#mazzi tak

[mazzitak]

The video that I recorded music for, Bootyshaker 9000, hit 1 million views today!

[puspakelana27]

The (Un)published 002

Perjalanan pagi buta yang kukenal, engga sepenuhnya sih. Untuk hari itu, Sebagian lagi terasa asing. Driver yang mengantarku melaju sekencang-kencangnya menuju bandara internasional yang masih tutup. Seingatku, aku cuma diam memandangi sepasang sepatu yg kupakai , menahan kantuk dan hal lain yang sebetulnya tidak sempat kucerna

Perjalananku setahun lalu, sejujurnya tidak begitu mulus. Frontliner maskapai yang kupakai benar-benar membuat frustasi dengan kesalahannya. Salah cetak boarding pass dan keburu memasukan seluruh bagasi tanpa menyadari kalau ada kelebihan. Hari itu, selain kesabaranku yang diuji…rasanya mulut sendiri juga harus bisa ditekan dalam keinginannya untuk memaki. Kata siapa pula aku ini tidak pandai memaki dengan cukup “dalam”? tapi memang, diam itu lebih baik. Justru karena menyadari kekuatan kita dalam menyakiti seseorang itu bisa sangat berbahaya maka dari itu sepanjang hidup rasanya aku memilih untuk tak berkomentar soal apapun. Walau ingin sekali-sekali berteriak “Pukimai kau! Tolol!”

Selepas memasuki pesawat dan duduk dengan peluh. Kuamati video seorang JBI dilayar yang sedang menerjemahkan peragaan alat keselamatan dalam pesawat. Kuamati beberapa pesawat yang sedang parkir dalam area apron sembari pelan-pelan mengatur nafas. Awal yang ga begitu mulus, entah memang pertanda. Atau hanya hal biasa yang terjadi sehari-hari entah pagi itu memang suasana hatiku buruk saja semenjak orang-orang mengganggu kedamaian hari cutiku selama di Bandung. Saat tubuh mulai merasakan tekanan karena menjauhi permukaan daratan, kulihat gemerlap lampu tersebar cantik. Sama seperti penerbangan setahun sebelumnya Ketika aku menuju tempat ini, yang pagi itu kutinggalkan dengan berbagai kisah dibelakangnya

Semakin melaju ke barat, pukul 5.45, mentari menyembul cantik pelan-pelan. Mata yang sudah begitu menginginkan jam tidur panjang akhirnya kubuka, kuamati sebentar hingga cahanya cukup tinggi. Istirahat singkat hingga pesawat landing ditransit pertama dan kegilaan dimulai lagi. Aku berlari menuju counter untuk mendapatkan boarding pass penerbangan selanjutnya. Bersama para namboru yang hari itu ikut kesal dengan pelayanan sejak di Kualanamu kami berbagi humor dan umpatan. Pesawat kedua terbang menuju Balikpapan, aku tertidur pulas. Hingga dibangunkan oleh namboru disebelah bahwa pesawat sudah tiba. Beliau berpamitan hendak melanjutkan perjalanan darat menuju Sangatta, aku sendiri masih harus menunggu 20 menit transit untuk penerbangan selanjutnya menggunakan ATR menuju kabupaten yang dituju. Tidak perlu ditanya bagaimana kondisi dan penampilanku hari itu. Cranky karena lapar dan mengantuk

Pesawat lepas landas sekitar 11.30 WITA. Air laut hijau kebiruan yang gemerlapan menyilaukan mata, dari atas terlihat Dermaga Balikpapan, rig-rig pengeboran milik Pertamina Hulu Mahakam dan kapal-kapal kecil yang menyebar sepanjang lepas pantai. Gambaran beralih pada sungai lebar dengan jalurnya yang panjang dan airnya yang berwarna coklat, perkebunan sawit dan area tambang sana-sini yang tampak mencolok dan tentu saja membuyarkan imajinasi mengenai seperti apaitu hutan borneo untuk sebagian orang yang barangkali baru pertama kali tiba di pulau ini

A stranger’s light comes on slowly

A stranger’s heart without a home…

Fade into you…

I think it’s strange you never knew

Suara lembut Mazzy Star mengalun , pesawat masuk ke dalam gumpalan awan. Sedikit bergetar dan satu dua penumpang nampak berdoa karena turbulensi ringan. Entah tempat ini sama saja atau akankah ada percikan menarik ? Tentu sebab , sebetulnya aku sudah kehilangan antusiasku jauh sebelum keputusan hari itu datang

#AntarKataLintasKota

#EdisiKalimantan

#Kaltim

Jakarta , 8 Juli 2023

[444names]

