#magnetky

[zluty-spendlik]

Actually,

Kostík supremacy

Čus chudino. Čumte a záviďte a plačte!

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 5 - 11km

Tak dneska ten odpočinkový den bych prosil. Žádný medvěd v noci na návštěvě nebyl, tak to je pozitivní. V noci se spalo hezky. Obecně jsem si myslel, že se příliš nevyspím, ale neměl jsem s tím probl��m, zatím, ani jednou. S východem slunce se lehce protáhnu cviky tai-chi a vařím kávu. Už v půl 8 mám návštěvu, zrovna když balím bágl. Fanda, jak později zjišťuji, je prima chlapík co přijel nedaleko na meditační a relaxační pobyt. Pokecáme o tom kam jdu, co on dělá apod. Na otázku, zda si ho mohu vyfotit do své galerie milých tváří, mi dává souhlas. Aura světla přišla s ním. Tak mám hned po ránu příjemnou náladu. Dá mi ještě tip, že na Pulčíně je westernová hospůdka, což mi kontrolka vždy zabliká a musím tam zajít. Po 8. vyrážím na cestu. Čeká mne sestup a pak příjemná cesta uvnitř lesa, kterým pronikají ranní paprsky a krásně to vonní lesem.

Na Bútorkách potkám trempíky co za sebou mají asi divokou noc a po klasickém rozhovoru dostávám panáka Bechera na cestu. Díky kluci.

Z Bútorek vyjdu na obrovské louky a pociťuji léto, je asi 18 stupňů a na volném prostranství slunko pálí.

U Radošovského sedla, což je blízko výletním tratím, už potkávám spoustu turistů. Nasadím podvědomě tempíčko ať vidí, jak se to má dělat 😂 a už přicházím na Skalku, začátek Pulčínských skal. Tady je výletníků už opravdu dost. U studánky čarodejnice Dobrodějky beru vodu a jdu až do údolí. Přemítal jsem o tom, zda-li si neprojdu ještě jednou cestu nahoru, která vede skalnatou soutěskou a je pouze jednosměrná, ale když sem viděl tu stěnu, tak mě elán přešel a tak jdu přímo do kempu. 

Městský kemp, kde za drobný peníz můžete přespat. Jsou tu latríny, sprcha i přístřešek a ohniště. Je to tu krásné a na celý plac svítí krásně sluníčko. Rodinky si projdou skaliska a pak se zde zastavují, opečou si buřty a pokračují dál. Opravdu krásný prostor, který bych si přál i v místě mého bydliště. Tak relaxuji, suším prádlo, které tu uschne eins-zwei a bavím se s Cyrilem, který je tu už od včera a má stan vedle. V pohodě týpek se kterým pokecáme o všem možném. Tak tu postavím stan a  jen tak rozjímám. Pak se rozhodnu jít na nedaleké “vodopády”, rozdělám si Jerky a jen s nimi, bez batohu, vyjdu a je mi do zpěvu :)) Vodopády jsou kdesi ve strži a spíše je to vodní stékající kaskáda, tak se ani nelopotím dolů a vracím se. V kempu si dám sprchu ve špinavé vodě, ale víte co? Je mi skvěle. Jen tak si lehnu a odpočívám.

V půl 4 se začnu sbírat, abych stihnul infocentrum a jdu navštívit zmiňovanou trampskou hospodu u Vilíka, třeba tam budou mít i telku a mrku konečně na ten hokej. Je sobota, tak by tu mohl být i nějaký program. 

V infocentru si dávám razítka a kupuju samolepku. U Willyho je to zprvu zmatené, zanášejí gulášem oslavu, či kár a do toho si důchodkyně s dětma kupují magnetky a lízátka, na což není čas. A já bych si dal jen pivo…no, nějak to dopadlo. Ve skrumáži chytám pivo a utíkám z toho kolotoče.

Hodím se na terasu, sluníčko svítí a příjemně se tu střídají hosté, které baví svérázný výčepní. Protože jsem už druhý den bez internetu, oslovuji bráchu, ať mi objedná ubytko zítra v Kloboukách. U toho do sebe hrnu guláš. Trampíci už teď odpoledne hrají na kytaru a to je hned velmi příjemné posezení. Začnu si dělat zápisky ze dneška. Asi v půl 9 jdu zpátky do kempu, ještě bych zůstal, ale musím ráno vstát a dokončit to. Trochu mě přepadla stíha, že to po dnešním odpočinku zítra třeba nedám :) Vracím se Pulčínem zpět a na nebi krásně svítí měsíc a první hvězda. Na obzoru je ještě vidět růžovo-oranžový západ slunce.

V kempu je u ohně chlapík s dcerou, tak chvíli pokecáme a jdeme spát. To už je nebe opět plné hvězd. 

