#krmeni | Explore Tumblr posts and blogs

lucya-k · 5 years ago

Text

Laktace

Mila rodinko, tak Nikolasek spinka a mne se hromadi zadosti o fotky a videa. Dnes jsou malemu 3 tydny a tak pri te prilezitosti odkladam svuj spanek a pisi par poznatku z prvnich tydnu, nez se mi uplne vykoji z hlavy.

Ze to bude narocne jsem tusila, ale ted kdyz mam moznost porovnat sve predstavy s realitou, uznavam, ze jaky je to zahul clovek nevi, dokovad si to nezkusi. Asi by bylo vse jednodussi, kdybych rodila normalne a od zacatku jenom kojila. Jenze take diky tomu, ze mel Niko o 700g mene nez je bezna porodni vaha, zacali mi ho v porodnici krmit sunarem, aby to dohnal. Diky tomu si mi privikl na jednoduche cucani z flasky a na prso se mu nechtelo. Nejak jsem se s tim netrapila a rikala si, ze mam spoustu kamaradek se zdravymi detmi ktere take nekojili, ale zdravotni sestra co se na me prisla podivat me premlouvala at to nevzdavam, ze se urcite rozkojim – cisar ne-cisar.

No a protoze se mliko utvari v zavislosti na tom kolik je poptavky a Nikolasek ma prsa uspesne ignoroval, nezbylo mi nez si z nemocnice pujcit odsavacku na mliko. Tim jsem to nastartovala a pak zacalo dvou tydenni rozkojovani. Po te co jsem byla doporucena na laktacni kliniku jsem zacala Nika prikladat alespon na par minut, pak mu davala odsate mleko z flasky a pak jeste odsavala. A to pokazde, kdyz si miminko reklo, tedy kazde dve hodiny. Nejvice mleka se bohuzel tvori v noci, tak mi nezbylo nez vytrvat a co dve hodky vstat a pak byt dalsi dve hodky vzhuru, kojit, krmit, odsavat.

Do toho se zjistilo, ze Niko ma strasne kratkou uzdicku pod jazyckem a diky tomu nemuze poradne sat. Tak nezbylo, nez ji nechat nastrihnout. Rev to byl sileny, ale vse bylo rychle zapomenuto, akorat ted par tydnu pred kazdym jidlem musim pod jazykem masirovat, aby mu to nesrostlo zpet a to ho strasne rozciluje… Kdyz se zlepsilo jeho sani, rekla mi druha doktorka ze mam malo mleka. Vazila ho pred tim nez jsem ho nakojila a pote a pry si vzal jen 10ml. V te dobe by mel na jedno krmeni dostat kolem 60ml. Takze zase nezbylo mne nic jineho nez zacit brat prasky na podporu tvorby mleka a kojit a pumpovat o sto sest. Behem par dni nam Niko zacal po kazdem jidle zvracet a nasledujici noc jsme nezamhourili oko, protoze nechtel ani prso ani lahev. 30 ml sunaru jsem do nej klopila nekolik hodin. Skoncili jsme na pohotovosti, kde nam rekli ze ma “reflux” (podrazdenou zaklopku, ktera zpusobuje ze se mliko vraci zpet) a dostali jsme medicinu, ktera nastesti pomohla.

O par dni pozdeji jsem byla opet na kontrole a tam mi rekli ze to je asi z toho, ze ted mam pro zmenu mleka moc. Niko si tentokrat nasosal 50ml a tak doktorka rekla, ze muzu davky prasku snizit na polovinu a prijit za tyden. Od te doby vse probiha lepe, ale stale kojim kazde dve hodiny a i kdyz s velkym uspechem uz jenom z prsou, kojeni, odrihnuti prebaleni trva opet mininalne hodinu. Zitra musim na kontrolu znova, tak nam drzte palce at treba rekne ze uz prasky nepotrebuji a ze uz tam znovu nemusime. V nemocnici rikali, ze nesmim 6 tydnu za volant ale uz me tam zitra nema kdo zavezt, tak mi nezbyde nez oprasit ridicske schopnosti.

