#dokořán

[garadinervi]

Italo Calvino, Balíček čtyř knih (Neviditelná města, tr. by Kateřina Vinšová, 2017; Když jedné zimní noci cestující, tr. by Jiří Pelán, 2017; Nesnadné idyly, tr. by Kateřina Vinšová, 2018; Nesnadné vzpomínky, tr. by by Jiří Pelán, and Alena Hartmanová, 2018), Dokořán, Praha, 2018 [Laboratorio Calvino, Sapienza Università di Roma, Roma]

[poblouznenedevce]

Prostoru k emocím

Nechám nám oceán

Z mé strany trýzeň a tma

Z tvé strany strohost a hra

Až přišlo na chvíli, kdy došlo mi sil

Ptáš se mě

Proč, že tak bezcitná jsi?

Utíkám, obracím se zády

Co ze sebe dala jsem

Tvá apatie rozbila na padrť

Teď když mi slzy tu roníš

Nebudu sklízet nic po nich

Prostoru dala jsem oceán

Vyprahlý nechals ho dokořán

[fortunetellersdilettante]

wú gǎnqíng ， sìchù lǚxíng duì wǒzìjǐ yǒu xìnxīn ， xiàn zàiduì tāyǒu xìnxīn dàn nǐzhàn zàinàli líwǒ zhème jìn jiùxiàng wèilái běnlái yīnggāi de nàyàng zài záhuòdiàn de guò dàoshàng hé jiēqū zhùzháiqū wǒjìde ， jì déhěn qīngchǔ dànshì rúguǒ wǒ wàngjì le ，nǐnéngshuōchūláima？ zàinǐ dìyīcì gōngjī de yīnyǐng xià wǒ zhìyí bìng huígù guòqù nǐshuō ，“bǎobèi， wǒmen bù tánlùn nàgè” xiàng yígè zhēnzhèngde guìzú fùhé duì fùhé ， lǎn yòu ānquán xiǎng líkāi tā ， xiǎng děngdài dāng chūzū chēmén chǎng kāishí wǒ jiǎzhuāng wǒhěn hàipà tōngguò wàimiàn de zhìfú hé shǒutào zhōngtíng mén de nǐbúshì shòuhàizhě ， dànwǒ yěbúshì huáiniàn lājī ， juéwàng shíjiān wǒkěyǐ bǎzhè guījiù yú māde tóufà huòzhě nǐ bàba chuānde yánsè dàn wǒzhīdào wǒ cónglái dōu bùgōngpíng nǐ yìzhí dōu hěnhǎo wú gǎnqíng ， sìchù lǚxíng duì wǒzìjǐ yǒu xìnxīn ， xiàn zàiduì tāyǒu xìnxīn nǐzhàn zàinàli líwǒ zhème jìn jiùxiàng wèilái běnlái yīnggāi de nàyàng zài záhuòdiàn de guò dàoshàng hé jiēqū zhùzháiqū wǒjìde ， jìde

wú gǎnqíng ， sìchù lǚxíng duì wǒzìjǐ yǒu xìnxīn ， xiàn zàiduì tāyǒu xìnxīn dàn nǐzhàn zàinàli líwǒ zhème jìn jiùxiàng wèilái běnlái yīnggāi de nàyàng zài záhuòdiàn de guò dàoshàng hé jiēqū zhùzháiqū wǒjìde ， jì déhěn qīngchǔ dànshì rúguǒ wǒ wàngjì le ，nǐnéngshuōchūláima？ zàinǐ dìyīcì gōngjī de yīnyǐng xià wǒ zhìyí bìng huígù guòqù nǐshuō ，“bǎobèi， wǒmen bù tánlùn nàgè” xiàng yígè zhēnzhèngde guìzú fùhé duì fùhé ， lǎn yòu ānquán xiǎng líkāi tā ， xiǎng děngdài dāng chūzū chēmén chǎng kāishí wǒ jiǎzhuāng wǒhěn hàipà tōngguò wàimiàn de zhìfú hé shǒutào zhōngtíng mén de nǐbúshì shòuhàizhě ， dànwǒ yěbúshì huáiniàn lājī ， juéwàng shíjiān wǒkěyǐ bǎzhè guījiù yú māde tóufà huòzhě nǐ bàba chuānde yánsè dàn wǒzhīdào wǒ cónglái dōu bùgōngpíng nǐ yìzhí dōu hěnhǎo wú gǎnqíng ， sìchù lǚxíng duì wǒzìjǐ yǒu xìnxīn ， xiàn zàiduì tāyǒu xìnxīn nǐzhàn zàinàli líwǒ zhème jìn jiùxiàng wèilái běnlái yīnggāi de nàyàng zài záhuòdiàn de guò dàoshàng hé jiēqū zhùzháiqū wǒjìde ， jìde

Nesentimentální, cestování po okolí Jsem si jistá sama sebou, teď už jsem si jistá Ale ty jsi tam stál tak blízko mě Jako by budoucnost měla být V uličkách obchodu s potravinami A bloky v centru města Pamatuji si, pamatuji si to dobře Ale kdybych zapomněl, mohl byste to říct? Ve stínu tvého prvního útoku Ptal jsem se a ohlížel se zpět Řekl jsi: "Zlato, o tom nemluvíme." Jako skutečný aristokrat Směs na sloučeninu, líný a bezpečný Chtěl jsem to opustit, chtěl jsem počkat Když byly dveře taxíku otevřeny dokořán Předstírala jsem, že jsem zděšená U uniformy a rukavic venku Brány do dvora Nejste oběť, ale já také ne Nostalgický po odpadcích, zoufalý po čase Mohla bych to svést na vlasy tvé matky Nebo barvy, které nosí tvůj otec Ale vím, že jsem nikdy nebyla fér Vždycky jsi byl v pohodě Nesentimentální, cestování po okolí Jsem si jistá sama sebou, teď už jsem si jistá Stál jsi tam tak blízko mě Jako by budoucnost měla být V uličkách obchodu s potravinami A bloky v centru města Vzpomínám, vzpomínám

Nesentimentalan, putuje okolo Sigurna u sebe, sigurna u to sada Ali ti si stajao tako blizu mene Kao što je budućnost trebala biti U prolazima trgovine I blokovi u gornjem dijelu grada Sjećam se, dobro se sjećam Ali da sam zaboravio, možete li reći? U sjeni vašeg prvog napada Ispitivao sam i osvrnuo se unatrag Rekao si: "Dušo, mi ne govorimo o tome" Kao pravi aristokrat Spoj u spoj, lijen i siguran Htio sam ga ostaviti, htio sam čekati Kad su vrata taksija bila širom otvorena Pretvarao sam se da sam užasnut Po uniformi i rukavicama izvana Dvorišnih vrata Ti nisi žrtva, ali nisam ni ja Nostalgičan za smećem, očajnički za vremenom Mogao bih za to okriviti kosu tvoje majke Ili boje koje nosi tvoj otac Ali znam da nikada nisam bio pošten Uvijek si bio u redu Nesentimentalno, putuje okolo Sigurna u sebe, sigurna u to sada Stajao si tako blizu mene Kao što je budućnost trebala biti U prolazima trgovine I blokovi u gornjem dijelu grada Sjećam se, sjećam se