middle telerin dictionary + berber forenames

Aamut Abba Abha Abhabala Abhanissa Adalweler Adda Addle Adefoamel Adlasmu Adun Aghat Aghmuda Aghmuk Ahax Ahissa Aken Akfaks Akfalit Aklilled Akor Alpani Amalana Amasa Amassaaza Amat Amazegdud Amazziga Amdele Amezwar Ammed Amraisan Amriza Amrulust Anculla Angamuh Aqqassal Aqutu Aqutuc Arine Assilas Awla Awna Awnas Axamdel Ayando Ayant Ayghmu Azam Azigmi Azousan Azza Bakli Bakor Bakord Bakorrum Beada Bear Beat Beken Bekkawla Bekku Belkanda Bellan Belli Bellidda Bervernel Bezwandja Bibiza Bizart Boysinna Brari Braspal Bred Brel Burboysa Burboysi Bure Buren Buxtu Buxtucal Búroth Búrothe Búrothed Cavernima Clara Clofty Clouield Clouiele Crecit Crel Crem Crendo Cucave Dada Dang Dangth Dania Deja Dejat Dejda Dejdir Dele Deouield Dhax Dihe Dihysa Dimaturbo Dimmi Direcit Diri Drinasi Elda Eler Ellal Elpa Ennamirat Exces Fage Fagessa Faghady Fakku Fakor Felt Fendch Feng Feran Ferge Feri Feribiza Ferriza Finanyar Finesces Finin Firaghmuh Firiwel Fitellid Fixferri Flya Foloftel Folone Fora Form Forrine Frakku Fran Fronel Frood Gazu Geldund Ghadled Ghir Ghnnatur Glumbel Glun Gluna Glunim Gnoble Gnomeja Godo Graja Grandja Grat Guagh Gulga Gunimya Guturaks Gwejdas Gwen Haba Habayagha Heades Heat Heatu Hedeja Hera Heri Hidas Hilla Hing Hinna Homele Homen Homer Hoth Hádalit Hádan Ibbaysin Ibya Iccaamall Ickur Ifalpalda Ifar Ifaraged Ifnia Ifninas Iheddun Ihen Ihennat Ihya Imya Irard Ixfenna Ixfer Ixzigaya Ixzilla Izam Izayaa Jdihyagha Jemmen Kaha Kand Kani Kawra Keng Kenna Kennasi Kerve Kina Kinisend Kulaya Kurboys Laghidel Lalla Lart Laud Laudala Laudja Lickingth Lilerit Linasmas Lodo Louenzar Lound Lutter Lwayassa Lwejda Lwejdiri Lwel Lwirel Lyar Mades Malilla Mando Mania Masgan Maspania Massiphat Maturt Maytaks Maza Mazzi Medduda Mega Megazzi Mejat Mejda Mejdihys Mejdired Meld Mele Melt Mend Meyda Meydali Mezwa Mezwiza Mileddan Mone Monel Mostre Mouda Mouen Mouieler Moun Mounda Muttem Myan Nadanan Nasteat Nomer Nounel Onel Ongaya Peta Petrussal Pila Pilant Pild Pilga Pilya Poweribya Pánellat Raspania Rassa Ratigmi Rent Rumbeecit Rusa Ruzmi Sekkur Sendo Senzuzmi Sernisa Shana Silda Sildjat Sipha Siphya Sive Smaya Smuda Solk Solod Solone Solonga Spala Spalasaas Staken Stal Star Stelt Stem Streat Strel Stremmuh Strooch Suffinna Suffir Sugda Sussaasi Sutto Swariyaa Tadja Taduda Tadunia Tafa Tafro Tafsuf Tafsutuc Takfa Taklin Takor Takoraga Takormega Taks Talauda Talgum Talicku Talickur Talilana Tallan Tallaya Talpa Talwishir Talwiza Tama Tamasp Tamdejda Tamgh Tamid Tamiddlal Tammi Tamra Tanasga Tang Tantaduda Tanya Tari Tase Tasilat Taspa Tawni Tazi Teart Tegdud Telgulga Temmida Tenia Terancuc Terin Tfir Tfira Tfixferga Tigmily Tikine Tikines Tikingum Tilassa Tinna Titeraja Tone Toneld Tredda Treech Trel Trem Trenna Trine Trone Trooch Ugda Ugduna Ugga Uggulla Umbe Umsi Umsile Umsireat Urajatuc Ureech Urtitel Uzmi Vassa Vile Vily Want Wejda Wend Wirmele Wnines Wora Woragayaa Xama Xammes Yagesces Yandch Yang Yellit Yelpanna Yund Zega Zegan Zera Zibler Zibya Zigam Zilviriza Zily Zirassa Zunasifa Zuza Zwirella Zwiza

[lcveandrea]

one last dance.

summary: in which spencer asks for one last dance from his lover before she dies.

pairing: spencer reid x fem! reader (some uses of them)

warnings: mentions of death, illness (doesn’t say which illness), blood, hospitals, death. that’s all!!! let me know if there’s more!!!

tags: @jareauslovebot and @reidsmilf

a/n: should i start a taglist? lm if you want to be in it!!!

meet me at the abandoned old library in 30 mins. that’s what the notes said—he was the only one who knew her time being alive was short, he wanted to spend as much time with them as he possibly could. so that’s what he did. he met them at the library just 30 minutes later.

this would be the place they would always go whenever they could. they wanted a place that had a special memory to them both—their first date was in this now abandoned library he played their first kiss in there, the first i love you, everything.

he never wanted to make her feel like he didn’t love her. because she was the only person he wants—no one else, and to think that she thought that he didn’t love her was impossible, he could never not love her.

“spence…” she turned around as she could hear the door creak open behind her. “i know love, i know.” he sighed looking down at his feet. “i’m so sorry spence…” there was a long pause between the both of them. “please don’t hate me.” she took her hands into his and lead him into the most spacious part of the library.