[freeskiersk]

Drevene ECO magnetky WHITEDOG / vlastny design / inspirovane prirodou Liptova . www.shop.whitedog.sk . #liptov #handmade #madeinliptov #madeinslovakia #slovensko #slovakia #drevenehracky #magnetky #thisisslovakia #ig_slovakia #cestujem #milujemhory #travelslovakia #milujemslovensko #cestujemczsk #praveslovenske #pureslovakia #tatrymountains #tatry #tatry360 #jasna #chopok #dumbier #whitedogsk #dnescestujem #slovakiatravel #liptovskamara #ryba (na mieste Liptovsky Mikulas, Slovakia) https://www.instagram.com/p/BrPW6aEAYT8/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1kdi21paawlgs

[whitedaisy05]

1. Chemie a Dášiny magnetky

2. Když se rozbije zip ale do opravny už by ty boty stejně nevzali (foceno začátkem prosince a asi je budu nosit celou zimu)

3. “Když nakreslím kytičku tak si na mě nikdo nevzpomene ale když nakreslím p**u tak si všichni vzpomenou na Amy” -Amy

4. Když žijete v době kde je dostatek toaletního papíru

5. Roh kterýho sem si nikdy nevšimla

6. Umprumka (schody na malbu)

7. Hodiny angličtiny a život jsou jakože:

8. Umprumácký stromeček

9. Umprumka

10. Zapálená svíčka, sbírka gumiček co nikdy nenosím a cedulka z Billy,

spousta hrnečků, nepořádek ve skříni a večeře,

zatažený závěsy, zmačkaná košile a pozůstatky koberce

Prosinec 1

[celavita]

Angkor není jen Angkor Wat (část první)

6/3/2018

Pohodlný autobus nás všechny uspal na celou cestu a probudil nás až stevard oznamující příjezd do cílové destinace. Malátně jsme se vypotáceli z autobusu a vyšly ze zastávky do roje tuk tukářů, kteří naháněli do svých tříkolek turisty jako ovce. K našemu údivu tu na nás jeden tuk tuk už čekal. Siem Reap Riverside Hotel pro nás nechal poslat odvoz, protože jsem hotelu už předem poskytla přesné informace o příjezdu. Malý tuk tuk by nás ale všechny nepobral, a tak jsme se museli rozdělit na dvě skupinky a sympatický řidič pro nás jel nadvakrát. Přestože bylo pouhých pár minut po svítání, hotel měl pro nás už připravené pokoje a my se tak mohli ještě na chvilku prospat. První dojem hotel zvládl na jedničku! Pár hodinek spánku navíc opravdu bodlo a před polednem jsme se vydali na průzkum starověkých chrámů známých laikům především z filmu Tomb Raider, kde Angelina Jolie ztvárnila hlavní roli archeoložky Lary Croft. Podle rady průvodce jsme začali s návštěvou nejvzdálenějších chrámů Prea Khan a Preah Neak Poan a samotný Angkor Wat jsme tak zahlédli jen na krátkou chvíli. To nejlepší si chce vždycky nechat na konec. Chrám Preah Khan byl okouzlující. Obrovské kamenné kvádry s propracovanými detaily a sochami krásně kontrastovaly s okolní přírodou, která se pomalu ale jistě propojuje se samotnou stavbou. Mohutné stromy svými masivními kořeny prorůstají skrze budovu a celé místo je natolik fotogenické, že naše foťáky neměly ani na chvíli klid. Z areálu jsme vyšli východní branou, kde jsme čelili náletu drobných prodejců, kteří se nám snažili vnutit své zboží. S prodejci je vždy nutné smlouvat, jelikož je cena většinou opravdu přemrštěná a po chvíli smlouvání se člověk dostane leckdy až na pětinu původní částky. V našich batozích skončily magnetky, pohledy a neodolali jsme ani čerstvému ananasu a obrovskému kokosu, jež přišel v horkém dni opravdu vhod. Příjemné posezení na lavičce kazily snad jen neodbytné prodejkyně, které se nám snažily vnutit další a další zboží. Žen a dětí nám je upřímně líto, ale bohužel si opravdu nemůžeme koupit všechno. Že tu lidé nemají lehký život víme, ale spasit všechny stejně nemůžeme. Tuk tukář na nás už čekal u východu a přejeli jsme na další zastávku do Preah Neak Poan, k níž jsme se dostali po úzkém můstku lemovaném malými stánky se suvenýry. Preah Neak Poan není klasický chrám, ale spíše jakýsi malý ostrůvek uprostřed jezera, v němž se nacházejí další malá jezírka a několik soch. Spoustu času jsme tu nestrávili kvůli památce samotné, ale zabrat nám dal kokosový ořech, k jehož chutnému vnitřku jsme se ne a ne dostat. Po několika minutách usilovného bouchání o zem kokos přeci jen prasknul a Edit pak šikovně vydloubla bílý oříšek a podělila se o chutný dezert se všemi. Slunce spalovalo naši kůži a zpocení jsme byli snad na všech místech našeho těla. Stín tuk tuku byl vysvobozením a větřík foukající při jízdě byl balzámem na duši. Řidič nás odvezl ke Starého trhu ve středu města, kde jsme obešli několik restaurací. Nejprve jsme zasedli do no name restaurace s menu velikosti Bible a pročítali obsáhlé menu několik minut. Nevábná vůně a nelákavá nabídka nás nijak zvlášť nenadchla, a tak jsme se posbírali a přešli do vedlejší stravovny. Obsluha vypadala velmi zklamaně a nám byla hanba, že jsme si nechali připravit stoly a z restaurace přesto odešli (mimochodem to samé jsme udělali včera v Phnom Penhu). Druhá restaurace byla dobrou volbou a všichni jsme si naj ídle moc pochutnali. Podvečer jsme strávili v poklidu domova a nos z hotelu vystrčili až po sedmé, abychom s Edit a Šárkou okoukly každodenní noční trh. Líba a Verča odpočívali doma, Líba protože není fanouškem trhů a Verču dnešní den nějak zmohl.

