuje do fyzična a musím se objednat asi tak k deseti doktorům. chci se dívat vpřed, plánovat budoucnost, mít vidinu. pořád ale běhám v té stejné spirále a nejsem dost silná na to, abych se z ní vymanila. pořád nechci existovat v realitě, kde máma není.

já už tu bolest potřebuji zapálit.

[blackladisdestrcz]

Steam Deck je nepřekonatelný..

[dresyprofotbal]

Bayern byl vyřazen z Německého poháru německým třetím týmem, Kaneova cesta k zisku mistrovského titulu byla složitá

V právě skončeném druhém kole Německého poháru Bayern, jehož startujících 11 hráčů mělo hodnotu 425 milionů eur, nečekaně porazil německý třetiligový tým, jehož 11 startujících mělo hodnotu pouhých 2,98 milionu eur. Nespočet fanoušků vyjádřil nedůvěru. Minulý víkend přispěl Bayern drtivým vítězstvím 8:0 a udržel si nepřekonatelný rekord 13 zápasů ve všech soutěžích. Tváří v tvář slabému týmu na 15. místě Bundesligy 3 by nikoho nenapadlo, že Bayern utrpí takovou porážku. Na začátku zápasu Muller v Fotbalový Dres Sleva s číslem 25 vedl střelou z dálky 1:0. Bohužel do poločasu soupeř vyrovnal skóre. V 96. minutě hry vyrazil Saarbrücken po vykradení báječného protiútoku a Gauss vstřelil vítězný gól. Na konci zápasu hráči a fanoušci Saarbrückenu vběhli na stadion nadšeně slavit. Všichni fanoušci Bayernu se cítili neuvěřitelně a dokonce i komentátor to považoval za neuvěřitelné. Porážka v této hře způsobila, že lidé Kanea litovali. Tottenham vyhrál 0 mistrovských titulů ve své kariéře. V prvním zápase poté, co oblékl Oficiální FC Bayern Mnichov Fotbalové Dresy, vynechal Německý superpohár a nyní vynechal Německý pohár... Ale tentokrát to bylo poprvé za 23 let, co Bayern vyřadil tým pod německou třetí divizí. Naposledy je vyřadil tým nižší úrovně v roce 2000, ale Bayern v té sezóně nakonec vyhrál Ligu mistrů. Jsem zvědav, jestli se příběh bude letos vyvíjet stejným směrem.

[piju-skotskou]

Michal je v používání IT nepřekonatelný a naše první airbnb jsme našli na první dobrou. Je to chlapec k nezaplacení a jsem hrdý, že je náš (můj a mamlnky Ivetky). Rychlé ubytování a hurá do víru Edinburghu.

[videli-jste-tento-film]

tumblr nezná Extasi :(

Eva, dcera velkostatkáře, se provdá za zámožného, ale o mnoho let staršího Emila Jermana. Již po návratu ze svatebního obřadu do luxusního pražského bytu pozná svůj omyl: manžel o ni jako o ženu nejeví žádný zájem. Senzitivní dívka trpí jeho chladem a staromládeneckým puntičkářstvím natolik, že se vrátí na otcův statek a požádá o rozvod pro nepřekonatelný odpor. Při koupání v rybníce se Eva seznámí s mladým stavebním inženýrem Adamem, pracujícím nedaleko na stavbě silnice. Muž je pravým opakem jejího manžela: vyhlíží sice robustně, ale chová se něžně. Za noční bouře jde dívka za ním do jeho domku a stane se jeho milenkou. Teprve nyní pozná milostnou rozkoš. Manžel dostane zprávu od soudu a rozjede se za Evou, k návratu ji však přesvědčuje marně. Na zpáteční cestě potká Adama a pochopí, o koho jde. Oba muži se zdrží ve venkovském hostinci, kam za Adamem přijede Eva... (ČSFD)

Na youtubr je řada ukázek, celý film je přístupný na Voyo a KVIFF.TV.

[ivanmask]

Ivan Mask je talentovaný systémový správce programátor samouk s bezkonkurenčním smyslem pro humor! ;-) . #IvanMask #programátor #PHPprogramátor #WEBprogramátor #webovývývojár #PHPvývojár #vývojár #PHP #Zend #Symfony #linux #operačnísystém #windovs #mastdaj #musetzemřít #systémovýsprávce #správcesystému #talent #talentovaný #nepřekonatelný #devops #inženýr #samouk #smyslprohumor #skromnost #Moskva #ruský #Praha #Čeština #Ruština (at Praha Žižkov) https://www.instagram.com/p/CNPpm4OLAww/?igshid=1j7w0me1138vh

[dalsimoravskyblog]

Princeznovská výzva: 4. místo

Konkrétní pořadí nemá velkou výpovědní hodnotu, lidé blízcí zdroji vědí, že za zpatlaný výzkum zdroj málem neudělal státnice. Ale přesto...

