#nebudeme ticho

[dajana-natasha]

Protest dnes na Dolnej Bráne a na Hlavnej v Košiciach. Bolo tam veľa dobrých rečníkou hlavne jedná pani učiteľka Eva Wolfová, ktorej slova vo mne veľmi rezonovali.

Priďťe, choďťe, stále protestujte.

Protest today at Dolna Brána and down Hlavna in Kosice. There were lots of great speakers especially a teacher Eva Wolfová, who's words resonated in me greatly.

Come, keep going, keep protesting.

[abby118]

Viem, že toto nie je môj bežný príspevok a taktiež, že tento blog nečíta veľa Slovákov, ale týmto by som sa chcela poďakovať všetkým, ktorí sa zúčastnili dnešných protestov.

[onaras-oficialni]

Den 6 - Pavučiny

Běžnými cestami to do Státub trvá týden. Po Stezce jenom dva dny.

Z Bílé pevnosti vyráželi za svítání. Asi po hodině cesty je Myrya zastavila a nasměrovala je na zdánlivě náhodnou mezeru mezi stromy.

„Nezapomeňte,“ připomněla jim, „držte se v řadě. Neztrácejte z dohledu toho, kdo jde před vámi. Nemluvte, nekřičte, nebroukejte si,“ – po téhle poznámce Johanna protočila oči – „když budete nutně potřebovat něco říct, zašeptejte to. Pokud někoho potkáme, buďte zdvořilí, ale příliš se s nimi nebavte.“ Nikdo se neodvážil jí odporovat. Vykročili mimo hlavní cestu, první Myrya, za ní Elentaya, Karlimdor jako třetí, pak Johanna, za ní Amanda a průvod uzavírala Mei.

První změna, které si Elentaya všimla, byl hmyz. Nebo spíš jeho absence. Posledních pár dní se vzduch jen tetelil mouchami, motýly a komáry. Teď však ať napínala své špičaté uši, jak chtěla, dříve všudypřítomné bzučení bylo pryč. Když se nad tím zamyslela, obvyklé zvuky lesa také zněly jinak. Jako by jejich malou skupinku někdo obalil vlnou a zadusil všechny zvuky okolního světa. Čím déle pokračovali sotva viditelnou pěšinkou mezi stromy, tím byla vrstva tlustší a tlustší a ptačí zpěv tišší a tišší, až nakonec umlkl docela.

Podrostem se za��ala plížit mlha a kmeny stromů z ní čněly jako výhružné prsty. Brzy se v ní ztratily zcela. Když Elentaya nahlédla Myrye přes rameno, viděla pouze bílo. Pěšina, kterou následovali, se z lesní půdy proměnila v holou skálu, ale i ona se zakrátko utopila v mlze. Jako by vše mimo ně přestalo existovat.

Ticho na nich leželo jako těžká deka. Elentaya by začala pochybovat, zda náhodou nepřišla o sluch, kdyby nebylo jejího vlastního přerývaného dechu. Chvílemi jako by se k němu přidávaly další zvuky, příliš vzdálené, než aby je rozpoznala, snad hukot větru, snad šumění příboje, snad hlas nějakého prastarého tvora. Když se ohlédla na Karlimdora, jeho zmatený pohled jí říkal, že je slyší také.

Snad šli několik hodin, snad několik let, ale náhle se z mlhy vynořila skalní stěna. Myrya je vedla podél ní až k ústí jeskyně a poté dovnitř. Tam konečně prolomila ticho. „Tady přenocujeme,“ řekla a sundala ze zad otep dříví.

„Je bezpečný tady rozdělávat oheň?“ zeptala se Johanna, „A mluvit už taky smíme?“

„Dokud nebudeme příliš hlasití, je to v pořádku. A oheň se postará o to, aby naše útočiště zůstalo bezpečné.“

„Takže čistě teoreticky,“ začala Johanna chystat hraničku, „bychom si na zítra mohli přichystat pochodně a to by nás chránilo na cestě? A třeba bychom si i mohli povídat?“

„To tě to mlčení tak moc zmohlo?“ protáhl si Karlimdor záda.

Johanna dramaticky vzdechla. „Nemáš ponětí, jak strašně jsem se nudila! Můj umělecký duch zmírá v nečinnosti.“ Vsunula do hraničky svou dlaň a nechala z ní vyšlehnout plameny. Dřevo zapraskalo.

„Nemluvě o tom, jak my jsme museli trpět bez tvého génia,“ přidala se Amanda k melodramatické scéně, „co to bude dneska, mistře? Hospodské odrhovačky, nebo epická píseň, ze které si pamatuješ jenom polovinu slok?“

V podobném duchu pokračovala debata po zbytek večera. Když přišel čas ulehnout, Elentaya s Myryou si vylosovaly první hlídku.

Chvíli seděly mlčky, ale zvědavost nakonec Elentayu přemohla. „Co je vlastně tohle za místo?“

Myrya se napila z čutory. „Pro začátek je to jeden z důvodů, proč se Beltanu ještě nepodařilo pořádně zmapovat. Jinak pořádně nevím. Ptala jsem se starších hraničářů a každý mi dal úplně jinou odpověď.“

„A co si myslíš ty?“ naléhala dál.

Myrya se zamyslela. „Podle mě to není tak úplně místo. Takový… prostor mezi místy. Je to jako… víš, jak se říká, že je někdo ‚na cestách‘? Víš, že je někde pryč, ale jinak nevíš nic. A tohle je podle mě podobné… jsme prostě na cestě. A máme štěstí, že tahle trasa je kratší, než kdybychom šli po obyčejných cestách.“

„Jak jsi v té mlze vůbec našla cestu? Vždyť nebylo vidět na krok.“

„Neumím to vysvětlit… nějaký šestý smysl?“

„Pavučina…“ řekla Elentaya zamyšleně. Myrya se na ni překvapeně podívala.

„Když se do pavučiny chytne moucha,“ vysvětlovala Elentaya, „pavouk vnímá, jak se pavučina chvěje, a ví, kde ta moucha je, i když na ni nevidí. A… a tyhle stezky jsou jako pavučina, která je natažená mezi větvičkami, ale nevidíš ji, dokud na ni správně nezasvítí slunce.“

„Pavučina… to se mi líbí,“ usmála se Myrya, „teď jen musíme doufat, že si nepřetrhneme vlákno, po kterém jdeme.“

„To už se taky stalo?“ vykulila Elentaya oči.

„Když si nedáš pozor… nechodím tudy ráda, hory jsou dost nebezpečné i bez toho, abychom se pouštěli mimo obyčejné cesty. Ale zatím děláme všechno správně, tak snad nám to vydrží i zítra.“

Zbytek jejich hlídky uběhl v tichu. Když je vystřídaly Amanda a Mei, uložila se Elentaya poblíž vchodu a poslouchala, zda se z mlhy neozve volání ztracených poutníků.

[spotsupstuff]

"chlapec žije" chceš mě zabít co LISDFHISDFDSF

LIDSFHSDF já si to pamatuji, jak sis na tom prve stála a taky, že se mi líbilo tvoje vysvětlení biologie (bio-mechaniky?) iterátorů, všechno to hezky zacvaklo do sebe *proč* by to fyzicky nešlo ... a samozřejmě na druhé straně je ta katarze, kde je necháš pobíhat svobodně, i kdyby jenom jako AU. (navíc s tvou hivemind tak je to dost zajímavé, to oddělení iterátora od zbyzku Mysli a potřeba být "kompletní" - a nenech mě začít mluvit o tom jak zbožňuji důsledky když se jeden dlouho nepřipojí do celé Hivemind, ty psychologické následky, prostě -cheff's kiss-)

Tyjo, taky, taky, Akers mě dost tehdy děsil - ačkoliv ne tak moc jako ta existenciální krize co se držela po dokoukání. Vím kterou myslíš, úplně na konci, jak stále hlídá Arku jelikož sama nemá jak ji poslat do orbitu, nedovedu si představit jak dlouho tam byla sama co se zbytek posádky pozabíjel. A JO!! Ta výměna těl byl takový první "a kurva" moment, že jde fakt do tuhého a takhle to funguje ... plus když našli s Catherine ty nahrávky původního Simona, že on byl tím prvním pokusem pro tuhle technologii. A samozřejmě to ticho na konci kdy Simon zůstal sám a v tom jeho posledním "Catherine?" slyším jak litoval toho, že v posledních chvílích se spolu pohádali ... rent free in my brain istg. A jo! WAU nebo konstrukční gel tomu myslím říkali ingame, těžko říct, asi to do určitý míry je antagonista, software/AI který začal samovolně dělat to pro co byl vytvořen? Udržet lidi naživu? Přeci jen WAU dalo Simonovu kopii do jeho nového "těla" ale taky to mutací stvořilo bytosti jako Akers (plus ta jedna lokace kde kvůli WAU všem explodvali ty čipy v mozku, fujky). SOMA je skvělá na pokládání otázek za co považujeme živost a lidskost a pak tě dá do situace kde ty tvoje názory otestuje tím nejvíc nepříjemným způsobem. Viz ti roboti, jež musíš odpojit pro kabel nebo ta jedna žena za kterou to WAU dýcha externími plícemi ... a žádá tě, abys ji nezabíjel ... the brainrot.

Moon mi připomína toho jednoho týpka co jsem zahlídl na mojí fyp, kterej si prostě pochoduje v Everglades bos. A samozřejmě, mokřadová štěnátka, nebezpečné nudle ... všechno se dá chytit alespoň jednou, ale pokud seš Moon a Nish tak to nejspíš chytíš vícekrát ke zděšení všech přihlížejících. Pokud jsou ještěři jako krokodýli se rozdělením čelisťového svalstva, tak může Moon úplně v klidu jednou rukou zavřít červené ještěrce tlamu jako nic. Bestie se snaží utéct zatímco ona ni sladce mluví jak je roztomilá.