[posledniakcnihrdinka]

16.-22.3

Nejsou obrázky? Proč? Protože by se mi stejně nepodařily nahrát... Pořád jsem ve squatu, courám po Tokiu a snažím se nakoupit knížky, co by se mi mohly hodit (respektive mangu, která se objevila ve výsledcích dotazníků), čímž pádem už budu mít doma tak milion komiksů dívčí mangy, což je fakt, který bych měla nějak zužitkovat. Dneska jsem poslala poslední skoro devítikilový balík s dotazníky... Všechno to přijde tak v červenci, takže mám do té doby čas napsat teze dizertačky, které jsem ve skutečnosti měla mít už tak před dvěma lety... až na to, že je po mně vlastně nikdo nechtěl.

Chodím do veřejných lázní (dovolí-li to situace), protože sprcha je tady vyloženě děsivá... Zajímalo by mě, jaké všechny choroby si přivezu domů?

A taky spím s puštěnou klimatizací, jelikož okna v pokoji by se klidně mohla jmenovat Franz a Ferdinand soudě podle toho, jak skrz ně dírami táhne. V Japonsku existuje koncept uči(uvnitř, naše)-soto(venku) a pro mě je očividně uči celé Higašinippori soudě podle toho, jak slyším každé zachrchlání taxikáčů na ulici.

V rámci dobrých vztahů jsem byla dvakrát na Asakuse koupit magnetky na ledničku, což je přesně o dvě cesty na Asakusu víc, než bych chtěla obvykle podstoupit, ale při první cestě jsem se nachomýtla k nějakému macuri za dobrou budoucí úrodu a při druhé cestě jsem koupila za levno kufr (tak doufám, že přežije aspoň svou první cestu).

20. jsem jela do Gunmy. Proč by chtěl někdo ject do Gunmy, tedy okrem toho, že Tokio je zkrátka pořád stejné? Protože tam má mateřská firma Otbr svůj závod a já byla zvědavá, jak to funguje uvnitř japonské výrobní fabriky. Krom toho pořád vidím jen Japonce pracující ve službách, nebo Japonce v saku na cestě z práce a do práce, čili proč si neověřit, že skutečně pracují i jinde. Tak pro nás laiky--- žádný velký rozdíl mezi jinými továrnami. No, možná byla čistší. A nebyl tam žádný stréc s umašťeným trikem s dírou a výrazem někoho, koho bije vlastní žena. Jo, a dostala jsem ten typicky vyblitě zelený pracovní oděv s čepicí. Můžu v něm na zahradu, nebo na karneval (opovažte se někdo říct mému šéfovi, že jsem tohle napsala). Ne že by to snad neznamenalo, že jsem neudělala ostudu.... Cestou zpátky jsem se zastavila v Takasaki, prošla si kousek a koupila české banány v čokoládě pro japonský trh v obchoďáku u nádraží.

Včera se o mně starali Reiko a její starší brácha - bylo celý den vážně hnusně, čímž pádem jsem měla mokré ponožky prakticky okamžitě, takže člověk musí ocenit jejich výrazné hrdinství. Přemluvila jsem je, aby si se mnou dali jakési korejské sýrové fundue, které mě dost zklamalo, ale možná to bylo tím, že ten podnik nestál za moc. Ale každopádně jsou Išiharovi hrozně hodní lidé a mají free pass na cokoliv/kdykoliv, protože si to zaslouží.

[nemankovinatripu]

St 28-2-2018

Za minulý blog mě žena odměnila kurzem komunikace s veřejností. Kupodivu obsahoval převážně fyzické tresty🤔. Zpětně tedy doznávam s nekonečnou radostí, že dovolenkujeme v absolutním souznění a Zenu. Všechno ňuňískovatý. Procházky za odměnu.

