#kazuha fluff cz

[karoo0]

,, Jsem těhotná” (Xiao, Kazuha)

Dneska se mi honilo hlavou: jak by asi Genshin postavy reagovaly, kdyby jsme na ně vybalili tyto dvě slova^

Postupně budu přidávat další charaktery, pokud si přejete někoho specifického na toto téma, ráda to napíšu!

Pokud najdete nějaké chyby, klidně mě upozorněte, ušetří to spoustu práce^^

Characters: Xiao x F!Reader (jen okrajově Zhongli), Kazuha x F!Reader (Beidou)

##: Fluff, hurt/comfort

Užívejte! ^^

—————————————————————

⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️⬇️

Xiao

• Xiao.exe neodpovídá, fatal error

• Nikdy nepřemýšlel, jestli by to bylo vůbec možné, natož o založení rodiny.

• Vzhledem k jeho původu a karmě bude u něj především převládat strach o tebe.

Přepadlo ho něco, co nedokázal pojmenovat. Lidské emoce. Strach z toho, co se může stát tobě. Strach z toho, že kvůli n��mu teď budeš trpět. Strach z toho, že tě ztratí... nevěděl co dělat, nevěděl jak bude tvé tělo reagovat na dítě stvořené jím.

Rozeběhla jsi se k němu a pevně ho objala, Xiao se ani nehl, stále šokovaně stál ponořený hluboko v myšlenkách. ,, Xiao já vím na co teď myslíš. Bude to v pořádku, já budu v pořádku."

Tvoje slova ho malinko uklidnili, ale ta představa, že by se ti něco stalo, ještě ke všemu jeho vinou, ho neskutečně děsila.

A pak přišlo druhé uvědomění. V sázce nebyl jen tvůj život, ale teď i život toho bezbranného tvora, které chránilo tvé tělo. Nevěděl jaký účinek má jeho karma na plod, ani těhotnou ženu. Ani to nechtěl zjišťovat. Bylo to moc riskantní.

Co když svou karmu nechtěně na dítě přenesl a teď bude muset trpět stejně jako on?

To ticho tě sžíralo za živa, čekala jsi už neskutečně dlouho, než mu to řekneš. Čekala jsi na pravý moment, který ale nenastal. Cítila jsi se špatně za to, do jaké situace jsi ho teď postavila, ale bylo by ještě hůř, kdyby se to dozvěděl jiným způsobem než od tebe.

,, Xiao, řekni něco... cokoli." Xiao se ti zahleděl hluboko do očí. Bolest a strach se v nich nedal přehlédnout. ,, Prosím..."

,, Omlouvám se, Y/n." Na krátkou dobu tě strnule objal a dal ti malý polibek do vlasů.

Věděla jsi co se chystá udělat. To čeho jsi se bála nejvíc. Do očí otevřených dokořán se ti začali nalévat slzy. ,, Počkej!-"

Xiao se během vteřiny vypařil z tvé náruče. Nezůstala po něm ani stopa. Opustil mě... Propadla jsi v hysterický pláč.

• Xiao je těžký na porozumění, vzhledem k tomu, že nejdříve koná a na slova někdy ani nedojde.

• Byl by dlouho pryč. Příliš by se bál o tebe i dítě, kvůli jeho karmě si proto bude držet dlouho odstup.... Dokud nebudeš tak zoufalá, že jeho jméno budeš každou chvíli bolestivě v slzách zoufalství vykřikovat... takže vlastně moc dlouho ne.

• Pokaždé, když tě uslyší volat jeho jméno, musí se něčeho chytit. Rve mu to srdce.

• Doufá, že dělá správnou věc, nechtěl tě ohrozit. Nechtěl ohrozit své dítě.

• Po krátkém váhání se obrátí na Zhongliho (bonus na konci)

• Xiao po třech dnech už nedokáže poslouchat tvůj pláč, je to na něj příliš.

Svíjela jsi se na posteli a nechávala svým slzám volný průchod. Celou dobu jsi nespala

,, Xiao..." ani po třech dnech jsi se nedokázala uklidnit, jediné co tě tlumilo bylo tvé vyčerpání.

,, prosím..."

Něčí ruka tě pohladila po tváři a cítila jsi, jak se postel pod jeho váhou mírně prohla, když si sedl na okraj.

,, Omlouvám se." Sklopil hlavu, ze všech zbývajících sil mu vrazila facku přes obličej, po které se ani nehl, vlastně ji čekal. Povzdechl si, pevně si ho objala a zabořila se mu do ramene. Tak moc ti chybělo jeho teplo.

Objal kolem tebe ruce a přitáhl si tě blíž k sobě, obklopil tě pocit bezpečí. Nechtěla jsi nic jiného, než jeho přítomnost. Chtěla jsi takhle zůstat už navždy.