Nish potřebuji terapii a ne od BetterHelp, ale dotáhnout ho tam bude potřeba ve čtyřech, možná víc

ŽIVOT JE HNEĎ V TEJ VETE, KARAMELKO NIEEEEEEEEEEEE

ja, s dvoma off string alternatívnymi vesmírmi po tom ako som povedala že niečo tak pohanské nebudem robiť:

GJKSLDMCKLMGLKD OCH JA BY SOM ŤA NECHALA, ŠTÍSTKO mám to rada keď ostatný dôdju ku svojim vlastným analýzam a potom mi o nich povedia. niekedy zistím že som šikovnejšia ako som si myslela pôvodne GJSDJCLKSJ ďakujem ďakujem, ale! možno preto som sa podvolila tomu off string nutkaniu kvôli tomu že s mojimi headcanons to sľubovalo že to bude zaujímavé a unikátne. joj tie blbostičky s Hivemind ma Tak bavia...

to snáď není možné on si hádam pamätá všetky mená v tej hre. ty Paskuda. ja tu cez hmlu čučím zatiaľ šo on bude vedľa mňa vibrovať so Znalosťami JGLSDCMLDSMKGL "a kurva" moment... ale hej, lepšie sa to kurde nedá ani nazvať. tie momenty na konci hry sú mi už dosť matné, ale tú hádku si furt celkom pamätám. minimálne tú hrôzu a bolesť čo potom nasledovala. nasty shit... ten fakt že teraz tam Simon je sám...- no ako videla som nejaké tie obrázky na tumblere kde sa Simon 2 vráti naspäť hore a nájde Simona 1 ale furt, no FUCK ja zabudla aké nechutné tie povtori sú </3 ← vygooglila si Akersa waugh ja si takú miestnosť nepamätám ah fuck čomu som sa ja vyhla.... ale njn, kondícia a "zmýšľanie" toho WAU ako AI... aiya..... pozoruhodné veci. chcem od nich zdrhnúť <3 všetky tie skúšky morality boli také hovadá, ten utuber ktorého som pozerala vždy nahodil taký výraz, joj chudáčik. nervy zo všetkých svetových strán

EJJJJJ TOHO TÝPKA TIEŽ POZNÁM!!!! blázon... totálne Mooncore ale, hej. Nish taki GJDSLKCMLLK sa od nej naučil... láska <3 a potom nájdu nejakého toho štrkáča (alebo čo za potvori to ten týpek varoval že nechitať a dať si bacha) a odskočia od toho ako mačky od uhorky. OU KEJ tá predstava že Moon len "drž klapačku" nejakého toho krokouša je trošénku desivá, môj rešpekt paní...... boha.. Moon je skrátka trocha zdravo šialená. "when you touch the grass a bit TOO much"

zavolať celú zasratú lokálnu skupinku aby túto zelenú skrinku dokopli do kresla u terapeuta jak sa patrí na rodinku, amen 🙏

[vasilzelenak]

COVID TEROR: Nebudeme ticho (TRAILER - Dokumentárny film)

[oxalistrichocalyx]

Labyrint

Bojím sa, že nikdy nebudem schopná ničoho lepšieho, než je toto. Nikdy nebudem schopná žiť lepší život, než je život závislého človeka; človeka, ktorý neustále siaha po uspokojení, po niečom, čo upokojí jeho nervový systém; po niečom, čo vyplní tú zývajúcu čiernu dieru vo vnútri.

Desí ma nevyužitý potenciál. Cítim, že každým dňom len plytvám svojím životom. Mám pocit, že naozaj mám svetu čo ponúknuť, pretože cítim veci tak hlboko - vnímam všetko okolo seba tak intenzívne, prostredníctvom emócií, ktoré v sebe veľa ľudí necíti. No sama v sebe svoje životodarné pocity zabíjam drogami a alkoholom. Pretože tie isté pocity, ktoré ma dokážu dostať do výšin, ma zároveň dokážu zraziť na dno. Vo svojej racionálnej mysli dokážem oceniť hodnotu svojej vysokej citlivosti, no žiť s tým je iná vec. Všetko ma zasahuje príliš hlboko, tá bolesť je príliš silná a schopnosť vyrovnať sa s ňou je minimálna. A preto naháňam pokoj, ticho a tmu. Najviac ma desí byť sama so svojou bolesťou. Bez akejkoľvek podpornej látky. Bojím sa, že ju neunesiem - že nedokážem niesť ťarchu svojej existencie. A preto sa utiekam k zúfalým riešeniam, k takým, k akým sa utiekajú len zbabelí ľudia - alkohol a drogy. Pretože akokoľvek sa snažím si sama pred sebou obhájiť svoju závislosť, na konci vždy pravda vyjde najavo - a pravda je taká, že som zbabelá. Že sa tak strašne bojím čeliť svojej vnútornej temnote, že sa radšej otupím čímkoľvek, čo je mi v tom momente dostupné, len aby som nemusela cítiť tú bolesť vo svojom vnútri, ktorá ma prenasleduje na každom kroku. Ale to je tak beznádejný spôsob úteku, pretože týmto sa ešte viac dojebávam. V zúfalom úteku pred svojou vlastnou temnotou si o ňu vždy rozbijem nos. V konečnom dôsledku je to celkom ironické - chcem sa oslobodiť, nachvíľu utiecť, no drogy a alkohol moju bolesť len zväčšujú do neúnosnej miery. A tak si ma to, pred čím som sa snažila utiecť, nakoniec aj tak nájde, a to dokonca ešte výrazne znásobené.

Motám sa v tomto začarovanom kruhu už tak dlho, že naozaj začínam mať strach, že z neho nevyviaznem živá. Bojím sa, že premárnim celý svoj život takýmto spôsobom - zdrogovaná, opitá, cítim sa strašne, no byť triezva je ešte horšia predstava. Pretože aj keď je mi strašne, aspoň viem, čo ma čaká.

[moja--nesmrtelna]

Moja nesmrteľná - Kapitola 5

/toto je slovenský preklad my immortal, nie som autor tohto diela, len ho samozvane prekladám/

AP: PRESTA��TE flámovať! Ak flámuješ zamená to že si prepka alebo pózovač ! Jedny dovôd prečo Dubledeor nadeval je že ho bolela hlava ok a na vrchu toho bol nahnevaný na nich lebo mali sexxx! PS nebudem aktualizovať kým nedostanem peť dobrích hodenení !

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXX666XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX 

Dumbledore prinútil mňa a Draka aby sme ho sledovali. Krčal na nás nahnevane.

,, Vy ludakrisný blbci!” kričal. 

Začala som plakať slzy krve dole mojou bledou tvárou.Drako ma upokojoval. Keď sme sa vrátili späť do hradu  Dumbledore nás zoibral k  Profesorovi  Snejpvi  a Profesorke McGonagellovej ktorý obaja vizerali veľmi nahnevane

,,Mali pohlavný stik v Zakázanom Lese!” kričal rozohneným hlasom.

 ,,Prečo ste spravili takú vec, vy priemerný hlupáci?” pýtala sa Profesorka McGonagellová. 

,,Ako sa opovažujete?” vyžadoval Professor Snejp. 

A potom sa drako ozval. ,,PRETOŽE JU MILIJEM!” 

Všetci boli ticho. Dumbledore a Profesorka  McGonagellová stále vizerali nahnevane ale  Profesor Snejp povedal. ,,Pohoda. Veľmi dobre. Môžte ísť do svojich izieb.” 

Drako sme išli hore schodmi kým na nás učiteľky zízali. 

“Si v pohode, Eben?” Drako sa ma jemne opýtal. 

,,Áno hádam” klamala som. Išla som do dievčenského internátu a učesala som si vlasy a zuby a prezliekla som sa do nízko-ukrojeních pozem-dlhých čiernych  šiat s červenou krajkou a čiernych potpätkov. Keď som vyšla…. 

Drako stál pred kúpeľňou, a začal spievať ‘chcem len žiť ’ od Dobrej Šarloty. Polichotilo mi to, aj keď tam nemal byť. Objali sme sa a pobozkali. Potom, sme povedali dobrú noc a on neochotne odišiel späť do jeho izby.   

[kocourmokroocko]

Vrátila se éra vtipů ze sovětský okupace jako coping mechanismus, tak se taky přidám.

Posraně brzo ráno, osamělý rybář drkotá zuby u břehu řeky a čeká, jestli nějaká zabere. Najednou se jeho prut ohne vejpůl a vlasec napne k prasknutí. Rybář se prutu okamžitě chopí a začne navíjet. Po mocném zápasu jeho kořist konečně prorazí hladinu — je to zlatá ryba. Líně se houpe nad vodou, v jednom koutku huby háček, v druhém vajgl. Rybář v úžasu zírá na rybu. Ryba apaticky zírá zpátky.

"Tak jo, hele," prolomí ryba s povzdechem hrobové ticho. "Nebudem to zdržovat. Já sem vole sovětská zlatá rybička, zdarec-"

"Dobrý den," hlesne stále šokovaný rybář.

"-a splnim ti tvoje jedno blbý přání a pudem voba domu. Zazvonil zvonec, pohádky konec, bim bam. Jasný?"

Rybář se konečně oklepe z úžasu. Chvíli mu trvá, než si v hlavě zrekapituluje, co ryba právě řekla, ale když je hotov, zarazí se: "Počkej. Počkejpočkejpočkej. Moment, madam. Já, é, já jako neto, ne abych byl drzej-"

"Dals mi v pondělí ráno hák do huby, kreténe-"

"-promiň- ALE. Ale nemaj to bejt... jakože, slyšel sem ty pohádky. Nemaj ty přání bejt. Víš jako. Tři???"

Rybička si znaveně ploutví promne dokořán otevřené oko. Tohle bude dlouhý den. "Heleďse, madam," procedí unaveně skrz zuby, které nemá, "já sem sovětská zlatá rybička a na tydle kapitalistický vejmysly ti zvysoka seru. Splnim ti JEDNO přání, a ty budeš RÁD, a esli ne, tak se namíchnu a vylezu za tebou na břeh, a to nechceš, protože já sem sovětská zlatá rybička a mám už všechno v hajzlu. Naval přání nebo vypal."

