#chlap

[happylittleghost]

Byl by to vůbec pride month bez těhle dvou?

[sylvanium]

jak na Novej...

Vánoce jsem ještě zvládla, svátky taky. Lidi se přihrnuli, někteří grilovali, jiní jen pištěli nadšením (to hlavně ti malí). Ustála jsem i nevhodné dotazy mířené na můj psychický stav, hozené do placu před celou nastoupenou jednotkou. Ale pořád jsem se držela.

Den na to přišel osamocený kolaps, propad a staré dobré plánování dokonalé sebevraždy. Ani nevím, jak jsem si dokázala neublížit, ale zvládla jsem to.

A pak si přijede pán domů, mezi dveřmi sotva dozní “ahoj” a hned nato vychrlí, jak je na mě nasranej, že jsem ho nechala celý týden v tý zasraný rodinný “idylce” samotnýho. Že prý na mě není spoleh, když se tak ráda vyhýbám věcem, který jsou mi nepříjemný. Ale cokoliv dalšího odmítal probrat a z tématu se stalo tabu. 

A pak si onemocní, týden leží s horečkama, dusí se kašlem, běžný léky nepomáhají a já se starám jako blázen, aby je přesto užíval, vařím teplý jídla a litry čaje, oprašuju ho a zkouším i babský rady, který nezabíraj, a nakonec zajišťuju, aby dostal antibiotika, který teď nejsou dobře dostupný.

A co za to mám? Otázku, jaký bych si přála dárek - prý jednak proto, jak se o něj starám, ale především proto, že u toho vypadám nasraná a on má pocit, že se mi musí odvděčit.

Požádala jsem ho o nastavení filtru mezi hlavou a pusou - aby se nejdřív zkusil zamyslet, jak můžou jeho slova vyznít, na tomto základu je přehodnotit, a teprve pak je skutečně vyslovit. Protože to, co občas vybreptá jako rádobyvtipnou poznámku, ve skutečnosti moc bolí.

A tak jsem se dozvěděla, že kdyby věděl, jaká fáze měsíce se blíží (🩸), nebral by si tu moji nabroušenost až tak osobně, a je opět v klidu.

Nejhorší na tom všem je, že bude doma další týden s antibiotiky. A já opravdu, opravdu nutně potřebuju být kurva sama, jinak hrozí, že začnu vymýšlet plán na dokonalou vraždu.

[anneluciaf]

Tak jo, můžeme se domluvit, že léta Páně 2023 přestaneme věnovat pozornost doc. Karlu Olivovi a média se začnou ptát i jiných jazykovědců? Dík.

[willowmaidsworld]

Schrödingerův revizor

každý starý chlap ve starém modrém svetru se zipem ke krku v pražském metru zároveň je a není revizor

To zjistíte, až přijde k vám

[takovanormalnielie]

9.3.2024

Před tranzicí:

„To seš chlap?“

„Chováš se jak ženská.“

„Nebuď žena, vole!“

„Seš hrozná močka.“

„To je naše *ženská verze deadname*.“

Během tranzice:

„Vždycky budeš chlap“

„Seš akorát blázen.“

„Seš transsexuál, nejsi ženská“

„Nevíš, co máš mezi nohama?“

„Pro mě budeš stejně vždycky *deadname*.“

Nejdřív pro nikoho nejsme dost jeden gender a když se rozhodneme, že budem sami sebou, tak zas nejsme dost druhej gender. Tak nevim. Transfobíci by se měli rozhodnout, jak to teda jako je. Tahle názorová dualita nepůsobí důvěryhodně.

[niurd]

mb for séverin @chlap

[doposlednihodechu]

Gender situace je když

stojíš před záchodama a čekáš, a přijde chlap a zeptá se, jestli jsou pánské obsazené

A pár minut na to přijde slečna a zeptá se, jestli jsou obsazené dámské

[niurd-main]

Any favorite aes blogs ? ❤️

@plumhao @luvwish @gentlekiss @icedespressoo @sseoulful

@yvain @chrysanthemmums @oathome @fastorslow

@safebear @ferrantte @glittertrail @cheekblush @moodcafe

@bisexualgirlfriend @herbaklava @mondo-grosso @forbidden-interlude @reminiscebliss

@werewolfcafe @girlmv @rosy-tea @leoseazon @happyheidi

@bwaldorf @barrissoffee @earlynite @maqm @chlap

these are just a few that i follow, mostly moots whom i adore!! 🖤

[jasthelazyelf]

Koukejte mazat k volbám a neštvěte mě, nebo si pak aspoň nestěžujte.