Pozorujeme, že hlad a nedobrovolný půst znatelně zlepšil náš skill s příbor-hůlkama. Minimálně o 256%, už skoro ani nudle nelovíme rukama.

Nově jsme narazili i na nepříjemný místňáky. Ale pak jsme ty tyčinky a magnetky radši z kapes vrátili😔. Stay Czech 🤘🏾

[freeskiersk]

Aj ja som tu doma - Cutkovska dolina. . Prinasam potesenie z prirody k vam domov. Nase drevene magnetky WHITEDOG najdes u dobrych predajcov suvenirov i hoteloch a penzionoch na Liptove . WHITEDOG handmade . #handmade #rucnapraca #drevene #drevenehracky #drevenedekorace #drevenemagnetky #magnetky #slovensko #slovakia #liptov #nizketatry #cutkovskadolina #udobrehopastiera #praveslovenske #pureslovakia #slovakiatravel #tatry #dnescestujem #cestujeme #medved #bear #turistikanaslovensku #milujemhory #chopok #hory #drevo #domov #dekoracie #liska (na mieste WHITEDOG.sk) https://www.instagram.com/p/BvuH43Vg5YN/?utm_source=ig_tumblr_share&igshid=1d3ph4144ycey

[madebyhandswithlove]

V hlavní roli výběr prémiových tvrdých dřevin z palet – hladce broušený povrch okořeněný tmavými stigmaty po hřebících, ošetřený přírodním olejem zn. Biofa bez přidané chemie. Pracovní deska černý kámen z Indie v matném provedení. Dřez a baterie z granitu zn. Franke. Obklady a horní skřínky nanomateriál Fenix v barvě zdi a sametově matném provedení. Police – biodesky z prémiových tvrdých dřevin z palet. Tabulová barva a dřevěné magnetky, tyč s háčky – ateliérový originál pro každodenní potěšení. Zapuštěné LED diody a zabudované spotřebiče. Tichý chod dvířek a šuplíků zabezpečuje kování Blum. Autorské světla s foukanými zářivkami. Milujeme tvorbu kuchyní na míru.

[kristynakapounova]

14_7_2017 Největší trh v KL. Každej na sebe křicel, hrozná špína, hrozně lidí a to miluju. Haha. Šla jsem pěšky. Včera jsem si připadala jako v New Yorku a dnes jako v Bělehradě. Oběd v mé oblíbené ze včera. Mám fb a číslo na majitele 🤷🏼‍♀️. Přisedl si ke mě skvělej pán, povídal o životě tady a má procestovanou půlku světa. Umí tady výborně anglicky (oproti Vietnamu a Kambodži). Byla jsem v národní mešitě (oblečená v abáje). Šla jsem sto hodin do ptačího parku, zbytečně drahý a byla to ZOO. Nevím, co jsem čekala. Haha. Z Little Indie jsem chtěla využít autobus, (protože jsem ušla asi 15 km). Ujal se mě pán na zastávce, zaplatil mi bus, řekl kam dál a hlavně, že jedna linka jezdí zadarmo:). Sleva na japonský a čínský porcelán, šílený. Celá ulice čekala frontu ke kase. A závěr dne. Dočkala jsem se pozvání (od sebe:D) do Michelinské restaurace (Din tai fung). Lahoda. Večeře za 90 korun (3x dražší, než obvykle). ❤️. Kubíkovi jsem celej den fotila metro 🙄 a mamísku a babísku, každý den Vám budu děkovat, magnetky kupuju ☝🏻.

[autoring]

Naše redakce by velmi ráda podpořila veřejnou sbírku organizace Život dětem a proto si i Vás mimořádně touto cestou dovolujeme požádat o chvíli Vašeho času. 

Organizace Život dětem již 20 let pomáhá rodinám s vážně nemocnými dětmi z celé naší republiky, tedy i z Vašeho kraje.

Tato organizace každoročně kromě jiných akcí pořádá veřejnou sbírku Srdíčkové dny, v rámci kterých studenti středních škol a učilišť nabízejí lidem jejich drobné sbírkové předměty. Letos na jaře se Srdíčkové dny konají od 23. 3. do 27. 3.

Protože mnozí lidé jsou v době sbírky v práci, dovolujeme si Vás touto cestou poprosit o pomoc. Velmi by nás potěšilo, kdybyste se i Vy do Srdíčkových dnů zapojili.

A jak to funguje?