“how could i ever hate you darling?” he whispered as he put his hands on their waist never wanting to let go. “one last dance spence.” she said audibly. kissing his lips for what could be the last time.

a tear falls down her cheek but spencer quickly wipes it away. “i want this to be the most beautiful goodbye ever sweetheart.” as he kisses her cheek to where her tear just was. “ i bought our favourite song!” she says quietly but excitedly holding up ‘fade into you’ by mazzy star. “i know it’s not a love song but it’s the song that we played when we were decorating our apartment. the drives after staying here for a while, going to work, our first kiss, it’s reminded me of you for so long.”

“my last wish before i go spence is for you to hold me—kiss me and love me.” she said not daring to look anywhere else but his eyes. “dance with me.” she places his hands to a more comfortable place on her waist and puts her arms around spencer’s neck.

“i love you my darling.” he whispered looking into her eyes and starts sway his body to the music that comes on. “time goes to fast darling.” he looks down to her. “i know sweet boy, i wish we had more time together and i’m so sorry i cannot give you that.” she hugs spencer and starts to sway with him so peacefully.

“it’s okay sweetheart, it’s not your fault” he says reassuring her and holds her even tighter. “you have showed me what life is like when someone actually loves and cares for you.” she says “i am so grateful for you.”

as the song slowly comes to an end he lets out a loud breath and tears up at the thought of never getting to hold her again. the whole dance felt like it lasted for a life time. even though spencer isn’t religious he thanked god for making that last forever.

“you have to promise me one thing—that you will always love me no matter what, but you have to move on from me and not blame yourself.” she says looking into his beautiful golden eyes.

“yes darling i promise you, i promise you with my whole heart, soul and body.” he says kissing your head and pulling you closer to his chest.

“do you have to check into the hospital now darling?” he whispered more tears forming in his eyes. “yes” she looked down at her feet not even daring to look at his gorgeous eyes burning into her skull.

“thank you spence, thank you for loving me, thank you for caring, thank you for being you, thank you for our first date, thank you for our first kiss, the first time we made love, thank you for our beautiful life together, thank you for showing me what it’s like to love someone so much. take care of yourself darling. i want you to tell the team what happened darling when i’m gone. tell them i still want the whole team to love each other, tell penelope to keep up her bright aura, tell jj to look after henry and to cherish the time she has with them, tell derek to call me baby girl in the funeral, tell hotch to stop hiding his smile everytime you make a joke, tell emily to look after sergio and not to bring herself some so much, tell rossi to occasionally eat pasta by my grave and give me some wine while he’s there—and you spence i want you to just love me and move on and take your time with everything.” she says taking a shaky breath in and kissing him ever so softly.

“i will darling i promise you”

“you’re so beautiful spence, i don’t know how i got so lucky.”

“i love you spence.” she says as she puts her hand on spencer’s cheeks comforting him.

“i love you y/n/n” he says kissing her for the longest. the longest time ever actually. she rubs circles onto spencer’s cheek as he sobs into her chest—his wet tears soaking her shirt

she squeezes his hand signaling she has to go now. they both look at each other one more time and she shakes her head wanting this to be her last words to him.

she turns around and walks to the door but before she opens the creaky door she turns around again—memories filling her brain. she starts to take in the scent of spencer, the library, the scent of old books and coffee.

she opens the door and the cold winter air fills her fragile body up, clinging on to any warmth she has she slowly begins walking to the hospital. leaving a broken spencer sobbing in the library struggling to breathe, her bitter rosy cheeks start to numb up not feeling anything in her body.

blood starts dripping down her nose and she doesn’t panic how people would normally she just walks back to the library and sits down outside of it.

snow starts to fall down as bells start to ring, couples kissing and holding hands, people drinking coffee, the smell of fresh cold air fills her nose. she knows what’s coming next.

the death of his lover came that evening.

[paskvilnet]

Open Air Field, 4.7.2002, Brandýs nad Labem, Proboštská jezera

Chemical Brothers

Představovat dvojici Chemical Brothers určitě netřeba. Čtyři řadové desky s miliony prodaných kusů na kontě, jedna mixovaná kompilace doprovázená mezinárodní kampaní, americké ocenění Grammy v kategorii nejlepší rocková instrumentální skladba a pověst sympaťáků s nehvězdnými manýry proslavily dvojici Tom Rowlands a Ed Simmons dostatečně a dávno... Ve svých počátcích o sobě dávali vědět ještě pod jménem Dust Brothers jako autoři remixů pro Primal Scream, Manic Street Preachers nebo St. Etienne. Kuráž jim tehdy na počátku 90. let dodal guru elektronické scény Andy Weatherall, když na labelu Junior Boy's Own vydal jejich první singl To The Siren, po kterém následovalo kritiky ceněné album Exit Planet Dust. Chemical Brothers v okouzlení manchesterskou scénou kolem legendárního klubu Hacienda navázali na skupiny jako The Stone Roses, Happy Mondays nebo The Charlatans a vytvořili specifickou směs ostré taneční rytmiky s rockovými detaily. V průběhu dalších let následovaly desky Dig Your Own Hole a Surrender a popularita těchto dvou bývalých studentů historie rostla v Evropě i za Atlantikem, své zatím poslední album Come With Us vydali Chemical Brothers letos už jako mezinárodní hvězdy. Stalo se už tradicí, že na každé z desek se jako hosté podílejí nejrůznější rockové celebrity: Tim Burgges z The Charlatans, Noel z Oasis, Bobby Gillespie z Primal Scream, Richard Ashcroft a Bernard Sumner z New Order. Velice citliví bývají Tom a Ed ve výběru zpěvaček: na třetí desce zazní vokál okouzlující Hope Sandoval z Mazzy Star a třikrát s Chemical Brothers spolupracovala folkově melancholická Beth Orton. Deset let po vydání svého prvního singlu To The Siren a několik měsíců po vydání čtvrté desky s poněkud podbízivým titulem Come With Us se Chemical Brothers konečně zastavili i u nás, vystoupili na festivalu Open Air Field u Proboštských jezer. Za léta koncertování vypilovali Chemical Brothers formu svých živých vystoupení do nejmenších detailů: dokonalá světelná show a projekce studia Vegetable Vision, jež musela být z bezpečnostních důvodů kvůli silnému větru omezena, doprovázely nepřetržitý hudební proud, ze kterého se vynořovaly starší i nové hity pěkně jeden po druhém. A lidem, z nichž pravděpodobně většina přišla spíš na koncert Chemical Brothers než na festival Open Air Field jako takový, se ta sonická smršť podle všeho moc líbila...