無感情，四處旅行 對我自己有信心，現在對它有信心 但你站在那裡離我這麼近 就像未來本來應該的那樣 在雜貨店的過道上 和街區住宅區 我記得，記得很清楚 但是如果我忘記了，你能說出來嗎？ 在你第一次攻擊的陰影下 我質疑並回顧過去 你說，“寶貝，我們不談論那個” 像一個真正的貴族 復合對複合，懶又安全 想離開它，想等待 當計程車門敞開時 我假裝我很害怕 通過外面的制服和手套 中庭門的 你不是受害者，但我也不是 懷念垃圾，絕望時間 我可以把這歸咎於媽的頭髮 或者你爸爸穿的顏色 但我知道我從來都不公平 你一��都很好 無感情，四處旅行 對我自己有信心，現在對它有信心 你站在那裡離我這麼近 就像未來本來應該的那樣 在雜貨店的過道上 和街區住宅區 我記得，記得

无感情，四处旅行 对我自己有信心，现在对它有信心 但你站在那里离我这么近 就像未来本来应该的那样 在杂货店的过道上 和街区住宅区 我记得，记得很清楚 但是如果我忘记了，你能说出来吗？ 在你第一次攻击的阴影下 我质疑并回顾过去 你说，“宝贝，我们不谈论那个” 像一个真正的贵族 复合对复合，懒又安全 想离开它，想等待 当出租车门敞开时 我假装我很害怕 通过外面的制服和手套 中庭门的 你不是受害者，但我也不是 怀念垃圾，绝望时间 我可以把这归咎于妈的头发 或者你爸爸穿的颜色 但我知道我从来都不公平 你一直都很好 无感情，四处旅行 对我自己有信心，现在对它有信心 你站在那里离我这么近 就像未来本来应该的那样 在杂货店的过道上 和街区住宅区 我记得，记得

无情四旅 于我有信,于今有信 但你站在那里离我这样近 如来世固然 在杂货店过道 和街区住宅区 余记之,记甚悉 然吾忘之,子能言乎? 在你一击阴影下 余质疑而顾之 你道,宝贝,我们不道那个。 如真贵人 复合对复合,懒复安且安 欲去之,欲待之 当出租车门开时 余佯为余惧 外制手套 中庭门者 汝非受害者,吾亦非也 怀我,绝望时 我可以归咎于母发 或汝颜色 然吾知吾未尝不平也 汝素善 无情四旅 于我有信,于今有信 你立在那里近我 如来世固然 在杂货店过道 和街区住宅区 余记之,记之

अभावुक, आसपास के यात्रा करत हावयं। खुद ल जरूर, अब पक्का होगे हावय। फेर तको उहां मोर अतका करीब खड़े रिहिस। जइसे भविष्य होना रीहिस हे। किराना के गलियारा म तको होवत हाबे। अउ विकासखंड उपनगर मन ल घलो सामिल करे गेहे। मोला सुरता हावय, अच्छा ले सुरता हावय। फेर अगर मैं भुला जाथे, त बता सकथे? अपन पहिली हमला के छाया म ए मउका म पूछताछ करके पाछु देखत रीहिस हे। तभो ले किहिन के बबुआ हम ओकर बात नइ करत हावन। जइसे एक असली अभिजात वर्ग होही। यौगिक ले यौगिक, आलसी अउ सुरक्षितअंजोर.रायपुर। छोड़ना चाहत रिहिस, इंतजार करना चाहत रिहिस। जब टैक्सी के दरवाजा चौड़ा खुले रिहिस। भयभीत होए के नाटक करिन। बाहिर वर्दी अउ दस्ताना ले आंगन गेट के तभो ले पीड़ित नइ हव, फेर न म हवय । कूड़ा बर नास्तिक, समय बर बेताबअंजोर.रायपुर। एखर दोष तुँहर मां के बाल उपर दे सकथे। या फेर जउन रंग तुँहर पिता पहिनथे। फेर मोला पता हावय के मैं कभू निष्पक्ष नइ रिहिस। तभो ले हमेसा ठीक रिहीस । अभावुक, आसपास के यात्रा करत हावयं। खुद ल जरूर, अब पक्का होगे हावय। तको उहां मोर अतका करीब खड़े रिहिस। जइसे भविष्य होना रीहिस हे। किराना के गलियारा म तको होवत हाबे। अउ विकासखंड उपनगर मन ल घलो सामिल करे गेहे। ए मउका म ओमन ल सुरता हे, सुरता राखे जाही ।

Sense sentimentalisme, viatjant Segur de mi mateix, segur d'això ara Però estaves allà tan a prop meu Com se suposava que havia de ser el futur Als passadissos de la botiga de queviures I els blocs de la part alta de la ciutat Ho recordo, ho recordo bé Però si ho hagués oblidat, ho podríeu dir? A l'ombra del teu primer atac Estava qüestionant i mirant enrere Vas dir: "Nena, no parlem d'això" Com un autèntic aristòcrata Compost a compost, mandrós i segur Volia deixar-lo, volia esperar Quan la porta del taxi estava oberta de bat a bat Vaig fingir que estava horroritzat Per l'uniforme i els guants de fora De la porta del pati Tu no ets una víctima, però jo tampoc Nostàlgic de les escombraries, desesperat pel temps Podria culpar-ho als cabells de la teva mare O els colors que porta el teu pare Però sé que mai vaig ser just Sempre vas estar bé Sense sentimentalisme, viatjant Segur de mi mateix, segur d'això ara Estaves allà tan a prop meu Com se suposava que havia de ser el futur Als passadissos de la botiga de queviures I els blocs de la part alta de la ciutat Recordo, recordo

[dobretane]

Vpis 3 - Devianti a Toluen

(24.9.) Blog začínám psát v deset večer po dni, kdy jsme nastřádali přes dvacet osm tisíc kroků, i když to úplně nebyla naše volba, no bylo to výživný a hlavně krásný… Spalo se prima, okna dokořán na hlavní náměstí, přesto byl klid. Sice jedna pružina mi vrtala do zad, nicméně více jak devíti hodinám spánku se jí zabránit nepodařilo. Na snídani jsme sami a na sladkém pečivu a bagetě s marmeládama jsme si velmi pochutnali, to Francouzi umí. Matěj zcela mimoděk zase barevně ladí s okolím.

Dáme si věci do auta, ale den začneme trekem ještě tady v okolí Le Faouët, kde má Matěj v merku jeden kostel. Vyrážíme z hotelu přes náměstí, teď už to tu trochu žije, například je otevřena hospoda, která sídlí v budově bývalého kostela (aspoň to tak vypadá). Městečko není velký a záhy jsme venku a vnořujeme se do lesa. Matěj identifikuje kytičky i stromy, tenhle les se nám děsně líbí, je to tu takový to vlhký voňavý, zelený, veliký.

Jdeme po modrý, což je značeno i jako svatojakubská dálková trasa do Santiaga a potkáme tu lidi s krosnama. Jdeme pořád do kopce, takže se nám plíce pěkně protahujou a snídaně se dobře tráví. Když se přehoupneme přes vrcholek, vidíme bílou kapličku, už to se nám líbí, jak visí nad mlžným údolím. Když přijdeme blíž, tak se ještě vpravo otevře pod skalou výhled na celej kostel, jo takže to je on! To místo je neuvěřitelný.

Je po dešti, v lese se válí mlha, je tu ticho, bez lidí, úplně magično. Kostel Svatý Barbory (Chapelle Sainte-Barbe) je otevřenej, tak si ho prolezeme, to okolí je pro mě ale asi záživnější. Kostel je v prudkým svahu, takže když pokračujeme dál a klesáme do údolí k řece, tak odtud je ten pohled na něj snad ještě víc fascinující.

To jsou podle mě ty místa, co můžeš vidět na fotkách, ale pokud sem nedojdeš, a ještě navíc v takovým počasí, tak si to zkrátka nedovedeš představit… Za dalšího půl kilometru po kamenný stezce dojdeme k fontánce, odkud pokračujeme k řece a snad při každým kroku se rozplýváme nad krásou toho lesa.