Po rozhovoru s Zhonglim mu došlo, že svou nepřítomností udělal více škody než užitku a že to, co teď potřebuješ je jeho podpora.

Xiao se po chvilce odtáhl a svou ruku přesunul na tvůj podbříšek, kde ji nechal. ,, měla jsi nějaké problémy, mezitím co jsem tu nebyl?"

Zavrtěla jsi hlavou a užívala si ten příjemný pocit jeho doteku. Ulevilo se mu.

Chvilku jen v tichosti hladil tvé bříško, pořád nedokázal uvěřit, že byl schopný stvořit něco tak čistého a nevinného jako je dítě.

,, Xiao, slib mi, že už to nikdy, nikdy, neuděláš." Přísně jsi ho probodla pohledem, tvé oči byli ještě skleněné a po tváři ti stekla neposedná slza.

Xiao ji bříškem palce setřel a chytil si tvou čelist do dlaně. Přitáhl si tě a přitiskl své rty na tvé. Celé ty tři dny na tebe neustále myslel, tak moc chtěl znovu cítit tvou vůni, chtěl slyšet tvůj šťastný hlas a držet tě v náruči. Cítil se tak sobecky, v tvé přítomnosti byl jeho život naplněný a ta představa, že v sobě nosíš jeho potomka ho dělala šťastným. Když teď Zhongli vyvrátil jeho pochyby, vše co zbylo, byl ten krásný pocit, že bude otec. Je mu jasné, že ho čeká ještě dlouhá cesta, ale udělá všechno, aby jeho rodina byla v bezpečí.

,, Přísahám Y/n, už tě tu nikdy nenechám."

Ten den si přísahal, že vás dva ochrání za cenu vlastního života.

Bonus:

Zhongli byl na svém obvyklém místě a popíjel čaj. Věděl že Xiao stojí za ním, jen byl překvapený, že zrovna on se rozhodl jít za ním až sem. Muselo jít o něco vážného.

,, Co tě sem přivádí Xiao?"

Xiao zaťal ruce v pěst ,, Něco jsem udělal. Nevím si rady." Bylo mu nepříjemné žádat o pomoc Moraxe, pořád ho neskutečně uctíval a rozhodně by ho v normální situaci neobtěžoval osobními problémy. Šlo tady ale o tebe.

,, hmm..Poslouchám"

Xiao hledal ty správná slova, až teď mu došlo, že si to měl nejspíše připravit předem.

,, Lidská dívka..." Cítil jak mu rudnou tváře.

,, Jak by reagovala na mou karmu když-"

Potřeboval se rychle vzpamatovat, takhle se jeho problém nevyřeší. Z hluboka se nadechl a chystal se doříct větu.

,, Jsem si jistý že pohlavní styk ji nějak nebude ovlivňovat, je to stejné jako když by ses ji jen dotýkal." Zhongli se donutil odložit čaj.

,, Nedá mi to, musím se zeptat, zamiloval jsi se?" Nenapadlo ho, že Xiao by byl schopný prožívat tak intenzivní lidské pocity jako je láska.

To Xiao nečekal, zastihlo ho to nepřipraveného a jeho původní myšlenka se zhroutila. V zahanbení si zakryl obličej dlaní a odklonil pohled. ,, To- jsem na mysli neměl."

,, Oh? Vlastně bych se divil, kdyby jsi přišel kvůli tomuhle... co se tedy děje?" Zhongli upil čaj, bylo absurdní si myslet, že by se Xiao zamiloval, natož aby chtěl udělat takový akt s člověkem.

,, Může se má karma přenést na dítě?"

Zhongli v šoku vdechl čaj a měl co dělat, aby ho udržel v ústech. ,, Ehm... mýlil jsem se v tobě, čekal jsem všechno, ale tohle opravdu ne." Pousmál se a ukázal mu, ať si k němu přisedne.

,, Jak se to stalo?"

Xiao opět zrudl, což Zhongliho vedlo k uvědomění, jak stupidní ten dotaz byl.

,, Měl jsem na mysli, jak někdo tak opatrný jako ty nedal pozor na tak zásadní věc?"

Xiao se nemohl cítit hůře, je to tak. Kvůli tomu, že ani nepomyslel na takový scénář, kvůli jeho nepozornosti, jsi teď dost možná v ohrožení života. ,, Netušil jsem, že je to možné.. Vím že mě to ani v nejmenším neomlouvá- ale přes to žádám radu, nejsem připravený nést následky, nedokážu si představit život bez ní-" zarazil se, když mu Zhongli položil ruku na rameno.

