#oslava

[pivnivila]

[prazske-metro]

50 let metra!

[kralovna-ne-stesti]

Mrzí mě, že mám s babičkou špatný vztah.

Pamatuju si přesně ten okamžik, kdy se to stalo. Už nevím proč, ale jednou na mě začala ječet, že jí nejsem rovna. Že jsem někdo míň než ona. Hluboko se to do mě zakouslo.

Když jsme před skoro měsícem na rodinné oslavě oznamovali, že čekáme dítě, neřekla ani půl slova a celou dobu se dívala do mobilu. Nezájem. Slyšela to moc dobře. Za celej zbytek večera nám ani mě neřekla nic, nezeptala se na nic, nezajímala se ani o mě ani o dítě, termín, pohlaví, jméno... nic. Jinak se bavila s ostatními normálně. Jedinkrát mi od tý doby nezavolala, nezeptala se, neprojevila sebemenší zájem.

Nebudu lhát, děda taky nereagoval a druhá babička zareagovala stylem, že ona čeká taky haha a zase se bavila dál o jiným.

Tuhle jejich reakci odignorováním jsem napůl čekala. Vypadalo tak i naše oznámení zásnub. Kdo to nesl těžce byl můj muž a extrémně moji rodiče. Jak nikdo z mých prarodičů nic neřekl, ani nepogratuloval, táta se zasekl a začal na ně hlasitě: "Slyšeli jste, co vám teď řekli? Slyšeli jste to??" A můj manžel začal opakovat: "Jsme těhotný, my jsme těhotný, těhotný!" Nic. Jak říkám nezájem.

Takže jsem se rozhodla, když se nezajímají, ani dítě neuvidí. Žádná návštěva kdy se jim zachce, žádný ukazování svým známým... až my řekněme, že můžou, tak teprve.

Od té doby mi druhá babička zavolala jednou a snažila se "omluvit" (spíš jí teta sjela) a jednou mi zavolal děda. Měla jsem radost. Hovor trval skoro 2 minuty. Pak jsem se dozvěděla, že mu vynadal táta, že se o mě vůbec nezajímá... proto volal, ne sám od sebe. Každopádně ta babička... nulový kontakt.

A dneska na jiný rodinný oslavě byla ještě jedna těhotná, nějaká cizí paní kterou ani neznáme a on mi najednou říká: "Hele, tvoje babička se víc zajímá o těhotenství támhletý, místo o tvoje." No nezabolelo a nemrzelo mě to... ale jako jo, svým způsobem jo. A pak jsem byla na chvilku u babičky a tak se mě teda zeptala, co nám má koupit pro dítě k vánocům, prý nějakou dečku... upřímně jsem jí řekla, že si všechno koupíme a hlavně vybereme sami, navíc deku máme. A jestli chce něco pro dítě, může přispět, my to vybereme a koupíme a bude to od nich, jinak ne (děda mě naštěstí podpořil, babička se už v ten okamžik urazila a nafoukla). A pak na mě udeřila, že teda jak se mám, tak říkám, že mi je pořád špatně, už půl roku mi je zle a ona se znovu urazila a ohradila slovy: "A jak to mám jako vědět, když mi nic neřekneš!?" A já prostě odpověděla: "Protože se mě na nic neptáš." Ticho. Uražená potřetí. "No tak se ptám teď." Ale ve skutečnosti už se mě vůbec na nic zase nezeptala...

No, a tahle nějak "vratký" to je od tý první hádky, kdy bylo potom milion podobných přihod. Opravdu mě mrzí, že když ji třeba zahlédnu v krámě, že k ní ani nejdu... a otočím se jinam. Radši.

Je mi to teď líto, protože nechápu, jak je to všechny nemůže zajímat. Jak jim my - jich všech první vnučka ze všech a jich všech první pravnouče, můžeme být tak kompletně ukradený. Jako bychom byly cizí.

Je... je mi to prostě asi přes všechno moje přesvědčení líto. Že se nezajímají o mě, mi je jedno, na to jsem zvyklá. Ale že se nezajímají o moje dítě mě nějak dostává...

[mist-the-wannabe-linguist]

Stejně to nejlepší na dnešku bylo sledovat naši sousedku, co prožila padesátá léta jako dcera politického vězně a nikdy se nesmířila s komunismem, jak tancuje po pokoji se šampaňským, slzami v očích a úsměvem od ucha k uchu

[alexvacice]

Největší problém malejch rodinnejch oslav je, že nemáš možnost si dojít na to silně potřebný cíčko.

[mezimraky]

poezie je forma autismu

[mujsilenejdenik]

Ondyno na sezení se mě můj psychiatr zeptal, jestli mívám sny. Odvětil jsem, že ano a pravda je, že někdy docela dost divoké. Zrovinka v noci na dnešek se mi zdálo zhruba tohle: Jedna holka, kterou jsem kdysi učil mě pozvala k nim domů na nějakou rodinnou sešlost. Ani nevím proč. V tom snu jsem nevěděl, co je důvodem oslavy, nebylo to řečeno.