Jdeme podél proudu zpět do vsi, když si všimneme, že od hlavního koryta se oddělil potok s písečným dnem. No a to nás samozřejmě naláká si zchladit nohy, je to úplně terapie.

Tu už se občas někdo zjeví, minou nás dva běžci a pán s pejskem, takže na místní poměry to tu žije… Po hodině a půl chůze sedáme do auta a z Le Faouët míříme zpět k oceánu, Matěj vybral pláže u La Torche, což je něco přes hodinu příjemný jízdy okrskama. V jeden moment chvíli před náma na silnici jede něco, co vypadá jak samohybnej vysavač, ale bliká to a uhání dál. 

Když to konečně předjedeme, tak je vidět, že uvnitř sedí pán a normálně to řídí jak nějaký vozítko. No to jsme nikdy neviděli, vždyť to nemá ani značku, jak to může na silnice? V La Torche jsou obě creperie ještě zavřený, tak si bereme svačinku a z poloplnýho parkoviště vyrážíme k moři. Já jak jsem to nechystal, tak vůbec nevím, co čekat, takže když přejdeme první duny a otevře se nám výhled na megapláž, tak dost koukám, zas nová tvář Bretaně!

Z výběžku u La Torche, po kterým jdeme, je vidět moře a široký pláže na obě strany, my si najdeme místo k sezení a svačince (a s výhledem na surfaře v neoprénech, který tu brázdí vlny, dalekohled se hodí).

Výběžek obejdeme, Matěj se kochá ptáčky, jsou tu i bunkry, není divu, že je to tu turistický. Zpět u auta využijeme záchod (ty tak čistý nebyly a hlavně bez mýdla, ještě že mám po ruce svoje) a když se chystáme k odjezdu, zaujme nás jeden převlíkající se surfař, normálně takhle veřejně se tam promenoval bez neoprénu. Mně se ho vyfotit nepovedlo, zato Matějovi jo, prej by si nechal říct. 

Pokračujeme ve spanilé plážové jízdě k Pointe du Raz, jednomu z nejzápadnějších bodů Bretaně. Navigaci bereme s rezervou a volíme spíš menší silničky, ať to máme zábavnější. Dostaneme se ale ke značce o práci na silnici, že je prý za kilometr “barré” a že musíme “deviation”. Deviantní jsme, říkáme si, tak tam vjedem, jestli to není jen takovej ten trik jejich, ale je fakt zavřená, tak se pak kousek vracíme, ale pokračujeme na západ. Díky deviantní zajížďce ale objevíme krásnou kalvárii, podle popisku nějakou vzácnou a detaily ví Matěj :-) (Ví nejen detaily, ale i že je to kalvárie, já tomu vytrvale říkám kavalérie, znalec, viď, no ale aspoň jsem se něco naučil!)

Pointe du Raz je asi zatím naše nejturističtější místo, směřujou k tomu šipky ze široka daleka, je tu velký parkoviště (první naše placený) a hafo aut. Jsou tu ale díky tomu i restaurace, vlastně celkem vkusně udělaný, kde si tedy dáme obídek, konečně vyzkoušíme creperie (oba si dáme slanou variantu) a taky ochutnáme místní cider, kterej z nějakýho důvodu servírujou s hrníčky.

No slupnme to jako malinu, já to zapiju banánovo-kiwiovým sirupem (mňam) a vydáváme se na asi čtyřkilometrovej trek kolem mysu. Vydáváme se míň turistickou trasou, takže se davům vyhneme, což nám zážitek umocňuje. Jsme překvapený, jak jsou ty útesy bretaňský vlastně vysoký.

A ty podzimní rezavý kapradiny to barevně hezky umocňujou, plus počasí nám přeje, mělo sice pršet (zase), ale je slunečno. Samotná špice mysu a maják jsou trochu zalidněný, ale tu se moc nezdržujeme. Úzká stezka vede svahem nad útesy, až si říkáme, že když tu někdo uklouzne… (mys v dáli za mnou).

Cestou pozorujeme ptáčky, potkáme ještěrku, mineme malej přístav s gumovým člunem, a než dojdeme zpět k autu, je nám docela teploučko, až si Matěj říká, že si taky měl vzít šortky (vnutil jsem mu aspoň kšiltovku, ať se tu nesmaží na tom slunci, byť se poctivě mažeme padesátkou.) Tak to by z těch davových turistických cílů stačilo, vyrážíme zpět na východ k našemu dnešnímu ubytku, ale máme do sedmi (nejpozdější checkin) čas, tak ještě děláme odúbočky a to se nám tedy moc povedlo. První je pláž je Pors Theleon, kterou si pro zjednodušení překřtíme na Toluen. Matěj ji měl z dob prvních rešerší označnou, ale nebylo zřejmý, zda se nám povede se tu zastavit, no tak to zkusme. Je to kousek od hlavní silnice takovou úzkou cestou a když sem dojedeme, nechceme věřit svým očím. Nádherná pláž mezi útesy, na který jsme úplně sami!

Sundaváme boty a peeling a objevování zviřátek, našli jsme tu hvězdice, mořskou ježovku, spoustu mušlí, některý živý a přisátý na kameny, úplný umění.

Radostně jsme si tu hopskali, objevovali zákoutí pláže, slunili se, hele to byla paráda… Voda nám tedy přišla celkem ledová, takže jsme celkem koukali, když po nás tedy přijeli nějací turisti, který se svlíkli do plavek a šli do vody. Myslím, že to přežili, ale nečekali jsme až do konce a svištíme dál. U vesničky Penharn je další pláž a Matěj se ptá, jestli tam chceme zajet. No jasně že chceme! Další takovou prima úzkou silničkou, kam se vejdeme jenom my, sjíždíme k moři, respektive tam, kam se dá dojet. Když asfaltka končí, zastavujeme, Matěj tady kouká tak šibalsky.

V mapách pláž sice vyznačena je, ale nemá jméno, tak se Matěje později ptám, jak na ni přišel, načež mi pověděl, že netuší a že si ji asi spletl s jinou. Čili jsme zde zcela náhodně, to mám nejradši! A helejte, tohle bretaňský pobřeží je zas jiný, oblý útesy, tyrkysový moře a dokonalá plážička, kde není ani noha.

No tak to je teda pecka… (A na mapy.cz neměla fotku, už ji tam nahrávám :) Až dolů k pláži nejdeme, přece jen jsme už maličko ucaprtaný, tak míříme k hotelu. Ono nám to ale nedá a pořád někam odbočujeme, road trip jak má být! Další je plážička u Pors-Péron, před nímž nás čekala ještě jedna zajímavost, dolmen! Tentokrát se k němu dá dojít a já jak jsem rozvrkočenej, tak ho hned zkouším.

Ale vylézt se na něj nedá, říkám, to je moc vysoko, čímž Matěje vyhecuju a hele ho, modela.

Nebojte, tohle nebyla žádná památka chráněná, ale kameny v přírodě, nic jsme neporušili :) Samotná pláž je sice hezká, ale už jsme dneska zhejčkaný a navíc jsou tu dva rybáři, tak zatímco Matěj hledá hvězdice, já si jen poležím v písku.

Odtud už jsme v ubytku ve městě Douranenez raz dva, ukáže se, že to je byt v soukromém domě, vítají nás milí manželé a uvedou nás do pokoje, teda vlastně bytu. Kromě ložnice (s jednou postelí a jednou dekou, druhou prý nemají) máme i obývák, je tu extrémně čisto a celkem útulno. Paní nám vysvětlila, že centrum s restauracemi a obchody je daleko (40 minut chůze), což bereme jako výzvu a vydáváme se na nákup večeře. Náš dům v předměstí Le Ris Izella je na týhle pláži, uáh.