rozhovor: Po prvních třech albech jste bez větší propagační kampaně vydali singl It Began In Afrika, neexistoval videoklip, žádné silné rotace v rádiích, přesto se stal obrovským hitem. Máte tedy pocit, že už jste v pozici, kdy si můžete dovolit cokoli, kdy vám - řekněme - lidi zbaští cokoli? To byla skladba, která přesně nic z toho nepotřebovala, nebylo nutné o ní mluvit, nebo k ní točit videoklip. Je to docela silná věc a ten vokální sampl je lidem povědomý. Ta skladba vyšla na desce způsobem, jakým se desky dříve vydávaly. Lidi si pro ní chodili do obchodů, protože ji slyšeli noc před tím v klubu. My jsme byli v té době dost zaměstnaní prací na nové desce a chtěli jsme si něco vydat, nebylo v plánu udělat z toho hit. Ale samozřejmě nás to potěšilo, že si desku tolik lidí koupilo. Pokud děláš něco s úmyslem, aby to fungovalo na tanečním parketě, žádnou propagaci už vlastně nepotřebuješ. Povedl se nám vlastně trochu omylem popový singl, který si poradil i bez šumu kolem a bez videoklipu. Když nějaká věc lidi osloví, stane se populární sama od sebe. Pro nás je skvělé, že jsme to vyzkoušeli. Dostávali jsme se do stereotypu, který tvoří natočit desku, natočit videoklip a tak dále. Bylo fajn prostě jen vydat desku, kterou jsme si zamilovali hrát při svých DJ setech.

Na svém posledním albu jste použili sample polského hudebníka Czeslawa Niemena, baví vás hledat kuriózní nahrávky jako zdroj samplů? My si rádi kupujeme desky a tohle byla taková nenápadná věc a netušili jsme, že je v Polsku tak slavný a známý. My jsme ho nedávno potkali, když jsme vystupovali ve Varšavě. On přišel na náš koncert a je to docela zajímaý týpek. My jsme tu desku objevili někde v second handu a přečetli jsme si, co stálo na obalu, a byly tam docela zajímavé věci, navíc tam jsou použity zvláštní nástroje. Hodně z desek, které si kupujeme, jsou jako tato. Musí mít něco, co nás okouzlí, třeba zajímavý zvuk. Jo, je to zvláštní deska a bylo dobrý zjistit, že je v Polsku hvězdou.

A slyšel tu skladbu? Jo, jemu se to líbí. Je příjemné, když použijeme nějaký sample a autorovi té původní skladby se to líbí. je to prostě nový způsob tvoření hudby a někteří jsou na to dost citliví a dost si chrání to, co udělali. To on je asi taky, ale zároveň se projevil jako velmi tolerantní k tomu, co jsme provedli my...

Mužské hostující vokalisty střídáte a s každou novou deskou přicházíte s něčím novým, ale co se ženského hlasu týká, kromě Hope Sandoval z Mazzy Star se stále vracíte ke spolupráci s Beth Orton, čím to? Potkali jsme jí ve stejné době jako lidi z Vegetable Vision, co nám dělají projekce. Ona tehdy začínala pracovat na vlastních věcech a několik skladeb nám tehdy zahrála, když vydala své první album. Chodila na nás, když jsme hráli jako DJs. Takže když se takto někdo skamarádí, jde stranou, jestli my jsme ti Chemical Brothers nebo ona Beth Orton. To jde o moc dál a když jsme potom ve studiu, dokážeme si společnou práci užít. A taky si myslím, že její hlas skvěle sedí k naší muzice. Tom pro ní napíše text a jí nedělá problém ho interpretovat. Nedovedu si představit, jak by moje texty nazpíval Noel Gallagher nebo Richard Ashcroft, ale s ní se známe tak dlouho, takže klidně napíšu text, který ona přezpívá. A je to fajn. Beth myslím baví opustit na chvíli svou identitu, zapomenout, že je Beth Orton, od které se cosi očekává. Je ráda, že může jen tak přijít do studia, pobejt s námi a udělat nějakou muziku.