Sešlost - oslava probíhala v jakési zahradě. Bylo tam spoustu lidí a mezi nimi, to se podržte, Vlastík Harapes. Vlastík Harapes ležel natažený na lavičce a pil pivo. Hodně piva. Všude kolem něj se povalovaly prázdné láhve. No a když jsem procházel kolem pana Harapese, hodil po mě flašku od piva, která se mi roztříštila o záda a zranila mě. Všichni z toho byli dost vykolejení, já nejinak. Navíc mi začala téct krev a záda mě bolela. Krom toho mi pan Harapes zničil úplně nové sako.

Začal jsem na něj řvát jako proč to udělal a pohrozil jsem mu, že ho udám na policii za ublížení na zdraví. V tom se tam objevila moje máma a řekla mi, že jestli udám pana Harapese, do smrti už se mnou nepromluví. Jak to všechno dopadlo nevím, protože zrovna ve chvíli, kdy jsem začal mámě oponovat a řekl jsem jí, že si tohle přeci nemůžu nechat líbit, zazvonil mi budík.

Takže tak. Do snáře jsem se radši nedíval, co znamená, když po vás baletní mistr hodí flaškou od piva, neměl jsem na to odvahu.

[takovanormalnielie]

10.2.2024

Je to za mnou. Táta oslavil nádhernejch 80 obklopen přáteli a rodinou a byla to přímo grandiózní oslava. Nádherný prostory, raut, promítání a přátelé. Budu patetická, ale ta láska a přátelství, což je jeho celoživotní motto, se ukázaly jako ty nejdůležitější věci, co v životě můžeme poznat. Nakráčela jsem tam jako diva, sebejistá, nádherná a sexy. Reálně jsem byla spíš vyklepaná, nervózní a štěněčí oči like roztomilá, ale všichni to vzali ok. Ženský mě zasypaly komplimenty a chlapi neměli slov. Podařilo se mi navázat dvě starý přátelství, což mě ohromě potěšilo a nemůžu se dočkat, až spolu podniknem nějakou akci. Bylo jim to fakt jedno. Moje víra v lidství získala dnes další body. Mám tendenci vidět černý scénáře a očekávat jen to nejhorší, protože se s transfobií setkávám pravidelně, ale ono to tváří v tvář mezi přáteli není tak beznadějný. Transfobie je často anonymní, nekonkrétní. Ve chvíli, kdy situace a osoby v ní naberou jasný kontury, se pomalu rozpíjí a vyprchává. Koneckonců je to primárně strach a teprv z něj plyne ta nenávist a strachu se dá úspěšně čelit expozicí. Nenávist pak nemá šanci zakořenit.

[nejene]

Nejene a pampelišková taška

Část první: úvod a samotná taška

Aneb rozhodla jsem se změnit svůj klasický postup, kdy něco vytvořím a nakonec si o tom udělám jeden post. Tentokrát budete moct sledovat přímo můj tvořící postup, jelikož budu dělat průběžné příspěvky. Protože mám spoustu fotek a myšlenek z procesu se kterýma bych se velmi ráda podělila. A taky proč ne.

Takže krok první - nápad. Ten tentokrát vznikl tak, že jsem na pinterestu viděla fotku tašky s velkou pampeliškou. V rámci ležení v posteli s teplotou jsem zatoužila po vlastní. Takže vznikl plán.

Krok druhý - shromaždění pomůcek. Takže sposta výletů po papírnictvích a galanterkách. Ještě štěstí, že je v Olomouci všechno tak blízko v sobě. Jinak ne té fotce určitě není všechno co budu potřebovat, ale to zjistím teprve v průběhu (už teď tam chybí třeba drát)

Krok třetí - na výrobu tašky člověk první potřebuje tašku. Původní plán byl nějakou koupit, ale pak jsem došla k závěru, že sehnat správný tvar, velikost i barvu je dost nemožný úkol. Takže se plán změnil na to, že si tašku ušiju. Našla jsem si tenhle návod, který mi přišel moc fajn (i kdyžjsem si ho malinko pozměnila). Akorát jsem si musela přepočítat rozměry vzoru, protože jsem ji chtěla trošku větší. Pak jsem si části překreslila na látku a vystříhala. Zatím krása.

Nyní ovšem přichází drobný zádrhel v mém plánu. Šití na stroji. V životě jsem to nedělala. Upřímně jsem si ani nebyla jistá, jestli je stroj, který máme doma funkční. Telefonicky jsem byla mamkou informována, že ano, je funkční. Ale mamka nebude celý víken doma, aby mi s ním poradila. Takže jsem se vrhla do samostatných pokusů. Které teda nevyšly. Byla jsem si podle videí dost jistá, že to navlíkám spravně, ale po začátku šití se vždycky hned zasekal. Takže jsem zvolila záchranou možnost - naložila jsem stroj do kufru a zamířila jsem k babičce.

Babička došla po chvíli snažení k závěru, ze mám špatnou nit a taky, když už jsme u toho, dost mizernou cívku. Po jejich výměně se stroj krásně rozjel a já se mohla vrhnout do prvních pokusů se strojovým šitím. A vlastně to šlo na první pokus dost dobře. Jako jasně, nemám to všude sešité úplně rovně a občas mi to uhne nebo tak, ale celkově jsem dost hrdá.