Cesta do centra je chvíli po ulici, ale pak značenou stezkou lesem nad útesy a ta je teda taky moc pěkná, lesy Bretaň umí.

Po půl hodině jsme nad městem a výhledy jsou fajné i zde. 

Historický městečko je celkem malebný, s lidma, asi ne tolik s turistama, docela hodně prázdných domů. Chvilku se procházíme, ale už začínaj docházet síly, tak jdeme do Carrefouru pro dobroty. Já už jsem pak odpadlej, tak checkuju, zda by se nedalo jet zpět Uberem a vida, ten tu funguje. Tak ho objednám, ale asi zas tak tu nefunguje, protože ani po deseti minutách nám žádný řidič nepotvrdí. Nezbývá tedy než se vydat dom pěšky, je to něco lehce přes tři kilometry, to už je dneska jako nic. No těch 28 tisíc kroků (a přes 21 km) v nohách cejtíme. Ale uteklo nám to jako voda, zdrbli jsme kdekoho a doma si odměnu dáváme místní bretaňskou (z Brestu!) zmrzku, byla výborná. Já vanilka, Matěj slanej karamel.

Pak večeřinka u zpráv z domova (koukáme na tu pirátskou melu), sprcha a šup třídit fotky a psát blogy. Matěj říká, že jsme stejně jeblý, místo si večer otevřít láhev vína a flákat se, sedíme u počítačů :) Pak se zasmějeme a říkáme si, že to stejně děláme nejlíp a že nás to baví. No a to by pro dnešek bylo vše! Já jsem zvědav, jak se vyspíme pod tou jednou dekou a trochu tuším, že si ze mě Matěj ve svým blogu utahuje. Tak já si ho jdu přečíst. Dobrou noc od Atlantiku!

[0x616-blog]

Pozdněkapitalistická kultura každý sám svého štěstí ABSOLUTNÍ strůjce mi nedělá dobře, nejen to, pod tíhou této kultury se stabilním tempem propadám do jakéhosi bahna, každý rok je to horší, imposter syndrom, který mi každý den vtlouká do hlavy podceňování a jakousi sebenenávist, pramení z toho, že se nevejdu do "té správné" společenské role, vejít se do ní nedokážu, ani nechci. Celá kultura prodeje sebe sama - udělej ze sebe produkt a nabízej se dál - mi přijde naprosto zvrácená a ohyzdná, při čtení linkedin profilů mých bývalých kamarádů se mi zvedá žaludek a začne se mi točit hlava. Nejsem "lidský zdroj", ani produkt, nebo další údaj v tabulce. Ale to mne ani tak nevytáčí, odmala jsem byl ultralevičák, prostě mi to tak přišlo správné a tyto názory ke mne prostě patří, takže jsem měl dost času se nad tímhle nasírat, dokonce i ten propad do bahna ke mne patří, vždyť je naprosto konzistentní s tím, co celý život hlásám. To co mě skutečně štve je to, že si výše uvedené skutečnosti neuvědomují i další lidé kolem, nesnažím se ani tak na sílu agitovat (ale taky to mám rád), jako spíš posunout člověka správným směrem, mnoho lidí má však radši oči dokořán zavřené a utápí svůj rEvOlUčNí (intelektuální) potenciál v alkoholu etc. Nechci být nějaký straight edge moralista ale ve finále mi to přijde jako jedno z pozlátek, co ruling class a celkově tento systém používají na kontrolu davu. * Zapatisti to maj vymyšlený nejlíp a nedivím se jim. Já bych však přeci jen všechny drogy zlegalizoval. Místo pozlátek tyranů a symbolů útlaku (Kokain v Kolumbii etc.) prostředky k osvobození mysli, prostředky ke zdokonalení sebe sama, prostředky k lásce.

Tady pár barzz, když už jsem nakousl ty lidi, kterym je vše u prdele(nedivim se jim, ale to přesně Kolos chce):

Drábové statusu quo si můžou promnout prsty / osvícení se nekoná chceme žít v nevědomosti

Nebo ještě lépe:

přelejzáme hordy rukou co se sápou z jámy ven / na provázku bankovka a v srdci jenom led / nic neni lepší než deset piv a krvavej steak / nemyslíme na zejtřek stejně brzo vyhynem

Ale hlavní je nepropadat špatné náladě, co hůř, depresi! To je to co chtějí a tomu musíme zabránit. Změna je možná

#SPREADTHEWORD

POZNÁMKA K HVĚZDIČCE: * V tom hrají samozřejmě roli nejen drogy, ale i aplikace typu tiktok nadesignované odpoutat naši pozornost od důležitého. apod. Chtějí nás co nejvíce způsoby co nejvíce spoutat. My se nesmíme nechat.

[genderfluidfish]

Tak děti, zahrajeme si teď takovou moc moc zábavnou hru, jmenuje se Nachlazení nebo kovid?

[mu-mumie]

Jelen a ptáci

Hypnoticky řvací

Lesní rádio

:')))

Tvoříjen #2 od @kitikara!

[ID: realistocká kresba uhlem. Jelen v říji je vyobrazen v záklonu, od hrudi nahoru, a má papulu otevřenou směrem k pozorovateli. Na jeho hřbetě a mohutném paroží sedí tři zpěvní ptáci se zobáčky dokořán. Všichni s gustem tak vřískají do okolí, że vytvářejí viditelné zvukové vlny.]

[kocourmokroocko]

Vrátila se éra vtipů ze sovětský okupace jako coping mechanismus, tak se taky přidám.

Posraně brzo ráno, osamělý rybář drkotá zuby u břehu řeky a čeká, jestli nějaká zabere. Najednou se jeho prut ohne vejpůl a vlasec napne k prasknutí. Rybář se prutu okamžitě chopí a začne navíjet. Po mocném zápasu jeho kořist konečně prorazí hladinu — je to zlatá ryba. Líně se houpe nad vodou, v jednom koutku huby háček, v druhém vajgl. Rybář v úžasu zírá na rybu. Ryba apaticky zírá zpátky.

"Tak jo, hele," prolomí ryba s povzdechem hrobové ticho. "Nebudem to zdržovat. Já sem vole sovětská zlatá rybička, zdarec-"

"Dobrý den," hlesne stále šokovaný rybář.

"-a splnim ti tvoje jedno blbý přání a pudem voba domu. Zazvonil zvonec, pohádky konec, bim bam. Jasný?"

Rybář se konečně oklepe z úžasu. Chvíli mu trvá, než si v hlavě zrekapituluje, co ryba právě řekla, ale když je hotov, zarazí se: "Počkej. Počkejpočkejpočkej. Moment, madam. Já, é, já jako neto, ne abych byl drzej-"

"Dals mi v pondělí ráno hák do huby, kreténe-"

"-promiň- ALE. Ale nemaj to bejt... jakože, slyšel sem ty pohádky. Nemaj ty přání bejt. Víš jako. Tři???"

Rybička si znaveně ploutví promne dokořán otevřené oko. Tohle bude dlouhý den. "Heleďse, madam," procedí unaveně skrz zuby, které nemá, "já sem sovětská zlatá rybička a na tydle kapitalistický vejmysly ti zvysoka seru. Splnim ti JEDNO přání, a ty budeš RÁD, a esli ne, tak se namíchnu a vylezu za tebou na břeh, a to nechceš, protože já sem sovětská zlatá rybička a mám už všechno v hajzlu. Naval přání nebo vypal."