We live in a country where one presidential candidate has to apologize to leaders of other countries for the other candidate's massive fuckup in international relationships

[haferove-kralisko]

Súpis slov valašských za listopád

kobzola - zemňák

mátoha - duša

drłosť - zdraví

tráky - šle, popruhy na gaťách

spřejnosť - dobrota

zutra - zítra

vangla - vana

hartání - spaní

metúz - človjek, ktorý je proti nečému

pluca - tož, plucka, kaj si schováváč slivovicu po vrecách

parobek - mládenec

žingora - vyzáblina

baťa - dobračisko

zápovjeď - zákazané

kundrfál - žertovina, vtípek

vagabund - potulný študent

cmúr - podmáslí, moc dobré

ozembuch - chlap jak hora

mňazdrák - rozmazlené děcko

čmúd - kúř, dým

vřítenica - slepýš

drgaňa - hlupačisko

lom - hádka, harusení

gyzd - dareba, zlý človjek

štanga - tyč ze železa na teho gyzda

šenkérečka - hostinská, správná cérka

zrúd - stvoření

kropkaňa - černá kura

uzelčák - raneček na nákupy

[slavsquatting-rat]

Klenoty slovenského dabingu

Manwhore: chlap-záletník

[do-burgund]

Nametený bytosti v deset ráno na Kačerově, co si s vámi sednou do busu a následně se všech spolucestujících hlasitě ptají, jestli jste "chlap nebo ženská voe", jsou nejvíc gender affirming lidí na světě

[sire-rizku]

Zde přináším kompletní list všeho, za co mi zákazníci vynadali za 2 a půl měsíce brigády.

Začínáme silně, celková existence Billa kartiček a slev pouze s Billa kartou - Nesnáším, vypadám jako někdo, kdo s tím může něco udělat? Ne. Ale když vím, že je v nákupu něco na billa kartu, nemám problém tam pípnout svojí. Pokud na mě teda nezačnou řvát jaká je to píčovina a že už sem nebudou chodit. Okay, tak nechoďte.

Dovolila jsem si zeptat se jich, jestli tu Billa kartičku mají

Jsem pomalá - aneb nálepka na mase byla roztrhnutá, skener ji nepřečetl, takže jsem musela vyťukat ten kód, u toho a spletla jsem číslo, takže jsem musela začít od začátku.

Jsem moc rychlá - Ženská měla velký nákup, přijela k pokladně jako první, takže když ona vykládala, já už jí skenovala nákup. Nákup byl načtený, jí zbývalo uklidit tak ještě polovinu zpátky do košíku, řekla, že bude platit kartou, já jí řekla, že může (jakože je zapnutá ta čtečka, protože zase když to neřeknu, tak čekají až jim to dovolím). Pak jsem si ještě dovolila pohnout tím oddělovačem, že do druhé přihrádky pošlu další nákup. Od tý doby radši taky sděluju, že vedle půjde další nákup.

Neznám cenu všeho z hlavy

Cena u pokladny je jiná než ta na cenovkách v obchodě - Dneska to byla smetana, měla být v akci. To byla, ale jiná značka než si vzala paní. Ale za to samozřejmě můžou všichni ostatní.

Zeptala jsem se kolik mají rohlíků - Prý si je mám spočítat, protože je to moje práce. Okay, spočítám, ale je mi jasný, že kdyby před tímhle chlapem stál týpek z večerky, co běžně kupuje třeba 120 rohlíku a řekl mi ať si je spočítám, tak se posere. (jen tak mimochodem, týpek z večerky je zlatíčko - všechno má spočítaný, peníze dává co nejpřesněji to jde, dokonce mi to nabízí i ve stovkách, protože těch mám vždycky málo a nechává dýško)

Sdělila jsem jim, že *libovolné zboží* má omezené kusy na 1 nákup - Pls, žádná velká věda, prostě to rozdělíme na víc nákupů. Není to tak dávno, co jsem to jednomu týpkovi dělila asi na 7 nákupů, protože cukr byl po 10 kusech. Ale někdo prostě musí udělat scénu.