4. nejoblíbenější princezna čumblru a okolí je Angelína (Čerty nejsou žerty). Její cesta soutěží byla trnitá, z prvotního výběru se dál dostala úsilím 22 hlasů, v prvním kole rozdrtila Marianu z Kouzel králů, v druhém kole si na chleba namazala Bosanu z Tří veteránů a v kontroverzním souboji ve třetím kole o dva hlasy překonala princeznu ze skal z Třetího prince. Její z pekla štěstí (whadup pohádková reference) vypršelo a v závěrečném kolem nezvítězila ani v jediném souboji. Budiž jí peklo těžké.

Osobní dojmy: upřímně jsem nečekala, že se dostane tak daleko, ale zaslouží si to. Je mnohem zajímavější než její sestra, její módní vkus je fantastický (hlavně její outfit do lesa je naprosto nepřekonatelný) a navíc je to zlá mrcha. Já si asi víc přát nemůžu.

[karolinawrites]

Leden

Celý minulý rok jsem si tyhle moje oblíbenosti zapisovala ke každému měsíci v bullet journalu - knížky, filmy, kde jsem byla, co se mi líbilo, co mi chutnalo...všechno možný. Ale protože mě hrozně baví něco tvořit, kreslit na fotky a baví mě to všechno mít vizuálně, budu to tenhle rok dělat i takhle. A jaký byl leden? Spousta lidí na leden pohlíží jako na měsíc nesplněných předsevzetí, no pro mě takový nebyl. Byl hlavně o znovuvystavování starých zvyků a vymýšlení nových. Naučila jsem se, že se mám koukat před sebe. Že nesmím nic uspěchat, protože ono všechno přijde samo, ve správný čas. Že spontánnost je někdy nejlepší, první týden v Praze po třech týdnech prázdnin se zdál být nepřekonatelný, ale pak jsem se viděla s kamarádkou z Lipska a na konci toho stejného týdne ještě s D. 

Přečteno: 

Tento měsíc jsem se hlavně snažila nepřestat číst, protože mě tak trochu zachvátily zkoušky, rok jsem začala Útěkem do divočiny, pokračovala jsem knihou Mé nepálské lásky, mojí nejoblíbenější Murakamiho povídkou, Guenassiou a nakonec jsem si vybrala Istanbul od Pamuka. Takže pár nových věcí, pár starých a spousta inspirace na další čtení!

Jóga

Před Vánoci jsem dělala poctivě jógu každý den, no s prázdninami se to trochu zvrtlo a já vypadla ze svého režimu, takže leden byl takový rozjezdový měsíc. Nejdřív jsem chtěla dělat Yoga with Adriene, zjistila jsem ale, že spousta těch videí je na mě moc pomalá, protože jsem si zvykla na trochu rychlejší flows, a tak jsem si zase dělala svoje.

Co jsem poslouchala

Hlavně Maggie Rogers (protože 18. vyšlo Heard It In The Past Life), Annenmaykantereit, nový Mumford & Sons, svůj zimní playlist na spotify. Hlavně ale poslouchám podcasty, protože čištění zubů a flossing mi každý den zabere spoustu času a tak to alespoň chci využít k něčemu edukativnímu. Jako klasiku mám Couples Therapy od Caseyho a Candice, a pak můj oblíbený On the line od Estee Lalonde, druhou sérii podcastu Deliciously Ella, New Perceptions od Bena Browna, The Ground Up Show a teď na konci ledna jsem ještě objevila A Mindful Mess od Dariy.

Bonus: co jsem viděla

Vzhledem k tomu, že spíš čtu, než abych se koukala na filmy, je tohle tak trochu bonus. Hned na začátku měsíce jsem byla na Bohemian Rhapsody (a pak ještě jednou na konci ledna), což mě, jako snad všechny nadchlo, rozesmálo a rozbrečelo, a pak uprostřed zkouškového na filmu Beautiful Boy - film o závislosti na drogách, o vztahu otec-syn a o tom, jak je těžké s něčím takovým bojovat - ať už pro závislého, ale také pro jeho blízké. Film na mě tolik nezapůsobil, možná proto, že jsem se ani s jednou rolí nedokázala ztotožnit. Protože byl ale natočen podle skutečné události, je podle knižní předlohy - vlastně dvou - a na ty se chystám. A poslední film je Dreaming Murakami, ale o tom níže.