"Dobře dobře dobře!", zvedne rybář ruce ve smířlivém gestu. "Pardon! Dej mi chvilku, dej mi chvilku..." mumlá překotně a usilovně přemýšlí, co by si mohl přát. Vše se mu zdá moc málo, moc riskantní nebo moc pomíjivé. Rybička dohulí vajgla a netečně ho odplivne do řeky. Odnikud se jí v hubě okamžitě objeví nový, opět skoro dokouřený. Rybář se raději neptá.

"Dobře!", zvolá konečně rybář. "Mám to! Poslyš, víš jak je ta. Ta válka, no, ta studená, mezi SSSR a USA? Hele, myslíš ty, že by bylo možný, aby, no, nebyla?"

Rybička si extrémně dlouze povzdechne. "Ty vole," procedí, "já jsem sovětská zlatá rybička. Já jako nevim, co sis myslel, ale todle je na mě STRAŠNĚ těžký, a je pondělí ráno, a neměla sem kafe, a nikdo nemá kafe, protože výpadky zásob, a esli mě budeš ještě chvíli srát-"

"DOBŘE DOBŘE DOBŘE," volá zpocený rybář. "Dobrý! Chápu! Promiň! Tak... tak... tak tohle! Já mám auto-"

"Snobskej hajzle."

"-mám auto, a vono je... no... ŠPATNÝ. A já bych chtěl, aby bylo. Lepší. Žere děsně benzinu, je pomalý, furt se rozbíjí a to ani neni tak starý, rachotí jak debil a sotva se v něm dokodrcám do práce. Myslíš, že bys ho mohla, to, vylepšit?"

Rybička si mne oběma ploutvemi spánky. "A-vrak-a-da-vrak, ó mocný. Jaký auto řídíš?"

"Moskvič 2140."

Rybička se ve své činnosti mnutí spánků zarazí. Chvíli je ticho.

"Ty vole, heleď..." zamumlá po chvíli. Z jejího hlasu je slyšet naprostá poraženost. Podívá se rybáři do očí a v jejím pohledu zví pomalý nákrok k duchovní smrti.

"Co tys to předtim mlel s tou studenou válkou?"

[weterali]

First Line

List the first lines of your last 20 stories. See if there are any patterns and choose your favorite opening line!

1. MAIN SQUEEZE - Mafia II (Video Game)

“–unless it’s something really urgent, and this one is, boys and girls.”

2. A JINX - Mafia II

Turned out, he was too pissed to fade off peacefully. 

3. DOHODA - Mafia II 

Vito s ním po celou cestu nepromluvil. 

4. ZA OPONOU - Kingdom Come: Deliverance (Video Game)

Měl takové tušení, že něco není úplně v pořádku. 

5. FATA VIAM INVENIENT - Thor (Movie)

„Ne.“

6. IN VINO VERITAS - Kingdom Come: Deliverance

Anne had found not only a father to her child and a husband for herself, a man to take care of the family.

7. F PŘÍPADĚ KATASTROFI - Kingdom Come: Deliverance

VE JMÉNU BOŽÍM AMEN

a f případě přenešťastné nehody, která by vyůstila v mou smrt, ať uš mečem nebo nemocí, pádem, nárazem, utopením, nabodnutím, ůderem blesku, ušlapáním dobydčími kopyty, udušením polífkou, nebo jinou nepředvýdanou pohromou,

já, Jindřich ze Skalice, pješák z Ratajské posátky – píšu tuto svou závjeť takto:

8. CENA PŘÁTELSTVÍ - Mafia I

„Tommy! Co ty tady!“ přivítal ho vrátný Kyle jako svého bratra.

9. VYKOUPENÍ - Mafia I

V ten moment, kdy zachytil Vinnieho pohled, věděl, že je v prdeli.

10. REDEMPTION - Mafia I

The moment he caught Vinnie’s sight on him, he knew he was fucked.

11. THE LUCKIEST MAN ALIVE - Red Dead Redemption II (Video Game)

Hosea didn’t have to come to him and blackmail him to track that stupid idiot down.

12. BUONA FORTUNA - Mafia I

Ukazováčkem zajel za límec a zatahal za něj.

13. DO TŘETICE - Mafia I

„Koukej se na cestu,“ pleskla ho Sára po ruce, během posledních deseti minut už potřetí.

14. BĚŽNÁ RUTINA - Mafia I 

Možná se krapet přecenil.

15. BEHIND THE CURTAIN - Kingdom Come: Deliverance

He couldn’t help but feel restless tonight as if something was wrong, something was about to happen.

16. FAIR PLAY - Mafia I

Sykl bolestí, když mu na do krve odřené ruce vyplivl kohoutek proud horké vody.

17. RODINA - Mafia I

Na to, jak dovedl být paranoidní, se dvakrát nerozpakoval, než dokořán otevřel dveře.

18. THOSE WHO LIVE BY THE SWORD - Kingdom Come: Deliverance

She came to Rattay with a dog on her heels, a sword lying on the seat next to her, with a letter tangled in a cloth and half-dead man in the cart.

19. KDO MEČEM SMRT NOSÍ- Kingdom Come: Deliverance

Do Ratají přijela se psem v patách, mečem na sedátku vedle sebe, dopisem zamotaným v zástěře a polomrtvým chlapem na korbě.

20. NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ - Naruto

„Eh, kdy naposledy jsem narazil na něco, co by stálo byť jen za pohled umělce?“

----

I wish I could say I am aware of any patterns. Literally the first thing that comes to mind becomes the first line, for better or worse.

I really like the “No.” beginning.

Thank you for thinking of me, @brujahinaskirt! <3

[vinozmraku]

Samhain

-

nechávám ti

dokořán otevřené okno

a pár rozsvícených svíček

i pro ostatní

přijdeš až nad polednem

a cestou zpátky

mi sfoukneš

všechny svíčky

[garadinervi]

Italo Calvino, (1967), T nula, Translation by Jiří Pelán, Dokořán, Praha, 2023 [Laboratorio Calvino, Sapienza Università di Roma, Roma. Knihobot, Praha. ArtMap bookstore, Praha-Brně]

[karoo0]

,, Jsem těhotná” (Xiao, Kazuha)

Dneska se mi honilo hlavou: jak by asi Genshin postavy reagovaly, kdyby jsme na ně vybalili tyto dvě slova^

Postupně budu přidávat další charaktery, pokud si přejete někoho specifického na toto téma, ráda to napíšu!

Pokud najdete nějaké chyby, klidně mě upozorněte, ušetří to spoustu práce^^

Characters: Xiao x F!Reader (jen okrajově Zhongli), Kazuha x F!Reader (Beidou)

##: Fluff, hurt/comfort

Užívejte! ^^

—————————————————————

⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️

Xiao

• Xiao.exe neodpovídá, fatal error

• Nikdy nepřemýšlel, jestli by to bylo vůbec možné, natož o založení rodiny.

• Vzhledem k jeho původu a karmě bude u něj především převládat strach o tebe.

Přepadlo ho něco, co nedokázal pojmenovat. Lidské emoce. Strach z toho, co se může stát tobě. Strach z toho, že kvůli němu teď budeš trpět. Strach z toho, že tě ztratí... nevěděl co dělat, nevěděl jak bude tvé tělo reagovat na dítě stvořené jím.

Rozeběhla jsi se k němu a pevně ho objala, Xiao se ani nehl, stále šokovaně stál ponořený hluboko v myšlenkách. ,, Xiao já vím na co teď myslíš. Bude to v pořádku, já budu v pořádku."

Tvoje slova ho malinko uklidnili, ale ta představa, že by se ti něco stalo, ještě ke všemu jeho vinou, ho neskutečně děsila.