Nemůžu jim jen tak dát peníze z kasy - chlápek prostě nedokázal pochopit, že když mi dá lístek vratných lahví, já potřebuju, aby mi nějaká stálá pokladní napsala kód, aby se otevřela kasa.

Nemám na vrácení - Prostě, pokud si hodláte koupit 10 rohlíků, který vyjdou na 29 Kč, a zaplatit to dvoutisícovkou, protože potřebujete rozměnit, přijďte s tím aspoň až kolem 10 hodin, ne v 8:01. Já když ráno začínám, tak v kase nemám žádný tisícovky, tudíž to musím vrátit v pětistovkách. A když jsou tyhle nákupy třeba 3 za sebou... Pecka.

Posílám je na jinou pokladnu, protože mi končí směna - Nejlepší odpověď: "Ale mě snad ještě vezmete, ne?". Ne, nevezmu, sorry.

Moje "oblíbená" historka, nedá se vyjádřit jednou větou, je prostě moc specifická - Nakoupil u mě chlap. Za 20 vteřin byl zpátky, jak je možný, že když kupoval jen 6 věcí, má jich na účtence 7. Začal řvát na celej obchod, že tohle snad není možný, tohle se mu děje pokaždý když tady nakupuje. A děje se to jen tady. Proč má na účtence nějaký kuřecí, když kuřecí vůbec nekupoval, co jsem mu to tam dala... Slyšela ho vedoucí, která doplňovala zeleninu, přišla to se teda podívat, co se děje. Fun fact - i když vám v Bille dají lahůdky/salámy do jednoho pytlíku s jedním kódem, všechny ty salámy se načtou jednotlivě (takže na účtence nejsou lahůdky za 80 korun, ale kuřecí šunka za 35 a vepřová šunka za 45 apod.) Takže ano, kuřecí vážně kupoval, jen to očividně stihnul zapomenout než došel k pokladně. Nejvíc mě dostalo, když se pak omluvil vedoucí, že ji tahá od práce, ale mně už ne.

[opily-zajic]

Svatbus hysterias

V žádném předchozím zaměstnání jsem neviděla tolik plačících žen. A nikdy jsem netušila, že jich takové množství potkám právě v copycentru.

Tito lidé mají s tiskem zkušenost (v těch lepších případech) tak akorát s jejich kancelářským hápéčkem z roku dvatisícemálo, na kterém si jednou za čas vytisknou nějakou prachobyčejnou fakturu na prachobyčejném papíře a nazdar. Je to jenom papír, je to jenom nějaký text. Ale jakmile se někdo má brát, tak jenom nestačí. Vše musí být krásné, zapamatovatelné, jedinečné. Je to jejich velký den. A společně s jejich velkým dnem přicházejí i velké požadavky. Které my, nebozí zaměstnanci a brigádníci, přijímáme na svá ztěžklá ramena. A tu tíhu neseme i přesto, že častokrát ani nechápeme, co po nás ti dva chtějí.

Nastávající mají vždycky naprosto přesnou představu o tom, co chtějí - a vždycky naprosto špatné podklady, které vedou kamkoliv jinam, jenom ne k jejich vysněným představám. Jmenovky, plakátky, kartičky a další tiskoviny jsou tím posledním, na co se při svatbě myslí. V obrovských úkolech, které vůbec organizace tohoto óó velkého dne obnáší, tyhle věci postrádají na své důležitosti. Ale jak jsme se všichni kolem - někdo, jako třeba já, a to hned v prvním týdnu zaměstnání - přesvědčili, tak lze očividně ztroskotat i na těchto maličkostech, které se po vstupu do copycentra stávají nepřekročitelnou bariérou a hrozbou křiku.