Kde jsem byla:

Leden nebyl vůbec ve znamení cestování - leda tak mezi domovem a Prahou, Prahou a domovem. Spíše jsem plánovala, neustále okukovala nějaký letenky někam, ubytování, sepisovala plány, hledala jízdenky - byl to takový free trial month na celý rok. Ale se Z. jsem byla v Praze konečně v Papelote, což mi udělalo strašnou radost (mojí peněžence tolik ne...).

Brain food:

Brain food byly hlavně knížky a knížky, co jiného by se dalo čekat. Dále jsem se zase začala plně věnovat španělštině, když na to mám teď víc času a vrátila jsem se k učení Ruby, což je za tento měsíc pro můj mozek největší sousto (samozřejmě kromě úspěšného zkouškového). Sousto je to velké, ale naplňující. A abych si cvičila mozek, vrátila jsem se i ke hře Human Resource Machine, což je skvělá věc na naučení myšlení v kódu. A poslední brain food je film Dreaming Murakami - předposlední týden v lednu byla totiž streaming premiere, a tak jsem rychlostí světla odhodila všechno učení. Film jsem nazařadila pod filmy, protože mi poskytl hrozně moc myšlenek k promyšlení, navíc byl v dánštině a japonštině s titulkama. Je to vlastně dokument o Murakamiho překladatelce do dánštiny, Mette Holm, o tom, jak překládá, o obou jazycích, o Murakamiho světě...

Nejlepší...

Leden se mi líbil celý, a mezi nejlepší věci řadím ty maličkosti, co mě rozveselily. Nekonečný konverzace do noci, meditace brzo ráno, můj nejoblíbenější čaj Basilur, spontánní setkání, okukování krásných věcí v Papelote, plánování, středeční sledování MasterChefa s rodičema, spousta přečtených článků a knížek...je toho spousta.

[paskvilnet]

nahorudolu

Nahoru

vegan.cz

Pokud se jednou rozhodnete nejíst potraviny, kvůli kterým se zabíjejí či týrají zvířata, postaví vás konzervativní česká společnost před takřka nepřekonatelný problém. Ve většině měst si totiž o obchodech s ekologickými a veganskými potravinami mohou nechat jen zdát, zato řízek se na vás směje z každého rohu. Tento zjevný deficit však od konce minulého roku řeší internetová zelená distribuce, díky níž můžete nakupovat dokonce i hygienické potřeby a kosmetiku zaručeně netestované na zvířatech a také literaturu, obsahující řadu chutných receptů či teoretických statí světově uznávaných veganských kapacit. Takže pokud o něčem takovém přemýšlíte a máte ve městě alespoň internetovou kavárnu, už se nemáte na co vymlouvat.

Dolů

Management Jamiroquai

Máte rádi skupinu Jamiroquai? My také a proto dost nechápeme, proč mají televize, které chtějí z jejich koncertu pořídit delší než třiceti vteřinový záznam, za každého člena kapely zaplatit 140 liber. Členů kapely je totiž devět a tak jednoduchým propočtem zjistíte, že by při natočení řekněme tří písniček (které běžně ostatní managmenty povolují) šlo o zřejmě nejdražší songy v dějinách České televize. Proto report z koncertu Jamiroquai neuvidíte a my zase moc nechápeme, jak chce Sony Music propagovat třeba jejich další desku. Až nám totiž pošlou klip, budeme požadovat za každého člena štábu Paskvilu stejnou sumu. Uvidíme, jestli nám ji oni dají.

[happymagcz]

10 nápadů na originální narozeninové překvapení

10 nápadů na originální narozeninové překvapení

[et_pb_section bb_built=”1″][et_pb_row][et_pb_column type=”4_4″][et_pb_text] Už jste někdy měli narozeninové překvapení nebo jste byli jeho svědkem? Pak víte, jak obrovsky dokáže potěšit a vykouzlit úsměv na rtech. Ten pocit, kdy se cítíte výjimeční a že pro vás někdo udělal něco od srdce, dal si záležet, protože vás má rád, je nepřekonatelný. Pokud se blíží někoho narozeniny nebo třeba jiná…

[pierrehibsman]

a to je všechno pryč

I. hlubočepský skály koncert oldřicha janoty dlouhá cesta pod viaduktem dlouhý líbání během dlouhý cesty pod viaduktem

I.I. čekám na tebe u kašny, u metra na to nejsem zvyklý, lidi čekají většinou na mě ležíme ve valdštejnský zahradě čteme si mio můj mio říkáš: to je tak krásý je to vůbec skutečnost?

