#mám blog

[linka-r9-vysocina]

Kategorie: Ventilace

"...Přemýšlím, kolik Zásilkovna zaplatila za ten příjemný mužský hlas v telefonu. Kolik zaplatila za to, abych se já cítila jako blbec při onom důrazném vyslovování “ano” a “ne”, zatímco jsem bývala klidně mohla jen mačkat jedna a dva. Kolik je stálo to, že když jsem se konečně dovolala člověku, toužila jsem na někoho křičet. (Kolik je stálo tohle všechno a jak jednoduše by to šlo obejít, kdyby někdo do návodu napsal o jednu větu navíc.)"

[dalsimoravskyblog]

teplé nápady pro třetí sérii Docenta:

Šera a docent spolu chodí, ale dělají to tajně, protože Šera se bojí, že to naruší jeho image drsného alfa samce

Fousová na to přijde během jedné scény a celou sérii si z docenta dělá prdel, protože na Šeru si netroufne

Fousová má celou dobu přítelkyni, ale divák se to dozví v jedné větě, protože je to tak obvious a zároveň do toho nikomu nic není, doprdele

docentova exmanželka tomu všemu děsně fandí, dostaneme scénu, kdy docent jí i divákovi zdůrazní, že je bisexuál, protože bi reprezentace matters

v pozadí toho všeho se dvojčata rozhodnou, že se vezmou, protože chtějí slevu na dani

to méně chytré, co není Hádek, na okamžik pochybuje, protože nechce, aby si lidi mysleli, že jsou gayové

druhé dvojče na něj chvilku zírá a pak řekne „ty vole, Daníku, vždyť spolu už několik let spíme“ a Daník řekne „a jo“ a přiblble se usměje, konec dějové linky

na zločin během toho všeho asi nezbyde čas, ale je potřeba se obětovat pro dobro všech

[salinkarta]

tragédia nefunkčnosti tumbler sŕču je že nedokážem nájsť moravian-silesian gothic zo všetkými tými krásnymi doplnkami

[kocourmokroocko]

omylem tu zvěřejnit něco, co mělo jít na jiný sideblog, je jako omylem promítat V zajetí démonů III ve školce namísto Tučňáka Pingu

[morti0re]

nejvtipnější na tomhle blogu je že já něco postnu a o den později, si vůbec nepamatuju že bych něco takovýho postnul.

[opily-zajic]

Dovolte mi naprosto zbytečný pivní příspěvek, který si nikdo nepřál, napsaný naprosto nepivním zajícem, který pivo nesnáší a pil ho jenom párkrát v životě. Přesto se však jako Čech cítím dostatečně klasifikována a edukována v rámci umění obecného pivoznalství, abych zvládla pohovořit o kouzelném bizáru, který je mi prezentován při mé balkánské cestě - a to distribuce “českého” piva v Bulharsku. Aneb nikdo z vás netuší, jaké absolutně zábavné pivní šílenosti probíhají za našimi hranicemi, a já cítím tu nutnost se s vámi o ně podělit. 

Kromě toho, že v Sofii má (lidově nazývaná) Starosračka své vlastní specializované prodejny, jejichž existence mě při včerejší procházce městem psychicky poznamenala, tak můžeme v supermarketech najít i další klasiky typu Krušovice, Staropramen, Plzeň a prostě takový ten nejužší výběr nejznámějších českých piv, které většinou zvládnete v pohodě ulovit i v zemích, které nejsou vyloženě slovanské nebo Česku příliš geograficky blízké. Prostě ten typ piv, který i já, člověk pivu neholdující, zvládnu v pořádku vyjmenovat a popsat. 

Mezi tuto klasiku se však zvládne zatoulat několik divnopiv, kteří se jako paraziti vplížili pod označení české a pro mě jako Čecha působí jako takový ten zábavný Pokémon, který se snaží vypadat jako Pikachu, ale doopravdy je jenom jeho roztomilou napodobeninou (Zajíc použil Google - jmenuje se to Mimikyu). Jedná se o česká piva, která českými rozhodně nejsou, za česká se však vydávají, a při hlubším studování jejich původu člověku nezbývá nic jiného, než se láskyplně pousmát. 

