#herbář

[coffeenuts]

[teresabeadle5]

2014-06-03 Adenium obesum - BG Teplice by Petr Beránek Via Flickr: Czech Republic - Adenium obesum - in Botanic Garden Teplice

[alexvacice]

Miluju miluju miluju českou lásku k přírodě. Čundry, výlety, houbaření jsou typický aktivity, kterejch se každej z nás určitě zúčastnil. Miluju domácí knedlíky s divokejma borůvkama. Miluju lesní školky, zvířátka s kaštanů a tvoření herbáře. Miluju Méďové a Vydrýska. Miluju školy v přírodě. Miluju chalupaření a vodu.

[taktrochu-vojdpankova-vila]

Slovopad 03 - Modré květiny

Způsob, jakým se vyučovalo v Řádu Železného květu, Tancredovu výuku rozhodně nepřipomínal. Jistě, mohlo to být už jenom tím, že učni řádu do budoucna neměli trávit celé své studium v knihovně, aspoň ne po tom, co je vedení řádu přidělí k mistrovi, který se jim bude věnovat a vyučovat je. Samozřejmě se tomu nevyhnuli úplně, jeden z mistrů je tam hned první den zavedl a sdělil jim, že pokud by potřebovali cokoliv, mistr Stjarna, správce archivu, jim rád pomůže. Potom ale hned skončili v zahradě, která se nacházela na platformě vysoko nad zemí, podpírané jednou z větví mohutného stromu, který tvořil Lesní hrad. 

„Vše co tady pěstujeme, slouží k výuce a potřebám řádu,“ oznámila jim mistryně Cedriana. Byla to mladá žena s krátkými vlasy a nosem posetým pihami, mohlo jí být tak kolem pětadvaceti, ale jak jim poměrně rychle vysvětlila, za svůj pobyt u řádu si už vysloužila titul mistra. „Což znamená, že přijímám učedníky!“ mrkla na ně a pustila se do vysvětlování obsluhy pumpy, která přiváděla do visutých zahrad vodu. 

Když je mistři do visutých zahrad hnali i druhý den, bylo už Tassemu jasné, proč se členům řádu říká bylinkáři. 

„Ať už zůstanete tady v Lesním hradu, usadíte se jinde nebo budete cestovat, vždycky se vám vyplatí poznat, jaká rostlina je k čemu bez nějaké příručky nebo nápovědy. Asi vás nepřekvapí, kolik času si ušetříte, když si nebudete pokaždé muset listovat v nějakém herbáři,“ vykládala Cedriana, zatímco se skláněla nad záhonkem, který s modrými květy. „Pozná někdo, co je tohle?“

Možná si tu botanickou encyklopedii z královské knihovny prostě měl půjčit, když se dozvěděl, že ho posílají k bylinkářům. Teď se Tasse místo toho rozpačitě rozhlížel po ostatních učednících, kteří stejně jako on nervózně přešlapovali a neříkali nic. 

„Nečekala jsem, že vás vyděsím až tak moc,“ usmála se mistryně Cedriana rozpačitě. „Je to brutnák a najdete ho hlavně v zahradách, v téhle oblasti se divoce příliš nevyskytuje. Mohl by se vám ale zamlouvat, kromě snižování horečky a uklidňujících účinků se využívá také v kuchyni. To je ale samozřejmě pravda o spoustě bylinek, jak brzy poznáte. Tak, a teď ke zbytku modré zahrady-“

Nakonec se výuka neobešla bez úkolů - i když je mistryně Cedriana ujišťovala, že jejich studium nebude pořád takové, poslala je do knihovny, aby si vybrali jednu bylinu z modré zahrady a pokusili se najít o ní co nejvíc informací. Nespěchalo to, měli na to mít celý týden, ale bylo jasné, že jakmile na to bude dost času, ostatní nováčci si zaberou knihovnu a pustí se do pátrání. 

Tasse se rozhodl, že na to spěchat nebude. Měli na to přece jen dost času. Do knihovny se vypravil až o dva dny později, po večeři. Odpočatý po tom, co je jeden z mistrů tahal po lese a nutil je studovat různé druhy kapradí, konečně usoudil, že teď by v knihovně mohl být klid. Když tam dorazil, už se stmívalo a mistr Stjarna, kterého bylo za jeho stolem sotva vidět, po něm vrhl maličko otrávený pohled. Byl očividně zvyklý, že mu do knihovny lezli lidé v každou denní dobu, ale to nemuselo znamenat, že z toho bude nadšený. 