Jinak jsem zatim rada, kdyz se jednou denne dostaneme ven. Hodne lidi se divi, ze uz jsme byli s malym venku grilovat a ze ja uz davno normalne funguji. Dospela jsem k zaveru ze za me rychle uzdraveni muze to ze jsem cele tehotenstvi byla aktivni a sportovala a diky tomu zvladem pul hodinove az hodinove prochazky, bez kterych by mi uz asi hrablo. Jakykoliv sport mam zakazeny jeste tri tydny, ale uz mi moc chybi se poradne protahnout u yogy a ani nemluvim o tom, jak rada bych po trictvrte roce sedla na kolo. Venku je tak krasne, ale kolotoc kojeni, prebalovani, prani poblinkanych oblecku a do toho nejaky ten spanek, uklid a vareni mi zatim nedovoluji vypadnout z domu casteji.

Na jednu stranu nechci aby to moc rychle uteklo, na stranu druhou to sestinedeli bych uz mela rada za sebou. Kolem dvou mesicu uz obyvkle deti speji dele, tak se snazim vytrvat, moc se mou situaci nezaobirat a hlavne hodne mazlit male miminko, nez mi z nej vyroste pubertak a pak dospely chlap. Musim ale rict, ze Nikolasek spada mezi ty hodnejsi deti, rozhodne mi tu hodiny nerve, I kdyz si taky umi pekne breknout, jsou momenty kdy jenom kouka a vesele se smeje. A nebo take kdy chce kojit kazdych 5 minut, nebo pul hodinky… jako treba ted…

Musim koncit, pusu Lucik

1 note · View note

zanimljivaekonomija · 2 years ago

Photo

Pevač Aco Pejović juče se družio sa novinarima na krstarenju sa brodom “Kovin”

Jedan od najpopularnijih pevača u regionu Aco Pejović juče (30.maj) družio se sa novinarima beogradskih redakcija ugostivši ih na brodu “Kovin”. Tom prilikom tokom dvosatne plovidbe Savom i Dunavom, Pejović je pred brojnim kamerama, foto aparatima i mobilnim telefonima, razgovarao sa novinarima, najavio svoje beogradske koncerte 17. i 18. juna na Tašmajdanu, poslužio predstavnike “sedme sile” bogatim izborom jela i pića, a demonstrirao je i vožnju brodom. Krstarenje je organizovano brodom “Kovin” koji predstavlja kulturno dobro pod zaštitom Republike Srbije. Izgrađen je krajem 19. veka kao parobrod pod imenom „Stapar“. Današnje ime i pogonsku vuču dobio je 1955. godine. Pre 15-ak godina na predlog stručnjaka Muzeja nauke i tehnike proglašen je za kulturno dobro Republike Srbije. “Kovin” je jedini sačuvani brod ovog tipa putničkih brodova, koji su primali do 120 putnika i koji su bili veoma karakteristični za plovidbu rekama Sava, Dunav i Tisa između dva svetska rata, ali i kasnije. “Kovin” prima 50+2 putnika, i može se slobodno reći da predstavlja istorijski biser Beograda i što je najvažnije još je u funkciji. Na njemu su sačuvani brodsko zvono, autentično sidro i krmeni uređaj, a karakterističan je i po konstrukciji jer ima dve palube, i to je tzv. šetni brod bez kabina. Brod, uz sve navedeno, ima i malu brzinu i to njegovim korisnicima daje drugu dimenziju putovanja u odnosu na neke druge, savremene i brze brodove, posebno kruzere koji su pravi hoteli na vodi. Većina novinara bila je prvi put u prilici da sa reke vidi i kako izgledaju neki novoizgrađeni delovi Beograda, pre svega “Beograd na vodi”. Pošto je pre izvesnog vremena prošao obuku i položio ispit za kapetana broda, Aci Pejoviću je juče na kraju druženja, direktor Uprave za utvrđivanje sposobnosti brodova za plovidbu Slobodan Milošević, uručio međunarodna dozvola. Svi prisutni novinari i snimatelji dobili su i poklone koje im je popularni pevač obezbedio u saradnji sa Sterling d.o.o., distributerom kozmetičkih i preparata za ličnu higijenu, kućne hemije, bebi kozmetike, kao i auto kozmetike.