Tady jsou naše hvězdy! 

Žatecký H(n)us na vás může svým názvem působit ultračesky, už jen to, že tady páni tvrdí, že se do toho nějakým způsobem zatoulal žatecký chmel, zní jako dostatečný důkaz. Doopravdy to je pivo z Ruska, žatecký chmel je do něj z Česka poskromnu dovážen a název piva je v latince vyloženě jen proto, aby to *vypadalo* víc česky a aby celková vizáž piva *působila* jako nejvíc česká. Prostě boží. 

Zlatá Praha se na rozdíl od Žateckého hnusu doopravdy vaří v Čechách, dokonce její pivovar Staropilsen má i označení opravdového piva plzeňského typu, ale jeho příběh je taky k popukání, a to, že si to můžete u nás pomalu koupit jenom ve večerkách, načež tady to mají v každém supermarketu, je taky skvělé. Prostě o něm nikdo neví - a abych si dovolila citovat článek z Lidovek, který na mě vyskočil, když jsem se pokoušela dopídit původu tohoto piva: 

Takže víc lokálně to snad ani být nemůže - bohužel však ne ke mně, ale k Bulharsku. Miluju lidskou tvořivost a miluju Emanuila, který se jednoho dne vzbudil a rozhodl se takhle pobavit svět. Pověsti českého piva využívá natolik, že má i další pivo, které se jmenuje Star of Pilsner - což takhle zní naprosto zábavně, ale když jste nebohý Bulhar českého piva neznalý, tak vám může Star of Pilsner od pivovaru Staropilsner připadat jako kompletně totožný název např. se Starobrnem nebo Staropramenem. 

To je všechno z mého dnešního Erasmáckého cestovního deníčku. Můžete se těšit na další radosti a strasti života bulharského, které mě v dalších pěti měsících čekají. Kdo ví, třeba tady přijdu na další hezké věci, které tady jako Češi nevědomky przníme. :---)) 

[mujsilenejdenik]

Mám v sobě bordel. To je asi nejvýstižnější slovo pro moji současnou situaci. Můj mozek jakoby se zavařil. Hlavou mi víří tisíce věcí a myšlenek. Chtěl bych toho tolik napsat, ale zároveň nevím kde a u čeho začít. Pořád se cítím být pod tlakem. Moje rodina na mě tlačí, abych na škole zůstal. Ne sice nějak důrazně, je to spíš takový lehký nátlak, ale mě to vadí a moji situaci to nikterak neulehčuje, ba právě naopak. Moje šílená matka dokonce zavolala onu kartářku - exorcistku a hned jí taky poslala peníze, aby se s ní ta ženština byla vůbec ochotná bavit. Inu, tonoucí se i stébla chytá. Nejhorší na tom je, že to matce nemůžu mít za zlé. Má na to samozřejmě právo. Ale zároveň si myslím, že i já bych měl mít právo svobodně se rozhodnout.

Prodlužování agónie - to se mi teď vybavuje, když se zamyslím nad tím, v čem se teď vlastně nacházím. Říkám si, že by asi bylo nejlepší, abych výpověď podal co nejdřív. Myslím si, že by mi to přineslo určitou svobodu. Mám ale pocit, že všichni kolem mně si myslí, že přijde nějaký zázrak či co a já se rozhodnu na škole zůstat. Osobně si ale neumím představit, co by se muselo stát, abych změnil svoje přesvědčení ze školy odejít. Máma se mě ptala, jestli by mi nepomohlo, kdybych si ještě zkrátil úvazek. Mě ale nejde o počet odučených hodin, jde mi o to, že už prostě nechci být v tom baráku.

