#mrs. dostal

[andydrysdalerogers]

Why are goalies always the best?

Always on their knees

😏

[forthekakko]

Anyway go Czechia ✌️

[exhaustedwerewolf]

blank page, the smashing pumpkins (1998) // melting men, néle azevedo (2009) // in mortal repose, diana al-hadid (2011) // dead, jukebox the ghost (2012) // drip, regardt van der meulen (2012) // bojack horseman s1 e9: horse majeure, dir. joel moser (2014) // mr loverman, ricky montgomery (2016) // hot exhibition, alper dostal (2017) // tumblr post, @inkskinned (2017) / the walls are leaking, matt rodgers (2020)

[celavita]

Týden 7: Hurá na venkov

21-27/12

Předposlední den v práci prší, neprší, nálada ujde a čas vcelku utíká. Asi nás nad vodou drží fakt, že už jen dva dny a máme padla, a možná nám náladu zlepší i výplatnice, kterou nám Correy předá už před první pauzou. Vítězem v kategorii “Nejvyšší top up” je s 250 dolary Melissa. Top up je doplacení rozdílu mezi reálným výdělkem a povinnou nejnižší mzdou schválenou novozélandskou vládou. Pokud tedy člověk najde na výplatnici položku “top up”, v praxi to znamená, že neprotrhal dostatek stromů na to, aby se dostal na minimální mzdu, a onen rozdíl musí doplatit právě zaměstnavatel. Hodně sadů pomalé zaměstnance po zkušební době propouští, ale Heywoodovic naštěstí nepatří mezi ně. Jsme to ale pracanti, co? 

A je to tady! Po 4 týdnech na sadu končíme. Poslední den už se nám upřímně moc pracovat nechce. Zpříjemňujeme si práci jablkovou bitvou a vysedáváním na štaflích. Když v 1 odpoledne doděláme poslední řádek, balíme saky paky, nasedáme do Hyundaye, loučíme se s Correym a se zdviženými prostředníčky opouštíme kopcovitý sad v Motuere. Doma balíme zbytek věcí, loučíme se s kamárádskými Belgičany a vyrážíme do supermarketu Pack’N'Save v Richmondu, kde na nás čeká Šárka, která završuje svoje skoro tříměsíční putování po Asii právě na Zélandu. V přeplněném supermarketu, kde právě probíhá předvánoční bláznoství se po prvotních nezdarech přeci jen najdeme, nakoupíme hromady zásob jídla a odjíždíme s našimi kárami, Estimou a Swiftem, do nedaleké vesničky Belgrove, která bude naším domovem po následujících 12 dní. Majitelé Todd a Rachael odjeli se svými třemi ratolestmi za rodinou na jih a my se na následující týden a půl staneme dočasnými pány domu. Kromě útulného dřevěného domku na nás čeká maltézák Mako, kočičí rošťák Mr. Peddy Paw a parta kachen, ku��at a slepic. Snad všechny obyvatele domu zvládneme a budou čekat na své páníčky v plné sestavě. První nahánění slepic do kurníku hladkému průběhu úplně nenasvědčuje. Kočka se psem malé slípky honí po zahradě a naše následné nahánění opeřenců do ohrady donutí kuřata přelétnout nízký plůtek a odporoučet se do strouhy. Nakonec se přeci jen zadaří a se salvami smíchu opouštíme ohrádku a valíme dovybalit všechny své věci.

Nedělní výlet s Martinem a Bárou do proslulého národního parku Abel Tasman začíná v 9 ráno. Před námi je asi dvou a půl hodinová cesta k parkovišti Wainui Carpark, kde se máme s dvojicí setkat. Do Wainui Falls Carpark přijíždíme kolem půl 12, tedy s asi půl hodinovým zpožděním, ale přesto jsme tu jako první. Vyčkáváme v přilehlé kavárně, kde rovnou poobědváme z domova přivezené jídlo. Jak předpokládáme, namísto vynadání nám majitelka naopak popřeje dobrou chuť. Vstřícnost a ochota místních je tu až obdivuhodná a opravdu nás moc mrzí, že jsou Češi taková mrzouti. Čas plyne, dvanáctá pryč a Martin s Bárou stále nikde. Bohužel na místě není signál, a tak nám nezbývá nic jiného, než se na kamarády vykašlat a vyrazit na vodopády sami. Cesta z vodopádu vede stejnou trasou jako cesta tam, a tak bychom měli oba dva nazpátek logicky potkat. Hezký lesík tropického charakteru s velkými kapradinami lahodí oku stejně jako velký vodopád, kde pár otužilců dokonce okusí tamní vodu. To my, zmrzliny, jen zběžně okoukneme místo, a vracíme se zpět k autu. Po cestě potkáme jen pár turistů, Bára a Martin stále nikde a po jejich autě není ani památky. Otevírám mapu a dívám se na turistické stezky v okolí a v tom můj zrak sklouzne na další parkoviště na mapě s názvem “Wainui Carpark”. Když Bářina Syrýna (přezdívka pro Nissan Serena) neparkuje na tomhle parkovišti, nabízí se, že páreček nejspíš parkuje právě na druhém parkovišti a všichni na sebe navzájem čekáme, ovšem každý na úplně jiném místě. Kde ale soudruzi z NDR udělali chybu? Soudružka Adéla si rychle přečetla zprávu, nezkontrolovala na mapě, jestli náhodou není na místě víc parkovišť s téměř totožným názvem a navigovala řidičku Šárku na “Wainui Falls Carpark” namísto “Wainui Carpark”, navíc ještě osočila Báru s Martinem, že o sobě nedají vědět a že se na nás nejspíš vyprdli. Jó, to jsem celá já. S úsměvem na tváři všechno líčím Líbovi a Šárce, které informace příliš nepřekvapí (známe se už příliš dlouho a vědí s kým mají tu čest), Šárka šlape na pedál a vyrážíme na druhé parkoviště (tentokrát to správné), kde doufejme, stále nečekají Bára s Martinem. Syrýna stojí hned na začátku parkoviště a povědomá dvojice leží na zemi a na lavičce. Ona dvojice je opravdu Martin s Bárou, kteří na nás čekají něco málo přes hodinu (stejně jako my na ně v kavárně). S několikahodinovým zpožděním konečně vyrážíme na vycházku parkem, ale namísto plánovaného okruhu se vracíme z nejvyššího místa parku Gibbs Hill zpátky dolů. Bára s Martinem zůstávají v Abel Tasman přes noc, a tak pokračují středem chráněné oblasti až do kempu, kde dnešní noc stráví ve stanu ve společnosti drzých Wek. Nás opět čeká klikatá cesta skrze Takaka Hill s výhledy do hlubokého údolí.

Je to tady, nejočekávanější den roku všech dětí a spousty dospělých, Vánoce! Přestože letos máme stejně jako loni Vánoce bez dárků a sněhu, narozdíl od loňského (ne)slavení Vánoc na pláži jsou ty letošní svátky daleko hezčí. Vánoční atmoféru umocňuje nazdobený stromek v obýváku, vánoční dekorace, koledy a vánoční čepce, které máme nasazeny na hlavách. V lednici čekají klobásy, smažená ryba a navíc svařené víno, jež nádherně provoní celý dům během sledování vánoční filmové klasiky Sám Doma. Odpoledne strávíme průzkumem okolí Belgrove při pro nás krátké, pro psa dlouhé procházce a během projížďky na kole, kdy se Šárkou připomínáme spíš postavičky z animáku než reálné osoby. Do údajně nejdelšího cyklotunelu na jižní polokouli, původně železničního tunelu z 19. století, vyrážíme na kole s extrémně vysokým sedlem, z něhož Šárka nedosáhne na zem, a na extrémně nízkém kole s dětskou sedačkou, které špatně zatáčí. Šárka kolo raději nezastavuje, aby neměla problém opětovně nasednout a já musím dávat kolena hodně do stran, abych se nebouchala do kolem o dětskou sedačku. Navíc je sedlo tak nízké, že při nasedání na kolo mám tendenci usedat přímo do dětské sedačky namísto na sedlo. Líba odpočívá doma a je ochuzen o velkou zábavu, které si při cestě na místo užijeme opravdu do sytosti.

Opravdu povedené sváteční pondělí vystřídá opravdu nepovedené deštivé úterý, během něhož jen posedáváme na gauči a křesle s nacpanými pupky, v nichž včera skončilo obrovské množství jídla a především pak desítky čokoládových a kokosových koulí z kondenzovaného mléka. Podle předpovědi prší všude na severu Jižního ostrova, nemáme tak kam ujet a celý den promarníme v úkrytu domova. V podvečer přijíždí na skok spolužačka z Budějic Bára s kamarádkou Dianou a jsme poněkud překvapeni jejich pocity z pracovního pobytu a země vůbec. Žádné “wow” ani “ách” z úst holek nezní a povídání o dosavadních zážitcích se nese v neutrálním, leckdy až lehce pesimistickém tónu, což nám bohužel náladu moc nezlepšuje. Zdá se, že stejný pocit jako my tu má víc lidí, ale jen hrstka z nich o nich mluví veřejně. Jen málokdo si nepřikresluje realitu a řekne, jak se mu to v cizině doopravdy líbilo. Přitom je jasné, že některá místa prostě člověku přirostou k srdci víc a jiná zas naopak ne a není důvod, proč se za to stydět.