#aco pejovic #novinari #press #estrada #koncerti #tašmajdan #druženje #plovidba #sava #dunav #brod kovin #kapetan broda #bane obradovic #sterling #beograd na vodi #putovanja #kulturno dobro

1 note · View note

ninexcz · 3 years ago

Photo

Dálkový návnadový člun na krmení + černý pilot od ninex.cz https://www.ninex.cz/Dalkovy-navnadovy-clun-na-krmeni-cerny-pilot-od-ninex-cz-d211211.htm (v místě NINEX.cz) https://www.instagram.com/p/CdXyeI2txrp/?igshid=NGJjMDIxMWI=

0 notes

lieselotte-sky · 3 years ago

Text

Už v životě nepojedu lowcostem v regiojetu. Rozdílem proti vyšší třídě na jízdném jsou nějaké drobné, to snad není ani stokoruna, to za to prostě nestojí. Už nikdy, loni mi to stačilo. To byla úplná hrůza. Uřvaní stréci jsou hnus, ovšem to, co jsem zažila já, to už převyšovalo všechny meze.

V low-costu dříve nejezdily kupáky, proto jsem low-cost akceptovala, ale asi jsem zhřešila, protože low-cost a kupé. Horší ale mělo přijít v zápětí. Zasela jsem se do kupé typu Studentherberk. První problém — oni za sebou vláčí gigantické huzle čehosi, do toho Rücksaky, Brótsaky a vím já co ještě, bagáže na objem 6× víc jak bylo jich, takže kupé kompletně zaskládané. Když jsem tam vlezla, tak sesla, kde jsem měla sedět, totálně zaskládaná, nebylo mi jasné JAK to chtějí uvolnit, ale nějak to dokázali, ikdyž teda z okna už přes to vidět nebylo. Já naštěstí měla jen kabelku a krabici s obalovým materiálem (jela jsem pro měřicí přístroj, takže klasická výbava). Seděla jsem tam jak myšáček obuvníček na verpánku, protože se na mne ze všech stran tlačila bagáž. Rozjelo se to.

Po dvaceti minutách nastal spor o zařízení, přesněji řečeno zásuvku. Omladině se začaly vybíjet telefony, takže se haldou bagáže začaly proplétat ještě roztodivné kabely tvořící neskutečný gordičák. Sice jsem původně chtěla číst manuál od přístroje pro který jsem jela abych si trochu oživila paměť, avšak dění v kupé bylo řekněme přitažlivější. Můj pět let starý tablet s Win10 vydrží pracovní den bez nabíječky, můj sedm let starý telefon dostává nabíječku tak 1× za týden, takže zásuvková bitva je z mého pohledu něco zcela absurdního a nepochopitelného, tím pádem mne to velice zaujalo, jako ostatně cokoliv, co vidím poprve v životě.

Když si mysleli, že užitím několika prodlužovaček a rozdvojek (tím se vysvětluje ta masivní bagáž, jsou to prostě Pionýři — vždy připravení, musí za sebou tahat strašných věcí) vyřešili svoji energetickou krizi, přišel zásah z hůry a zjistili, že jsou opět bez proudu. To na ně zautočila změna trakčního systému v hoře Kujné i Tažné v podobě stahovačky. Totiž, když mašinka stáhne smeták, odpojí to i 3kV lajnu mezi mašinkou a vagónky, z které jsou zase krmeny 230V/400V DC/AC měniče, z kterých jsou napájeny jednak ony zásuvky, druhák klimatizace. Zatímco omladina vytahovala z huzlů další a další prodlužovačky a rozdvojky a různě je přepojovala, mašinka přepnula strojovnu na střídavou trakční soustavu a zvedla smeták, čimž dočasně vyřešila jejich energetické potřeby. Nojo, máš vadnou prodlužovačku! vítězoslavně oznámil jeden z mládežníků. Snažila jsem se nesmát, protože bych si tím pokazila další zábavu, ale nebylo to úplně snadné.

Když jsem oknem přes uličku, kterým překvapivě vidět bylo, zahlédla návěst příprava na stažení sběrače, bylo mi jasné, že se blíží další dějství prodlužovačkové komedie. Klimatizace utichla a několik minut poté začaly omladině vřeštět vybíjející se telefony. Hrdě přiznávám, že to bylo impozantní. Omladina začala rozvíjet různé teorie včetně toho, že přepálili další prodlužovačku (zkuste se u toho nesmát) a po celém kupé nastalo veliké probírání huzlů a vytahování dalších prodlužovaček. Nevím, zda zapracovala nějaká telepatie, nebo to byla pouhá shoda náhod, ale strojvedoucí se zvednutím smetáku vskutku nepospíchal. Ono dokud jedete setrvačností a řekněme, že vlivem traťových poměrů vaše rychlost neklesá, nedává příliš smysl zvedat smeták, zvláště pak na pětkovém esu, kde v tomto případě jedou motory v generátorovém režimu a živí vám 400V lajnu, čili vám funguje kompresor, EDB, klimatizace atd. Ve vlaku už klimatizace nefunguje, protože 3kV lajnu nemáte, ale to vás moc netrápí když sedíte vpředu, že.

