#kupov

[marilen13]

Ikonické fursuity

FURSUIT ALE JE TO VELKEJ ČI MALEJ MEDVĚD Z POJĎTE PANE, BUDEME SI HRÁT

toť vše, odeslat příspěvek

[lunarmooble]

I got off twit to avoid posting about being sad about my birthday to come on here and see birthday things and be upset. The world really tryin me.

[kocourmokroocko]

Kupoval jsem u paní Le jabko a mrkve na salát pro papoušky.

Paní Le: *omylem upustí jabko*

Paní Le: AJE!!! :(( Promiňte!

Já: To je v pohodě, to je jen jabko na salát pro papoušky :)

Paní Le: Aha :)

Paní Le, náhle ještě žalostněji: ...AJE!!!!!!! :((((((((

Miluji tu ženu a její priority. ❤❤❤😭

[of-rott-and-glitter]

Trošku pomoci potrebujem.

Doteraz som si v dm-ke kupoval korektor zn. Revolution v odtieni C0.2. Je síce trošku bledší než moja pleť ale to mi nevadilo keďže nosím veľa lícenky. Značku Revolution, alebo aspoň jej dekoratívnu kozmetiku v dm prestali predávať. Vedeli by ste mi prosím odporučiť dajaký bledý korektor z drogérie? Ideálne čo najbledší s cenou pod 10€ lebo som lacná šťetka. Ďakujem!!!!

[sire-rizku]

Zde přináším kompletní list všeho, za co mi zákazníci vynadali za 2 a půl měsíce brigády.

Začínáme silně, celková existence Billa kartiček a slev pouze s Billa kartou - Nesnáším, vypadám jako někdo, kdo s tím může něco udělat? Ne. Ale když vím, že je v nákupu něco na billa kartu, nemám problém tam pípnout svojí. Pokud na mě teda nezačnou řvát jaká je to píčovina a že už sem nebudou chodit. Okay, tak nechoďte.

Dovolila jsem si zeptat se jich, jestli tu Billa kartičku mají

Jsem pomalá - aneb nálepka na mase byla roztrhnutá, skener ji nepřečetl, takže jsem musela vyťukat ten kód, u toho a spletla jsem číslo, takže jsem musela začít od začátku.

Jsem moc rychlá - Ženská měla velký nákup, přijela k pokladně jako první, takže když ona vykládala, já už jí skenovala nákup. Nákup byl načtený, jí zbývalo uklidit tak ještě polovinu zpátky do košíku, řekla, že bude platit kartou, já jí řekla, že může (jakože je zapnutá ta čtečka, protože zase když to neřeknu, tak čekají až jim to dovolím). Pak jsem si ještě dovolila pohnout tím oddělovačem, že do druhé přihrádky pošlu další nákup. Od tý doby radši taky sděluju, že vedle půjde další nákup.

Neznám cenu všeho z hlavy

Cena u pokladny je jiná než ta na cenovkách v obchodě - Dneska to byla smetana, měla být v akci. To byla, ale jiná značka než si vzala paní. Ale za to samozřejmě můžou všichni ostatní.

Zeptala jsem se kolik mají rohlíků - Prý si je mám spočítat, protože je to moje práce. Okay, spočítám, ale je mi jasný, že kdyby před tímhle chlapem stál týpek z večerky, co běžně kupuje třeba 120 rohlíku a řekl mi ať si je spočítám, tak se posere. (jen tak mimochodem, týpek z večerky je zlatíčko - všechno má spočítaný, peníze dává co nejpřesněji to jde, dokonce mi to nabízí i ve stovkách, protože těch mám vždycky málo a nechává dýško)

Sdělila jsem jim, že *libovolné zboží* má omezené kusy na 1 nákup - Pls, žádná velká věda, prostě to rozdělíme na víc nákupů. Není to tak dávno, co jsem to jednomu týpkovi dělila asi na 7 nákupů, protože cukr byl po 10 kusech. Ale někdo prostě musí udělat scénu.

Nemůžu jim jen tak dát peníze z kasy - chlápek prostě nedokázal pochopit, že když mi dá lístek vratných lahví, já potřebuju, aby mi nějaká stálá pokladní napsala kód, aby se otevřela kasa.

Nemám na vrácení - Prostě, pokud si hodláte koupit 10 rohlíků, který vyjdou na 29 Kč, a zaplatit to dvoutisícovkou, protože potřebujete rozměnit, přijďte s tím aspoň až kolem 10 hodin, ne v 8:01. Já když ráno začínám, tak v kase nemám žádný tisícovky, tudíž to musím vrátit v pětistovkách. A když jsou tyhle nákupy třeba 3 za sebou... Pecka.

Posílám je na jinou pokladnu, protože mi končí směna - Nejlepší odpověď: "Ale mě snad ještě vezmete, ne?". Ne, nevezmu, sorry.