"Dobře dobře dobře!", zvedne rybář ruce ve smířlivém gestu. "Pardon! Dej mi chvilku, dej mi chvilku..." mumlá překotně a usilovně přemýšlí, co by si mohl přát. Vše se mu zdá moc málo, moc riskantní nebo moc pomíjivé. Rybička dohulí vajgla a netečně ho odplivne do řeky. Odnikud se jí v hubě okamžitě objeví nový, opět skoro dokouřený. Rybář se raději neptá.

"Dobře!", zvolá konečně rybář. "Mám to! Poslyš, víš jak je ta. Ta válka, no, ta studená, mezi SSSR a USA? Hele, myslíš ty, že by bylo možný, aby, no, nebyla?"

Rybička si extrémně dlouze povzdechne. "Ty vole," procedí, "já jsem sovětská zlatá rybička. Já jako nevim, co sis myslel, ale todle je na mě STRAŠNĚ těžký, a je pondělí ráno, a neměla sem kafe, a nikdo nemá kafe, protože výpadky zásob, a esli mě budeš ještě chvíli srát-"

"DOBŘE DOBŘE DOBŘE," volá zpocený rybář. "Dobrý! Chápu! Promiň! Tak... tak... tak tohle! Já mám auto-"

"Snobskej hajzle."

"-mám auto, a vono je... no... ŠPATNÝ. A já bych chtěl, aby bylo. Lepší. Žere děsně benzinu, je pomalý, furt se rozbíjí a to ani neni tak starý, rachotí jak debil a sotva se v něm dokodrcám do práce. Myslíš, že bys ho mohla, to, vylepšit?"

Rybička si mne oběma ploutvemi spánky. "A-vrak-a-da-vrak, ó mocný. Jaký auto řídíš?"

"Moskvič 2140."

Rybička se ve své činnosti mnutí spánků zarazí. Chvíli je ticho.

"Ty vole, heleď..." zamumlá po chvíli. Z jejího hlasu je slyšet naprostá poraženost. Podívá se rybáři do očí a v jejím pohledu zví pomalý nákrok k duchovní smrti.

"Co tys to předtim mlel s tou studenou válkou?"

[sportestweirdo]

PREČO SI TREBA UDRŽAŤ REŠPEKT K SÚPEROVI AJ KEĎ JE TO ÚPLNÝ KOKOT

Šerm je gentlemanský šport. Neviem presne čím to je, možno je to dané historicky a možno je to tým, že si uvedomujeme, že máme v rukách zbrane a nechceme si navzájom ublížiť - fakt neviem. Ale to teraz nie je dôležité... Dôležité je to, že to tak proste je. V našom športe dokonca existuje pravidlo, na základe ktorého ak sa dopustíš "nešportového správania" ťa môžu vylúčiť z turnaja a môžeš dostať na nejaký čas dištanc (čierna karta). Stačí 1 nadávka súperovi, nepodáš mu ruku po zápase a končíš.

Napriek tomu, zopár krát som sa už stretol so šermiarmi, ktorí sa pohybovali veľmi na hrane toho, čo sa dá alebo nedá považovať za nešportové správanie - kokoti, ako by povedal klasik. A dnes si povieme o tom, prečo aj k týmto ľuďom si treba udržať rešpekt (neplánujem týmto článkom nikomu prehovárať do duše alebo sa ho pokúšať vychovávať, nebojte sa, sledujeme si čisto vlastné ciele ;)).

Niektorými slovami v slovenčine označujeme viacero významov. Pod slovom "rešpekt" v tomto článku mám na mysli niečo, čoho synonymom by malo byť slovo "úcta", nie "strach". Súpera sa nemáš báť (aj ja sa niekedy bojím, bohužiaľ), a ani ho nemáš nechať z rešpektu vyhrať. Ja som kedysi nerád šermoval s kamarátmi, nechcel som aby prehrali (dobre namyslene to znie :D ) lebo "čo keď na mňa bude naštvaný". A veľakrát som na tom prehral ja. Je to bullshit, kamaráti-nekamaráti, teraz ste súperi, na planši prebieha vojna a vyhráva ten lepší. Chápe to rovnako ako ty. A ak si človek, ktorý je naštvaný (aj takých poznám) na súpera, že chce vyhrať a porazil ťa... Tak sa asi nemáme o čom baviť. Ak nedošlo k porušeniu pravidiel, prehra nie je nikoho iného vina ako tvoja. Čím skôr si to človek uvedomí, tým lepšie.

Udržujem si rešpekt k súperom z viacerých dôvodov. Prvý je ten, že si ho skrátka zaslúži, bez ohľadu na výsledok zápasu. Stojí proti mne, prišiel si so mnou zmerať sily a vďaka nemu môžem robiť čo ma baví. Navyše, ak je od teba lepší a dokážeš si to priznať (väčšinou sa to prejaví tým, že vyhral zápas) a nebudeš to prisudzovať len "šťastiu", môžeš sa niečo naučiť.

Ďalší dôvod je fair play. Čo si všímam, tak až na pár výnimiek, nie je veľa šermiarov na vrcholovej úrovni, čo by chceli vyhrať bez toho aby porazili súpera. Krásny príklad tohto som videl vo finále majstrovstiev Európy juniorov v Novom Sade. Šermovali spolu Martin Rubeš (CZE) a Gergely Siklósi (HUN). Ten zápas bol extrémne vyrovnaný (dá sa pozrieť na YT). Obaja sú výborní šermiari, Rubeš minulý rok vyhral univerziádu a Siklósi majstrovstvá sveta. V rôznych momentoch zápasu, každý z nich trafil sám seba. Obaja si to priznali. Opakujem, vo finále majstrovstiev Európy v extrémne vyrovnanom zápase. Siklósi v predĺžení vyhral o 1 zásah. Bol to prístup a šerm 2 najlepších chalanov do 20 rokov v Európe. Alebo Jirka Beran (CZE), ktorý si vlastný zásah priznal na olympiáde - písalo sa o tom aj v mainstreamových médiách.

Samozrejme, šerm je veľmi rýchly a oko rozhodcu (dokonca aj s videom) nemusí zásah v danej chvíli posúdiť vždy správne. Každá strana si melie svoje a občas sa stane, že keď si po nejakom čase prehráme video, tak zistíme, že to nebolo rozhodnuté správne. Ale tieto situácie sú málokedy o tom, že by niekto chcel podvádzať, väčšinou svojmu pohľadu na vec na 100% veria obe strany a rozhodca rozhodne. V korde sa toto prejavuje najmenej, tam má hlavné slovo aparát. Vo flerete a v šabli má hlavné slovo rozhodca.

No a posledný dôvod čo mi teraz napadá je ten, že keby mi starší, skúsenejší a lepší šermiari neprejavili rešpekt, nikdy by som nebol tam kde som. Boli/sú to šermiari, pre ktorých som (bol) chodiaci terč. Nemal som im čo dať, šermom so mnou by sa oni nezlepšili. Mohli ísť šermovať s niekým iným, pre nich hodnotnejším súperom, ale šermovali so mnou. A na oplátku som ja šermoval so slabšími členmi ich klubu, ktorí zase mohli rásť na mne. Aj o tom je rešpekt.

Cez toto všetko si ale človek nesmie nechať skákať po hlave. Ak sa stretnem so súperom, z ktorého mám pocit, že cielene nepriznal, že trafil zem/sám seba, bol mimo planšu v čase zásahu alebo podobne, neprehrám na základe toho, že ja, poslušný truľko, budem pasívne ticho a jemu bude nabiehať skóre. No way, fuck you bitch, let you got it. Vtedy sa ozvať treba, aby na to rozhodca dával bacha a ak sa v zápase naskytne príležitosť, oplatím to rovnakou mincou.

Ale našťastie sa s tým nestretávam až tak často.

Okej, ale poďme sa pobaviť o formách disrešpektu, ktoré sú zle dokázateľne a až tak sa neriešia. Medzi takéto prejavy patrí napríklad fakeovanie zranenia, hádanie sa so súperom/rozhodcom, agresívny šerm s cieľom ublížiť a podobne. Ty vieš, že to čo robí ten človek neni OK, vie to rozhodca, vie to dokonca aj on - ale veľmi ťažko sa dokáže, že ho v skutočnosti ruka nebolí, napálil ti to do kolena cielene atď.

Otázka znie: "Prečo to súper robí?"

Má na to jednoduchý dôvod. Takéto správanie veľmi ojedinele prejavuje súper, ktorý vyhráva. Typické je pre tých, čo prehrávajú. Cieľ tohto správania je VYHODIŤ ŤA Z TEMPA. Na to si pamätaj.

Slovo "tempo" tentokrát používam vo význame "stav" alebo "rozpoloženie" do ktorého si sa dopracoval, nie ako "rytmus".

Ak dáš viac zásahov za sebou, tak si sa dopracoval pre seba samého dobrého tempa, ktoré sa súper pokúša narušiť vyššie spomínanými spôsobmi.

Čo s tým? Dostávame sa k hlavnej myšlienke tohto článku. Odpoveď znie... Nič. Vôbec nič. Samozrejme vysvetlím, aby to nezostalo vo forme ženského „nič“ :D

Prestavme si nasledovnú situáciu: Šermujeme základné kolo v skupine do 5. Idem so súperom, ktorý je favorit, napriek tomu sa mi podarí ujať sa vedenia. Vyhrávam 3:0. Šermujeme, zrazíme sa, rozhodca zastaví zápas a on zhruba sekundu po "halte" (stáť, medzinárodné turnaje sa rozhodujú po francúzsky) sa napriahne a na hulváta to najebe do mňa.

Rozhodca nereaguje, čo mám spraviť?

Prvá možnosť je, že sa budem sťažovať.