,, Neboj se, tvá karma se na potomky nepřenáší. A pokud jde o matku, jsem si jistý že bude v pořádku, ona i dítě. Lidé jsou silnější než myslíš Xiao." Po jeho slovech se mu neskutečně ulevilo, zrovna v ten moment tě opět uslyšel volat jeho jméno a tentokrát neváhal o návratu. ,, Teď už jdi za ní, ale slib mi, že mě pak představíš. Rád bych viděl, kdo tě tak okouzlil."

Xiao rychle poděkoval a přikývl, než zmizel za tebou.

Kazuha

• Jelikož ho čeká neodkladná cesta a ty kvůli práci své práci v Inazumě nemůžeš jet s ním, nechceš mu to říct hned. Víš, že by byl akorát ve stresu, protože není poblíž když jsi těhotná.

• Kazuha je velmi všímavý, okamžitě zaregistruje tvé náhlé nevolnosti a odtažitou náladu, neustále se tě bude ptát, co se děje.

• Pokud jde o váš vztah, až přehnaně se stará o tvé pohodlí a když tě vidí takhle, mučí ho to.

• Nikdy jsi před ním nic netajila, proto jsou jeho obavy tak velké a představuje si jen ty nejhorší scénáře.

Je den jeho odjezdu. Teď měsíc nebude k dispozici, což pro tebe není lehká představa a je ti ještě hůře když víš, že bude odjíždět v domění, že se děje něco hrozného.

Bylo těžké se rozhodnout, jestli mu to říct nebo ne, ale usoudila jsi, že je pro něj tahle cesta důležitá a bude lepší mu to vzdělit po návratu. V Inazumě vždy zůstával jenom kvůli tobě, vždycky byl rád, když jsi s ním jela na jeho výpravy a mohl si užívat čas strávený s tebou.

Když se dozvěděl, že budeš muset být v práci, nechtěl jet pryč, ještě když neví co se s tebou děje. Jeho obavy se pro něj potvrdili, když jsi ho začala přemlouvat ať jede. Myslela jsi to dobře, chtěla jsi, ať si od všeho odpočine a stráví také čas s posádkou. On si to ale vyložil jinak. Byl zoufalý, tak moc se snažil vše před odjezdem urovnat, ale marně.

,, Naposledy tě prosím, před tím než budu muset odejít, řekneš mi co se stalo?" Udělal psí oči, bylo ti ho tak líto, ale už jsi se rozhodla. Vše mu po jeho návratu vynahradíš.

,, Kazu... prosím nezlob se."

Povzdechl si, jeho zklamání nešlo skrývat.

,, Respektuji tvé rozhodnutí, ale bude mě to tížit. Opatruj se." Dal ti sladkou pusu na čelo na rozloučenou, než za sebou zavřel dveře. Přepadl tě nepříjemný pocit.

Ticho a samota.

Myšlenky najednou měli volný průchod a dostavili se pochyby. Co kdyby se mu něco na cestě stalo? Zatřásla jsi hlavou, aby jsi odehnala špatné myšlenky. Ne. Blbost.

Instinktivně jsi se pohladila na bříšku, kde jsi nosila vaše dítě. Měsíc bez něj. Když jsi nad tím déle přemýšlela, nikdy jsi bez něj, od té doby co jste spolu, déle než týden bez kontaktu nebyla. Opravdu dělám dobře?

...

Hned co Kazuha nastoupil na loď, Beidou mu začala věnovat pozornost ,, vida vida! Koho pak to tu máme, už jsem si začala myslet, že jsi se na nás vykašlal!" Usmála se široce Beidou, ale ihned se zarazila, když viděla, jak je Kazuha ztrápený. ,, Co se stalo? Trable doma?"

,, Y/n si něco prožívá, ovlivňuje to její náladu a nechce mi říct co... bojím se, že to souvisí s naším vztahem. Nebo dokonce jejím zdravím."

Povzdechl si.

,, Páni, vždycky si všechno říkáte co?-" Zamyslela se. ,,  ale neboj se, jak ji znám, tak se z toho rychle vzpamatuje, třeba jen potřebuje čas." Objala ho kolem ramen a otočila ho směrem k molu. ,, Nebo taky ne."

,, Y/n?"

Běžela jsi, se slzami v očích, co ti nohy stačili, aby jsi ho ještě stihla. Měla jsi štěstí, jelikož loď ještě nevyplula. Kazuha na nic nečekal a seskočil z lodi, přistál na molu a rozeběhl se ti naproti.

,, Co se stalo? Jsi v pořádku?" Chytil tě za ramena a celou tě projel pohledem. Když se ujistil že jsi v pořádku, šetřel ti tvé slzy a nechal tě vydechnout.

,, Musím ti něco říct."

• Celý jeho svět se zastaví.

• Kazuha bere věci hodně pomalu, ale když šel do vztahu s tebou, byl už předem rozhodnutý, že s tebou chce mít rodinu a strávit s tebou celý život.