Moje "oblíbená" historka, nedá se vyjádřit jednou větou, je prostě moc specifická - Nakoupil u mě chlap. Za 20 vteřin byl zpátky, jak je možný, že když kupoval jen 6 věcí, má jich na účtence 7. Začal řvát na celej obchod, že tohle snad není možný, tohle se mu děje pokaždý když tady nakupuje. A děje se to jen tady. Proč má na účtence nějaký kuřecí, když kuřecí vůbec nekupoval, co jsem mu to tam dala... Slyšela ho vedoucí, která doplňovala zeleninu, přišla to se teda podívat, co se děje. Fun fact - i když vám v Bille dají lahůdky/salámy do jednoho pytlíku s jedním kódem, všechny ty salámy se načtou jednotlivě (takže na účtence nejsou lahůdky za 80 korun, ale kuřecí šunka za 35 a vepřová šunka za 45 apod.) Takže ano, kuřecí vážně kupoval, jen to očividně stihnul zapomenout než došel k pokladně. Nejvíc mě dostalo, když se pak omluvil vedoucí, že ji tahá od práce, ale mně už ne.

[knihkupeczkupole]

Parta kluků okolo 25-30 vychází z obchodu potom co si jeden koupil velké balení pokémonů. Jeden z ostatních se tomu podivuje.

Odpově: Ondřeji, já už jsem dost starý na to abych si sám kupoval jaké pokémony chci.

[zlutyzakaznik]

Rampouchy imaginace

(23. 1. 2023) Další střepy (mimo)brněnského gastro designu.

Jednoduchá a nápaditá personifikace u přechodu Kotlářská/Bayerova potěší jako máloco.

Aktuální várku designových zvrhlostí (nejen) z gastronomie zahajme malým přáním: Jak krásné by bylo, kdyby nějaká brněnská kavárna, oděvní butik nebo obchůdek vytvořil skandál vysokých estetických a uměleckých kvalit. Nechci nic tak světoborného, jako kostýmy nebo oponu pro Ďagilevův balet či Picassovu Dámu s artyčokem, na kterou se vrhali rozzuření francouzští měšťáci ve snaze strhnout ji ze zdi. Ne, stačila by mi výloha z filmu Žena v úzkých (Lady Beware, 1987; od 14.31 min.), kde talentovaná aranžérka zneklidní nakupující i manželku majitele obchodního domu, jenž jí dá šestiměsíční pracovní smlouvu. :-) 

Pokud by někdo chtěl praktický úvod do problematiky, mohu doporučit knihu Tonyho Morgana, který dlouhá léta vedl visual merchandising pro legendární obchodní dům Selfridges. Před lety jsem ji kupoval z grantu pro sebe (a jednu z fakultních knihoven MU), dnes si tuto práci může stáhnout zdarma každý. A je mrzuté, že aranžér/ka je v ČR stále jen tříletý “učňák” bez maturity, zatímco v Anglii jde o bakalářský obor na vysoké škole.

Nu což, pojďme na nejnovější úlovky... První část je věnována Brnu a druhá těží z letních kávových toulek po tuzemsku. Pokud jsem to nezdůraznil dříve, uvedu nyní, že Brno a Praha se nemusí v oblasti gastro šlendriánu ani v nejmenším vyvyšovat nad menší sídla. V našem městě stačí zahnout do bočních ulic hlavní třídy Masarykova anebo vyjet pár minut tramvají mimo něj a člověk nestačí cvakat ve foto aplikaci telefonu. :-)

Z CO.LABS mám velmi smíšené dojmy. Na jedné straně si cením, že podnik nabízí prostor pro experimentální taneční a performativní představení, ale když jsem tu nakoukl poprvé, měli na displeji kávovaru jméno předchozí kavárny a pro zákazníky dvě papírová menu. Nyní je kompletní nabídka na tabuli nad barem a ač plakátku v typografiii leccos schází, hlavní je onen velmi roztomilý nápad.

Hned vedle Ochutnávkové pivnice je prostor delší dobu zavřené večerky. A jejich “vintage” stěna patří k nejlepším v Brně.

První snesitelná věc Kafe Halasák. Ano, rám je vykousnutý a řetízek by asi šlo přichytit na vnitřní straně, ale tabule je umytá a části textu i malůvka slušné. Jenže na druhé straně i dalších áčkách zase šmouhy.

Z Tržnice Brno se během několika let stalo jedno velké fiasko, o kterém vedení města raději nemluví. S výjimkou Podobrazů a Matějova pekařství v přízemí a výčepu/prodejny Craft Beer v 1. patře utekli všichni ostatní nájemníci.

Vedle Vicino DiVino (ulice Za Divadlem) se už nějakou dobu rekonstruuje kadeřnictví a soudě dle palety s cedulí, ujali se tu toho příznivci koláže a dada.