Na čtvrteční skupině mi terapeutka řekla, že by pro moje lepší příští bylo fajn, kdyby se podařilo rozklíčovat, co mi ve škole tak moc vadí. Myslela to tak, že by to bylo dobré pro nějaké moje budoucí nové zaměstnání, protože bych věděl, čeho se případně při jeho výběru vyvarovat. Já hlupák jsem to řekl mámě, protože jsem si myslel, že se s tím už nějak popasovala, jenže chyba lávky, ona se toho naopak chytila, řka: “Tak vidíš, třeba se ještě přijde na to, co ti nedělá dobře a ty budeš moct ve škole zůstat.”

V momentech jako jsou tyhle se mi chce začít z plných plic ječet. Už nemůžu, dere se mi pak na mysl. To, po čem toužím, je mít pokoj. Jenže to zatím nevypadá, že bych se toho mohl dočkat, to naopak, budu muset ujít ještě dlouhou cestu. To je mi jasné. Zařekl jsem se, že si tu výpověď prostě vydupu. Samozřejmě, ono kdybych si ještě nějakou chvíli na neschopence takzvaně odpočal, mohl bych se vrátit, to si umím představit a pravda je, že nějakou dobu by to nejspíš i fungovalo. Přebýval bych v rodičovském bytě, abych se vyhnul dojíždění, bral bych Rivotril, než bych šel do práce a prostě takhle několik týdnů nebo možná i měsíců existoval. Ale co dál? Co by následovalo, ha? Pak bych se opětovně zhroutil. Znovu bych šel na neschopenku, nebo případně rovnou do léčebny, kde bych završil tenhle školní rok. Ale co příští školní rok a ten další a ještě další? To je představa, která mě děsí ze všeho nejvíc a proto vím, že tahle varianta prostě vůbec nepřichází v úvahu.

[onaras-oficialni]

Poslední půlhodinu jsem strávila přidáváním pride vlaječek na postavy vytvořené v Heroforge. Když už je ten červen.

Pár vzorků pod perexem.

Amanda - bisexuální

Claudia - aromantická

Durgrim -mlm

Oli - nebinární

Perla - genderfluidní

[linka-r9-vysocina]

právě sedím (doma u stolu a učím se na státnice)(ale duševně v rychlíku přes Havlbrod)(a piju kafe z minibaru za 15 korun)(a všechno je v pořádku)

Právě sedím v RegioJetu #blessed

[budutinahrobnositmandarinky]

můj včerejší oděv, protože mám hroznou radost z těch barev a vzorů a asi ho budu recyklovat, až začne zimní semestr

přemýšlím, že si na tohle založím další blog pro inspiraci, protože mám hromadu zajímavýho oblečení a stejně většinou nosím ty samý troje trička a dvoje džíny pořád dokola

[nejlepsipohadka]

VÍTĚZ!!!!!! NEJLEPŠÍ POHÁDKA JE S ČERTY NEJSOU ŽERTY!!!!!

Maybe the real pohádka were the memories we made along the way.

Moc děkuji všem co hlasovali. Jste skvělí, jste báječní, jste dokonalí. Mám vás rád. Můj čumblr blog je @dj-arnostek a můj hlavní blog je @scarecloud69 tak mě tam můžete pozdravit.

[nutzo0001]

30 > 31/10/22, 23/58-ish

Prečo ubližujem („“) sám sebe?: Chýba mi vzrušenie. Toto ennui... Ale prečo ma to stále drží, baví?: Pretože potom by som pravdepodobne musel robiť niečo zmysluplné, významné, hmatateľné - niečo, z čoho mám strach. - Prečo?: Pretože môžem urobiť chybu, možno to zničiť, stratí to v mojich očiach na význame a hodnote hneď, ako bude 99,99% hotových.(..)