A pak přišlo druhé uvědomění. V sázce nebyl jen tvůj život, ale teď i život toho bezbranného tvora, které chránilo tvé tělo. Nevěděl jaký účinek má jeho karma na plod, ani těhotnou ženu. Ani to nechtěl zjišťovat. Bylo to moc riskantní.

Co když svou karmu nechtěně na dítě přenesl a teď bude muset trpět stejně jako on?

To ticho tě sžíralo za živa, čekala jsi už neskutečně dlouho, než mu to řekneš. Čekala jsi na pravý moment, který ale nenastal. Cítila jsi se špatně za to, do jaké situace jsi ho teď postavila, ale bylo by ještě hůř, kdyby se to dozvěděl jiným způsobem než od tebe.

,, Xiao, řekni něco... cokoli." Xiao se ti zahleděl hluboko do očí. Bolest a strach se v nich nedal přehlédnout. ,, Prosím..."

,, Omlouvám se, Y/n." Na krátkou dobu tě strnule objal a dal ti malý polibek do vlasů.

Věděla jsi co se chystá udělat. To čeho jsi se bála nejvíc. Do očí otevřených dokořán se ti začali nalévat slzy. ,, Počkej!-"

Xiao se během vteřiny vypařil z tvé náruče. Nezůstala po něm ani stopa. Opustil mě... Propadla jsi v hysterický pláč.

• Xiao je těžký na porozumění, vzhledem k tomu, že nejdříve koná a na slova někdy ani nedojde.

• Byl by dlouho pryč. Příliš by se bál o tebe i dítě, kvůli jeho karmě si proto bude držet dlouho odstup.... Dokud nebudeš tak zoufalá, že jeho jméno budeš každou chvíli bolestivě v slzách zoufalství vykřikovat... takže vlastně moc dlouho ne.

• Pokaždé, když tě uslyší volat jeho jméno, musí se něčeho chytit. Rve mu to srdce.

• Doufá, že dělá správnou věc, nechtěl tě ohrozit. Nechtěl ohrozit své dítě.

• Po krátkém váhání se obrátí na Zhongliho (bonus na konci)

• Xiao po třech dnech už nedokáže poslouchat tvůj pláč, je to na něj příliš.

Svíjela jsi se na posteli a nechávala svým slzám volný průchod. Celou dobu jsi nespala

,, Xiao..." ani po třech dnech jsi se nedokázala uklidnit, jediné co tě tlumilo bylo tvé vyčerpání.

,, prosím..."

Něčí ruka tě pohladila po tváři a cítila jsi, jak se postel pod jeho váhou mírně prohla, když si sedl na okraj.

,, Omlouvám se." Sklopil hlavu, ze všech zbývajících sil mu vrazila facku přes obličej, po které se ani nehl, vlastně ji čekal. Povzdechl si, pevně si ho objala a zabořila se mu do ramene. Tak moc ti chybělo jeho teplo.

Objal kolem tebe ruce a přitáhl si tě blíž k sobě, obklopil tě pocit bezpečí. Nechtěla jsi nic jiného, než jeho přítomnost. Chtěla jsi takhle zůstat už navždy.

Po rozhovoru s Zhonglim mu došlo, že svou nepřítomností udělal více škody než užitku a že to, co teď potřebuješ je jeho podpora.

Xiao se po chvilce odtáhl a svou ruku přesunul na tvůj podbříšek, kde ji nechal. ,, měla jsi nějaké problémy, mezitím co jsem tu nebyl?"

Zavrtěla jsi hlavou a užívala si ten příjemný pocit jeho doteku. Ulevilo se mu.

Chvilku jen v tichosti hladil tvé bříško, pořád nedokázal uvěřit, že byl schopný stvořit něco tak čistého a nevinného jako je dítě.

,, Xiao, slib mi, že už to nikdy, nikdy, neuděláš." Přísně jsi ho probodla pohledem, tvé oči byli ještě skleněné a po tváři ti stekla neposedná slza.

Xiao ji bříškem palce setřel a chytil si tvou čelist do dlaně. Přitáhl si tě a přitiskl své rty na tvé. Celé ty tři dny na tebe neustále myslel, tak moc chtěl znovu cítit tvou vůni, chtěl slyšet tvůj šťastný hlas a držet tě v náruči. Cítil se tak sobecky, v tvé přítomnosti byl jeho život naplněný a ta představa, že v sobě nosíš jeho potomka ho dělala šťastným. Když teď Zhongli vyvrátil jeho pochyby, vše co zbylo, byl ten krásný pocit, že bude otec. Je mu jasné, že ho čeká ještě dlouhá cesta, ale udělá všechno, aby jeho rodina byla v bezpečí.

,, Přísahám Y/n, už tě tu nikdy nenechám."

Ten den si přísahal, že vás dva ochrání za cenu vlastního života.

Bonus:

Zhongli byl na svém obvyklém místě a popíjel čaj. Věděl že Xiao stojí za ním, jen byl překvapený, že zrovna on se rozhodl jít za ním až sem. Muselo jít o něco vážného.

,, Co tě sem přivádí Xiao?"

Xiao zaťal ruce v pěst ,, Něco jsem udělal. Nevím si rady." Bylo mu nepříjemné žádat o pomoc Moraxe, pořád ho neskutečně uctíval a rozhodně by ho v normální situaci neobtěžoval osobními problémy. Šlo tady ale o tebe.

,, hmm..Poslouchám"

Xiao hledal ty správná slova, až teď mu došlo, že si to měl nejspíše připravit předem.

,, Lidská dívka..." Cítil jak mu rudnou tváře.

,, Jak by reagovala na mou karmu když-"

Potřeboval se rychle vzpamatovat, takhle se jeho problém nevyřeší. Z hluboka se nadechl a chystal se doříct větu.

,, Jsem si jistý že pohlavní styk ji nějak nebude ovlivňovat, je to stejné jako když by ses ji jen dotýkal." Zhongli se donutil odložit čaj.

,, Nedá mi to, musím se zeptat, zamiloval jsi se?" Nenapadlo ho, že Xiao by byl schopný prožívat tak intenzivní lidské pocity jako je láska.

To Xiao nečekal, zastihlo ho to nepřipraveného a jeho původní myšlenka se zhroutila. V zahanbení si zakryl obličej dlaní a odklonil pohled. ,, To- jsem na mysli neměl."

,, Oh? Vlastně bych se divil, kdyby jsi přišel kvůli tomuhle... co se tedy děje?" Zhongli upil čaj, bylo absurdní si myslet, že by se Xiao zamiloval, natož aby chtěl udělat takový akt s člověkem.

,, Může se má karma přenést na dítě?"

Zhongli v šoku vdechl čaj a měl co dělat, aby ho udržel v ústech. ,, Ehm... mýlil jsem se v tobě, čekal jsem všechno, ale tohle opravdu ne." Pousmál se a ukázal mu, ať si k němu přisedne.

,, Jak se to stalo?"

Xiao opět zrudl, což Zhongliho vedlo k uvědomění, jak stupidní ten dotaz byl.

,, Měl jsem na mysli, jak někdo tak opatrný jako ty nedal pozor na tak zásadní věc?"

Xiao se nemohl cítit hůře, je to tak. Kvůli tomu, že ani nepomyslel na takový scénář, kvůli jeho nepozornosti, jsi teď dost možná v ohrožení života. ,, Netušil jsem, že je to možné.. Vím že mě to ani v nejmenším neomlouvá- ale přes to žádám radu, nejsem připravený nést následky, nedokážu si představit život bez ní-" zarazil se, když mu Zhongli položil ruku na rameno.