Organizace Život dětem k Vám do firmy zašle podle Vašeho výběru sbírkové předměty, např. magnetky se zvířátky, plastová srdíčka, reflexní delfíny, magnetické záložky do knížky, propisovací tužky, magnetické kolíčky a další, některý ze zaměstnanců (třeba paní sekretářka) tyto předměty nabídne ostatním a vybrané peníze ze sbírky pak jsou převedeny na sbírkový účet organizace. Za tuto pomoc Vám Organizace Život dětem zašle děkovný certifikát s vybranou částkou. Pochopitelně si můžete vše podle vlastního výběru objednat přímo na na eshopu organizace na webových stránkách www.zivotdetem.cz.

V případě ochoty zapojit se do jarních Srdíčkových dnů stačí VYPLNIT PŘIHLÁŠKU a organizace Vás bude obratem kontaktovat s dalšími informacemi. Pokud Vám termín jarní sbírky nevyhovuje, můžete ji uspořádat ještě v září či v prosinci, ale taky kdykoliv jindy během roku. Za Vaši pomoc Vám budeme nesmírně vděčni nejenom my a samotná organizace Život dětem, ale především rodiče vážně nemocných dětí, kteří se bez pomoci laskavých lidí neobejdou a věřte, že těch, kteří na tuto pomoc čekají, je stále víc a víc.

V případě, že se Vám realizace Srdíčkových dnů zdá náročná, prosím, zvažte, zda byste mohli následovat příklad jiných firem, ve kterých se zaměstnanci domluví, každý si nechá pravidelně měsíčně strhnout z výplaty určitou libovolnou částku, kterou na začátku dalšího měsíce v době výplat firma hromadně zašle na účet organizace Život dětem. Za tyto peníze pak organizace pomáhá dětem z regionu, kde firma sídlí a jsou samozřejmě schopni Vás jednou ročně informovat, komu jste právě Vaším příspěvkem pomohli nebo Vám zprostředkují  setkání přímo s rodinou. (Více informací o organizaci najdete na www.zivotdetem.cz).

Věříme, že si uděláte chvilku času a pokusíte se i Vy pomoci těm, kteří to skutečně nejvíce potřebují.

Děkujeme!

[archivujte]

Personalizované magnetky

Dať si vyrobiť magnetky s fotkami s vlastnou originálnou potlačou môžu byť jedinečným darčekom a peknou pamiatkou pre vás a vašich blízkych. Čo vytlačiť na magnetku?

Na magnetke môžu byť zachytené zážitky, spomienky, pekné spoločné chvíle, môže poslúžiť ako pamiatka alebo aj ako darček. Niekto, kto rád cestuje, si zo svojich ciest berie na pamiatku magnetku, niečo ako trofej z cestovania. Avšak nie vždy sú tieto magnetky pekné a nie vždy predstavujú niečo osobné. Či už to bude obľúbená fotka z dovolenky alebo fotka z rodinnej oslavy, oba momenty je možné ľahko stvárniť pomocou magnetky.

[kritikycz]

Magnetky jako skvělá dekorace

Přemýšlíte, čím ozvláštnit prostor v bytě? Myslíte si, že už jste zkusili všechno od polštářků až po nové závěsy? Ideálním oživením jsou magnetky, které nezaberou místo jen využijí stávající prostor. Na lednici nebo futra Malé magnetky které můžete koupit jako dárek z cest skvěle oživí ledničku nebo kovová futra. Je to malinká dekorace, která dokáže oživit prostor a kdyby…- Více na https://www.kritiky.cz/magnetky-jako-skvela-dekorace/

[cysnews]

Více než 120 tisíc návštěvníků bloudilo v minulém roce na osmi místech v celé České republice. To je jenom pro představu zhruba jako by se ztratili všichni obyvatelé Liberce. Nejvíce lidí přilákala bludiště v Brně, Hradci Králové a Rakovníku. I přes brzkou sklizeň nebývale zaujal labyrint v Sychrově. Letos jsme počet bludišť zvýšili o tři, můžete nás tedy navštívit v 11 různých městech. A čekají na Vás i další novinky! Například zcela nová hra pro dospělé, která procvičí slovní zásobu.

HURÁ NA PŘÍŠERKY

Celkem 20 příšerek ve tvaru písmene se ukrývá v každém kukuřičném bludišti v celé České republice. Cílem hry pro děti je všechny příšerky úspěšně najít a vytvořit z nich na základě prostých pravidel čtyři slova. Zde však cesta k odměně nekončí. Vzniklá slova jsou indiciemi k tajence, na kterou musejí děti přijít. Jedině tak získají dárek v podobě magnetky některého z Kukuřičáků.

MYSLÍME I NA DOSPĚLÁKY

Abychom předešli nudě u dospělých blouditelů, dostali od nás vlastní úkol, který spočívá v nalezení celkem osmi cedulí s různými písmeny abecedy, z nichž vytvoří šest rozdílných slov. Procvičí si tedy slovní zásobu a kreativitu. Počet volných oken jim jasně napoví, o jak dlouhé slovo se jedná. Ani dospělé v případě úspěchu nemine drobná odměna!