Vokály vždycky pouštíte z playbacku, proč jste se nepokusili vyjet na turné s některým z těch zpěváků nebo zpěvaček? Nemají čas nebo to sami ani nechcete? My při živých vystoupeních nechceme jen zopakovat, co je na deskách. Jde nám o vytvoření něčeho nového. Svoboda, s níž přistupujeme k vlastním věcem při živých koncertech, má blízko k tomu, jak hrajeme jako DJs. Takže kdyby do toho procesu vstoupil někdo další, dostalo by to trochu jinou strukturu. My jsme kapela, nahráváme vlastní hudbu a máme pocit, že hrát naživo takovýmto způsobem je nejlepší. Pokud hrajeme na koncertě skladby, ve kterých se zpívá, požijeme vokály po částech, trochu odlišně a různě je upravujeme. Svým způsobem remixujeme věci, které jsme už jednou udělali. Jednou jsem ale koncertovali s Timem Burggesem z The Charlatans a bylo to dobrý... Ale asi ne tak dobrý, abyste to zopakovali... Ne to ne, my taky spolupracujeme s lidmi, kteří mají vlastní projekty a často vyrážejí na turné. Ale možná jednou uděláme koncert se všemi hosty na závěr naší kariéry. To by bylo dobrý...

V Americe jste obdrželi cenu Grammy v kategorii nejlepší rocková instrumentálka, což by se v Evropě asi nikdy nepřihodilo. Není to třeba příklad toho, že jak odlišně je na obou kontinentech vaše hudba, ale možná i taneční hudba obecně, vnímána? Vždyť oni tam tomu ani neříkají taneční hudba, byla to kategorie rocková instrumentální hudba, je to... v pohodě... Snad nám chtěli dát nějakou cenu, protože měli potřebu projevit nějak uznání lidem, kteří dělají taneční muziku, no a trochu se jim to vymklo... Ale to neva, aspoň máme Grammy. Ve státech bylo vždycky spousta lidí, které zajímá taneční muzika. Ale je to obrovská země, takže je tam všechno trošku složitější. Třeba někde na Floridě je 20.000 lidí, kteří rádi protancujou celou noc, a dalších 20.000 tisíc jich je třeba v San Francisku. Ale obě ta místa jsou si tak vzdálená, že není možné je sjednotit. Naproti tomu v Anglii, když se dá dohromady tolik lidí, je z toho scéna na národní úrovni. Ale v Americe je spousta míst, kde lidé taneční hudbu milují, vlastně v každém městě už dnes mají úžasný klub.

Podíleli jste se také na soundtracku k filmu 24-Hour-Party-People o manchesterské scéně. Otázky tohoto typu bývají spekulativní, přesto se zeptám: myslíte, že byste dělali muziku, kdybyste neprožili ta léta, kdy se v Manchesteru šílelo po taneční muzice? No jasně, vždyť my jsme dělali muziku ještě před tím, než jsme do Manchesteru přijeli. Ale určitě to byl silný popud něco začít dělat, chodili jsme klubů a do obchodů s deskami, potkávali jsme se s lidmi, kteří taneční věci dělali, a jejichž muziku jsme potom slýchali na tanečním parketě v klubu Hacienda. Míchaly se tam desky od legend amerického housu i věci, které vznikly v Anglii, a lidi bavilo oboje. Bylo inspirující vidět, že to taky dokážeme. Chodili jsme do nahrávacích studií v Manchesteru a sledovali jsme, jak vznikají nové věci. Bylo moc dobré to vidět a vědět, že možné je cokoli. Měli jsme pár kontaktů na lidi v obchodech s deskami a dostávali jsme od nich nějaké věci a měli jsme šanci slyšet všechny novinky. Bylo to pro nás důležité období i co se týká DJingu, protože jsme si nakoupili spoustu věcí a slyšeli jsme nejrůznější a nejpodivnější muziku, jakou bychom asi nepoznali, kdybychom tehdy žili jinde - třeba v Londýně...

Dzihan & Kamien

Více než zajímavou dvojici tvoří Vlado Dzihan, rodák ze Sarajeva, a Mario Kamien, který se narodil ve Švýcarsku s německo-italsko-polskou krví. Poprvé se setkali během studií hudby ve Vídni a když zjistili, že sdílejí vášeň pro tureckou tradiční muziku, sestavili v roce 1996 svůj první hudební projekt. Pod jmény Dzihan a Kamien začali fungovat o dva roky později a hned svým debutovým singlem Der Bauch předvedli světu kosmopolitní a magickou směs blízkovýchodní hudby a středoevropské lounge music. Postupně se skladby pánů Dzihana a Kamiena začaly objevovat na kompilacích jako Stoned Asia, Dope on Plastic nebo Café del Mar. Svou osobitou verzi exotické, najazzlé a poklidné elektroniky dotáhli v roce 2000 k dokonalosti na svém, zcela neprávem opomíjeném, albu Freaks & Icons. Desku, na které zní různé orientální nástroje i samplované smyčky, nahrávali Dzihan s Kamienem v Istanbulu, v San Remu, Londýně i ve Vídni, protože arabské noci se s jejich hudbou dají zažít kdekoli... Po debutovém albu následovalo v roce 2001 ještě remixové album Refreaked, na němž se podíleli mimo jiných Herbert, UFO, Hefner, Fauna Flash nebo At Jazz. Na festivalu Open Air Field vystoupili Dzihan a Kamien jako dýdžejové na scéně C-Lounge. Jejich směs lehce orientálních, jazzových i houseových tracků byla celkem ležérní a moc příjemná. Bohužel zhruba v polovině jejich setu, při kterém se Vlado i Mario za gramofony střídali, začalo vystoupení festivalových headlinerů Chemical Brothers, a tak se útulný prostor v C-Lounge značně vyprázdnil, a to si tahle vídeňská dvojice opravdu nezasloužila...