Odkiaľ tento strach, myšlienky naň, prichádzajú? /Zlá cesta/: Nie je to tak, že si schválne bol divný, len aby si opovrhnutiahodne „nebol ako všetci ostatní“? Ale koho možno z toh(t)o viniť? Nechce toto väčšina ľudí? Snáď som opakoval po druhých. Alebo; to, čo som robil, sa nedalo nikam zaradiť; takže som bol neviditeľný. Nuž, dosiahol som opak: - S nikým som sa nebavil, nemal nič (s nimi; schválne) spoločné. - Je toto to, čo som z(a)mýšľal?

Snáď som si (dokonca) myslel, že divné ľudí priťahuje. No popravde, vlastne si už ani nepamätám čo, prečo a ako bol „môj cieľ.“ (Liberál, čo sa kamaráti s každým a nemá nepriateľov (nevie ako na to)... Ale vlastne nemá ani vlastnú hlavu, nápady (aj keď vlastne, nikoho vlastne nie sú vlastné...))

Lož. Nehysáč, keď s tým (glob. otepľ., k(r)apitalizmus, „FBI“...) nedokáže (? profit???) nikto nič spraviť. Len obviňujete tých, čo majú (ten) najmenší dopad, hádžete (pre)vinu... Odporné, otras(né), detinské, poburujúce, hlúpe...

- Ale chápem („“ - nechcem) - idú do toho; a sú z toho prachy - no samozrejme. Zombie spoločnosť, čo žije z vlastnej (Západ) minulej slávy, pochopiteľne, nemá nič iné v rukáve; (nič iné) na výber. Chcel by som sa čudovať - nemám čomu - snáď to (ak; toto všetko; bolo takto vždy(cky)- v skutočnosti kultúra, alebo ako tento zeitgest, pre-hauntológiu nazvať - tak zo 20-30 rokov je kultúra, jej piliere, morálka - všetko je to mŕtve.

Vždy bolo. Nebudeme, nie sme jediní, kto to má, cíti takto. Bolo to takto vždy - no nie?!

Či už kvitujete akejkoľvek ideológii, je jasné, že bez pevne stanovených východísk, medzí -cieľov- nie je možné, aby tento svet stále takto, týmto štýlom, fungoval neustále.   

Buď-to priority, alebo chaos; rozpad, rozklad; bezcieľne, bezvýchodiskové čakanie na blažený koniec čohosi beztvarého...

/Never tým, čo hovoria v mene všetkých ~ nemožné, podozrivé...

Zombie society? ("Internet Communist TM?")

question is, if we, in the end , wouldnt end in the same path as those we hate, those rich b****es. tired to improve things, and to just see others suffer, because it is ever easier than to build anew, where everything , the "floor", is just past fame, glitter and zombieland that wont die

[kocourmokroocko]

TW: Smrt mazlíčků, zvířecí nemoce

Tak dlouho jsem se trápil s tím, jak to sem napsat, že jsem se nakonec rozhodl sem prostě hodit screenshot toho, co jsem psal na soukromý FB kamarádům. Tak tu.

Občas se mne někdo z vás na Tymiánka poprávu zeptá (předávám radost z něj na svůj blog často a rád) a nechci nikomu způsobit šok až při zodpovídání náhodnýho asku, jak se hoch má.

Co se mě a milého týče: Ten nejhorší mentální stav snad máme za sebou a teď se soustředíme na poskytování radostného života našemu milovanému tvorečkovi. Starost o nás mít nemusíte, a slibuju, že Tymiánek se taky netrápí. Máme moc hodné a dobré veterináře.

Až na to budu mít víc tužky, povím vám o Tymiánkově mladším bráškovi, co k nám za chvíli přijde bydlet. Teď se mi ty zvířecí příspěvky píšou blbě, ale Divuška sama rozhodně nebude a rozrost hejna dělá andulkám radost tak jako obecně. A dokud má hejno radost, tak já mám taky radost. :)

Srdečně, Kocór.

[dalsimoravskyblog]

Důležitý dotaz!