Stál zamrzlý na místě. ,, Zopakuj to." Podíval se ti hluboce do očí, což tě znejistilo.

,, J-jsem těhotná."

Nemohl tomu uvěřit, z hluboka dýchal. Šok ale vystřídala radost.

Pevně tě objal a rukou tě hladil po zádech. Byl to nepopsatelný pocit, jakoby se tě už nikdy nechtěl pustit, neustále tě mít co nejblíž. Vždycky jsi byla jeho nejcennější poklad, ale teď? Teď nosíš jeho potomka. Bylo to tak intenzivní.

Jak teď může odjet?

,, Hele hrdličky, opravdu nerada vám to ruším, ale musíme vyplout!" Zvolala z lodi Beidou, což Kazuhu vrátilo zpátky do reality.

,, Nenechám tě tu." Zabořil se ti do krku, kam ti věnoval milující polibek.

,, Kazu, já to tu nějak zvládnu, přesně proto jsem ti to nechtěla říka-"

,, Nepřipadá v úvahu, nemůžeš teď dělat nic namáhavého a jak tě znám, tak budeš. Musím na tebe dohlédnout."

,, Kazu-" přiložil ti ukazováček na rty. Přemýšlel. Jelikož tvá práce byla namáhavá a chtěla jsi do ní během jeho nepřítomnosti chodit, věděl že tě tu nemůže nechat. Vlastně by jsi vůbec do práce chodit nemusela, Kazu by se o vše postaral, ale když ti to jednou navrhl, ihned jsi to zavrhla.

,, Musím tu zůstat Beidou." Zavolal směrem k ní.

,, Kazu ne..."

,, Proč? Co se tam děje?"

Nepřemluvíš ho, víš že ne. Koneckonců jsi s ním ale taky chtěla být. ,, Jedu taky..."

,, Ale co tvá práce? Bude to namáhavá cesta

Y/n, tohle se mi nelíbí." Po dlouhé době se odtáhl a opět vyhledal tvé oči.

,, Nechci tě připravit o tu cestu a pořád si můžu vybrat volno, šéfka sice bude naštvaná, ale zvládne to." Naléhala jsi.

,, Y/n... nemusím jet. Je to jen malá cena za to, že budu v těchto chvílích s tebou." Oh kdyby jste byli doma, už by se neudržel. Chtěl tě mít na blízku co nejvíce to jde.

,, Ne, pojedu." Bez čekání na odpověď jsi se nalodila a nechala Kazuhu za sebou.

,, Vítej na palubě Y/n! Dlouho jsme se neviděly" Přivítala tě Beidou a pevně tě objala, až ti málem zlomila žebra.

následoval tě Kazuha ,, Opatrně." Řekl vážně směrem k Beidou, která se zarazila.

,, Heh, neboj. Tvůj poklad bude na mé lodi v bezpečí, dáme si na cestě extra velký pozor." Zakřenila se.

Kazuha se ani nepokoušel ti dál tvé rozhodnutí vymlouvat, když jsi se rozhodla, nikdo na světě ti to nedokázal vymluvit. Pokud se ti ale něco stane, bude si to dávat za vinu do konce života.

...

Seděla jsi na okraji kraji lodi. Kazuha seděl těsně za tebou, nohy mu z každé tvé strany volně visely přes palubu a ruce měl přehozené přes tvá ramena, obličej schovaný ve tvých vlasech. Nechtěl aby jsi spadla.

Měla jsi pocit, že takto usl. Bála jsi se jakkoliv pohnout, aby jsi ho nevzbudila. Ale nespal

,, Chtěla by jsi dívku, nebo chlepce?" Odhrnul tvé vlasy a políbil tě na krku, bylo to jeho oblíbené místo.

,, Dokud bude zdravé a šťastné, je mi to jedno" pousmála jsi se. ,, Co ty Kazu?"

,, Jsem stejného názoru." Rukou ti sjel k bříšku a přejížděl po něm palcem. Otočila jsi hlavu tak, aby jsi si byla schopna ukradnout polibek a zavřela oči. Kazuha tě ale předběhl a svými jemnými rty se přitiskl na tvé. Nasál tvůj spodní ret a jemně ho skousnul, což v tobě vyvolalo vlnu příjemných pocitů. Jednou rukou tě stále hladil na bříšku a druhou si tě tiskl k sobě. Hlasy posádky se ztratili ve zvuku šumění moře.

Bylo to dokonalé.

,, Budeš skvělý otec." Odtáhla jsi se a pohladila ho po tváři, měl narůžovělé tváře a jeho oči jiskřili, byl jako obrázek.

,, Budu dělat vše pro to, aby to tak bylo."

Ještě chvilku jste jen v tichosti seděli a pozorovali moře, užívali si vzájemnou přítomnost.