rozhovor: Ani jeden z vás z Rakouska nepochází, přesto jste se tam - konkrétně ve Vídni - usadili a začali dělat muziku. Čím vás toto město, proslavené špičkovou downtempovou scénou, ovlivňuje? Vídeň je unikátní město, velmi pomalé, to je určitě významná část naší muziky, ale řekl bych, že náš původ a naše kořeny nás ovlivňují daleko víc v tom, jako hudbu děláme.

Třicátého září vydáváte své nové album Gran Riserva, prozraďte nám o něm něco! Určitě nepůjde o další verzi desky Freaks Icons, myslím, že nás v tom rozpoznáte, ale půjde o něco malinko jiného. Nahrávali jsme s živými hudebníky víc než předtím a vedli jsme zajímavý hudební dialog se svými otci. Protože naši otcové byli hudebníci, pro mého to bylo spíš jen hobby, ale jeho otec byl profesionální muzikant. Podnikli jsme cosi jako cestu do jejich světa jazzu a něco z toho jsme převedli do přítomnosti a budoucnosti. Oni muziku v 50. a 60. letech tvořili a hráli svým způsobem a my máme dnes také svůj přístup, navíc samplujeme práve to, co tehdy hráli a byla to fajn práce.

Desce předchází singl se skladbami Stiff Jazz a Ford Transit - co to je za jméno pro singl - Ford Transit? Připomíná mi to turecké rodiny, které žijí v Německu. Všichni tam tehdy na přelomu 60. a 70. letech jezdili tranzity a ta auta dodneška fungují, v Turecku jich je k vidění spousty. Hudebně má ta skladba v sobě orientální smyčce a trošku latinskoamerické hudby, no prostě pro mě je to Ford Transit...

Jak se zdá, turecká kultura je ve vašem případě opravdu všudypřítomná... Co vás vlastně přivedlo k hudbě Blízkého východu? To je docela zajímavý příběh, šlo totiž o několik věcí dohromady, které se semlely někdy před sedmi lety. Sarajevo - moje rodné město - má v sobě něco z východní i západní kultury. A když jsem ve Vídni před lety potkal Maria, chodil tehdy s tureckou dívkou, díky níž se seznámil s jejich muzikou. A Mario tehdy za mnou přišel s tím, jestli bychom nezkusili smíchat orientální a západní muziku. To byl jeho nápad toto zkombinovat a začali jsme se scházet a jamovali jsme. Měli jsme neuvěřitelně talentovaného tureckého hudebníka, který uměl hrát na různé tradiční hudební nástroje. Ale měl v sobě takový ten černošský temperament, hodně funky.

Od té doby jste se ale obklopili celou skupinou tureckých hudebníků, v bookletu jich jmenujete několik... Bylo úžasný v případě těchto hudebníků, jak si umějí poradit s orientálním stylem hraní stejně jako s jazzovým. Jako skladatelé jsme se cítili úplně svobodní, bylo možné požádat je, aby zahráli cokoli... všechno, co slyší, kombinaci jazzu s orientální hudbou v jednom okamžiku. Pro nás to bylo docela dobrodružné.

Vlado, ty máš za sebou spolupráci s Goranem Bregovičem, se kterým jsi nahrával hudbu pro Kusturicův film Arizona Dream. To je zajímavý moment v tvé biografii... Tehdy mi bylo tak 19 nebo 20 let, pro Gorana Bregoviče jsem programoval a dělal aranže ve studiu. Byl jsem jedním v jeho dvoučlenném týmu a na tomto soundtracku jsme pracovali ve Vídni, hned první rok, co jsem tam přijel. Koncem 80. let jsem s Bregovičem spolupracoval v Sarajevu a hrál jsem v Kusturicově kapele No Smoking. Takhle nějak se to vyvíjelo, nemám k tomu žádnou mimořádnou příhodu...

A jsi s Goranem stále v nějakém kontaktu? No ani ne, jenom když se někde potkáme, jako třeba v Londýně.

Bad Company

Zatímco loni Lighthouse pro junglový stan angažovali veterána d´n´b scény Jumping Jack Frosta, letos padla volba na daleko aktuálnější atrakci. I když s druhým albem "Digital Nation" poprask kolem čtveřice Bad Company přece jen krapet opadl, tahle banda přesto pořád táhne. "Špatnou společnost" měla přijet reprezentovat dvojice Fresh + Vegas, ale nakonec dorazil pouze druhý jmenovaný, občanským jménem Mike Wojczycki v doprovodu MC Basima.

rozhovor: Vítejte v České republice. Pověz nám, proč nepřijel Dan? To bylo tak… Ráno jsem se vrátil z dovolený na Kubě, vidím Dana, že je nějakej nemocnej, asi chytil chřipku nebo co, zelenej, zesláblej, no úplně hotovej. Fakt by to nezvlád, mám vyřídit, že se omlouvá. Nestává se nám to často, tak jednou za rok, bohužel teď se to právě přihodilo.