,, Neboj se, tvá karma se na potomky nepřenáší. A pokud jde o matku, jsem si jistý že bude v pořádku, ona i dítě. Lidé jsou silnější než myslíš Xiao." Po jeho slovech se mu neskutečně ulevilo, zrovna v ten moment tě opět uslyšel volat jeho jméno a tentokrát neváhal o návratu. ,, Teď už jdi za ní, ale slib mi, že mě pak představíš. Rád bych viděl, kdo tě tak okouzlil."

Xiao rychle poděkoval a přik��vl, než zmizel za tebou.

Kazuha

• Jelikož ho čeká neodkladná cesta a ty kvůli práci své práci v Inazumě nemůžeš jet s ním, nechceš mu to říct hned. Víš, že by byl akorát ve stresu, protože není poblíž když jsi těhotná.

• Kazuha je velmi všímavý, okamžitě zaregistruje tvé náhlé nevolnosti a odtažitou náladu, neustále se tě bude ptát, co se děje.

• Pokud jde o váš vztah, až přehnaně se stará o tvé pohodlí a když tě vidí takhle, mučí ho to.

• Nikdy jsi před ním nic netajila, proto jsou jeho obavy tak velké a představuje si jen ty nejhorší scénáře.

Je den jeho odjezdu. Teď měsíc nebude k dispozici, což pro tebe není lehká představa a je ti ještě hůře když víš, že bude odjíždět v domění, že se děje něco hrozného.

Bylo těžké se rozhodnout, jestli mu to říct nebo ne, ale usoudila jsi, že je pro něj tahle cesta důležitá a bude lepší mu to vzdělit po návratu. V Inazumě vždy zůstával jenom kvůli tobě, vždycky byl rád, když jsi s ním jela na jeho výpravy a mohl si užívat čas strávený s tebou.

Když se dozvěděl, že budeš muset být v práci, nechtěl jet pryč, ještě když neví co se s tebou děje. Jeho obavy se pro něj potvrdili, když jsi ho začala přemlouvat ať jede. Myslela jsi to dobře, chtěla jsi, ať si od všeho odpočine a stráví také čas s posádkou. On si to ale vyložil jinak. Byl zoufalý, tak moc se snažil vše před odjezdem urovnat, ale marně.

,, Naposledy tě prosím, před tím než budu muset odejít, řekneš mi co se stalo?" Udělal psí oči, bylo ti ho tak líto, ale už jsi se rozhodla. Vše mu po jeho návratu vynahradíš.

,, Kazu... prosím nezlob se."

Povzdechl si, jeho zklamání nešlo skrývat.

,, Respektuji tvé rozhodnutí, ale bude mě to tížit. Opatruj se." Dal ti sladkou pusu na čelo na rozloučenou, než za sebou zavřel dveře. Přepadl tě nepříjemný pocit.

Ticho a samota.

Myšlenky najednou měli volný průchod a dostavili se pochyby. Co kdyby se mu něco na cestě stalo? Zatřásla jsi hlavou, aby jsi odehnala špatné myšlenky. Ne. Blbost.

Instinktivně jsi se pohladila na bříšku, kde jsi nosila vaše dítě. Měsíc bez něj. Když jsi nad tím déle přemýšlela, nikdy jsi bez něj, od té doby co jste spolu, déle než týden bez kontaktu nebyla. Opravdu dělám dobře?

...

Hned co Kazuha nastoupil na loď, Beidou mu začala věnovat pozornost ,, vida vida! Koho pak to tu máme, už jsem si začala myslet, že jsi se na nás vykašlal!" Usmála se široce Beidou, ale ihned se zarazila, když viděla, jak je Kazuha ztrápený. ,, Co se stalo? Trable doma?"

,, Y/n si něco prožívá, ovlivňuje to její náladu a nechce mi říct co... bojím se, že to souvisí s naším vztahem. Nebo dokonce jejím zdravím."

Povzdechl si.

,, Páni, vždycky si všechno říkáte co?-" Zamyslela se. ,,  ale neboj se, jak ji znám, tak se z toho rychle vzpamatuje, třeba jen potřebuje čas." Objala ho kolem ramen a otočila ho směrem k molu. ,, Nebo taky ne."

,, Y/n?"

Běžela jsi, se slzami v očích, co ti nohy stačili, aby jsi ho ještě stihla. Měla jsi štěstí, jelikož loď ještě nevyplula. Kazuha na nic nečekal a seskočil z lodi, přistál na molu a rozeběhl se ti naproti.

,, Co se stalo? Jsi v pořádku?" Chytil tě za ramena a celou tě projel pohledem. Když se ujistil že jsi v pořádku, šetřel ti tvé slzy a nechal tě vydechnout.

,, Musím ti něco říct."

• Celý jeho svět se zastaví.

• Kazuha bere věci hodně pomalu, ale když šel do vztahu s tebou, byl už předem rozhodnutý, že s tebou chce mít rodinu a strávit s tebou celý život.

Stál zamrzlý na místě. ,, Zopakuj to." Podíval se ti hluboce do očí, což tě znejistilo.

,, J-jsem těhotná."

Nemohl tomu uvěřit, z hluboka dýchal. Šok ale vystřídala radost.

Pevně tě objal a rukou tě hladil po zádech. Byl to nepopsatelný pocit, jakoby se tě už nikdy nechtěl pustit, neustále tě mít co nejblíž. Vždycky jsi byla jeho nejcennější poklad, ale teď? Teď nosíš jeho potomka. Bylo to tak intenzivní.

Jak teď může odjet?

,, Hele hrdličky, opravdu nerada vám to ruším, ale musíme vyplout!" Zvolala z lodi Beidou, což Kazuhu vrátilo zpátky do reality.

,, Nenechám tě tu." Zabořil se ti do krku, kam ti věnoval milující polibek.

,, Kazu, já to tu nějak zvládnu, přesně proto jsem ti to nechtěla říka-"

,, Nepřipadá v úvahu, nemůžeš teď dělat nic namáhavého a jak tě znám, tak budeš. Musím na tebe dohlédnout."

,, Kazu-" přiložil ti ukazováček na rty. Přemýšlel. Jelikož tvá práce byla namáhavá a chtěla jsi do ní během jeho nepřítomnosti chodit, věděl že tě tu nemůže nechat. Vlastně by jsi vůbec do práce chodit nemusela, Kazu by se o vše postaral, ale když ti to jednou navrhl, ihned jsi to zavrhla.

,, Musím tu zůstat Beidou." Zavolal směrem k ní.

,, Kazu ne..."

,, Proč? Co se tam děje?"

Nepřemluvíš ho, víš že ne. Koneckonců jsi s ním ale taky chtěla být. ,, Jedu taky..."

,, Ale co tvá práce? Bude to namáhavá cesta

Y/n, tohle se mi nelíbí." Po dlouhé době se odtáhl a opět vyhledal tvé oči.

,, Nechci tě připravit o tu cestu a pořád si můžu vybrat volno, šéfka sice bude naštvaná, ale zvládne to." Naléhala jsi.

,, Y/n... nemusím jet. Je to jen malá cena za to, že budu v těchto chvílích s tebou." Oh kdyby jste byli doma, už by se neudržel. Chtěl tě mít na blízku co nejvíce to jde.

,, Ne, pojedu." Bez čekání na odpověď jsi se nalodila a nechala Kazuhu za sebou.

,, Vítej na palubě Y/n! Dlouho jsme se neviděly" Přivítala tě Beidou a pevně tě objala, až ti málem zlomila žebra.

následoval tě Kazuha ,, Opatrně." Řekl vážně směrem k Beidou, která se zarazila.