Hrůza všech hrůz aneb “Áčko” outdoorového obchodu na Křenové.

U realizace na Minoritské mě opravdu pobavila stříška coby ochrana před nepřízní počasí. Co když se k dešti přidají ostré střihy větru?

Bylo v Brně spácháno něco odpudivějšího? (Mňam Pizza & Kebab na Palackého třídě.) Pokud počasí dovolí, je panák plněn vzduchem a kymácí se na chodníku. 

“Vkusná” cedule v přízemí obchodně-administrativního komplexu výškových budov na Šumavské.

Marketingovým postupům Baby Face prostě chybí glanc. Už speciální party uspořádaná k narozeninám psíka majitelů vzbudila mezi barmany pozdvižené obočí a nejnovější cedule napovídá, že tady se lže. Pokud by to Bůh opravdu řekl, někdo by už dávno volal komisi pro zázraky ve Vatikánu.

Pizza sv. Josefa??! Chudák světec. Zjevně nestačí, že to byl významný otec a tesař. Po nocích asi ještě hnětl těsto a rozpaloval pec na dřevo...

Farnost sv. Václava v Obřanech je povznesena nad vizuální pozlátko světské společnosti.

Je ovšem možné, že jsou zdejší farníci fanoušky Dalího.

Věděli jste, že Mr. Gelato zařadilo na jeden ze dvou mlýnků kancelářskou Rustiku od Penerini? Inovovali i venkovní ceduli a Flat Whit za 69 patří k nejlevnějším v Brně.

Kuře na Čáře v updatované verzi. Akční cena je pryč a fuč je i relativně častá a malá frontička.

Bez komentáře.

Retro Consistorium je podnik, kam chodí chlapi, kteří mají rádi drahé víno a ještě raději předvádějí své peníze. Firma nemá tisícovku na ceduli bez loga?

Jestli mě něco dokáže hnout žlučí, je to parkování majitele podniku, který svou hypermaskulinní káru nechává na chodnících po celém Brně. Myslím, že to nebude grafický estét s filigránským smyslem pro detail.

Čtyři růže na Veveří jsou nesmrtelné. A stejně tak jejich malůvky.

Mlsná kavárna mezi Poliklinikou a nádražím Brno-Lesná přešla do vlastnictví Vietnamců a nyní se prostor jmenuje Mlsná kavárna s asijskou kuchyní. Corsini zůstalo a přibyl obvyklý a rozsahem gigantický jídelní lístek i nevalná venkovní propagace.

Kuk. Jeliko�� jsou oba podniky minulostí, vytáhl jsem aspoň pár měsíců starý snímek dokladující vzepětí venkovní propagace.

Nové cedule, staré chyby. Máme 33 let po Listopadu a mnozí stále nejsou schopni napsat espresso nebo risotto.

120 kanceláří a 1000 makléřů jen v ČR a mají takhle fádní espresso?

Pro plné vychutnání hlavního banneru doporučuji výhled ze zahrádky OP.

Smutná prodejna pečiva na Josefské. Kdysi tu působil i Václav Labský a na depresivním standardu reklamy se nic nezměnilo.

Letitá prodejna v pasáži SFINX ve mně vyvolává pocity zmaru při každém průchodu kolem. Nejlacinější nápodoba návrhářských kabelek a vybraný nevkus v každém ohledu.

Pasáž SFINX a LIBRAS hned vedle. Chleba Brno? Dnes ve městě naprosto běžné a spíš je problém narazit na místo, kde jej nemají...

“Just In Wine” na polepu Galanterie Neroli na Orlí. :-)

Pomozte neplýtvat! A pomozte Albert ČR pochopit, kde s tím začít. 

“Ikonické” okénko na Masarykove si své langoše samo ani nevyfotí.

Několikatýdenní předvánoční “pop-up” na Panské. Pochybuji, že tam vydělali aspoň na nájem, který činil naposledy cca 16 000 Kč. 

Celé týdny vypadala vizitka na dveřích takto. Nepochopím, že majitel investuje do barevných a útulných křesílek a interiéru, aby snahu o designový vzhled zabil prvním pohledem na dveře. Áčko u schodů vedle Bavardu pobočce podle všeho pomohlo, ale nové verzi otvíračky schází IČ a jméno odpovědné osoby. 

BIO svíčky, pleťové masky, šampony a popcorn? V Kroměříži ano.

Ani záplava fuchsiové nezastíní bandasky z Makra, plastomat na kafe nebo žákání o sdílení na Instagramu a Facebooku na dveřích.

Staroměstské náměstí a přilehlé ulice? Omyl. Okolí rynku v Kroměříži.

Méně je často více a platí to i pro žlutou barvu. Divím se, že kroměřížskému okénku/pražírně unikl modrý sáček a koš z jutoviny.