RYCHLÝ JAKO GEPARD

Nezapomněli jsme ani na hbité nohy a orientační smysl našich návštěvníků, kteří si svoji rychlost a přesnost mohou vyzkoušet pomocí mobilního telefonu s aplikací a čtečkou QR kódů a stát se tak účastníkem Mistrovství v bloudění. Díky soutěži lze porovnat výkony bloudících nejen v rámci jednotlivých bludišť, ale i se zbytkem celé republiky! Již třetím rokem odměňujeme ty nejschopnější z Vás originálními tričky. Stačí navštívit minimálně tři různá bludiště a být nejrychlejší.

BAHNO ANI DÉŠŤ NÁS NEODRADÍ

Pokud se stane, že nám počasí nebude úplně přát, určitě to neznamená konec bloudění! Nezapomeňte se informovat u našeho personálu, zda je otevřeno, vybavit své nohy vysokými holinami a vzhůru za dobrodružstvím! Čeká Vás důkladně udržované bludiště bez plevelu a odpadků, které by Vám znepříjemnily bloudění. Jako v loňském roce lze platit vstupné kartou na všech bludištích, ušetříme Vás tedy strachu z chybějící hotovosti.

STRAŠIDELNÉ NOČNÍ BLOUDĚNÍ

Už třetím rokem pro Vás znovu chystáme oblíbené noční bloudění! Užijí si nejen děti, ale i dospělí. Myslíte si, že nejste strašpytlové, tmy se nebojíte a nevěříte na strašidla? Přijďte se na vlastní kůži přesvědčit a dokažte, že projdete bludištěm jen za světla svítilny.

KUKUŘICI VYUŽÍVÁME DO POSLEDNÍHO ZRNKA!

A jaký je vlastně osud kukuřice po sezoně? Rádi Vám to řekneme! Celé dvě třetiny posekané kukuřice se využijí buď jako siláž, nebo krmení pro hospodářská zvířata, zemědělcům tedy bludiště neuškodí a my si užijeme příjemnou zábavu při ztrácení se v uličkách.

created by dji camera

created by dji camera

  Otevřená bludiště:

– Kutná Hora

– Rakovník

– Sychrov

– Kyšice u Plzně

– Praha – Líbeznice

– Hradec Králové

– Brno

– Olomouc – Slavonín

– Opava

– Valtice

– Jihlava – Sasov

Ať už si přijdete do největších bludišť v ČR jen bloudit anebo budete hrát jednu z her, jistě zde strávíte příjemné chvilky s vaší rodinou či přáteli. Tento netradiční zážitek pro malé i velké budete moci prožít nejméně do konce září.

Web: www.kukuricaci.cz

(adsbygoogle = window.adsbygoogle || []).push({});

Žlutá rodinka se opět ukryla v kukuřičných bludištích! Více než 120 tisíc návštěvníků bloudilo v minulém roce na osmi místech v celé České republice. To je jenom pro představu zhruba jako by se ztratili všichni obyvatelé Liberce.

[epiderma-blog]

Chlapec si spletl magnetky na lednici s bonbóny, spolykal jich 30

Chlapec si spletl magnetky na lednici s bonbóny, spolykal jich 30

Do pořádných problémů se dostal pětiletý Noah z australského Melbourne poté, co spolykal 30 magnetických kuliček, které si spletl s bonbóny. Lékařům trvalo šest hodin, než se jim podařilo cizí předměty z chlapcova těla odstranit. Nebýt včasného vyhledání lékařské péče, incident mohl skončit tragicky, píše deník Daily Mail.

[cestakolemsveta2017]

12. den - Bali

Máme naklepané půlky jak prase před porážkou!

Dnes jsme vyrazili v půl deváté ráno a vrátili se v deset večer.

Jeli jsme na skůtru tři hodiny. Pouze tam! Ano, na skůtru, který s námi jede rychlostí max 60 km/h a to ještě k tomu z kopce. Průměrnou rychlost odhaduji na 35. Silnice jsou tu velice nevyzpytatelné a řidiči Vám z dvouproudovky uplně v klidu udělají tří. Jedna díra za druhou a když není díra, tak se po silnici promenáduje pes, kočka, opice a nebo také když jedete do zatáčky ve tmě, překvapí Vás tam uprostřed hromada hlíny a písku. Na Bali je zkrátka možné úplně všechno. 

Benzin tu koupíte na benzince nebo úplně v pohodě ve večerce stočený v PETce jako pivo.

Vyrazili jsme na vodopády. Začalo to tak krásně. Sluníčko, příroda, všude kolem jen fauna a flora. 