II. hrajeme země město na petříně vyhráváš, i když jsem jinak nepřekonatelný vyprávíš mi o smrti svý mámy je léto, jsme si tak blízko a už brzo budem od sebe II.I. píšeš nejdelší a nejhezčí maily jsou tak obsáhlý že se na ně vlastně ani nedá odpovědět II.II. ptáš se jestli mi není trapný že pořád nemám peníze odpovídám: není, jíme polívku a je nám hezky

II.III. ležím v trávě, mám barevný svetr a kocovinu přijdeš a lehneš si vedle mě o chvíli později se loučíme divoce a krásně u kašny kousek od tvého oblíbeného bezdomovce pojď ke mě řekneš nemůžu řeknu a to je naposled co jsme spolu

/

jediný co mám jsou vzpomínky jinak jsem úplně prázdnej

[katsumi-a-jeji-svet]

18. 8. - 19. 8. se v našem městě konal festival Rock Heart, který se zaměřoval na rockovou a metalovou hudbu. Ačkoli se jednalo teprve o druhý ročník, návštěvníků bylo cca 8 tisíc.Vystoupilo zde 17 kapel - 4 zahraniční (Lordi, Sonata Arctica, Amon Amarth a Powerwolf) a 13 domácích (Arakain, Komunál, Debill Heads, Torr, Dymytry, Alkehol, Bleeding Heart, Eagleheart, Salamandra, Škwor, Debustrol, Citron a Harlej).

Pro mě to byl neskutečný zážitek a ještě teď jsem se nevzpamatovala z toho, že mi bylo ctí vidět určité skupiny naživo. Bylo to nádherné. Já osobně jsem se nejvíce těšila na zahraniční skupiny. Je těžké určit, která z nich byla nejlepší...to je spíše otázkou vkusu a osobních preferencí. Nebylo to jen o hudbě, hudebníci předvedli i skvělou show. Za mě byli nejlepší Powerwolf. Jde o německou skupinu, jejichž texty jsou většinou o vlkodlacích a nezřídka obsahují i křesťanskou tématiku. Jejich zpěvák Attila Dorn pochází z Rumunska a studoval klasický zpěv. Musím uznat, že jeho hlas je nepřekonatelný... nikdy jsem neslyšela krásnější hlas. I naživo je tak přesný a ten jeho rozsah! nemám slov...

Protože na festivalu bylo dost stánků a já vlastním jen jedno tričko s tvrdší skupinou (Škwor), tak jsem se rozhodla zainvestovat. Trička stála více, než lístek na festival, a to mi pokaždé dali slevu! Chtěla bych mít svoji sbírku, ale nemusí být kdoví jak velká.

Pokaždé mě večer bolelo úplně všechno, ale když začali hrát můj oblíbený song, naprosto jsem ožila bolest nebolest. Každopádně to za tu bolest rozhodně stálo. 

[sport-pomaha]