Začnem sa hádať so súperom, vstúpi do toho rozhodca, ktorý už predtým na danú situáciu nezareagoval, pravdepodobne svoj názor nezmení a aj keby, tak sa súper ohradí, že to bolo "tesne po stáť, bol to reflex a nestihol sa zastaviť". Samozrejme, môže sa stať, že by som niečo vyhádal a súper dostane žltú kartu (varovanie), ale tá pravdepodobnosť je veľmi nízka a aj v prípade úspechu sa mi to neoplatí. Ak sa pustím do tohto "fightu", tak bez ohľadu na to či niečo vyhádam alebo nie, investujem svoju energiu do tohto nezmyslu, sústredím sa na niečo iné ako na šerm a vyhodí ma to z tempa. Keďže je odo mňa lepší, tak pravdepodobne mi to otočí a ja prehrám (náskok v šerme ako som sa už nespočetne krát presvedčil, neznamená nič. Pokiaľ nie je koniec zápasu, stav je bezpredmetný).

Druhá možnosť je, že to nechám tak. Utrpí tým moje veľmi krehké ego (určite chápete, že je to rana jak sviňa :D ), čo si to dovoľuje do mňa bodať po prerušení zápasu. Ale to je všetko čo sa stane. Zásah po prerušení zápasu neplatil, vediem 3:0, on nevie čo so mnou, treba sa čo najrýchlejšie vrátiť na strehovú čiaru a využiť túto situáciu. On sa môže ešte začať hádať s rozhodcom, že či by mal zásah platiť, pravdepodobne nevyháda nič a ja do tejto debaty nezasahujem. Prinajhoršom zakročí tréner, ja sa sústredím na šerm.

Nie je záruka, že tento zápas vyhrám. Ale moje šance ak ja sa naďalej sústredím na zápas a som "na koni", zatiaľ čo on sa háda s rozhodcom a viac sa sústredí na to, ako sa so mnou biť miesto toho ako mi dať zásah, sú výrazne vyššie ako keby som sa z tohto tempa nechal vyhodiť. Udržím si voči nemu rešpekt (aj keď si ho vôbec nezaslúži) aby som vyhral. Nepristúpim na jeho hru, nebudem sa s ním hádať ani biť. Radšej ustojím pár bolestivejších bodnutí, kusnem si do jazyka a vyhrám. To bude skvelá náplasť na moje zranené ego :)

9 z 10 prípadov sa ti neoplatí hádať. Hrá divadlo so zranením? Nechaj ho kým dosimuluje. Háda sa s rozhodcom? Nechaj to tak, nech si to vybavia medzi sebou. Na svetových pohároch máš právo 2x požiadať o skontrolovanie na videu. Využi to, nech rozhodca rozhodne a ďalej sa o to nestaraj. Zachovaj rešpekt k rozhodcovi aj k súperovi. Súper sa môže hádať, byť agresívny, vrieskať ti do xichtu – nepristúp na túto hru. Napriek tomu, že on s tebou nejedná s rešpektom, ty si rešpekt zachovaj... A odíď ako víťaz zápasu.

Ďakujem za pozornosť.

S úctou,

Sportest Weirdo

P.S. Fotka nesúvisí s názvom článku... Práve naopak - fotka je z finále MSR2018, vybral som ju, pretože demonštruje, že bez ohľadu na to ako zápas dopadne, máme voči sebe #respect

[deadandsarcastic]

Zápis Devátý - LK2; Lišák s Bouří v Zádech

Jakmile lišák rozrazil dveře, naskytl se jim pohled na velice honosnou kancelář, nebo spíše konferenční místnost. Ale na názvu vlastně tolik nezáleželo, jelikož to stejně vypadalo jako místnost nějakého perského prince. Větší část lesknoucí se podlahy ze světlého dřeva zakrýval načechraný, huňaťoučký koberec rudé barvy, perfektně ladící s dlouhými závěsy až po zem zakrývajícími všechny okna. Kromě stolu s občerstvením, na němž se mimo jiné v ledu chladily láhve kvalitního šampaňského, hned vedle čokoládové fontány, se zde ještě nacházely jakési tropické zakrslé palmy, pohodlná křesílka s polštářky, malý pingpongový stůl, terč pro hraní šipek, kulečník, playstation, masážní křesla a miliarda dalších hovadin, které si sem pravděpodobně někdo natahal jen tak z rozmaru. Prostředku místnosti ale vévodil obrovský oválný stůl, okolo nějž sedělo šest nejvýše postavených lovců na této základně, kteří na sebe momentálně ječeli jako paviáni. „Říkám, že prostě musíme obětovat základnu!" povykoval afektovaným hlasem gucci gay, jediná známá tvář pro Luxiose a Draconii. „S tímhle se nedá nic jiného dělat. Chcete snad všichni poumírat? Já jsem na něco takového příliš mladý a krásný! A navíc - ještě jeden nákup v hodnotě dva tisíce euro na oficiáln��ch gucci stránkách a dostanu 10% slevu na nové brýle!" „Tu svoji sračkoidní módu si můžeš klidně narvat do prdele!" oponovala mu žena připomínající Ledovou královnu; měla vyperoxidované vlasy až na platinovou bílou, ale téměř celý obličej jí halil světle modrý závoj, ladicí k enormním šatům barokního stylu, že bylo vůbec s podivem, že se dokázala posadit na židli a i nadále se hýbat. „Ano, musíme tuto základnu opustit, s tím souhlasím, ale někdo tu zkrátka zůstane, aby ji zavřel a zabezpečil zevnitř. Tak zabráníme ještě větším škodám, které by byly napáchány." „Vy přizdisráči! V žádném případě nebudeme utíkat!" pořvával z druhé strany stolu muž oblečený do neoprenového potápěčského obleku s ploutvemi na nohou. „Musíme tady zůstat a poradit si s naší šlamastikou… Hezky je zabít - jednoho po druhém!" Luxios si celou scenérii měřil podezřívavým pohledem, ale zatím neplánoval se do debaty zapojovat.

„Nemůžeme přece nic zabíjet," oponovala ihned klidným, jemným hláskem lovkyně, která měla světlé, vlnité vlasy až po pás, byla celá ozdobená květinkami, a vůbec se v tom všem bordelu jevila jako taková dobrá víla. „Jsou to přeci také boží stvořeníčka, nemusíme ihned všechno řešit násilím-" Do řeči jí ale skočil muž s ohnivě rudými vlasy, které měl spletené do dlouhého copu a přehozené přes rameno; na sobě měl, světe, div se, oblečené něco, co připomínalo brnění, a dokonce mu na klíně ležela rytířská helma. „Ticho buď, smělnice!" okřikl blondýnku, až se hrůzou zajíkla. „Každý ten zvyjebaný veles musí padnout, na nějaké dávání milosti byste vůbec neměli myslet! Já osobně dohlédnu na to, abyste vy všichni nedošlí chlapýši a baby zůstali tady a postavili se tomu problému, jak se patří!" Praštil pěstí do stolu, až mu zařinčelo brnění - té hádce tím ale moc nepomohl, naopak začali všichni ještě víc řvát a dohadovat se.

Poslední osobou u stolu byl asi osmadvacetiletý muž, který byl oděn do oblečení připomínající principála nějakého cirkusu; avšak jeho ošacení nehýřilo barvami, ale namísto toho bylo sladěno do odstínů černé a hnědé. Co už však nesedělo k jeho oděvu, byl fakt, že mu z kapes trčely pomačkané, hustě popsané papíry, z nějakého neznámého důvodu zmuchlané do kuliček. Na hlavě měl naražený vysoký pomačkaný cylindr, zpod něhož mu trčely blond vlasy, s konečky obarvenými do zelena, do všech stran. Pronikavé oči nepřirozené, zářivě zelené barvy upíral na kapesní hodinky, s nimiž si, s pološíleným výrazem vepsaným ve tváři, mával před nosem, vyrážeje ze svého hrdla nepřirozeným hlasem: „Tik, tak, tik, tak… Tak, tik, tak, tik… Čas běží, hehehehe… Jak se rozhodnout, jak? Žádná odpověď není špatná… Ale není ani správná, hihihihi… Tiky, tiky… TAK! Vteřiny prchají a mění se v minuty, které splývají v hodiny… Tak, tik, tik, tak… Budete hořekovat pro každý okamžik, jenž jste zbytečně promarnili, až za vámi spadne opona a já sám budu tleskat v hledišti... Tikyty, takyty, tikytak!" Lišák usoudil, že už toho viděl dostatek, proto se rozhodl vstoupit do místnosti, kde si významně odkašlal a zvučným hlasem prohlásil: „Laskavě byste se mohli přestat hádat a raději byste nám mohli osvětlit situaci, bytosti lidské!"“

„Ha, ty jeden pekelníku! Kde ses tu vzal?!" vykřikl na chudáka lišáka rudovlasý rytíř a dokonce se zvedl od stolu, což mu ale v tom brnění chvíli trvalo, takže ten plánovaný dramatický moment už neměl to kouzlo, nicméně když se konečně zvedl, tasil odněkud meč a zamával jím bojovně nad hlavou. „Taký chatrný chlapýš mi tu nebude rozkazovat, setnu jemu hlavu jako prvnímu!" „Sywarde, prosím, mohl bys, prosím, zandat ten meč a sednout si, prosím? On má pravdu!" zkusila zvýšit na rytíře hlas světlovláska, ale vzhledem k tomu, že její zvýšený hlas byl spíš jen hlasité šeptání, a místo rozkazu to byla více zoufalá prosba, milý Syward si z dívky nic nedělal, dál stál na místě, mával mečem nad hlavou a řval, že bělovlasého popraví za takovou opovážlivost. „Košíku, máme tohle za potřebí? Vážně? Vááážně?" tahali Draconie mezitím staršího za rukáv a snažili se za ním zůstat schovaní tak, aby si jich nikdo z lovců nevšiml.