Čistá a sytá je cedule Obchodního domu Zlín. Jedna z dam ve zdejší prodejně pečiva/kavárně ovšem šlehala mléko velmi neobvyklým způsobem. Ponořila trysku do konvičky, na tři vteřiny pustila páru, pak ji zastavila, zase pustila páru, zase zastavila a totéž zopakovala ještě dvakrát... 

V hradeckém podchodu naproti cukrárně Bologna. :-)

Není nadto, když se podnik chlubí čímsi extra a pak se mu do cedule vloudí chybka. Zde se navíc extrahuje na velmi základním plastomatu.

Jeden z mnoha zmrzlinových poutačů v Luhačovicích.

Láze��ské město nemůže být ze své podstaty vrcholem kavárenské avantgardy, protože hipsteři do třiceti velmi pravděpodobně nebudou tvořit největší podíl držitelů “poukazů na zotavenou”. 

Tomu odpovídá i ladění kavárenských a gastronomických provozů v Luhačovicích, z nichž mnohé jsou vysloveně konzervativní.

Zajímavý luhačovický minimalismus. Rozhodně nejde o obvyklý a viscerální výbuch buřtů, salámu a tlačenky do očí kolemjdoucího.

Synergie praxe a její kritické reflexe. Kdo se jen trochu vyzná v brněnském gastru, nebude mít problém uhádnout vlastníka vyobrazené Vespy. :-)

[cestinarestina]

dneska jsem prokračil číst prvná kniha harry potter (nevím jak to deklinovat). fuck jkr to je jasné, ale jsem ta kniha kupoval přes skoro desety let a je to perfekt aby jsy mohl učit. jsem snadně našl audiokniha a gdiš to čtim a poslouchám současně skoro všecko rosumím. stejně musím hodňe googlovat.

to byl moje update od učeni česky:))

[ceskelithium]

Lithium v Krušných horách: Kdo na něm doopravdy vydělá?

Pamatujete na kampaň před sněmovními volbami na podzim 2017? Severočeské lithium v její horké fázi hrálo zásadní úlohu: heslo “2000 miliard našich peněz” možná ovlivnilo výsledek. Kde jsou ty dva biliony korun? Jak se k tomu číslu došlo? A komu potenciálně do klína nějaké peníze spadnou? Jako v každé slušné detektivce je i v tomhle příběhu důležité ptát se Qui bono? aneb Komu prospěje těžba lithia v Krušných horách?

Kolik peněz leží pod zemí?

Férově pojďme říct, že to nikdo neví: Ani já, ani Andrej Babiš, ani Petr Fiala, ani investoři, ani Geomet. S nějakou mírou nejistoty prospektoři vědí, kolik kovu mohou získat; ceny na světových trzích ani další technologický vývoj nedokáže s jistotou předpovědět nikdo. 

Geomet veřejně pracuje s roční produkcí 25 000 tun uhličitanu lithného, které při současných cenách mají hodnotu asi 7,6 mld. Náklady na těžbu nebudou malé (při průměrné mzdě a deklarovaných 2000 zaměstnancích jen personální náklady vycházejí na více než miliardu korun ročně; důl a zpracování spotřebují velké množství elektřiny a surovin - např. za kyselinu sírovou v deklarovaném množství a v dnešních cenách je to přes 100 milionů korun za rok). 

Zisk se před splacením úvěrů může pohybovat mezi 1-4 miliardami ročně. Úvěrující banky ho alespoň v prvních letech pohltí.

I tak by dva biliony korun by při zisku 4 miliardy ročně trvalo vygenerovat 500 let. 

Prospektoři, kteří už vydělali

První, kdo už vydělal, jsou zakladatelé Geometu. Do svého byznys plánu investovali čas a jistě i peníze, a je proto spravedlivé, že prodejem podílu australské firmě European Metal Holding své peníze dostali zpět.

Rizikový kapitál a vysoké sázky

European Metal Holding, původně jen na australské burze kótovaná firma, má jako jedinou svou aktivitu právě cínovecký projekt. Z hlediska akcionářů jde o klasický rizikový kapitál: Je třeba něco zainvestovat, a buď se investice mnohonásobně vrátí (EMH vlastní 49 % Geometu), anebo se odepíše. Jako obvykle je vyšší riziko vyváženo potenciálně vyšším výnosem.

Zájmem akcionářů je tedy udržovat “hype” lithiové horečky, protože to je to, co jejich investici drží nad vodou. Ve skutečnosti se to příliš nedaří. 

Nepatří ty grafy k sobě?

Popsaná situace není nijak unikátní: Jako přes kopírák ji vidíme i u dalších lithiových projektů v Evropě. Na začátku je nákupní horečka; následně cena akcí European Metal Holding (EMH) prakticky kopíruje vývoj ceny hlavní komodity uhličitanu lithného, včetně výrazného vzestupu a následného pádu mezi lety 2021 a 2022. Přesvědčte se sami.

