#Leopold Blaschek

[pepikhipik]

Jitka Štěrbová: Zapomenutý sklář a přírodovědec II

Mám radost z obří odezvy na první vlákno, tak pojďme pokračovat.

Začneme tentokrát na jiném kontinentu. Koncem 19. století přemýšlel harvardský profesor botaniky G. L. Goodale, jak by studentům nejlépe prezentoval rostliny. Herbáře bledly a stejně jako kresby byly ploché.

Modely z vosku nebo papírmaše zase postrádaly detaily. Když uviděl u kolegů modely mořských bezobratlých od Blaschkových, napadlo ho, že to je to pravé i pro něj. Vyrazil do Drážďan. Jak si umíte představit, otec se synem se do neznámých vod vrhat nechtěli.

Byznys s bezobratlými jim šlapal výborně. Goodale se ale nenechal odbýt a tak vyrobili několik modelů rostlin. Ty byly poškozeny během celní kontroly, ale i polámané květiny nadchly studentku Mary Lee Ware a její matku Elizabeth. Bohaté mecenášky nabídly financování výroby dalších rostlin.

Díky jejich štědré podpoře přistoupili Blaschkovi na poloviční úvazek a po tři roky vyráběli rostliny i živočichy. V roce 1890 se rozhodli, že to tak dál nejde a podepsali desetiletý kontrakt výhradně na výrobu skleněných rostlin pro Harvardskou univerzitu.

Určitě vás napadlo, jak se tak křehké zboží posílalo přes oceán? Každý model byl připevněný drátky k pevnému kartonu, v kartonové krabici s rohy vyztuženými korkem. Krabice byla vyplněná hedvábným papírem. Jednotlivé krabice byly naskládany do dřevěné bedny a vystlané slámou.

Po předchozí zkušenosti je vybalovali zaměstnanci univerzity pod dohledem celníků a rozbitých bylo minimum. Kromě platu dostávali skláři i spousty studijního materiálu, knih, rostlin i zahraničních cest. Vše si důkladně kreslili a pozorovali pod lupou i mikroskopem.

Díky jejich vášni a zapálení vznikaly modely k nerozeznání podobné originálům. Rudolf v roce 1899 napsal: Na každé procházce je něco, co můžu pozorovat, člověk nikdy nepozná všechny přírodní krásy a nikdy není příliš starý na to, aby ho příroda neměla co naučit.

Po smrti Leopolda, pokračoval Rudolf sám. Pokračovatele neměl, jeho rodina zůstala bezdětná a skleněné květiny vyráběl až do své smrti. Celkem jich s otcem vyrobili víc než 4300!

Děkuju za čtení i sdílení. A posílám večerníček:

Autorka textu: Jitka Štěrbová

Skleněné modely rostlin ze sbírky Ware od Blaschky

Jedním z nejznámějších pokladů Harvardovy univerzity je mezinárodně uznávaná Blaschkova sbírka skleněných modelů rostlin, známá spíše jako "skleněné květiny". Tuto unikátní sbírku vytvořili Leopold (1822-1895) a Rudolf Blaschkovi (1857-1939), dvojice českých sklářských výtvarníků, otec a syn. Během padesáti let, od roku 1886 do roku 1936, Blaschkovi vyrobili 4300 skleněných modelů, které představují 780 druhů rostlin.

Galerie Skleněné květy prošla v roce 2016 historickou rekonstrukcí, která představila přestavěné původní historické dřevěné a skleněné vitríny, nové moderní osvětlení a důmyslné konzervační systémy. Nově uspořádané prostory galerie a vědecký výklad ukazují trvalý vědecký význam sbírky a obohacují zážitek návštěvníků z modelů.

Výstava Z rukou tvůrců zkoumá, co je třeba k výrobě i konzervaci modelu, a zkoumá přetrvávající záhady obklopující výrobu skleněných květů - přísně střežená tajemství, která může odhalit pouze moderní technologie.