Podle (přibližného) následování návodu jsem se dostala k sešité tašce. Krása, oslava. Ale při jejím prohlížení a zkoumání jsem došla k závěru, že nedrží tvar kruhu úplně tak, jak bych chtěla. Takže jsem přišla s kreativním řešením - prostě tam všiju drát. Myšlenka pěkná, ale dost blbě se na už sešité tašce prováděla. Tady vzikly ty nejkřivější sešití, co jsem provedla.

Ale co se týče držení tvaru, mělo to v zásadě požadované výsledky. Plus mínus.

Celkově jsem vlastně dost spokojená. Jasně, není to dokonalá taška. Ale vlastně je celkem pěkná a splňuje to, co jsem chtěla. Takže vlastně jsem se svým prvním šicím pokusem dost spokojená. Pokračování někdy v budoucnu, až zas něco udělám.

[videli-jste-tento-film]

tumblr nezná 380. filmů! aneb 50. statistika

Tento film z nové desítky je nejméně známý:

A tohle je komplet nově přidaná desítka:

Králové videa (2020) : nezná 88,7 %, vidělo 0 % (21. místo)

Válka barev (1995) : nezná 88,2 %, vidělo 3,9 % (26. místo)

Domestik (2018) : nezná 88 %, vidělo 0 % (28. místo)

Ošklivá slečna (1959) : nezná 87 %, vidělo 1,9 % (36. místo)

Přísně tajné premiéry (1967) : nezná 78,9 %, vidělo 0 % (104. místo)

Žiletky (1993) : nezná 76,9 %, vidělo 3,8 % (121. místo)

Karel, já a ty (2019) : nezná 75 %, vidělo 3,8 % (139. místo)

Chvilky (2018) : nezná 72,5 %, vidělo 9,8 % (161. místo)

Zítra se bude tančit všude (1952) : nezná 69 %, vidělo 3,4 % (191. místo)

Golet v údolí (1995) : nezná 54,4 %, vidělo 7 % (295. místo)

náhodné poznatky:

ráda hledám spojnice mezi filmy a tady to půjde taky – ve dvou civilně laděných low budgetových filmech (Chvilky; Karel, já a ty) hraje Boková, ve dvou černobílých filmech (Ošklivá slečna, Přísně tajné premiéry) jde o lidi v brýlích, kteří se nečekaně připletou ke zločinu, Golet v údolí je o dávno ztracené době a Válka barev je z doby, kdy bylo potřeba vysvětlovat, co je paintball, Zítra se bude tančit všude je oslava komunismu, zatímco Králové videa a Žiletky jsou o životě v komunismu... a pak je tu Domestik a do toho se radši vůbec nepouštím

do síně neslávy vstoupila další žena (Beata Parkanová: Chvilky), celkem je žen-režisérek neznámých filmů už 27

dva nové filmy z padesátek znamenají, že už i tuto dekádu začínají požírat filmy neznámé; doteď to byla asi nejznámější dekáda, protože pohádky

osobní skóre: viděla 1 | neviděla 2 | neznám 7

musím se přiznat k hrozné věci – u Karel, já a ty jsem hlasovala pro ano, protože jsem si to spletla s úplně jiným filmem, a to ještě navíc nevím s jakým

viděla jsem Chvilky a doporučím je, je to takový tichý film o ničem, ale vím, že mě to oslovilo

hned několik filmů působí hodně zajímavě, Králové videa mají boží už i trailer a jsou na ivysílání, takže je větší než malá šance, že se na některý film dokonce i podívám

To jsem se rozjela... Tak zase příště.

[archeamajuar]

Rodinná oslava. Děda vypráví, jak šel na hory. V restauraci si objednal držkovou polévku. Ovšem nevšiml si, že ji nenabízejí v tradiční podobě, ale s hlívou ústřičnou. Když dědovi polévku donesli, zjistil,

že se tzv. přehlívl.

[andreachadimova]

oslava rýmu © team ream

když se rým spustí z chaosu jak rýma z plusu do minusu tekuté musí být lapeno plenou jedině tak se síla rýmu sama vsákne do papíru

toť doporučení všem jimž je verš volný absolutně volný

bez hlasového spřežení nepřežije nov

na rozdíl od spřátelených slov co si ve vzájemném jásotu troubí do sloních chobotů moudrost rýmového rachotu

volný verš řádek non grata budiž přibit na vrata za varlata!

[knize-strachkvas]

tak jsem viděla druhou dunu a narozeninová oslava na-barona feyda má stejnou vibe jako boj korunního prince jiřího s medvědem

[hubackovaviola]

oslava hojnosti 💛

[alexvacice]

Rodinná oslava znamená otázky typu:

A už máš prázdniny?

Z jakejch předmětů maturuješ?

Kdy máš přijímačky?

Kam ses hlásila na vysokou?

A na kterej obor chceš nejvíc?

Vzali tě už někam?

Z jakejch oborů maturuješ?

Kam ses hlásila na vysokou?

A co kluci??

[detaxe]

matilda oslava 3