Můžete si o mně říkat že jsem svině, když jsem jim neosvětlila pravý stav věci a namísto toho se bavila jejich neštěstím, ale já prostě taková jsem a měnit se nemíním. Když strojvedoucí konečně zvedl smeták, padla vysílená omladina zpět k sledování Netflixu (tohle také nechápu, ale to je prostě stáří) se řvoucím zvukem, přesněji řečeno s několika různými zvuky řvoucími přes sebe, neb každý z nich sledoval něco jiného. A občasnému společnému nadávání na kvalitu LTE připojení v ČR, protože tak špatné to pochopitelně není nikde jinde na světě (v tomto jsou si čeští mládežníci rovni s českými důchodci, to, co je tady, není nikde jinde na světě, oni to přece musí vědět, nikdy se nepodívali za hranice…kdyby se podívali tak zjistí, že fyzika je jen jedna a ono se s tím toho moc dělat nedá, nicméně to už je takový postsocialistický folklor). Tedy dokud nepřišla další stahovačka. Ty na závislé střídavé trakci z principu nastávají cca co 30km. Připouštím, že ke konci už to bylo poněkud jednotvárné a nudné, takže pro cestu zpět jsem raději volila vyšší třídu, která se na ceně lišila opravdu jen o nějaké drobné, avšak z pohledu uživatelského zážitku se lišila celkem zásadně. Možná to bude znít poněkud rozmařile, protože, koneckoncu, co by za to daly děti v Africe, ale to, že na vás periodicky neskáčou cizí Rücksacky, Brotsacky a jiné katastrofální huzle je vskutku příjemné.

Nečekané výhody Eurovize: člověk si může do sluchátek pouštět moldavskou píseň o tom, jak je jízda vlakem super, aby tak přerval bandu pařících stréců na druhé straně otevřeného vagónu v low costu regiojetu.

43 notes · View notes

nesvobodni · 3 years ago

Text

Chcete-li totální bezpečnost, jděte do vězení. Tam jste krmeni, oblékáni a materiálně zabezpečeni. Jediné, co vám chybí, je svoboda.

-- Dwight D. Eisenhower

#nesvobodní

0 notes

detaxe · 2 years ago

Text

krmenie

0 notes

zlutyzakaznik · 4 years ago

Text

První dojmy 32: Lark Cafe Brno, Bols Cafe, Cafe Louka, “Cafe” Statek je punk, Caffè al Dente a Aida Červený mlýn

(14. 9. 2020) Mamma Mia! Kavárny, kavárny... zas nové kavárny.

Momentky, kter�� zachycují právě budovaný a/nebo otvíraný lokál patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším. Pokaždé si říkám, jaká asi musí být očekávání a vize lidí, co daný provoz připravují a kolik práce a peněz do dané lokality investovali. Na přítomném vyobrazení právě dokončili “natírání” jména a druhového vymezení podniku a pomalu odsunují lešení, zatímco zpovzdálí daný výjev pozoruje a dokumentuje kávově poněkud okoralý cynik. :-)

Pokud občas na tomto webu s jistou nadsázkou charakterizuji určitá místa v Brně coby “kavárenské distrikty”, má to své opodstatnění. Zpravidla jde o lokality mimo širší centrum, kde nedaleko sebe sídlí tři, čtyři anebo i více kaváren, jež cílí na zákazníky z přilehlých přestupních a retailových bodů s nadějí(?), že zájem bude natolik výrazný, aby všechna zařízení uspěla.