TransContinental Race 2017 TRCNo5cap123 – Jak jsem ho prožil já. - díl druhý ( asi ještě delší a třeba i nudnější, ale prostě toho mám v hlavě tolik :-) ) www.sportpomaha.org/benjamin #TRCNo5 , #TRCNo5cal123 @koloshop.cz @scapin.cz.sk Den pátý: Je ráno, budík jsem si pořád neřídil, normálně proto, že mobil nefungoval, jen ten obr s těmi rezervními bateriemi překážel a tížil mě, ale tentokrát vím, že musím vyjet až za světla, když mi předek nesvítí a tak i první probuzení ignoruji a spím dál. Za chvíli slyším štěkání. Nějakému psovi se nelíbilo, že mu ležím v jablečném sadu, který má hlídat a vstávám, balím se a do ranního slunce jsem vyrážím dál napříč severní Itálií. Jedu a lituji, že jsem si nemohl udělat žádné foto na Monte Grappa. Nejspíš se sem už nikdy nepodívám a když tak třeba nebude tak krásně vidět. Prostě je to škoda – budu muset ukrást zveřejněné fotografie ostatních . Jedu asi nejblíž moře za celou dobu závodu, ale žádné nevidím. Vím ale podle mapy, že mi jsem blízko a že jsem fakt neskutečně nízko. Projíždím nějaká městečka, jejichž Italské názvy jsou pro mě španělská vesnice. Pak vjedu do města Latisana vidím jeden obchod s "mobilama!, druhý ……….. No co – koupím si mobil, budou fotky a informace . Zalezu tam, pěkná mladá slečna prodavačka ale umí anglicky ještě hůř než já a to je co říct a říkám, že chci nejlevnější mobil s androidem. Chvíli to trvá. Kupuji nějaký Alcatel za 100 Euro. Dám jí svůj starý ať to nějak vymění a nastaví. Vylezu z obchodu a hledám cykloservis. Nacházím ho brzy a prodavač mě hned spojuje s TRC závodem a přeje mi mnoho štěstí a gratuluje, že jsem zatím dojel až sem, moc mě tím potěšil :-) Cítím se strašně pyšný a maximálně sebevědomý . Ptám se, jestli má přední světlo na moje baterie, mám 4 rezervní. Naštěstí má skoro stejné jako já, sice jen jedno, ale má. Utrácím dalších 25 Euro, ale s pocitem, že mi dal 15 slevu mě to tolik netrápí a mám další radost. Půjčím si nářadí, zkontroluji různé šroubky, utáhnu hrazdu a jedu zpátky do mobilárny. Slečna naznačuje, že je vše Ok a vše jde jak má. Žádám jí ještě o nabití mojí powerbanky a mého nového mobilu a jdu na poštu. Vezmu lístek, asi jako v Teplicích na hlavní poště a čekám. Skoro hodinu , ale aspoň je tu klimoška a venku skoro padesát . Jsem na řadě a žádná z úřednic neumí anglicky vůbec. Není jednoduché je přesvědčit a vysvětlit, že posílám balík do Čech, prostě balík s mobilem, držákem, bateriemi a světlem. Že nechci pojištění a potřebuji od nich box ( krabici :-) ). . Vyplňuji podací lístek, odhaduji, co je asi v italštině jméno a co adresa, co odesílatel a co adresát. Další, skoro nepřekonatelný problém je moje zpáteční adresa. Nemám žádnou – špatně !! Napíšu tam svojí, tedy stejnou jako adresát – špatně !!! Ptám se na adresu pošty – špatně !!! Prostě to nemá řešení. Napíšu tuto ulici, nějaké číslo a byl klid . Říkám jí ( nebo spíš ukazuji ), že kdyby se to náhodou vrátilo, ať to hodí do koše. Konečně se usmála. Lidi za mnou nervozní, na poště Italiano jsem asi hodinu a půl. Vezmu nový mobil a mizím s pocitem dvou a půl hodin ztráty za mobil a dalších čtyř za nemožnost jet ve tmě pryč z města. Jedu pár hodin, zastavím i Lidlu, kupuji klasiku salám, sýr Ice coffe, kolu, vodu, tyčinky a navíc i ananas – parádně mi ta krabička sedí v hrazdě a tak ten jím za jízdy :-) Na další benzínce vytáhnu mobil, je tu wifi – nastavím a pokecám – konečně budu s někým mluvit . Chci se připojit ke google a nic, nejde. Moje heslo ???? Sakra jak to jen bylo ??? Google mi píše sms na moje číslo a nic nepřichází. Bádám a dopr….. no to je. Nadávám si do troubů a blbů :-( :-(. Slečna prodavačka mi sem dala tu předplacenou kartu. Neznám její číslo, nemám na ní moc minut a ani asi data. Tímto děkuji Vlaďce, Lence a kamarádovi Ži Ža za dobití předplacené karty :-). Nemám jediný kontakt, nemůžu se připojit ke googlu ( nepamatuji si heslo - používám to jen při změně mobilu :-( ), ten toto číslo ignoruje. Naštěstí funguje FB – nastavuji a píšu několik mssngr pošli mi svoje číslo. Jedno přichází, zavolám sestře. Toto číslo nějak distribuj, bude moje po dobu závodu. Konečně můžu fotit, sice nejlevnější mobil, ale nějaké foto to udělá . Přejedu do Slovinska a valím to do Julských Alp, vpravo Posojna, jedu přes sedlo Strednaja Gora, V tom vedru ……….. to je kopec. Je mi horko, ale předjíždím dva kolegy, takže povzbuzení :-). Nahoře se ke mně asi na 5 km přidává místní cyklista, sleduje ten závod a čeká tady na nás a vždy kousek s někým jede a povídá. Mluví trošku rusky, anglicky a chorvatsky – v pohodě pokecáme. Říká, že tam nahoře je 47 °C. Sjíždím už sám do Ljubljaně, je po osmé, ale začíná se strašně rychle stmívat. Bude pořádná bouřka. Jsem venku z města a co to ? Na silnici značka zákaz vjezdu cyklistů. Bojím se tam vjet. Vedle policisté měří rychlost, ptám se kudy a oni řeknou jeď tudy a ukazují přes tu značku po hlavní. Ok. Jedu. Vlastně už je úplná tma a vlevo to blýská jak od foťáků paparazzi , zvedá se silný vítr a já kontroluji stříšky kam se vrátit, když to přijde. Míjím benzínku. Zatočím tam, je úplně mega rozsvícená, ale zavřená. Spustila se šílená bouřka já jsem pod střechou . super !! Je půl desáté, lehám si před hlavní dveře pumpy, protože to je jediné místo, kam vítr nedofoukne kapky a kroupy. Usínám a v tom přišla silná hromová rána, cítil jsem otřes i od země. Ten otřes spustil na pumpě alarm – příšerný odporný silný zvuk, který vydržel asi 5 minut. Nic se dál nedělo, tak jsem usnul. Za chvíli mě vzbudí místní policie. Ptají se mě jestli mám nějaký problém, že museli přijet kvůli tomu alarmu a že tu můžu být a je OK. Ještě při odjezdu se omluvili za vyrušení a znova se ptali jestli něco nepotřebuji. Skvělý přístup policie, říkám si. Je asi 22:00. Mám pocit, že jsem dnes ztratil alespoň 100 km a tak nařizuji budík na 1 ráno a s pocitem že jsem toho zažil opravdu dost a zítra se rozjedu k výkonu usínám. 