Ve středu od rána svítí sluníčko, přesně jak hlásala předpověď. Po deváté opouštíme venkovské Belgrove a odjíždíme do městečka Saint Arnaud u jezera Rotoiti, kde podnikneme výšlap na Parachute Rock, odkud se naskýtá nádherný výhled na celé jezero a okolní hornatou krajinu národního parku. Jen pár minut po našem příjezdu přichází esemeska od Báry, že holky dorazí na místo kolem půl 11, tedy zhruba za 10 minut. Čekáme u hlavního mola obsypaného lidmi krmícími mohutné úhoře, labutě a kachny, než holky dorazí, a pak se společně vydáváme na asi dvouhodinovou cestu skrze hustý bukový les. Vcelku stereotypní cesta lesem nenabízí nic zvláštního k vidění a říkáme si, že si ani nepřipadáme jak na druhé straně světa ale spíš někde v Tatrách. Les připomíná naše evropské lesy a až na podivné lišejníky visící ze stromů nic světoborného opravdu nevidíme. Vyhlídka na blankytně modré jezero Rotoiti, která nás čeká po asi 7 kilometrech, stojí za to, a jsme rádi, že jsme přeci jen došli až sem. Vrcholek pohoří je ale ještě přibližně 250 metrů nad námi, a tak po krátké zastávce opět šlápneme do podrážek a pokračujeme po strmém kopci dál nahoru až na samý vrcholek. Stehna a lýtka se ozývají, ale Líba, který v klídku postupuje výš a výš do kopce nás se Šárkou motivuje pokračovat v cestě. Posledních 250 metrů dá zabrat, ale za pár minut jsme až úplně na hoře a necháváme pod sebou mohutné jezero spolu s okolními horami. Výhled je opravdu úžasný. Z druhé strany pohoří jsou vidět jakási miniaturní jezírka a některé vrcholky hor mají stále zasněžené čepice. Zasloužený odpočinek strávíme vydatným obědem pěkně po česku, řízkem s chlebem, které Šárka ráno osmažila. Jsme rádi, že jsme túru zvládli, ale popravdě se všichni tři shodneme, že nejsme horalové a výšlapy na hory nás nikterak zvlášť nebaví. Výhledy sice opravdu stojí za to, ale belhat se někam tři hodiny kvůli výhledu, už nám zas tak skvělé nepřijde. Potvrdilo se mi tak to, s čím jsem už tak nějak předem počítala. Zéland je úžasná země plná spousty přírodních krás a bavit to tu bude hlavně milovníky hor a túr. Pokud sice máte rádi přírodu, ale nechcete trávit půlku dne lezením po kopcích nebo chozením desítek kilometrů v lese, na Zéland zapomeňte a raději vyrazte někam jinam. Cesta dolů je vždycky snažší a taky o dost rychlejší. Pelášíme jak o závod a už se těšíme zpátky domů na zasloužený odpočinek. Navíc má po osmé dorazit Bára s Martinem, kteří dnes zůstanou přes noc. Partička přijíždí na čas a nastává několik partiček UNO karet, v nichž dnes štěstí Líbovi moc nepřeje. 

Po včerejším výšlapu se ani jednomu z nás další pochodové cvičení absolvovat nechce. Volba na dnešní výlet tak padne na asi 120 kilometrů vzdálenou úžinu French Pass v severovýchodní části ostrova. Klikatá cesta skrze sametové kopečky obsypané stády ovcí a krav nás zavede až do zátoky Elmslie, kde poobědváme indické máslové kuře s výhledem na nejsevernější místo Jižního ostrova, ostrov D’Urville.  Dvouhodinová cesta serpentýnami klikatícími se mezi zelenými kopci, které barevně doplňuje úžasně modré moře, uteče jak voda, snad jak se kocháme krajinou kolem sebe, nebo zábavným klábosením, kterým si zpestřujeme jízdu. To Líba téměř celou zpáteční cestu prospí a probouzí se až u řeky Pelorus, kde se nachází stejnojmenná rezervace. Údajně čistá řeka s překrásnou scenérii kolem praská ve švech, ale nám místo nijak zvlášť neučaruje. Šárka doplňuje zásoby kofeinu v místní kavárně, a pak už šupajdíme zpátky domů. Poslední Šárčin večer s námi v Belgrove si žádá slavnostnější pohoštění, a tak vaříme opět svařák. Tentokrát se nám opravdu povede a u sledování Pelíšků opravdu přijde k chuti. 

Farmář hledá ženu.

Mr. Peddy Paw

Mako

Vodopády Wainui

Abel Tasman NP, výhled z Gibbs Hill

Spooners Tunnel (Great Taste Cycle Trail)

Nelson Lakes NP, St. Arnaud, jezero Rotoiti, Parachute Rock

French Pass

[michaeltfiore]

This is what Forever looks like! Ladies and Gentlemen - Mr. and Mrs. Dostal!! #truelove #theyaremarried #biggiantlove #lovewhatyoudo photos by @mfiore and @everythingshayna with Love! (at The Mitten Building) https://www.instagram.com/p/CctnXaUPUIK/?igshid=NGJjMDIxMWI=

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: prosinec 2021

(3. 1. 2022) CSI: Brno a “forenzní brewistika”.

Už druhé Vánoce za sebou jsem dostal milou pozornost od Baking lady of leisure, čtenářky blogu a především cukrářky, jejímž manželem nebo dítkem by asi chtěl být každý, kdo má jen trochu rád sladké. :-) Osm “bonbónů” postavených na čokoládě Amedei – ano, to je ta, jejíž verzi Porcelana má rád Michel Roux Jr. – jsem zatím uschoval v místnosti s ideální teplotou a velmi pravděpodobně budou zdegustovány v tomto týdnu. :-) Děkuji.

Třetí rok poznamenaný šílenstvím a absurditou COVID-19 právě začal a zatím to bohužel nevypadá, že bude lepší než dva předchozí. Mnozí apokalyptici navázaní na obchod s vakcínami a testováním plynule přešli pod křídla nové vlády, která nejeví valnou ochotu naplnit předvolební sliby a zatím se zdá, že těžce zkoušená ekonomika i společnost si ještě užijí mnoho nepěkného.

Vánoční trhy byly uzavřeny a primátorka Vaňková se na Facebooku zmohla na skandální vyjádření “... že zodpovědní očkovaní lidé přijdou o zážitek z letošních Vánoc v centru.” Žádné operativní přejmenování na “tradiční zimní farmářské a plně inkluzivní trhy”, které by mohlo situaci vyřešit podobně jako v Mostě. Člověk tak byl svědkem další z absurdit, kdy někteří trhovci otevřeli na jediný den (za příšerně nevlídného počasí), aby po zbytek Adventu zela tržiště až na několik výjimek prázdnotou. K těm patří i stánky Turbomoštu a zejména ten na Moravském náměstí vedle kina Scala, kde se tvořily obvyklé předvánoční hloučky dívek debatujících nad svařákem a punčem.

Neberte nám naše Vánoční trhy v Brně aneb Distancování na Moravském náměstí v Brně v půli prosince 2021. :-)

Vedle již zmiňované Varny, kde se dle posledního vyjádření na Facebooku z 10. června rekonstruuje elektroinstalace, skončil také Mr. Donuter přestěhovaný naproti Špalíčku z OC Letmo. Nejprve obligátní cedulka “Dnes z technických důvodů zavřeno” a když se “dnes” proměnilo v týden, nápis zmizel, pak byl fuč kávovar a na konci prosince zbyl prázdný interiér. Vydrželi zde, stejně jako Hotdogys, pouhých 6 měsíců a nájem se dle údajů na Srealitách vrátil z 85 na 90 tis. Kč. Jsem zvědavý, kdo a kdy se stane třetím “hejlem” realitních makléřů. 

21. 12. oznámilo svůj konec na Facebooku Bistro Love Patatas a osobně mě překvapuje, že to majitel dokázal táhnout tak neuvěřitelně dlouho. Již koncem září skončilo Libertine na Římském náměstí, takto druhý pokus o art cafe, v této verzi postavené na filtrech a hraní z gramofonu, a vyklizen je i Dety’s Bar, překvapivě dlouho fungující nástupce Teplárny.

Vyklizené Love Patatas a hledání nového nájemce.

Monro koriguje svou expanzi, neboť po roce a půl trápení se v Alfa Pasáži uzavřelo tuto nejnovější pobočku a k ní se přidala i letitá provozovna na Kounicove (Skleněná louka). A Pivoň, který otevřel počátkem léta 2019 na Lužánecké, je k mání za 20 000 Kč měsíčně. A místo Brumli Caffé se u zastávky Dětská nemocnice objevily potraviny. 

Imunní nejsou podle všeho ani farecárny, kde nabízejí kafe, pivo a podobné věci. Ta velmi vzdušná, čistá a světlá na Husove (vedle Super Pandy) se je k mání za 62 221 Kč a MOPRA Dýmbar na Smetanove nabízí 155 metrů za 27 000 Kč. Minulostí je také dýmkárna a cafe na Palackého třídě v místech, kde byla v letech 2015 až 2016 kavárna Lucaffé s bývalým hlavním baristou Parnasu. Na novém provozu se však včera začalo oficiálně pracovat a palec nahoru dostávají ti, co hádali druhou kavárnu Punktu. A brzy by měl otevřít, pokud se tak už dokonce nestalo, nástupce Veselé Vačice na Běhounské.

Open Wine na Hybešove může být Váš za 34 000 Kč a nedlouho fungující Sea Food Alex na Vídeňské (prodejna mořských produktů a malá restaurace) je k mání za 23 000 Kč. Dvorek pod Petrovem ve stávající lokalitě skončil 22. prosince a Bistro U nás veselo na Minoritské je bez jakékoli změny z “provozních důvodů” uzavřeno od 21. 6. 2021 a tak můžeme myslím říci, že i zde je to pravděpodobně konečná. A novější část pivního restaurantu Parodie měla nejprve na dveřích zkušební dobu 11 až 23 a nyní je tam už jen tma bez jakékoli otvíračky. Pochopitelně bez jakékoli zprávy pro případné zákazníky na Facebooku.

Na Dominikánském náměstí, kde jsme mohli celý rok pozorovat za oknem bílou a nevyužitou Faemu E61, konečně otevřelo avizované zařízení, jehož cílem je budovat česko-italskou obchodní spolupráci. Nějaká vína zde mají, ale jak mi řekla milá slečna za pultem, je to chápáno coby doplněk k obchodním schůzkám a nejde tedy o kavárnu nebo jiný typ gastro provozu.

Třetí Costa Coffee v Brně finišuje. Jí i dalším provozům v rekonstruované hale Brno hl. n. se budu věnovat jakmile budou všechny hotové, abychom si mohli udělat komplexní obrázek.