Kontext:

Mám vedlejší blog @videli-jste-tento-film, kde každý den vychází dvě ankety týkající se českých a slovenských filmů a seriálů, kromě toho taky pravidelné statistiky, info o neznámých filmech a seriálech apod.

Od začátku rebloguju všechny ankety taky na tenhle blog, protože mám stanovený limit hlasů na 50, jinak považuju anketu za neúspěšnou a nevypovídající, a hlavně dřív (ale někdy i teď) se stávalo, že padesát lidí zkrátka nehlasovalo. Tento blog má větší dosah, takže je to taková prevence.

ALE vlastně mě samotnou štve, že si spamuju vlastní blog a když ho někdo chce třeba procházet zpětně, neustále mu do cesty skáčou staré ankety. Navíc mi moje bestie řekla, že ji to štve, a to je argument za všechny prachy :D. Tedy:

Díky moc za zpětnou vazbu a všechno nejlepší do nového roku ♥

[medikzakatrem]

Úvodní záznam 🚑

Středa, 9. října 2024

Tenhle blog sem plánoval založit ještě před samotnejma přijímačkama, kdy sem byl psychicky totálně v píči a uklidňoval se nerealistickejma představama o svý jakoby lékařský budoucnosti. Měl sem velký plány, za předpokladu, že bych se teda jó na nějakou tu lékařskou fakultu dostal, si založit a naprogramovat blog na neocities a navrátit se tak ke svým dávným kořenům, kdy sem ve svejch 8 letech psal sračky na doménu blog.cz o My Little Pony a byl děsně investovanej do všelijakejch dramátek, který se tehdy v naší pidi blogový poníkovský komunitě vedly.

Nicméně sem to odkládal přes léto tak dlouho, že najednou se z ničeho nic zjevil měsíc říjen, tím pádem i nástup na školu, a blog nikde. A nikoho nepřekvapí, že během studia mediny vopravdu žádnej volnej čas na piplání se s kódováním nemám, takže sem se rozhod si prozatímně udělat blog na tumblru s tim, že neocities si nakóduju třebas o vánocích, až budu prokrastinovat namísto toho, abych se učil na nadcházející zkoušky z biofyziky. Už jenom tim, že píšu tenhle deníkovej záznam namísto toho, abych se učil anatomii třebas, plejtvám svůj drahocenej čas, kterýho už takhle mám málo. Ale tak, to je problém do budoucna, až mě ty dvě ztracený hodiny doženou před nějakym testem a pěkně nakopou do prdele.

Taky sem měl takovou idylku, že bych psal deníkový záznamy denně, ale vzhledem k tomu, že v tento moment, kdy píšu svůj první záznám, už mám téměř za sebou třetí tejden na škole, tak asi víme, že to úplně neklaplo.

Co od tohohle blogu vlastně čekám? Proč sem si ho vůbec zakládal?

Tak především je to kvůli tomu, abych si zapisoval svoje postřehy ze studia a celkovýho toho života (haha) medika, protože mám OCčko Přemka, kterej je doktor, a chci aby působil co nejvíc autenticky.

A taky aby na základě mejch záznamů mohl někdo v budoucnosti udělat psychologickej rozbor třeba, co já vim.

No, a na závěr, ale to se sem trochu bojim psát, abych se mohl na tenhle blog v budoucnu podívat a sledovat svojí cestu. Kde sem začínal, jaký byly moje pocity, jestli sem během tej doby nějak vyspěl a tak. Ale to jen za předpokladu, že tuhle školu vůbec dodělám, a přiznám se, zatim to vidim celkem bledě.

Dost žvanění, jaký z toho mám zatim pocity?

Brečel sem zatim jen třikrát, takže dobrý asi.