Jak ses měl na Kubě? Slunce, písek… nádhera… tropy, kubánský doutníky…super. Takže aspoň pár dní bez junglu… To jo, ale stejně mi to nedalo… i na pláži jsem poslouchal, promýšlel nový nápady. A zase doma.

Co jste poslouchali za hudbu před tím, než se rozjel drum´n´bass? Basim: Já poslouchám pořád hiphop, jazz a vůbec hudbu, která zněla v klubech před érou elektroniky, pořád to v sobě nosím. Mark: Pokud jde o mě, já jsem mladej - je mi 24. S d´n´b jsem vyrostl, poslouchám ho od třinácti, kdy jsem vůbec pořádně začal vnímat hudbu. Spousta lidí poslouchá různý styly - hiphop, reggae, jazz… se mnou je to jiný - d´n´b mně provázel celou dobu, poslouchám ho pořád.

V Bad Company jste čtyři. Snad jenom ještě Cause4Concern jsou kvartet. Jak to ve čtyřech funguje? Vidíš spíš výhody nebo potíže? Je to určitě přínosný. Třeba dnes večer Darren a Jason taky někde hrají, takže se můžeme prezentovat na různých místech světa ve stejný čas. Hodně se navzájem ovlivňujeme, producenti, kteří pracují sólově často na svý cestě zabloudí - my se navzájem podržíme. Myslím, že to je výhodná forma uspořádání, funguje to ve studiu i za gramcema. Byli jsme před pár týdny v Portoriku, Basim s náma jako MC, všichni pohromadě na pódiu. Lidi měli radost. Jo, je to takhle fajn.

Proč na d´n´b scéně není víc MC´s něžného pohlaví? Basim: Pár jich je - třeba Chickaboo nebo Miss Dynamite, ale ta nezpívá do d´n´b. Ale moc jich není… Basim: To je fakt. MC-ing je spíš mužská doména. Ale prostor tu je. Mark: Řekl bych, že to vychází z hiphopu. Rapovat a scratchovat desky lákalo hlavně kluky. Ale pomalu se to mění - už i holky skládají, prezentují se jako DJ´s a MC´s. Basim: Ale holky musely být aspoň dvakrát lepší, aby se prosadily, aby si jich někdo všiml. Mark: Pojďme je do toho vtáhnout! Basime, jak se ti spolupracovalo na druhém albu Ed Rushe a Opticala? Jo, to bylo fajn. Jsme dobrý kámoši. Měli bychom ještě něco spolu udělat. Vlastně to byl RymeTyme, kdo přišel s tím, že bych ho doplnil. Která je tvoje nejoblíbenější z alba "Creeps"? Hmm… asi Resurrection.

Prý se chystáte implantovat do vašeho zvuku víc rocku… Jo, děláme teď na nějakých tracích, kde budou kytary a vokály… je to nářez, psycho! Ještě to není hotový, ale ve studiu jsme si říkali, že to nezní jako normální d´n´b. Je v tom hodně energie. Chystáme se to zahrát před lidma a třeba do toho i řvát!

Z junglového stanu po celou dobu trvání festivalu energie neunikala, což potvrzoval deštík sraženého potu, snášející se na hardstepující publikum. I když řada zmlsanců už dopředu ohrnovala nosy, Vegas spíš příjemně překvapil. Podle očekávání se sice po anglicku hojně rewindovalo, ale dočkali jsme se barevného, energického setu. Prostřednictvím dubplatů jsme mimo jiné vyslechli vesměs celé třetí album Bad Company, které vyjde co nevidět.

[senggani]

Untuk Ting, Far, dan Mas Ad

dhehe, selamat ya bos. 23 tahun bukanlah bilangan sederhana dimana ada dua dan tiga, namun mencakup itu semua terdapat hal-hal dari waktu ke waktu, sambutan ke sambatan, dan kesungguhan yang menyenyumkan. *eh....

Beberapa momen pada akhirnya memberikan semacam telekomunikasi yang berulang memang biarlah sesederhana seperti biasanya, nada-nada, irama, beat, yg dinamis berisi ganti dari campur sari ke folk, ballad ke pop, classic ke country, menye katamu?.

Ah biarlah, toh itu hanya katamu :).

Playlist (23) 

Dialog Dini Hari - Hiduplah Hari Ini, cmon’ adakah seorang anak SMA yang begitu adanya dan serba membara ditambah ditelinganya masuk “Lahirkan keajaiban dari tanganmu ...” ?

Payung Teduh - Tidurlah, when there’s a feel that make u confused it means, didn’t your job to solve it. Istirahat sejenak lihat langit-langit kamar asrama IBS warna putih, selalu membaca tulisan diujung selimut “Have a sweet dream” . blessed !!.

Dikala Sang Surya Tlah Tenggelam- IFT1035, Ha pie cah? nik sekirane pas sesuk upacara terakhir di halaman sekolahan sekalian perpisahan nyanyi lagu kooooor sing dinyanyikne kabeh sak angkatan putra .. tik tok tik tok tik tok...menulis dengan pensil 2B khusus untuk ujian.

Harmoni Nada Cinta - Emoni Bali, yang menjadi masalahnya adalah bukan rasa cinta, mengapa dan hal-hal apa yang membuat rasa itu ada ???