Cena uhličitanu lithného:

European Metal Holding, těžba z zinnwalditu, Cínovec, Česko:

Vulkan Energy, těžba lithia z termálních pramenů, Německo:

ČEZ jako zdroj

Když v roce 2019 (pravděpodobně na základě politického zadání) majoritní podíl v Geometu od EMH kupoval, získal projekt cínovecké těžby opravdu silného investora, který byl ochotný do rozvoje vložit další prostředky. Kolik peněz přesně polostátní gigant na přípravu těžby vložil, není veřejná informace (mluví se o 2 milionech eur, tedy asi 51 milionů korun). Málo to ale rozhodně nebylo: Právě po roce 2020 se přidalo na intenzitě průzkumných vrtů, firma získává své první zázemí přímo v Dubí. Peníze (jakýmkoli způsobem) vložené ČEZem umožnili najmutí dalších lidí, nákup služeb i majetku.

Jeden z velkých výdajů bude zpracovatelský závod, t.č. plánovaný na brownfieldu u osady Dukla na katastru obce Újezdeček. Je to strategická lokalita: leží přímo na železniční vlečce, od portálu těžby leží nedaleko, je to relativně izolované místo. Z prezentací Geometu i podle vybrané technologie je zřejmé, že místo nemá pro investory alternativu. Dnes na místě potenciální chemičky stojí fotovoltaická elektrárna a je jisté, že s majitelem pozemků musí mít Geomet (nebo ČEZ, nebo EMH) podepsanou nějakou smlouvu, vysoce pravděpodobně spojenou s opcí na koupi pozemku, možná dokonce už vyplacenou. Majitel plochy už má tedy vyděláno a nic neriskuje: Když se projekt odpíská, bude mu dál vydělávat fotovoltaika a jako příjemný bonus za tuhle eskapádu dostal vyplacenou opci. Pokud by na stavbu závodu přeci jen došlo, křemíkové panely se odvezou někam jinam a Geomet doplatí kupní cenu.

“Peníze pro české lidi”

Kde jsou tedy ty “peníze pro české lidi”? 

Připusťme, že ceny uhličitanu lithného začnou stoupat a budou se držet na vysokých hodnotách jako kolem roku 2021 (je to vysoce nepravděpodobné, ale připusťme to). Těžba se rozjede a všechny produkty (nejen kýžený uhličitan lithný, ale i vedlejší síran draselný, případně příjmy z trhu s emisními povolenkami) půjdou na odbyt. Geomet bude stroj na peníze. Co se s nimi stane?

Předně, bude třeba uspokojit úvěrující banky. Do projektu sice EMH a ČEZ investovaly, ale rozjezd produkce bude jistě z velké části hrazen bankovními půjčkami (otevřeně o nich mluví ředitel Geometu na veřejných představeních). 

Poté se bude zisk dělit podle majetkové struktury. To znamená, že 49 % půjde akcionářům EMH (t.č. drží 6% podíl i Evropská rozvojová banka) a 51 % Severočeským dolům, resp. ČEZ. Pokud si ale někdo představuje něco jako ropné nebo plynné fondy po vzoru zemí Arabského poloostrova nebo třeba Norska, bude zklamán. ČEZ plánuje za 57,8 miliard postavit v Prunéřově továrnu na baterie, tzv. gigafactory. Velmi dlouho tedy žádný akcionář polostátní firmy (ani minoritní, ani stát) žádnou dividendu neuvidí.

Pokud Geomet nebo premiér Petr Fiala mluví o přínosech, pak typicky padají slova o zaměstnanosti a návaznosti na automotive průmysl, nikoli o přímém dopadu na region nebo nějakou analogii zmíněných “fondů budoucnosti” bohatých ropných států.

Kdo si doopravdy vydělá

Pojďme to shrnout: Kdo si doopravdy vydělal (anebo velmi pravděpodobně vydělá)?

Akcionáři EMH, pokud cenné papíry v pravý čas koupili (třeba kdykoli mezi lety 2018 a 2020) a včas prodali (koncem roku 2021). Lepší příležitost patrně nepřijde.

Majitelé pozemků potenciální chemičky na Dukle: Už teď mají téměř jistě splacenou opci, a i když se projekt zruší, nikdo jim ji nevezme. V případě realizace klíčové pozemky výhodně prodají.

Úvěrující banky. 

Dodavatelé služeb a materiálů pro stavbu a provoz dolu nebo zpracovatelského závodu - ovšem pouze v případě, že se projekt rozjede.

Kdo naopak dlouho - a možná nikdy - žádné peníze z projektu přímo neuvidí, je ministerstvo financí coby správce státního rozpočtu.