„Hlavně mi tady nedělejte bordel,“ zabručel a ukázal palcem za sebe. „Botanický oddělení je úplně vzádu.“ 

Tasse se rozhodl nepřemýšlet moc nad tím, jak mistr Stjarna ví, co hledá, a s tichým poděkováním se odplížil do zadní části knihovny tak nenápadně, jak jen mohl. Správnou uličku se mu podařilo najít celkem snadno, pak už mu zbývalo jen vyhledat herbář nebo něco podobného, co by mu mohlo pomoci ve splnění úkolu. Narozdíl od knihovny, na kterou byl zvyklý z domova, tu bylo podstatně méně tištěných knih, většina spisů tady vypadala ručně psaná, v některých případech to byly prostě jen svitky, i když ty měly své vlastní police. Na svitky ale bude čas později. Teď Tasse opřel svoji hůl o polici, která vypadala jako by do svého tvaru vyrostla sama od sebe (možná jí trochu pomohla nějaká magie), a vytáhl z ní tlustou knihu v kožených deskách. Otevřel ji. 

„Elfština? No výborně,“ povzdechl si. Vadilo by Cedrianě nebo komukoliv jinému, kdyby celý úkol vypracoval v elfštině? Byl to jazyk, který znal celkem obstojně, a překládání bylo otravné.

„Nechceš třeba něco v obecný řeči?“ ozvalo se nad ním a Tasse knihu málem upustil. Dvě opálené ruce dopadly na ty jeho a Tasseho i knihu přidrželi. „Bohové, jen se tu nezabij!“ zasmála se vysoká černovlasá dívka. Mara, vybavil si Tasse, jeho sousedka z nocležny. Od toho prvního dne, kdy se seznámili, neměli moc příležitostí se dát do řeči. Když před ním teď stála mezi policemi v knihovně, byla docela hezká, takovým hrubým, divokým způsobem. „Pokud ti teda ta elfština nevyhovuje víc, samozřejmě.“

„Ani ne… máš něco?“ 

„Támhle u stolu,“ kývla někam ještě hlouběji do knihovny. „Tuhle si klidně vem s sebou, ale myslím, že to, co tam mám, nám bude bohatě stačit.“

Hromádka knih, kterou si Mara nanosila ke stolu, skutečně vypadala jako že by mohla pro jejich úkol stačit možná víc než bohatě. Tasse přijal tlustou bichli, kterou mu podala, a začal v ní listovat.

„Mají to být modré květiny, že?“

„Bylinky, co kvetou modře, jo.“

Tase chvíli listoval knihou. Rostliny v ní nebyly rozdělené podle barev květů, ale místa výskytu, což znamenalo, že musel knihou listovat o něco déle.

„Co sis vybrala ty?“

„Rozrazil, chrání před zlem a podporuje zažívání.“

„Výborně, tak to nebudeme mít to samé!“

Mara se naklonila, aby lépe viděla na stránku jeho knihy. 

„To jsou fialky,“ zamračila se. 

„Violky, přesně tak. Pomáhají…“ přelétl očima stránku, „při kašli.“

„Ty ale nejsou modrý.“

„Moje matka má v zahradě modré fialky. Asi to nebudou ty samé jako ty, co používají bylinkáři, ale jsou to taky fialky.“

„To maj tak možná prachatý lidi. Normální fialky ale modrý nejsou. Vždyť to maj i ve jméně!“

„Navíc mám dojem, že jsem někde četl, že v minulosti byla fialová považovaná za druh modré nebo něco takového… Což by znamenalo, že fialky by ve starších textech byly popisované jako modré.“

„To zní tak divně, že by to mohla bejt i pravda,“ povzdechla si Mara. „Jestli si ze mě utahuješ-“

„Klidně ti to najdu. Jakmile si vzpomenu, v jaké knize jsem o tom četl.“

„Tak to si budu pamatovat,“ přikývla. „Myslíš, že ji tady budou mít?“

„Pokud se tu někdo někdy zabýval vývojem jazyka? Je to možné.“

„Ty toho hodně víš, co?“

„Ani ne. Než mě vypravili sem, byl jsem docela knihomol, občas mi v hlavě uvízne útržek nějaké zajímavé informace.“

„Hm. Možná bych se tě měla držet. Jsem zvědavá, co z tebe vypadne příště.“

[kralovna-ne-stesti]

Prší, je zima a já mám na sobě svetr. A tak jsem zahájila hon na recept na jablečný koláč. Prolezla jsem herbář, kuchařku ze Svatojánu, culinu botanicu a další moje oblíbený zdroje a přineslo mi to tolik vnitřního klidu, ze už péct snad ani nepotřebuju.