Cestou zastavujeme, přesedáme si, z projetých děr nevíte, jestli Vám zaskočil jazyk nebo máte zlomenou páteř. Přesně takhle a bez jakéhokoliv přehánění jsme se cítili, ale vidina vodopádů, ke kterým jsme měli namířeno, byla světlým bodem. :-)

Jsme na místě. Parkujeme na vyznačeném místě pro skutry. Všude opět milion stánků. Balijci jsou velice zruční a tak tu najdete tkané koberce, ručně vyrobený nábytek, ale i plavky, trika, vonné tyčinky a ledové kokosy k pití. 

Parkujeme na krásné vyhlídce a tak už víme, že bude vostrá cesta dolů. 

Hned z kraje balijec vyb��rá vstup (už i tady rejžují na všem) a jdeme. 

Schody jsou evidetně podle toho, jak se kdo vyspal. Ale lepší nějaké, než žádné. Jeden má půl metru, další deset centimetrů. Je celkem parno a čím více se blížíme k vodopádům, tak vlhko a dusno. Všude úplná džungle, ale krása pohledět.

Konečně jsme dole, kupujeme si nanuka a jdeme co nejblíže to jde. Vodopád je tak silný, že i na X metrů na Vás stříká voda, ale nám to vůbec nevadí. Pár místních tu chodí a prodávají deštníky a různé suvenýry. 

Z vodopádů teče řeka, kolem které je krásná stezka, ale tu my nejdeme protože máme před sebou ještě další dva vodopády (další hodina cesty). 

Nabíráme vlahý vzduch a neustále se rozhlížíme kolem, až nás bolí za krkem. Je až neuvěřitelný, co přiroda dokázala.

Cesta nahoru už byla horší, pořád pražilo slunce, ale nejsmě žádné béčka. Při příchodu ke skutru do něj skládáme věci a já se ještě “protahuji”, než zasednu mým pořád stuhnutým zadkem.

Jenže... při protahování jsem si všimla obrovské pavučiny. Nijak mě to nevyvedlo z míry protože nám řidič Uberu, se kterým zítra máme tour řekl, že pavouci tu nejsou a tak se obdivuju její velikost.

Přišel řev. Hroznej. BYL TAM! A hned uprostřed. Megalomanskej odpornej a nechutnej pavouk! Pane bože, byl jako naše ruka! Stála jsem metr od něj a projela mi husina celým tělem. Fuj.

Honza dostal nápad, že mu tam hodíme nějakého brouka. Chtěl vidět, jak zareaguje, Jenže po deseti minutovém hledání čehosi a chytání motýla to vzdáváme a hážeme mu tu pavučiny něco jako klobouček od žaluda.

Záměrně jsme ji hodili ke kraji. Takovou bleskovou rychlostí, jakou si pro potravu doběhl, jsme udělali pár kroků zpět a stejnou rychlostí, jako on, startujeme motorku a odjíždíme.

Stavujeme se na oběd v překýčené restauraci, ale za to s nádherným výhledem na lesy a rýžová pole. Dáváme si od polévky, přes cordon bleu (trochu té evropy), až po kalamáry. Dva džusy a jak míchátko máme živou rostlinu.

Skvěle jsme se najedli, servírka si snámi udělala selfie a chceme vyrazit dál, až nepřijedeme domu pozdě.

Smůla. píchli jsme.

To je přesně to, čeho jsme se báli.

Ptáme se tedy místních, kde a kdo by nám kolo vyměnil a každý vám ukazuje na jinou stranu.

Vydáme se tedy hledat sami.

Po cca asi 250 metrech nacházíme něco jako autoservis. Pár mladých kluků a nejspíš táta s cigaretou u pusy.

Trvá jim všechno. Než pochopí, co chceme. Odpověď a nakonec i práce. Stačím si mezitím klimbnout. Mají na všchno čas a nechápe, že pospícháme. :-D 

Za pár šušní, s hodinovým zpoždením, si to teda driftíme konečně dál.

Příjíždíme k vodopádům číslo dvě. Nejnávštěvovanější vodopády na Bali. Nevím, jestli je to štěstí nebo smůla, ale hádejte.

Opět stejná situace. Parkujeme a balijec chce peníze i za parkování. Bavíme se, kudy jít a zda chceme průvodce. Sundám helmu a co mě nečeká, opět ten odpornej pavouk! A rovnou dva!

Balijec se nás ptá, zda s ním chceme fotku. Haha, hrozná legrace. Další dvě balijky přichází a berou si ho na ruku. Prý je neškodnej a mají děsnou srandu z toho, že se bojíme. Svět je zvrácenej. :-D 

Jdeme k vodopádům. Tahle cesta je ještě větší džunglí, než k těm minulým a my už ztracíme důvěru k čemukoliv co se kde šustne.

Po čtvrthodinové chůzi opět dolu stojí stánek s názvem TICKET.

Super, nikdo nám nic neřekl a my máme peníze v motorce. Přichází tedy Honzovo štace. Smlouvání. 