Kavárna s ďábelským nájmem 666 tis. Kč ročně pod kostelem sv. Michala to do konce roku nestihla, ale pokroky se tu dějí a totéž lze říci o prostorách bývalého Bistra Andini/Bistra Friends, kde už jsou žárovky u stropu nataženy a do noci září panel Eagle One Prima. A konečně: Restaurant Velorex v Králově Poli skončil a jeho místo zaujal PRIME STEAK Restaurant, který přináší, jak jinak, nejlepší steaky v Brně. Pro mne důvod tam nejít. :-)

Cestou kolem MiMiKy se mi cosi nezdálo a tak jsem přes sklo nakoukl důkladněji a vedle rozesmáté holčiny za barem si povšiml novinky mezi mlýnky, kde jeden z dvojice Mazzerů nahradil Mythos. A flat white je tu už za 80 Kč. Prostě náhoda a brzy asi i “nový normál”.

Dokonalá káva si po dodavatelském vztahu s Kavárnou V Uličce otevřela v Prostějově vlastní prodejnu/espresso bar a při architektonické procházce mezi už skoro obvyklým cappuccinem a doppiem v Canallu jsem tam zaskočil. Mladý muž sice příjemný, ale připravovat espresso na stroji Graef je na mě až příliš silná káva.

Jakákoli káva v rámci akce za 25 Kč? To se musí při objednání nejen flat white pro celou rodinu opravdu vyplatit. A docela zajímavý údaj z veřejně dostupného rejstříku přímo volá o probrání u kávy...

Prosinec byl také ve znamení další “kauzy”, která propukla ve středeční ráno následující vydání Prvních dojmů. Nijak jsem na FB statut Vojty Růžičky nereagoval a na dotazy, proč jsem tak neučinil, odpovídám jednoduše: nemá to smysl a nikam to nevede a pokud ukřičená a mediálně viditelná část tuzemské výběrové scény potřebuje přispěchat a bít se za někoho, kdo technicky nekorektní cappuccino svede na chladné venkovní počasí, myslím si o tom nejen já své a je příznačné, že z baristů, jejichž zkušeností i káv si nejvíc považuji, nezareagoval nikdo. 

“Kauza Roses” pronikla i do velmi výběrového a seriózního týdenního souhrnu. I editoři mají zřejmě své dny... :-)

V rámci legrace a “forenzního” přístupu z perexu (Coffee Scene Investigation: Brno) jsem si nechal připravit cappuccino od jednoho z oblíbených baristů, sám si “šlehl” dvě další (jedno z lehoučké Etiopie renomované pražírny v kavárně, druhé doma ze stálého italského blendu, mléko oboje privátní Olma z Tesca) a vzal je ven za inkriminované teploty se stopkami. Uplynuly dvě, tři, čtyři minuty a mikropěna stále držela. Ano, svršek začal osychat a bublinek přibývalo, nahřátý šálek chladl, ale k jevům popsaným na fotografii nedošlo a nápoj si po totožném počtu usrknutí udržel texturu, krémovost a konzistenci. A totéž platí pro cappuccino od baristy s 10+ lety zkušeností, jehož kolegyně se pobaveně smála, když viděla, jak v zimě pozorně sleduji šálek na parapetu kavárny.

Prostě fyzika. A pokud by někoho zajímal další pohled na vztah kavárníků a kritiky, může prostudovat obšírnější text Kávologu, který je výsledkem delšího přemítání a zabývá se také aktuální i jarní “kauzou” (Kafe Skácel).

Omlouvám se, ale v posledních týdnech na mě tahle fotka pořád vyskakuje napříč články daného webu. Paní v zeleném je určitě ráda. :-)

Jistý tajemník jedné z fakult MU jednou řekl kolegovi: Všichni děláme chyby. Snažme se, aby jich bylo co nejméně a tímto koriguji nepřesnost u jedné z popisek pivovaru Harry v odkazovaných Prvních dojmech – byla opravena okamžitě po upozornění v diskusi   

Jelikož je běžnou, zažitou a letitou praxí uvádět nejen v komunikaci, ale i ve výčepech všech druhů, na e-shopech, ve velkoobchodě i na stránkách pivovarů na prvním místě stupňovitost a druhém obsah alkoholu u daného piva bez užití formy, která je ukotvena v legislativě (např. Zichovec 12° Fresh Hop Harmonie Ležák / 5.1 %), došlo z mé strany k omylu, když jsem na FB statutu samostatně uvedené číslo s procentem pokládal za chybně zapsaný obsah alkoholu místo extraktu původní mladiny vyjádřeného v hmotnostních procentech (EPM).

Pokud tedy uvidíte na tabuli v hospodě Starobrno 11° Medium, můžete ihned hostinského upozornit, že to má dle platné legislativy špatně a měl by to přepsat na Starobrno 11 % Medium anebo ještě lépe a přehledněji na Starobrno Medium 11 % EPM. Určitě bude rád. :-)

ER jako Emergency? Kolega a kamarád byl v sobotu před Vánoci za hraniční čárou a přivezl dva oblíbené kousky polské klasiky, kterou jsem v průběhu 4 dní po 2.5 dcl vychutnal v oblíbené senzorické sklenici. Škoda, že to Polsko není blíž a pokud pojedete autem do jakéhokoli většího polského města v pohraničí, neváhejte piva vyzkoušet a pak jimi narvat kufr auta k prasknutí, protože stále nevím o nikom, kdo by to k nám vozil a prodával. (Díky S. za piva i mnohé momentky z kaváren, kam se nedostanu anebo bych tam cíleně nešel. :-))

A bude-li mít pochybnosti, pošlete jej do Harryho, kde sice v reakci na První dojmy zaznamenali jednu věc, ale v rámci četby nereflektovali zmínku o tom, že mě nikdo nepozdravil a personál ignoroval. Mezi skutečnými pivaři, tedy těmi, co vypijí nekonečně víc piva než já, si neudělali dobrý první dojem tím, že informaci o uzavřené společnosti nedali na Facebook a tak tam šlo pár lidí zbytečně. A že se pro každé pivo musí k výčepu, v případě špičky vystát fronta a platí se hned místo toho, aby se kasírovalo až na konci konzumace? A že je z některých ústních i písemných komentářů patrné zklamání z toho, že mají zatím jen jedno vlastní pivo? A že byla míra a její tolerance uvedena mrňavým písmem na čepu?  

To je přece Harry... A ten je nejlepší.

Co to vidí oči mé? Takže Harry sám používá na webových stránkách pro jediné vlastní pivo legislativně nesprávné označení a uvádí tak konzumenty v omyl? :-) Zdroj snímku : www.harry.beer (verifikováno 2. 1. 2022)

[meganutriland]

- Ciociu, babcia wspominala, ze od Pana Jurka jej szpital dostal duzo sprzetu jeszcze Jak Ty bylas mala a on ciagle gra. - Tak, I to z jakim impetem. Nie wazne gdzie jestes, cegielke swoja warto dorzucic. ***** - Auntie, grandma recalled that Mr. Jurek gave her hospital a lot of equipment to improve an save lifes. That was when you’re very but he still does it, still runs this. - Yes, with a special force. No matter where you are, it is worth adding your even little donation. #wielkaorkiestraświątecznejpomocy #pomagamy #babciawiecodobre #wspomnienia #realia #niewaznegdziejestes #pomoc #wsparcie #organizacja #akcja #wosp2021 #wirtualnie #dodajcegielke #charityevent #action #memories #support #thegreatorchestraofchristmascharity❤️ #symbol #redheart #sinceyears #event #supporthospitals #medicalequipment #telltruth #kidsarethefuture #teachthem #howsupportshouldbe #uczdzieci #świadomość (at Dresden, Germany) https://www.instagram.com/p/CKsKVbolenI/?igshid=t4clz3y3xghw

[sng-mnh-iii-blog]

Zase jsem dostal rýmičku a v takových chvílích se vždycky koukám hlavně na The Talented Mr Ripley, protože kdo by už nechtěl léto? A konečně jsem našel film, se kterým se tu dobře mixuje. Call Me By Your Name. Je to vlastně takový milejší Mr Ripley. Sice to taky nekončí dobře, ale shodneme se, že pořád lépe než právě Mr Ripley.

[proboha]

Milí bratři,

píše Ježíš z Taliánska, (Hb 13:24) dostal tam koronu a srp. (Zj 14:14) Bude teď lisovat krev. (Zj 14:20)

Citujeme, co Pán praví:

„Viru se nebojte. (Lk 12:4) Satan na vás nemůže (Lk 10:18) Šlapejte po hadech a štírech, vám nic neublíží. (Lk 10:19) Mažte hlavy olejem (Mr 14:8) a nohy myjte v lihu (Jan 13:10) neškoďte oleji a vínu (Zj 6:6)“

My za póbóčku k tomu dodáváme:

“Poslůchajte Bábiše, do Sálu nelezte, #1 do domu zalezte, ven raději nevylezte, na ulicích nikomu nehlásejte.  

Hodiny si počítajtě za SMSky, emaily a telefonáty. #2 Půl hodiny sezení u počíta��e počítajtě jako dvě hodiny stání u vozíků.

Na Památnů nepamatujte, #3 pozvánky zahoďte. Pomazaní to oslaví za 28 dní (w76 3/1 str. 80) nepomazaní si dajů doma nohy do škopků.  (Jan 13:14)”

Jsme s vámi váši slováčtí braťia z Bratislavy

-----

Poznámky: 1) v 3/2020 ukončili svědkové Jehovovi své veškeré veřejné aktivity 2) kazatelská služba byla omezena pouze na neosobní kontakt formou dopisů, emailů s SMS zpráv. 3) oslava Památné slavnosti se v roce 2020 nekonala veřejně, ale každá rodina svědků jednotlivě slavila sama doma.