[zlutyzakaznik]

Měsíční souhrn: červenec 2024

(5. 8. 2024) Kavárenská pestrost.

Věřte nebo ne, internetové kavárny ještě existují a tuhle jsem našel cestou k Hrnčeku přes ulici u konečné tramvaje č. 12, kde byla léta prodejna s nuceným výsekem. Podnik je na zazvonění, od 5 do 10 hod. má provozní přestávku a žádný microlot bych tu nehledal. Muž za barem byl ovšem velmi vstřícný a příjemný... Sedmý měsíc, devatenáct hodnocených káv. A z toho pouze čtyři připravené doma a plných patnáct v kavárnách! Už dlouho jsem neměl tak obsáhlou a pestrou konzumaci jako v první ze dvou prázdninových měsíců. Důvodů bylo několik.

Jednak jsem část července čekal na opravu kávovaru (součástky z Itálie měly velké zpoždění) a člověk nevydrží pít trojporcovou moka konvičku dvakrát denně a den za dnem. Pak tu byly mimobrněnské výlety, kde si kladu za cíl ochutnat alespoň jedno a pokud možno to nejlepší kafe v daném městě.

A hlavně kvůli tomu, že se mě lidé stále ptají, kam zajít v Brně na kávu a chtěl jsem si tedy ověřit, jaká je úroveň doporučovaných podniků, z nichž v některých jsem nebyl už opravdu dlouho (nelíbí se mi jejich přístup ke Covidu, veganství nebo nafučený personál). Udělal jsem tedy konzumační výjimku, abych viděl, jak na tom kavárny aktuálně jsou.

K v červnu „přechutnaným“ Kafe Skácel, Šesté větvi, Komár Kafe, Coffee Fusion a Monogramu přibyly Kafe Friedrich, JAGA (ex-Atlas), Pelíšek, SKØG nebo V Melounovém cukru. Ve všech podnicích jsem osobě za kávovarem zdůraznil, že nikam nespěchám a často dodal, že si mohou vzít tolik času, kolik budou potřebovat nebo poprosil ať si v klidu dodělají objednávky.

1) espresso (Rebelbean, Brazílie, Otavio Reis, anaerobní naturální), skoro 15/20, ŽZ 2) espresso (Rebelbean, Etiopie, Abebe Gutema, naturální), 14 až 15/20, ŽZ 3) espresso (Kmen, naturální Honduras, Miguel Angel Paz), silných 14/20, ŽZ 4) doppio (Jizba, promyté Peru, CANALL, Prostějov), silných 14/20, spolumajitel 5) doppio (Candycane, naturální Kolumbie, JAGA), silných 14/20, mladý chlapec 6) doppio (The Naughty Dog Summer, promytá Etiopie Dimi Tula, The Good Coffee Society, pobočka Stumpergasse 64, Vídeň), silných 14/20, milá slečna 7) doppio (Liškafé, Etiopie-Kolumbie, blend, Hrnček), silných 14/20, majitel 8) doppio (Wide Awake Coffee, naturální Kolumbie, KAFÖ, Zlín), 14/20, Milan Kögler 9) doppio (Kaffeekirsche Berlin, natruální Rwanda, Coffee Junkie, Vídeň) - 14/20, moc milá baristka 10) cappuccino (Cafe Vergnano 70:30, Jedna báseň), 14/20, pan Ivo :-) 11) doppio (Fiftybeans, naturální Kolumbie, Pelíšek), 14/20, mladý muž 12) cappuccino (Hardy Europa, Coffee Stop), skoro 14/20, majitel 13) doppio (La Cabra, naturální Brazílie, Kafe Friderich), skoro 14/20 14) doppio (Typika, Keňa promytá, SKØG), 13 – 14/20, milá slečna 15) espresso (Rebelbean, Colombia Luz Marina Arias, promytá), 13 – 14/20, ŽZ 16) doppio (Chroast, Salvador promytý, V Melounovém cukru), 13 – 14/20, milé děvče 17) doppio (The Naughty Dog, Etiopie Aricha, promytá, William Thomas Pekařská), skoro 13/20 18) doppio (Father's, naturální Etiopie, LOVE COFFEE, Olomouc), 12 – 13/20 19) doppio (Laura Coffee, naturální Brazílie 82+ b., Laura Coffee Ostrava-Svinov), silných 12/20