„Kde jsem se tu zval?" zopakoval po rytíři otázku bělovlasý a mírně pobaveně se ušklíbl, čímž odhalil o něco více své tesáčky. „Poslali mne sem na kontrolu té vaší šlamastiky. A pokud tě zajímá, jak jsem našel tuhle místnost… Inu… Stačí se slušně poptat, víš? Slušnost taktéž umí posloužit jako zbraň." Dále už mu ale pozornost nevěnoval, jelikož se raději otočil na starého známého. „Myslím, Emanueli, že je nejvyšší čas se přiznat." „Na to já ale teď nemám čas," obořil se na něj gucci gay. „Máme tady totiž důležitou poradu! A jak říká tady Pankrác," když to říkal, mávl velice přitepleně rukou směrem k onomu podivínovi v tmavých barvách, „NENÍ ČASU NAZBYT! Takže se laskavě otočte a jděte si odpočinout do pokojů!"

„Bože! Je to nigromant, hnusný pekelník!" začal vřeštět Syward, když na něj Luxios vycenil zuby, a dokonce i ze židle zvedl svoji rytířskou helmu, kterou si začal okamžitě cpát na hlavu. „Ale prdlajz pekelník, Košík je to, ty retarde!" dožrali už se Draconie, kterým to zrzkovo ječení už pomalu začalo způsobovat migrénu; Syward si na to konto přestal přes palici cpát helmu, sundal ji, aby mohl vidět, kdo další jej to uráží, už celý připravený tam začít zase něco ječet… Ale když postřehl Draconii v bílých šatičkách, kterak vykukují zpoza staršího, velice neeticky mu spadla brada, pustil na zem meč i helmu, a vrhl se na jedno koleno, aby mohl, snad ještě víc nahlas, žvatlat další hlouposti: „Oh! Srdce mé bylo prostřeleno šípem lásky, jakmile tebe jsem lado spatřil! Co mohu udělat, má vzvolená, a ys mou lásku opětovala?" povykoval a zíral na nic nechápající Draconiu.

Luxios si jen povzdechl, přičemž zkrátka drahého rytíře obešel, jelikož se s ním momentálně nechtěl zdržovat. Proto raději rázným krokem překonal vzdálenost mezi jeho původním místem, kde stál, a Emanuelem. Ten už se stačil schovat za židli, kde se ustrašeně krčil, klepaje se jako malý ratlík. „Věřte mi, že opravdu nehodlám používat násilí," prohodil bělovlasý, zatímco si jej měřil. „Prostě jen potřebuji vědět, co se tady děje, abychom vám mohli pomoct." „Pomoct? Hihihihihi," začal se smát jako úplný magor Pankrác. „Tady už nepomůže nic! Zhola nic! Kéž by nás do své náruče moha přivinout tak krásná a skvostná smrt! Tik, tak, tik, tak! Čas běží, čas kvačí! Tak, tak, tik! Musíme se rozhodnout! Hehehehehe!"

„Lado spanilá, oku mému dáváš posoku lubosti, udělám pro tebe cokoliv, stačí si poručit!" pronášel zatím Syward s rozzářenýma očičkama směrem k Draconii, kteří se krčili u dveří, byli bledí jako smrt a vypadali, že milému rytíři zlomí všechny kosti v těle, jakmile k tomu budou mít příležitost; ještě pár sekund tam tak poslouchali Sywarda, který si tam medil něco o tom, kterak se konečně ožení a založí rodinu. „Já, eh, uh..." začali konečně koktat blonďatí, když rytíř nepřestával a nepřestával mlít blbosti v tom svém pajazyce. „Podívej, je sice hezký vidět, že někoho zajímám, ale, tohle asi nepůjde… Nikdy mi moc nešlo o to se "provdat" za random exota, co si myslí, že je rytíř, a věř mi, já mám na chlapy krapet jinačí vkus," při tomhle prohlášení zabloudili pohledem směrem k bělovlasému, aby viděli, jak si vede on. „Takže, um, jo… Jakže ses to jmenoval?" „Rytíř Syward, z-" „Fajn, Sýrarde, nezajímá mě, odkud jsi, tolik k našemu rozhovoru, svatba se nekoná a teď jdi na stranu, máme tu s Košíkem důležité vyjednávání." Takhle rytíře Draconie odbyli, a když viděli, že je z toho zamítnutí celý zkoprnělý, tak rychle proběhli kolem něj až k lišákovi, na druhou stranu místnosti.

„Nemám jedinou povinnost vám něco říkat!" snažil se bránit sám sebe slovně, protože fyzicky by to nezvládl, Maltenario, přičemž se pořád schovával za židlí a bylo jen otázkou času, kdy zaleze rovnou pod stůl. „Přesně tak!" přizvukoval mu lovec v potapěčském mundůru. „I kdybychom si bývali byli něco zkurvili… Tak vám je po tom tak akorát velké hovno!" Bělovlasý se na něj lehce otráveně otočil, protože se mu nelíbilo, jaká slova to používá, ale taktéž i proto, že "ploutvonožec" měl velice nepříjemný hlas rezonující celou místnosti. „Jenom vám nabízíme pomocnou ruku, protože kvůli tomu jsme sem byli posláni," odvětil lišák, ale než stačil říct něco dalšího, žena připomínající ledovou královnu zaječela na celé kolo, aby si pro sebe urvala alespoň trochu pozornosti: „Nechte to být, teď musíme vyřešit něco důležitějšího! Závisí na tom životy nejen nás, ale VŠECH na této základně! Bože můj, copak vám nedochází, že musíme vybrat osobu, která tady dobrovolně zůstane?! A to ani nemluvím o tom, že kromě lidí musíme evakuovat i důležité dokumenty a přístroje!"

„Hej! Proč se chcete evakuovat? Kam se chcete evakuovat? Co se tu děje?!" rozčilovali se blonďatí, ale nevypadalo to, že by je někdo poslouchal - dokonce ani rudovlasý rytíř už jim nevěnoval zrovna dvakrát pozornost, protože momentálně seděl rozkeclý na zemi, zíral do podlahy a vypadal, že se mu sesypal celý svět.

„Už jsem říkal, že tady nikoho nechávat nebudeme!" oponoval ženě gucci gay, čímž ale jen přivolal zpět předchozí konflikt. Atmosféra začala houstnout, téměř všichni se navzájem probodávali vražednými pohledy a dokonce se dostalo i na lehce animální vrčení rozeznívající hrdla některých lovců, mezi nimiž překvapivě nebyl Luxios. „Jsi prostě posraný strachy, že by někdo naznačil, že bys tady měl zůstat ty," rýpal si potápěč, když skenoval Emanuela odshora dolů. „Už jsem říkal, že musíme bojovat. Sakra, vždyť tahle základna patří nám, ne JIM. Musíme ji získat zpátky, i kdyby měla být prolita krev!" „Ne, ne, ne," vrtěla hlavou lovkyně ověnčená drobounkými kvítky. „Přece nemůžeme rozhodovat, kdo má právo žít a kdo ne. Copak je někdo z nás Bůh, aby si něco takového mohl dovolit?" Lišák jen tak postával mezi nimi a v duchu uvažoval, do čeho se to vlastně zapletl a jestli se vůbec někdy dozví, co tady ti géniové vymamlasili.

Vcelku masivně narušovali staršímu osobní prostor, protože momentálně objímali jeho zbývající ruku, jako koala objímající eukalyptus, poslouchali ten mumraj okolo a zírali na bělovlasého stylem „Jestli se teď netočíš a neřekneš, že jedeme domů, moje smrt bude tvoje vina". Hluk kolem ale proťal až po pár minutách hlas rusovlasého rytíře, který vypadal, že už se dostal z „Nebudu na nikoho mluvit a zkrátka počkám na místě, dokud neumřu" fáze, kterou mu navodilo ono nedávné, hrubé zamítnutí sňatku, a rozhodně pronesl: ,,Pokud vy nešlechetníci nedáte jinak, tak tu zůstanu já sám, neb byla by to pro mne nesnesitelná hamba, když musel bych žít s vědomím, že jsem odsud tak uboze utekl."

„Ne, kulíšku, nechávat tě tady nebudeme!" oponoval Emanuel, ale než stačil říct něco dalšího, vzduch prořízl hlasitý zvuk sirény, jež přehlušila veškeré hádky v místnosti. Luxios stáhl své uši dozadu, jelikož to pro něj byl velice nepříjemný zážitek; jenže pět vedoucích lovců (Drahý Pankrác se nedal počítat, jelikož mu na tváři pohrával šílený úšklebek, zatímco kýval s kapesními hodinkami ze strany na stranu.) mělo ještě zmučenější výrazy ve tváři než on, protože moc dobře tušili, co tohle znamená. Ani ne půl minuty nato, kdy siréna stále týrala jejich ušní bubínky, se k tomu kraválu přidalo strašlivé dunění a rachocení. Potápěč okamžitě vystřelil ze svého dosavadního místa a rozběhl se rozhrnout závěsy, aby si potvrdil svou domněnku; přes okna se přesouvaly těžké kovové pláty, jež měly zabránit, aby kdokoliv či cokoliv opustilo základnu. „Ne, ne, ne," úpěl Emanuel, zatímco všechna světla zhasla a namísto nich začaly poblikávat rudé zářivky, které akorát tak navozovaly ještě děsivější atmosféru. „A jsme v prdeli, dámy a pánové," zavrčel muž v neoprenu, jakmile zvuk sirény konečně ustal a místnost se ponořila do naprostého ticha.

[namelessmartinaxoxo]

keby

je tu možnosť že ja som chyba. ....je to pravda.  keby, keby, keby ...tak sa niečo mení?!  nepatrím tam a asi už ani nebudem. snažím sa zapadnúť no nejde to. je to viac vyčerpávajúce ako by si ktokoľvek myslel. trápne ticho je to najhoršie keď sa odohráva pri niekom, s kým niekedy stačil len očný kontakt.  cítiť sa vzdialene aj keď sedíme tak blízko pri sebe. prosiť o pomoc no nik ťa už ale nepočúva. 

asi už potrebujem vyrásť a naozaj dostať facku od života, prestať žiť v snoch. 

[allmothsdied]

Já nevím... Udělala jsem blbost... Velkou blbost... A oni to zjistili...