[scooby-doo-dixk]

⭐[2020]~celý film Scoob! — ✔️CELÝ FILM ONLINE ZDARMA (2020~1080p)✔️CZ DABING⭐

Pro sledování filmu Scoob! je treba, kliknout na obrázek prehrávace. mužete zhlédnout Scoob! filmy online. Film Scoob! máme v HD kvalite. Scoob! 2020 ke shlédnutí CZ Filmy Online Videa, Scoob! (2020) Sledujte CZ Filmy Online a zdarma⭐▬▬▬▬▬▬▬▬▬⭐꧁ঔৣ☬▬▬⭐▬▬☬ঔৣ꧂⭐▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬⭐ WATCH NOW.>✔️ https://bit.ly/3eSH3d6 DOWNLOAD NOW.> http://dixz.123moviesfox.com/cs/movie/385103/scoob ⭐▬▬▬▬▬▬⭐꧁ঔৣ☬▬▬⭐▬▬☬ঔৣ꧂⭐▬▬▬▬▬▬▬⭐

WATCH NOW.>✔️ https://bit.ly/3eSH3d6 DOWNLOAD NOW.> http://dixz.123moviesfox.com/cs/movie/385103/scoob [4KHD] ~ Scoob! celý film | CZ Videa dabing a Zdarma Scoob! (2020) Online Filmy ke shlédnutí Sledujte : Scoob! Filmy zdarma Sledujte : Scoob! Filmy zdarma Scoob! (2020) — Film Online Sledujte Scoob! (2020) filmy online. Můžete sledovat Scoob! film online v HD Quality! Scoob! filmy, které je možné sledovat v televizi, Dekstop, machitos, tabletách, telefon také Android. Scoob! (2020) — Film Online Sledujte Scoob! (2020) filmy online. Můžete sledovat Scoob! film online v HD Quality! Scoob! filmy, které je možné sledovat v televizi, Dekstop, machitos, tabletách, telefon také Android. Hraji: Will Forte, Frank Welker, Amanda Seyfried, Mark Wahlberg Žánr: Rodinný, Animovaný, Komedie, Mysteriózní, Dobrodružný

Režie: Tony Cervone Spisovatelé: Eyal Podell Divadle: 2020–05–15Obsah: Příběh ukáže, jak se nerozluční přátelé — pes Scooby-Doo a “jeho člověk” Shaggy poprvé setkali, ale také jak se přidali ke skupině mladých detektivů, aby utvořily seskupení známé jako Záhady s.r.o. (Mystery Inc.) Společně s uhlazeným Fredem, sympatickou Daphne a hloubavou Velmou za roky svého působení vyřešili stovky případů a zažili neméně dobrodružství. Nyní však budou muset čelit největší záhadě, s jakou se setkali — kdosi se pokouší vypustit mezi lidi démonického psa, střežícího podsvětí. Pokud by se mýtický Kerberos skutečně dostal na svět, “hafokalypse” by nic nestálo v cestě. Jak se však zdá, Scooby-Doo má možná předurčen osud významnější, než si kdokoli dokáže představit. ŠTITKY : Scoob! plný film Scoob! plného filmu, Scoob! plného filmu Sledujte Scoob! HD v Film Online Scoob! plný film online Sledujte Scoob! plný anglický film Scoob!: pryč z domova plný film volný datový proud Sledujte Scoob! plnopodindonésie Sledujte Scoob! plné titulky filmu Sledujte Scoob! plné filmové spoiler Scoob! plné filmy tamilštiny Scoob! plné filmové tamilské stahování Sledujte Scoob! plný film todownload Sleduj Scoob! plný film telugština Sledujte Scoob! Full Movie tamildubbed stáhnout Scoob! plný film ke sledování sledovat plný film Vidzi Scoob! Full film Vimeo Sledujte Scoob![SLEDUJ™] Scoob! / Scoob! (2020) CELÝ FILMY CZ ONLINE HD KVALITE DABING TITULKY ~Ke stažení : Scoob! Filmové Novinky, Scoob! celý film Cesky, Scoob! Filmové premiéry, Scoob! celý film cz dabing, Scoob! zkouknito, Scoob! sleduj filmy, Scoob! online cz titulky, Scoob! Program filmy, Scoob! CZ HD Film o filmu, Scoob! CZ dabing, Scoob! premiéra, Scoob! online cz, Scoob! online cz dabing, Scoob! Zadarmo, Scoob! Celý Film, Scoob! Titulky, Scoob! nový film, Scoob! DVD filmy, Scoob! Blu-ray filmy, Scoob! 3D filmy, Scoob! online bombuj, Scoob! online cely film, Scoob! online ke shlednuti, Scoob! cz dabing online ke shlednuti, Scoob! online, Scoob! online film cz, Scoob! Bombuj, Scoob! bombuj cz, Scoob! online ke shlédnutí, Scoob! celý film Cesky, Scoob! celý film zdarma ke shlédnutí, Scoob! celý film cz dabing, Scoob! zkouknito, Scoob! sleduj filmy, Scoob! online cz titulky,

Watch Free Movies and TV Shows Online You’re in the right place if you’re into love with watching movies. Movies and TV serials are a fun area where people love to spend their leisure time. Making a visit to the cinema or movie theatre sometimes seems like a waste f time and money. In such a scenario, streaming movies online is left as an option as it helps you not only save time and money but also make things convenient. Imagine life when you get to watch movies at your fingertips and for free. Watch a movie, drama or a serial. All of it at your comfort. Along with that, complete information about TV shows is present on the site. That information is based on IMDB rating, director, release date, duration, synopsis of the episode, and cast. In short, it is regarded as one of the best websites to watch TV shows as well as movies from different origins. Film is a work of art in the form of a series of live images that are rotated to produce an illusion of moving images that are presented as a form of entertainment. The illusion of a series of images produces continuous motion in the form of video. The film is often referred to as a movie or moving picture. Film is a modern and popular art form created for business and entertainment purposes. Film making has now become a popular industry throughout the world, where feature films are always awaited by cinemas. Films are made in two main ways. The first is through shooting and recording techniques through film cameras. This method is done by photographing images or objects. The second uses traditional animation techniques. This method is done through computer graphic animation or CGI techniques. Both can also be combined with other techniques and visual effects. Filming usually takes a relatively long time. It also requires a job desk each, starting from the director, producer, editor, wardrobe, visual effects and others. Definition and Definition of Film / Movie While the players who play a role in the film are referred to as actors (men) or actresses (women). There is also the term extras that are used as supporting characters with few roles in the film. This is different from the main actors who have bigger and more roles. Being an actor and an actress must be demanded to have good acting talent, which is in accordance with the theme of the film he is starring in. In certain scenes, the actor’s role can be replaced by a stuntman or a stuntman. The existence of a stuntman is important to replace the actors doing scenes that are difficult and extreme, which are usually found in action action films. Films can also be used to convey certain messages from the filmmaker. Some industries also use film to convey and represent their symbols and culture. Filmmaking is also a form of expression, thoughts, ideas, concepts, feelings and moods of a human being visualized in film. The film itself is mostly a fiction, although some are based on fact true stories or based on a true story. There are also documentaries with original and real pictures, or biographical films that tell the story of a character. There are many other popular genre films, ranging from action films, horror films, comedy films, romantic films, fantasy films, thriller films, drama films, science fiction films, crime films, documentaries and others. That’s a little information about the definition of film or movie. The information was quoted from various sources and references. Hope it can be useful. ❍❍❍ TV MOVIE ❍❍❍ The first television shows were experimental, sporadic broadcasts viewable only within a very short range from the broadcast tower starting in the 1930s. Televised events such as the 1936 Summer Olympics in Germany, the 19340 coronation of King George VI in the UK, and David Sarnoff’s famous introduction at the 1939 New York World’s Fair in the US spurred a growth in the medium, but World War II put a halt to development until after the war. The 19440 World MOVIE inspired many Americans to buy their first television set and then in 1948, the popular radio show Texaco Star Theater made the move and became the first weekly televised variety show, earning host Milton Berle the name “”Mr Television”” and demonstrating that the medium was a stable, modern form of entertainment which could attract advertisers. The first national live television broadcast in the US took place on September 4, 1951 when President Harry Truman’s speech at the Japanese Peace Treaty Conference in San Francisco was transmitted over AT&T’s transcontinental cable and microwave radio relay system to broadcast stations in local markets. The first national color broadcast (the 1954 Tournament of Roses Parade) in the US occurred on January 1, 1954. During the following ten years most network broadcasts, and nearly all local programming, continued to be in black-and-white. A color transition was announced for the fall of 1965, during which over half of all network prime-time programming would be broadcast in color. The first all-color prime-time season came just one year later. In 19402, the last holdout among daytime network shows converted to color, resulting in the first completely all-color network season. ❍❍❍ Formats and Genres ❍❍❍ See also: List of genres § Film and television formats and genres Television shows are more varied than most other forms of media due to the wide variety of formats and genres that can be presented. A show may be fictional (as in comedies and dramas), or non-fictional (as in documentary, news, and reality television). It may be topical (as in the case of a local newscast and some made-for-television films), or historical (as in the case of many documentaries and fictional MOVIE). They could be primarily instructional or educational, or entertaining as is the case in situation comedy and game shows.[citation needed] A drama program usually features a set of actors playing characters in a historical or contemporary setting. The program follows their lives and adventures. Before the 1980s, shows (except for soap opera-type serials) typically remained static without story arcs, and the main characters and premise changed little.[citation needed] If some change happened to the characters’ lives during the episode, it was usually undone by the end. Because of this, the episodes could be broadcast in any order.[citation needed] Since the 1980s, many MOVIE feature progressive change in the plot, the characters, or both. For instance, Hill Street Blues and St. Elsewhere were two of the first American prime time drama television MOVIE to have this kind of dramatic structure,[4][better source needed] while the later MOVIE Babylon 5 further exemplifies such structure in that it had a predetermined story running over its intendevd five-season run.[citvatio””&n needed] In 2007, it was reported that television was growing into a larger component of major media companies’ revenues than film.[5] Some also noted the increase in quality of some television programs. In 2007, Academy-Award-winning film director Steven Soderbergh, commenting on ambiguity and complexity of character and narrative, stated: “”I think those qualities are now being seen on television and that people who want to see stories that have those kinds of qualities are watching television. ❍❍❍ Thank’s For All And Happy Watching❍❍❍ Find all the movies that you can stream online, including those that were screened this week. If you are wondering what you can watch on this website, then you should know that it covers genres that include crime, Science, Fi-Fi, action, romance, thriller, Comedy, drama and Anime Movie. Thank you very much. We tell everyone who is happy to receive us as news or information about this year’s film schedule and how you watch your favorite films. Hopefully we can become the best partner for you in finding recommendations for your favorite movies. That’s all from us, greetings! Thanks for watching The Video Today. I hope you enjoy the videos that I share. Give a thumbs up, like, or share if you enjoy what we’ve shared so that we more excited. Sprinkle cheerful smile so that the world back in a variety of colors.