Sementara - Float, wutt..srek..srek.. seperti di hawa dingin yang lain-lainnya, aku ingin mengajakmu kesana, di titik yang tidak ada intervensi keputusan selain apa yang ada di kepala.

6. IF - Bread, kadang, ada benernya kata orang-orang tua, kurangilah bercanda!.

if a man could be two places at one time, I'd be with you. Tomorrow and today, beside you all the way. If the world should stop revolving spinning slowly down to die,    

7. Lady Rose - Superman Is Dead, dan adakah kata atau rima atau nada ataukah apa yang bisa terucap ketika rasa itu ada dimana-mana melebihi kendali?

8. Semua Tak Sama - Padi, digetir berbagai tanda dan duga,pada sayap-sayap mariposa tetaplah berwarna warni sebegitu adanya.

9. Petuah hati - Jamuskalimasada, Kalau ada yang salah, itu bukan salah keadannya, tapi gimana cara otakmu memprogram ekspektasinya !. eh.

10. Adhitia Sofyan - Sesuatu di Jogja, Jogja adalah kota yang diujung utara ditutup dengan Gunung Merapi, sisi baratnya sisi-sisian berbukit barisan Manoreh, di sisi selatannya Samudera Hindia, terus timur nya apa Far ?. Lawu boleh ya ? tapi jauh, ah, udahlah biar itu kata mereka yang berbatas, hawong Jogjakarta itu emang tak berbatas.

11. Nothings Gonna Change My Love For You - George Benson, tidak seperti itu itu itu saja. cannet ai cange mai lofee too yoou >.<.

12.  If i should go before you - City and Colour, rose is red, violet is blue. love is right and why always true?.

13. Take it Slow - Fazerdaze,  rutinitas tidak benar-benar membuat suntuk sih, pikiranku aja. !.

14. Keroncong Untuk Ana - M Nasir, kukira seperti lagu-lagu lainnya hanya lewat dan tanpa bercerita.

Kemana 

hilangnya keroncong

Oh cinta yang kita..

nyanyikan bersama

15. Sebusur Pelangi - Nona ria, when, di Jogjajazz itu, tidak pernah menyangka bahwa salah satu guest star nya noni-noni Nonaria, yang terimakasihlah gak henti buat shuffle random spotify “Mau denger musik sepuasnya, di pesawat terbang, di ruang angkasa, di ruang gelap sekalipun, di kapal selawam”... 

16.  Filosofi Kenangan - AuraCoustic, terimakasih di pagi yang (saat) itu (selalu) indah dan secangkir kopi yang sebenarnya betulan pahit kok. (Kedai-angkringan,Dewan Rakjat).

17. Separuh Puisi - Ruang Baca,  ada yang lebih memberikan genangan selain hujan, bulan dan dengan separuh sajak mengajak untuk mendiorama sebagai rumah dan tempat untuk kembali.

18. Berjalan Lebih Jauh - Banda Neira, konon, manusia akan lebih berlipat-lipat ekspektasinya ketika berkarkhayal seolah olah berkarya (?) lalu meneteskan air mata.

19. Memiliki kehilangan - Letto. 

Rasa kehilangan Hanya akan ada Jika kau pernah Merasa memilikinya

20. Flowers in December - Mazzy Star. Lagu yang pengin sekali ku perdengarkan kepada seluruh wanita di seluruh dunia.

21. I live my life for you - Fire house, Kau tahu ? apa yang lebih dan atau mengena dan mengisi hari-hariku. Senyumanmu. dasar cah menye...

22. Apocalypse - Cigarattes After Sex, ditengah wabah, WFH, bar sidang dan... sudah pakai hand siniing tizer dan lupa matiin lagu pas ada penyemprotan desinfektan. AASLII GAK NIIH ? ASELI ATAU PALSUU!, suwun utub...

23. Thinking of you - Dierks Bentley, . kukira seperti lagu cinta pada umumnya, tapi yaa akan jadi beda kalau di dengerken dengan seksama, di sore itu, pada bukit yang belum berbunga.

terimakasih dua dan tiga, dua atau tiga, dua serta tiga, dua maupun tiga, dua apapun tiga, dua ataupun tiga.

[mazzitak]

Thanks for listening to my song Cherry Cherry Love! It’s a perfect song for seeing cherry blossoms 🌸

[mazzitak]

Radio Single Update🕶️ My song ‘I Wanna Be The One’ is on the ten additional stations.

Check out the link below!

https://linktr.ee/mazzitak_news

#popmusic #musician #singersongwriter

[mazzitak]

Wow, I’m number 2 right now!?

Thank you for listening everybody!

[mazzitak]

I released my new single, it just passed a month this week. And I’m happy to see my top songs chart because people are listening to my M Train album! Thank you and belated Happy Valentine’s Day!! #pop #musician #singersongwriter #singer #newyork #music #apple #applemusic #song #dancemusic

[mazzitak]

My top songs are changing every week!

The French version was the second on the first week. Then the Japanese version was the second on the second week. And now, Spanish version is the second this week✨🤩

[mazzitak]

My song 'I Wanna Be The One' hit the #1 position on the Pop Charts on the Star 100 Radio Network in the month of November 2023.

Star 100 Radio Network is a Latin American radio network that delivers music from the most talented rising stars to megacities like Rio De Janeiro, Brazil and other trendsetting urban hotspots in the region such as Guadalajara, Panama City, San Jose and Kingston.