Nejhorší je, když zjistí... A nejvíc to bolí. Vidět jak se jako velký budovy bortí k zemi. A křičí a potom hned brečí. A ta bolest, kterou jsem dávno zasela, roste a roste a roste a šeptá ti mi ve spaní. Ne, nikdy jsem to nechtěla. A nikdy jsem to neměla dopustit. Aby se to stalo nebo aby se to dozvěděli? Příště s důvěrou budu mnohem víc šetřit. Jsou věci, který se nahlas neříkají. Protože pak zbývá jen jedno, zlomená promiňte mezi vzlyky. A potom, až ta velká vlna opadne, budeme se tvářit, jakože se to nestalo. Protože se to přece nemohlo stát. Protože jsem vaše dcera a ta by tohle neudělala... Bohužel tomuhle se nikdy nebudeme smát. První bouře a potom ticho... Ticho tak hlučné, až všechno rozpadá. My se rozpadáme, tam někde hluboko uvnitř. Tam, kde už to nikdo nespraví. A pak si rozdělíme vrchovatě výčitky. A vinu. A můžeme se jen ptát. A ptát a ptát a ptát, dokud nedojdou otázky, dokud nedojdou slova, dokud nedojde síla a dokud to všechno nezmizí v hlubinách nočních můr, kde to pokryje vrstva prachu. Kéž by i na mě usedla vrstva prachu. A navždy mě pohltila. Abych před tímhle utekla. Abych... Abych co?

A jsem tady sama. Jsem v tom sama. Každý je v tom sám. Každý je na to sám. A i samota je v tom osamělá.

Co vám zbývá, když máte dceru jako jsem já? A co zbývá mě?

A já nevím, proč jsem to udělala...

Ale bolí vidět, co jsem způsobila. Nechtěla jsem. Opravdu nechtěla.

Promiňte.

[dominicaxx]

nikdy nezabudnem.

pamätám si to, akoby to bolo včera. boli sme na drevenej lodi. drevenej lodi slúžiacej deťom ako preliezka. bola som nervózna a točila sa ako balerína v tance vetra. ty si sa opieral o drevené zábradlie a ticho ma pozoroval, pery sa ti chveli akoby si chcel niečo povedať. stál si tam a ja som vedela, že tým hnedým očiam nebudem nikdy schopná odolať. potom si sa opýtal :”keby si teraz mohla urobiť hocičo na svete, čo by to bolo?” a ja som sa bez najmenšieho zaváhania prestala točiť                             a pobozkala ťa.

[michl988889]

Celý život pohlcujem zlo ostatných, venujem sa ľuďom a spoznávam ďalej, niekedy ma to poznačí ale väčšinu života sa snažím so všetkým vysporiadať. To sa nedá povedať o iných, nekonkretizujem ale celkovo osoby ktoré sú nevyrovnané a nemajú svoj život pod kontrolou robia zásadne chyby premietajú si to čo sa im stalo v minulosti do prítomnosti potom ako im bolo ublížené a zároveň pocítili obrovské sklamanie. Už ako dieťa som prišiel na to bezohľadu na to čo sa ti stane hovor o problémoch aby si neublížil niekomu inému len kvôli tvojej zlej minulosti. Pokiaľ mi niekto ublíži nebudem ticho a to je druhá vec, brániť sa a nenechať aby ťa okolie ovplyvňovalo. Ja neopúšťam ale odpúšťam. Bezohľadu na to kto mi čo urobí alebo čo sa stane, lebo to je život, vždy si z toho treba zobrať to dobré alebo sa z toho poučiť.

Teraz musím rozpovedať opäť príbeh ktorý mňa ranil. Osoba ktorej som veril nadovšetko čo bolo v mojom okolí ma zradila, zranila a sklamala. Zradila ma spôsobom že ma ubezpečovala o tom ako ma má rada, zranila ma v tom že to čo už raz spravila spravila aj pri mne, sklamala v tom že som cítil, boli tam city ale ona ich potlačila a odišla. Všetko to zlé čo mala v sebe čo sa jej dialo do teraz si na mne vybila ako na špongii ktorá to všetko pohltila. To ako od nej chlap s ktorým žila odchádzal, preto mi vravela že je teraz taká lebo ju to poznamenalo tak ako aj dávnejšia minulosť, namotať a nechať tak, zahrávať sa s pocitmi druhých. Vysmievať sa a robiť si srandu z osoby ktorá ťa má naozaj rada, to naozaj zabolí. Nieje nič čím by som si neprešiel len by som to nečakal od osoby ktorá má toľko toho za sebou, ktorá sa chce aspoň ako hovorí posunúť ďalej. A toto je aký posun, keď to čo bolo robené posledných 8 rokov si vybiješ na osobe ktorej si sa zapáčila, ktorá ťa mala úprimne rada, ktorá sa ti konečne snažila venovať aby ti dokázala že láska naozaj existuje a snažila sa ťa dokonca aj milovať. Posunula si sa akurát k deckym časom kedy mentalita tvojho rozumu po tomto všetkom je na hranici 15 kedy sa tieto veci robili a tu je ďalší zadrhel zasekla si sa v ňom momentálne nehovorím na stálo ale práve teraz a ja to chápem. Všetko mi to do seba zapadá a už viem naozaj kto si, ja len nechcem aby si takto plitvala svojim časom, spôsobom kedy sa chovaš arogantne a vytvarala antisociopaticke až psychiatrické chovanie u svojich oponentov. P.s. veta ktorú si napísala tuto to nebude fungovať je dosť od veci lebo pochopím to keď to povieš na nejakú vec vo výklade ale nie v prirovnani s človekom a ďalšia vec kkt sa cítim jak uhorka vo vykladnej bedničke a dnes vyskúšam túto, choj do piče s takýmto správaním niesom žiadna vec len tak na otestovanie a ak si myslíš že si nájdeš partnera podľa toho ako ťa vyklepe tak prosím ale potom sa nečuduj keď nájdeš debila ktorí ťa chytí pod krk spôsobom že na tom bude závisieť tvoj život

[prowife]

Zhodnotenie roka 2018

Na rok 2018 som si dala 30 cieľov. Tu je prvých 10 z nich:

01. VYMAZAŤ VŠETKY HRY Z MOBILU (čiastočne splnené)

Koncom roka som si všimla, že úplne zbytočne zabíjam čas hraním sa hier, ktoré síce vedia zabiť nudu, ale nič viac mi neponúkajú. Tak som si ich všetky zo sekundy na sekundu vymazala a vydržalo mi to až do mája, kedy som si na jednej návšteve na cca 2 týždne nainštalovala opäť niekoľko hier. A opät som si ich nainštalovala v novembri na cca 3 týždne. Hry som v čase ich vymazania nahradila knihami a bolo to skvelé! Ani neviem čo presne ma doviedlo k tomu, aby som si ich opäť nainštalovala - možno v tom momente nuda, nervozita a pocit prepracovania, ale budúci rok mám cieľ vymazať hry nadobro.

02. OBNOVIŤ BLOG (čiastočne splnené)

Dlhé roky som mala svoj blog a veľmi ma to bavilo - písať alebo si ho aj spätne čítať s odstupom mesiacov a rokov. Počas roka sa mi síce nepodarilo obnoviť ho a prispievať pravidelne, ale verím, že založením tohto blogu budem prispievať minimálne raz za týždeň.

03. SCHUDNÚŤ NA 60 KG (nesplnené)

Tento cieľ som verila, že dám. V lete som bola veľmi blízko, keď som mala v istom momente 61,9 kg, ale potom to už iba rástlo na dnešných 64,8 kg. Veľmi som preto sklamaná z toho, že tento rok sa mi to nepodarilo, ale myslím, že moje telo si po predchádzajúcich dvoch rokoch chudnutia muselo trošku odpočinúť … tak verím, že takto o rok bude tento cieľ nielen splnený, ale aj prekonaný. Viac na mojom sesterskom fitprojekt2019 blogu.

04. UROBIŤ 1 SCRAPBOOK (čiastočne splnené)

Je to môj sen už niekoľko rokov a musím povedať, že do tohto roka to bol len sen. Tento rok som si kúpila drahú tlačiareň a urobila som zopár úvodných strán. Musím povedať, že síce som urobila len veľmi málo stránok, tak som spokojná aj s tým, pretože vytvorenie jednej koláže mi trvalo niekedy aj hodinu. Je to zatiaľ pre mňa náročné (technicky aj časovo) a preto som rada, že som spravila aspon prvé krôčiky.

05. PREČÍTAŤ 1 KNIHU MESAČNE (splnené)

Neviem teraz presne odhadnúť koľko kníh som prečítala, ale bolo ich dosť. Bola to beletria ale aj motivačná literatúra, prípadne psychologická literatúra. Veľmi ma bavilo čítať knihy od Dana Arielyho: Jak drahé je zdrarma a tiež Jak drahá je intuice (zatiaľ som v polovici). Veľmi smutné čítanie bola kniha od Mareka Vagoviča: Vlastnou hlavou. Z klasickej beletrie ma vždy bavil Remarque a z takých novodobejších autorov to je Grisham, ale nesmiem čítať knihy od neho za sebou, lebo potom sa mi zdajú všetky na jedno kopyto. Tiež som si opäť prečítala motra od Maria Puza a veľmi ma bavilo Mlčanie jahniat od Thomasa Harrisa. určite urobím aj nejaký knižný príspevok o tom, čo mám práve rozčítané a čo plánujem čitať. Knihy sú super!

06. PREČÍTAJ KOMENTÁRE K ZÁKONOM (nesplnené)

Bolo by veľmi fajn, ak by som si našla čas na ich prečítanie, ale bohužiaľ som sa k tomu nedostala. Bola snaha, ale nevyšlo to. Mala som veľké oči a bola som príliš optimistická. Do budúceho roka by bolo fajn, ak by som stihla prečítať aspoň jeden komentár.

07. DOKONČIŤ 30 DAY SHRED (čiastočne splnené)

Začiatkom roka som naozaj makala a cvičila pravidelne, cez leto a v druhej polovici roka to bolo horšie. Nikdy sa mi však tento program nepodarilo dokončiť súvisle a celý a veľmi veľa by to pre mňa znamenalo, ak by som ho pravidelne každý jeden deň počas 30 dní za sebou cvičila.