(Pro zvídavé: do výročního žebříčku postupuje prvních sedm vzorků.)

Jednou je každé kávě konec a platí to i pro několikanásobného vítěze měsíčního žebříčku, jímž se i tentokrát stala anaerobní naturálka od Rebelů. Důstojným nástupcem je smetanově a jahodově laděná Etiopie, kterou stejné pražírně přivezli The Roses a jak v mléce, tak espressu nelze mít námitek. Čistá chuť, přiměřená krémovitost, celkový balanc, intenzita i dochuť, vše je v pořádku.

Bronz si odneslo mnou poprvé ochutnané i připravené kafe z Českých Budějovic. Již dříve mě upoutalo graficky hodnotné a herbář evokující řešení sáčků, jež spolu s luhačovickou Jizbou patří v tomto ohledu k evropské špičce. Káva samotná velice příjemná a i ty švestičky a červené víno/mírná alkoholovost tam byla znát...

Otevřou ještě po prázdninách? Nóbl podnik s ambiciózními cenami a taková úroveň cedulky a komunikace? Mému oku neuniklo, že můžete zaplatit BEZKOTAKTNĚ a že provozovatel se jmenuje Food and cosumers goods...

Jestli i tento žebříček něco potvrzuje, je to moje jednoznačná inklinace k naturálně zpracovaným kávám, které červencové konzumaci naprosto dominují. Výjimkami potvrzujícími pravidlo jsou promyté Peru od Jizby, které s nesmírnou péčí připravil spolumajitel prostějovské kavárny, a pak vídeňské a dosud nejlepší provedení zrnek Petry Veselé a Gwilyma Daviese, které bylo superšťavnaté a džusovité a o třídu lepší než cokoli, co jsem tu od nich ochutnal.

Ve srovnání s touto svěží emulzí byla ta nachystaná ve William Thomas na Pekařské zoufale nudná. Přijatelný nástup i střed chuti totiž fatálně pokazil brutálně hořký konec a kalnost a hliněnost, která mě na patře i jazyku trápila ještě dobrou půlhodinu. Vybavení za hodně přes půl milionu a výsledek na spodním patře žebříčku kvality. Alespoň to bylo za relativně bezbolestných 70 Kč a nejméně blátivé mezi kalnými...

Ve Friedrichovi neměla milá a pečlivá baristka štěstí na surovinu, protože i když jsem dostal až druhé doppio, emulze nebyla ideální (crema téměř neexistující). Přesto tam ale byly třešně či višně v závěru trochu cítit a svůj standard si podnik podržel.

Pelíšek měl Mythos v opravě a tak jsem prubnul doppio ze zaskakujícího a high-endového Ceada, v jehož násypce byla Kolumbie od Fiftybeans. Jak jsem řekl mladému a z mého pohledu novému muži v tamní crew, jenž kávu připravoval: přísahal bych, že je to tatáž surovina, kterou jsem dostal o pár týdnů dříve v Komárovi.

Nový mlýnek jsem potkal i při návratu do JAGY (bývalý Atlas), kde nyní mají, tak jako na spoustě dalších míst, nákladný Mahlkönig a pod ním PUQPress.

Mladíka za kávovarem jsem ubezpečil, že nijak nespěchám, ale zarazil jej v okamžiku, když jsem viděl, že se mé doppio chystá vyextrahovat do dvou mlíčenek a následně přelít do šálku. Jak říkají v kriketu: What’s the point? Odpověděl mi, že už to má zautomatizované (aha, takže takhle tu teď dělají doppio?) a při placení se dotázal, jak mi chutnalo, protože se mu prý průběh extrakce nezdál. Ubezpečil jsem jej, že kafe bylo výborné, i když se mi zdálo, že výsledek byl ovlivněn štěstím a náhodou.