Sranda to neni, co si budem. Ještě před samotnym nástupem sem se uklidňoval, že to určitě nebude tak hrozný jako příprava na přijímačky. Že budu vědět, co se učit, že se budu učit průběžně každej den, všechno si poctivě po každý přednášce zopakuju, abych se z toho hned první měsíc nesesypal (sesypal), a že si udělám nějakej fajnovej harmonogram, abych si to učení nějak rozplánoval a měl čas na svoje koníčky a sem tam i na to trávit čas s kamošema.

No.

Nic z toho se nestalo.

Takže asi tak.

Jestli sem si učením a přípravou na příjmačky sáhl na dno, tak tahle škola mě pod něj pohřbí.

První přednáškovej tejden byl zajímavej. Pro mě to bylo jako dostat tečku mezi voči. Úplně cizí město, který vůbec neznám, do toho nový prostředí a nový lidi, který taky neznám. Bylo mi z toho na blití. Ale už sem se docela zaběh.

Profesoři sou suproví, ale mám furt krapet problémy s těma jejich titulama. Ono sice, když někomu řeknete pane doktore/paní doktorko, tak máte asi 90% šanci, že ste to strefili správně, ale i tak se tu a tam objeví nějaká docentka, nějakej inženýr a tak. Do toho si ještě musim odvykat, že jim nesmim říkat "pane učiteli/paní učitelko", takže v tom mám krapet maglajs.

Ale líbí se mi, že více méně všichni tu sou nějakym způsobem trochu cáklý. Z nějakýho důvodu nejvíc anatomové. Ale třeba učitel biofyziky je taky charakter a nepřehánim to, když řeknu, že svýmu jménu vopravdu dělá čest.

Druhej tejden byl už vo něco zajímavější, jelikož nám začaly praktika a s nima i průběžný mikrotesty.

Praktika z anatomie mě obvzlášť bavěj. Nemůžu zacházet do detailů, protože lékařský tajemství a tak dále, ale mám neskutečnou radost z těch (do jistý míry) starejch piteven. Lidský tělo je taky zajímavý teda, ale po šesti letech brigády v řeznictví na mě tyhle věci moc nepůsoběj.

Jediný, co mě trochu mrzí, že se neumim moc socializovat, takže mezitim, co ostatní si ve skupinkách nebo ve dvojicích ukazujou a popisujou preparáty, já postávám sám někde bokem a jen je poslouchám, než abych převzal iniciativu a preparáty si taky osahal.

Co se týče praktik z histoligie, ty sou taky zajímavý. Baví mě si hrát s mikroskopem, přestože všecky ty vzorky pro mě zatim vypadaj jen jako růžový smrkance. Ale už poznám, co je to serózní acinus a mucinózní tubuly, takže to možná se mnou nebude až tak marný.

Biofyzika je už horší (nepřekvapivě), od střední se vůbec nic nezměnilo a stejně je to pro mě všecko jak španělská vesnice.

Jinak zatím jedu více méně jako samostatná jednotka. Se spolužákama se moc nebavim, protože se jich bojim, takže sem si ani nenašel nějaký kámoše. Možná až na jednu holčinu, která sedí vedle mě v posluchárně a během přednášek hraje na tabletu Papa's Pizzeria. Je moc fajn, takovej ten potencionální extrovert, ke kterej je jako magnet na uzavřený introverty. Zjistil sem, že taky ráda kreslí a jednou sme spolu hráli piškvorky. Bohužel jí ale mimo přednášek nevídám, jelikož je v jinačí studijní skupině.

Asi mi to ale zatim nějak extra nevadí, že tam žádný kamoše nemám? Jako jo, zrovna na těch praktikách z anatomie by se to hodilo mít někoho, s kým bych mohl to lidský tělo společně studovat, ale zatim to nějak zvládám i sám. Já tu společnost nijak extra nevyhledávám, takže to spíš beru tak, že buďto se někdo nachomýtne nebo ne.

No, za mě je to pro tento záznam asi šecko. Ještě bych mohl říct něco o tom, jaký to je bejt na privátě, ale to si možná nechám až na příště, páč mě celkem tlačí čas. Určitě mě jako naschvál napadnou další postřehy až poté, co tenhle příspěvek zveřejnim.