A závěrem ještě jedna poznámka: Všechna uvedená fakta pocházejí z otevřených zdrojů. Je možné, že Geomet ví mnohem víc, než říká (to ale s ohledem na akcionáře EMH není moc pravděpodobné; Australan ve vedení firmy potřebuje udržovat potenciál firmy co nejvýše). Jasno by měla vnést studie proveditelnosti, jejíž dokončení se stále odkládá. Řádově by se ale od zde uvedené kalkulace lišit neměla.

[kitikara]

Občas uvažuju, co by se těm mým vlasům líbilo, protože jsem opět kupoval nový šampon, protože úplně nemusím pocit, že bych si je měla mýt druhý den po umytí (a dle lenosti si je myju nepravidelně tak dvakrát do týdne). Roztřepený konečky nemám a volně vlasy venku nemám, protože jinak mi ofoukne čelo a bolí mě hlava. Kondicionér mám neoplachovací a fakt se snažím si dát jen trochu, aby se to líp rozčesalo. No a jiný příznaky, že mám okolo moc sucho nemám. Nakonec jsem koupila v lékárně nějaký wtf velký kapsle (měla jsem mlutivitamíny poloviční velikosti) s doplňky stravy na lepší vlasy, tak doufám, že by to mohlo být aspoň trochu placebo, aka zase tak drahý to nebylo. Varianta číslo dvě je špatná strava, ale tam se řešení bije s tak trochu nastupující zimní špatnou náladou a na nějaký pekáč pečený zeleniny fakt nemám kapacitu.

[lunarmooble]

pin!

Name? I don't like mine, my friends call me Kupo! -- I'm 29 (born in July) & I'll mostly be posting whatever is the flavor for me. This is a space for me to gush without anyone paying any real mind to me-- so i'll be around at all hours. I really like ff7 so you'll probably see it alot.(Resident evil, Kamisama Kiss, ff14&ascians, anime galore, c-dramas and kdramas will flow in as well) I'm reblog heavy-- keep that in mind if you give me a follow. I'll probably not be talking about my ff14 character on here -- she'll probably get her own space. . . maybe. I will probably talk your ear off about my significant other-- so mute the tag when you see it (#bbypls) Sometimes i vent- I probably wont, but if i do (Mute #kupovent too). I'm Ask friendly, but no Anon; I know I got eyes on me and I'm not fond of feeding the trolls. -- Nice to be back I guess? I certainly missed the tagging and creativity!

[lanevra]

Běžet za letovým sluncem - 14. kapitola

Protože bylo celý den zataženo a občas pršelo, bylo už v šest večer docela chladno. Dean si strčil ruce do kapes, aby mu nemrzly prsty, a zavadil tak o svůj nedávný nákup. Nebylo to tak, že by byl nováčkem v nakupování kondomů, jen je obstarával na benzínkách nebo v obchodech malých měst. Nebo je kupoval v automatech. Bývaly na veřejných záchodech nebo zastrčené někde za budovou motelu, kde na…

[pepikhipik]

KremRule

Alexandr Bastrykin, předseda Vyšetřovacího výboru Ruské federace, vlastnil do roku 2008 českou firmu LAW Bohemia. Ta nyní patří jeho bývalé manželce Natalii spolu se třemi byty v Praze Troji. Cena jednoho z bytů se pohybuje okolo 11 000 000 CZK.

Podle dokumentů, jež má redakce INVESTIGACE k dispozici, kupoval Bastrykin jeden z bytů už v roce 2007. V té době byl ještě majitelem firmy LAW Bohemia a zároveň prvním náměstkem generálního prokurátora Ruské federace. Což je podle ruských zákonů nelegální.

Na jeden z pražských bytů upozornil také ruský opoziční aktivista Alexej Navalnyj. O pár dní později byl sám Navalnyj obviněn Bastrykinovým úřadem ze zpronevěry.

Zdroj: https://twitter.com/investigace_cz/status/1652919397491654657

[marty-man]

STEZKA ČESKEM - Den 4 - 26km

Dnes to mám za odměnu. Krásné počasí a prozatím nejkrásnější kus cesty. Ale hezky popořádku. Budím se v 7 po krásné noci, kdy mi bylo i teplo. Možná už jsem tomu spacáku přišel na kloub. Udělám si ranní kávu a poprvé jdu zapojit do hry Sawyera.

U studánky si přefiltruju vodu na dnešek a připadám si jak Grylls. Sbalím věci a už se těším na Velký Javorník, který je nedaleko. Mám dnes naplánovanou krátkou odpočinkovou trasu s tím, že někdy po obědě bych měl dorazit na chatu, kde se dá za příznivou cenu přespat. První výstup je na sjezdovku a pak krásnými cestami, až na Velký Javorník.