Kafe je v Jaze stále výborné; bohužel přetrvává příšerná lhostejnost vůči dveřím a možnému prvnímu dojmu. A není to poprvé, co jsem se nad zdejší otvíračkou pozastavoval.

Strašně se vyplatí dát najevo zájem o kávu, přípravu, psychický komfort baristů a doplnit úsměv a ubezpečit, že si to slečna/chlapec za kávovarem mohou připravit v (relativním) klidu. Výsledky v kavárně na Dominikánském náměstí, ve Vídni i jinde tomu odpovídaly.

Ocenil jsem také, že ve dvou případech (William Thomas a Pelíšek) to daný člověk dal k přípravě kolegovi/kolegyni, protože se zrovna necítil na přípravu 100% fit anebo jen nebyl extrakčně rozehřátý. Tak by to mělo, pokud je to časově a personálně možné, vypadat a pro mne to ukazuje, že kavárně, tedy alespoň v mém případě, záleží na výsledku. :-)

S tím, zda se do kavárny odhodlám vejít a něco si dát, souvisí i zdánlivé maličkosti. Jako třeba v případě Buchty C na Zelňáku, kde pes (nevím, zda dvou hostů u stolečku na zahrádce nebo majitele) spolehlivě zatarasil přístup do podniku. Tom Niederle se sice hned omluvil a zvíře odsunul stranou, ale dotyčný tvor měl být od počátku uložen bokem a nikoli rozcapený tam, kde chodí zákazníci.

A protože mě neuspokojila odpověď na dotaz na kafe na mlýnku (Indonésie od Jizby prý není tak konzervativní, jak je pro tento region obvyklé, avšak vyjádření, že baristce káva chutná, mi přijde jako velmi vágní), odešel jsem.

Osobně jsem proti tomu, aby psi byli součástí kavárenského nebo festivalového prostředí a před pár měsíci mě šokovalo, že kino Art umožnilo čtyřnohým chlupáčům pobyt v sále během představení za předpokladu, že se budou chovat tiše. Z tohoto důvodu biograf ignoruji, protože opravdu nechci, aby mé soustředění u Bergmana či jiného filmu narušovalo vrnění, kňučení, pobíhání nebo jen zápach zvířete.

Otravných maličkostí bylo a je pochopitelně víc. K nejpřednějším patří víčková směrnice, která vstoupila v platnost 1. července. Když jsem před zhruba osmi měsíci poprvé narazil na tento nesmysl u čerstvého mléka z Alberta, myslel jsem, že se jedná o výrobní vadu. Velmi záhy se však ukázalo, že jde o nařízení a každý, kdo jen párkrát denně otevře mléko nebo petku s vodou, má dotyčného řešení jistě plné zuby. A tenhle komentář mé pocity perfektně vystihuje.

A ještě jedna iritující věc. Není nic horšího, než když avizovaná změna k lepšímu přinese výrazné snížení uživatelského komfortu. A přesně to se stalo se čtvrtkilovými sáčky Rebelbean, které jdou od změny designu a zatemnění senzorického popisu otevírat hůře a hůře.

V okamžiku, kdy Vám za život projdou rukama stovky a možná už nižší tisíce kávových pytlíků, víte, že chyba nebude nejspíš na Vaší straně a musím říct, že při otevírání právě dopíjené Etiopie to bylo čiré utrpení. Tam, kde obvykle stačí lehké a ladné odtrhnutí, je u nového designu a jiného materiálu (jak mi řekli v pražírně, kde jsem si telefonicky postěžoval) problém. Samozřejmě mi chlapec na drátě tvrdil, že jsem první, kdo tyto potíže zaznamenal (jak jinak, že?), ale přislíbil, že se na to podívají.

Co se týče kavárenských realit, asi nejviditelnějším uzavřením měsíce se stali Meat Vandals vedle Jakubáku, kteří oznámili konec 12. 7. a naposledy nabídli zákazníkům možnost návštěvy o den později. Tomu se říká superrychlé uzavření, protože je dobrým zvykem dojet alespoň měsíc nebo týden. Potvrzuje to ovšem skepsi vůči danému místu a budu bedlivě sledovat, jak si povede druhá verze Jizby i odštěpek pražských The Miners.