250 km 1584 výškových metrů a 874 m n.m. nejvyšší bod. Den šestý: Vyjíždím ve dvě ráno. Jede se fajn. Maribor, Slovenská Bistrica, směr Ptuj a zase ty značky o zákazu. Snažím se to objíždět, štve mě to. Hnusná cesta, chvílemi i polňačky a vidím kolegu Dragana ze Srbska jak to mydlí v zákazu a za chvíli nějaká babka s "taškama" na řídítkách. Vylezu k silnici, přehodím kolo přes svodidlo a předjíždím Dragana. V Ptuji máme fanynky . S jednou si u snídaně povídám a fotím a jedu do Maďarska. V Maďarsku mi najednou připadají strašné silnice a trošku jsem nadávám ( já bláhový , jak si na ně pak vzpomenu ) Na hlavních tam byly všude ty zákazové značky a tak to objíždím. Ve vsi nakupuji ledovou kávu, otevřu to a ono to je mléko . Maďarština, to je veselá věc :-). Vedlejší silnice jsou dost nekvalitní a nekonečně rovné. Připadám si jak v americkém filmu, kdy jsou vidět cesty na desítky kilometrů dopředu. Je to nuda. Ten den předjíždím Dragana asi 6x a docela mě to štve. On ty zákazy kompletně ignoruje a já pořád někde hledám a mapuji. Trošku jsem se s ním sblížil, je také z té chudší části Evropy, také nemá naditou prkenici a taky neumí moc anglicky. To ještě netuším, že se budeme potkávat až do předposledního dne docela pravidelně. Jezdí proti mně pomalu, ale skoro nespí :-). Je mi vedro, odpoledne v parčíku na dvě hodiny usínám a jedu dál. Dojedu do Komárna a strašně se těším na Slovensko. Mám ho moc rád, znám to tam a rozumím :-). Dunaj je tu obrovský, na cestě ho po pár dnech přejíždím podruhé a opravdu neskutečně narostl. Potkávám tam Španěla ( už neznám jeho jméno) uvidím ho ještě na hranicích mezi Srbskem a Makedonií. Jel jsem dnes daleko a dlouho a asi jsem trošku tu ztrátu dohnal. Nařizuji budíka a za pumpou si lehám do trávy. Zase bez spacáku, je strašné vedro. 402km 1848 výškových metrů a 536 m n.m. nejvyšší bod 0m nejnižší bod. Den sedmý: Plán je jasný. Přejet Nízké Tatry, Vysoké a CP3 a dojet do Popradu, kde se vyspím v peřině . Od rána to nejede . Do Zvolena je to nekonečné, pak mám nějakou šílenou zkratku přes kopce kole B. Bystrice. Pak zase narážím na zákazy a objíždím to přes vesnice, je to furt nahoru dolu a vůbec to neubíhá. Vjedu do Nízkých Tater, ano tam kam jsem se tak těšil a přichází krize…….. pak to přechází na krizi všech krizí. Nejedu, jdu :-(. Cítím se úplně na dně. Prostě mizerně. Zkouším občas nasednout a po 300 metrech zase jdu. Přejdu sedlo pod Ďumbierem a napadají mě nejčernější myšlenky. Vzpomínám si na radu pořadatelů, nikdy to neskrečuj večer, vždy počkej do rána. Telefonuji Vlaďce, že to možná nedám, ale jasně slyším rozkaz „Odpočiň si a jeď!!!“ :-). Zkouším to. Hybe, Východná, Važec – konec:-(. Nemůžu už ani metr, jedu rychlostí asi 12 km/h a připadám si jako troska. Je brzo, světlo – penzion, sprcha, konečně teplé jídlo a spát. S majitelem se domluvám, že ráno pojedu, on řekne, že ani omylem, že mi kolo odemkne tak v půl sedmé. Jsem unavený, asi jsem to včera přehnal, neprotestuji. 269 km 2740 výškových metrů a 1231 m n.m. nejvyšší bod – sedlo Čertovica. Den osmý: Ráno přijdu ke kolu a mám měkké zadní :-(. Po prohlídce usoudím, že jde o tutéž díru z Německa. Znova dám gel nafouknu a jedu. Kolo není moc tvrdé, ale neutíká. Jedu do Vysokých Tater na Sliezsky Dom ( asi nevyšší silnice na Slovensku ), kde je CP3. Spal jsem dlouho, ale krize stále trvá, nejde to – vůbec. Je mi blbě, ale už nemám ty myšlenky na skreč – to je pozitivní. Zjišťuji, že jsem před penzionem zapomněl pumpičku – ta únava. Jsem nepozorný . CP3 – jsem skoro tu. Čeká tu na mě Zbyněk, člen kontroly. Fotky, video a jeho pár slov mě neskutečně nakoplo, asi to ani neví, ale strašně moc mi pomohl. Je tu nádherně. Tatry jsou překrásné. Kafe a už pozitivně naladěný dolů do Popradu. Zajedu do servisu dofouknout a koupit novou pumpu. Servis patří panu Nazarejovi a byl zde osobně. My starší :-) víme, že to byl skvělý Československý cyklokrosař. Nafoukne, ale tmel nevydrží, při tlaku nad 6 ATM to utíká. Navrhne výměnu a po určitých peripetiích s lepidlem  to vymění. Jeho paní mě nakrmí těstovinami :-) - děkuji. Velká časová ztráta ale síly se mi vracejí . Jedu do Košic, trošku se obávám cesty, protože postupně jsou všude značky slepá a pak i nápisy oprava mostu. Říkám si, nějaký most přelezu, ten bude přes koleje a nebo potůček. Už tam jedu sám, bez aut, ale pořád tak nějak věřím. Ajajajaj – vodní nádrž Ružín – šířka jako kráva a most v opravě oplocený jako NASA. Volám na hlídače a ten mě ochotně pouští – mám kliku a najednou cítím, že už mě nic nezastaví, že do cíle dojedu i kdybych si měl někde koupit nové kolo. Prostě JO!! V Košicích nakupuji společně s Anglickým kolegou ( Tom, nebo Dan – pletli se mi :-)) a pak přes kopce, které jsem nečekal zase do Maďarska, znova kousek Slovenska kolem jejich nejnižšího místa, řeky Bodrog, Zas Maďaři, louka za pumpou – moje klasika, cítil jsem se tam bezpečně a spánek. 246km 2658 výškových metrů a 1700 m n.m. nejvyšší bod – Sliezsky Dom.