Tentokrát jsme se opravdu nevymlouvali a peníze měli a tak slibujeme, že zaplatíme na parkovišti, hned co dorazíme zpátky a zabralo to. 

Přicházíme pomalu k vodopádům a jsou dvakrát větší, než jsme viděli. Zde jsme se mohli dokonce i vykoupat, jenže z parna se stala zima a my odhadujeme tak 20 stupnu. 

Zacalo pršet. K tomu všemu.

Co víc si přát. My oba v plavečkách, na skutru a tri hodiny od domova. Chvilku se ještě zdržujeme, přeci si to počasím nenecháme zkazit a odcházíme s jasným plánem. Po ceste se stavíme na jídlo a schováme se. 

Po obou cestách k vodopádům potkáme malé děti školního věku prvního stupně, které prodávají maličkosti jako jsou magnetky nebo přívěsky. Potkáváte je tu vlastně všude. I na pláži, kde chodí s grilovanou kukuřící na hlavách. Nevím, jestli mám takový názor díky Evropě, ale myslím si, že je to určitej marketingovej tah. Přeci jen od zbýdačelé holčičky, které je vám líto, si spíš něco koupíte, ikdyby jen z lítosti, než od balijky, kterých je tu na jeden stánek nespočet. A tak tu dětičky lítají s košíkama na hlavách a nejlépe mají za ruku ještě malého sourozence.

Odjíždíme a a asi po dvaceti minutách narážíme na trhy. Konečně na pravé trhy, kde najdete všechno ovoce světa. Odchytí nás hed u pátého stánku ze začátku. Dává nám ochutnat vše, co měla a my se necháváme lapit. Kupujeme tolik exotického ovoce, že vám ani nemůžu napsat názvy, neboť když jsme se jí zeptali co to je, odpověd se nám na vše zdála stejná. Vím jen marakuju, dragon fruit, banány a liči. K tomu vemu bereme šafrán, vanilku a vonné tyčinky. Za tohle všechno chtěla v přepočtu 1400.-. Naštěstí jsou ceny velice diskutabilní a tak jsme se shodli na třech stovkách. 

Jak tak dál procházíme, začínáme slyšet čestinu. A opravdu to tak bylo. Pravé tržiště o všech jazycích. Balijci měli naučené fráze jako “kup jeden druhý zdarma” nebo “mám hodinky, chceš?” a tak dále. Dost jsme se pobavili. :-) Někteří s námi lámanou češtinou opravdu hovořili. 

Venku je strašná zima a pořád prší a tak si Honza kupuje šátek, do kterého se zabaluje jako do zavinovačky a já tepláky.

Odjíždíme z trhu, už se stmívá a my chceme být co nejrychej doma přičemž asi 150 metru od trhů bouchám Honzovi na rameno, ať zastaví. Viděla jsem na zemi ležet něco, co připomínalo bankovku a tak slejzám a utíkám k místu. Muselo kvuli mě zastavit auto, ale bylo mi to jedno, měla jsem euforii. :-D Opravdu to bankovka byla a rovnou druhá největší!

Po hodině cesty zimou mě euforie opouští. Jsme jako led a unavení. Venku už tma jak v morně a jak jsem psala, lampy tu vubec nejsou a když ano, tak velmi sporadicky. Světla na autěch i motorkách jsou spíš nijaká. Umělá, nepřirozená a studená. Něco jako u nás usporná zařivka. Takže svítí, že by vám vypálila zorničky, ale moc parády neudělá, vidíte sotva na metr.

 Stavujeme na večeři. Ještě dvě hodiny cesty domu. Ve warungu, ani nevíme kde, ale praštila nás cedule do očí - GRILLED FISH. 

Bereme rovnou dvě a paní nás posazuje do zahrady. Tady hned chápeme, že židli nenajdeme. Což nám vůbec nevadilo. Byl to altán celý z bambusu, který byl cca metr vyvýšený. Sedělo se na polštářích a uprotřed byl nízký stůl.

Během 40 minut máme vše na stole. Dva čerstvé freshe z aloe vera, jeden melounový, dvě ryby se zeleninovou oblohou, pak něco, co jsem myslela, že jsou nudle, ale byly to klíčky s citronovou trávou, každý dva karbanátky z tofu, talíř domácích hranolků s kečupem a miska rýže. 

Moc jsme si pochutnali a za tohle vše, jsme prosím platili 160.-

Po relaxu, kde než jsme dostali jídlo, tak se natáhli a koukali na fotky, vyrážíme směr domu. 

Jsme tu (na východě) poslední večer, zítra už se stěhujeme na jih k nejzámnější pláži tady na Bali.

Cesta byla úmorná a už ted víme, že znovu ji absolvovat nikdy nebudeme. Ale nelitujeme toho, byl to další nabitý a záživný den.

Ted jdeme v klidu umřít.