V místě bývalé a publicitou neoplývající kavárny Charisma o pár metrů dál se už pilně kutá a i letitá hospoda Tenkrát na Západě má nové nájemce a já se na obě místa v patřičný čas zastavím.

Solárium Stay Natural v OC Letmo upravilo provozní dobu a hlavně se zbavilo kavárenské části; dole pod eskalátory se po dokončených opravách chystá další místo s kávovarem. (Aktualizace 7. 8. 2024 v 9.03: jedná se o Trdlocafe, které bylo přesunuto z prostor u Alberta.) Jiné spojení espressa, cappuccina a umělých slunečních paprsků otevřelo v pasáži Boby Centra a podle interních informací jde o počin bývalého hosta jednoho z nejstarších brněnských podniků. Na extrémně neatraktivním místě, kde zavřelo několik kaváren!

Když jdete kolem, letmo nakouknete dovnitř a znuděné slečně na mobilu nestojíte ani za pozdrav...

Po pouhých několika měsících skončilo Mellow Brno v pasáži OC Rozkvět a jistý čtenář, který měl s nimi něco do činění, jistě nebude překvapen. :-) Dottore del Caffe spustilo avizovaný truck ve Schreberových zahrádkách a ceny má stejně absurdní jako na pobočce OC Max v Bystrci. 25. července skončil Stella Kšeft v prostorách bývalého a menšího Martináka v Alfa Pasáži a blíže neurčenou letní dovolenou si na dveře vyvěsili v sesterském provozu Kšeft Schnitzel & Bier. To nevěstí nic dobrého...

Slevovou akci na venkovním áčku rozjeli pánové z Poslechu (všechny drinky do 19.00 za 99 Kč) a SugarLife STORE naproti Momentě, který vídám vždycky prázdný, nabízel na venkovní ceduli po dva dny v týdnu bonusovou makronku zdarma.

Pouhý měsíc po otevření se pokusili vykrást Coffee Stop na Halasáku. Jak mi řekl provozovatel, kterého jsem včera navečer potkal na cestě do Alberta s mlékem v ruce, dveře sice vypáčili, ale naštěstí nic nezcizili. Oranžové pásky Policie ČR, kterých si dopoledne všiml a reportoval pozorný čtenář, tak už byly pryč. Říkal jsem, že tohle místo bohužel láká méně příjemné existence...

[pepikhipik]

Jitka Štěrbová: Zapomenutý sklář a přírodovědec II

Mám radost z obří odezvy na první vlákno, tak pojďme pokračovat.

Začneme tentokrát na jiném kontinentu. Koncem 19. století přemýšlel harvardský profesor botaniky G. L. Goodale, jak by studentům nejlépe prezentoval rostliny. Herbáře bledly a stejně jako kresby byly ploché.

Modely z vosku nebo papírmaše zase postrádaly detaily. Když uviděl u kolegů modely mořských bezobratlých od Blaschkových, napadlo ho, že to je to pravé i pro něj. Vyrazil do Drážďan. Jak si umíte představit, otec se synem se do neznámých vod vrhat nechtěli.

Byznys s bezobratlými jim šlapal výborně. Goodale se ale nenechal odbýt a tak vyrobili několik modelů rostlin. Ty byly poškozeny během celní kontroly, ale i polámané květiny nadchly studentku Mary Lee Ware a její matku Elizabeth. Bohaté mecenášky nabídly financování výroby dalších rostlin.

Díky jejich štědré podpoře přistoupili Blaschkovi na poloviční úvazek a po tři roky vyráběli rostliny i živočichy. V roce 1890 se rozhodli, že to tak dál nejde a podepsali desetiletý kontrakt výhradně na výrobu skleněných rostlin pro Harvardskou univerzitu.

Určitě vás napadlo, jak se tak křehké zboží posílalo přes oceán? Každý model byl připevněný drátky k pevnému kartonu, v kartonové krabici s rohy vyztuženými korkem. Krabice byla vyplněná hedvábným papírem. Jednotlivé krabice byly naskládany do dřevěné bedny a vystlané slámou.