Zde stojí dvojramenný kříž a protože je jasno, jsou krásně vidět horská vrstvení, jak z informační tabulky. Chvíli se kochám a pak sestupuji níže na louku, kde je přístřešek. Tady si sednu na zem, koukám se do kraje a upadám do meditace. Je to něco přenádherného. Jen sluníčko hřeje, ptáci zpívají a já se cítím být součástí toho všeho. Tohle je to, na čem záleží, ne na tom našem věčném lopocení se za něčím. Děkuji naší Zemi, zpívám si písničku a pomalu pokračuji dále.

Blížím se k rozhledně Stratenec a…potkávám turisty. Je pátek, tak možná proto. Pokecáme kam jdu, kam jdou oni a jdu na rozhledničku se kochat dalšími výhledy. Na cestě dále potkávám asi dalších 8 turistů, víkenďáčků. Jde se po hřebeni a cesta je moc fajn, po pravé ruce mám neustále výhled do údolí, cestu lemují nekonečné borůvčí a také procházím bučinami, na které jsem se už těšil. Malý Javorník s výhledem není, tak pokračuji na Portáš, kde se chci ubytovat. Dám si jídlo, pivko, po třech dnech sprchu, kouknu na hokej a spočinu v bílé posteli….ne, to se nestalo. Opět zavřeno. Není sezona, chápu, ale nemůžete na web třeba napsat otevíráme 1.5., nebo tak něco? O kus dál je Kohútka na vrcholu sjezdovky a ta má prý pořád otevřeno. Jdu tam a dám si žampiony s bramborem a pivko. Trochu se čeká, obsluha nic moc, ale jídlo dobré. Když sem si kupoval bloček do kterého si budu dávat razítka z cesty, myslel jsem, že to bude za tři dny plné, protože jsou na každé atrakci, na každém rohu. Ale tak to úplně není. Objevují se občas a většinou jsou vyschlá, jako i tady na Kohútce, achjo, já nic neposbírám :)) Tak jsem se na to těšil, že budu správný turista a kde nic tu nic. Nějak do toho nemohu proniknout. Tak se najím a jdu hledat místo na spaní někde jinde, než jsem chtěl.

Nacházím dva přístřešky 5 a 8 km daleko. Ten vzdálenější mi přijde lepší, ale děsí mě rozdíl v nadmořské výšce 691 a 923 m.n.m. Tak záleží, jestli si to chci vyšlápnout dneska, nebo až zítra. Každým kilometrem si ale dělám kratší etapu zítřejší, tak to hecnu a jdu ještě těch 8km na Makytu. Cestou zapaluji svíčku u hrobu padlého rotného a vzdávám mu hold. Ubíhá to docela v pohodě, ale ten závěr dne je stejný jako včera. Šílený sestup a pak obrovský výstup po šikmých stěnách. Nebylo to nic moc. Spíš dost nebezpečné. Makyta měla pro mě dost zvláštní opuštěnou a nehostinnou atmosféru. Navíc jsem opět v oblasti “na vlastní nebezpečí. Mohou padat stromy a občas přijde na návštěvu medvěd”. To radši ani nikomu neříkám… Nicméně jsem se vydrápal nahoru, fláknul z batohem a z odpočinkového dne byla prozatím ta nejdelší trasa. Ale zítra už fakt rest! Našel jsem městský kemp a je to z Makyty jen 10km, pak se ze mě stane kemper a budu odpočívat. Uvidíme, jak mi to zítra vyjde. Držte palce. :)

Vařím si jídlo a slunce krvavě zapadá. Je jasno a usínám pod hvězdným nebem. Pohádka.

[jagersmanjensen]

Včera jsem se rozhodl a prodal $BB asi s 60% ztrátou. Kupoval jsem tuhle akcii, protože dřív jsem používal jejich mobil, strmě padali a myslel jsem si, že se třeba zmátoří. To bylo před 5 lety. Nakonec jsem si řekl, že to musí jít pryč. Na ztrátové akcii tratíte totiž dvakrát.

Jednou je to na té akcii, která odepisuje vaši hodnotu, kterou jste do ní vložili. Podruhé je to vlastně hypotetická akcie, kterou byste koupili místo toho a ta by třeba vydělávala (ale třeba také ne). Jenže v tomhle případě to bylo prostě špatné.

Ano, mohl jsem to dokoupit a "vysedět" třeba i pár let. Ono se to možná jednou zmátoří bych si řekl, jenže v tom je ten problém nakupování ve slevách. Všechno má svou dynamiku, když kupujete v negativním trendu, tak počítáte s tím, že ta firma udělá 2 věci:

1) Vyrovná trend 2) Otočí jej Ani jedno se nemusí podařit, ale jsou to dva úkoly navíc na rozdíl od firmy, která stabilně roste, funguje a vidíte výsledky i mimo burzu. Proto spousta lidí kupuje dipy. Akcie výrazně klesnou, ale firmy jsou stále zdravé.

