0x616-blog

[0x616-blog]

Pozdněkapitalistická kultura každý sám svého štěstí ABSOLUTNÍ strůjce mi nedělá dobře, nejen to, pod tíhou této kultury se stabilním tempem propadám do jakéhosi bahna, každý rok je to horší, imposter syndrom, který mi každý den vtlouká do hlavy podceňování a jakousi sebenenávist, pramení z toho, že se nevejdu do "té správné" společenské role, vejít se do ní nedokážu, ani nechci. Celá kultura prodeje sebe sama - udělej ze sebe produkt a nabízej se dál - mi přijde naprosto zvrácená a ohyzdná, při čtení linkedin profilů mých bývalých kamarádů se mi zvedá žaludek a začne se mi točit hlava. Nejsem "lidský zdroj", ani produkt, nebo další údaj v tabulce. Ale to mne ani tak nevytáčí, odmala jsem byl ultralevičák, prostě mi to tak přišlo správné a tyto názory ke mne prostě patří, takže jsem měl dost času se nad tímhle nasírat, dokonce i ten propad do bahna ke mne patří, vždyť je naprosto konzistentní s tím, co celý život hlásám. To co mě skutečně štve je to, že si výše uvedené skutečnosti neuvědomují i další lidé kolem, nesnažím se ani tak na sílu agitovat (ale taky to mám rád), jako spíš posunout člověka správným směrem, mnoho lidí má však radši oči dokořán zavřené a utápí svůj rEvOlUčNí (intelektuální) potenciál v alkoholu etc. Nechci být nějaký straight edge moralista ale ve finále mi to přijde jako jedno z pozlátek, co ruling class a celkově tento systém používají na kontrolu davu. * Zapatisti to maj vymyšlený nejlíp a nedivím se jim. Já bych však přeci jen všechny drogy zlegalizoval. Místo pozlátek tyranů a symbolů útlaku (Kokain v Kolumbii etc.) prostředky k osvobození mysli, prostředky ke zdokonalení sebe sama, prostředky k lásce.

Tady pár barzz, když už jsem nakousl ty lidi, kterym je vše u prdele(nedivim se jim, ale to přesně Kolos chce):

Drábové statusu quo si můžou promnout prsty / osvícení se nekoná chceme žít v nevědomosti

Nebo ještě lépe:

přelejzáme hordy rukou co se sápou z jámy ven / na provázku bankovka a v srdci jenom led / nic neni lepší než deset piv a krvavej steak / nemyslíme na zejtřek stejně brzo vyhynem

Ale hlavní je nepropadat špatné náladě, co hůř, depresi! To je to co chtějí a tomu musíme zabránit. Změna je možná

#SPREADTHEWORD

POZNÁMKA K HVĚZDIČCE: * V tom hrají samozřejmě roli nejen drogy, ale i aplikace typu tiktok nadesignované odpoutat naši pozornost od důležitého. apod. Chtějí nás co nejvíce způsoby co nejvíce spoutat. My se nesmíme nechat.

[0x616-blog]

0:13 11.11.2023

Budu plešatej

a nebudu si moct svojí rukou projíždět ve vlasech a představovat si,

že to je ta tvoje.

budu plešatej

a o všechny svý vlasy se připravim sám.

Vždy když na sebe myslim

si je totiž

vší silou rvu.

Chtěl bych vědět jestli dědovi vlasy vzala rakovina

nebo se nesnášel stejně jak já.

Nikdy se to nedozvím

a plešatět budu dál.

[0x616-blog]

poslední autobus, prázdný výlohy, špatný nápady a horší výmluvy

to všechno na místě, kde každej nádech i výdech chutná jako kyanid

Každotýdenní trápení v Praze, shlíží na mě výdech Strahovského tunelu, přísnýma očima se táže, zda-li pak jsem se už naučil hnout z místa, ale opět ho musím zklamat. Vydechuju a vypouštím, ale neberu nic zpět, je to jako kdybych ztratil jakoukoliv schopnost přijímat informace. Hodiny ležím a snažím se zapamatovat sedm lehkých informací, dny se plácám v bahně, měsíce si nevšímám života okolo. Zamkl jsem se zevnitř a komínem jsem vysunul klíč na střechu, jak se pro něj dostat zpět už jsem nedomyslel. Vlastně si ani nepamatuju, že jsem tam ten klíč dával, nebo že nějaký klíč vůbec existoval. Normálně bych z toho domu musel vynášet odpadky alespoň dvakrát denně, kvůli tomu, kolik sraček mi lidi říkají. Ale já vydechuju a vypouštím, vše jde komínem nahoru, okna jsou zabedněná a nic nejde dovnitř. Mrazivě přesné svědectví v mrazivý říjnový den. Zajímavý měsíc; Velká říjnová revoluce a Velká prázdnota, jež mě tu obklopuje. Není náhodou, že Říjnová revoluce byla vlastně v listopadu a Velká prázdnota bude na tomto místě trvat věčně. Nekonečné nepřesnosti. Ladně se pohybuji po laně nástrah a nastražuji uši, abych slyšel ba i sebemenší záblesk naděje. Snahu přehlušují skřeky z venku a zbývá jen prázdná výloha. Díky, Praho.