Modelovým a asi nejvýraznějším brněnským příkladem je linie táhnoucí se od pražírny Pavla Maleny přes Kult Cafe, Gimmi Lounge Cafe a Cafe Park Slovaňák a na Skácelove nabírající intenzitu skrze pobočku Monro Cafe, pražírnu MOT MOT, Brunche’s Bistro nebo Forrum Cafe Bar, aby na křižovatce s Purkyňovou tato “kofeinová stezka” odbočila doleva k Jádro Cafe a napravo po vzdálenosti jedné zastávky dospěla ve své kvalitativní vyvrcholení i dno: The Roses Beer & Coffee a kamennou pobočku Kofi Kofi.

Na toto rozložení myslívám při cestě do města přes oblast vymezenou ulicemi Lidická a Staňkova, kde v těsné blízkosti fungují Buchta B, Coffee Trail Bar, Kavárna Quido (naproti bývalému Bílému králíkovi, dnes nehtovému a kosmetickému studiu Beauty Cow) a s trochou velkorysosti sem lze přiřadit i vzdálenější Punkt, Botanic Bar & Bistro nebo kavárnu ve Středisku volného času Lužánky.

Byl jsem tedy dosti překvapen, když jsem zjistil, že zde téměř rok, ukryté u tenisových kurtů a v tichém vnitrobloku, funguje Lark Cafe s Fiftybeans na mlýnku. A co víc: na podzim má na Staňkove – dle bednění předpokládám, že jde o adresu 360/8B, což je coby kamenem dohodil od Quida i přechodu do Lužánek – otevřít kavárna velmi nové brněnské pražírny Poppy Beans Coffee Roastery, která by se měla veřejnosti představit na letošních Trzích kávy (2. – 4. 10. na Moravském náměstí u Joštovy sochy; za info díky Kafe-blog).

Místo samotné není úplně snadné najít, ale s navigací místních se mi to rychle podařilo a za chvíli jsem se mohl kochat kontemplativním výhledem na prázdné kurty a vzpomínat na tenisový zápas z Antonioniho Zvětšeniny.

Co podniku neschází na atmosféře, toho se mu bohužel nedostává v oblasti kávy. Nesmírně milá, hodná, usměvavá, ochotná a asi dvacetiletá slečna mi na dotaz, co od Fiftybeans mají aktuálně na mlýnku, nedokázala odpovědět a ani po usilovném hledání se jí balík vzadu ve skladu ani ve skříňkách na baru nepodařilo najít s tím, že ona tu ani normálně nepracuje. I přes mé ujišťování, že opravdu nemusí volat majitelce – zatím jsem si totiž stihl prohlédnout F64 se středně zahnědlou násypkou a vertikálním šroubkem limitujícím posun “okruží hrubosti” i obyčejný dvouskupinový kávovar, který měl páky vytažené a položené na odkapové ploše – to dotyčná nechtěla vzdát a odešla s mobilem do skladu.

Nu, info o zrnu nezjistila, protože majitelka, která na legislativou vyžadované cedulce neopomenula uvést, že je Ing. a ještě Mgr., byla na dovolené. Nechtěl jsem dívenku nijak trápit a tak jsem poděkoval za snahu a jen se zeptal, co by dělali, kdyby jim to odhadem třičtvrtěkilo v násypce došlo. Bylo mi řečeno, že by jim něco přivezli z pražírny.

S kvalitou kávy si nedělají hlavu v Bols Cafe, podniku, který před pár dny zahájil provoz v místech několik let fungující Divadelní kavárny (Cafe Miracolo) u rohového předprodeje a vedle zaměstnaneckého vchodu ND Brno na Dvořákove. Jméno pochází od tradičního holandského výrobce lihovin, který sám sebe označuje za nejstarší fungující podnik svého druhu na světě a výběr z jeho nabídky je součástí zdejšího menu. Mne spolehlivě odradilo zařazení Piazza D’Oro do nápojového lístku, což je vskutku jen kosmetická změna oproti předchozímu Carraru.

Zatímco při přípravě vypadalo Bols Cafe ještě relativně čistě, jen pár dní po otevření jsou zde varovné signály: lacině působící zahrádka, dvě loga kupované zmrzliny a nevábný poutač na hot dogy.

Hm, takže kavárna je v Brně, ale bere se to předpřipravené z Kolína (viz také zde). Že by to celé nebylo tak úplně lokální a s láskou?