08. PRECESTOVAŤ SLOVINSKO (nesplnené)

Bolo to v našich plánoch, ktoré sa ale začiatkom roka zmenili, pretože priateľ zmenil prácu a my sme sa tejto situácii prispôsobili. Čo sa týka cestovania, ovplyvní to aj náš budúci rok, kedy budeme cestovať ešte menej ako tento, ale potom si to určite vynahradíme!

09. PREJSŤ 55KM NA KOLOBEŽKE ZA JEDEN DEŇ (splnené)

Že práve tento cieľ splním som neverila! Prvé pokusy na kolobežke, ktorú som dostala pod stromček v roku 2017 boli 8 a 12 km. Potom som prešla 17 a 22 km a odpadávali mi nohy. Koncom leta sme sa ale vydali už tretí rok po sebe na Balaton a voilá … bolo to neskutočne namáhavé, ale stálo to za to!

10. VYČISTIŤ SI GMAIL (splnené)

Cieľ som splnila v prvej polovici roka a dlho sa mi konto podarilo udržiavať v dobrej kondícii, ale postupne som zlenivela a opäť bude treba venovať čisteniu pozornosť. Ale som spokojná.

To je zatiaľ prvá desiatka mojich cieľov na rok 2018. Bilancia je fajn.

3x - splnené

4x - čiastočne splnené

3x - nesplnené

11. Vyčistiť šatník (splnené)

Asi každá žena má vo svojom šatníku množstvo vecí a zároveň pocit, že si nemá čo obliecť. Je to sčasti aj preto, lebo istú časť vecí sme si od zakúpenia neobliekli, do niektorých sa nezmestíme alebo sú nám naopak veľké a je nám ľúto ich vyhodiť a niektoré máme rady, ale sú také obnosené, že ich už nenostíme a počítame s tým, že si ich necháme ako oblečenie na doma - to sa však ale nikdy nestane. Preto som sa rozhodla po vzore Marie Kondo (už som o nej písala) vyčistiť resp. upratať si šatník. Zbavila som sa tak štyroch vriec oblečenia a žiadny kúsok mi nechýba. Plánujem to aj budúci rok a každému to vrelo odporúčam.

12. Kúp nový externý HDD a uprac ten starý (splnené)

Niečo si kúpiť mi väčšinou nerobí problém. Horšie je to s upratovaním a triedením. Podarilo sa mi to však niekedy na začiatku mája. A tak som opäť stihla nazbierať dokumenty, ktoré bude treba vytriediť. Chýba mi však systém. Na tom musím popracovať.

13. Každý deň sa prilíž o krok k splneniu cieľov (čiastočne splnené)

Je pravdou, že tento rok som bola o niečo systematickejšia v plnení toho, čo naozaj chcem. Je to však ďaleko od ideálu a tak mám stále na čom pracovať.

14. Vylepši si diár (čiastočne splnené)

Od začiatku roka som si písala diár. Bol skvelý a stále som ho vylepšovala. Avšak v máji po tom, ako mi pribudlo veľa práce som zistila, že nemám čas na dopĺňanie a plánovanie. Pridal sa stres a celkovo aj moja organizovanosť klesla.

15. Znovu začni pozerať seriály (splnené)

Spolu s priateľom sme si večer a cez víkendy pozreli toho dosť. Ja som navyše využila aj čas, kedy som bola PN, prípadne chvíle, keď bol priateľ na školeniach … a bolo ich teda dosť. Opať som videla Scrubs, Red Dwarf … začala som pozerať Ano pane ministře, House of Cards …

16. Maximálna pauza medzi cvičením 3 dni (nesplnené)

Ešte v prvej polovici roka by som mohla dať s kľudným svedomím čiastočne splnené, ale potom … no veď už to poznáte …

17. Vybaviť zubárku (splnené)

Rok a pol som ju nenavštívila a tak bolo načase sa odhodlať a dobehnúť zameškané.

18. Íst na babskú jazdu (splnené)

Tak toto som nečakala, ale bola som pozvaná na dve rozlúčky so slobodou. Obe boli skvelé, ale ako cieľ si to už dávať nebudem. Už som asi stará a stačí mi aj posedenie pri vínku. Stretla som sa aj so spolužiačkami z gymnázia a celkom sa mi to zapáčilo, tak sa teším, ak si to zopakujeme.

19. Využiť čas, kedy bude priateľ na školeniach rozumne (splnené)

Tento čas som na 95% vyplnila prácou, takže môžem byť spokojná.

20. Buď organizovaná (čiastočne splnené)

Snaha bola a celkovo mám zo seba po tomto roku mierne dobrý pocit. Myslím, že mám na čom ešte popracovať. Diár by som mohla oprášiť a opäť sa snažiť organizovať si týždeň. Možno urobím aj jeden článok o tom, ako môj diár vyzerá. Zaplatila som si tiež aplikáciu Habit Bull a pomocou nej sa mi podarilo zvýšiť moju produktivitu. Myslím, že aj tento blog bude nástrojom na to, aby som sa zlepšila aj v budúcom roku.

Celkovo to v tejto časti vyzerá nasledovne:

6x splnené

3x čiastočne splnené

1x nesplnené

21. Viac sa venuj práci (čiastočne splnené)

Ešte je to ďaleko od spokojnosti, ale je to na dobrej ceste. Keďže som zmenila prácu, tak stále je pre mňa ešte veľa vecí nových, ale mám pocit, že sa orientujem a celkovo som spokojná.

22. Buď milá (splnené)

Povedala som si, že sa budem snažiť byť na ľudí milá a namiesto zbytočného upozorňovania na ich chyby (i keď za účelom nárpavy, zlepšenia) budem svoju pozornosť radšej upriamovať na pozitívne veci, ktoré robia. Nebudem šetriť pochvalami, lebo to ich posunie ďalej ako moje frflanie a mudrovanie. Nemyslím neúprimné lezenie do zadku … Škoda, že som to nezačala robiť už dávno. Mohla som mať omnoho jednoduchší život. Veľmi sa mi to páči i keď som si najprv myslela, že to bude neprirodzené a neúprimné, ale vyhýbam sa neúprimnosti, proste ak sa mi niečo páči, tak to pochválim. Ak sa mi niečo nepáči, tak som ticho.

23. Cez víkendy sa zobuď najneskôr o 8:00 (splnené)

Až na záver roka sa mi to celkom darilo. Je fajn byť hore už skoro ráno … posledné dva mesiace som trénovala vstávanie 5.45 a celkom mi to šlo až do Vianoc. Plánujem sa k tomu ale vrátiť, lebo je to cool. A tiež sa mi páči byť v posteli už o 22:00 hod. Ráno sa cítim omnoho lepšie ako keď som ponocovala.

24. Nesťažuj sa (splnené)

Ak niečo v mojom živote nefunguje, je to väčšinou moja chyba, tak sa nemám dôvod sťažovať ale treba začať pracovať na odstránení príčiny. Celkovo žijem šťastný a spokojný život a tak nemám dôvod sa sťažovať. Ok, občas som sa sťažovala, ale už to nie je zďaleka tak často ako kedysi.

25. Buď dáma - slovníkom, správaním, vizážou (čiastočne splnené)

Myslím, že som na polceste. Na každej veci musím ešte popracovať aj ďalší rok ale som spokojná.

26. Maj čistý stôl v práci (splnené)

V novej práci je to omnoho jednoduchšie. Doma je to ale horšie …

27. Zmeň zamestnávateľa (splnené)

Toto bol ten najdôležitejší a najlepší krok, aký som mohla urobiť. Do práce to mám 15 minúť peši a tak mi odpadlo cestovanie a šialená Bratislava. Taktiež je to v novej práci oproti tej predchádzajúcej čisté nebo. Ale musím povedať že aj v tom pekle som sa veľa naučila. Možno nie až tak po odbornej stránke, ale dostala som zopár lekcií …

28. Kúp si telefón s kvalitným foťákom (splnené)

Dlho som váhala, ale nakoniec som si kúpila Huawei P20 Pro a som neskutočne spokojná. Juj!

29. McDonald max. 4x za rok (čiastočne splnené)

Nebolo to tak často ako roky predtým, ale zas som objavila Tučného kocúra a iné miesta, kde som neodolala a podľahla.

30. Nauč sa šiť (nesplnené)

Dostala som šijací stroj. Bohužiaš nebol čas ho anilen rozbaliť. Ale myslím, že sa k tomu dostanem najbližšie tak na materskej alebo pri inej podobnej príležitosti …

Bilancia v poslednej časti mojich cieľov je nasledovná:

3x čiastočne splnené

6x splnené

1x nesplnené

CELKOVÉ ZHODNOTENIE ROKA 2018

Som spokojná tak na 70%. Mohla som viac vyťažiť z voľného času a zlepšiť sa tam, kde mám ešte rezervy. Zlyhala som v chudnutí, ale tento rok si to prepáčim, lebo dva roky predtým som zhodila 27 kíl. Zmenila som prácu, s čím som maximálne spokojná, no stále je tu možnosť ísť vyššie, len neviem či na to mám (resp. mať by som mala, ale či mám tú chuť makať …). Inak sa nemám na čo sťažovať … mám okolo seba skvelých ľudí a toho najlepšieho priateľa na svete :)

[wiseman-tch]

Pomôžte nám niekto! Prosím!

