#melancholie

[antiheld23]

Alles so wie immer, nur ein bisschen schlimmer.

[hipstafootprint]

Melancholia · Munich 2024

[krystyna-somee]

Nichts zieht mich mehr an als ein tiefgründiges, ehrliches, ruhiges und wirklich bedeutungsvolles Gespräch. 👥

There is nothing that attracts me more than a deep, honest, serene, and truly meaningful conversation. 🫂

[deutschrap-melancholie]

Ich leg' alles in Schutt und danach wirst du endlich erkenn'n

Wieso sie Stürme nach Menschen benenn'n

Vega - WSSNMB

[callmehmichael]

Žízeň po životě

Za boky mé drž mě

Mluv, šeptej mi do kůže

Ať už při západu slunce, či už pod přikrývkou hvězd.

Chci slyšet ty slova vyjít z úst tvých

Žiju, prahnu po nich, po tvých.

Ale vím že to nikdy neuslyším, stejné jako u těch předchozích.

Protože proč by mi život dal růže, když mi může dát trní.

Z pomerančů jsem chtěl udělat džus, ale jenom jsem se chytil do jejich sladkých šťáv a kurva dlouho mi trvalo se odlepit a osvobodit.

Proč mám dojem že budeš stejný, jako oni.

Tak dělej! Dokud to ještě jde!

Přeruš to pouto co tu je!

Jsi mou touhou, žízní po životě.

Jako světlo mého život

Žár mých zasraných slabin.

Motýli prokousávající se mými střevy.

[itwasrain]

Dein Kuss ist sanft wie der erste Tag des Frühlings. Ich will mich in den Feldern deiner Blüten verlieren. Denn ohne dich , fühle ich in meiner Brust nur den  Herbst. Regentropfen fallen auf die Straßen meiner Gefühle ,lassen mich den sanften Schein der Sonne vermissen.

von Julien Coleman

Inspiration durch meine gute Freundin Delilah Mason

[myohmymissy]

Wie können wir uns so nah und gleichzeitig Lichtjahre voneinander entfernt sein?

[inanisnomen]

Das Paradox des Glücks

Glück erwächst aus Schmerz,

ein stiller Kreislauf,

den wir nicht wollen,

aber auch nicht leugnen können.

Immer ist der Schmerz zuerst,

wie ein Schatten,

der dem Licht vorausgeht,

unausweichlich,

fordernd.

Wir fürchten ihn,

doch ohne ihn bleibt Freude blass,

ein leeres Versprechen

ohne Widerhall.

Also tragen wir ihn,

lassen ihn durch uns hindurch,

bis er vergeht,

und etwas Helles zurücklässt,

für einen Moment.



Inanis Nomen

Inspiriert von Immanuel Kants Werk “Anthropologie in pragmatischer Hinsicht” -„Vom Gefühl der Lust und Unlust” (§ 60)

[antiheld23]

Würde gerne mit mir selbst den Kontakt abbrechen.

[rosalieee]

but you did hurt me, and that's what you can't fix with some words, you are the only one who really can say that there was a time, where I knew her, and that's what I hate the most, you are able to know a part of me for the rest of your life, you don't deserve that

[shifty2be]

No matter how you live, regret will find you. In the echo's of risks you took, or the silence of chances you never dared too..

[bezejmennyhlas]

Nechávajíce slané slzy v tichosti stékat,

zdrcená vším, co se mohlo stát.

Zmatené pocity přetvořené ve slova na papíře,

jimž porozumí jen stejně ztracená duše.

Bezútěšná bolest, jako nikdy neuvadající pouťová růže.

Nemilovaná, nechtěná, přehlížená,

přídomky zabodávající se do srdce jako jedovaté trny.

Naděje uvadající jako vysněná květina,

jíž jí ovšem nebyla nikdy dopřána.

Tolik slov pálících na jazyku,

nikdo, kdo by vyslyšel jejich význam.

Hledíce do zrcadla, oči zakalené slzami,

všem známá tvář, ovšem nitro nepoznané.

Pokřivený obraz na povrchu, černočerné myšlenky a čerstvé vzpomínky vířící kolem maličké, křišťálově čisté duše.

Přehlédnutelná zvenčí, ze své podstaty ovšem pro všechny nevyřešenou záhadou.

Jak tedy může být milována?

[xxxpacifiaxxx]

v tom metru, na tý vysočanský

cejtim tady tu vůni toho minulýho léta vůni tvoji a všech těch vzpomínek a momentů to hloupý minulý léto, cejtim ho všude a cejtim smrad svejch chyb proč se tak podobají ty léta když je všechno úplně jinak? a všechno zároveň úplně stejný neponaučitelná z tý zavánějící nostalgie jejíž odér mi bubnuje na všechny smysly a já se nemůžu zbavit pocitu že tohle léto bude stejný smysly zpozorňují a z okolí cejtí moje minulý já to proradný já, před kterým se snažím utýct ale všechno mi ho připomíná a všechno mi připomíná všechno ostatní to období a mě, pocity a lidi, který se mnou byli ale jedinej, před kým nemůžu utýct jsem já před tím smradem mých chyb a od tý nostalgický vůně všude okolo, která se mi tak protiví

[ismokeyourweedx]

das schlimmste daran ist dass du mich schon wieder zwingst mir selbst das herz zu brechen

[l-a-u-r-a-1]

Jeder hat Träume und dann platzen sie irgendwann.

Dann steht man da und einem wird klar, dass die Welt nicht einen hält in seinen Träumen und wir versäumen das Verleugnen.

Verblassen die Blasen und platzen die Sachen, die wir wollten, doch machen. Nun steht man da, ja. Wach, wacht man auf und schaut.

Erloschen jeder Funken hier unten. Wie ein gebrochener Knochen gebrochen. Die Welt, die Welt, kein Ort für Menschen, die zu viel denken und Ideen verwehen. Kein Ort für Menschen, die sich nach Leben sehnen.

Ein Leben in sich beben und erleben. Das langsam langsame verblasen und nicht fassen. Träume bleiben am Ende nur Gedanken, die versanken.

@l-a-u-r-a-1 -HL