Byl jsem zde první den pár hodin po otevření a nikým nevyrušován nakoukl na zahrádku (velmi obyčejná), na menu (vedle kávy a kořalek z Bols naprosto standardní výběr) i na kávovar (běžná Astoria, mlýnek nešlo identifikovat, obojí dosti “utopené” za barem). Už při budování (viz úvodní foto s lešením) jsem měl pocit, že jde o podnik, kterým si, soudě i dle vyššího věku zúčastněných, někdo plní svůj životní sen. Samozřejmě není špatně, pokud je kavárna tradičnějšího či konzervativního vzezření, ale tady jsem měl pocit ultra rigidnosti a řešení lacině působící zahrádky, kde křičí loga výrobce zmrzliny a dodavatele hot dogů, můj dojem ani o trochu nevylepšilo.

Že neproškolená obsluha kávovaru a mlýnku nemusí hledat balík se zrnky jen ve skříni za/pod barem nebo v přilehlém skladu, dokazuje i další “cafe” v trafice, tentokrát v té, co byla už delší dobu zavřena na schodišti mezi OC Letmo a hotelem Grand. Nepříliš usmívající se slečna s kostěnými brýlemi na můj dotaz na značku či pražírnu chvíli tápala a pak se natáhla nahoru a řekla mi, že jde o Riobu z Makra. A ano, je to ta tříkilová verze s cenou lehce přes 500 Kč s DPH (za 3 kg, nikoli za kilo), o které jsem tu už psal. Poděkoval jsem a už se jen podíval na instagramový profil mateřské firmy, která se, z mého pohledu bůhvíproč, rozhodla otevřít kavárnu v brněnské trafice a nabízet kolemjdoucím skoro to nejhorší.

Osobně čekám až se objeví trafika, kde surovina i příprava dosáhnou špičkové úrovně. Prostor jako prostor a pokud technologie mají, zbývají jen ty ruce, zkušenosti a kvalitní surovina. Proč by měli být zákazníci “krmeni” espressem z Rioby za 30 Kč? Menu se “na noc” uklízí a podnik podle všeho dosud nemá ani jméno. To, že to zatím asi nebude žádná hitparáda, naznačuje i skutečnost, že tato cafika měla v den vydání článku v 16.00 hod. zavřeno.

Ostření a objektiv základního mobilního telefonu mají při průhledu přes jeden čtvereček mříže výše vyobrazené cafiky svá omezení, ale coby ilustrace vybavení to určitě postačí. Nepochybuji, že po víkendu obsluha vyprázdní způli zaplněný zásobník a namele kávu čerstvou. :-)

Cafe Louka, které v jistých kruzích představuje jedno z nejnovějších brněnských “must see” či “must taste”, není podle všeho žádný solitérní a alternativní počin, který by vzešel z nevinné touhy přinášet lidem radost (nebo aspoň prodělat nastřádané peníze), ale produkt zavedené firmy a provozovatele mamutí pivovarské hospody. K oloupané a domácky působící maringotce mi nejdou už skládací lehátka s výrazným logem matky a popravdě mě moc nepřesvědčily ani obrázky vaflí a drinků, u kterých bych od malého konglomerátu s letitými zkušenostmi čekal větší finesu. Příběh pokračuje zvolenou značkou kávy, u které kavárna pro svůj Instagram toliko přebrala oficiální popisku brněnského distributora a ponechala i drobnou typografickou chybu. Tuto jsem v Brně poprvé spatřil na podzim minulého roku v Red Piranha Cafe, kde ji ochutnal kávově zkušený kamarád coby doppio a jeho výraz i hodnocení mi úplně stačily.

“Sorry story” je, řečeno slovy Andy Haylera, i osud parcely na Jiráskove na Veveří, kde loni 3. června otevřelo Cafe Majada (coby následovník kavárny, která zde vystřídala předchozí kavárnu, která...). Dalším, kdo to zde od 17. 7. 2020 zkouší, je Caffè Al Dente, podnik, který má v podtitulu Coffee Pasta Wine. V tiché pozdní odpoledne uprostřed týdne mě venku uvítal mladý pár pronajímatelů, popíjející na malé zahrádce vínko s kamarádem a slečna se nabídla, že mě provede, což jsem s poděkováním přijal. Interiér čistě bíle vymalovaný, je to tu dog friendly (což mě spíš odrazuje) a na Fiorenzatu F64 mají Dopraženo! od Dokonalé kávy. Kávovar je dvouskupinová Faema a obě páky byly vytažené, přičemž jednu hlavu slečna propláchla, vyčistila kartáčkem krytku sprchy a portafilter dala nahřívat nahoru k šálkům. Nenadchla mě koflíčková podoba šálků ani hodně rozsypané kávy v okolí mlýnku.