Po předchozí zkušenosti je vybalovali zaměstnanci univerzity pod dohledem celníků a rozbitých bylo minimum. Kromě platu dostávali skláři i spousty studijního materiálu, knih, rostlin i zahraničních cest. Vše si důkladně kreslili a pozorovali pod lupou i mikroskopem.

Díky jejich vášni a zapálení vznikaly modely k nerozeznání podobné originálům. Rudolf v roce 1899 napsal: Na každé procházce je něco, co můžu pozorovat, člověk nikdy nepozná všechny přírodní krásy a nikdy není příliš starý na to, aby ho příroda neměla co naučit.

Po smrti Leopolda, pokračoval Rudolf sám. Pokračovatele neměl, jeho rodina zůstala bezdětná a skleněné květiny vyráběl až do své smrti. Celkem jich s otcem vyrobili víc než 4300!

Děkuju za čtení i sdílení. A posílám večerníček:

Autorka textu: Jitka Štěrbová

Skleněné modely rostlin ze sbírky Ware od Blaschky

Jedním z nejznámějších pokladů Harvardovy univerzity je mezinárodně uznávaná Blaschkova sbírka skleněných modelů rostlin, znám�� spíše jako "skleněné květiny". Tuto unikátní sbírku vytvořili Leopold (1822-1895) a Rudolf Blaschkovi (1857-1939), dvojice českých sklářských výtvarníků, otec a syn. Během padesáti let, od roku 1886 do roku 1936, Blaschkovi vyrobili 4300 skleněných modelů, které představují 780 druhů rostlin.

Galerie Skleněné květy prošla v roce 2016 historickou rekonstrukcí, která představila přestavěné původní historické dřevěné a skleněné vitríny, nové moderní osvětlení a důmyslné konzervační systémy. Nově uspořádané prostory galerie a vědecký výklad ukazují trvalý vědecký význam sbírky a obohacují zážitek návštěvníků z modelů.

Výstava Z rukou tvůrců zkoumá, co je třeba k výrobě i konzervaci modelu, a zkoumá přetrvávající záhady obklopující výrobu skleněných květů - přísně střežená tajemství, která může odhalit pouze moderní technologie.

[iamalmostsoulless]

láska

la la la láska je ako izolačná páska ako izolepa - Mucha (Nána, 2016)

[lenkolaf]

Andy lepí, já maluju #herbář #herbarium https://www.instagram.com/p/CEedD1Ond_JO7ezfpQvFfSGRkmTeRwXX_iIGAc0/?igshid=4yk3vlelco5g

[secondary-burial]

Herbalism series, part 1: Rosehip

Rosa Canina

Gender: Feminine

Element: Water

Planetary Ruler: Venus or Moon

Zodiac Sign: Pisces

Deity: Hathor, Isis, Venus, Aphrodite

Scientific description

A charming, 1-3 meters (3-9 ft) tall bush with overhanging branches. All branches are covered in hooked thorns. Green, serrated leaves alternate and are oval and pointy. The bush blooms with sweet-smelling, soft pink flowers. The fruit, widely known as rosehip, varies in shape from egg-shaped to round and they are bright red.

It is native to Europe and some parts of Asia and North America.

Collecting

When: flowers from June to July, fruit from September to October, rosehips are best gathered after the first frost

What: flower and fruit, called rosehip

Where: deciduous forests and their edges, roadsides, hedgerows, brush

Medicinal Use

source of vitamins A, B, C, E, and K

flu prevention

boosts immunity and concentration, aids with springtime lethargy

aids in treating urinary tract and kidney diseases

The most common way to use rosehips is an infusion. Combine one teaspoon of hips per cup of water. Next, allow to steep in boiling water for 15 minutes, covered.

Magical Use

luck and prosperity spells

place underneath your pillow to banish nightmares

string together the hips with a needle and thread and wear to attract love to you

add to any healing charm for extra power

add crushed rosehips and rose petals to a ritual bath to release stress

Culinary Use

jams and jellies from both flowers and fruit, rosehip sauce (served with meat)

rosehip wine

Kitchen Witch Tips

Jams and jellies made from Rosa Canina should be used within a year, since they rapidly start losing their vitamin C content after that.

Rosehips should be dried as soon as possible, but the drying temperature should not exceed 60 °C (140 °F). Otherwise, they start to blacken and lose their medicinal value. If you’re drying the rosehips in an oven, always leave the oven door ajar or use the oven fan. A properly dried rosehip should turn dark red color and it should pop and crumble between your fingers.