[smrtkacz-blog]

LOL

Pokračování mých oblíbených šampionů (hlavně v aramu):  

6.       Thresh 

Tank je prostě must build, zvlášt pokud ve vašem teamu jinej tank není. Navíc i tak dává docela slušnej dmg. Pasivkou sbíráte duše, které padnou z šampionů, kanónů a občas i z minionů. Přidává ap, armor a Wčko a Ečko trochu vylepší. Hodí se hlavně v late game (logicky). Qčko zahákne nepřítele, dá mu stun, dmg, popotáhne ho kousek k vám a ještě vám umožní se k němu přitáhnout. Pokud máte v teamu alespoň jedno adc nebo prostě chcete udržet enemáka co nejdýl na uzdě, Nepřitahujte se k němu, ale držte ho jen ve stunu. Když se trefíte Qčkem v mid nebo late game a nejste sami, je to pro soupeře skoro jasná smrt. Jestli se vám podaří chytit miniona místo nepřítele, můžete se přitáhnout taky a aplikovat zbytek comba, pokud je nepřítel blízko. Ale škoda stunu a dmg no. Wčko je lanternička, která se používá na několik způsobů. Dává štít vám i jednomu ��lenovi z vašeho teamu + right click na lanternu umožní zase jednomu členovi přitáhnout se k vám. Wčko můžete použít čistě pro štít, pokud třeba tankujete u věže nebo váš spoluhráč potřebuje ochranu. Přihodit lanternu spoluhráči a ušetřit čas, aby se rychle dostal k centru boje je k nezaplacení, zvlášť s použitím Qčka, které vás přitáhne oba, ale to chce trochu vyšší skill. Nebo naopak pomáhá příteli utéct z boje. Pokud potřebujete zaplašit soupeře, můžete hodit lanternu jen tak (používá se spíš na normal mapě) třeba ke křoví, jako byste pomáhali spoluhráči třeba s gangem. Protivníka napadne právě tohle a pokusí se trochu stáhnout. Nedoporučuju to ale dělat moc často, lanternu je lepší si šetřit na štít a pomoc spoluhráči, protože stojí manu a má celkem velkej cooldown. Nejvíc ovšem zamrzí, když se snažíte zachránit spoluhráče a hodíte mu Wčko, ale on se lanterny nechytí a umře. Jop, i takoví sebevrazi se najdou. A to mají lvl 6 nebo 7 s daným šampionem. Threshovo  Ečko je sice na krátkou vzdálenost, ale i tak dá dmg a zpomalí nepřítele a trošku ho „pošoupne“ směrem, který určíte. Používá se i na wave clear, popř. odstranění minionů a následně Q může soupeře překvapit. Taky se hodí, ale zase nespamovat moc. Rko, s příhodným názvem „The box“, je krásná ultinka, která kolem Threshe udělá pětiúhelník a uzavře v něm nepřítele. Když se nepřítel pokusí projít jednou z pěti zdí, zeď zmizí, ale dá nepříteli dmg a výrazně ho zpomalí. Takže abychom to shrnuli, Qčko + přitáhnout, Rko, Ečkem vrátit zpátky a nejlíp je*nout do zdi, úplně perfektní combo. A když se vám podaří někde mezi tím hodit Wčko spoluhráči, perfektní. Thresh sice patří mezi ty těžší šampiony, pokud se ho chcete naučit, ovšem stojí za to! GG honor.  

7.       Lulu

Její pasivka je v podobě peta Pixie, který dává dmg navíc. Jupí. Qčko dává dmg a zpomaluje, dělá ho jak Lulu tak Pixie. Pokud je Ečko aplikováno na jiného spoluhráče, tudíž je Pixie u něj, dělá se Pixiino Qčko od toho spoluhráče (podobně jako u Tarica), což může být dost výhodný. Basic dmg taky dělá Lulu i Pixie, ale jen do jednotek, například s věží si už Lulu musí poradit sama. Wčko má dvě využití. Při použití na spojence mu to přidá normální rychlost i pěknej bonusovej attack speed. Při použití na enemáka ho to polymorfuje, tzn. na chvíli změní na zvířátko, které může akorát utéct. To ovšem půjde těžko, jelikož ho to taky zpomalí. Už slyšíte pohřební zvony? BTW tahle veverka je mi nějak povědomá… Ečko má taky dvě využití. Spojenci dá štít na 6 vteřin, nepříteli pěknej dmg + na 4 vteřiny true sight (ale to už nikoho nezajímá). A konečně se dostáváme k ultince. Obří Lulu terorizuje svět, pomoc! Rko lze aplikovat i na Lulu, ale jelikož se hraje jako support, očekává se, že ho aplikujete na svoje adcčko nebo spojence. A ono je to taky občas výhodnější. Zvětší postavu šampiona, vyhodí nepřátele kolem a zpomalí je a ještě k tomu zvýší zdraví spojence, na kterého byla tato ultina seslána. Požehnání z nebe. Tahle roztomilá malá holčička s pěkným smíchem vás pěkně vytrollí, pokud na ni skočíte, když má málo života, s úmyslem ji zabít, ale ona si v klidu dá Ečko a Rko a vymaže vaši existenci alespoň na chvíli z mapy.

 8.       Braum

I když někteří říkají, že Braum nemá žádnej dmg, není to uplně pravda. S porovnáním třeba s adcčkem má samozřejmě menší dmg, ale taky se spíš hraje jako tank. A tenhle tank support se jim povedl. Dost mě baví, zvlášť na aramu. Braumova pasivka je jedna z mých oblíbených, stačí jednou ťuknout nebo se trefit Qčkem a vaše adcčko už dokončí rozdělanou práci (v aramu jsem zatím měla štěstí na parťáky s velkým attack speedem). Krásnej stun. Qčko dává dmg a zpomalení, když se trefíte. Miluju ten obrázek pasivky nad nepřítelem. Muahahah. Wčko můžete dát jen na sebe, nebo přiskočíte před spojence nebo miniona a dáte sobě i parťákovi bonusovej armor a MR (podle statů Brauma se počítá bonus) na tři vteřiny. Jop, taky mi to přijde jako krátká doba, ale v boji je to celkem dlouho. Ečko je velkej štít, kterej lze použít pouze v jednom směru. Když to lamíte a použijete ten štít špatně, všichni se vám vysmějou a můžete se jít zahrabat. Stává se to, pokud za Brauma ještě moc neumíte. Tohle ostatně platí pro všechny šampiony. Jinak štít blokne první útok a pár dalších sníží. Pěkný combo je Wčko, Ečko, Qčko, popř. i Rko. To nadhodí soupeře kolem vás plus v jedné rovině a zpomalí je. Ovšem nejlepší a jedinečná schopnost Brauma je nakrmit Pora sušenkou, čímž Porovi vyroste krásnej velkej mustaaache. Nejlepší abilitka. ^_^

 9.       Veigar

„Jsem zlo, přestaň se smát!“ Veigar stackuje „fenomenální zlo“ podobně jako Thresh duše. To se získává ze správných použití schopností, tedy zabití miniona nebo šampiona schopnostmi, samozřejmě zabití šampiona je mnohem výhodnější (u Q 1 stack za miniona a 2 za většího miniona nebo příšeru, jinak za hit šampiona je pouze 1 stack a za zabití 5). Každý jeden stack zla přidává 1 AP. Zase výborný v mid a late game. Teda aspoň pro Veigara. Qčko je podobný jako u Branda, ale dává dmg prvním dvěma. Wčko. Za 2000 stacků máte déšť temné hmoty. Pěknej buff. GJ Rito. Až budete hrát proti Veigarovi, vyhrajte rychle, protože jinak vám zbývá se jen modlit. Po krátké chvilce dává velkej dmg všemu, co zasáhne. Ečko je podobný Threshově ultině. Kruh, ze kterého je fakt těžký utýct a ještě dává stun. Takový malý Veigarovo vězeníčko. Pokud se necháte chytit, je dost velká pravděpodobnost, že vás umučí ostatníma schopnostma. A nejhorší mučení přijde s jeho ultinkou, která dává už tak obří dmg, kterej je nepřímo úměrnej s vaším zdravím. Čím míň života máte, tím větší dmg to dá. Nejlepší zakončovák, kterej vás pošle do samotnejch pekel. Co taky jinýho čekat od čirýho zla.