Já spíš sázím na sny a představy. Někdy si říkám, že tahle firma vypadá zajímavě, mohla by se třeba zmátořit, třeba někdo zkusí vytěžit víc, ale ne vždy se to stane. Svým způsobem se to blíží více spekulaci, než obchodu založeném na faktech. Jen čas mi trochu kryje záda.

[zlutyzakaznik]

Další neporazitelná akce týdne

(9. 9. 2024) Osobní elegie za ústup kvality v supermarketech.

Nepochybně jste to zažili také. V rámci rychlého nákupu pro sebe anebo většího košíkobraní pro celou rodinu putujete mezi regály českých diskontů a supermarketů a v duchu si odškrtáváte oblíbené položky, které představují závan kvality v diktátem „výhodnosti“ svázané nabídce tuzemských potravinových velkoprodejen.

Tady ve třetí uličce nebo v rohovém chlaďáku jsem přece vždycky bral/brala to balení, pomyslí si člověk, když zkoumá, proč nemůže najít oblíbené těstoviny, jogurt, zeleninový salát nebo cokoli jiného.

Vedle banálního důvodu, kterým je časté přesouvání jednotlivých skupin zboží po prodejně – lidi se musí udržovat ve střehu a management zkouší vše možné, aby do košíku či nákupní tašky přistálo něco navíc – je tím zásadním důvodem osobního smutku fakt, že daná položka byla vyřazena z nabídky a pokud se tato po čase vrátila, pak v jiném balení, menší gramáži/objemu, horší kvalitě a za vyšší cenu.

Žena přece naráz nesní čtvrt kila tvarohu, Kvalita našich výrobků je pro nás nejvyšší prioritou, Čeští zákazníci upřednostňují menší a praktická balení. Těchto a mnoha dalších těžkotonážních klišé si musel povšimnout každý, kdo jen příležitostně obstarává základní potraviny nutné pro přežití.

Nejčastěji bohužel bez náhrady mizí potravinářské výrobky, které na tuzemské poměry nabízely až neuvěřitelnou kvalitu za vynikající cenu. Pro mne jimi byly na prvním místě těstoviny Spighe di Campo (pouze farfale), které měla svého času Billa za legračních 23.90 Kč/500 g, byť tyto byly lisovány přes bronzovou matrici a měly tedy daleko lepší texturu a přilnavost omáčky a oleje než standardní a hladké kousky pasty pasírované přes teflonovou formu.

Druhý smutek v duši tuzemského milovníka Itálie způsobilo snížení obsahu vajec, zvýšení ceny a celkové zhoršení kvality žlutého balení špaget Combino v Lidlu. Zatímco dříve bylo ve složení 20 % vajec a na obalu stejný počet jazykových popisek (včetně oválků a písmen FR, DE, DK nebo UK), nyní zbyl region střední a východní Evropy.

Byl plátkový chedar britské provenience příliš praktický a cenově příznivý (Lidl)? To by tak hrálo. Skokově jej zdražíme a ponecháme jen v bločku. 10.90 Kč za bílý smetanový jogurt s 10% mléčného tuku je skvělá koupě? Tak to raději ne, řekli si zřejmě v Neckarsulmu, a vyřadili jej z nabídky bez náhrady (Lidl).

Chválí řecký jogurt bílý i ovocný od Polabských mlékáren (Milko) v dTestu i jinde a vytýkají mu snad jen až příliš mnoho sušiny pro děti? Nejen do jahodové verze přidáme kyslinu citronovou a aronii, abychom dosáhli šklebu nadměrně spokojených zákazníků. Co na tom, že tyto dvě složky v daných jogurtech nikdy dříve nebyly. Kvalita našich výrobků je prioritou, řeknou Vám v lepším případě anebo rovnou zatlučou změnu složení, když zavoláte technologovi do výroby.

Na Polsku mám rád, jaký důraz tam kladou na hotové saláty a když se v tuzemském Lidlu objeví surowka, jež není přeřvaná octem a kořením, je to důvod k oslavě. Jak už jistě tušíte, nevydržela dlouho.

Léta jsem kupoval (tak jednou za dva měsíce) bramborový salát Billa Clever, který měl podezřele velký podíl brambor. Se zdražováním erteplí přišlo víc mrkve a cena vysokočila z 34.90 na 49.90 Kč. Pak se výrobek začal objevovat sporadicky, aby před časem zmizel bez náhrady a místo něj jsme se dočkali chabé napodobeniny.

A tak to jde bohužel dál. Na prodejně ani informační lince obchodu se zastání nebo pochopení samozřejmě nedočkáte. Nezbývá než zatnout zuby, zkusit si najít ve ztenčujícím se portfoliu kvality něco nového a mít na paměti univerzální odpověď, která vyjadřuje stanovisko obchodníka: tedy že jedině on ví, co je pro spotřebitele nejlepší...