"Dala jsem tam ořezové značky," říká slečna hrdě, ale její ořezové značky jsou jenom náhodnými, křivými (!!!) čárami, k tomu na každé stránce jinak velké. Když přicházím s oznámením, že takhle vypadat nemůžou, tak se setkám s hněvem.

"Nastavila jsem to na B1," říká druhá sebevědomě, ale v moment, kdy s kolegyní oznámíme, že tenhle formát neviděl B1 ani z vlaku, tak se rozpláče. Vždyť to opravíme, říkáme jí, to není vůbec problém, ale je už pozdě. Slzy tečou a pohled manžela se nemůže rozhodnout, jestli se koukat omluvně vůči nám, nebo ochranářsky vůči ní.

Nastávající manžel svou budoucí ženu konejší a víská ve vlasech. Neboj, to bude dobrý, to zvládnem. Slyším každé slovo. Co přesně tím myslí, kdo má co zvládnout? Já mám dobře nařezat jmenovky na stůl, na kterých podle všeho stojí celičký obřad, nebo ti dva mají zvládnout tuto ohromnou krizi v copycentru, na kterých podle všeho stojí celičký jejich život?

V práci s těmito hysterickými svatebčany záleží na každičkém milimetru. Udělám-li jedinou chybu, řeknu-li jediný komentář, který se vyhýbá jejich náladě, trvá-li mi to jenom o minutu déle nebo vidí, že během toho, jak se jim něco tiskne, obsluhuju další zákazníky... tak je konec. Ani gratulace a hodně štěstí ve svazku při placení nepomáhá. Kdyby se ty dveře nezavíraly samy, tak už dávno třískají.

Od té doby vždy, když vidím takové páry u pultu, tak se za něj sama schovávám. Vidím je jako časovanou bombu, která vybouchne kdykoliv, kdy si já - začínající zaměstnanec - dovolím na cokoliv sáhnout. Na tyto osoby ještě nemám dostatečný level tiskařského sebevědomí a mámvpičismu. Zoufale mrkám na kolegyni a ta jde většinou do boje se mnou.

Jsou ale i hezké případy, které mě vždycky potěší - odpoledne, kdy strávím se sympatickou slečnou i hodinu tím, že spolu něco tiskneme, zkoušíme papíry, domlouváme se, omlouváme se, děkujeme a smějeme se. Usmíváme se na sebe, ona je trpělivá, já veselá. Nevím, kde se tyhle ženské berou, ale nedivím se, že si je někdo brát chce. Právě od nich odcházím s úsměvem a kolegovi se svěřím s komentářem, že kdyby mě nějaký chlap nepředběhl, tak jí ten prstýnek rvu na ruku už dávno.

Já mám tu práci ráda. Vlastně i ty svatby jsou moc fajn. Jen vám při tom nikdo nesmí srát na hlavu.

[pierwszy-akapit]

"Chlap-chlap-chlap, skaczę sobie po kałużach, a ludzie mijają mnie, panie i panowie, i myślą sobie: o proszę, co to za miła dziewczynka skacze po kałużach, a ja uśmiecham się do nich, no i oni do mnie też, mimo że przecież tak w ogóle to mam dwadzieścia lat i siedzę w domu, na wózku, a ich widzę przez szybę, ale to nie szkodzi, bo skakać po kałużach można wszędzie, nawet w domu, na wózku, i jak się ma dwadzieścia lat, to przecież każdy wie." – Jakub Malecki "Święto ognia"

[takovanormalnielie]

15.3.2024

Můj táta si dlouhý roky lakuje palec na levý noze. Začal s tím, když potkal mojí mámu. Je to nějaká jejich romatická věc ve smyslu "budu s tebou všude/mám tě označkovanýho". Vždycky mi přišlo hrozně cool, jak to dokázal pullnout. Na koupaliště přijde obrovskej plešatej chlap s permanentně naštvaným výrazem a sytě rudým nehtem o velikosti ruky novorozence. Když už si někdo cizí posbíral odvahu se ho na to zeptat, tak akorát tvrdě narazil, protože za prvý co je komu do toho a za druhý by nikdy nepřiznal, že je takovej romantik.