[saibhaktabrasill]

Czech 01.JAN.2019 Om Sri Sai Ram Sáí inspiruje – 1. 1. 2019 Každý rok, od začátku lidských dějin, dávají lidé velkolepé sbohem starému roku a vítají rok nový! Co se děje během roku? Pouze zoufalství a stres, nervozita a paralyzující strach. Použijte nastávající rok k dotazování a objevování toho, jak můžete získat nepřetržitý mír! Lze ho získat pouze skrze lásku! Mír je plodem na stromu života! Bez ovoce je strom jen neplodný pahýl, který nemá žádnou hodnotu ani platnost. Toto ovoce má hořkou slupku, která chrání a udržuje sladkou dužinu! Když slupku odstraníte, můžete ochutnat sladkost dužiny a získat z ní sílu. Tuhá slupka je symbolem šesti zlých vlastností, které obalují milující srdce každé lidské bytosti. Jsou to chtíč, hněv, chamtivost, připoutanost, pýcha a nenávist. Když odstraníte tento obal a dostanete se ke sladkému uvnitř skrze těžkou a vytrvalou praxi, získáte mír, po kterém všichni toužíme. Tento mír je věčný, neměnný a nepřekonatelný! Promluva z 1. 1. 1971 Sathya Sai Baba www.sathyasai.org #sathyasai #saibhakta #dailysaigram #saimaa #sathyasaibaba (em Rio de Janeiro) https://www.instagram.com/p/BsGtzoLgEpT/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=ho736f3iw53t