,, Heh, neboj. Tvůj poklad bude na mé lodi v bezpečí, dáme si na cestě extra velký pozor." Zakřenila se.

Kazuha se ani nepokoušel ti dál tvé rozhodnutí vymlouvat, když jsi se rozhodla, nikdo na světě ti to nedokázal vymluvit. Pokud se ti ale něco stane, bude si to dávat za vinu do konce života.

...

Seděla jsi na okraji kraji lodi. Kazuha seděl těsně za tebou, nohy mu z každé tvé strany volně visely přes palubu a ruce měl přehozené přes tvá ramena, obličej schovaný ve tvých vlasech. Nechtěl aby jsi spadla.

Měla jsi pocit, že takto usl. Bála jsi se jakkoliv pohnout, aby jsi ho nevzbudila. Ale nespal

,, Chtěla by jsi dívku, nebo chlepce?" Odhrnul tvé vlasy a políbil tě na krku, bylo to jeho oblíbené místo.

,, Dokud bude zdravé a šťastné, je mi to jedno" pousmála jsi se. ,, Co ty Kazu?"

,, Jsem stejného názoru." Rukou ti sjel k bříšku a přejížděl po něm palcem. Otočila jsi hlavu tak, aby jsi si byla schopna ukradnout polibek a zavřela oči. Kazuha tě ale předběhl a svými jemnými rty se přitiskl na tvé. Nasál tvůj spodní ret a jemně ho skousnul, což v tobě vyvolalo vlnu příjemných pocitů. Jednou rukou tě stále hladil na bříšku a druhou si tě tiskl k sobě. Hlasy posádky se ztratili ve zvuku šumění moře.

Bylo to dokonalé.

,, Budeš skvělý otec." Odtáhla jsi se a pohladila ho po tváři, měl narůžovělé tváře a jeho oči jiskřili, byl jako obrázek.

,, Budu dělat vše pro to, aby to tak bylo."

Ještě chvilku jste jen v tichosti seděli a pozorovali moře, užívali si vzájemnou přítomnost.

[nablito]

Tak před rokem mi spadl foťák na zem a uplně se mi otevřeli dvířka dokořán. Film mi pak ležel hrozně dlouhou dobu v šuplíku, byla mi hrozná škoda ho vyhazovat. Nedávno jsem se odhodlala a film si vyvolala s pocitem, že mi bude platnej i když na ňom nic nebude. Ale surprajz happened 🎉

[fortunetellersdilettante]

OS， tā qiáozhuāngdǎbàn yǒu yìzhī wěizhuāng de mǔláng chūlái ，chūlái， chūlái yígèbèi xùnhuà de nǚhái ， zhè jiùshìnǐ duìwǒ de yāoqiú qīnàide ， zhèbúshì kāiwánxiào de ， zhèshì lángrén yuèliàng xiànzài xǐngle ， zhēngdà le yǎnjīng wǒde shēntǐ kěwàng ， suǒyǐ wèibǎo jīè derén wǒ yìzhízài zhōu yídào zhōuyī hé zhōuwǔ quánxīnquányì de wèinínfúwù méiyǒu dédào zúgòu de bàofù huò tǐmiàn de jīlì lái ràngwǒ jiānchíxiàqù wǒ kāishǐ juédezìjǐ yǒudiǎn bèi nuèdài ， jiùxiàng bàngōng shìlǐ de kāfēijī yíyàng suǒ yǐwǒ yàoqù yígè shūshì de dìfāng gěiwǒ zhǎogè qíngrén ， ránhòu gàosùnǐ zhèyíqiè bìchú lǐyǒu yìzhī mǔláng chǎngkāixīnfēi ， fàngfēi zìwǒ nǐde yīchú lǐyǒu yìzhī mǔláng ràngtā chūlái ， zhèyàng tā jiùkěyǐ hūxī le zuòzài bātái duìmiàn ， zhí zhí de dīngzhe tāde lièwù dàomùqiánwéizhǐ jìnzhǎn shùnlì ， tāhuì rúyuànyǐcháng yèxíng dòngwù jiùbù nàme jǐnshèn le yuèliàng shìwǒde lǎoshī ， wǒshìtā de xuéshēng wèile zhǎodào zhèxiē dānshēn nánzǐ ， wǒyòng le yígè tèshū de léidá háiyǒu xiāofángbùmén rèxiàn ， yǐfáng wǒ yǐhòu yùdào máfan bù shìzài xúnzhǎo kěàide xiǎo divo

SOS, prerušena je Tu je prerušena vučica Izlazak, izlazak, izlazak Pripitomljena djevojka, to je sve što tražite od mene Draga, nije šala, ovo je likantropija Mjesec je sada budan, širom otvorenih očiju Moje tijelo žudi, pa nahranite gladne Posvetio sam vam se od ponedjeljka do ponedjeljka i od petka do petka Ne dobivam dovoljno odmazde ili pristojnih poticaja da me zadrži u tome Počinjem se osjećati pomalo zlostavljano poput aparata za kavu u uredu Pa ću otići negdje gdje ugodno da nađem ljubavnika i ispričam vam sve o tome U ormaru je vučica Otvorite i oslobodite ga U tvom ormaru je vučica Pustite ga da može disati Sjedi preko šanka, bulji ravno u svoj plijen Zasad ide dobro, postići će svoj put Noćna stvorenja nisu tako razborita Mjesec je moj učitelj, a ja sam njezin učenik Da bih locirao samce, stavio sam na sebe poseban radar I telefonska linija vatrogasaca, u slučaju da kasnije upadnem u nevolju Ne tražim slatkog malog diva

SOS, je v přestrojení Je tu vlčice v přestrojení Vychází ven, vychází ven, vychází Domestikovaná dívka, to je vše, co ode mě žádáš Miláčku, to není legrace, to je lykantropie Měsíc je teď vzhůru, s očima dokořán otevřenýma Mé tělo po tom touží, tak nakrm hladové Věnoval jsem se vám od pondělí do pondělí a od pátku do pátku Nedostává se mi dostatečné odplaty nebo slušných pobídek, které by mě u toho udržely Začínám si připadat trochu zneužitý jako kávovar v kanceláři Tak půjdu někam do útulnosti, aby mi našli milence a všechno vám o tom povím Ve skříni je vlčice Otevři se a osvoboď to Ve skříni máš vlčici Vypustit ji, aby mohla dýchat Sedí naproti baru a zírá přímo na svou kořist Zatím to jde dobře, ona si prosadí svou Noční tvorové nejsou tak obezřetní Měsíc je můj učitel a já jsem její student Abych našel svobodné muže, měl jsem na sebe speciální radar A na horkou linku hasičů, pro případ, že bych se později dostal do potíží Nehledám roztomilé malé divo

[blackoutcustomdesign]

1979 Suzuki GS550 Brat Café BCD 📸 @nicossmodel #suzukigs550 #gs550caferacer #customsuzuki #suzukicaferacer #builtnotbought #makelifearide #caferacer #caferacerworld #custombike #custommotorcycle #customworld #bike #bikebuild #fullthrottle #blackoutcustomdesign @blackoutcustomdesign #bcd #czech #karvina #lodickydokoran @lodickydokoran #caferacerofinstagram #vintage #vintagemotorcycle (v místě LODIČKY DOKOŘÁN) https://www.instagram.com/p/CVsnSG4IitR/?utm_medium=tumblr

[andreachadimova]

všichni spolu zespodu ohmatáváme valenou klenbu chodby rig chodby jadžuš chodby sáman

tleskáme stěnám putujem nejprve po hmatu pak zvukem

tabula rasa pouští dál za védy kde ucho vítá dokořán