 10.       Soraka 

 Soraka běží rychleji k poraněným spojencům. Jop, to je její pasivka. Na rozdíl od ostatních krásných pasivek, jako třeba dmg navíc nebo stun, ze Soraky se stane atletka, když běží k přátelům, aby stejně nakonec s větší pravděpodobností viděla, jak je někdo vypne těsně předtím, než stihne někoho vyléčit. Jasně, hitnout Rko není tak složitý, pokud ovšem není na extra dlouhým cooldownu. A na závěr na vás vyskočí Rengar z křoví se svým instáčem. Jééééj. Ale teď k těm lepším věcem. Její Qčko dává po krátké chvilce dmg, slow a pokud trefí enemáka, Soraku mírně healne. Taková HOTka, totiž heal over time. Nic moc, ale lepší než banánem do voka. To by asi nikdo nečekal. V rychlé kombinaci s Wčkem dá tuhle HOTku i danému spojenci. Wčko sice healne spoluhráče, ovšem zase to vezme část Soračina života. Taky vám to přijde docela nefér? Tohle jde řešit snad jedinou věcí. Warmog. Než bude mít Soraka nad 2750 života, chvíli to potrvá, ale jakmile se jí začne doplňovat život alespoň mimo boj, je z ní healovací bohyně s cooldownem na Wčku snad jen tři vteřiny. Takže Warmog a dostatek života. Nebo snad máte jinej nápad? Jasně, jde to i s jinou výbavou, ale já si Warmoga prostě nějak oblíbila. Ečko je moje oblíbený. Dmg, silence a po chvíli i stun. Konečně něco normálního, thanks Riot. Ultina se jim celkem povedla i když ten heal by mohl být větší, ale to bude asi tím aramem. Nejlepší na ní je, že healne všechy spojence bez ohledu na to, kde na mapě se nachází. Takže ikdyž třeba nejste zrovna ve středu boje, můžete ho dost ovlivnit. Stačí správně načasovat. Best healer ever v mid a late game.

Další šampioni už se připravují. :) 

[soflanights]

Fontainebleau Art Connection 2017

December 8 – 10, 12pm-9pm – Fontainebleau, 4441 Collins Avenue, Miami Beach Art Connection USA presents an international art exhibition, show & sale at Miami Beach’s Fontainebleau Hotel & Resort during Art Basel 2017. Featuring hundreds of works by artists from around the world, including the famed Mr. Brainwash, Marc Rudinsky, Oz El Hai, Nino, Gocha, Herbert Glaraza, Barios, Alper Dostal, Shane…

[paskvilnet]

rec.desky

MJ Cole - Sincere

Londýňan Matt Coleman si cestičku k uznání prošlapal poctivě a sám: už odmalička se věnoval klasické hudbě a jako svůj nástroj si vybral hoboj. V době universitních studií (svůj zájem obrátil na africkou a asijskou tradiční hudbu, psychologii hudby a hudební terapii) začal navštěvovat parties a přes hardcore se dostal k drum´n´bassu. U kultovního d´n´b labelu Sour se prosadil jako studiový inženýr, a protože od dětství hrál na klávesy a ovládal počítač Atari, začal pod jménem MJ Cole sám tvořit. Od drum´n´bassu přešel k tzv.garage housu a později 2-stepu. Po řadě úspěšných singlů nejrůznějších projektů či DJ, které definují tento celkem mladičký žánr, se tedy konečně objevilo album, jehož kouzlo tkví ve skvělých vokálech a v přesně odměřených dávkách jednotlivých ingrediencí typických pro 2-step: drum´n´bass, garage, rhythm´n´blues či ragga. Sincere je skvělé debutové album, které určitě osloví spíš holky a pak také všechny ty, kterým se drum´n´bass vždycky líbil, ale poslední dobou hledají něco méně temného a více sexy. PS: Od snobismu, který bohužel patří k londýnské 2-stepové scéně, se MJ Cole ukázkově distancuje na stránkách obalu svého alba: luxusní zboží hoří v papírové nákupní tašce, parádní pouzdro na brýle skrývá střepy, krabička nabízí rozleptané hodinky a z lahve s lákavou etiketou teče víno, které by chutnalo tak akorát ropákovi. A tak jediné, co vypadá na fotkách v bookletu k světu, je gramofonová jehla!

The Talented Mr. Ripley: Music from the Motion Picture

Děj filmu režiséra Anthonyho Minghelly se odehrává v Itálii 50. let, americká zlatá mládež si zde za peníze svých rodičů užívá života, diskutuje o existencialismu nebo poslouchá a hraje jazz. Sám režisér, který bude už asi navždy pronásledován úspěchem svého předchozího snímku Anglický pacient, tvrdí, že "hudba je srdcem filmu Talentovaný pan Ripley" a kromě jazzu zde zazní i klasika (Vivaldi, Čajkovskij nebo Bach). Soundtrack obsahuje původní nahrávky jazzových mistrů jako jsou Charlie Parker, Miles Davis či Dizzy Gillepsie, dále skladby Gabriela Yareda (jednu z nich nazpívala Sinéad O´Connor) a písničky, které s Guy Barker International kvintetem nahráli oba dva představitelé hlavních rolí, herci Matt Damon a Jude Law. Autorem původní hudby k tomuto filmu je skladatel Gabriel Yared, který za muziku k Anglickému pacientovi obdržel Grammy, Zlatý Globus i Oscara. Prvním filmem, ke kterému Yared složil hudbu, byl v roce 1979 Sauve Qui Peut La Vie režiséra Jean-Luca Godarda.

David Holmes - Bow Down to the Exit Sign

DJ a producent David Holmes právě vydává své třetí album, které asi nejlépe vystihuje jeho DJ sety: vždy rád krkolomně a přesto bravurně míchal soudobou elektroniku a černou muziku 70. let s punkem či psychedelickým rockem a tak nějak zní i jeho poslední album Bow Down To The Exit Sign. David se narodil v severoirském Belfastu, jako DJ se prosadil v Londýně spolu s DJs jako Andy Weatherall nebo Ashley Beedle a své třetí album nahrál v New Yorku a možná i díky tomu má tak "pouliční" atmosféru. Ve studiu se tentokrát obklopil lidmi z okolí Sabres Of Paradise a za mikrofon si pozval řadu zajímavých hostů: Jona Spencera, Martinu (Tricky), Bobbyho Gillespieho a amerického básníka Carla Hancocka Ruxe. Celkově je album daleko víc rockové než předcházející Let´s Get Killed, singlová 69 Police patří mezi ty mírumilovnější skladby, a přiznávám, že jej poslouchám s jistými rozpaky. Není tak dobré na první poslech, ale možná bude doceněno až hluboko v budoucnosti jako jistý důkaz, neboť výstižně zachycuje svět, ve kterém na sklonku tisíciletí žijeme.

Goldfrapp - Felt Mountain

Alison Goldfrapp sice vydává své debutové album, ale její křehký vokál už možná znáte z desek Maxinquaye od Trickyho nebo Snivilisation od Orbital. Ovšem na Felt Mountanin neuslyšíte nic, co by se těm dvěma zmíněným i jen trochu podobalo, Felt Mountain je totiž velmi originálním dílem, na kterém tato pozoruhodná zpěvačka i autorka spolupracovala s Willem Gregorym a spolu vlastně tvoří skupinu Goldfrapp. Alison, která vystudovala malířství a vždy svá díla opatřovala hudebním doprovodem, svým projevem trochu připomíná lehce vyšinutou filmovou hvězdu z 30. let, která zpívá o všech těch milostných aférkách, které si prožila, a navíc se přiznává, že na planetu Zemi vlastně přiletěla z hodně velké dálky. Tak nějak by se slovy dala popsat atmosféra tohoto povedeného alba, které rozhodně aspiruje na jedno z alb roku 2000, je totiž velice chytré, stylové, nápadně smutné a nenápadně vtipné. Všech devět skladeb je dokonalou směsí filmové hudby, easy listening 60. let, pokleslé divadelní zábavy, kabaretu a samosebou elektroniky maskované do analogového staromódního kabátu a její zpěv je svůdný, temný, křehký, emotivní - prostě skvělý. Kdyby vám někdo tvrdil, že Goldfrapp připomínají Portishead, tak mu nevěřte, protože Goldfrapp jsou jiní a lepší.

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: červenec 2019

(29. 7. 2019) Mythos 2 v Brně, vybrané kávy a hospoda o 23 pípách.

Doppio z Etiopie od Rebelbean v útěšném provedení v Šesté větvi. Škoda, že tam už dnes nepracuje jeden z mých oblíbených baristů, takto polovina pražebního dua Relo... 

V brněnském Kafecu možná usoudili, že dva spolehlivé Anfimy a špi��kové La Marzocco už nepostačují jejich potřebám a tak jsem tam před pár dny nalezl nové vybavení. Na Victoria Arduino 358 White Eagle (2 hlavy) není nic tak zvláštního – to má dnes kdejaká výběrová kavárna v Brně nebo Praze, ale pořídit si dvojici (bílých) Mythosů 2, takto stále ještě horké novinky, chce hodně peněz, hodně sebevědomí anebo hodně touhy předvést se před bratry a sestrami v baristických zástěrách. Pokud je mi známo – a docela dlouho jsem už nebyl v Industře, Monogramu nebo jiné technologicky uvědomělé výběrové kavárně – je tohle první místo v Brně, kde se mlýnky objevily. (Za případnou opravu ze strany nezmíněných kaváren budu rád a dejte mi prosím vědět na FB.)

Pochopitelně jsem neodolal a vyzkoušel v průběhu tří dnů tři espresa (zde 15 g, vlastní Etiopie, nahá páka, 45 Kč, ale cappuccino je už za 60 a komplexnější vafle za 195 Kč). První esko od zdejšího baristy bylo velice slušné (silných 14/20), připraveno s řádnou péčí a po ochutnání jsem si říkal, zda to není možná o malinko čistější než dříve, ale nic dramatického, tedy asi ne onen famously clear and crispy conical shot, jak se uvádí tuším v jednom z videí Clive Coffee. 

Druhý den jsem od stejného mladého muže dostal až šestou porci (předchozích pět se mu nepozdávalo) a jakkoli velmi fandím odpovědnému přístupu, myslím, že tak třetí nebo čtvrtá verze je rozumný kompromis mezi snahou o dobrý výsledek a ekonomikou provozu; odepsat 5 x 15 g kávy je už docela dost, ale na druhou stranu: když si firma pořídí takové vybavení, nehraje pár korun už takovou roli. Espresso ale tentokrát místo čistých ovocných tónů vyjevilo trošku hořčinky. Sice nic dramatického, ale přesto o stupeň horší (13/20). 

Třetí verzi téhož připravila slečna Eliška a bylo to espresso (de facto takové slabší doppio), jak ho mám občas hodně rád: velmi intenzivní, hodně krátké (polovina obvyklého objemu) a v chuti dlouhotrvající a asi nejlepší káva, kterou jsem v Kafecu kdy měl (14 – 15/20).