Situácia je snáď čo raz viac absurdnejšia. Situácia je horšia a horšia a všetkým to je jedno. Vláde, médiám. Nie žeby som bol zástanca predošlej vlády, len to nie. Toľko súdnosti ešte mám. Ale keby sa toto dialo za nich, tak predpokladám, že médiá by dennodenne kričali od rána do večera a označovali by ich za vrahov a totálnych neschopákov, ktorí vytvorili len chaos. Teraz? Relatívne ticho. Raz-dvakrát za týždeň nejaký článoček o tom, že v počte obetí je Slovensko najhoršie na svete. Predsa, nepokazme si to. Máme najlepšiu vládu v histórii a možno aj na svete, nebudeme predsa do nej nejako extra rýpať. Tisícky životov nevinných ľudí za to nestoja. Radšej budeme pritakávať nezmyselnému testovaniu hračkárskymi testami, tomu, že v rámci ochrany ekonomiky, nemôžeme prijať tvrdšie opatrenia a vlastne musíme to vytrpieť, lebo len táto vláda nás zbaví korupcie a rodinkárstva v štátom spravovanom sektore. Nejdeme do hĺbky, tlmočíme politické klamstvá z tlačoviek koalície, nezamýšľame sa nad dopadmi, sme za pekných. Všetko skvelo funguje. Kriticko-zmýšľajúci rozum plače. Spoločnosť padla na dno. Morálne, politické, právne, zdravotné. Hodnoty sú preč. Dôležité je len zbaviť sa Fica a Pelleho. Nech to stojí, čo to stojí. Aj demokraciu, životy, právny štát. Je to jedno.

Ale späť k hlavným vinníkom. Prosím, vypadnite. Ak chceme žiť, musia byť vyvlečení z Úradu vlády. A najlepšie rovno za mreže. Počet obetí, ktorou svojou neschopnosťou a populizmom napáchali, ani nevieme spočítať. Štatistický úrad o počte nadmerných úmrtí asi pre istotu informuje s takmer mesiac a pol dlhým oneskorením, aby nám to nepripadala ako úplná katastrofa. Čo tam potom, že s počtom oficiálnych obetí to ani trochu nesedí. A myslím si, že nám, ktorí majú ešte trochu empatie, zdravého rozumu, je úplne jedno, či ten človek zomrel na covid, s covidom, na srdcovo-cievne ochorenie alebo rakovinu len preto, lebo zdravotná starostlivosť na iné ochorenia takmer už rok funguje maximálne tak cez telefón. Je to život, ktorého bol človek pozbavený úplne zbytočne. Mohol žiť ďalších päť, desať, dvadsať, tridsať a možno aj viac rokov. To sa už nikdy nedozvieme bohužiaľ. Ale musel zomrieť. V mene lacného populizmu, záchrany ekonomiky, ktorá je aj tak totálne na dne, pochybného nákupu zbytočných hračkárskych testov a vlastne ani neviem čoho. Lebo táto vláda sa nevzdá, nemôže sa ani sčasti zmeniť, nemôže tam pustiť odborníkov, ktorí by vedeli aspoň rozdiel medzi lockdownom a blackoutom alebo nebodaj aby sme chceli ešte nejaké predčasné voľby. Veď oni majú predsa nejakú legitimitu, ktorá vyšla z volieb. Síce z doby, keď neboli zabité tisícky (možno už aj niečo cez desaťtisíc) ľudí a nikto nevedel, akú katastrofu to na Slovensko prinesú. A predpokladám, že mnohí ľudia, keby toto vedeli, by ihneď svoj hlas vzali späť. Nikdy by im tú moc, ktorá vyústila do pristavenia mraziacich prívesov pred nemocnice nedali. To už nám ale v rámci ich politického klamania, prečo predčasné voľby neprichádzajú do úvahy, nepovedia. Ani to, ako úboho priahnu po moci a musia silou-mocou si ju udržať, aj keby to zabilo niekoľko percent populácie Slovenska. My všetci máme len držať hubu a krok a poslušne čakať na voľby o tri roky, ktoré nikto nevie či vôbec budú (a aj keď budú, kto vie koľkí z nás sa ich aj dožijú), lebo Mesiáš Igor by možno aj tie najradšej zakázal v mene ochrany verejného zdravia (rozumej jeho postavenia). Nemáme právo protestovať, vyjadriť pomaly svoj názor. Veď čo, to je normálne. Predsa aj v Bielorusku a Rusku to tak funguje.

Keby im na obyvateľoch Slovenska aspoň trochu záležalo, ihneď by urobili aspoň toto (áno, niečo z toho tu už snáď tretíkrát omieľam, ale zbytočne a je všetkým jasné, že by to pomohlo):

Zatvorené hranice

Zrušenie povinného ag testovania

Zatvorenie škôl

Zákaz cestovania do práce

Zákaz využívania verejnej dopravy

Demisia

1. Okamžité zatvorenie hraníc s veľmi úzko  počtom výnimiek (teoreticky pendleri z krajín, ktoré sú na tom výrazne lepšie ako Slovensko, ale s pravidelným PCR testovaním - samozrejme s ohľadom na bod 4)

2. Okamžité zrušenie povinného testovania hračkárskymi testami. Nie len to, že sú nespoľahlivé, bez pochyby sa pri testovaní nakazili množstvo osôb a môžeme len hádať, koľko z nich aj ochoreniu podľahli, resp. vďaka tomu ich blízke osoby. Kvôli čomu to tak muselo byť, to už nechám na zvážení každého jedného, či išlo niekomu o nejaký pochybný biznis, mesiášsky plán psychicky chorého človeka, ktorý sa necháva označovať ako premiér SR, dokonalý plán ľudského netvora ako ukončiť stovky nevinných ľudských životov alebo niečo úplne iné. Ale dobrý úmysel by som v tom osobne nehľadal. Podotýkam, že problémom nie je len dlhé čakanie na odberných miestach, kde často sa nedodržiavajú rozostupy, či nenosenie rúšok (samozrejme niektorí ľudia by si mali vstúpiť do svedomia). Uvedomme si prosím, ako sa človek na také miesto najprv dostaví. Obyvateľ obce, kde už testovanie neprebieha pod záštitou samosprávy alebo počas daného dňa, keď prebieha, občan jednoducho nemá čas z rôznych dôvodov sa teda dostaví na odberné miesto do mesta. To môže byť cesta dlhá 10, 20, 30 aj viac kilometrov. Nie každý má auto alebo ho pravidelne využíva. Využije zbytočne verejnú dopravu, aby sa dopravil do mesta na nezmyselné testovanie a potom sa ňou aj vráti naspäť do miesta bydliska. Okrem toho, že pominieme tú buzeráciu a stratu času pre obyvateľa, vzniká neuveriteľné riziko nakazenia sa počas cesty, ktorá vôbec nie je nevyhnutná a pravdepodobne by ju obyvateľ nevykonal. Vie mi ešte teraz niekto oponovať, že to nie je nebezpečné? A o nejakej užitočnosti je úplne zbytočné sa aj baviť. Každému, kto má IQ vyššie než hompáľajúci sa poník v detskej izbe či nie je osoba trpiaca závažnou duševnou poruchou, to je dávno jasné. Len tejto vláde nie.

3. Okamžité zatvorenie škôl, min. do razantn��ho zlepšenia situácie. Myslím si, že všetci uvedomelejší vieme, že ochorenie sa týka aj detí. Stačilo by navštíviť niekoľko nemocničných detských oddelení. Nehovoriac o deťoch, ako prenášačoch ochorenia na ďalšie osoby.

4. Okamžitý zákaz dochádzania do práce, ak nejde o nevyhnutnú infraštruktúru. Už nie je čas na ďalšie čakanie. Sme najhorší na svete. Horší ako krajiny s totálne liberálnym prístupom. A nie, nechcem ľuďom zobrať príjem, aby nemali z čoho žiť. Toto má platiť štát. To, čo napáchal, musí odčiniť ľuďom. 100% náhrada priemierného mesačného zárobku. Nehovoriac o ďalších kompenzáciách pre zamestnávateľov. Bez tohto razantné zlepšenie situácie by som už fakt neočakával. Pri badateľnom zlepšení situácie možnosť niektoré výkony práce povoliť, ale s pravidelným PCR testovaním, najlepšie na báze s max. 72 hodín starým testom. Ako by povedal Pelle, bude to drahé. Ale bez toho, sa tá krivka by otočila znova späť.

5. Zákaz využívania verejnej dopravy mimo dôležitých dôvodov (lekár, cesta do práce – nevyhnutná infraštruktúra, cesta do obchodu/lekárne – len za podmienky, že nie je možné najbližší obchod navštíviť a dopraviť sa doň cestou pešo a niektoré príp. ďalšie dôvody). Verejná doprava je extrémne rizikovým miestom pre šírenie covidu-19. Tie spoje musia ostať pre tých, ktorý ich nevyhnutne potrebujú. Ale musia jazdiť takmer prázdne, aby sa tam dalo minimalizovať ďalšie šírenie nákazy.

6. Podať demisiu. Dať priestor vláde odborníkov. Do predčasných volieb. Preklenovacie obdobie. Keď sú takí demokrati a takí skvelí a nenahraditeľní, nemajú sa čoho báť. Prídu voľby, vyhrajú ich a znova to postavia. Alebo žeby to tak nebolo a boja sa, že už nikdy sa k moci späť nedostanú?

Lenže bohužiaľ očakávam, že nič z toho nespravia. Z dôvodov spomenutých vyššie. Preto sa bude potrebné zobudiť a začať proti tejto vláde bojovať. Nenásilnými a slušnými prostriedkami. Každý tak, ako vie. Vyjadriť názor, či ignorovať opatrenia, ktoré idú proti zdravému rozumu a ohrozujú samotného človeka. Bohužiaľ nikto iný to za nás nespraví. A takto sa ďalej už fakt žiť nedá. A nezachráni nás bohužiaľ ani ďalší megalomanský plán psychicky chorého človeka – Sputnik. Jednak by tie vakcíny na Slovensku v takom počte, ako vláda klamárov deklarovali, neprišli, jednak, tá vakcína fakt nie je schválená EMA ani ŠÚKL. Ja sa pýtam, kto potom bude garantovať bezpečnosť a účinnosť?  Premiér? Ak zistíme, že vakcína nie je bezpečná, bude Matovič platiť zo svojej vlastnej peňaženky (podotýkam vlastnej – nie zo štátneho rozbíjacieho prasiatka) bolestné tým ľuďom alebo nebodaj pozostalým obetí? Ak áno, poďme do toho.