Každopádně, jestli tenhle sled myšlenek někdo přečetl, tak děkuju??? Já to píšu primárně pro sebe, ale jestli tajto někoho zaujme, tak budu jen rád. Možná votevřu i možnost zasílat mi sem dotazy, když by ta medina někoho jó zajímala.

Takže tak.

Čus.

[salinkarta]

úľuv je úžasný zdroj na takéto veci a posledných pár dní som strávila prezerením si ich katalógu paličkovej čipky a sú definitívne hodní obdivu a podpory

ale ako si už spomínala, nie všetci máme prístup k ich knižnici v BA, BB alebo KE, takže veľa kníh ako spomínaný slovenský ľudový odev v minulosti sú pre väčšinu ľudí ťažko dostupné. slovenský ľudový odev od viery nosáľovej je podobne ťažko dostupný, aj keď ešte nestojí 100€ z druhej ruky lebo vyšiel v 1983 (slovenský ľudový odev v minulosti je z '56) - tak či tak by bolo vhodné tieto knihy digitalizovať pre nadšencov a obrodencov (a preto že ľudia ktorí takéto knihy predávajú za tisícku si zaslúžia zhorieť v pekle)

tento post bol taktiež čiastočne ovplyvnený mojou dlhodobou honbou za knihami 'móda na slovensku v medzivojnovom období' a 'móda za železnou oponou' ktoré vyšli v 2011 a 2016 a už sa nedajú kúpiť. chápem že sú to novšie knihy a vzťahujú sa na ne autorské práva, ale je mi celkom ľúto, že existuje tak veľa kníh o našej histórii ktoré sú vytlačené raz a potom už ich musíme len zháňať po 3 knižniciach na území celého Slovenska alebo od súkromníkov, ktorí si účtujú 10-násobok pôvodnej ceny.

v ideálnom svete by boli tieto knihy dostupné v knižniciach v digitálnej forme, aby si ich mohol prečítať ktokoľvek, ale kým sa do toho nedajú oficiálne inštitúcie ako úľuv, budeme sa musieť spoľahnúť na online komunity

folklór a etnografia by mali byť verejne dostupné

po mojom včerajšom poste kde som požiadala o zdroje ohľadom krojov a paličkovej čipky sa mi súkromne ozvalo pár ľudí s tým, že buď majú knihy, ktoré by mohli byť pre ostatných zaujímavé, alebo ma poprosili, aby som tieto zdroje s nimi zdieľala, ak sa mi dostanú do rúk

za posledných asi 10 rokov čo sa priebežne venujem histórii módy a tradičnému slovenskému kroju som sa dozvedela o viacerých knihách, ktoré vyšli dobrých 40 rokov dozadu a sú takmer nedostupné. neviem ich nájsť v knižniciach a ak ich náhodou nájdem v antikvariátoch, ich cena začína na minimálne 60€ - jedná sa o knihy o ľudovom odeve, ktoré sú uznávané za jedny z najlepších, ktoré kedy vyšli, ale aj o čipke, výšivke a šperku. a ani jedna z týchto kníh už nie je v tlači.

navrhujem teda aby sme sa ako komunita všetci zišli a navštívili naše miestne aj špecializované knižnice a pokúsili sa tieto knihy nájsť a zdigitalizovať, a následne ich zdieľali online.

videla som už viacero ľudí, ktorí podobné knihy zdieľali, ale bolo by asi najlepšie mať celú databázu, v ktorej budú všetky tieto knihy v kope. môžeme to hodiť na uložto a zdieľať medzi sebou heslo alebo mať takto spravený disk na googli.

osobne už vlastním pár kníh, nových aj starých, ktoré sa venujú histórii odievania všeobecne aj v konkrétnych regiónoch, a ktoré by mohli niekoho zaujímať