[lookisfree]

Cestovatelsky nepřekonatelný rok 2016

Minulý rok byl legendární. Oslavila jsem třicítku a navštívila jsem 13 zemí. Ne že bych chtěla soutežit sama se sebou, ale tenhle rok asi těžko překonám :-).

1. Náš první výlet za hranice byl na začátku února. Jeli jsme se podívat do studeného ale krásného Gdaňsku v Polsku. V únoru jsme také navštívili už podruhé Maroko, kde jsme se ohřáli jen trochu, protože jsme byli i v horách Atlasu a tam na nás čekal sníh.

2. Na začátku jara se nám naskytla příležitost podívat se na sever Itálie, okolo Benátek a do krásného městečka na okraji Alp, Bassano-del-Grappa. Itálie je vždycky dobrý nápad, kdekoliv, kdykoliv.

3. V Norsku jsme vyjeli na pár výletů spolu s kamarády, vydali jsme se třeba do kopců nad Atlantickou cestou.

4. Než jsme Norsko opustili, udělali jsme i větší výlet na jih do Stavangeru, kde jsou dlouhé bílé pláže, kterým Jenda na pár dní říkal domov, já jsem s Tárikem odjela lodí Hurtigruten zpátky do Trondheimu.

5. V červenci měli naši kamarádi ze Španělska svatbu. Kromě Barcelony a jihu Španělska jsme navštívili i Portugalsko. Krasové pobřeží v kraji Algarve a Lisabon nás maximálně nadchly!

6. V srpnu jsme sbalili kufry a krosny a přestěhovali se do Singapuru. Po 14 dnech jsem odjela na dovolenou na Srí Lanku, jízda vlakem třetí třídou čajovými plantážemi bylo to nejzapomenutelnější.

7. V září jsem vyrazila na dobrovolnický pobyt na Sumatru, kde jsem spolu s dalšíma Čechama sbírala odpadky na plážích ostrovů Pulau Banyak a kde jsme dva týdny strávili v džungli. Získala jsem spoustu nových kamarádů a úplně jiný pohled na svět.

8. S kamarádkou jsme se v říjnu sešly v Kambodže, kterou jsme projely a prostopovaly křížem krážem.

9. S Jendou jsme si párkrát dali rande v Kuala Lumpur, kde jsme se po mých cestách sešli, spolu jsme se jeli podívat také na čajové plantáže a džungli v Malajsii.

10. V listopadu jsem se sešla s přáteli v Thajsku, poznali jsme sever i pláž a naučila jsem se na skútru. Sama jsem z Thajska odjela do Laosu, kde jsem se na skútru bloudila po horských vesnicích. A s manželem jsme tam strávili i Vánoce. Na Silvestra jsme byli zpátky v Singapuru. A i nový rok začal slibně, cestováním po Barmě a Vietnamu.

Ráda bych napsala něco oduvšenělejšího o tom, jak jsem za všechny cesty vděčná a kolik jsem se toho dozvěděla a naučila, ale jsem teď zpátky v ČR, v Evropě, v civilizaci a jsem pořád trochu mimo. Určitě mám v plánu se jednotlivým výletům ještě věnovat. Krásný zbytek víkendu.