Zatím nejlepší kafe z Kafecu, tj. patnáctigramové espresso od slečny Elišky. Co by asi dokázala s lepší kávou, když tam teď mají takové pěkné mlýnky?

Jenže pak jsem přišel domů a udělal si poobědové doppio z rebelské Kolumbie Lorenzo (druhý balíček stejné šarže, kterou jsem tu už chválil, třetí 250g balení pražené o týden později už bohužel nebylo ono, stěží 13/20) a výsledek byl, díky kvalitnější surovině, o třídu lepší, a to na mlýnku, který nemá regulovatelné otáčky, protihrudkovací technologii, kónické kameny ani konstantní teplotu v mlecí komoře. Soudě podle pozorování skrze prosklenou chladící vitrínu se zákusky mohu hádat, že si zde pořídili nejvyšší variantu mlýnku, tj. s regulací otáček (při domílání porce se to zpomalovalo) a mletím dle váhy (po vložení páky se tato za zhruba 5 vteřin převáží a pak se spustí mletí; více k mlýnku a jeho variantám zde nebo analytičtěji zde). Jenže tuto funkci mají třeba i poslední modely Fiorenzata napříč produktovou řadou.

Ale zpět do technologické a cenové střední třídy. Konkrétně mám na mysli Kafe na písku, kde jsem si v průběhu července dal po ránu cappuccino a jedno doppio. Tento měsíc zde střídali kávy od mě dosud neznámé pražírny Campbell & Syme a třebaže cappuccino z Peru nebylo tak pozoruhodné jako o měsíc dříve (trochu moc teplé, mléko řidší a s bublinkami, 14/20), vynahradilo mi to doppio ze tří arabic této pražírny (skoro 15/20 a asi nejlepší výběrová směs, co jsem za poslední rok měl, i když je pravda, že se směsím arabic programově vyhýbám a bazírují na single-origin záležitostech a mikro lotech) a především Etiopie Duromina, kterou jsem si udělal doma z 250g balíčku (lepší coby cappuccino, konstantně 15/20, než doppio, okolo 14/20, kde vyniknou spíše tmavší tóny než ovocitost).

Žluté ráno v Kafe na písku s cappuccinem z Peru (už jednou zlehka upito).

A další, tentokrát žlutošedé ráno v Písku, nyní s doppiem ze tří arabic. Žlutý hrníček je v obou případech určitě jen náhoda, a to i s přihlédnutím k tomu, že oba majitelé čtou tento web a já zase občas sleduji jejich “opravárenské” a cateringové aktivity. :-)

Když jsem odcházel z Písku s balíčkem, nedalo mi to a pochlubil jsem se spolumajitelce, že si vedle toho nesu i 50 g Julia Meinla na zkoušku (pozornost mého oblíbeného barmana) a reakce byla klasicky výběrová (vyděšené zamrkání). :-) O dva dny později jsem to zkusil coby cafe latte a ostřejší a tmavší směs šla krásně dohromady se slaďounkým červeným selským mlékem (skoro 15/20, espresso z 9 g jen za 12 – 13/20, ale věřím, že bych dosáhl víc, kdybych zbylé tři kávy nevyplýtval na přenastavení mlýnku po rebelské Kolumbii) a na “vlastní páku” jsem si tak potvrdil (po osobních zkušenostech v Campus Square, Vaňkovce nebo Air Cafe), že když se zadaří a vše je nastaveno, jak má být, lze i z této směsi připravit velmi slušné italsky laděné kafe a klidně se můžou všichni ortodoxní výběroví zbláznit. :-)

Abych ovšem, jako už mnohokrát předtím, potvrdil, že, stejně jako kališníci, mohu “pod obojí”, přidám i hezký třetivlnný zážitek, který pro mě reprezentuje káva, kterou mi v půli měsíce třikrát připravili v Pelíšku (doppio se zde zvedlo z 55 na 58 Kč a i další kávové nápoje se o pár korun posunuly směrem vzhůru). Brno je malé, ale možná něco znamená, že jsem před ochutnávkou Kolumbie Argote potkal dvakrát ve třech dnech Mr. Valentina. Všechno je ostatně jednou poprvé a tedy i rare natural microlot z Rela, který má velmi zajímavý deklarovaný chuťový profil a skutečně: při prvním usrknutí jsem ucítil vláčnou palačinku (ne mraženou a suchou jako papír, která je morem české gastronomie), při druhém sipu komplexní ananas, náležitě šťavnatý a vyzrálý, skoro v dezertní podobě Marka Wareinga – od 01:08 min. zde) a při finálním ucucnutí pak onu šlehačku, pochopitelně ne s 31, 33 nebo 40 % mléčného tuku, ale skoro jako by to byl britský double cream se 48 %. 

Ale teď vážně. Celá ta mánie s fantastickými detaily v chuťových popiskách je občas víc než úsměvná a je-li pravda, že od naturální kávy lze občas očekávat senzorickou explozi (mé milované jahody, borůvky nebo kořalky neboli boozy, jak by řekli v onesip), v případě této kávy z Rela mě zarazil nepoměr mezi exotickou charakteristikou a neobyčejně chudou popiskou kávy na webu. V Pelíšku z toho dostali doppia na úrovni silných 15/20 (postupuje do mého výročního výběru a krásná chuť už lehce zralých jahod), 13/20 (strašně utlumené) a 14/20 (něco mezi tím).

Povšiml jsem si také, že Relo zřejmě získalo exkluzivitu v Mlsné holce (vedle L KAFFE v Lužánkách a Botanic Bar & Bistro je to už několikátý podnik, kde se oba pánové uchytili). 

Jak jsem posledně chválil Kolumbii od Rebelů (a i tam ty šarže podle všeho lítají, viz zmínka výše), tiše jsem si zabědoval nad jejich Indonésií, kterou jsem koncem měsíce zkusil coby doppio v Punktu a byl bych raději, kdybych tak neučinil. Trochu bahnitá, trochu nahořklá a trochu kalná a v podezření jsou u mě jednoznačně zrna a ne kavárna a když si čtu popisku na webu, začínám chápat proč. Slabých 12/20 a jsem rád, že jsem nekoupil balíček.

A ještě jednou Rebelové. Tohle doppio z Indonésie bych si ovšem raději nedal vůbec (Punkt).

Že zjevně nejde jen o můj dojem z neafrických káv této firmy dokazuje i Peru, ze kterého jsem byl krajně rozpačitý nejen já, ale i v minulém měsíčním souhrnu zmiňovaná zoufalá baristka v Kafe Friedrich. A na podporu tohoto závěru se přidal i další hlas, vlastně rovnou dva ženské z Šesté větve, kde mě zhruba před deseti dny tamní baristka před Peru varovala s tím, že je z toho nešťastná a dle informace její kolegyně při druhé návštěvě z toho nakonec nic zajímavého nedostaly a tak jsem si dal aspoň aktuální Etiopii, která byla zcela v pořádku (skoro 16/20 a titulní foto tohoto textu).

Rovněž v Pelíšku jsem vyzkoušel Burundi od Coffeespot, tedy pražírny, vůči níž chovám v rámci výběrové scény stejnou skepsi jako ke Coffee Source. A oprávněně, protože na to, že to byla Afrika, byla to káva hodně fádní a mainstreamová v tom nejméně šťastném smyslu slova (stěží 12/20 a jsem rád, že jsem na ještě konvenčnější věci na dvou mlýncích nevážil cestu do kavárny v Černovicích).

Michal Kocman má svou kávu, už jste to slyšeli? Respektive si nechal něco upražit na zakázku v brněnských The Space a když jsem poslední várku nestihl minulý týden, budu doufat, že se zadaří v tom, který právě začíná. Tak jsem aspoň brzy po otvíračce v týdnu zkusil zdejší doppio z Doubleshot a byl to vzorek z jejich mainstreamové a notně konzervativní řady Etiopie (13/20). Dvojnásobný šampion poznamenal, že mě už dlouho neviděl a asi tušíte proč tomu tak je a proč se, když jdu kolem Coffee Fusion, dívám přes okna, zda je tam jen on nebo jeho kolega.

Při procházce z Cejlu podél řeky na Křenovou jsem narazil na nové Cafe 52, které má ale Sarito, což je podle mého soudu italská směs ještě hodně pod Juliem Meinlem a tak jsem si nedal a ani točená zmrzlina nebudila mou důvěru. 

I v červenci jsem zaznamenal několik uzávěrek. Patří k nim například zhruba rok fungující “zdravá” cukrárna Healthy Delicacy na Mendlově náměstí, Tanuki Restaurant v IBC (kde měli doppio Hausbrandt za 84 Kč a naceněné přesně jako dvojnásobek espressa) a také mé “oblíbené” Caffé Vesničan, kde majiteli nepomohla ani rychlá transformace na pizzerii.

Vzpomínky na Tanuki Restaurant v IBC 

V Tanuki měli i kávovar, absurdně naceněné doppio a dlouhý seznam povinností pro obsluhu (bílý papír na dveřích)

A tady někde mělo Tanuki rozsáhlou zahrádku

Uplynulo tak půl roku a svérázná kavárna/pizzerie s Ranciliem i slušným mlýnkem se odebrala do zapomnění. Připomínám, že ještě před Coffee Vesničan zde byla jiná kavárna.

Totéž místo jen o pár dní později. Uvnitř neradostně se tvářící mužská obsluha s cigaretou a kávovar i mlýnek jsou pryč. Ilustrace á la Rychlé šípy je tou nejzajímavější věcí na nové inkarnaci místa, kde pamatuji nejméně čtyři různé nájemce.