Sources

https://lavendermoonapothecary.net/rose-hips-medical-and-magical-properties/

https://greenmanmeadows.com/using-rosehips-magic-witchcraft/

Bednářová, Jaroslava. Herbář, aneb, Od anděliky k žindavě. V Praze: Fortuna Libri, 2015. Print.

Němec, Radomír, Ivana Paukertová, and Martin Valášek. Divoký zelinář, aneb, Plané rostliny jako jídlo, koření i lék. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, příspěvková organizace, 2019. Print.

Dreyer, Eva-Maria, and Wolfgang Dreyer. Bylinky, plody a houby: jak je rozeznat, sbírat a jíst. [Líbeznice]: Víkend, 2010. Print.

[radoby-ikona]

Ach, žít tak jako ta borka z herbáře

[teresabeadle5]

2013-05-04 Paeonia russoi var. reverchonii - BG Teplice by Petr Beránek Via Flickr: Czech Republic - Paeonia russoi var. reverchonii - in Botanic Garden Teplice

[kritikycz]

Umění starých herbářů. Od renesance po 19. století s předmluvou od Chiary Nepiové

Chcete-li se nechat okouzlit velmi křehkou, něžnou krásou a i léty prověřenou moudrostí starých herbářů, určitě si nenechte mezi prsty proklouznout nádhernou publikaci „Umění starých herbářů. Od renesance po 19. století.“ s předmluvou od Chiary Nepiové. Po otevření tohoto těžkého a masivního průvodce budete doslova okouzleni úžasnými díly pětadvaceti autorů. Z jejich obrázků se vám bude doslova tajit dech. To, jak věrohodně…- Více na https://www.kritiky.cz/umeni-starych-herbaru-od-renesance-po-19-stoleti-s-predmluvou-od-chiary-nepiove/

[honziklaciofficial]

Sedmikrásky jsou vynikající v jarních salátech nebo jsou výborné proti bolesti hlavy. Stačí sezobnout pár čerstvých kvítků a je po bolení. Víc se dozvíte v novém Herbáři u mě na blogu. Odkaz najdete v biu. 🌱 😊 . . . #honziklaci #Herbář #sedmikrasky #czech #czechblog #bloggersre #mfluenc #photo #herb #herbal #blog #gayblog #bylinky #flower (v místě Czech Republic)

[kralovna-ne-stesti]

Dnes pociťuju vděčnost.

za spoustu malých, drobných a všedních věcí

za slunce a jasnou, blankytně modrou oblohu po celý dopoledne

za to, že můžu kdykoliv uprostřed dne ven, projít se, neptat se na dovolení, nečekat, až budu moct

za možnost se jen tak zastavit

že mám zrovna náladu a tak koukám na Herbář a píšu si recepty na domácí máslo a sýr

že mi přišel balíček, radost, dárek ode mě pro mě, který jsem si dlouho rozmýšlela kvůli ceně a ne-potřebnosti, a teď když jsem ho rozbalila, prostě jsem se rozplakala, jak je to krásný a jak mi to zahrálo na dlouho, možná dosud ztichlou strunu

že se rozpohybovala zakázka, že se vůbec někdo ozval, i když to asi stejně neklapne

že můj kvásek žije už od léta a já ho ráda krmím, i když to často vypadá, že neustále umírá a zase obžívá

za kvalitní sypaný čaje, který jsem nám dneska s absolutním nadšením koupila a udělala radost i jemu

za to, že celou cestu klábosil a klábosil a úplně se uvolnil a vyprávěl a vyprávěl

z desítek dalších drobností a všedností, nad kterými běžně mávám rukou nebo je přecházím bez povšimnutí úplně

Není to samozřejmost, tenhle stav, tohle uvědomování si, tohle žití přítomností a vděčností. Neumím se k tomu donutit, nastavit si to vědomě a cíleně. 0bčas to prostě přijde. Ale samo. A já to tak nechávám. Přicházet si samo. Dneska je zkrátka ten den. Nic jsem pro to speciálního neudělala, prostě jsem se tak probudila. A o to víc si to užívám a žiju a pociťuju a snažím se z toho načerpat síly a klid.

[papirkniha]

Jedlý herbář

Eva Múčková

2022