Těstoviny nejsou domácí (nechávají si je vozit chlazené) a skutečně home made by měly být halušky, které se dělají jednou týdně v sobotu. Dostal jsem jednostránkový nápojový lístek (list papíru A4) a tak mohu prozradit, že ristretto, espresso a lungo je k mání za 45, za doppio dáte 65 a cappuccino přijde na 57 Kč. Za Dokonalou kávu trochu drahé. Domácí zázvorová limonáda se nabízí za 30 a 0.75l lahvový Lucky Bastard bez dalšího určení za 130 Kč. Na sociálních sítích podniku se uvádí, že vína jsou vedle kávy a těstovin jednou z jejich zbraní a tak mě překvapilo, že jsem v nápojáku našel toliko rozlévaná (5 bílých a jedno červené, sice s přívlastky, ale bez uvedení vinaře). Ale dost možná jsem neviděl širší nabídku lahví od strážnického Vitis, se kterým spolupracují.

Spaghetti Carbonara a halušky Carbonara se vinou FB prezentací a jde zřejmě o místní hit. (”Dovolíme si skromne tvrdiť, že najlepšie Aglio Olio si dáte u nás. Základnom sú čerstvé suroviny a na tom si zakladáme,” píše se na jejich Instagramu.) Abych pravdu řekl, nevím, proč bych se sem měl vracet. Přijde mi to totiž jako další z pokusů, jak vdechnout život do místa, které je trochu prokleté a nemyslím, že by dvojice měla nějaké zázračné předpoklady pro dlouhodobý úspěch. Když jsem jim na konci poděkoval za představení podniku a vyjádřil obdiv jejich odvaze, mladý muž mi řekl, že by chtěli, aby to tu byl i kontaktní bod pro místní Slováky a že to přinejhorším zavřou. I to je způsob.

Aidu zná v Brně dost možná každý. Léta tradice a řemeslných chemických zákusků a zmrzliny na obří zahrádce vlajkové lodi na Jakubáku, substandardní káva Danesi a v posledních několika letech i čerpání evropských dotací na podporu zaměstnanosti plus plíživá expanze. Zaujalo mne ale, když jsem na pobočce na Josefské spatřil cedulku avizující otevření další provozovny u utěšeně se rozšiřujícího bytového komplexu Ponavia rezidence. Žít bych vedle počínající výpadovky na Svitavy a Kauflandu opravdu nechtěl a ještě hlučnější to asi bude u druhé části projektu.

Majitelé Aidy však asi usoudili, že místo má potenciál a tak zde otevřeli pobočku, kde mě ve všední den po třetí odpoledne uvítala toliko dvojice holčin ze servisu a jedna z nich, moc příjemná a ochotná, mi vysvětlila, že na kávu se zde klade zvláštní důraz a měla by být něco lepšího než v pobočkách ve městě. Jde o Pellini, 80:20, což je oproti Danesi jistě pokrok, ale surovina má – dle několika mých ochutnávek nejen v Pellini na Jakubském nám, u Makovce v OC Letmo nebo v Trdlokafe – své limity (při optimální péči nepřesáhne 13/20).

Jak asi těší bydlet de facto vedle menší dálnice a seběhnout si na kafe jen dolů pod dům? Neztrácí se tím trochu kouzlo cesty do kavárny? Ano, v Itálii jsou samozřejmě také cafe bary umístěné pod podobnými bytovými soubory, ale tam chodí místní na kafe několikrát denně. (Aida Červený mlýn)

“Z tohoto nádherného kávovaru Vám připravujeme. To nejlepší espresso široko daleko.... Přijďte se o tom přesvědčit... Těšíme se na Vás!!!,” (sic!) píše se na facebookovém statutu Aidy Červený mlýn z 27. srpna, odkud je i tato fotografie. V reálu má vyobrazená Faema E61 implementovaný ještě černobílý LCD displej, který na obrázku chybí. Snad ho tam domontovali, aby holky měly snazší práci s extrakcí. Šálky jsou otočené, což bohužel v posledních týdnech zaznamenávám i v podnicích, u nichž bych to nečekal.

#prvnidojmy

0 notes