Co se týká piva, byl pro mne objevem podnik Putyka Kamechy, sídlištní, lehce ochutnávková hospoda na míle daleko z centra města, ale nepochybně zdatně sloužící místní komunitě. Skutečnou zajímavost pak představoval výrazně chmelený ale od Cobolisu (6x a také použito 6 sladů) s nominální stupňovitostí 6° a pouhými 1.9 % alkoholu a přitom to nebyla žádná nudná voda. Nejvíc mne ale nadchla “piňakoláda” od MadCatu, kterou jsem vyzkoušel nejprve v Ochutnávkové pivnici a o pár dní později i ve Hluché zmiji na Veveří (kde bylo tohle pivo ještě zajímavější). Dezert s kokosem a kyselostí pro vyvážení na závěr. 

Předminulý pátek otevřel v místě bývalé pošty naproti pasáži Alfa (po třech měsících to zde zabalilo nákladně vybudované Post Bakery Cafe a tohle je po dlouhé prodlevě další pokus) Axiom Pub, který ustanovuje dosavadní rekord mezi brněnskými multitapy a nabízí 23 píp, přičemž 11 z nich je vyhrazeno pro produkci mateřského pivovaru z Prostějova. Zbytek se dělí mezi ruská a belgická piva, což může být vítaným osvěžením pro zmlsané patro lokálních pivních geeků. Více si asi nechám do dalších prvních dojmů a se zvědavostí vyčkávám na postřehy oblíbeného výčepního, který přislíbil, že se tam zajde podívat. Značnou opatrnost však ve mě vzbuzuje fakt, že žádné z 11 nabízených vlastních piv jsem nenašel nikde recenzováno (jak těžké je rozeslat pár vzorků renomovaným webovým stránkám z oboru?) a i přítomnost pivovaru na webu je velmi sporá (řečeno eufemisticky).  

Když jsem se pozastavoval nad eskalovanými cenami zeleniny v Lidlu, netušil jsem, že na konci měsíce se cenová hladina posune ještě o trochu výš. Stokorunové papriky sice o pár korun klesly, ale včera jsem tam spatřil šedesátikorunový květák (ano, jeden květák za 60 Kč) a kilo celeru (ne řapíkatý) za 37.90 Kč. Obojí z ČR.

Aktualizace 4. 8. 2019: V pátek, 2. 8. ve 22.41, mi přes Messenger poslal Tomáš Konečný, jenž pracuje pro Kafec Brněnský a Kafec Zlínský, zprávu, kterou bez jakýchkoli úprav přidávám v úplném znění níže.

Dobry večer, Žlutý zákazníku. Četl jsem vás článek aktualit z července. Jen bych rád uvedl na pravou míru White Eagle. Ten je pouze náhradní za GB5, který máme v servisu. S Mythosem se učíme, máme jej pár týdnů. Důvod pořízení není ani tak o tom, pochlubit se kavovym sestram a bratrům, jako spíše potřeba zrychlení při přípravě káv v sobotu a neděli. Neděláme to jen pro sebe, děláme to to pro naše hosty. Jsem rád, že vám u nás občas chutná. Mějte hezký večer, Tomáš.

[nofomoartworld]

Melting Paintings

Clever digital visualization shows what would happen to famous paintings if they were left in a room without air conditioner during extremely hot summer. “Hot Art Exhibition” by Alper Dostal features melting masterpieces. Also check out: Mr. Bean in Classic Paintings from Toxel.com http://ift.tt/2kcyFOD via IFTTT

[kritikycz]

Špunti na vodě - PROFILY HERCŮ

Jiří Langmajer

Divadelní, filmový a televizní herec, rodák z Plzně. Do povědomí diváků poprvé výrazněji vstoupil už během studií na hudebně-dramatickém oboru na Pražské konzervatoři coby učeň „Slamák“ v československém televizním seriálu Třetí patro (1985) a o dva roky později filmem Proč?. Následovala hlavní role v komedii Copak je to za vojáka… (1987). Mezi jeho domovské scény patřilo např. Divadlo pod Palmovkou, kde ztvárnil řadu výrazných titulních rolí, nebo Divadlo na Vinohradech. V roce 1999 získal Cenu Thálie pro umělce do 33 let. Od roku 2005 je na volné noze, patří k nejobsazovanějším českým hercům.

Výběr z filmografie:

Kamarád do deště (1988), Díky za každé nové ráno (1994), Návrat idiota (1999), Milenci a vrazi (2004), Snowboarďáci (2004), Pravidla lži (2006), Hranaři (2011), Svatá čtveřice (2012), Všiváci (2014), Bezva ženská na krku (2016)

  Hynek Čermák

Divadelní, filmový a televizní herec, pochází z Prahy, studoval činoherní herectví na DAMU. Na plátně debutoval v roce 1993 v evropském koprodukčním válečného velkofilmu Stalingrad režiséra J. Vilsmaiera a se zahraničními produkcemi spolupracoval i nadále – např. komedie Mr. Johnson (2008) nebo katastrofické drama Smrtící vlna (2000). Za roli policisty Ládi v Hřebejkově Nevinnosti dostal v roce 2011 Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Řadu let hrál v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Městských divadlech pražských a na dalších scénách. Od roku 2010 je v angažmá v Dejvickém divadle. Nepřehlédnutelné postavy drsných chlapíků ztvárnil v několika televizních inscenacích a seriálech.

Výběr z filmografie:

Kousek nebe (2004), Ro(c)k podvraťáků (2006), Ať žijí rytíři! (2009), Kajínek (2010), Ve stínu (2012), Svatá čtveřice (2012), Něžné vlny (2013), Díra u Hanušovic (2014), Gangster Ka (2015)

  Pavel Liška

Liberecký rodák, divadelní, filmový a televizní herec, absolvent brněnské JAMU, držitel Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Štěstí (2005). Účinkoval v brněnském HaDivadle, v Národním divadle i na dalších českých scénách. Jeho první filmovou rolí byl František v Gedeonově Návratu idiota (1999), v následujících letech si zahrál v TV inscenacích a především filmech, včetně Divokých včel (2001) oceněných v na MFF v Rotterdamu.

Výběr z filmografie:

Pupendo (2003), Nuda v Brně (2003), Horem pádem (2004), Účastníci zájezdu (2006), Venkovský učitel (2008), Nestyda (2008), Škola princů (2010), Polski film (2012), Tři bratři (2014)

Tatiana Vilhelmová

Divadelní, filmová a televizní herečka, narodila se a stále žije v Praze, držitelka Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Štěstí (2005) a ocenění z Televizního festivalu Monte Carlo 2001 za snímek Společnice, „Shooting star 2003“ z MFF Berlín. V dětství se věnovala baletu a zpěvu, nakonec se rozhodla pro hereckou dráhu. Pozornost diváků vzbudila na jevišti Dejvického divadla, v Národním divadle, divadle Rokoko, ve Viole a na dalších scénách, kde hostovala.  První televizní roli dostala v šestnácti letech, následoval film Indiánské léto (1995), který odstartoval její úspěšnou kariéru.

Výběr z filmografie:

Šeptej (1997), Návrat idiota (1999), Divoké včely (2001), Děvčátko (2002), Jedna ruka netleská (2003), Grandhotel (2006), Vratné lahve (2007), Medvídek (2007), Kajínek (2010), Díra u Hanušovic (2014), Domácí péče (2015), Teorie tygra (2016)

Anna Polívková

Divadelní, filmová a televizní herečka, pochází z Prahy, absolventka konzervatoře, oboru nonverbální divadlo na HAMU a Mezinárodní školy pohybového divadla Jacquese Lecoqa v Paříži. V současné době hostuje ve Studiu DVA, La Fabrice, brněnském Divadle Bolka Polívky a na dalších divadelních scénách. Na filmovém plátně se v epizodní roli dívky v tanečních objevila v oceňovaném Návratu idiota (1999), první větší roli dostala ve filmu Restart (2005), o rok později zazářila coby Jolana ve filmovém hitu Účastníci zájezdu.

Výběr z filmografie:

Bolero (2004), Hezké chvilky bez záruky (2006), Květy sakury (2008), Stínu neutečeš (2009), Modrý tygr (2011), Probudím se včera (2012), Dědictví aneb Kurva se neříká (2014), Strašidla (2016)

Jana Kvantiková

Talent slovenského filmu a divadla, rodačka ze Žiliny. Během studií na bratislavské konzervatoři poprvé stanula na jevišti, na Nové Scéně, i před kamerou – v krátkometrážním filmu studentů filmové fakulty VŠMU Kopce jako bílí sloni (2012) a později v krátkometrážním komiksovém filmu Orfeova píseň (2013). Vedle herectví se věnuje i vlastní tvorbě, píše poezii ve volném verši.

Arnošt Goldflam

Herec, dramatik, režisér, pedagog, ikona tuzemské umělecké scény, brněnský rodák. Po absolutoriu JAMU působil v několika brněnských divadlech, nejvýraznější stopu zanechal HaDivadle. V 80. letech začal být obsazován do menších filmových a televizních rolí, značný ohlas měl např. coby Arnošt ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) a Lustig v pohádce Lotrando a Zubejda (1996). Je autorem více než 50 divadelních her a dramatizací, několika úspěšných knih pro děti i dospělé. Pohostinsky režíruje, je profesorem pro obor dramatická umění.

Výběr z filmografie:

Tisícročná včela (1983), Něžný barbar (1989), Vyžilý Boudník (1991), Fany (1995), Otesánek (2000), Nuda v Brně (2003), V peřině (2011), Donšajni (2013), Dědictví aneb Kurva se neříká (2014), Teorie tygra (2016)

Dana Syslová

Divadelní, filmová a televizní herečka. Narodila se v Praze, kde také vystudovala DAMU a prožila 30 sezon v souboru Městských divadel pražských. První televizní roli v inscenaci Metelice dostala coby studentka 2. ročníku. V následujících letech ztvárnila desítky filmových a televizních rolí, intenzivně se věnovala také dabingu (je laureátkou Ceny Františka Filipovského).

Výběr z filmografie:

Dita Saxová (1967), Já, truchlivý Bůh (1969), Bota jménem Melichar (1983), Poločas štěstí (1984), Kam, pánové, kam jdete? (1987), Divoká srdce (1989), Andělská tvář (2001), Poupata (2011), Raluca (2014)

Špunti na vodě – PROFILY HERCŮ was originally published on Kritiky.cz